5 6 / Ježíšovi bratři, sestry a matky Křesťané v muslimském světě: tváří v tvář teroristům Zprávy ze světa

Transkript

1 5 6 / 2014 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Židům 13,3 Ježíšovi bratři, sestry a matky Křesťané v muslimském světě: tváří v tvář teroristům Zprávy ze světa

2 N a k l a d a t e l s t v í S T E F A N O S n a b í z í : Rasooli & Allan Lékař z Kurdistánu Příběh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kč. Richard Wurmbrand Vítězná víra Inspirující čtení na téma křesťanské víry a svědectví cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křesťanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesťanstva i společnosti. Váz. brožura, cm, 96 stran, 147 Kč. John Bunyan Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5 17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. John R. Weinlick Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, cm, 232 stran, cena 175 Kč. Hermann Hartfeld Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křesťanů v Sovětském svazu v šedesátých letech cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand Kristus na Židovské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na židovské téma cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman William Carey Kniha o životě anglického misionáře v Indii. Vázaná brožura, cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5 17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesťanství. Vázaná brožura, cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu. Vázaná s přebalem, cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za třtinovou oponou. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesťanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utrpení svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese Hlas muèedníkù 5 6 / 2014 Naši kurýři na severovýchodě Indie používají k dopravě námi sponzorovaných Biblí k věřícím i velbloudy.

3 r i c h a r d W u r m b r a n d n a p s a l Ježíšovi bratři, sestry a matky Neboť kdo činí vůli mého otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka. (Matouš 12,50) Naši milovaní, na Vánoce před čtyřiatřiceti lety jsem se svou rodinou přicestoval do Norska. Jelikož bylo za nás zaplaceno výkupné, směli jsme opustit komunistické Rumunsko, kde jsme byli, má žena i já, vězněni. O tehdejších Vánocích v roce 1965 jsme poprvé navštívili bohoslužby ve svobodném světě; bylo to v americkém sboru v Oslo, hlavním městě Norska. Poprvé v životě jsme viděli sborové dopisy, chórové oděvy, dětské bohoslužby to vše, co v našem komunistickém světě neexistovalo. Tehdy jsme se setkali s pastorem Myrusem Knutsem, který po vyslechnutí našeho příběhu učinil to, co v tu chvíli považoval za nejlepší: poslal nás do USA, aby i další křesťané uslyšeli tento příběh z první ruky od těch, kteří trpěli pro Krista. A nebyl to jen smutný příběh o utrpení, ale také opojný příběh o hrdinech víry, které jsme osobně znali. Hlas mučedníků dorazil do svobodného světa. Proč existuje láska? Do italské Verony se po řadu staletí sjíždějí návštěvníci z celého světa, aby shlédli hrob literárních postav Romea a Julie. Jejich příběh byl na divadelní jeviště uveden Shakespearem: dva mladí, do sebe zamilovaní lidé jsou od sebe násilně rozděleni nesmyslnou nenávistí svých rodičů. Oba se rozhodnou pro dobrovolnou smrt. Jeden z návštěvníků hrobky tam zanechal dopis s jedinou krátkou větou: Proč existuje láska? Láska může zapříčinit nesmírnou tragédii. Je však také zdrojem nejvyšší inspirace. Přináší milujícím úžasnou radost ze vzájemné jednoty. Svého vrcholu pak dosahuje v sebezapření, jdoucím až ke ztrátě vlastního života pro milovanou bytost. Sv. Cyprián, setnutý pro víru v roce 258, napsal: Mučednictví je křest větší v milosti, vznešenější v moci, vzácnější ve cti, křtem, ve kterém křtí andělé, nad kterým Bůh a Kristus plesají, křtem, po němž již není více hříchu. Ten činí naši víru dokonalou. Připojuje nás bezprostředně k Bohu. Pro Ježíše představovalo mateřství obětující se druh lidské lásky nepřetržitou připravenost sloužit svému milovanému. Na Golgotě to nebyl pouze

4 Ježíš, kdo byl probodnut. Marii se dostalo od Simeona proroctví, které se také naplnilo: I tvou vlastní duší pronikne meč (Lukáš 2,35). Marie se svým Synem trpěla i tehdy, když ho apoštolové opustili. Jeho krev a její slzy se objevily před Bohem společně. Ale Marie nemusí být nutně jedinou Ježíšovou matkou. I my můžeme dosáhnout této hodnosti. Ježíš výslovně prohlásil: Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích je... má matka. Bylo pro nás nezbytné vyprávět na Západě příběhy o takových Ježíšových matkách věřících, kteří dosáhli té úrovně víry, citu, utrpení, starosti a oběti pro Pána, jako tomu bylo v případě Marie. O Vánocích neslavíme jen narození Ježíšovo, ale otevíráme také dveře pro všechny křesťany, abychom se tak připodobnili Kristu či Ježíšovým matkám. Naše misie byla založena s myšlenkou hledat křesťany, kteří mají srdce podobné srdci Ježíšovy matky. Vyprávěli jsme příběhy Trachtamanna, Tarleva, Ordinského a Lydie Caldararové, představitelů hnutí mesiánských židů v Kišiněvě, bývalém SSSR, kteří byli pro svou víru komunisty deportováni do Ruska a zavražděni. Vyprávěli jsme o vězeňských celách, kde v zimě mrzlo. Valer Irinca z rumunské organizace Armáda Páně musel s mnoha dalšími celý den běhat, aby si zachránil život. Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny a rumunský Žid, který přežil holocaust, píše o křesťanské selce, která sloužila svému jménu jmenovala se Marie. Byla to pouze náhodná shoda jmen? Když byl Wiesel v nacistickém vyhlazovacím táboře, Marie, pro Židy pohanka, riskovala vlastní život, prošla přes zátarasy a ostnaté dráty, aby uvězněným Židům přinesla sýr, vejce, ovoce a luštěniny. Na konci války se jí dokonce podařilo některé z tábora vysvobodit a ukrývat je ve svém domě. Vyprávěl jsem nádherný příběh o vzácné sestře Mindrutzové, křesťanské ženě, která v době, kdy jsem byl já, moje žena a čtyři další židovští křesťané za války ve fašistickém Rumunsku ve vězení, zabušila na vězeňská vrata a žádala, aby směla trpět společně se svými bratry z vyvoleného národa. Její žádosti bylo vyhověno. Její ochota být s námi ve vězení tak zapůsobila na soudce, že jsme byli všichni osvobozeni. Byl to jediný případ, kdy v Rumunsku fašistický soud osvobodil Židy! Když jsem byl ve vězení, nesměl jsem dostat zvenčí žádnou zásilku. Jedna svobodná sestra přemohla hroznou zimu a všechny zákazy a do vězení nám přinesla potraviny. Jmenovala se Anděla. V neslavně proslulém nacistickém koncentračním táboře Dachau bylo tři tisíce katolických kněží ze všech evropských, nacistickým Německem okupovaných zemí. Byl mezi nimi i mladičký Karl Leisner, který stačil sloužit pouze jedinou mši. Jeho poslední slova před předčasnou smrtí zněla: Všemohoucí Bože, prosím, požehnej i mým nepřátelům. Rumunský pravoslavný kněz Ilie Cleopa strávil pro svou víru osm let ve vězení. Choval mateřskou lásku k Ježíši, kterého viděl ve svých spoluvězních. Miloval je jak děti, dobré i zločinné. Cleopa nelámal hůl ani nad jediným. Se svými spoluvězni se nedělil jen o slova útěchy, ale i o svůj nuzný 2

5 příděl potravin ať to byli vězni pro víru nebo pro skutečné zločiny. Taková křesťanská mateřská láska je tou nejobsáhlejší formou lásky. Slavte Vánoce jako Ježíšova matka Marie stála věrně u kříže, když Ježíš řekl Bohu, Do tvých rukou odevzdávám svého ducha, a když si zdánlivě zoufal a dotazoval se Boha. Ti, kteří jsou ji podobni, stojí s vámi, když procházíte utrpením, dokonce i když je zapíráte a zrazujete nebo jste ve vězení. Snaží se vás získat nazpět. Jsou zde opět Vánoce. Pamatujme na svatou chvíli novorozeně v náruči své matky. Ježíš ale není spokojen, má-li jen jednu matku. Po celou Baptistická misionářka Lottie Moonová historii se lidé na sebe vzájemně odvolávali, stávali se duchovními učiteli, dětmi, žáky nebo služebníky. Ježíš je jediným, kdo volá jak muže tak ženu, aby se stal(a) jeho bratrem, sestrou a matkou. Radovat se s těmi, kteří se neradují Společně se radujeme se všemi z vás, kteří budou zasedat k zaslouženým vánočním hodům. Pamatujme však také na ty, kteří si je dopřát nemohou buď proto, že jsou příliš chudí, anebo jsou natolik sevřeni nějakým utrpením, že se nedokážou svátků účastnit. V roce 1912, když v Číně vypukl veliký hlad, nedokázala baptistická misionářka Lottie Moonová při pohledu na hladovějící zástupy vůbec jíst a všechny své prostředky i potraviny rozdávala strádajícím. Kdyby tehdy každý Američan daroval jediný halíř denně, mohlo být hladovějícím materiálně pomoženo. Avšak mnohé výzvy zůstaly bez odezvy. Její přátelé pozorovali v jejím chování cosi divného a začali se obávat o její mentální a fyzické zdraví. Proto ji poslali nazpět do USA. Ale Lottie po cestě, přesně na Štědrý večer roku 1912, zemřela v japonském městě Kobe. Jako poslední slova vyslovila jména svých čínských přátel, kteří zemřeli hladem. Zemřela tak společně s nimi. Nebyl to čin vůle. Ona prostě nedokázala jednat jinak. Máme důvod k radosti. Kristus se narodil v Betlémě. Přišel na zem kvůli naší spáse. My však také víme, že naše přítomné radosti jsou neúplné. Víme, že plná radost se dostaví, až se setkáme s Kristem a všemi drahými svatými tváří v tvář. Přejeme vám požehnané Vánoce! V Kristu Váš [Richard Wurmbrand ( ) rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtrnáct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek pochází ze staršího vydání amerického zpravodaje. Redakčně upraveno.] 3

6 P r o n á s l e d o v a n á c í r k e v d n e s Křesťané v muslimském světě Tváří v tvář islámským extrémistům Pracovníci Hlasu mučedníků rozdávají potraviny a další nezbytnou pomoc mezi potřebnými na ostrově Mindanao, kteří museli uprchnout ze svých domovů před muslimskými povstalci. V minulém roce si svět uvědomil hrozbu, kterou představují islámští extrémisté tzv. Islámského státu (IS), když tato teroristická skupina obsadila během několika hodin Mosul, druhé největší město Iráku. V krátké době pak IS zabral i přilehlé oblasti města, které byly odjakživa domovem křesťanské populace v Iráku. Teroristé IS dali křesťanům na vybranou: buď přijmou islám, nebo zaplatí vysokou daň, anebo oblast opustí, jinak budou zabiti. Většina křesťanů proto urychleně uprchla. Křesťanští aktivisté sledovali rozvoj islámského extremismu během posledních let v mnoha zemích světa. Hlas mučedníků působil v posledních dvou letech mezi křesťanskými uprchlíky ze Sýrie, které z jejich domovů vyhnali muslimští rebelové. Pracovali jsme mezi křesťany žijícími na filipínském ostrově Mindanao, které ohrožovaly islamistické skupiny usilující o politickou moc nad celým ostrovem. Byli jsme svědky nárůstu útoků islamistů v Keni, kteří do této země pronikali ze Somálska. V Nigérii si již po čtyři roky bere křesťany za cíl teroristická skupina Boko Haram. Tato organizace systematicky útočí na křesťanské osady a instituce ve snaze vytvořit na severu Nigérie čistě islámský stát. Tisíce zabitých, zraněných a křesťanů bez domova Když IS vyhlásil nad obsazenými oblastmi Sýrie a Iráku svůj chalífát, také skupina Boko Haram po obsazení převážně křesťanského města Gwoza prohlásila 24. srpna za svůj vlastní chalífát obsazené území. Od roku 2010 přišlo podle odhadů v severní Nigérii o život křesťanů, jich bylo zraněno a tisíce dalších musely uprchnout ze svých domovů. Taková je bilance působení skupiny Boko Haram v severních nigerijských státech Borno, Yobe a Adamawa. V průběhu této doby se Hlas mučedníků snažil zmírňovat utrpení nigerijských křesťanů. Po každém ohlášeném útoku shromáždili naši pracovníci informace o zraněných a snažili se jim

7 následně zajistit co možná nejlepší lékařskou pomoc. K nigerijským křesťanům, kterým jsme měli příležitost v tomto roce pomoci, patří John Yakubu. Poté, co přežil několik útoků příslušníků Boko Haram v Gwoza, uprchl třiačtyřicetiletý Yakubu se svou rodinou do utečeneckého tábora v Kamerunu. Když ale jeho rodina strádala hlady, vrátil se domů, aby opatřil rodině potravu. Když ho členové Boko Haram uviděli, jak vchází do svého domu, okamžitě ho zajali a snažili se ho přinutit, aby přijal islám. Když John odmítl, přivázali ho ke stromu a pak mu zasadili rány nožem na hlavě, zádech a na nohou a nechali ho, aby vykrvácel. Johnovi se ale podařilo vyvléknout z pout a dostat se včas do nemocnice. Naše misie později uhradila náklady na jeho léčbu. Dalším nigerijským křesťanem, kterému jsem mohli pomoci, je Philemon Dabou z osady Attagara, patřícího do státu Adamawa. Když teroristé z Boko Haram přepadli jeho vesnici, utekl Philemon do hor. Ale později pocítil ve svém úkrytu touhu vydat povstalcům svědectví o své víře v Krista. Vrátil se proto do vesnice, ale než mohl cokoli říci, povstalci ho střelili do břicha. Naštěstí jeho zranění nevedlo k okamžité smrti. Také jemu naše misie opatřila kvalitní lékařskou pomoc. Podpora iráckých křesťanů Situace iráckých křesťanů, kteří uprchli před Islámským státem, zůstává i nadále kritická. Když udeří písčitá bouře, nevidíte kolem sebe vůbec nic, uvádí jeden z našich tamních pracovníků. Musíte čekat, až bouře pomine a prach se usadí. Pak teprve uvidíte, co Bůh koná. A naše situace zde se podobá právě takové bouři. Ještě než pastor Kubria opustil Mosul, nasprejovali povstalci IS na jeho dům arabské písmeno nun, které označovalo, že je jeho majetek zkonfiskován, protože je křestanem. Ačkoli tento bratr přišel z materiálního hlediska o všechno, náš pracovník, který s ním hovořil, poznamenává, že nej- Příslušníci Fronty al-nusra, další islámské extrémistické skupiny, která operuje na území Sýrie, a která je napojena na al-kajdu. John Yakubu patří k nigerijským křesťanům, kteří utrpěli při útoku povstalců z Boko Haram vážné zranění. 5

8 Křesťanští utečenci v Erbílu jsou ubytováni všude, kde je to jen trochu možné. Někteří musí spát na různých nádvořích nebo v parcích, jiní obývají nedokončené stavby (na obrázku). Snášet horké léto za těchto podmínek je velmi obtížné, ale nyní nastává zimní období a naši tamní kontaktní pracovníci vyjadřují obavy, jak tito lidé přečkají zimu. Hlas mučedníků proto ve spolupráci s místními sbory rozdává mezi utečenci různé ohřívače a teplé oblečení. větší obavu nemá ani tak o sebe jako o islamisty, které považuje za oběti falešných iluzí. Pastor Kubria nyní koná svoji duchovní službu mezi tisíci utečenci, kteří s ním uprchli z Mosulu. Současná krize je velmi deprimující, ale Bůh nám dává svoji milost. Děláme, co můžeme, prohlašuje Kubria. Nouze utečenců je veliká. Pracovníci Hlasu mučedníků se snaží reagovat na všechny vzniklé potřeby. Snaží se hledat obydlí, zajišťují matrace, potraviny a pitnou vodu apod. Problémem je také zoufalá nečinnost utečenců. To nejhorší na pobytu v táboře je skutečnost, že zde není co dělat, poznamenává jeden z našich pracovníků. Lidé sedí a nemají žádnou činnost, nemají čím se zabavit. A to je nesmírně ubíjející. Proto naše misie rozdává mezi dětmi dětské ilustrované Bible ve snaze aby se alespoň děti na čas zabavily. Bůh své dílo koná i za bouře. Jednou z výzev, před kterou nás povstalci IS staví, je, abychom se jako křesťané sjednotili, prohlašuje jeden z tamních křesťanských představitelů. Jako křesťané musíme být připraveni nejen na časy dobré, ale i na ty temné. Příští generace zapomene na lidi, kteří nás pronásledovali, ale nezapomene na ty, kteří nám nyní pomáhají a stojí při nás. Hlas mučedníků, USA, prosinec 2014 P ř í b ě h y p r o n á s l e d o v a n ý c h k ř e s ť a n ů Kolumbie Dva typy mučedníků Existují dva typy mučedníků ti, kteří dávají své životy pro víru v Krista a ti, kteří procházejí kvůli své víře hlubokým utrpením. Rodiny obou typů ale potřebují shodně podporu od křesťanské komunity. Jakub i jeho žena Rocio se onoho inkriminovaného večera 6. března 2011 již připravovali ke spánku, když znenadání na jejich dveře zatloukli dva muži, kteří požádali o pomoc s roztlačením motocyklu. Jakub s nimi ochotně

9 vyšel ven. Pak zaslechl, jak se muži ptají jeho manželky: Jmenuješ se Marie? Ne, odpověděla, jmenuji se Rocio Pino. V ten okamžik se ozvaly tři výstřely a Jakub uviděl, jak jeho žena padá k zemi. Instinktivně se vrhl na útočníka, ale po krátké potyčce oba muži skočili na motocykl a ujeli. Jakub se vrátil k domu a viděl svou manželku ležet na zemi a nad ní stát nechápavě jejich dceru. Šokovaný manžel sice okamžitě zavolal policii a požádal o sanitku, ale nepřijel k nim vůbec nikdo, protože cestu k jejich domu zaminovali povstalci. Jakub žil se svoji rodinou v jedné z tzv. kolumbijských rudých zón, tedy oblastí, které jsou pod kontrolou protivládních guerill hnutí FARC. Jakub ani jeho dcery nemohli nic dělat, jen se bezmocně dívat, jak matka na zápraží jejich domu umírá. Jakub však vrahy znal. Několik týdnů před touto tragickou událostí se tito dva muži objevili s několika dalšími v jejich osadě jako příslušníci guerill. Později se oba muži několikrát zastavili u Jakubova domu jako už v minulosti řada povstaleckých vojáků. A Rocio každému, kdo se u nich zastavil, vydala svědectví o naději a víře v Ježíše. Moje žena mi řekla:»všichni, kdo k nám přijdou, uslyší naše svědectví o Kristu,«říká Jakub. Jakub se později dověděl, že Rocio byla velmi pravděpodobně zavražděna kvůli debatě, kterou vedla s jistou ženou, jež se nechala naverbovat povstalci. Věřte mi, život s Pánem Ježíšem je velmi krásný, říkala této ženě Rocio. Vedete prázdný a marný život, který nemá žádnou naději. Ale Ježíš na vás čeká. I když tato žena nebyla rozhovoru přístupná, vzala si od Rocio Nový Zákon. Vaše modlitby mi dávají sílu Po smrti manželky se Jakub i s dcerami kvů- Bratr Jakub z Kolumbie přišel o manželku, kterou přímo u jejich domu zastřelili povstalci z hnutí FARC. Kolumbijská křesťanka Luz právě čekala dvojčata, když jejího manžela, pastora sboru, zavraždili povstalci z FARC. Jeho tělo pak rozsekali na třicet kusů a strčili do igelitového pytle. To se stalo v roce Dnes Luz stojí zase pevně ve víře. Hlas mučedníků jí po celou tuto dobu finančně podporuje.

10 li bezpečí přestěhoval do větší vesnice. Povstalci však ho i nadále měli na zřeteli. Můj duchovní život po té tragické události začal vyhasínat, prohlašuje Jakub. Díky Bohu za modlitby našich pastorů a dalších spoluvěřících, kteří věděli o mém zápasu. Jsem také vděčný všem organizacím i sborům, kteří mě podpořily, protože přijít o někoho blízkého takovým způsobem je velmi těžké. Je to pro mě opravdu velmi obtížné, když vidím vrahy své ženy, abych řekl jen tak, že jim odpouštím, protože vím, že ta jizva v mém srdci už nikdy zcela nevymizí. Když ale někdo odevzdá své Elmer jako velící důstojník FARC. srdce Bohu, musí i za takových okolností odmítat zlobu. Díky Bohu, který je mou silou. Hlas mučedníků podporuje tuto rodinu finančně, aby netrpěla nouzí. Již brzy se Jakub i s dcerami přestěhují zhruba na rok do našeho útočištného domu, aby se tam zotavili po prožitém traumatu a znovu se postavili na nohy. Nová frontová linie Elmer sedí v jeskyni a poslouchá kvílení větru a zvuk krupobití padajícího na mokrou zemi. Obklopen temnotou a naplněn strachem o svůj život, nemá tento velící důstojník povstalecké guerilly FARC příliš času na přemýšlení. Je houževnatě pronásledován svým podřízeným důstojníkem z FARC a také vládními vojáky. Onen povstalecký důstojník na Elmera žárlil kvůli jeho povýšení poté, co byl v boji zabit předchozí velitel. A vláda vyhlásila na Elmerovu hlavu velikou odměnu 200 milionů peso (zhruba 2 miliony korun). Elmer se tak stal štvanou zvěří. Ve své situaci viděl Elmer pouze jediné řešení, kterému se učil po třicet let v rámci marxistické ideologie: V situaci, ve které jsem se nyní ocitl, je jediným řešením sebevražda, řekl si. Potom vzal svoji zbraň a namířil si ji na hlavu. Než ale stačil zmáčknout spoušť, uslyšel znenadání v srdci hlas: Nedělej to! Celkem dvakrát se Elmer pokusil stisknout spoušť, ale pokaždé znovu uslyšel onen hlas. Nakonec venku ustalo krupobití a pojednou Elme ra zaplavila zvláštní radost a pocit jakési vyšší lásky. Bylo mu, jako by mu kdosi říkal: Jsi moje dítě, jsi milován. Když bylo Elmerovi třináct, připojil se k Ozbrojeným revolučním silám Kolumbie (FARC). Tato povstalecká organizace společně s dalšími paramilitaristickými skupinami terorizuje obyvatele Kolumbie ve snaze získat moc v zemi. Každý člověk nebo jakákoli skupina, která jim stojí v cestě, se 8

11 automaticky stává terčem jejich teroru. Mezi takové nepřátele patří i křesťanská církev. V oblastech, kde guerilly FARC operují, a které se označují jako tzv. rudé zóny, zabíjejí guerilloví vojáci křesťany a snaží se jim všemožně bránit ve shromažďování a evangelizaci. Byl jsem indoktrinován marxismem-leninismem od nejútlejšího věku, prohlašuje Elmer. Indoktrinace mě vedla k představě, že všechno křesťanské musí být zlikvidováno, a proto jsme zabili mnoho křesťanů. Vyháněli jsme je z jejich teritoria, nedovolovali jsme jim scházet se k bohoslužbám. Elmer křesťany nenáviděl. Byl přesvědčen, že jsou slabí a nedokážou se ubránit. Při jedné příležitosti přišel Elmer se svými vojáky do nějakého městečka, které napohled vypadalo opuštěně, a sháněli se tam po nějaké potravě a vodě, protože byli velmi žíznivý a hladoví. Elmer brzy zjistil, že v blízkosti řeky je jakási křesťanská kolonie, kde mají kostel a studnu. Když dorazili až k řece, zmocnila se Elmera vůči křesťanům tak velké nenávist, že pojal úmysl je se svými vojáky postřílet a naházet do řeky. Jakmile ale křesťané uviděli blížící se povstalecké vojáky a pochopili, že jim hrozí velké nebezpečí, seběhli se a začali společně zpívat. Když Elmer sáhl do pouzdra pro pistoli, aby vydal signál k útoku, jako by mu ruka zmrzla, že s ní nedokázal hýbat. Při jiné příležitosti unesl Elmer se svými muži pět pastorů. Podobně jako apoštol Pavel, který využil své vlastní uvěznění, aby vydal svědectví svým pretoriánským strážcům, i tito pastoři využili své situace, aby byli solí a světlem svým povstaleckým věznitelům. A tito lidé zaseli do Elmerova srdce semeno evangelia. Při mnoha příležitostech, kdy Elmer se svými muži pronásledoval křesťany, sdí- Elmer se svojí rodinou Rozhlasové evangelizační vysílání otevřelo v Kolumbii nové možnosti, zejména mezi domorodým obyvatelstvem obývajícím odlehlé oblasti. Na obrázku jsou křesťané z indiánského kmene Paez (označovaný někdy jako kmen Nasa). Příslušníci tohoto kmene byli v uplynulých letech vytlačováni ze svého přirozeného území, což vedlo k jejich extrémní chudobě. Přesto se tito křesťané dokážou v Bohu radovat i přes mnohá protivenství, se kterými se setkávají. 9

12 Elmerova manželka drží v ruce některé z křesťanských titulů, které jejich misijní tým šíří mezi povstaleckými vojáky v rudých zónách Kolumbie. 10 leli s ním oni evangelium. V této době začalo jeho srdce vůči věřícím pomalu měknout a dokonce jim občas pomohl i utéci. A nyní, když Elmer seděl sám v temné a vlhké jeskyni a byl ochromen strachem, selhal při čtyřech pokusech sáhnout si na život. Věděl, že armáda po něm stale ještě pase, byl na smrt unavený a hladový. Vzal svoji zbraň a odmrštil ji, jak nejdále dokázal, a pak vstal a vydal svůj život Ježíši Kristu. Zanedlouho Elmer uslyšel nějaký hlas. Byl to farmář, který objevil tohoto vyděšeného guerillového komandýra a přinesl mu něco k jídlu. Byl tentýž farmář, který nakonec Elmera přesvědčil, aby opustil svůj úkryt a sám se vydal do rukou vládním vojákům. Elmer byl později propuštěn. Ale stále mu ještě hrozilo smrtelné nebezpečí od jeho bývalých soudruhů z FARC, kteří ho považovali za zběha. Elmer začal záhy působit mezi povstaleckými vojáky a rozdával jim Bible a malé rozhlasové přijímače, přednastavené na evangelizační vysílání. Elmer nyní dokonce sám ve svém domě provozuje takové rozhlasové vysílání evangelia. Místo poslem nenávisti jsem se stal poslem smíření, prohlašuje dnes tento někdejší guerillový voják. Avšak jeho bývalá povstalecká organizace nyní považuje Elmera nejen za dezertéra, ale také za hrozbu své činnosti, neboť odvádí druhé lidi od revolučních idejí. Je mi jasné, že spousta guerillových příslušníků by mě nejraději zabila, prohlašuje Elmer, ale Pán mě stále ujišťuje, že on je věrný a neopustí mě. Věřím, že jeho andělé mě chrání a zachraňují. To nejdůležitější je pro mne vědomí, že ve FARC jsou lidé, kteří se mohou obrátit k Bohu stejně jako já. A za ty se modlím. Hlas mučedníků podporuje Elmera a další odvážné misijní pracovníky v Kolumbii v jejich nebezpečné činnosti. Opatřujeme jim Bible a křesťanskou literaturu, která je vhodná pro guerillové povstalce. (například Marx a Satan od Richarda Wurmbranda, apod.) Podporujeme také konference pastorů, aby se mohli setkávat společně ti, kteří slouží na těch nejnebezpečnějších místech, kde operují guerilly. Podporujeme rovněž křesťanské rozhlasové vysílání, dotujeme poplatky za vysílače a financujeme další nutnou výbavu. Elmer prohlašuje, že se vroucně modlí, aby více jeho bývalých kolegů uvěřilo prostřednictvím evangelizačního vysílání. Elmer říká, že povstalečtí vojáci touží po jiném životě. Touží poznat živého Boha. My jsme slíbili kolumbijskému lidu, že uděláme všechno, co je v našich silách, aby tito zbloudilí lidé mohli změnit své životy. Hlas mučedníků, USA, květen 2014

13 Pákistán Islám přijmout nemohu Kalimi Bibi má těžký život, ale ona i její manžel vydali svůj život Kristu. Stále se potýkali s nedostatkem peněz a nikdy jich neměli tolik, aby měly jejich čtyři děti dost jídla a dostalo se i kvalitní lékařské péče jejich mentálně postižené dceři. V roce 2011 přišly dvě jejich děti o život při nehodě. V tomtéž roce prodělal manžel Kalimi dva infarkty a musel přestat pracovat. Kalimi byla mnohokrát v pokušení přestat na Boha spoléhat, ale nakonec si i v těchto situacích víru zachovala. A Bůh její srdce naplňoval svým pokojem a posilněním. Kvůli obživě rodiny pracovala Kalimi jako hospodyně u jedné muslimské rodiny. Měla ve zvyku si při práci v duchu přeříkávat biblické verše, které se učila zpaměti. Jednou ji zaslechl domácí a přísně to Kalimi zakázal. Také jí učinil návrh: Přijmi islám, a dojdeš pokoje a štěstí v životě i doma. A já ti ještě dám peníze pro tvoji rodinu. Kalimi však odmítla se vzdát víry v Ježíše. Domácí se k ní ale začal chovat hrubě a stále na Kalimi naléhal, aby přijala islám. K domácímu se navíc přidala i jeho manželka a napomínala Kalimi, aby jejího muže uposlechla. Žena však trvala svém a prohlašovala, že se modlí k živému Bohu a že něco takového nikdy neudělá. V roce 2012 se při jedné příležitosti snažil zaměstnavatel Kalimi znovu násilím přinutit, aby přijala islám. Navíc došlo k tomu, že domácí Kalimi znásilnil. Později jí řekl, že jestli to někomu řekne, zabije ji. Ačkoli to Kalimi řekla manželce domácího, ta obvinění nevěřila. Nakonec Kalimi raději od této rodiny odešla. V minulém roce Hlas mučedníků Kalimi nejen finančně podpořil, ale také jsme jí pomohli otevřít malý krámek, ze kterého by měla rodina malý příjem. Kalimin manžel je po dvou prodělaných infarktech fyzicky velmi sláb a nemůže pracovat. Jejich nemocná dcerka je ve stacionáři pro postižené děti, kde navštěvuje speciální výuku. Třebaže je to tvrdý život, rodina je semknutá a orientovaná především na život v jejich křesťanském sboru. Kalimi se navíc snaží sloužit i dalším potřebným ženám z okolí. Každý týden v pátek se s dalšími ženami postíme Kalimi se svojí dcerou v krámku, který jí naše misie pomohla otevřít. 11

14 a modlíme. Já se také stále modlím za všechny, kteří naší rodině tak pomohli. Být mučedníkem neznamená vždy přijít kvůli víře o život. Znamená to především žít život Kristova svědka. 12 Indie Nebezpečné konání Božího díla Když byl přečten rozsudek, Ahmed byl zděšen. Soudní dvůr šaría ve střední Indii mu odebral úplně všechno. Anuloval jeho manželství, zkonfiskoval mu dům i pozemek, jeho děti přiřknul Ahmedově bývalé ženě. Navíc soud přikázal Ahmedovi platit dětem školné a přispívat na ně naprosto přemrštěnou částkou, ačkoli nedávno přišel o místo učitele v madrase. Než Ahmed došel k poznání Krista prostřednictvím misionářů, byl horlivým hlasatelem islámu. Vyrostl uprostřed indické sto osmdesáti milionové populace. Ale když se stal později křesťanem, cítil povolání vydávat o své víře svědectví. Řadu studentů v madrase tak přivedl ke Kristu a dokonce i několik svých kolegů učitelů. Ahmed před rozestavěnou budovou madrasy, ve které měl učit. Volání po Ahmedově smrti Tyto jeho křesťanské misijní aktivity nemohly ujít pozornosti a místní imám nakonec vyslovil nad Ahmedem fatvu, ve které požadoval jeho smrt. V roce 2013 byl Ahmed předvolán před soud šaríja, který v této oblasti dohlíží i nad civilním právem. Ahmed se domníval, že bude mít příležitost říci před soudem, že jedná jen na základě poznání pravdy, která zcela změnila jeho život. Místo toho mu soud přikázal zříci se své víry a vrátit se k islámu. Když to odmítl, soud mu vzal všechno, co měl, a dal mu lhůtu jednoho roku, aby se vzdal víry v Krista, pokud nechce riskovat svůj život. Ahmed byl mimořádně rozčarován a zmocňovalo se ho zoufalství. Byl bez domova, jeho žena se mezitím znovu provdala za člověka, který se nastěhoval do Ahmedova domu a stal se vlastníkem jeho zkonfiskovaného majetku. Ale Ahmed dál vyprávěl druhým o své naději, kterou má v Kristu a zvláště se zamě-

15 řil na islámské učitele. Hlas mučedníků mu pomohl uhradit soudní výlohy a pronajmout si byt. Ahmed se začal dostávat z nejhoršího. Křesťané, kteří s ním spolupracovali, uvádějí, že na tom opravdu nebyl dobře, ale nyní se jeho stav radikálně zlepšil. Za první polovinu tohoto roku pokřtil Ahmed sedm nových konvertitů, mezi nimi i muslimské imámy. Zvěstování evangelia ostatním dodává Ahmedovi novou energii. Na počátku Ahmedova evangelizačního úsilí byla jeho osobní zoufalá situace, v které však později objevil pro sebe zdroj duchovního požehnání, poznamenává jeden z našich pracovníků, který je s Ahmedem v kontaktu. Laos Příběh odvážného mladíka Noi si naplnil batoh Biblemi, výukovými brožurami a materiály na CD, dal si ho na záda a vydal se na autobusovou zastávku. Mohl si vzít jen tolik, aby nevzbudil podezření, kdyby autobus během dvacetihodinové jízdy na sever Laosu zastavila policejní kontrola. Noi se vrátí do města zase za šest týdnů, aby obdobným způsobem nabral další materiály. Jeho úkolem je zásobovat Biblemi a křesťanskou literaturou nové věřící v domácích církvích mezi horskými kmeny v Laosu. Noi již ale dobře ví, co znamená pronásledování pro víru. Laoské úřady a policie jsou mu nepřetržitě v patách a snaží se vyslídit všechny jeho aktivity. Naučil se však s nimi také rozumně jednat, aby mohl pokračovat ve své práci mezi chudými příslušníky laoských kmenů, které obývají hory na severu země. Jen v minulém roce pětkrát vyslýchal Noi jeden vesnický předák ohledně jeho aktivit. Nejprve mu řekl, že nemá nic proti tomu, když navštěvuje tři zdejší křesťanské rodiny a konají společná shromáždění. Ale mohou se prý takto schá- Malé společenství těchto laoských věřících (na obrázku jejich pastor se synem) zakusilo od chvíle svého vzniku mnohá protivenství. Vesničtí předáci vyvolali proti nim srocení obyvatel, kteří je napadli a házeli po nich kamením. Křesťanům úřady také odebraly tzv. rodinné knihy, které místním obyvatelům slouží jako průkazy totožnosti. Bez těchto knih nemohli křesťané ani prodávat ani nakupovat a stali se tak ve své vesnici ilegálními osobami. Také jejich třináct dětí nemohlo chodit do školy. Křesťané proto poslali své děti do jednoho města, kde je ve škole přijali. Avšak bez svých rodinných knih nedostaly děti vysvědčení. Hlas mučedníků podporuje tyto křesťany v jejich boji za svá zákonná práva. 13

16 Tito obětaví křesťané nesou Bible v jazyce Hmong, kterým hovoří mnoho kmenových skupin v oblasti mezi Laosem a Vietnamem. 14 zet jen čtyřikrát za rok. Noi a další věřící, ke kterým patří i lidé z okolních vesnic, které v této oblasti přivedl Noi k víře, se ale spolu scházejí dvakrát týdně. Když si vesnický předák předvolal bratra Noi podruhé, řekl mu, že musí okamžitě přestat evangelizovat místní obyvatele. Avšak Noi a jeho žena předákovi namítli, že pro zdejší vesnickou komunitu je křesťanská víra Jedním z dalších horlivých křesťanů, které v Laosu naše misie podporuje, je bratr Keo. Po smrti matky vyrostl v dětském domově, protože jeho otec byl voják, který byl stále mimo domov. V patnácti letech byl poslán na brigádu na rýžová pole, kde uslyšel od jednoho člověka evangelium. Keo okamžitě uvěřil a svoji víru si zachoval i přes hrozbu vyloučení ze stacionáře. Když o své proměně pověděl svému otci, byl od něho fyzicky napaden. Dnes je Keo ženatý a se svou manželkou mají kromě jednoho vlastního syna ještě sedm adoptovaných dětí. Keo pokračuje ve své evangelizační službě a všímá si především těch nejchudších a všelijak znevýhodněných. Chválím Boha za všechno, co v mém životě činí. Také se velmi modlím za svého otce, aby i on došel poznání spásy, prohlašuje Keo. dobrodiním. Když lidi učíme o Ježíši, stávají se dobrými lidmi, odpověděl neohroženě Noi. Křesťané přece respektují úřady a vládu. My jim říkáme, že Ježíš přišel, aby zachránil lidi z jejich hříchů a dal jim život, který je lepší než ten, který žili předtím. Při dalším předvolání se předák znovu vrátil ke svému požadavku, aby se křesťané ve vesnici nescházeli tak často. Musíme se scházet každý týden, abychom se dověděli, co Bůh říká, odpověděl Noi předákovi. Buddhisté se rovněž scházejí každý týden. Lidé musí chodit na shromáždění, aby se dověděli, jak mají přestat hřešit. Když vesnický předák požadoval, aby se tedy scházeli jen křesťané z jejich vesnice a ne z celého okolí, ukázali mu Noi a jeho žena výtisk laoské ústavy s výzvou, aby jim ukázal, kde se v ní praví, jak často a v jakém počtu se smějí křesťané scházet. Křesťané ale setkávání přece jen trochu omezili a předák jim dal na nějaký čas pokoj.

17 Ježíš je vůči hříchu neoblomný Policie pokračovala v monitorování církevních shromáždění i všech dalších aktivit Noi. V minulém roce policisté navštívili tuto domácí církev sedmkrát. Letos však zatím jen jednou. Dva policisté přišli na velikonoční shromáždění a přítomní křesťané je vyzvali, aby si sedli dopředu na čestnější místa. Později jeden z policistů poznamenal: Hrome, ten Ježíš je ale vůči hříchu neoblomný. Jelikož byli samotní policisté vyslechnutým kázáním usvědčeni ze svých hříchů, přijali pozvání ke společnému jídlu. Hlas mučedníků podporuje laoského bratra Noi i další věřící, kteří šíří poselství evangelia mezi kmeny Hmong, Khmu a jinými laoskými etniky. Noi pravidelně navštěvuje čtyři vesnice a další věřící, kteří pracují pod jeho vedením, docházejí do ještě vzdálenějších osad. Tito křesťané jsou rozděleni podle etnického původu tak, aby hovořili jazykem vesničanů, které navštěvují a nevzbuzovali pozornost úřadů, které se obávají toho, aby se tyto horské kmeny nespojovaly v nějaké politicky motivované hnutí. Křesťané nechtějí být v žádném případě vnímáni jako politická hrozba. Každých šest týdnů cestuje bratr Noi do města, aby doplnil zásoby Biblí a dalších studijních materiálů. Je si dobře vědom nebezpečí, které mu od úřadů hrozí. Ale duchovní prospěch a růst jeho spoluvěřících i probuzení dalších příslušníků jeho lidu je pro něho prvořadým. Hlas mučedníků, USA, prosinec 2014 Rádiové přijímače jsou užitečné nástroje pro šíření evangelia v jihovýchodní Asii i v dalších oblastech. Noví věřící mohou poslouchat biblické programy a naučit se zpívat duchovní písně ve své mateřštině. Křesťanské rozhlasové vysílání, putující kazatelé a evangelisté, a křesťanská literatura naší misie pomáhají křesťanům z kmene Hmong růst ve víře. 15

18 Z a k t i v i t H l a s u m u č e d n í k ů 16 Indonésie Bible je mým jediným pokladem Když se Ronaldo dověděl, že jeho křesťanská vesnice na indonéském ostrově Morotai byla napadena džihádisty, vypravil se okamžitě domů. Shledal jsem, že můj dům byl při útoku úplně zničen. Ale díky Bohu, mojí rodině se podařilo ještě včas uprchnout. Jeho rodina našla úkryt na nedaleké letecké základně indonéské armády. Útoky islamistů však pokračovaly a po několika týdnech Ronaldo přestěhoval svoji rodinu do krajského města Tobelo, kde sám pracoval jako řidič rikši. V letech islamisté systematicky napadali křesťanskou populaci na Moluckých ostrovech, které tvoří izolovaný komplex východní části Indonésie. Křesťané v této oblasti tak žili v nepřetržitém strachu, zda islamisti nedorazí příště do jejich vesnice. Pro Ronalda a jeho rodinu se tato hrozba stala reálnou začátkem roku Ronaldovo zaměstnání představovalo pro šestičlennou rodinu skromný příjem. Ronaldo stále ještě opatruje malou Bibli, o kterou se před patnácti lety tak obával. Je to největší vzácnost, kterou mám, prohlašuje. Ta Bible je už notně opotřebená. Už jsem se ji skoro styděl nosit do kostela, protože mnohé stránky jsou v ní opravdu ošklivé. Ale nosím ji stále u sebe, kamkoli jdu. Když před patnácti lety došlo ke zmiňovaným útokům islamistů, Hlas mučedníků pomáhal křesťanským uprchlíkům v těch nejnutnějších potřebách a zajišťoval jim lékařské ošetření. Během uplynulých let se naši pracovníci i nadále zajímali o osudy těchto křesťanů v Tobelo. A proto v minulém roce, když jsme v Indonésii rozdávali deset tisíc výtisků Biblí, naši tamní spolupracovníci věděli, že nové Bible potřebuje i několik Ronaldo vzpomíná, jak si pečlivě připravoval svoji Bibli na stěhování, aby nedošlo k jejímu poškození během šestihodinové plavby na kanoi, kterou musel s manželkou a čtyřmi dětmi podstoupit. Tuto notně opotřebovanou Bibli má stále u sebe jako připomínku oněch událostí, třebaže již dostal od Hlasu mučedníků Bibli novou. rodin žijících v tomto městě. K nim patřila i rodina Ronaldova, která je příliš chudá, než aby si mohla dovolit koupit pro každého člena Bibli.

19 Sám Ronaldo měl z nové Bible velkou radost. Jsem velmi vděčný vaší organizaci, že jsem dostal novou Bibli, říká Ronaldo. Hlas mučedníků, USA, listopad 2014 Čína Bible pro Sun Li Když vzala Sun Li do ruky pero a začala psát dopis, nedokázala potlačit své nadšení i dojetí. Bylo to toho dne, kdy od kurýra Hlasu mučedníků obdržela výtisk Bible. Pro křesťana ze Západu je vlastnictví Bible naprostou samozřejmostí. Ale v Číně je situace jiná. Sun Li se narodila v Číně a od malička chodila s matkou do kostela. Matka, třebaže byla velmi horlivou křesťankou, měla k Božímu slovu jen omezený přístup, protože v celém sboru bylo k dispozici jen několik Biblí. V Číně není politika církvím příliš otevřená... ale věřící v Číně jsou otevření Božímu slovu. Jejich srdce jsou vroucí a upřímná. Čtou Bibli a modlí se každý den. Jejich duchovní život roste a sílí, píše Sul Li. Otevřenost nových věřících vůči evangeliu je veliká. Naše církev roste, jak co do množství členů, tak i množstvím různých aktivit. Ať již to je nedělní škola, shromáždění mládeže apod., píše nám bratr Sun Cheng Wen, který rovněž obdržel od naší misie novou Bibli. Potřebujeme více Biblí, aby ji mohl dostat každý nový věřící, ale nevíme, kde nebo jak bychom si je mohli opatřit. Proto jsme velice šťastní, když jsme od vás obdrželi tyto nové Bible. Čínská státní tiskárna Amity Press nevychází vstříc skutečným potřebám zdejších křesťanů, protože nezohledňuje jejich tak veliký nárůst. Amity tiskne totiž Bible výhradně pro členy oficiální vlastenecké církve a navíc tiskne Bible i v jiných jazycích, které pak vyváží do světa, včetně USA. Jistý křesťan jménem Gao Huabing, který od nás rovněž obdržel Bibli, napsal: Měli jsme veliký nedostatek Biblí i přesto, že se nám nějaké podařilo koupit u oficiální církve. Hlas mučedníků se snaží opatřovat Bible čínským křesťanům částečně také podporou ilegálních tiskáren v samotné Číně, což sebou pochopitelně přináší nemalé riziko. Někteří čínští věřící byli v této souvislosti obviněni za podobné aktivity a jsou i v současnosti za ilegální tištění Biblí ve vězení. Víme, že získat Bible není snadné, zejména v naší situaci, napsal bratr Neregistrované domácí církve k velké nelibosti komunistické strany rostou v Číně velkým tempem již více jak dvacet let. Na obrázku je křest jedné z nových věřících. 17

20 Balíky s Biblemi se nakládají na motocykly, kterými je naši kurýři dopravují těm, pro které znamenají vzácný poklad. 18 Wen. Musíte vzít na sebe zodpovědnost i riziko, věnovat tomu mnoho času, peněz a dokonce riskovat i vězení. A mnozí čínští křesťané jsou připraveni toto všechno podstoupit. Do některých oblastí Číny je doprava Biblí mimořádně obtížná kvůli nepřístupnému terénu. Kurýři Hlasu mučedníků musí dokonce občas používat horské dráhy (zip line), aby se na některá místa vůbec dostali. Jeden z našich terénních pracovníků uvádí, že dosažení těchto míst je strategicky důležité. Pokud se tam zformuje společenství věřících, má to následný duchovní vliv na celou oblast. Jiný způsobem, jak přinášet věřícím v Číně Boží slovo, je využití MP4 přehrávačů. Do každého přehrávače je nahrána audio Bible, duchovní písně a další materiály. Velká výhoda těchto MP4 přehrávačů je jejich malá velikost a tudíž snazší transport. Také umožňují slyšet Boží slovo lidem, kteří z nějakých důvodů nemohou číst a lze je používat i ke skupinovému poslouchání namluveného Písma. Od roku 1967 použil Hlas mučedníků řadu způsobů, jak dostat Bible ke křesťanům, kteří žili v zemích, kde byla jejich víra potlačována. Od zašívání Bibli do oděvů až po přepravu balíků Biblí na zvířatech po nebezpečných horských stezkách, používali jsme postupem času různé metody, jak situace vyžadovala, abychom dopravili Bible ke všem, kteří po ní toužili. Jak o tom vypráví jeden náš spolupracovník v Číně: Posílení a povzbuzení místních sborů je mojí hlavní prioritou. To však začíná právě tím, že tato společenství budou mít dostatek Biblí, aby je mohli dát všem věřícím. V zemích, které jsou ještě i dnes indoktrinovány komunistickou ideologií, je potřeba Biblí obrovská. Stále nemáme tolik Biblí, Tito křesťané z čínského venkova obdrželi právě od kurýra Hlasu mučedníků svůj první vlastní výtisk Bible. kolik bychom potřebovali, napsal nám jeden čínský

21 křesťan, který také od nás obdržel jeden výtisk. Je zde několik věřících, kteří mají své Bible... Dříve jsem se zabýval slovy Mao Cetunga, kterého jsem velmi obdivoval. Ale když jsem došel spásy a víry v Boha, jeho knihu jsem zahodil. Bible je nyní pro mě tou nejvzácnější knihou, žádná Hlas mučedníků v Číně rozdává nejen Bible a další jiná kniha se s ní nedá srovnávat. křesťanskou literaturu, ale také MP4 přehrávače. Hlas mučedníků, USA, duben 2014 Barma Tajemství jejich naděje V malém bambusovém domku v Barmě měl náš misijní tým příležitost k setkání s několika z více jak stovky křesťanů, kteří žijí v této odlehlé části země. Většina těchto věřících pracuje jako námezdní síla na polích se mzdou v přepočtu asi třiceti korun denně. Další jsou farmáři, kteří pěstují rýži a zeleninu a i oni jsou rádi, když uživí vlastní rodinu. Přesto jejich tváře vyzařovaly radost a duchovní nadšení a horlivost, takže byli i pro naše úsilí nečekaným osvěžením. Tito barmští křesťané žijí v malé oblasti, která je místními buddhisty považována za posvátnou, a proto zde neradi vidí jakékoli křesťanské aktivity. Křesťané jsou v této oblasti často předmětem různých útoků místních úřadů nebo vlivných buddhistických mnichů, které občas přerůstají do násilí. Dům, ve kterém jsme se setkali s tamními křesťany, byl již na příkaz úřadů dvakrát stržen s odůvodněním, že je příliš veliký, jinými slovy, že jde o kostel a proto má být zničen. Církevní představitelé tohoto regionu jsou často předvoláváni k výslechu Tito barmští manželé studují pravidelně Písmo, které jim dává naději i sílu překonávat pronásledování i různá protivenství. 19

22 kvůli stížnostem, které na ně podávají různí lidé, často také buddhističtí mniši. Je to obtížné místo pro následování Ježíše. Při rozhovoru s těmito neohroženými křesťany jsme jim položili otázku, proč vůbec v této oblasti zůstávají, když jsou předmětem všeobecné nenávisti, anebo proč se vůbec své víry nevzdají. Odpověď, kterou jsme obdrželi, je společná pronásledovaným křesťanům po celém světě: Vesničtí křesťané v jihovýchodní Asii si nesou náklad Biblí Jakmile jsme poznali pravdu a živého Boha, měli bychom ho přestat milovat? prohlašují tito věřící. Naši pronásledovatelé, kteří Boží lásku neznají, potřebují, abychom jim o ní svědčili. Ve svých srdcích zakoušíme pokoj, který nedokáže rušit ani pronásledování ani chudoba. Je to naděje nebes, která nás udržuje na cestě víry i uprostřed pronásledování. Ať se s námi děje cokoli, naděje, kterou máme v nebesích, nás tlačí kupředu. Jak mohou mít tito obyčejní venkovští lidé tak silnou důvěru v Krista a tak pevnou naději v nebe? To jsme se dozvěděli v dalším rozhovoru, který se týkal jejich životů i aktivit jejich církve. Všichni tito věřící byli zvyklí každé ráno před odchodem do práce začínat svůj den nejen modlitbou a četbou Písma, ale také zapamatováním si konkrétních biblických veršů. Většina zdejších křesťanů pak zná zpaměti několik stovek veršů. Jedni manželé nám prozradili, že během přípravy večeře pak jeden druhému citují verše, které se z Bible naučili. Mnozí věřící už znají tolik veršů zpaměti, že o jejich počtu ztrácejí přehled. Je ale důležité, že jsou pravdy Písma takto ukryty v jejich srdcích a oni si je potom v pravou chvíli dokážou vybavit. Setkání s těmito prostými křesťany bylo pro nás velmi inspirativní a náš tým je opouštěl možná ještě více duchovně posílen jejich svědectvím, než byli oni naší podporou. Hlas mučedníků, USA, duben 2014 ú v a h a J i m D a u a 20 Stát pevně ať se děje cokoli Když jsem počátkem devadesátých letech začal cestovat do Nigérie, abych se osobně seznámil s žádostmi a potřebami tamních křesťanů, pocházelo násilí, kterému tito věřící čelili, převážně z protikřesťanských nepo-

23 kojů, vyvolanými nějakými osobními, politickými nebo obchodním rozepřemi. Obydlí křesťanů někdy i celé vesnice lehly popelem. K násilí docházelo ve dvanácti státech severní Nigérie, které zavedly právo šaríja. Avšak během posledních několika let, stojí za eskalací protikřesťanského násilí v této oblasti teroristická skupina Boko Haram. Boko Haram (což se překládá Západní osvěta zapovězena ) usiluje o to, aby se Nigérie stala výhradně islámskou zemí. Třebaže tato skupina existuje již od roku 2002, stala se nechvalně proslulou teprve nedávno v souvislosti s mediálně známým únosem 270 dívek v Chiboku. A zatímco skupina vyhlašuje násilný boj všem obyvatelům Západu, její současný vůdce Abubakar Shekau nechal dát do oběhu video, na kterém jednoznačně směřuje svůj džihád, neboli svatou válku, vůči všem křesťanům: Tato válka je proti křesťanům, které mám za nevěřící. Alláh praví, že bychom je měli zabít, když na ně narazíme. Jak máme, jako ti, kteří věří v Krista, na takové hrozby reagovat? Jak na ně mají reagovat křesťané v Nigérii? V našich bulletinech jsme otiskli již řadu svědectví nigerijských křesťanů, kteří mají za sebou osudové setkání s touto teroristickou skupinou. K nim patří Daniel, jeden z našich tamních spolupracovníků, kterému Boko Haram zabila několik členů rodiny. (viz Hlas mučedníků 4/2014, str ). Daniel tyto tragické události přijal jako pobídku, aby všemožně pomáhal pronásledovaným křesťanům ze svého lidu. Ale jsou i jiné příběhy. Setkali jsme se s jednou matkou a její dcerou, která byla hluboce deprimována svým rozhodnutím zříci se Krista, když jí bylo vyhrožováno smrtí. Setkali jsme se také s křesťanem jménem Habila, který jako zázrakem přežil za okolností, když ho teroristé již považovali za mrtvého. Jeden z našich terénních pracovníků nám nedávno vyprávěl o muži jménem Wale Omu, Když pastora Wale Omu chytili teroristé z Boko Haram a vyzvali ho, aby přijal islám, odmítl zapřít Krista i tváří v tvář téměř jisté smrti. Jim Dau, ředitel amerického Hlasu mučedníků který působí jako pastor v severní Nigérii. Boko Haram během jednoho roku přepadla jedenáctkrát vesnici, ve které Wale Omu pracoval. Vesničané byli nuceni uprchnout 21

24 Monica Dra (nalevo) sledovala v roce 2009 teroristy z Boko Haram, jak zabíjejí jejího manžela. Ji samotnou předtím téměř podřezali a v domnění, že je s ní konec, ji nechali být. Hlas mučedníků této ženě zajišťoval dlouhodobé léčení a rekonvalescenci. Monica se také účastnila setkání vdov po zavražděných křesťanech, které organizovala naše misie. 22 ze svých usedlostí. Při jednom útoku teroristé chytili bratra Wale Omu za vesnicí a ptali se ho, zda není ten pastor z vesnice. Pastor nejdříve řekl, že ne. Ale pak odmítl poddávat se strachu a v nové síle, kterou pocítil, řekl: Ano, jsem pastor. Následně jeden z mužů vytáhl nůž, položil mu ho na hrdlo a řekl: Jestli chceš zůstat naživu, tak se zřekni křesťanství a přijmi islám! Avšak pastor Wale neustoupil. Ne! Krista nezapřu, odpověděl. Jak mohu zapřít Krista, když jsem v církvi vyučoval, že ho nikdy zapřít nesmíme. V okamžiku, kdy se již muž chystal k nejhoršímu, ozvaly se nedaleko výstřely a jeden z teroristů vykřikl, nech ho být!, načež útočníci utekli. Život pastora Wale byl ušetřen. Modlil jsem se a snažil se myslet na Krista, když mi ten člověk dal nůž na krk, vyprávěl nám pastor Wale. Ale jedna věc, která mi v ten okamžik rozhodujícím způsobem dala sílu, byl Boží hlas promlouvající k mému srdci. Díky tomu stojím pevně a nestarám se, jak můj život skončí. Důvěřujeme Bohu. On má nade vším kontrolu. Dokonce i nad proléváním krve a zabíjením Podobně vážná a dramatická situace panuje nyní i v Sýrii a Iráku. Lienna je křesťanka v Sýrii, kde radikální muslimské skupiny Islámský stát (IS) a Fronta al-nusra vyhánějí křesťany z jejich vesnic. Zprávy o jejich řádění jsou děsivé. Hovoří se o barbarském počínání a násilí, o uřezávání hlav a křižování. Lienna nám vyprávěla o svém duchovním zápase. V jedné modlitbě prosila, aby si ji Bůh použil ke svědectví mezi muslimy v její zemi. Vyznávala, že je ochotná při svědectví riskovat i vlastní život. Pak si ale uvědomila, že v ohrožení bude i život jejího manžela a dokonce i jejich dětí. To bylo pro ni velmi těžké zjištění. Ale i v tomto temném okamžiku se rozhodla složit důvěru v Boží vůli. Většina rodičů se o své děti obává, říká Lienna. I když přežijí všechno současné bombardování a zabíjení, budou i v budoucnu muset žít společně s muslimy... a proto se musíme strachovat o budoucnost svých dětí... ale současně důvěřujeme Bohu. On má kontrolu nade vším, dokonce i nad proléváním krve a zabíjením. Důvěřujeme, že vidí všechno a zná budoucnost a bude o nás pečovat. Když to Lienna probírala se svým manželem, rozhodli se, že o tom povědí také svým dětem. Řekli jim, že jednoho dne mohou do jejich domu