Otázky ke zkoušce z předmětu N_MIE_A

Transkript

1 Otázky ke zkoušce z předmětu N_MIE_A 1. Teorie všeobecné rovnováhy. Model všeobecné rovnováhy rovnováha firmy, rovnováha v odvětví, rovnováha na trhu, rovnováha ve spotřebě, rovnováha ve výrobě, výrobně-spotřební rovnováha. Odvození hranice produkčních možností (PPF). - autorem modelu francouzský ekonom Leon Walras (Lausannská škola) konec 19. stol, do současné podoby jej rozpracoval Vilfredo Pareto (Lausannská škola) poč. 20. stol - v modelu všeobecné rovnováhy platí pravidlo, že nelze zvýšit užitek žádného ekonomického subjektu, aniž by byl snížen užitek jiného, resp. nelze zvýšit produkci žádného ekonomického subjektu, aniž by byla snížena produkce jiného ekonomického subjektu model je pareto-optimální, dochází k rovnováze na všech trzích - v případě, že není paretovsky efektivní, může stále docházet k paretovskému zlepšení tj. je možné zvýšit produkci / užitek jednoho subjektu, aniž by se snížila produkce / užitek jiného subjektu - model je zjednodušen do podoby 2*2*2*2 s tím, že platí-li toto pravidlo pro tyto subjekty, platí pro všechny subjekty na daném trhu >> lze aplikovat na větší počet firem (platí zde dokonalá konkurence) - podmínky všeobecné rovnováhy o MQ (mezní výstup) z každého vstupu u všech firem je stejný o MRTP je v případě všech firem stejná o MRTS u všech výstupů je stejná o MU ze spotřeby každého statku v případě všech spotřebitelů je stejný o MRSC v případě všech spotřebitelů je stejná o MRSC každého ze spotřebitelů se rovná MRTP každé z firem - PPF hranice produkčních možností znázorňuje veškeré kombinace dvou statků, kdy nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak než snížením produkce druhého statku - na křivce PPF je situace paretovsky efektivní - má obvykle konkávní charakter, který plyne zejména z toho, že některé vstupy se více hodí k výrobě druhého statku a působí zde zákon klesajícího mezního výnosu - může mít i jiné tvary komplementy (pravoúhlý tvar) + dokonalé substituty (přímka) Grafy: Model všeobecné rovnováhy str. 19 Rovnováha ve firmě str. 19 A+ B MC = MR bod zvratu nulový ekonomický zisk (možno jednodušeji přes izokvantu a BL - optimum firmy) Rovnováha v odvětví viz graf str 19 A + B graf firem společné MC Rovnováha na trhu viz graf str. 19 A + B graf tržní nabídky a poptávky Rovnováha ve spotřebě / ve výrobě krabicový diagram Výrobně spotřební rovnováha str. 19 PPF komplementy, substituty str. 26 Odvození PPF str

2 2. Teorie všeobecné rovnováhy. Co do ekonomického systému vnáší nerovnováhu, jak systém na nerovnováhu reaguje a co brání v nastolení rovnováhy. Odvození hranice užitkových možností (UPF). - ekonomickou rovnováhu může lehce vychýlit jakákoli změna, mezi nejčastější patří o inovace o vlivy přirozeného prostředí, ve kterém působí ekonomický systém o důsledky společenského kontextu ekonomického systému o státní zásahy - narušení ekonomické rovnováhy v jedné oblasti vyvolá narušení rovnováhy i v jiných oblastech rovnováha firmy, odvětví, trhu, výrobně-spotřební rovnováha - na ekonomickou rovnováhu působí i rozhodování konkrétních myslících subjektů teorie her jejich rozhodování probíhá ve stavu určité nejistoty (rizika), neboť nevědí, jak se rozhodnou ostatní hráči - ekonomický systém na tyto jevy reaguje posuny, které směřují k obnově rovnováhy - obnovování rovnováhy brání spousta vlivů, nejčastější bariéry jsou o bariéry vstupu do odvětví a výstupu z odvětví (transakční náklady, administrativní a vlastnické bariéry) o nedokonalosti kapitálového trhu o efekty výnosů z rozsahu o informační bariéry mezi fungováním trhu statků a chováním výrobců či spotřebitelů - jedná se o nesmírně komplikovaný proces, který má nejrůznější zpětné vazby a je velmi citlivý jak z hlediska počátečních podmínek, tak z hlediska vlivů, které na ekonomický systém působí - UPF hranice užitkových možností (dosažitelného užitku) křivka, která dosahuje maximální množství užitku, které mohou ve společnosti dosáhnout jednotliví členové této společnosti, tj. obsahuje všechny kombinace, kdy nelze zvýšit užitek jednoho spotřebitele, aniž by došlo ke snížení užitku jiného spotřebitele - na této křivce je systém paretovsky efektivní - má konkávní tvar platí zde zákon klesajícího mezního užitku Grafy: Vlivy způsobující ekonomickou nerovnováhu vysvětlit příklad na grafu str. 19 Křivka UPF str. 29

3 3. Neoklasické pojetí užitku. Fisherův graf. Produktivní aspekty spotřeby, představivostní kapitál. Kapitálový trh se 2 účastníky a paretovská zlepšení, která lze prostřednictvím tohoto trhu dosáhnout. Koncept všeobecné rovnováhy nedokáže postihnout jeden velmi výrazný aspekt ekonomického dění přeměnu současného příjmu (Y) v budoucí příjem (Y ) Užitek v neoklasickém pojetí Neoklasická teorie - od 70. let 19. Století do 30. Let 20. Století (Cambridgeská škola Marshall, Pigou, Robinsonová,.. Lausannská škola Walras, Pareto, Rakouská škola Menger, Wieser, Bawerk) byly vytvořeny základy, na kterých stojí soudobá mikroekonomie - Eugen Bohm Bawerk rakouský ekonom, představitel rakouské subjektivně-psychologické školy, rozvinul předpoklad neproduktivnosti osobní spotřeby / spotřeby domácnosti Užitek - subjektivní fenomén typu pociťovaného požitku (slasti x strasti) - projev preferencí, aniž by byla specifikována jejich povaha či podoba o kardinalistické pojetí užitek je měřitelný nepřímo cenou, kterou je spotřebitel ochoten za zboží o dát (A. Marshall) ordinalistické pojetí spotřebitel nedokáže měřit užitečnost spotřebovaných statků, nedokáže upřednostnit jeden statek před druhým, ale dokáže porovnávat jejich kombinace (V. Pareto) - užitečnost > výstupy, které jsou konzumovány za účelem nějakého užitku a přinášejí uspokojování potřeb Finalita užitku - v obou případech se předpokládá finalita užitku ve vztahu k ekonomickému systému, tj racionální rozhodování je vztaženo k maximalizaci užitku. - neoklasická teorie předpokládá, že lidé maximalizují užitek. Tato maximalizace však dle této teorie nemá zpětnou vazbu na další (budoucí) ekonomické jevy. - předpoklad neoklasické ekonomie, že maximalizace užitku neovlivňuje budoucí jevy, je diskutabilní. Fisherův graf - autorem je americký ekonom Irwing Fisher - zobrazuje vztah mezi současnou a budoucí spotřebou lidé volí mezi současnou a budoucí spotřebou, volí-li budoucí spotřebu, tak očekávají, že v budoucnu mohou spotřebovávat více než v současnosti očekávají výnos úrok - skládá se z křivky investičních příležitostí objektivní podmínky a indiferenční křivky subjektivní hodnota preferencí mezi současnou a budoucí spotřebou - optimum se nachází v místě dotyku křivky investičních příležitostí a indiferenční křivky - poměr mezi budoucím výnosem a investovanou částkou určuje úrokovou míru Produktivní charakter spotřeby - neoklasická teorie předpokládá striktní oddělení statků sloužících ke spotřebě a statků, které jsou spojeny s investováním do budoucích příjmů - v době, kdy začíná přechod ke vzdělanostní společnosti, nelze opomenout produktivní charakter spotřeby. Osobní spotřebou ekonomický proces nekončí. Řada složek osobní spotřeby přispívá ke zvýšení budoucího příjmu spotřebitele (vzdělání, péče o zdraví, pořizování předmětů spotřeby šetřící čas (automobil), atd. - Každý člověk vlastní určitý mechanismus prožitků (vytváření preferencí), má schopnost volit mezi současnými a budoucími užitky (prožitky). Musí mít proto schopnost ve své hlavě porovnávat to, co bude prožívat v budoucnu s tím, co prožívá nebo bude aktuálně prožívat v současnosti. Zde dochází k zajímavému fenoménu to, co bylo prožitky oceněno jako statek sloužící ke spotřebě nějaké budoucí situace vyvolávající prožitky, se někdy stává zdrojem prožitků (např. chytání ryb už přináší prožitek při nákupu rybářského prutu). - aniž bychom si to dostatečně uvědomovali, žijeme každý spíše prožíváním očekávané budoucnosti než aktuální současností. Člověk přeceňuje přítomnost na úkor budoucnosti nedoceňuje v přítomnosti určité statky, které mají pro jeho budoucí užitek značný význam. - pokud osobní spotřeba přináší požitek či slast a současně je produktivní, musíme dát tomuto statku dvojí ocenění: o statek přinášející určitý stupeň slasti o statek, který zprostředkovává získání budoucích statků určených k osobní spotřebě

4 - Spotřeba řady statků má produktivní charakter přispívá ke zvyšování současné hodnoty budoucího příjmu. Při současné spotřebě bere člověk do úvahy nejen současné, ale i budoucí prožitky, které s touto současnou spotřebou souvisí. Řada statků a činností nutných k zajištění spotřeby statků je pro jedince nejen prospěšná, ale postupně se stává i příjemnými. Domácnosti využívají současné příjmy k vytváření a provozování svých aktiv (svého majetkového portfolia), které se skládají z fyzických a finančních aktiv, z lidského či ne-lidského kapitálu tak, aby maximalizovaly současnou hodnotu budoucího příjmu. - Pokud připustíme, že člověk ve svém rozhodnutí maximalizuje současnou hodnotu budoucího příjmu, je zřejmé, že užitek z určité spotřeby v daném okamžiku nemůže být konečným. Tento užitek dále ovlivňuje rozhodování člověka, jeho ekonomické uvažování a jednání. Pokud nebudeme brát produktivní charakter spotřeby v úvahu, bude ekonomická teorie dávat závěry způsobující, že reálná volba lidí se výrazně od té teoretické odliší a teorie bude přehlížet vliv reálné ekonomiky na vývoj prožitkového mechanismu. Představivostní kapitál lidé si dokážou představit budoucnost a budoucí prožitky a užitky. Proto dokážou oddiskontovat (převést) budoucí užitky na současné. - představitel Gary Becker americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zabývá se mj problematikou lidského kapitálu o člověk se rozhoduje nejen podle současných, ale i podle budoucích užitků o v jeho psychice proto musí existovat mechanismus přenosu či oddiskontování budoucích užitků od současnosti o váha, kterou mají oddiskontované budoucí prožitky v poměru k současným závisí na tom, jakým představivostním kapitálem člověk disponuje Kapitálový trh je trhem, na kterém dochází k nabídce a poptávce investičních prostředků a investičních příležitostí - věřitelé nabízejí svoje dočasně volné investiční prostředky a dlužníci tyto prostředky poptávají - dlužníci nabízejí svoje investiční příležitosti a věřitelé tyto investiční příležitosti od dlužníků poptávají Prostřednictvím kapitálového trhu, díky investicím do cizích investičních příležitostí, je možné dosáhnout paretovského zlepšení - jeden subjekt půjčuje investiční prostředky druhému subjektu, který pak může realizovat vlastní investiční příležitosti - půjčkou si polepší jak dlužník, tak věřitel - podmínkou je, že dlužník má více výnosné investiční příležitosti než věřitel, věřitel by z vlastních investičních příležitostí získal nižší úrok Grafy: Fisherův graf str. 36 Rovnovážná úroková míra a paretovská zlepšení obou účastníků str. 53

5 4. Kapitálový trh. Posuny křivek výnosu z investičních příležitostí a změny na kapitálovém trhu. Co určuje, zda bude subjekt v pozici dlužníka nebo věřitele. Investiční příležitosti a schopnosti. Kapitálový trh je trhem, na kterém dochází k nabídce a poptávce investičních prostředků a investičních příležitostí - věřitelé nabízejí svoje dočasně volné investiční prostředky a dlužníci tyto prostředky poptávají - dlužníci nabízejí svoje investiční příležitosti a věřitelé tyto investiční příležitosti od dlužníků poptávají Věřitelé nabízejí investiční prostředky a poptávají investiční příležitosti Dlužníci nabízejí investiční příležitosti a poptávají investiční prostředky Prostřednictvím kapitálového trhu, díky investicím do cizích investičních příležitostí, je možné dosáhnout paretovského zlepšení - jeden subjekt půjčuje investiční prostředky druhému subjektu, který pak může realizovat vlastní investiční příležitosti - půjčkou si polepší jak dlužník, tak věřitel - podmínkou je, že dlužník má více výnosné investiční příležitosti než věřitel, věřitel by z vlastních investičních příležitostí získal nižší úrok - úroková míra je nezávislým faktorem, je determinována tržním mechanismem konkurence apod, odvíjí se od mezního výnosu investičních příležitostí a rozpočtového omezení všech zúčastněných subjektů - daná velikost úrokové míry určí, jak velkou část investičních prostředků bude nabízet první osoba a jak velkou část investičních prostředků bude druhá osoba poptávat - na kapitálovém trhu mají jednotlivé subjekty příliš malý vliv na to, aby ovlivnily úrokovou míru O pozici dlužníka či věřitele rozhodují dvě okolnosti: - rozpočtové omezení příslušného subjektu - mezní výnos z jeho vlastních investičních příležitostí a vztah tohoto mezního výnosu k tržní úrokové míře Investiční prostředek - zdroj, který lze dlouhodobě použít za účelem získání budoucího příjmu, má nejčastěji podobu peněz - peníze jsou investovány, aby v budoucnu přinesly vyšší příjem než jaká je investovaná částka Investiční příležitost - cokoliv, do čeho může člověk investovat nějaké zdroje a na základě dané investice získat větší výnos, než je hodnota nebo množství investovaného zdroje - investiční příležitosti vycházejí z investičních schopností - rozdělujeme je na primární, sekundární, terciální (viz níže investiční schopnosti) - rozlišujeme o vlastní investiční příležitosti subjekt je sám realizuje z vlastních investičních prostředků, budou v jeho vlastnictví o cizí investiční příležitosti subjekt půjčuje investiční prostředky někomu jinému, který realizuje investiční příležitosti Investiční schopnost - je schopnost danou příležitost využít - investiční schopnosti vlastní každý člověk od svého narození - prostřednictvím uplatnění do schopností může získat nějaký příjem - investiční schopnosti úzce souvisejí s investičními příležitostmi - rozdělujeme je na o primární schopnosti různé vlohy a předpoklady, které máme vrozené (primární investiční příležitosti spočívají ve využití těchto schopností) o sekundární schopnosti vycházejí z primárních, schopnost využít toho, co již bylo v minulosti objeveno a využito (sekundární investiční příležitosti opět vycházejí z využití těchto schopností, získávání výnosu na základě něčeho již ověřeného) o terciální schopnosti schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty (terciální investiční příležitosti jsou pak schopnosti přicházet s něčím novým a prakticky to použít)

6 Posuny křivek výnosu investičních příležitostí a změny na kapitálovém trhu - posuny křivek MY1 a MY2 je dána tím, jakými investičními příležitostmi disponuje jeden a druhý subjekt - pokud se kterémukoli ze subjektů zvýší výnos z jeho investičních příležitostí, posune se jeho křivka nahoru - naopak, pokud se výnos z jeho investičních příležitostí sníží, posune se jeho křivka dolů - v takovém případě se může změnit křivka dlužníka a věřitele Grafy: Posun křivky výnosu z investičních příležitostí severozápadně str. 55 Posun křivky výnosu z investičních příležitostí jihozápadně str. 56

7 5. Investování do schopností a investování do pozice. Paradoxy, které způsobuje investování do pozice. Prestižní spotřeba. Investiční schopnosti - investiční schopnosti vlastní každý člověk od svého narození, prostřednictvím jejich uplatnění může získat nějaký příjem - investiční schopnosti úzce souvisejí s investičními příležitostmi, rozdělujeme je na o primární schopnosti různé vlohy a předpoklady, které máme vrozené (primární investiční příležitosti spočívají ve využití těchto schopností) o sekundární schopnosti vycházejí z primárních, schopnost využít toho, co již bylo v minulosti objeveno a využito (sekundární investiční příležitosti opět vycházejí z využití těchto schopností, získávání výnosu na základě něčeho již ověřeného) o terciální schopnosti schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty (terciální investiční příležitosti jsou pak schopnosti přicházet s něčím novým a prakticky to použít) Vztah investičních příležitostí a schopností člověka - klíčové jsou sekundární investiční schopnosti a k nim odpovídající investiční příležitosti - díky rozvoji sekundárních schopností se rozvíjejí i terciální investiční schopnosti inovovat a realizovat investiční projekty - na rozvoj sekundárních, resp. terciálních schopností potřebuje člověk peníze, kterými většinou nedisponuje - na kapitálovém trhu je možné investiční prostředky získat, své sekundární / terciální investiční schopnosti rozvinout a následně z budoucích příjmů splácet půjčené investiční prostředky a vedle splátek rozmnožovat i svůj majetek Investování do pozice - investování do postavení určité osoby (např. do prestiže), podstata spočívá v přeměně majetkové výhody ve výsadu - ten, kdo investuje do pozice, obvykle usiluje o to, aby ostatní subjekty do pozice investovat nemohly - jedná se o spontánně vzniklé skupinové investování, které omezuje volný přístup do oblasti využívání investičních příležitostí - díky tomu, že určitá osoba investuje do luxusních statků, získává i kontakty a možnosti investovat do dalších investičních příležitostí - ti, kdo investují do společenské pozice, jsou v pozici monopolu, resp. oligopolu realizují potom monopolní, resp. oligopolní zisk, mají konkurenční výhodu a nejsou motivováni ke zkvalitnění služeb Prestižní spotřeba - jedna z forem investování do pozice - při prestižní spotřebě některé osoby spotřebovávají určité statky, aby ukázaly, že disponují určitou pozicí (patří k určité společenské vrstvě) - díky prestižní spotřebě může člověk získat spoustu kontaktů, z nichž získá budoucí příjem (viz teorie sociálního kapitálu, P. Bourdieux ekonomický pohled) Investování do společenské pozice a nedokonalosti kapitálového trhu v oblasti investování do lidského kapitálu jsou spojité jevy: - nakolik je nerozvinutý kapitálový trh, natolik se otevírají možnosti a vznikají i podněty pro investování do společenské pozice, nakolik jsou odstraněny nedokonalosti kapitálového trhu, natolik je investování do společenské pozice vytlačováno z ekonomického systému Mládkův paradox - říká, že čím více investičních prostředků má subjekt k dispozici, tím větším množstvím investičních příležitostí disponuje tj. bohatí utrácejí a chudí spoří - dochází k němu při splnění dvou předpokladů o není rozvinuto investování do sekundárních investičních příležitostí, tj. některé osoby nemají dostatek schopností nacházet a realizovat investiční příležitosti o je rozvinuto investování do společenské pozice, tj. některé osoby nemohou rozvíjet své schopnosti nacházet a realizovat investiční příležitosti Polarita investování do schopností a investování do pozice významným způsobem odráží problémy současného vývoje společnosti. Existuje jediná cesta, která umožňuje vytlačit investování do společenské pozice a zlomit trend bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, prohlubování ekonomické segregace společnosti apod a to vytvoření podmínek, e kterých bude možné a výhodné investovat soukromé prostředky do rozvoje schopností lidí viz teorie současné spotřeby budoucího příjmu a zvyšování blahobytu společnosti Grafy: Mládkův paradox str. 63

8 Riziko 6. Riziko, nejistota, pojištění. Funkce celkového užitku, spravedlivá hra, averze k riziku. Podstata pojištění, další formy obrany proti riziku. Nejistota - v ekonomii hovoříme o riziku tehdy, pokud víme, že v budoucnu s určitou pravděpodobností (nikoli však jistotou) nastane nějaká možná varianta (pravděpodobnost, že padne na kostce šestka je pravděpodobnost 1/6 vycházející ze šesti možných alternativ) - pokud tušíme, že může nějaká varianta nastat, nevíme však, s jakou pravděpodobností nastane Averze k riziku - většina lidí zpravidla nechce riskovat, protože hrozí nebezpečí, že by riskem ztratili mají averzi k riziku - averze k riziku je subjektivní záležitost a každý člověk má averzi k riziku odlišnou - tito lidé mají pod-proporcionálně rostoucí funkci užitku a odmítají hrát spravedlivé hry (při spravedlivých hrách je v případě pod-proporcionální rostoucí funkce užitku užitek, který budeme mít v důsledku hry menší než užitek, který bychom měli, kdybychom nehráli) - k tomu, aby osoba, která má averzi k riziku, hrála nějakou hru, musí nastat nějaká z následujících situací: o výnos ze hry je výrazně vyšší než možná ztráta o pravděpodobnost výhry je výrazně vyšší než možná ztráta Funkce celkového užitku - při rozhodování, zda riskovat, nelze brát v úvahu celkový užitek vznikající součtem jednotlivých užitků, které nastanou při daných pravděpodobnostech, musíme porovnat, zda užitek z toho, co můžeme riskem získat, je vyšší, než užitek z toho, co můžeme riskem ztratit - funkce užitku jsou sice subjektivní, zpravidla má ale podobu pod-proporcionálně rostoucí - na tvar funkce celkového užitku má vliv zákon klesajícího mezního užitku Spravedlivá hra je hra, při které je pravděpodobnost výhry i prohry stejná. Stejná je rovněž i vyhraná či prohraná částka. Imaginární výnos očekávaný výnos, který hráč získá, pokud se rozhodne vystavit riziku, tento imaginární výnos přičítáme k částce (k jistému bohatství), kterou hráč vlastní na počátku hry a získáme imaginární bohatství (např. počáteční výnos je 100 PJ, imaginární výnos 30 PJ a imaginární bohatství (Wim) je 130 PJ) Imaginární výnos v případě spravedlivé hry má tvar Yim = 0.5 * X * - X X - vyhraná či prohraná částka 0.5 pravděpodobnost spravedlivé hry 50:50 Imaginární bohatství má tvar Užitek z daného imaginárního bohatství má tvar Wim = Wg + Yim Wg jisté bohatství v případě nehry Uim = U(G) * U1(X) * U2 (-X) U(G) užitek z jistého bohatství v případě nehry U1(X) užitek z vyhrané částky U2(-X) užitek z prohrané částky - graficky jej získáme, spojíme-li částku, kterou dotyčná osoba získá když prohraje a částku, kterou získá, když vyhraje tětivou a v polovině této tětivy (u spravedlivé hry, kdy pravděpodobnost je 50:50) spustíme kolmici na osu x - poté můžeme porovnat, zda dotyčné osobě přináší vyšší užitek Uim nebo U(G) Při spravedlivých hrách je v případě pod-proporcionální rostoucí funkce užitku užitek, který budeme mít v důsledku hry menší než užitek, který bychom měli, kdybychom nehráli. Člověk, který má averzi k riziku, proto odmítne hrát spravedlivé hry. Rizikové hry zpravidla hrají osoby, které - mají sníženou averzi k riziku - mají tak nízký příjem, že hra je pro ně velmi výhodnou možností, jak příjem zvýšit - mají tak vysoký příjem, že v případě neúspěchu při hře je ztráta příliš nepoškodí

9 Pojištění - specifický typ statku, při kterém se pojištěný zabezpečuje proti výskytu určité události - pojistník při tom předpokládá, že tato událost nenastane nebo nastane s nízkou pravděpodobností a že nebude muset vyplácet pojistné plnění, suma zaplaceného pojistného proto převýší sumu vyplaceného pojistného plnění - pokud je pojistná částka, kterou je pojištěný ochoten platit, větší než náklady pojišťovny spojené s pojištěním (na výplatu pojistného plnění, platy zaměstnanců apod.), vyplatí se, aby pojišťovací trh vznikl - formou pojištění lze čelit averzi k riziku Další formy obrany proti riziku - trh s informacemi máme-li dostatek informací, snižuje se pravděpodobnost rizika - investování do značky pokud se značka rozšíří, znamená to, že je známá a že produkt je méně rizikový - poskytování záruk poskytnutá záruka k náhradě škody snižuje riziko - diverzifikace rozdělení majetkového portfolia mezi více statků (více investičních příležitostí), pokud pak přijde o jeden statek nebo mu nevyjde jedna investiční příležitost, ztráta bude menší - získávání sociálního kapitálu kontakty a důvěra člověk vlastnící sociální kapitál má více informací a může se riziku vyhnout Grafy: Funkce celkového užitku str. 70 Averze k riziku str. 71 Podstata pojištění str. 77 Výše pojistného str. 79

10 7. Teorie blahobytu. Důvody neexistence optimálního bodu na UPF. Vztahy mezi rovností a efektivností, důsledky přerozdělování. Teorie blahobytu - snaží se prostředky mikroekonomické teorie odpovědět na otázku, jak zajistit větší míru spravedlnosti ve společnosti - zabývá se porovnáváním užitků jednotlivých členů společnosti nebo skupin, které ve společnosti existují a otázkou eventuální změny těchto užitků - pracuje s křivkou UPF a společensky indiferentní křivkou W (má tvar IC, jen vyjadřuje kombinaci užitků dvou skupin obyvatel, ke kterým je společnost jako celek indiferentní, neboť jí poskytují stejnou úroveň blahobytu) - pohybem po W se zvyšuje užitek jedné skupiny obyvatel na úkor druhé skupiny obyvatel, celková úroveň blahobytu se však nemění - zabývá se otázkou rovnosti a efektivnosti někteří lidé jsou v dané společnosti bohatí a někteří chudí (z různých příčin) a navrhuje redistribuci finančních prostředků od bohatých k chudým o příčiny rozdílnosti bohatství ve společnosti (rozdílné schopnosti, dědictví, investování do pozice, vážná nemoc, lenost..) - otázkou teorie blahobytu se zabýval Joseph Stiglitz americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii - upozorňuje na různé tvary společenských křivek W o podle utilitářů má tvar přímky pod úhlem 45 ochota vzdát se části užitku tak dlouho, než se užitek vyrovná (extrém) o o podle Rawlse má tvar písmene L neochota vzdát se jakéhokoli užitku (extrém) konvexní tvar zvyšuje-li se užitek jedné skupiny obyvatel, tak na úkor užitku druhé skupiny obyvatel podle Stiglitze nejreálnější tvar společnost se snaží kompenzovat přírůstek nejbohatších převedením části jejich prostředků nejchudším (redistribuční funkce) upozorňuje však na kontroverznost této přímky Rivalitní spotřeba - investice do pozice jedné skupiny obyvatel, která zabraňuje zvýšení užitku druhé skupiny obyvatel - dochází k situaci, že subjekt s vysokým užitkem jej nadále zvyšuje, naopak subjekt s nízkým užitkem jej snižuje - pokud oba subjekty investují do pozice, zůstává užitek nezměněn nebo se zhorší (viz teorie her Vězňovo dilema)!! Jelikož je každá reálná společnost zčásti solidární a zčásti rivalitní, něco jako společenská indiferenční křivka patrně vůbec neexistuje!! Bod blaženosti a neexistence optimálního bodu na UPF - teorie blahobytu pracuje s konvexním tvarem společensky indiferentní křivky W - optimální shledává bod, kde se dotýká křivka UPF (hranice užitkových možností / křivka dosažitelného užitku) a W (společensky indiferentní křivka) a nazývá jej bodem blaženosti - v místech, kde se UPF a W pouze protínají, je možné stále zvýšit užitek a dosáhnout paretovského zlepšení - jedná se o maximální možnou úroveň užitku, kterou daná společnost může dosáhnout - zároveň pseudo-optimálně rozděluje užitek mezi dané dvě skupiny obyvatel - pseudo-optimální bod dotyku se nachází přibližně uprostřed UPF, neboť pokud by se nacházel příliš blízko jednomu či druhému kraji, dá se předpokládat, že jedna skupina obyvatel by nebyla s nízkým užitkem spokojena - bod blaženosti je zpravidla nedosažitelný - pokud se chceme posunout po UPF z krajních míst do středu UPF, tj. přerozdělit užitek dvou skupin obyvatel a dosáhnout určité rovnosti, snížíme tím výkonnost daných skupin (bohatí budou demotivováni, chudí budou líní pracovat), tj. obecně na křivce UPF, preferujeme-li spravedlnost, snižujeme efektivnost!! stejně jako u PPF, u UPF není možné bez dalších informací určit optimální bod, tj. bod blaženosti (u PPF musíme znát MRTP a MRST, které se rovnají)... u UPF takovou informaci nemáme, nelze proto porovnávat subjektivní užitky různých spotřebitelů nebo skupin spotřebitelů!!

11 Vztah mezi rovností a efektivností - obvykle platí, pokud přerozdělujeme s cílem dosáhnout větší rovnosti, snižujeme efektivnost, tím se dostáváme pod hranici UPF (viz výše) neboť demotivujeme osoby, kterým je bráno a osoby, kterým je dáváno, už nemusí cítit potřebu produktivity - přerozdělování však nemusí vždy nutně vést ke snížení efektivity, např. může snížit ztráty vznikající při hledání zaměstnání těm, kteří se ocitli bez práce i bez prostředků - s velmi podnětným pohledem přišel v roce 2006 P. Gočev, který tvrdí, že má smysl usilovat o zvyšování rovnosti tehdy, pokud by se tím zvyšovala efektivnost. Pokud potom určitá společnost preferuje větší rovnost, může pro ni být zajímavé zvyšovat rovnost v dalším úseku grafu až do bodu B, kdy je stále efektivnost vyšší než hodnota efektivnosti při absolutní nerovnosti (nulové rovnosti) problémem však zůstává nalezení bodu A a bod B Důsledky přerozdělování - teorie blahobytu se zabývá porovnáním užitků určitých osob nebo skupin osob, přičemž předpokládá, že zvýšení užitku určité skupiny prostřednictvím přerozdělování je společensky přijatelné, pokud toto zvýšení užitku je větší než pokles užitku jiné skupiny osob závěry této teorie jsou však diskutabilní - přerozdělování může v některých případech zvyšovat rovnost i efektivnost, nebo naopak obě veličiny snižovat o příklad zvyšování rovnosti a efektivnosti - investice do sekundárních schopností, tj. vzdělávání, péče o zdraví apod. o příklad snižování rovnosti a efektivnosti nevolnictví přerozdělování od chudých k bohatým Grafy Bod dotyku W a UPF str. 87 Snížení společenského užitku z důvodu přerozdělování str. 87 Tradiční chápání vztahu rovnosti a efektivnosti str. 91 (str. 94) Vztah mezi rovností a efektivností podle Gočeva str. 92

12 8. Teorie blahobytu. Hranice současné hodnoty budoucího příjmu (Y PF), bod optima na Y PF a paretovská zlepšení na Y PF. Přímá a nepřímá role státu. Princip přenesené ceny. - jedná se o nové pojetí teorie blahobytu v současné mikroekonomii - nahlíží na spotřebu jako na současnou spotřebu budoucího příjmu - pohybuje se na kapitálovém trhu, transakce probíhá mezi dlužníky a věřiteli, bez zásahu státu - místo subjektivního užitku porovnává objektivně budoucí příjmy - křivka UPF je nahrazena křivkou Y PF křivkou příjmových možností - tato teorie přináší oproti původní teorii blahobytu následující výhody o je založena na paretovských zlepšeních o je schopna jednoznačně určit bod optima o nepracuje s křivkou W, která je kontroverzní a diskutabilní, ale nahrazuje ji přímkou pod úhlem 45 o minimalizuje přerozdělování a tím i přímou redistribuční roli státu Hranice současné hodnoty budoucího příjmu Y PF - znázorňuje veškeré kombinace maximální současné hodnoty budoucích příjmů prvního a druhého spotřebitele - má konkávní tvar, který vychází z faktu vzácnosti zdrojů a zákona klesajících mezních výnosů - v jejím pojetí má spotřeba produktivní charakter každý svým rozhodováním maximalizuje současnou hodnotu budoucího příjmu Bod optima - nachází se na křivce Y PF, v místě, kde se potkává s přímkou pod úhlem 45, situace je pareto-optimální - lze dokázat že z kteréhokoli jiného bodu na Y PF se lze přesunout do bodu optima tak, že se zvýší příjem jednoho spotřebitele o více, než o kolik se sníží příjem jiného spotřebitele, tj. dochází k paretovskému zlepšení >> každým tímto přesunem lze zvýšit současnou hodnotu budoucího příjmu nějakého ze spotřebitelů, aniž by se snížila současná hodnota budoucího příjmu druhého spotřebitele >> v praxi: na kapitálovém trhu, věřitel půjčí dlužníkovi část prostředků, které měly původně sloužit k jeho vlastní spotřebě. Dlužník je však využije lépe a vrátí věřiteli dlužnou částku i s příslušnou částí výnosu, který tím navíc vznikl, tj. s úrokem. Přímá a nepřímá role státu - trh je svobodná, tedy ničím jiným kromě svobodné volby směňujících subjektů neomezovaná, směna statků, existuje však v určitém prostředí, přičemž parametry tohoto prostředí vytváří mj. stát - mikroekonomickou roli státu můžeme rozlišit na o přímou spočívá v nahrazení role tržního mechanismu funkcí státu alokační, redistribuční, regulační, stabilizační o nepřímou spočívá v podpoře tržního mechanismu a odstraňování jeho nedokonalostí, resp. jeho nevyvinutosti, tj. vytváření pravidel, která odstraňují nedostatky tržního mechanismu vytváření organizací, které napomáhají odstraňovat nedostatky tržního mechanismu - nepřímá forma je spojena s využitím principu přenesené ceny, předpokládá rozvinutý kapitálový trh a státní oporu při zabezpečení příslušného typu kontraktů, ale vede k vyšší efektivnosti a současně i spravedlnosti než forma přímá o př. při populační politice stát může alokovat zdroje a přerozdělit finance rodičům s dětmi na mateřské (výsledkem jsou sociální případy, kteří se živí vysokou porodností, ale výchova zaostává) nebo domácnost bude stimulována i k porodu i k výchově, tj. část prostředků, kterými disponuje již odrostlé vychované dítě, bude odváděno na pokrytí důchodu jeho rodičů o př. ve zdravotnictví může stát stimulovat občany k preventivní péči o zdraví atd. - při využití nepřímé role státu hraje významnou roli vzdělání, z čehož plynou individuální i společenské výnosy (lepší lidský kapitál, lepší produktivita celé společnosti), které mohou mít peněžní i nepeněžní charakter - v současné době je vývoj tržního mechanismu spojen s procesem konstituování vzdělanostní společnosti, která má řadu obdobných rysů, jako proces vzniku průmyslové společnosti zde se stává dominantním ekonomickým sektorem sektor produkce lidských schopností (lidského a sociálního kapitálu)

13 Princip přenesené ceny - se uplatňuje při investování do schopností apod., kdy ten, kdo dané schopnosti nabývá, platí tomu, od koho jej získává, ex post, až podle výše příjmů, který byl díky této investici získán - umožňuje napravit selhání kapitálového trhu v oblasti investování do lidských schopností prostřednictvím poskytování vzdělávacích služeb, tj. odstranit nedokonalosti kapitálového trhu Přenesená cena plní následující funkce: - investiční: každý má přístup ke vzdělání bez ohledu na to, zda má či nemá prostředky na úhradu studia - solidární-pojišťovací: úspěšnější absolventi zaplatí více než ti neúspěšní ochrana před rizikem absolventů a rozptýlení rizika, které nese poskytovatel vzdělávacích služeb - ceny: poskytovatel služeb je motivován k co nejlepší kvalitě, aby se jeho student uplatnil a následně splácel určený podíl z co nejvyšších vydělaných příjmů Př. investice do vzdělání př. prvotním věřitelem je VŠ, student platí až podle toho, co mu přinese nabyté vzdělání, platí se tzv. budoucím výnosem, tj. o platí až z toho, co mu poskytnuté prostředky vynesou o platí podle toho, kolik mu prostředky vynesou o platí přímo tomu, kdo mu příslušné prostředky poskytl, tj. VŠ - poskytovatel vzdělávacích služeb je také zainteresován na kvalitě poskytnutých služeb, rozvíjí se konkurence mezi VŠ atd. ve vytváření podmínek pro vznik zdravé konkurence může významnou roli sehrát stát (viz nepřímá role státu), nesmí existovat bariéra přístupu ke vzdělání Komplexní reforma systémů sociálního investování a sociálního pojištění - s reformou vzdělávacího systému souvisí i reforma daňové soustavy a veřejné správy - daňová soustava musí být jednoduchá, srozumitelná, konstruovaná tak, aby zabránila daňovým únikům - k dalším sociálním systémům patří zdravotní péče, penzijní pojištění, kultura, bytová politika, péče o rodinu atd. - Reformy by měly zahrnout o Propojení veřejných pojišťovacích a investičních systémů o Místo centrálního přerozdělování využívat nové produkty kapitálového a pojišťovacího trhu - pokud stát vytvoří podmínky pro komplexní reformu těchto systémů, tj. půjde cestou rozvoje nepřímé role, lze se domnívat, že daná reforma bude mít pozitivní vliv na fungování celého tržního mechanismu - př. efekty komplexní reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění a paretovská zlepšení skupin, které jsou si navzájem dlužníky a věřiteli viz grafy Grafy Maximalizace současné hodnoty budoucího příjmu str. 98 Paretovská zlepšení na Y PF str. 100 Efekty komplexní reformy systémů sociálního investování a sociálního pojištění str

14 9. Teorie rozdělování. Trh výrobních faktorů a jejich oceňování. Clarkův graf. Problematika reprodukčních nákladů (RC) a nákladů obětované příležitosti (OPC). Důvody vzniku přebytku na trhu VF. Trh výrobních faktorů a jejich oceňování, teorie rozdělování Výrobní faktory jsou specifické - svou vzácností (omezené zdroje) - pro výrobní proces je nutné tyto výrobní faktory spojit jeden VF se nabízí k zaměstnání (použití) druhému VF a současně vytváří příležitost zaměstnání (použití) druhého VF Specifický je i trh výrobních faktorů - vlastníci jednoho výrobního faktoru poptávají druhý výrobní faktor - vystupují tedy současně na straně nabídky i poptávky, mají rovnoprávné postavení - spojením výrobních faktorů pak dochází k jejich ocenění Teorie rozdělování pak odpovídá na otázku, jaký příjem vzniká při tržní směně vlastníkům jednotlivých výrobních faktorů - jak vzniká přebytek nad náklady - jak se tento přebytek rozděluje - kdo si tento přebytek přivlastňuje Významné zdroje: Karel Marx německý ekonom, zakladatel tzv. marxistické ekonomie teorie nadhodnoty Josef Schumpeter rakouský ekonom žijící v USA, proslavil se svou teorií inovací Příjem VF se skládá z - nákladů (C) včetně nákladů obětované příležitosti (OPC) - čistého přebytku (ekonomického zisku / ekonomické renty) Náklady chápeme jako - náklady na reprodukci VF - náklady na pořízení VF - náklady na provozování VF Čistý přebytek tvoří kladný rozdíl mezi příjmy a náklady, které jsou spojené s dosažením daného příjmu a zahrnují i náklady obětované příležitosti - v případě firmy se jedná o ekonomický zisk, v případě vlastníka výrobních faktorů má podobu ekonomické renty - čistý přebytek realizuje ten vlastník výrobního faktoru, jehož nabídka je nižší než poptávka po výrobním faktoru Clarkův graf - autorem John B. Clark americký ekonom, představitel teorie mezního užitku v USA - jeden VF považujeme za fixní - existuje omezená zásoba (půda) - druhý VF (práce) je zaměstnáván postupně až do vyčerpání zásoby půdy, mezní příjem postupně klesá (zákon klesajících mezních výnosů), nejnižší je při zaměstnání poslední jednotky - klesající křivka mezního produktu VF je zároveň i poptávkou po VF - práce je vnímána jako homogenní produkt, proto bude všem jednotkám vyplacen příjem z poslední zaměstnané jednotky - celkový příjem se dělí na dvě části důchod z VF půda (renta) a důchod z VF práce (mzdy) - část mezd se však stává pro vlastníka VF půda ekonomickým ziskem (zde má určitý význam marxova teorie nadhodnoty) - pozn. pro objasnění rozdělení celkového příjmu z obou výrobních faktorů je rovněž důležitý předpoklad neměnnosti zásob VF a omezení vstupu do odvětví a výstupu z odvětví Reprodukční náklady - náklady na reprodukci dané jednotky výrobního faktoru, aby mohla být používána i v budoucnu - resp. náklady, které je třeba vynaložit na to, aby daná jednotka výrobního faktoru mohla být používána delší dobu, tj. jídlo, bydlení v případě vlastníků VF práce, částka na obnovu kapitálového statku v případě vlastníku VF kapitál - př. je-li cena práce nižší než reprodukční náklady na práci, tak se vlastníci VF práce nenechají zaměstnat - mají vliv na omezení nabídkové křivky VF (pokud existuje jediný způsob, jak VF využít viz otázka č. 10)

15 Nabídka VF je s ohledem na reprodukční náklady dána buď: - je-li zásoba příležitostí zaměstnat příslušný VF druhým VF větší než zásoba daného VF (reprodukční náklady na poslední zaměstnanou jednotku daného VF z její celkové zásoby jsou menší než mezní příjem z příslušné zaměstnané jednotky, je křivkou nabídky daného VF hranice jeho celkové zásoby o zaměstnavatelé zaměstnají zaměstnance za cenu vyšší, než jsou jejich reprodukční náklady - je-li zásoba příležitostí zaměstnat příslušný VF druhým VF menší než zásoba daného VF (reprodukční náklady na poslední zaměstnanou jednotku daného VF z její celkové zásoby jsou větší než mezní příjem z této jednotky, je křivkou nabídky daného VF úroveň reprodukčních nákladů o zaměstnavatelé zaměstnají zaměstnance za cenu jejich reprodukčních nákladů (konkurence stlačí potenciální zaměstnance na cenu jejich reprodukčních nákladů, zaměstnavatelé si mohou vybírat z nabídky zaměstnanců) Další možné situace, které mohou nastat ve vztahu k reprodukčním nákladům: - jsou-li reprodukční náklady na výrobní faktor nulové (např. půda), bude použita veškerá půda, která přináší nějaký kladný výnos, celková zásoba se rozdělí na použitou a nepoužitou část, příjem z použití výrobního faktoru se dostane na nulovou úroveň a celý čistý přebytek si přivlastní vlastníci druhého výrobního faktoru (např. práce) viz graf str. 130 pouze teoretická konstrukce - je-li mezní výnos ze všech jednotek VF nižší než reprodukční náklady na tyto jednotky a příslušný faktor nemá žádné alternativní využití (např. půda), nebude využíván, což může způsobovat negativní externality. Chce-li společnost této negativní externalitě zabránit, bude vlastníky jednotek VF dotovat. Náklady obětované příležitosti OPC - v realitě neexistuje pouze jediný způsob, jak daný VF využít, většinou se nabízí alternativní možnost použití každého VF - alternativní využití VF může být buď aktivní (majitel VF jej sám využívá) nebo pasivní (majitel VF jej někomu nabízí) - právě možnost alternativního využití VF vede k tomu, že cena práce je v současné době mnohem vyšší, než jsou reprodukční náklady na práci - tím, že se nějaký VF nechá zaměstnat, vznikají mu náklady obětované příležitosti (OPC) v podobě ušlého výdělku - rozlišujeme: o transferový výdělek představuje takovou výši příjmu z VF, který by mohl být získán při jeho o nejlepším alternativním využití ekonomickou rentu je rozdíl mezi skutečnou odměnou vlastníka VF a transferovým výdělkem čistý přebytek - zaměstnány tedy budou pouze ty jednotky VF, jejichž OPC jsou nižší nebo rovny jejich meznímu výnosu - nabídka VF je tedy ovlivněna náklady obětované příležitosti jednou z cest, jak plně dosáhnout růstu příjmů za odvedenou práci je lidský kapitál schopnost plně využívat princip OPC, schopnost reagovat na šíření inovačních vln a schopnost přejít v návaznosti na ně k příjmově výhodnějšímu zaměstnání) Nabídka VF - je ovlivněna náklady obětované příležitosti, resp. reprodukčními náklady jednotlivých vlastníků VF žádný z vlastníků VF nenechá danou jednotku používat za nižší odměnu, než jaké jsou její náklady obětované příležitosti, resp. reprodukční náklady Poptávková křivka po VF - má klesající charakter čím vyšší cena, tím nižší poptávka a naopak - je rovna křivce mezního výnosu výrobního faktoru - počátek leží v průsečíku křivky příjmu z mezního produktu VF a křivky průměrného příjmu z VF a protíná ji v bodě maxima o firma musí v krátkém období pokrýt alespoň variabilní náklady, jinak se firmě nevyplatí vyrábět, průsečík lze označit za bod uzavření firmy - odměna vlastníka VF nemůže být dlouhodobě vyšší než příjem z průměrného produktu VF. Tato maximální odměna potom limituje čistý přebytek vlastníků použitých jednotek VF o viz graf na str 145 Důvody vzniku čistého přebytku na trhu VF (více v otázce č. 11) Čistý přebytek nevzniká v případě, že - existuje volný vstup do odvětví a výstup z odvětví - neexistuje výhodnější alternativní zaměstnání ani jednoho z výrobních faktorů - oba výrobní faktory jsou homogenní Čistý přebytek může vzniknout vlastníkovi VF, pokud - není volný vstup do odvětví, v němž dochází ke spojení dvou VF

16 - výrobní faktor je nehomogenní (pokud disponuje speciálními vlastnostmi či kvalitnější produkcí po spojení dvou VF) - daná jednotka VF může být použita jiným způsobem než na který je používána (zde ale připouštíme možnost odchodu z odvětví a vstupu do odvětví) - má-li daná jednotka VF možnost výhodnějšího alternativního využití Grafy: Clarkův graf str. 124 Reprodukční náklady na trhu výrobních faktorů str. 126 Zásoba výrobního faktoru a zásoba příležitostí zaměstnat výrobní faktor str. 128 Náklady obětované příležitosti na trhu výrobních faktorů str. 135

17 10. Teorie rozdělování. Homogenita a nehomogenita na trhu VF. Důsledky volného vstupu na trhu VF. Trh kapitálových statků a trh půdy. Homogenita a nehomogenita na trhu VF V realitě nejsou nabízeny homogenní výrobní faktory (rozdíly jsou např. ve schopnostech pracovní síly, v úrodnosti či dostupnosti půdy nebo produktivitě kapitálového statku) Příkladem homogenního produktu může být snad role nevolníka / otroka nebo rozdělení půdy při kolonizaci USA, v současné době mě žádný homogenní produkt nenapadá Zvažujeme-li nehomogenní výrobní faktor, bereme v úvahu náklady na jednotku a jeho použití a různou kvalitu typově stejné produkce Čistý přebytek pak vlastníkovi VF vzniká, pokud - daná jednotka disponuje speciálními vlastnostmi (míněno kvalitnějšími, lepšími) - po spojení s druhým výrobním faktorem poskytuje větší kvalitu produkce >> za jednotky VF, které jsou schopny poskytovat kvalitnější produkci, jsou vlastníci druhého VF ochotni zaplatit více, protože i za výnosy z produkce vzniklé spojením dvou VF jsou odběratelé ochotni zaplatit více >> jednotka VF sama za své kvality získá mzdu obsahující ekonomickou rentu, bude poptávána a zaměstnána za nejvyšší možnou mzdu, která bude vyšší než OPC a RC Důsledky volného vstupu na trhu VF Odvětví VF je vymezeno tím, že se v něm spojují dva výrobní faktory. Pokud existuje možnost volného vstupu do odvětví, bude čistý přebytek vytvářený v daném odvětví pro jeden i druhý VF, které se v daném odvětví spojují, klesat / stoupat, až se ustálí na hodnotě rovné 0, protože - do odvětví, budou vstupovat další vlastníci VF, což povede k poklesu ceny, za kterou bude daný VF nabízen - v odvětvích, odkud budou vlastníci VF odcházet, cena jednotlivých VF poroste - cena se ustálí na takové úrovni, jakou mohou dostat vlastníci VF v jiných odvětvích tj na úrovni jejich nákladů obětované příležitosti, resp. reprodukčních nákladů na daný VF Trh kapitálových statků - kapitálové statky se používají k produkci dalších statků - jsou využívány dlouhodobě (budovy, stroje, technologie apod.) - mají dlouhou dobu životnosti - opotřebování kapitálu je vyjádřeno odpisy - firmy mohou kapitálové statky buď o krátkodobě najímat (firmy je používají ke své produkci) o koupit (firmy do nich investují, tj. chtějí je využívat dlouhodobě) - firmy budou kapitálové statky používat pouze v případě, že příjem z mezního produktu dané jednotky statku je vyšší nebo roven ceně, která se platí za používání tohoto statku - vlastníci kapitálových statků mohou statky buď využívat pro své záměry nebo se jim vyplatí jej pronajmout - pokud se firmy rozhodují, zda investují do kapitálových statků, zvažují, zda výnos z budoucí investice bude vyšší než o náklady obětované příležitosti o opotřebení materiálu (reprodukční náklady) - křivka poptávky po kapitálových statcích má klesající charakter (zákon klesajících výnosů, zákon klesajících výnosů z rozsahu) - křivka nabídky je rostoucí čím vyšší cena, tím větší nabídka bude začínat v bodě, kde je cena rovna součtu OPC + RC na produkci statků - kapitálové statky nejsou homogenní, investoři berou v úvahu spoustu dlouhodobých faktorů, např. o technologický pokrok o příjem z mezního produktu daného kapitálového statku po dobu jeho životnosti o růst ekonomiky po dobu životnosti statku o výnos z alternativního investování peněz o politická stabilita, právní prostředí apod. Trh půdy - pod pojmem půda se rozumí veškerý povrch na planetě Zemi, který lze použít ke stavbě budov, k zemědělské či lesnické činnosti a k dalším aktivitám - celková nabídka půdy je fixní množství půdy, které je na Zemi k dispozici, nelze zvyšovat (pomineme-li vysoušení moří apod.), tj. křivka nabídky tohoto VF je svislá (kolmá) - půdu si majitelé ostatních VF mohou pronajmout nebo koupit

18 - v případě investic do půdy musí být výnos z půdy vyšší nebo roven výnosu z alternativního použití peněz, které chceme do půdy investovat, přičemž suma peněz zahrnuje peníze za koupi půdy, její zúrodnění, rekultivaci apod. - rozdíl mezi cenou za prodej a výnosem z alternativního využití půdy je rentou majitele půdy (ekonomická renta) - nemá-li půda žádné využití a nepřináší žádný nebo nízký výnos (reprodukční náklady jsou vyšší než výnos), vzniká tím negativní externalita pokud ji chce společnost odstranit, musí vlastníka VF dotovat Grafy Příchod VF do odvětví a odchod VF z odvětví str. 137 Nehomogenní výrobní faktor v důsledku větší kvality str. 140

19 11. Čistý přebytek a tržní struktura. Vztah křivky LRAC a tržní poptávkové křivky a důsledky z toho plynoucí. Analýza přirozeného monopolu a monopolu na základě inovace. Čistý přebytek a tržní struktura Čistý přebytek tvoří kladný rozdíl mezi příjmy a náklady, které jsou spojené s dosažením daného příjmu a zahrnují i náklady obětované příležitosti - v případě firmy se jedná o ekonomický zisk, v případě vlastníka výrobních faktorů má podobu ekonomické renty - čistý přebytek realizuje ten vlastník výrobního faktoru, jehož nabídka je nižší než poptávka po výrobním faktoru Čistý přebytek může vzniknout vlastníkovi VF, pokud - není volný vstup do odvětví, v němž dochází ke spojení dvou VF - výrobní faktor je nehomogenní (pokud disponuje speciálními vlastnostmi či kvalitnější produkcí po spojení dvou VF) - daná jednotka VF může být použita jiným způsobem než na který je používána (zde ale připouštíme možnost odchodu z odvětví a vstupu do odvětví) - má-li daná jednotka VF možnost výhodnějšího alternativního využití Čistý přebytek nevzniká v případě, že - existuje volný vstup do odvětví a výstup z odvětví - neexistuje výhodnější alternativní zaměstnání ani jednoho z výrobních faktorů - oba výrobní faktory jsou homogenní Nezaměstnanost na trhu VF vzniká v případě, že - z daného odvětví není volný výstup - zásoba příležitostí k jeho zaměstnání je menší než zásoba daného VF Vztah křivky LRAC a tržní poptávkové křivky a důsledky z toho plynoucí - v krátkém období rozlišujeme variabilní a fixní náklady - v dlouhém období mají všechny náklady firmy variabilní charakter a křivka průměrných variabilních nákladů AVC se posouvá do polohy AC a na rozdíl od krátkého období můžeme zvyšovat všechny vstupy, tj. křivka LRAC se liší od křivky SRAC - u SRAC (znázorňuje pouze jednotlivé vstupy) platí, že každá další křivka je položena o něco níže než předcházející, ale po určité době začne být položena výše než předchozí - LRAC znázorňuje změnu všech vstupů, bude mít obalový charakter, povede na spodní hranici mnoha křivek SRAC a bude mít tvar širokého písmene U nejprve je s růstem produkce klesající a později rostoucí (začne působit zákon klesajících výnosů z rozsahu) - Křivka LRAC umožňuje vysvětlit i jednu z příčin existence oligopolu a monopolu porovnáním s křivkou D na tvaru křivky LRAC pak záleží, zda se firmám vyplatí rozšiřovat produkci zvyšováním jednoho nebo několika výrobních faktorů Tvar křivky LRAC jednotlivých firem působících v odvětví určuje druh konkurence, která v daném odvětví panuje - je-li LRAC většiny firem úzká, firmy mohou s nízkými náklady na jednotku vyrábět malý objem produkce a odvětví bude mít charakter monopolistické konkurence - je-li LRAC široká, značí, že jedna firma může s nízkými náklady na jednotku vyrábět velké množství produktů a odvětví tak bude mít charakter oligopolu - je-li LRAC neustále klesající, firmě se vyplatí rozšiřování produkce a každou další jednotku vyprodukuje s nižšími náklady, odvětví pak bude mít charakter přirozeného monopolu Analýza monopolu Příčiny přirozeného monopolu - výnosy z rozsahu a jimi podmíněné klesající AC - administrativní omezení - vlastnictví významného omezeného zdroje - inovace Síťové monopoly zvláštní případ přirozeného monopolu železnice, telefonní síť, vodovodní a kanalizační síť, ropovody, plynovody atd. produkt je spotřebitelům dodáván prostřednictvím nějaké vybudované sítě, náklady na výstavbu jsou velké, ale kapacita je neomezena, tj. s každou další jednotkou klesají mezní i průměrné náklady