Ztroskotané sny. České školy po německé okupaci

Transkript

1 Ztroskotané sny České školy po německé okupaci Píše se říjen roku Na území dnešní Ostravy nastává historický zvrat. Německá armáda zabírá části dnešní Ostravy. Drastickou změnou prochází i školství. Německá okupace nadobro změnila jinak poklidný život Ostravanů i občanů okolních obcí. Do jaké míry? Jenom si představte, večer usnete, netušíc, že ráno vám chystá jedno velké překvapení. Vyjdete ven a všude německé vojsko. Dorazíte do školy a i v ní samá němčina. Je to vtip nebo zlý sen? Jak jinak pochopit vzniklou situaci z října roku 1938 než si vyslechnout autentickou výpověď osob, které si tím vším prošly. Pro rozhovor se nám podařilo získat Alicí Šupinovou a Jana Poláška, kteří společně v jedné třídě a dokonce i většinou v jedné lavici prožili celých 9 předokupačních let. Díky jejich ochotě podělit se s námi o své zážitky, jsme se mohli lépe vžít do již nastíněné situace. Alice Šupinová i Jan Polášek prožili své dětství a školní léta ve Svinově, v původně samostatné obci těsně sousedící s Moravskou Ostravou, tedy v německém záboru. Jejich vzpomínky na dobu do roku 1938 jsou vesměs idylické. V obci žili jak Češi tak Némci. Odlišnou národnost však nikdo ze sousedů nevnímal. Lidé se rozlišovali podle svých charakterových vlastností a ne podle národnosti. Děti sice navštěvovali buď české nebo německé školy, ale všichni společně slavili různé svátky, Češi chodili do Sokola nebo Orla, Němci do Turnvereinu. Ani jazyk nepředstavoval žádnou bariéru, avšak Němci, žíjící v Sudetech, se neučili česky z vlastní vůle. Generace otců a matek absolvovala školy za Rakousko-Uherska, ve kterých byla němčina povinná. Alice Šupinová nepociťovala jako dítě mezi obyvateli Svinova žádné zvláštní napětí. Podle jejího vyjádření se začali obyvatelé německé národnosti cítit jistěji a vystrkovat růžky teprve v letech 1937 a Ostrauer Zeitung (Ostravské noviny) dne 28. února 1938 referovala o změnách ve školství ve sousedních obcích, které ležily od říjnu 1938 v říšské župě Sudety (viz dole). Zdroj: Knihovna města Ostravy 1

2 Okupace pohraničí V červnu 1938 dokončili naši pamětníci čtvrtou třídu měšťanské školy a plánovali svůj další život. Alice Šupinová měla jasný cíl. Rozhodla se, že po měšťance bude navštěvovat Školu pro ženská povolání ve Vítkovicích označovanou důvěrně jako Knedlíkárna. Jan Polášek se chtěl stát automechanikem. Do jejich plánů však zasáhl sled dějinných událostí, o kterých rozsahu a hloubce předem nemohli tušit. Cítíc podporu Hitlerovského Německa se mimořádně zaktivizovala Henleinova sudetoněmecká strana. Mezi lidmi se začala šířit nejistota. České obyvatelstvo jsi uvědomovalo, že žije v oblasti, kterou si nárokuje Říše. Řada lidí opustila pohraničí ještě před záborem a utekla do vnitrozemí. Noviny psaly o zařízení českých obecních škol a nedostatek českých učitelů. Ani slov o zrušení vyšších škol, změnách výuky v nacistickým smyslu a vyloučení nepříjemných českých učitelů (viz historické pozadí). to svědčí o vlivu třetí Říše na česko-slovenský tisk - zejména na zbylé sudetoněmecké noviny. Zdroj: Knihovna města Ostravy 2

3 Září 1938 nepřineslo Alici Šupinové nové spolužačky na Škole pro ženská povolání ve Vítkovicích, jak si to původně představovala. Její rodiče se totiž neodvážili ve zmatečné situaci poslat svou dceru do školy ve vedlejší obce mimo Sudety. Největší rána přišla v noci z 30. září na 1. října Ulice byly plné vojáků a nákladních aut. Obyvatelé Sudet se najednou staly součástí Německé říše. Rodiny, které se z nějakých důvodů říšské administrativě nelíbily, obdržely výzvu k opuštění bydliště do 24 hodin a to bez udání důvodu. Tento osud postihl i rodinu Jana Poláška. Vyučovací jazyk německý Rodina Alice Šupinové sice v Sudetech zůstala, ale nová doba nenabízela mladému děvčeti v okupované obci mnoho možností. Aby ji bylo uznáno absolvování měšťanské školy, rozhodla se ještě jednou zasednout do jejich lavic. Musela si zopakovat 4. třídu. Stejná škola, stejná třída, pár stejných a spousta nových učitelů. Co bylo nové? Ve Svinově byly ze dne na den zrušeny všechny české školy! I česká měšťanská škola se stala německou. Nový tedy byl vyučovací jazyk německý. Předměty se moc nezměnili, spíše jejich obsah. V dějepise se například učili výlučně dějiny německé říše. Německé učebnice nebyly pro nově založené německé (původně české) školy žádným problémem. S německou důkladností byly k dispozici hned od 1. října Učitelský sbor byl automaticky nahrazen německým učitelským sborem, mohli zůstat i Češi, ale jenom pokud bydleli v Sudetech, ovládali německý jazyk a neměli žádný vroubek u německých úřadů. Vztah učitelů k českým dětem se podle Alice Šupinové nelišil od vztahu k německým dětem. Pokud vznikl jazykový problém, byly taky ochotni pomoc. S úsměvem vzpomíná na hodinu vaření, kdy vyučující poslala Alici Šupinovou pro Kümmel (kmín). Ona však vůbec netušila, co že to má přinést. Vypjaté nebyly ani vztahy mezi českými a německými žáky, ale přesto se Alice Šupinová neodvážila ve škole promluvit svým mateřským jazykem ani se svou českou spolužačkou. Někdo by to přece mohl žalovat, říká, a trestu bychom neunikly. Po ukončení čtvrté třídy německé měšťanské školy, byla Alice Šupinová německými úřady vyslána rovnou do práce. Do továrny na výrobu žárovek. Říše potřebovala pracovní síly. Na druhé straně psaly o prvním školním vysvědčení pro české žaky. Žaci dostali dokument zarámovaný hákovými kříží a s nazvem "Německa říše. Školní informace pro žaky českeho školního jazyku". Noviny tvrdily dále, že češti žaci nedělali velké pokroky v německým jazyku. Zdroj: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Zdroj: Knihovna města Ostravy 3

4 HISTORICKÉ POZADÍ Mnichovská dohoda O nás, bez nás Dne 30. září 1938 podepsali v Mnichově představitelé Velké Británie, Francie, Itálie a Německa smlouvu, kterou Češi označují jako Mnichovský diktát. Na jeho základě muselo Československo odstoupit svá pohraniční území, československá vláda neměla šanci jakkoliv zasáhnout. Německé jednotky obsazovaly pohraničí dle přesně stanoveného plánu od 1. do 10. října. Tak bylo odtrženo pohraniční území osídlené převážně Němci. Na tomto území žilo však také podle sčítání z roku 1930 více než 700 tisíc Čechoslováků. V nově zřízené říšské župě Sudety se najednou ocitly i obce ležící na východ a severovýchod od Moravské Ostravy jako Svinov a Polanka. Právě v těchto částech dnešní Ostravy patřících k východním Sudetám se stala s ohledem na vysoký podíl českého obyvatelstva vysoce aktuální o- tázka školství. Řada Čechů sice utekla před obsazením pohraničí do vnitrozemí, přesto však dle nacistického sčítání lidu z května 1939 tvořili Češi v oblasti východních Sudet 20,2% všeho obyvatelstva (skutečný počet byl výrazně vyšší než udávaly nacistické statistiky). České školství v říšské župě Sudety Okupace v říjnu 1938 měla vyrazné důsledky na české školství. V pohraničí byly bezprostředně po vzniku Sudetské župy a příchodu německého vojska zrušeny všechny české vyšší školy, všeobecné a odborné střední školy, stejně tak i učitelské ústavy. České měšťanské školy byly redukovány postupně až k úplnému zániku v roce České obecné školy zůstaly jako jediné alespoň zčásti zachovány po celou dobu okupace. Po celou dobu okupace nebyly vydány žádné české učebnice. V učebnicích z první republiky byly vytrhány nebo slepeny listy, začerněná závadná místa. Učebnice dějepisu, zeměpisu a později i české čítanky byly zakázány. Zavíraní škol vyvolalo silnou vlnu odporu napřiklad i v Polance a Svinově, kde se rodiče odmítající posílat děti do německých škol odhodlali dokonce k veřejným demonstracím. Zcela nekompromisně postupovali školské úřady v otázce mateřských škol. V Sudetech byly bezvýhradně všechny mateřské školy nahrazeny německými. Cílem skolní politiky v říšské župě Sudety byla především výchova zdatných pomocných dělníků a pracovníků, u kterých se nepředpokládalo dosažení vyššího vzdělání. 4

5 Ostrava a své sousední obci po Mnichovské dohodě. Oranžově vybarvené území bylo od 1. října 1938 přičleněno k Německé říši. Zdroj: Profesora M. Havrlanta, Ostrava 5

6 Tým Hledači pravdy z Ostravy V Ostravě, třetím největším městě České republiky, stojí jazykové gymnázium Pavla Tigrida, které navštěvujeme již třetím rokem. Pět lidí z tzv. německé třídy tohoto gymnázia se rozhodlo, ponořit se do historie našeho města, pro nás už značně vzdálené, a využít taky osobní kontakt k už jenom několika pamětníkům doby, kterou budou znát příští generace už jenom z učebnic. Hledačmi pravdy z Ostravy jsou Milena Babajanová, Sabina Čamdžićová, Vojtěch Drobík, Alexandra Ševíková a Kristýna Šťávová. Každý má svou úlohu, Milena s Kristýnou dělají rešerše k danému tématu v Archivu města Ostravy, Sabina s Vojtou zpracovávají historická fakta podle odborné literatury a Alexandra shrnuje všechny zjištěné informace a vytváří z nich souvislý text. Všichni připravují společně katalog otázek pro interview. Zleva: Kristýna Šťávová, Vojtěch Drobík, Sabina Čamdžićová, Milena Babajanová, Alexandra Ševčíková 6