Z řady pozitivně hodnocených ZP Vám předkládáme jednu z možných variant podoby Úvodu DP

Transkript

1 Z řady pozitivně hodnocených ZP Vám předkládáme jednu z možných variant podoby Úvodu DP

2 ÚVOD Praním špinavých peněz resp. legalizací výnosů z trestné činnosti (dále jen legalizace výnosů) rozumíme proces, jehož podstatou je zakrytí nezákonného původu výnosu z této činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o příjem nabytý v souladu se zákonem 1. Za touto prostou definicí, která se objevuje nejen v mezinárodních dokumentech, ale i právních předpisech českého právní řádu, je skryta podstata významného celospolečenského problému. Obrovské částky výnosů, které jsou získávány především v prostředí organizovaného zločinu, se jejich noví vlastníci snaží očistit od nelegálního původu tak, aby mohly být dále použity pro jejich luxusní život nebo za účelem páchání další trestné činnosti. Závažnost tohoto celospolečenského fenoménu spočívá především v tom, že praní špinavých peněz má destabilizující vliv na legální ekonomiku, neboť narušuje sociální stabilitu země a snižuje důvěru v její finanční sektor. Pokud finanční sektor poskytne prostor pro legalizaci finančních prostředků plynoucích z trestné činnosti, závažným způsobem poškozuje svoji reputaci a narušuje důvěru ve své instituce. Organizovaný zločin totiž infikuje finanční instituce 2 špinavými penězi a narušuje významným způsobem jejich hlavní činnost. Jedná se o tak rozsáhlý a závažný problém, který již není možno řešit pouze na úrovni národních ekonomik, ale nutná je i kooperace v rovině nadnárodní. Řešení však není nikterak jednoduché, neboť organizovaný zločin, už i tím, že disponuje, tak obrovskými zisky, dokáže infiltrovat i do prostředí politiky, policie či justice, čímž může působit nejen na legislativní nastavení obraných mechanismů, ale 1 Viz 1a odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 2 Finanční instituce je v práci chápána obecně a představuje pouze jakýsi pasivní subjekt, který je využit k legalizaci výnosů. Tento pojem je nutno odlišit od pojmu tzv. povinné osoby, jak ji definuje zákon č. 61/196 Sb. Povinnou osobou se rozumí právnická nebo fyzická osoba, na níž jsou z hlediska opatření proti legalizaci výnosů zákonem kladeny další požadavky, tudíž představuje subjekt, který aktivně vystupuje v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (viz kap. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů..).

3 dokáže také aktivně bránit odhalování a dokazování nejen prvotní trestné činnosti, ale i samotné legalizace výnosů. Boj proti legalizaci výnosů však nemá za cíl pouze eliminovat organizovaný zločin, který využívá získané prostředky pro svoji spotřebu nebo k páchání další trestné činnosti, ale i k eliminaci teroristických organizací sledujících dosažení určitých politických či ideologických cílů. Boj proti tomuto fenoménu je proto nutno zahájit již v prostředí národních ekonomik v koordinaci s nadnárodními institucemi bojujícími proti legalizaci výnosů, a to důsledným respektování přesně vymezených opatření, která jsou především finanční instituce, jako prvotní adresáti v procesu praní špinavých peněz, povinny dodržovat. Vzhledem k tomu, že se této problematice věnuji také profesionálně z pozice zaměstnance pojišťovny, tedy jedné z finančních institucí, na které český právní řád prostřednictvím svých zákonných a podzákonných právních předpisů dopadá, zvolil jsem si dané téma k vypracování diplomové práce. Věřím, že v práci budu moci zúročit své praktické zkušenosti a pro čtenáře se bude jednat o zajímavé téma, se kterým se mohou blíže seznámit. Cílem této práce je tedy především ukázat jaká minimální opatření pojišťovny mohou a tam, kde to stanoví zákon, jsou povinny, přijmout tak, aby bylo minimalizováno resp. znemožněno jejího zneužití za účelem legalizace výnosů. K tomuto cíli, jenž se snažím naplnit v poslední kapitole této práce, se dostávám přes krátký historický exkurz, teoretické vymezení dané problematiky s uvedením mezinárodních souvislostí, které se odrážejí v prostředí českého právního řádu, jemuž se věnuji již se zaměřením na pojišťovnictví 3. Tento stručný přehled práce blíže popisuji v přehledu jednotlivých kapitol. 3 Problematiku legalizace výnosů z trestné činnosti není možno vnímat izolovaně jenom se zaměřením na pojišťovny, ale je nutno ji pojímat v celém komplexu dalších činností a subjektů, které jsou účastny v pojistně

4 Výchozí metodologií při zpracování daného tématu je dedukce, kdy se na základě obecných principů stanovených v právních předpisech posouvám ke konkrétním povinnostem a opatřením, jenž jsou realizovány tzv. povinnými osobami v prostředí pojišťovnictví. Tento postup považuji za nejvhodnější k vysvětlení a co možná nejsnadnějšímu pochopení dané problematiky, a to i s ohledem na jisté didaktické ambice, na které bych v této práci rád aspiroval 4. Deduktivní přístup k této problematice bych rád demonstroval, již při stručném popisu jednotlivých kapitol, kdy se od obecného vymezení problematiky praní špinavých peněz nejdříve v historických souvislostech, jak ve světě, tak následně i v České republice. Přes teoretický popis mechanismu legalizace výnosů se dostávám do prostředí mezinárodních opatření, smluv a organizací, jenž ovlivňují a dotváří prostředí českého právního řádu jako výchozího nástroje pro boj s tímto fenoménem 5. Tím je vytvořen dostatečný teoretickometodologický podklad pro práci s tímto tématem v prostředí pojišťovnictví. Po stručném úvodu provádím ve druhé kapitole diplomové práce krátké nahlédnutí do historie praní špinavých peněz od prvních právních vztazích. Postavení pojišťoven je však v této oblasti nejvýznamnější, neboť jsou to právě ony, které jsou adresáty zákonných opatřeních, popř. sankcí a dalších negativních důsledků, ale především útoků pachatelů trestných činů. 4 Při zpracovávání této rozsáhlé problematiky budu vycházet zejména z monografií: Petra Lišky, Praní špinavých peněz v České republice, 1. vydání, Praha, RADIX, 1997 Praha, Profesional Publishing, 2001, Roberta E. Powise, Jak se perou špinavé peníze, 1. vydání, Praha, Victoria Publishing, 1993 a Jeffrey Robinsona, Pánové z prádelny špinavých peněz, 1. vydání, Praha, Columbus, V těchto monografiích je především rozebírán samotný proces praní špinavých peněz, který je dále demonstrován na příkladech několika odhalených případů, a to jak v České republice, ale i v zahraničí. Marie Rezkové., Zákon o praní špinavých peněz s komentářem a příklady, Podle stavu k , Linde Praha, a. s., 2004 představuje významné vodítko při interpretaci příslušných ustanovení zákona 61/1996 Sb. 5 Jedná se o výchozí obranný mechanismus, přičemž povinnosti a opatření stanovené v právních předpisech je nutno chápat jako minimální standard v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Je v zájmu každé finanční instituce nad rámec právních norem aktivně vystupovat a rozšiřovat okruh stanovených opatření, zejména proto, aby nemohly být samy označeny za instituci, která z důvodu svého laxního přístupu umožnila legalizovat výnosy pocházející z trestné činnosti. To by mohlo mít devastující vliv na její dobrou pověst jako zdravé a dobře fungující finanční instituce.

5 výskytů a rozebírám následné změny, ke kterým docházelo v závislosti na rozvoji finančního trhu, až do současnosti. Ve třetí kapitole shrnuji, popisuji a vysvětluji využívané mechanismy a postupy v procesu zahlazování stop po výnosech pocházejících z trestné činnosti. Legalizace výnosů zpravidla probíhá v několika etapách, kterými jsou: 1) namáčení či umístění (placement), které znamená zavedení peněžních prostředků v hotovosti do finančního systému, 2) mydlení, vrstvení (layering), představuje zahlazení stop po špinavých penězích a 3) ždímání nebo také integrace (integration) spočívající v návratu ilegálně získaných výnosů již v očištěné podobě jejich novým majitelům. Ve čtvrté kapitole mapuji současný stav boje proti praní špinavých peněz v nadnárodním měřítku, kdy uvádím nejdůležitější mezinárodní dokumenty upravující boj proti praní špinavých peněz a nejvýznamnější mezinárodní organizace, do jejichž působnosti tato problematika spadá. V páté kapitole provádím jednak krátký obecný přehled právní úpravy opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v prostředí českého právního řádu a dále již pokračuji se zaměřením pro oblast pojišťovnictví, čímž dané téma postupně zužuji na předmětnou oblast. I v této kapitole se převážně pohybuji v teoretickometodologické rovině, avšak již zde se pokouším interpretovat právní stav de lege lata 6, poukázat na nedostatky v právní úpravě a naznačit, jakým směrem by bylo nejvhodnější se při úvahách de lege ferenda 7 vydat. Do této kapitoly je také zařazen přehled orgánů dohledu právě s přihlédnutím ke změnám, k nimž v této oblasti v nedávné době došlo. 6 Úvaha o tom, jaké právo je, co jako právo platí De lege lata znamená uvažovat o problému z hlediska zákona či úpravy již přijaté, a tedy případně kritizovat obsah platných předpisů, poukazovat na nejasnosti jejich dikce a významu a zabývat se problémem jejich systematického zařazení ve stávajícím právním řádu. 7 Vyjádření názoru na to, jaké by právní normy měli být, aby beze zbytku naplňovaly účel, ke kterému byly vydány. De lege ferenda označuje námět pro přípravu nové právní úpravy, diskusi o její potřebnosti a smyslu, popřípadě kritiku navrhovaných osnov koncipovaných či renovovaných zákonů.

6 V praktické části, která je zahrnuta do poslední šesté kapitoly, se v návaznosti na teoreticko-metodologická východiska již dostávám na úroveň konkrétních povinností, opatření a činností v prostředí pojišťovnictví s logickým primárním zaměřením na pojišťovny, pojišťovací zprostředkovatele, ale i na další účastníky pojistně právních vztahů. V této části dále přibližuji možnosti pojišťoven v boji proti praní peněz s ohledem na typické situace a obchody, jenž mohou být za účelem legalizace výnosů využívány. Zaměřuji zejména na nastavení preventivních mechanismů, způsobů detekce podezřelých obchodů a postupů v případě podezření či zjištění, že se v daném obchodě může jednat nebo jedná o pokus legalizace výnosů. Veškeré rozbory právních předpisů vycházejí ze znění účinného nejpozději ke dni odevzdání diplomové práce tj. 15. května 2007, není-li u příslušného právního předpisu stanoveno jinak. Tato poznámka platí stejně i pro uváděné mezinárodní smlouvy a právní normypraním špinavých peněz resp. legalizací výnosů z trestné činnosti (dále jen legalizace výnosů) rozumíme proces, jehož podstatou je zakrytí nezákonného původu výnosu z této činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o příjem nabytý v souladu se zákonem 8. Za touto prostou definicí, která se objevuje nejen v mezinárodních dokumentech, ale i právních předpisech českého právní řádu, je skryta podstata významného celospolečenského problému. Obrovské částky výnosů, které jsou získávány především v prostředí organizovaného zločinu, se jejich noví vlastníci snaží očistit od nelegálního původu tak, aby mohly být dále použity pro jejich luxusní život nebo za účelem páchání další trestné činnosti. Závažnost tohoto celospolečenského fenoménu spočívá především v tom, že praní špinavých peněz má destabilizující vliv na legální 8 Viz 1a odst. 1 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

7 ekonomiku, neboť narušuje sociální stabilitu země a snižuje důvěru v její finanční sektor. Pokud finanční sektor poskytne prostor pro legalizaci finančních prostředků plynoucích z trestné činnosti, závažným způsobem poškozuje svoji reputaci a narušuje důvěru ve své instituce. Organizovaný zločin totiž infikuje finanční instituce 9 špinavými penězi a narušuje významným způsobem jejich hlavní činnost. Jedná se o tak rozsáhlý a závažný problém, který již není možno řešit pouze na úrovni národních ekonomik, ale nutná je i kooperace v rovině nadnárodní. Řešení však není nikterak jednoduché, neboť organizovaný zločin, už i tím, že disponuje, tak obrovskými zisky, dokáže infiltrovat i do prostředí politiky, policie či justice, čímž může působit nejen na legislativní nastavení obraných mechanismů, ale dokáže také aktivně bránit odhalování a dokazování nejen prvotní trestné činnosti, ale i samotné legalizace výnosů. Boj proti legalizaci výnosů však nemá za cíl pouze eliminovat organizovaný zločin, který využívá získané prostředky pro svoji spotřebu nebo k páchání další trestné činnosti, ale i k eliminaci teroristických organizací sledujících dosažení určitých politických či ideologických cílů. Boj proti tomuto fenoménu je proto nutno zahájit již v prostředí národních ekonomik v koordinaci s nadnárodními institucemi bojujícími proti legalizaci výnosů, a to důsledným respektování přesně vymezených opatření, která jsou především finanční instituce, jako prvotní adresáti v procesu praní špinavých peněz, povinny dodržovat. Vzhledem k tomu, že se této problematice věnuji také profesionálně z pozice zaměstnance pojišťovny, tedy jedné z finančních institucí, 9 Finanční instituce je v práci chápána obecně a představuje pouze jakýsi pasivní subjekt, který je využit k legalizaci výnosů. Tento pojem je nutno odlišit od pojmu tzv. povinné osoby, jak ji definuje zákon č. 61/196 Sb. Povinnou osobou se rozumí právnická nebo fyzická osoba, na níž jsou z hlediska opatření proti legalizaci výnosů zákonem kladeny další požadavky, tudíž představuje subjekt, který aktivně vystupuje v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (viz kap. Chyba! Nenalezen zdroj odkazů..).

8 na které český právní řád prostřednictvím svých zákonných a podzákonných právních předpisů dopadá, zvolil jsem si dané téma k vypracování diplomové práce. Věřím, že v práci budu moci zúročit své praktické zkušenosti a pro čtenáře se bude jednat o zajímavé téma, se kterým se mohou blíže seznámit. Cílem této práce je tedy především ukázat jaká minimální opatření pojišťovny mohou a tam, kde to stanoví zákon, jsou povinny, přijmout tak, aby bylo minimalizováno resp. znemožněno jejího zneužití za účelem legalizace výnosů. K tomuto cíli, jenž se snažím naplnit v poslední kapitole této práce, se dostávám přes krátký historický exkurz, teoretické vymezení dané problematiky s uvedením mezinárodních souvislostí, které se odrážejí v prostředí českého právního řádu, jemuž se věnuji již se zaměřením na pojišťovnictví 10. Tento stručný přehled práce blíže popisuji v přehledu jednotlivých kapitol. Výchozí metodologií při zpracování daného tématu je dedukce, kdy se na základě obecných principů stanovených v právních předpisech posouvám ke konkrétním povinnostem a opatřením, jenž jsou realizovány tzv. povinnými osobami v prostředí pojišťovnictví. Tento postup považuji za nejvhodnější k vysvětlení a co možná nejsnadnějšímu pochopení dané problematiky, a to i s ohledem na jisté didaktické ambice, na které bych v této práci rád aspiroval Problematiku legalizace výnosů z trestné činnosti není možno vnímat izolovaně jenom se zaměřením na pojišťovny, ale je nutno ji pojímat v celém komplexu dalších činností a subjektů, které jsou účastny v pojistně právních vztazích. Postavení pojišťoven je však v této oblasti nejvýznamnější, neboť jsou to právě ony, které jsou adresáty zákonných opatřeních, popř. sankcí a dalších negativních důsledků, ale především útoků pachatelů trestných činů. 11 Při zpracovávání této rozsáhlé problematiky budu vycházet zejména z monografií: Petra Lišky, Praní špinavých peněz v České republice, 1. vydání, Praha, RADIX, 1997 Praha, Profesional Publishing, 2001, Roberta E. Powise, Jak se perou špinavé peníze, 1. vydání, Praha, Victoria Publishing, 1993 a Jeffrey Robinsona, Pánové z prádelny špinavých peněz, 1. vydání, Praha, Columbus, V těchto monografiích je především rozebírán samotný proces praní špinavých peněz, který je dále demonstrován na příkladech několika odhalených případů, a to jak v České republice, ale i v zahraničí. Marie Rezkové., Zákon o praní špinavých peněz s komentářem a příklady, Podle stavu k , Linde Praha, a. s., 2004 představuje významné vodítko při interpretaci příslušných ustanovení zákona 61/1996 Sb.

9 Deduktivní přístup k této problematice bych rád demonstroval, již při stručném popisu jednotlivých kapitol, kdy se od obecného vymezení problematiky praní špinavých peněz nejdříve v historických souvislostech, jak ve světě, tak následně i v České republice. Přes teoretický popis mechanismu legalizace výnosů se dostávám do prostředí mezinárodních opatření, smluv a organizací, jenž ovlivňují a dotváří prostředí českého právního řádu jako výchozího nástroje pro boj s tímto fenoménem 12. Tím je vytvořen dostatečný teoretickometodologický podklad pro práci s tímto tématem v prostředí pojišťovnictví. Po stručném úvodu provádím ve druhé kapitole diplomové práce krátké nahlédnutí do historie praní špinavých peněz od prvních výskytů a rozebírám následné změny, ke kterým docházelo v závislosti na rozvoji finančního trhu, až do současnosti. Ve třetí kapitole shrnuji, popisuji a vysvětluji využívané mechanismy a postupy v procesu zahlazování stop po výnosech pocházejících z trestné činnosti. Legalizace výnosů zpravidla probíhá v několika etapách, kterými jsou: 1) namáčení či umístění (placement), které znamená zavedení peněžních prostředků v hotovosti do finančního systému, 2) mydlení, vrstvení (layering), představuje zahlazení stop po špinavých penězích a 3) ždímání nebo také integrace (integration) spočívající v návratu ilegálně získaných výnosů již v očištěné podobě jejich novým majitelům. Ve čtvrté kapitole mapuji současný stav boje proti praní špinavých peněz v nadnárodním měřítku, kdy uvádím nejdůležitější mezinárodní dokumenty upravující boj proti praní špinavých peněz a 12 Jedná se o výchozí obranný mechanismus, přičemž povinnosti a opatření stanovené v právních předpisech je nutno chápat jako minimální standard v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Je v zájmu každé finanční instituce nad rámec právních norem aktivně vystupovat a rozšiřovat okruh stanovených opatření, zejména proto, aby nemohly být samy označeny za instituci, která z důvodu svého laxního přístupu umožnila legalizovat výnosy pocházející z trestné činnosti. To by mohlo mít devastující vliv na její dobrou pověst jako zdravé a dobře fungující finanční instituce.

10 nejvýznamnější mezinárodní organizace, do jejichž působnosti tato problematika spadá. V páté kapitole provádím jednak krátký obecný přehled právní úpravy opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v prostředí českého právního řádu a dále již pokračuji se zaměřením pro oblast pojišťovnictví, čímž dané téma postupně zužuji na předmětnou oblast. I v této kapitole se převážně pohybuji v teoretickometodologické rovině, avšak již zde se pokouším interpretovat právní stav de lege lata 13, poukázat na nedostatky v právní úpravě a naznačit, jakým směrem by bylo nejvhodnější se při úvahách de lege ferenda 14 vydat. Do této kapitoly je také zařazen přehled orgánů dohledu právě s přihlédnutím ke změnám, k nimž v této oblasti v nedávné době došlo. V praktické části, která je zahrnuta do poslední šesté kapitoly, se v návaznosti na teoreticko-metodologická východiska již dostávám na úroveň konkrétních povinností, opatření a činností v prostředí pojišťovnictví s logickým primárním zaměřením na pojišťovny, pojišťovací zprostředkovatele, ale i na další účastníky pojistně právních vztahů. V této části dále přibližuji možnosti pojišťoven v boji proti praní peněz s ohledem na typické situace a obchody, jenž mohou být za účelem legalizace výnosů využívány. Zaměřuji zejména na nastavení preventivních mechanismů, způsobů detekce podezřelých obchodů a postupů v případě podezření či zjištění, že se v daném obchodě může jednat nebo jedná o pokus legalizace výnosů. 13 Úvaha o tom, jaké právo je, co jako právo platí De lege lata znamená uvažovat o problému z hlediska zákona či úpravy již přijaté, a tedy případně kritizovat obsah platných předpisů, poukazovat na nejasnosti jejich dikce a významu a zabývat se problémem jejich systematického zařazení ve stávajícím právním řádu. 14 Vyjádření názoru na to, jaké by právní normy měli být, aby beze zbytku naplňovaly účel, ke kterému byly vydány. De lege ferenda označuje námět pro přípravu nové právní úpravy, diskusi o její potřebnosti a smyslu, popřípadě kritiku navrhovaných osnov koncipovaných či renovovaných zákonů.

11 Veškeré rozbory právních předpisů vycházejí ze znění účinného nejpozději ke dni odevzdání diplomové práce tj. 15. května 2007, není-li u příslušného právního předpisu stanoveno jinak. Tato poznámka platí stejně i pro uváděné mezinárodní smlouvy a právní normy.