Otevřeno? Evangelický měsíčník ročník 88/2012 cena 25 Kč

Transkript

1 9 Evangelický měsíčník ročník 88/2012 cena 25 Kč Otevřeno? Má to vůbec smysl, mít otevřeno v církvi? Myslím, že to smysl má. Dělat něco s necitlivostí naší společnosti a nás samých. Odhalovat zlé věci, i když to nemusí být zrovna politicky výhodné, i když za to církev nebo spíš její představitelé možná schytají nějakou tu facku. Ukazovat, že i vzdálený svět je stále ještě náš, že se nás týká. Otevřený filmový klub, Jonatan Hudec 8 Máme otevřeno: proč, komu, co, jak Bohumila Baštecká Otevřeno hloubavým, jinověrcům, starším, maminkám, snoubencům Vysvobození z homofobie je možné Rozhovor o špatném životním startu a novém začátku

2 Janské Lázně foto: Pavel Capoušek

3 ÚVODNÍK 3 Má to cenu? D. Ženatá AKCENT 4 Logos na Prague Pride T. Adámek BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Pravá bohoslužba A. Halamová TÉMA 7 Máme otevřeno: proč? B. Baštecká 8 Filmový klub J. Hudec 9 Mateřské centrum J. Satke 11 Svatba M. Kadlecová 12 Fara v Chrástu ožívá K. Šimr 13 Česká křesťanská akademie v Třebechovicích pod Orebem F. Čapek 14 Bohoslužby v domově pro seniory F. Plecháček OTÁZKA NA TĚLO 16 Co děláte pro to, aby do vašeho sboru přicházeli noví lidé? CÍRKEV ŽIJE 23 Předkřestní příprava R. Mazur 24 Jak mi Pán Ježíš opět zachránil život Viktor 25 Sezóna padajících hlav P. Sláma 25 Několik poznámek k článku P. Slámy P. Kašpar 26 Slunečnice ve staré škole. Horní Krupá D. Ženatá 29 Může se farář vyjádřit jinak než slovem? L. Ridzoňová 30 Medaile vděčnosti za práci pro církev M. Slámová 30 Miroslav Brož M. Frydrych/ J. Mamula 32 Odešel bodrý Valach Jan Kamas L. Bureš 33 Ohlédnutí za mým tatínkem Richardem Firbasem P. Firbas 34 Vysvobození z homofobie je možné J. Škrob CÍRKEV SLOUŽÍCÍ 36 Na cestě mezi zázrakem a lodním šroubem. Laické služby K. Schneiderová 38 Špatný start a nový začátek. Anatomie průšvihu D. Ženatá ZPÍVANÁ LITURGIE 39 Sbory s původní luterskou liturgií E. Baťová SLOVO 42 Pohřeb. Katechismus pro rodiče K. Šimr 43 Knihy pro Theofila Š. Grauová 45 Ráj na zemi G. Fraňková Malinová 46 Dobrý den, pardon, pracuji Š. Grauová ÚVODNÍK Má to cenu? Ono se řekne otevřeno. Ale máme v našich sborech otevřeno? Proto ten otazník. Věc není zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Otevřu a je tu průvan. Rozbije okno, způsobí housera v zádech. Je z toho víc škody než užitku. Zavřu prostor zatuchne a časem zplesniví. Je to jinak, ale výsledek je týž: víc škody než užitku. Jak tak pozoruji sbory naší církve, zjišťuji, že důležitá je souhra faráře a staršovstva, potažmo sboru. Ideální situace je tam, kde farář tahoun nešetří energií a má velkou podporu a odezvu ve sboru. Tam pak práce kvete, daří se, sbor se otevírá společnosti a všechny to obohacuje a těší. O mnohých aktivitách v takových sborech se dočtete v tomto čísle. Pak jsou sbory, kde farář přichází s nápady a energií, ale sbor se na ně dívá s podezřením, nejsou peníze a vůbec. Otráví to atmosféru a zchladí nadšení. Mnohdy okolní společnost nechápavě vrtí hlavou: proč nechcete takového faráře? Ach, kdyby to byl náš starosta, to by bylo terno! Jinde jsou zase ambiciózní staršovstva a unavený farář. Něco se prosadí, s něčím se počká na novou vlnu v podobě nového faráře, na kterého se všichni těší. Při poslední variantě máte pocit, že na dveřích kostela je cedulka Přijdu hned, zažloutlá a opršená. Příště nepřijdete ani vy. Křesťanství je z principu misijní. Konáme otevřenou misii? Prý svědčíme už svým životem. Evangelík žije rád, skromně a neokázale. Pracuje poctivě, nepodvádí. Okolím je většinou ctěn a uznáván, ale ruku na srdce souseda to do kostela nepřitáhne. Naděje je v otevřenosti mládeže: tam není problém pozvat druhé, ať už k večeru nad Biblí nebo na hudební festival. Mít otevřeno v našich sborech ale cenu určitě má. I za cenu občasného housera nebo rozbitého okna. Inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá 3

4 AKCENT Logos na Prague Pride Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu! Jako křesťané se veřejně hlásíme ke Kristu, ale současně také ke své homosexuální orientaci abychom nelhali sobě ani svým rodinám, přátelům a farním společenstvím. Věřím, že Bůh nás přijímá takové, jací jsme. Někteří lidé možná trpí předsudky, Bůh nikoli, říká jeden z členů výboru Logosu Martin Maryška. V týdnu od 13. do 19. srpna se v Praze uskutečnil již druhý ročník festivalu Prague Pride. Jednalo se o svátek převážně zábavního charakteru, jehož hlubším smyslem ale bylo dát společnosti najevo, že homosexuální lidé, gayové a lesby, jsou a chtějí být její uznávanou částí. Ke stejné filozofii se u nás hlásí i občanského sdružení homosexuálních křesťanů Logos, které se v evangelickém sboru v Praze Kobylisích schází už dvacátým rokem. Rozhodli jsme se proto i letos festival Prague Pride podpořit svou účastí a v jeho závěru jsme ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a za účasti představitelů dalších církví uspořádali společnou bohoslužbu v kostele u Martina ve zdi. Spatřujeme zde také určité misijní poslání sdružení Logos v rámci gay a lesbické komunity: ne v tom smyslu, že bychom někoho přemlouváním obraceli na víru, ale že povzbuzujeme ty, jejichž víra byla špatnou zkušeností s křesťanskými církvemi otřesena. Vztah ke křesťanským církvím se ostatně pokoušíme udržet a prohloubit a jsme vděčni za duchovní zázemí, jehož se nám dostává právě v ČCE, ačkoli většinu účastníků setkání Logosu tvoří římští katolíci, což odpovídá rozvrstvení české populace. Konfesně pluralitní charakter našich setkání vnímáme jako velké obohacení. Máme naději, že Logos do budoucna nebude církev štěpit a rozdělovat, ale spíše kořenit, jak říká naše již několik let staré heslo. Do letošního průvodu jsme šli s aktuálním heslem: Gay, lesba a věřící? Jde to. Díky Bohu! Přijďte se osobně přesvědčit kteroukoli první neděli v měsíci od 15 hodin na kobyliskou evangelickou faru, nebo nás kontaktujte prostřednictvím našich webových stránek Tomáš Adámek 4

5 BIBLICKÁ ÚVAHA Pravá bohoslužba ybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, V abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř12,1 2) Apoštol Pavel píše do sboru v Římě, jaká má být odpověď křesťanů na Boží milosrdenství jim prokázané. Není to tak, že by měli jen v klidu čekat, až zemřou a budou přijati do života věčného. Na velké milosrdenství, kterého se jim od Boha dostalo, mají odpovědět tím, že budou sami sebe přinášet jako živou oběť, protože jen to je pravá bohoslužba. Při slovu oběť se mi ihned vybaví jiný biblický oddíl z proroka Ozeáše. Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly. Prorok Ozeáš na tomto místě prohlašuje, že Hospodin nechce žádnou planou oběť. Vůbec mu nezáleží na nějakém hořícím tuku, protože on se uplatit nenechává. Důležitá je pro něj úplně jiná věc. Chce, aby se lidé vnitřně obrátili. Měli by se ve svém životě neustále snažit poznat Boží vůli. Ozeáš varuje před planou bohoslužbou a vybízí k té pravé. Jako by ho Pavel vykládal, když píše, aby křesťané sami sebe přinášeli Bohu jako živou oběť. Tato oběť znamená úplně totéž jako pravá bohoslužba u Ozeáše. Vždyť Bůh Starého zákona je Bohem i Nového zákona a jeho vztah k člověku se nemění. Jistě, nyní nemluvím úplnou pravdu. Je tu přece Kristova oběť a ta je obrovským darem z milosti, který mění od základu všechno. Jenomže nároky kladené Bohem na člověka se tak neztrácejí. Křesťané mají ve světě Bohu stále sloužit. Pravá služba Bohu je ta, která se k němu neustále obrací, která se ho neustále ptá na jeho vůli. Pavel píše, aby se křesťané nepřizpůsobovali tomuto věku. To dnes, stejně jako tenkrát, samozřejmě neznamená, že se máme bránit všem novinkám a díky tomu působit ve společnosti jako exotická stvoření. I když na druhé straně je pravda, že křesťan bude ve společnosti exotickým stvořením asi vždycky. Ovšem nikoli svým zevnějškem, ale svým chováním, svým smýšlením. Nově mi Pavlův text zazněl, když jsem od svého spolužáka z fakulty uslyšela o německém sboru, ve kterém během týdne probíhalo velké množství nejrůznějších kroužků. Tyto kroužky měly jednu věc společnou. Vůbec se při nich neotevírala Bible. Jak si v onom německém sboru asi vykládali tento úsek z Pavla? Nepřizpůsobovat se, ale neustále se proměňovat. Kde je míra, podle které by se dalo poznat, že je sbor dostatečně otevřen pro okolní svět, a přece se mu nepřizpůsobuje? Míra je tam, kam se obrací naše mysl. Přizpůsobí-li se naše mysl například nezájmu dorostenců o věci víry, pak zavřeme Bibli a raději budeme hrát hry. Naše mysl se má snad právě proto neustále obnovovat, abychom nejprve sami před sebou a pak také ve sboru ubránili otevřenou Bibli. Kdo si na Boha vzpomene jen v neděli na bohoslužbě, je jako ten, kdo obětuje krvavou oběť coby úplatu. Prorok Ozeáš na něj volá vzkaz od Hospodina, aby si svoji zbožnost strčil za klobouk, protože o takovou Bůh nestojí. Pavel ho laskavě vybízí, aby začal s proměnou a neustával v ní. Každý den znovu je třeba obracet se k Bohu a ptát se na jeho vůli. Pravá bohoslužba tak není otázkou neděle, ale každého dne, je to neustálý proces. Anna Halamová, studentka bohosloví 5

6 TÉMA OTEVŘENO? Modlitba Pane Ježíši Kriste, Ty jsi prorok, král i kněz. Vydal jsi svědectví pravdě a neukryl si před námi nic potřebné. Byla Ti dána moc na nebi i na zemi a nám jsi skrze apoštola řekl: všechno je vaše. Sám sebe jsi obětoval, a jsi naším prostředníkem. Proto tě prosíme, dej nám shovívavost a pochopení pro ty, kteří tě neznají. Dej nám důstojnost dědiců království, kteří nemusí usilovat o uznání mezi lidmi. Vládni našim srdcím, ať dovedeme přijmout každého, kdo tě upřímně hledá, s radostí a bez přetvářky. Přiveď do této své církve všechny, které jsi povolal ke spáse, nás všechny společně pak do života věčného, bez konce. Amen Modlitba Tomáše Pavelky, foto Olga Stráníková

7 OTEVŘENO? Máme otevřeno: proč? Na jaře 2011 jsme v iniciativě Krize/vize probírali management. V zápise čtu: ostatní plánovaná témata setkávání Krize/vize nemají smysl, dokud neodpovíme na otázky po podstatě: Kdo je pro nás Kristus a Čím je pro nás víra. Ostatní pak už bude snadné. V létě 2012 jsme s kolegy (L. Benešem, P. Haškou, P. Jandejskem, H. Janečkovou, E. Provazníkovou, K. Šimrem) psali pro diakonickou konferenci Hidden Europe příspěvek Diakonie žitá, poskytovaná a vyučovaná. Diakonií žitou myslíme život církve a sborů. Navazuji na obě zmíněné inspirace. Intenzivní rozhovor na téma otevřenosti církve však pro mě začal dříve vstupem na Evangelickou teologickou fakultu (ETF) v roce Vnímám se stále jako nově příchozí, což je sociologická kategorie, která umožňuje vidět a divit se. Otevřeno: komu co jak Jsem psycholožka. Moji známí (často faráři) říkali: to je fajn, že na tu školu jdeš, studenti teologie potřebují psychologii jak (cituji) prase drbání. Já jsem (tehdy radostně) odpovídala, že nejdu učit ani dělat psychologii, že mám působit v novém magisterském oboru Diakonika křesťanská pastorační a krizová práce, který fakulta otevřela, aby čelila úbytku studentů, a že se mám v tomto oboru zabývat krizovou pomocí. Těšila jsem se na spolupráci s teology. Jsem na fakultě ráda. Vážím si atmosféry, která na škole je, oddanosti věci, vstřícnosti a vzdělanosti tamějších učitelů. Co mi tedy schází/valo? Snažím se to metaforicky opsat, protože dohodnout se o otevřenosti výrazivem běžné řeči se mi nedaří. Já vnímám fakultu jako uzavřenou, kolegové teologové se proti tomu ohrazují, považují se za otevřené. To jsou, ale dovnitř. Skutečností je, že obě větve teologická a pastorační se dosud nespojily, takže nás nově příchozí přirovnávám k nevědomě odmítanému transplantovanému orgánu, Otevřenost je vzájemná výměna a vzájemná zvědavost, tedy i kritika, konflikt, oboustranné učení, spolupráce, společné živé bytí. který je pro hostitelské tělo ETF životadárný i ohrožující. Částečne se uzavřenost projevuje jazykovým vytyčováním hranic včetně předem předpokládaného společného základu všech. Ale není to celé. Porozumění vlastní situaci jsem našla oklikou v popisu situace W. Cannona ( ), profesora fyziologie na Harvardově univerzitě. N. Sheehy o něm píše: a tak se snažil o svých myšlenkách více diskutovat s psychology na Harvardu, byl ale zklamaný, protože se mu zdálo, že se v podstatě nesetkal s ničím jiným než se zdvořilými projevy zájmu a povzbuzení. Protože potřeboval zevrubnější kritickou analýzu... Aha! Už vím, co hledám pod pojmem otevřenost: společný zájem o společnou věc, to, co překonává hranice mezilidské a mezioborové. Možná se i Cannon cítil znehybněn montážní pěnou zdvořilosti; dnes je sice on fyziolog, považován pro psychologii za důležitějšího než mnozí jeho psychologičtí následovníci, to mu však tehdy před sto lety na Harvardu bylo platné jak mrtvému zimník. Díky jemu jsem si uvědomila, že otevřenost je vzájemná výměna a vzájemná zvědavost, tedy i kritika, konflikt, oboustranné učení, spolupráce, společné živé bytí. Pokud jedna strana jen nabízí své poklady druhé straně, která se má učit, jde o návštěvu muzea či skanzenu. (Pro spravedlnost: fakulta se myslím spolu-práci otevírá.) Domnívám se, že církev je na tom podobně. Ano, ve sboru je fajn, lidé se tam vesměs k sobě chovají zdvořile a přátelsky. Jsou k sobě navzájem otevření? Málokdy a málokteří. A co otevřenost vůči nově příchozím? V čem spočívá? A vystačí povrchní vlídnost na spolubytí rozmanitých, nebo jen na návštěvu muzea? 7

8 Otevřenost: proč Otevřenost nebývá cílovou hodnotou (snad s výjimkou první doby porodní). Žádný organismus není otevřen zcela, protože kdyby byl, nebyl by. Vnitřní uzavřenost živých systémů umožňuje Ve sboru je fajn, lidé se tam vesměs k sobě chovají zdvořile a přátelsky. Jsou k sobě navzájem otevření? Málokdy a málokteří. A co otevřenost vůči nově příchozím? jejich existenci při nezbytné výměně s okolím. Uzavřenost i výměnu sbory nepochybně mají, neboť jsou; o jakou otevřenost tedy jde? Proč je důležitá? Jaký má smysl? Smysl spočívá v poslání, o němž se na webových stránkách CČE ( píše: Proto nemá církev žádné vyšší poslání než poslání misijní: všemu světu, všem lidem a národům doručit Kristovo evangelium. Otevřenost sborů má být zřejmě otevřeností misijní. Nikoli obavy o budoucnost naší církve, ale nové pochopení evangelia jako jediné cesty pro všechny a poslušnost slovu Kristovu uprostřed soudů je legitimním důvodem k misii. (tamtéž) Poslání souvisí s identitou (s odpovědí na otázku, kdo jsem) a identita zase se sebevědomím. Kdyby měl sbor odpovědět na otázku, co si nikdy nenecháme vzít, jak by odpověděl? Misijní poslání je svěřeno všem Kristovým učedníkem bez rozdílu. Každý má být připraven dát odpověď na otázku, co je naší nadějí, každý má získávat druhé pro Krista, každý má o něm vydávat svědectví. (tamtéž) Otevřenost: kdo Žije-li církev smysluplně, má svou identitu a poslání. Identitu tvoří bohoslužby, společenství, svědectví a služba. Posláním je misie. Pokud je sbor zdravý, z jednoho kusu, otevírá se misii až poté, co si odpoví na otázky po podstatě: Kdo je pro nás Kristus a Čím je pro nás víra. Ostatní pak už bude snadné. Bohumila Baštecká psycholožka a vysokoškolská pedagožka OTEVŘENO HLOUBAVÝM Filmový klub Dokumenty z cyklu Jeden svět Opočenská modlitebna při farním sboru ČCE v Klášteře nad Dědinou se dočasně stala místem setkávání světů. Svět hladu a násilí se zde od loňského roku (2011) prolíná se světem odvahy a neuvěřitelné osobní statečnosti. Tyto světy se dostávají k místním lidem za pomoci projekcí dokumentárních filmů Mezinárodního filmového festivalu Jeden svět. Protože není třeba platit autorská práva, platí pozvání nejen církvi, ale i veřejnosti. Krásná myšlenka. I v kazatelské stanici, kde se dosud jednou měsíčně k biblické hodině schází zhruba desítka členů sboru, máme najednou otevřeno osmkrát do roka navíc. A to k promítání filmů Jednoho světa. Nejen v teplejších, ale i v zimních měsících (po celodenním topení v kamnech) do nepříliš útulného prostředí ztemnělého sálu pomalu shromažďuje skupinka lidí. Zůstávají zachumlaní do kožichů a bund. Snad je ke sledování oněch dokumentárních filmů něco ponouká. Prvotní nadšení už ale opadlo. Z města, mimo církev, se tu zatím někdo objevil jen čtyřikrát, ale máme otevřeno stále. V místních novinách inzerujeme, věšíme plakátky, ale od první projekce, na níž nás bylo ke třiceti, je nás teď asi sedm. Účast a zájem ovšem někdy nevycházejí ze správné propagace, hodně závisí také na osobním pozvání. Pozvat někoho na film bývá přece snadnější než pozvat někoho do kostela. U dokumentů Jednoho světa 8

9 to je ale skoro těžší. Nejde jen tak říct: Támhle v Opočně má církev otevřeno, tak se přijď podívat na film Zemřít ukamenováním. Ony filmy mají právě tu (ne)výhodu, že je člověk nemůže tupě zhlédnout jako tragickou zprávu televizních novin a pustit z hlavy. Citelně se dotknou. Někdy znechutí. V člověku něco zůstane a většinou trochu déle. Takže, vtírá se otázka: máme sice otevřeno ale máme to zapotřebí? Ty filmy jsou nechutné, bez obalu popisují brutální násilí, hlad, umírání, znásilňování, zotročování, vraždy. Mnohý divák z projekce odchází s pocitem marnosti, vždyť s touhle temnou stránkou našeho světa se jen těžko dá něco udělat. Někdo může zase odejít s pocitem úlevy: Ještě že žiju v České republice a tohle si nemusím připouštět. Má to vůbec smysl, mít otevřeno v církvi tímto způsobem? Když ani mnozí naši členové nejeví příliš zájmu? Myslím, že i pro tu hrstku to smysl má. Že právě církev je jedním z míst, kde je třeba na temnotu světa upozorňovat. Dělat něco s necitlivostí naší společnosti a nás samých. Odhalovat zlé věci, i když to nemusí být zrovna politicky výhodné, i když za to církev nebo spíš její představitelé možná schytají nějakou tu facku. Ukazovat, že i vzdálený svět je stále ještě náš, že se nás týká. Mnozí kolegové se zapojili do stejného projektu a věřím, že mají trochu jinou zkušenost. Že se jim třeba podařilo narazit na početnější skupinu angažovaných lidí. Nám na podzim zbývá promítnout poslední dva filmy. Už to ale nebude pro pocit, že máme otevřeno, ale proto, že se sami snažíme otevírat svoje srdce pro mnohem širší okruh lidí, za hranice svých rodin a přátel. Když o nich budeme vědět, přestanou nám být lhostejní. Vždyť jak by dopadla společnost, která by se o informace a pravdu vůbec nestarala?! Jonatan Hudec, farář v Klášteře nad Dědinou OTEVŘENO MAMINKÁM A DĚTEM Mateřské centrum Překročit práh fary Pokud byste zavítali do Přeštic a cestou z nádraží šli kolem sborového domu evangelické církve, mohl by vás zaujmout plakátek zvoucí na setkání mateřského centra. Našli byste ho ve venkovní vitríně vedle dalších pozvání ke sborovým aktivitám, ať už se jedná o biblické hodiny, bohoslužby či o setkání pro malé i větší děti otevřené za hranice sboru. Z toho je patrné, že mateřské centrum je součástí sborových aktivit. 9

10 Je to tak. Staršovstvo sboru se pravidelně vrací k otázce, jak nejlépe přiblížit evangelium lidem ve městě a okolí. Odpověď byla jednoznačná službou. Tím, že budeme ve sboru hledat obdarování, která nám Pán Bůh dal, a využijeme je ke službě druhým. Jen tak mohou zažít dotek Boží lásky, kterou lidé potřebují zakusit, aby vůbec začali o Bohu přemýšlet a mohli jej skutečně poznat. Zazněl ale i požadavek, aby služba probíhala především ve sborových prostorách aby bylo zcela zřejmé, že jde o službu církve a aby lidé byli nuceni překročit práh fary, který je pro velkou část veřejnosti značně vysoký. Lidé tak budou moci konfrontovat své předsudky vůči církvi s realitou, kterou by jinak nepoznali. Sbor tedy začal hledat své hřivny a zjistil, že kromě jiného jich mnoho mluví ve prospěch mateřského centra. Začalo to vlastně u jedné maminky, která s tímto nápadem přišla a sama do mateřského centra chodila v jiném městě. Přidala se nová maminka ze sboru, další od katolíků a jedna mimo církev. A základ pro mateřské centrum byl na světě. Současně bylo vyřčeno pravidlo, že se v mateřském centru nebude plánovitě mluvit o Bohu kromě velikonoc a vánoc. Sdílet svou víru je možné s maminkami, které se samy zeptají. A tak od října roku 2004 působí ve sborových prostorách mateřské centrum. Otevřeno je dvakrát týdně. O jeho službu je stále zájem, což se projevuje v tom, že centrum stále existuje. Neboť maminky se vracejí zpět do práce, děti odrůstají. Ale zatím se vždy našly další, které do centra začaly chodit. A to i bez velké reklamy maminkám se zde líbí, a proto zvou další (princip misie). Mateřské centrum navštěvují průměrně jedna až dvě desítky matek s dětmi. Dnes vede mateřské centrum pastorační pracovnice, která se stará také o kluby pro malé i větší děti v našem sboru. Maminky, které se s ní seznámí v mateřském centru, pak nemají problém poslat děti i na ostatní sborové aktivity. A jak to v centru vypadá? Program je nejprve zaměřen na děti (pohádka, společné říkanky a tancování), poté přijde čas pro maminky, které mají možnost společně něco tvořit, poslouchat zajímavé přednášky či si jen tak popovídat. V této části mají děti volný program. Je pro ně připravena místnost s míčkovým bazénem a spoustou hraček. Za hezkého počasí je pro děti i dospělé ideálním prostředím zahrada s altánem a dětskými atrakcemi. Posléze se přidružila i nová služba hlídání dětí. Maminky si mohou ve středu dopoledne odložit své ratolesti na faře a svůj čas pak využít k zařizování potřebných věcí (středa je úřední den). Služba běží od roku 2010 a je o ni zájem. A závěrem zakladatelka mateřského centra Petra Mišterová byla v roce 2009 za svou práci oceněna prestižní krajskou cenou Křesadlo. Práci mateřského centra rovněž pozitivně hodnotí a podporuje město Přeštice. Sbor chápe mateřské centrum jako službu, a je proto zcela zdarma. Jan Satke, farář v Merklíně a Přešticích 10

11 OTEVŘENO SNOUBENCŮM Svatba To je pocit fajnovej Když se v telefonu ozve:...dostali jsme na vás kontakt od pana Hájka, jsem si skoro jistá, že jsou to další snoubenci, kteří chtějí mít svatbu a hledají oddávajícího. Nevím sice přesně, jak se Štěpán Hájek dostal do povědomí nejen brněnské veřejnosti jako farář, který dělá pěkné svatby na nejrůznějších místech, ale protože na každé svatbě je vždycky několik párů, které o svatbě uvažují, zájem o oddání farářem se může rozrůstat geometrickou řadou. Když se obřad líbil, reference na nás dávají i v hotelech. Další doporučení je možno najít na svatebním webu, u veřejnosti v okruhu mého sboru. A hrozně nerada si při tom připadám jako nezvaný host....tedy jestli nevadí, že přítel není pokřtěný... Byla bych samozřejmě ráda, kdyby všichni v naší zemi byli pokřtění a svými životy se snažili Krista opravdově následovat. Vím, taky díky rozhovorům se snoubenci, jak na tom naše společnost s vírou je. Jsem tedy moc ráda, že ČCE pokládá oddání svými faráři za službu veřejnosti a nespojuje svatbu s podmínkou křtu. Snoubenci nejednou označují sami sebe za nevěřící. To se mi vždycky vybaví reakce Sváti Karáska: Ale dávají je dokonce i paní úřednice na matrikách, když mají před sebou snoubence bezradné z toho, že jejich úřad vypisuje často pouze jeden až dva termíny v měsíci, kdy oddávají mimo obřadní síň. Pro faráře naší církve se tím otevírá nová možnost, že se na nás obracejí lidé zvenčí, často s velmi uctivou prosbou o oddání. Fajnové, příjemné a pořád sváteční pro mě na tom je to, že se přímo na mě někdo sám obrátí. Někdy si připadám, jako bych byla pro snoubence poslední záchrana, proto si dvakrát rozmyslím, než nějaké žadatele, většinou z časových důvodů, odmítnu. Jako farářka na misijně podporovaném sboru pořád hledám způsoby, jak se dobře zapsat miláčku, to jsou jen pojmy. Pojď, půjdem spolu kus cesty a já budu hledat, po čem toužíš a o co ti nejvíc jde, v co věříš a co tě formuje... Opravdu mnoho snoubenců, které jsem oddala, neznalo z Bible vůbec nic a někteří ani nepostřehli, že v naší republice je ještě nějaká jiná církev než římskokatolická. Při přípravě svatby ale spolu ujdeme vždycky kus cesty, když se jeden druhému představíme, probereme celý obřad a přemýšlíme společně, k čemu je vlastně svatba dobrá, proč je věrnost pro manželství nezbytná, že je dobré dát přednost dětem a rodině před penězi a kariérou. O své víře mluvím, jen když se snoubenci na něco přímo zeptají, a doufám, 11

12 že sami začnou tušit, jak mocní hráči jsou Bůh a víra v poli mého života....žádáte o sňatek církevní, to znamená, že při obřadu bude řeč taky o Bohu, Kristu, zazní něco z Bible... Na toto mé úvodní upozornění bývají reakce různé. Ani se nedivím. Ani mně každá řeč o Bohu nezní stejně dobře, některá mě i dost irituje. Tak abych snoubence dopředu zbytečně neodradila, posílám všem dopředu mailem jakýsi vzor celého obřadu. Když si to přečtou, většinou s obřadem nadšeně souhlasí. Někdy to předčítají doma nahlas svým partnerům nebo rodičům u oběda....pokud je vám cizí se modlit, můžeme začít obřad civilněji... Často slovo Bůh padne až ke konci svatební řeči, když doufám, že se mi podařilo posluchače oslovit, a když ze své životní zkušenosti mohli k řeči vnitřně přitakat....abychom my mohli někoho milovat, abychom vůbec věděli, co to je a jak na to, musel někdo předtím milovat nás... Hradišťan v jedné písni zpívá: Lásko, milá lásko, kde ťa lidé berú, na horách nerosteš, v poli ťa nesejú. Mě v poli nesejú, já se sama rodím, mezi mládencama, aj pannama chodím. Že se láska rodí mezi lidmi sama? Věř tomu, kdo chceš! Já na základě Písma věřím tomu, že Bůh je původcem lásky na zemi, lásky mezi lidmi i lásky ke všemu stvoření. Současná situace, kdy se u nás rozvádí polovina uzavřených manželství, musí být pro snoubence dost znepokojující. O to potřebnější je otevřít jim výhled k Bohu, který nás volá, inspiruje nás a pomáhá nám, k lásce trvalejší a obětavější, než jaké bychom byli sami, ze své lidské přirozenosti schopni. Bůh je láska, tak to vyznáváme a zažíváme. Kde jinde by měl přijít víc ke slovu než na svatbě, když si dva lidé slibují lásku a věrnost na celý život? Jsem ráda, že zákon o rodině platný v naší republice umožňuje sňatek občanský i církevní, jako dvě rovnocenné možnosti, a i vnitřní předpisy ČCE umožňují vycházet podobným žádostem o církevní sňatek vstříc. Martina Kadlecová, farářka sboru Silůvky OTEVŘENO LIDEM Z OBCE Fara v Chrástu ožívá Komunitní centrum pro všechny e čas bořit i čas budovat. Tuto moudrost Jbiblické knihy Kazatel si v červenci 2012 mohli připomenout brigádníci při bourání zdí v přízemí evangelické fary v Chrástu. Z bývalého farářského bytu se tak vyloupl základ budoucího komunitního centra. Ne že by chrástečtí farníci vystěhovali svého duchovního na ulici. Ten od prázdnin bydlí s rodinou v novém bytě, který vyrostl v dosud nevyužívaném podkroví. V přízemí se tak uvolnil prostor, aby zde vedle modlitebny vznikly místnosti k setkávání a rozmanitým aktivitám, které nebudou sloužit pouze členům sborů, ale širokému okolí. Projekt Živá fara má sbor více otevřít okolí a propojit lidi napříč věkovými a zájmovými skupinami. Centrum nabídne důstojné zázemí pro duchovní, volnočasové, kulturní, vzdělávací a společenské aktivity. Ty budou vyrůstat především z iniciativy členů sboru a lidí z obce. Vytvoření takového prostoru chápeme především jako výraz diakonického poslání církve, služby, otevřenosti a pohostinnosti. To by se ovšem na Živé faře nemělo oddělit od 12

13 ostatních funkcí církve: bohoslužby, společenství a svědectví. Vlastně má jít o jakési setkání na půl cesty, na pomyslném mostě mezi církví a okolní společností. Vždy se trochu balancuje na ostří nože. Je naše křesťanská identita natolik silná, abychom nepodlehli pokušení připodobnit se okolí a stát se volnočasovým klubem? Podaří se předat něco z toho, čím křesťanský sbor ve své podstatě je a z čeho žije? Možná nejde o nic víc, než abychom svíci nestavěli pod kbelec, aby sbor byl otevřeným místem, kde se člověk může setkat s Bohem, který je oslavován v bohoslužbě, a s těmi, kdo svědčí o své víře. Ježíš přece přirovnává Boží království ke kvasu, který musí být vmísen do mouky, aby celé těsto prokvasil. Musí zůstat kvasem (jako sůl solí), ale nesmí zůstat v obalu, musí se ztratit v mouce. O to se tedy pokoušíme i v Chrástu a díky financím z loňského Hlavního daru lásky Jeronymovy jednoty nebo HEKSu se o tom můžeme pokoušet s lepším zázemím. Nové centrum se zatím v provizorních podmínkách otevře svému účelu už na podzim. V neděli 7. října se s novými prostory bude moci seznámit veřejnost v rámci slavnosti Díkůvzdání za úrodu. Slavnostní otevření pak po dokončení zbývajících úprav a vybavení proběhne na jaře příštího roku. Karel Šimr, farář v Chrástu OTEVŘENO JINOVĚRCŮM Česká křesťanská akademie v Třebechovicích pod Orebem Nechodit jen na svoje Místní skupina České křesťanské akademie vznikla v roce 2005 po předchozích dvou letech příprav ve spolupráci s lidmi z města, našeho sboru a místní katolické farnosti. Doposud nabídla akademie přes sedmdesát samostatných přednášek, jednu mezinárodní konferenci na téma Náboženství a válka ve znamení kalicha a řadu dalších kombinovaných programů, jako například celotýdenní akci Týden bez televize nebo setkání pro všechny generace v rámci pořadu na naší farní zahradě nazvaného Neakademické loučení s létem. Paralelně s přednáškami se snažíme udržovat v chodu tzv. AVL klub (audio-video-literární klub), kde se diskutuje nad promítnutými filmy, přečtenými knihami a poslouchá se tematicky především k církevnímu roku zaměřená hudba. V posledních letech se akademie zapojila také do akcí Noc kostelů a Týden modliteb za jednotu křesťanů. 13

14 Členy akademie jsou evangelíci, katolíci i lidé bez vyznání. Místy setkání jsou evangelická a katolická fara a společenský sál místního občanského sdružení Orel. Činnost každoročně finančně podporuje městský úřad a někteří místní podnikatelé. Jako motto společných setkání by se dala zvolit věta nechodit jen na svoje nebo také nežít v rozlišení naše versus vaše, které na malém městě někdy nabírá až úsměvných a zároveň nepochopitelných rozměrů. Cílem, který se snad daří alespoň částečně plnit, je, aby byla setkání otevřena všem, aby se při nich setkávali lidé, kteří chtějí něco nového slyšet a společně o tom diskutovat a přemýšlet. Tím, že se snažíme nevyhýbat některým ožehavým otázkám, jako je například vztah Evropy a křesťanství k islámu, bývají diskuse někdy dost živé. Na hodnocení přínosu spolupráce našeho sboru s Českou křesťanskou akademií si netroufám, to musí posoudit jiní. Sám za sebe jsem rád, že si díky ní našli cestu na naši faru, do sboru i ke mně jako faráři noví lidé a že ono pomyslné naše versus vaše je minulostí. O tom, že tím přibylo úkolů, zásadních témat a výzev, se kterými se budeme muset vyrovnávat, není pochyb. Filip Čapek, farář v Třebechovicích pod Orebem OTEVŘENO STARŠÍM Bohoslužby v domově pro seniory Ekumenická setkání Shromáždění v pardubickém Domově pro seniory U Kostelíčka se konají ve zdejší ekumenické kapli každý čtvrtek odpoledne. Pravidelně se střídá římskokatolická mše s evangelickou bohoslužbou. Jedná se o shromáždění skutečně ekumenická. Evangelických bohoslužeb se účastní nejenom členové ČCE, ale také příslušníci dalších protestantských církví a římští katolíci. Střídají se kazatelé: v současnosti kromě ČCE také z Bratrské jednoty baptistů, Církve bratrské a Církve adventistů sedmého dne. Bez organizačního úsilí dvou vzácných sester by celý projekt zřejmě zůstal pouze zbožným přáním. Všichni vděčně myslíme na Jaroslavu Šejvlovou, katoličku z Hradce Králové, která nás trpělivě uváděla do života v domově, a je nám moc líto, že se ze zdravotních důvodů společných shromáždění již nemůže účastnit. Za evangelickou stranu službu od počátku organizuje členka našeho pardubického sboru Naděje Mandysová, která také většinou zajišťuje hudební doprovod. Celá služba by se ovšem neobešla bez obětavé pomoci mnoha dalších sester a bratří ze sborů v Pardubicích a Bukovce i členů ostatních pardubických církví. Většinu obyvatel domova, kteří projevují o bohoslužby zájem, je třeba do shromáždění pozvat, doprovodit, případně také dopravit. Mnozí z obyvatel domova trpí vážným tělesným nebo duševním postižením a bez pomoci by se do kaple nedostali. Někteří přitom projevují opravdu upřímný a živý zájem, a pokud jim to zdravotní stav jen trochu dovoluje, nechtějí o bohoslužby přijít. Zas a znovu se můžeme přesvědčovat o tom, jak je pro ně účast na společných shromážděních důležitá. V žádném případě přitom nejde o nějaké jednostranné dávání. Společné naslouchání slovu, společné modlitby a zpěv, společně trávené chvíle neznamenají posilu a povzbuzení pouze pro obyvatele domova, ale také pro nás, kteří sem přicházíme zvenčí. Stále znovu můžeme oceňovat ohromný potenciál modlitby Páně i známých nápěvů křesťanských písní. Pro mě osobně jsou často mocným prožitkem nejenom bohoslužby, ale také návštěvy obyvatel, kteří se nemohou společných shro- 14

15 máždění zúčastnit. Ve chvílích vzájemného sdílení se mohu učit od těch, jimž docházejí síly, co to znamená věřit a důvěřovat Hospodinu a trpělivě ho očekávat. Někdy je třeba bedlivě se vystříhat velkých slov a znovu si uvědomit, že něco znamená již to, že jsme prostě spolu ve společné víře, naději a lásce. Jak je naše služba v domově přijímána? U obyvatel jednoznačně kladně. Vlastně si nevzpomínám, že by někdo vůči někomu z nás projevil třeba otevřenou averzi. Naopak, někdy při návštěvě projeví zájem o rozhovor nebo o modlitbu i další z obyvatel pokoje. S některými členy personálu to bylo, zvlášť zpočátku, trochu složitější. Dávali občas i otevřeně najevo, že trochu překážíme. Ale musím říci, že se jednalo o výjimky. U naprosté většiny jsme se setkali a setkáváme s pochopením a vstřícností. I proto věřím, že se naše služba bude s pomocí Boží také v budoucnu zdárně rozvíjet. František Plecháček, 2. farář pardubického sboru OZNÁMENÍ VERITAS zve na seminář Výbor historické společnosti VERITAS zve na XXXVI. seminář, jehož tématem je Církev bez restitucí křesťanské svědectví tolerančních sborů z roku Přednášet bude doc. PhDr. Eva Melmuková. Seminář se koná v sobotu 13. října od 10 hodin v Pardubicích, v sálku na faře ČCE v ulici Sladkovského č Fara je šestý dům za evangelickým kostelem. Všichni zájemci jsou srdečně zváni. 15

16 OTÁZKA NA TĚLO Co děláte pro to, aby do vašeho sboru přicházeli noví lidé? Marek Lukášek, farář v Českém Brodě Dbáme, aby při bohoslužbách byly otevřené kostelní dveře. Příchozí nelustrujeme. Zveme na nízkoprahová setkání na pomezí kultury a náboženství. Ctíme zároveň zásadu, že podbízení nenese dlouhodobé ovoce; místo něho nabízíme slovo a svátosti každou neděli, jak nejlíp dovedeme. Hana Capoušková, kurátorka pardubického sboru Snažíme se, abychom byli sborem otevřeným, přístupným, aby se o nás ve městě vědělo. Máme webové stránky, které jsou hodně navštěvovány. Sama za sebe musím přiznat, že toho moc nedělám. Neumím vehementně zvát a zajímavě mluvit o tom, co se v našem sboru děje. Je to škoda, protože si často říkám: Kdyby tady tak byli někteří moji přátelé a slyšeli to vodu, na letní tábory, pečení perníků, dáváme jim sborové dopisy atd. A mluvíme o tom, proč je nám ve sboru dobře. A teď zrovna rozdáváme všem prvňákům ve městě pozvánku na náboženství. David Sedláček, farář v Krouně Sbor, který žije v prostředí, které je po staletí rozděleno na katolíky a evangelíky (a toto rozdělení v myslích mnoha členů sboru stále panuje), v podstatě nic takového po sobě ani po staršovstvu a faráři nežádá. Od faráře se spíše očekává, že přivede zpátky papírové členy sboru, kteří přísně vzato novými lidmi nejsou, zájem o život ve sboru nemají, ale ani z něho nechtějí vystoupit. Wiera Jelinek, farářka v Ratiboři Ve stručné odpovědi řeknu jen tolik: pastorační a seznamovací návštěvy, koncerty ať se zaplní kostel! Mezi skladbami zvonkohry se vždy snažím předat duchovní slovo. Na začátku září máme pro všechny žáky z místní školy seznamovací setkání s biblickým příběhem a farářkou. Dále přednášky zajímavých hostů, rodinný den s programem pro všechny generace, modlitební setkání pro babičky a dědečky. Také umožňujeme zahrádkářům připravit výstavu květin. David Balcar, farář v Jindřichově Hradci Zveme i své známé a sousedy na sborové zájezdy, promítání s diskusí, na Noc kostelů, do kavárničky, na pouštění draků, na sborovou 16

17 NÁSTĚNKA SYNODNÍ RADA Na zasedáních a projednala synodní rada 76 titulů. Z nich vybíráme: Vyznání a život církve Synodní rada považuje za důležité učinit jubileum Bible kralické tématem pro rok 2013 a souhlasí s nárysem dvou církevních shromáždění při příležitosti tohoto jubilea. Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Jakuba Hály za kazatele v Jilemnici, Hany Schusterové v Chocni, Františka Plecháčka jako druhého faráře v pardubickém sboru a Václava Hurta v Litomyšli na plný pracovní úvazek, Hynka Schustera za jáhna v Brandýse nad Orlicí a Tomáše Jirků za faráře ve sboru v Olešnici na poloviční úvazek, Jiřího Marvána v Černošíně na třetinový úvazek. S vděčností a poděkováním za dosavadní službu církvi vzala synodní rada na vědomí rezignaci Jaroslava Vítka na místo faráře ve sboru Brno II a rezignaci Romany Špačkové na místo druhé farářky ve sboru Brno-Židenice. Z důvodu přijetí nabídky k duchovenské službě v Armádě České republiky podal rezignaci na místo faráře ve Strmilově Drahomír Frühbauer. Po rozhovoru se synodní radou obdržel jmenovaný pověření duchovenskou službou v armádě. Synodní rada podmíněně prodlužuje pověření Marie Melicharové jako pastorační pracovnice ve sboru Brno I na poloviční úvazek. Podmínkou je prohlášení o závazku hradit náklady, které povšechnému sboru v souvislosti se zaměstnáváním pastorační pracovnice vzniknou. Pověření Martiny Dvořákové jako pastorační pracovnice pro sbor v Novém Městě na Moravě na 75 % bylo prodlouženo. Pověřen jako pastorační pracovník na poloviční úvazek pro sbor v Praze-Libni byl Milan Balahura. Správa církve Synodní rada vyhlásila usnesení 2. zasedání 33. synodu a uložila ÚCK rozeslat je sborům ČCE s průvodním dopisem zdůrazňujícím zásadní změny církevního zřízení a řádů. Na vědomí vzala synodní rada zprávy z vizitací příslušných seniorátních výborů ve sborech Frýdek-Místek, Opatov, Humpolec, Sněžné a Hořice v Podkrkonoší a rovněž zprávy ze zasedání seniorátních výborů Poličského, Horáckého (2x), Královéhradeckého, Libereckého, Poděbradského, Brněnského, Chrudimského a Východomoravského seniorátu. Ekumena Reformovaná a luterská církev ve Francii se v příštím roce spojí pod názvem Spojená protestantská církev ve Francii. Dojde k tomu při slavnostním synodu v květnu 2013 v Lyonu, na nějž je zván synodní senior Joel Ruml. Na valné shromáždění Světové rady církví v srpnu 2013 v Busanu v Koreji delegovala synodní rada Joela Rumla, Milana Balahuru a Alexandru Hauserovou. Oslav 555. výročí Jednoty bratrské v Kunvaldu 28. září 2012 se zúčastní Lia Valková a Pavel Kašpar, který poslouží kázáním. Na Rüstzeit saských superintendentů koncem září v Míšni byl delegován Michal Kitta. SR souhlasí s vysláním Jiřího Tomáška jako zástupce ČCE na slavnost GAW Falcké církve. Na valné shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě na přelomu srpna a září 2012 delegovala SR Ilonu Mužátkovou. Svaz křesťanských rekreačních středisek v Sasku projevil zájem o to, aby se na Německém evangelickém Kirchentagu v Hamburku prezentovala společně na jednom stánku evangelická rekreační střediska z Česka a Slovenska. Saská strana nabídla, že by v případě zájmu zaplatila poplatek za stánek (295 eur). SR schválila záměr prezentace našich 17

18 církevních středisek na Kirchentagu a pověřila ekumenické oddělení, aby pokračovalo v jednání se saskou a slovenskou stranou. Sbor v Praze-Dejvicích přišel s návrhem vydat film režiséra Tomáše Škrdlanta Milujte své nepřátele na DVD, které chce mimo jiné věnovat všem našim sborům jako svědectví o životě a působení Přemysla Pittera. SR vítá a podporuje záměr vydat DVD o P. Pitterovi a souhlasí s finančním příspěvkem ve výši Kč. Evangelická akademie Jmenovací dekret převzal nový ředitel Konzervatoře Evangelické akademie (KEA) v Olomouci Mgr. Pavel Zatloukal. Aktuálně je třeba dotvořit školní vzdělávací programy, dokončit personální změny ve vedení KEA, změnit účetní firmu a intenzivně hledat nového spirituála. SR schválila provedení interního finančního auditu konzervatoře. Vedení školy obdrželo kopii dopisu olomouckého kurátora sboru Jana Matějky adresovaného hejtmanovi Olomouckého kraje na podporu KEA. Synodní rada souhlasí s písemnou podporou KEA Olomouc a adresuje rovněž dopis Radě Olomouckého kraje. Různé SR vzala na vědomí uzavření smlouvy s Jankou Halukovou v návaznosti na projekt Dědictví reformace, v níž se jmenovaná zavazuje k vypracování ročního hlášení o udržitelnosti projektu, k účasti při ohlášených kontrolách prováděných orgány veřejné správy, ke spolupráci na přípravě podkladů pro tuto kontrolu, k propagaci projektu na veřejnosti a k získávání finančních prostředků. DaZ ÚSTŘEDNÍ CÍRKEVNÍ KANCELÁŘ Výběrové řízení na pozici programového pracovníka Českobratrská církev evangelická vyhlašuje výběrové řízení na pozici programového pracovníka pro církevní rekreační a vzdělávací střediska. Hlavní náplní práce bude příprava a koordinace nových programů pro rekreační a vzdělávací střediska Českobratrské církve evangelické (ČCE). Diakonie Středisko Diakonie ČCE Brno se obrátilo na SR s prosbou o poskytnutí krátkodobé půjčky z prostředků personálního fondu na financování výstavby chráněného bydlení v Nosislavi. Na tento projekt získalo brněnské středisko Diakonie ČCE dotaci ve výši přes 18 milionů korun. Půjčku potřebuje středisko k postupnému hrazení faktur, které budou následně pokryty dotací. Synodní rada souhlasí s profinancováním projektu z dočasně volných finančních prostředků personálního fondu. Synodní rada schválila příspěvek na setkání diakonů, pracovníků Diakonie, pastoračních pracovníků a sborových sester, které se uskuteční v říjnu 2012, ve výši korun. Stát a církev V návaznosti na změnu Církevního zřízení a řádů je třeba změnit Základní dokument ČCE. Synodní rada schválila změny Základního dokumentu ČCE a ukládá ÚCK zajistit registraci nového znění u Ministerstva kultury ČR. Základní podmínky pro uchazeče: vysokoškolské, případně středoškolské vzdělání vítána je významná praxe v oboru tvorby vzdělávacích programů dobrá orientace ve volnočasových aktivitách související se znalostí aktuální společenské situace 18

19 zkušenost s grantovými projekty schopnost pracovat v týmu i samostatně organizační schopnosti kladný vztah ke křesťanskému prostředí znalost ČCE otevřenost pro křesťanské poselství středisek PC znalost (Microsoft Office, důraz na práci v Excelu) znalost NJ (slovem i písmem), další jazykové znalosti výhodou řidičský průkaz skupiny B Předpokládaný nástup: k 1. listopadu Nabízíme: podporu při hledání ubytování v Praze. Délka pracovního poměru: na dobu určitou, a to 24 měsíců. V případě úspěšnosti možnost prodloužení pracovního poměru. Přihlášky do výběrového řízení posílejte do 1. října 2012, na obálku napište: Výběrové řízení PP NE- OTVÍRAT. Kontaktní osoba Mgr. Martina Sklenářová, náměstkyně vedoucí tajemnice pro personalistiku a vzdělávání, sklenarova@e-cirkev.cz, tel , Výběrové řízení proběhne v měsíci říjnu 2012, termín bude upřesněn. Dne 10. srpna zemřel ve věku 84 let Miroslav Brož, evangelický farář a senior, který působil ve sborech v Pardubicích, Teplicích, Holicích a Třebechovicích pod Orebem. Dvanáct let také pracoval jako vedoucí tajemník ústřední církevní kanceláře. Dne 10. srpna zemřela v Brně ve věku nedožitých 87 let Libuše Soběslavská roz. Cardová, ordinovaná presbyterka a vdova po faráři ČCE. Ve Švýcarsku, kde dlouhá léta žil, zemřel 21. srpna farář Štěpán Milan Pavlinec ve věku 91 let. EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Jubilejní desátý ročník celoživotního vzdělávání V říjnu začne již desátý ročník celoživotního vzdělávání. Tentokrát nám poprvé bude přednášet host, doc. Petr Kubín z Katolické teologické fakulty. Již dlouho jsme totiž prahli po tématu Počátky křesťanství v českých zemích a na to si nikdo z naší fakulty netroufá. Přednášející z řad bratří katolíků nám byli opakovaně nabízeni, ale my jsme stáli JUBILANTI V měsíci září 2012 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Jaroslav Kolafa 50 Marie Benešová 65 Marta Vršková 55 Lubomír Hána 90 Daniel Matějka 65 ÚMRTÍ Po delší nemoci zemřel 1. srpna ve věku 78 let duchovní Českobratrské církve evangelické Vlastimil Hajský. o pohled našich profesorů. Nakonec jsme situaci přehodnotili a nabízeného fundovaného přednášejícího přijali. Nyní se těšíme na jeho přednášky. Řada přednášek se bude jmenovat Nejstarší církevní dějiny v Čechách a na Moravě a měla by podle návrhu doc. Kubína probírat následující: 19

20 1. Christianizace Velké Moravy, bavorská a cyrilometodějská misie 2. Ludmilské legendy 3. Václavské legendy 4. Svatováclavský kult v českých dějinách 5. Svatý Vojtěch, život a kult 6. Církevní správa v století 7. Církevní správa ve 14. století Tolik chystané a očekávané budoucno. Teď něco k minulosti. U zrodu celoživotního vzdělávání stál tehdejší seniorátní kurátor Petr Kraus a prof. Pavel Filipi. Bratr Kraus se na tvorbě programu podílí dodnes a také pilně navštěvuje přednášky. Již devět let jsme se scházeli jednou za čtrnáct dní v pátek brzy odpoledne. Obvykle šest až sedm starších lidí, občas i více, někdy i mladší ročníky. Poznali jsme za tu dobu skoro všechny přednášející naší fakulty. A dozvídali jsme se nové věci z mnoha tematických celků. Všechno bylo zajímavé, ale snad nejvíce na nás zapůsobily naše první přednášky s doc. Prudkým o Starém zákoně. Na něho pak navázal dr. Sláma a dvěma přednáškami ještě i prof. Heller. Druhý ročník byl věnován dějinám křesťanství, utváření dogmatu a počátkům české reformace. Hlavním přednášejícím byl doc. Wernisch, dále prof. Rejchrtová a další. Třetí ročník měl dvě různá témata, a to pozadí Nového zákona vykopávky, apokryfy, kánon. V letním semestru to pak byla religionistika, kterou nám přednášeli doc. Hošek a prof. Balabán. Čtvrtý ročník byl opět půlený. Napřed to byla systematická teologie s prof. Štefanem, která pak pokračovala ještě jedním semestrem v šestém ročníku. V letním semestru to byl přehled křesťanských církví s prof. Filipim. I s ním jsme měli ještě jeden semestr šestého ročníku, v němž nám přednášel liturgiku. Pátý ročník byl věnován křesťanské etice a celý ho vedl prof. Trojan. V sedmém roce jsme se s doc. Mrázkem a dr. Roskovcem zabývali exegezí novozákonních textů. Osmý ročník byl půlený. V zimním semestru nám dr. Ota Halama vyprávěl o mistru Janu Husovi a o jeho kultu. V letním semestru jsme se s dr. Duškem vrátili ke Starému zákonu, k epigrafice a textové kritice. Prozatím poslední, devátý ročník nám přednášel dr. Keřkovský o lidských právech, Bibli a spravedlnosti. Zdena Skuhrová OPRAVA ad ČB 8/2012 V článku Strmilovské ozvěny z čísla 8/2012 je Celocírkevní odbor mládeže (COM) uveden jako organizátor Kempu pro mládež. Kemp ale organizuje Sdružení evangelické mládeže ČR (SEM) zajišťuje veškerou organizaci včetně shánění finančních prostředků. COM je zapojen personálně někteří jeho členové na kempu pomáhají (letos 3). Za nepřesnost se omlouváme. redakce POZVÁNKA Kulturní charitativní festival Dobříšské záření 2012 Pořádají: farní sbor ČCE v Dobříši a římskokatolická farnost Dobříš za podpory Města Dobříš a rodiny Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld. Pátek v Vernisáž výstavy FOTO (V) ZÁŘÍ / Pavel Rejsek v Pastoračním centru sv. Tomáše. Neděle v Koncert folkové skupiny PRANIC v evangelickém kostele, vstupné dobrovolné. Čtvrtek v Moudrost nejsou žádné čáry a vzdělání není nikdy dost, hodinka s ministrem školství Petrem Fialou v Pastoračním centru sv. Tomáše, vstupné dobrovolné od Neděle (nejen) pro děti Hry a soutěže, divadelní představení Indiánská pohádka na zahradě evangelické fary, vstupné dobrovolné 20

21 Neděle v Divadelní představení RYCHLÉ ŠÍPY, účinkuje Divadlo A. Dvořáka Příbram v Kulturním domě v Dobříši, vstupné 100 Kč (předprodej vstupenek v Informačním středisku na náměstí a v Pastoračním centru sv. Tomáše, ul. Na Nábřeží 1650). Neděle v 19 hodin Koncert komorní hudby soubor MUSICA PODBER- DENSIS v zámku Dobříš (v zrcadlovém sále), vstupné: dospělí 150 Kč, děti do 15 let zdarma, studenti 80 Kč. Výtěžek z festivalu bude věnován dívčímu skautskému oddílu Minnehaha v Dobříši. POZVÁNKA Mezinárodní ekumenická konference Praha 2012 POZVÁNKA Českobratrský evangelický sbor v Rovečném si v neděli 16. září 2012 připomene 230 let svého trvání a 200 let své samostatnosti bohoslužby s večeří Páně, káže Joel Ruml, bohoslužby spoluvedou Miroslav Erdinger, Miroslav a Hana Pfannovi, Lia Valková, Ondřej Ruml pozdravy hostů a předání medaile vděčnosti společný oběd (v případě zájmu se přihlašte do 10. září na rovecne@evangnet.cz, nebo tel: ) pohoštění na faře, pro zájemce prohlídka kostela a obou far přednáška prof. Petra Pokorného Křesťan a Kristus křesťan a svět setkání na faře Srdečně zve staršovstvo Farního sboru ČCE v Rovečném Český přípravný výbor zve na Mezinárodní ekumenickou konferenci (IEC) Praha 2012 ve dnech Budeme mít po dvou letech příležitost k osobnímu setkání, sdílení a rozvažování s přibližně padesátkou dalších účastníků nad tématy: Společné zvládání bolestí minulosti (Jak se vypořádat s bolestmi minulosti, Místo křesťanů v tomto vypořádávání, Bolestivá minulost jako výzva) a Kulturní, národní a křesťanská identita v Evropě (Problém imigrace, Multikulturalita). Součástí programu bude také závěrečná nedělní ekumenická bohoslužba a varhanní koncert. Přihlašovat se můžete elektronicky na webu kde také naleznete další informace o IEC včetně programu, nebo přímo na jana.bartonova@gmail.com. Konferenční poplatek činí 600 korun (v ceně je mj. strava během konference, popřípadě ubytování v rodinách). Platí se až na místě samém. Zveme širokou veřejnost na varhanní koncert Lukáše Vendla pořádaný v rámci Mezinárodní ekumenické konference v sobotu ve 20 hodin evangelickém kostele U Salvátora, Salvátorská 1045/1, Praha 1. Vstupné dobrovolné. Srdečně zveme na Ekumenickou bohoslužbu rovněž v kostele U Salvátora, která se koná v neděli v na závěr Mezinárodní ekumenické konference. 21