Host (Miroslav BROŽ; mluvčí iniciativy V Ústí neonacisty nechceme): Já taky doufám. Zdravím všechny posluchače z Ústí nad Labem.

Transkript

1 Představíme ústeckou iniciativu V Ústí neonacisty nechceme Zdroj: Český rozhlas 6 Datum vydání: Moderátor: Jarmila BALÁŽOVÁ Relace: Studio stop Čas 22:11:11 vysílání: Rozsah: 00:48:04 Miroslav BROŽ; mluvčí iniciativy V Ústí neonacisty nechceme, Klára Hosté: KALIBOVÁ; právnička, Martin KRSEK; historik, Michaela KAJLÍKOVÁ; husitská farářka, Ústí nad Labem, Jan CHARVÁT; politolog Pořadí: 1 Oblast: Rozhlas Příjemný večer, milí posluchači. A pokud možno nerušený poslech Českého rozhlasu 6 přeje od mikrofonu Jarmila Balážová. V následujících 50 minutách diskusního pořadu Studio STOP představíme ústeckou iniciativu V Ústí neonacismy nechceme. Jako možný způsob, kterým se mohou města se zapojením občanů, studentů, neziskových organizací, politiků i církve postavit neonacismu. Zkusíme zauvažovat nad tím, proč se k tomuto výrazném odporu odhodlalo právě Ústí nad Labem. Nakolik to ovlivňuje historická zkušenost tohoto města, které bylo před druhou světovou válkou hlavním místem antifašismu v Československu? Připomeňme, že loni před pochodem neonacistů v dubnu ústecké zastupitelstvo poprvé od roku 1989 hlasovalo jednomyslně. Odsouhlasilo rezoluci, že si nepřeje pochod nácků Ústím. Primátor Jan Kubata pochod nepovolil. Neonacisté si stěžovali u soudu a ten rozhodl v jejich prospěch. Kubatu zažalovali za zneužití pravomocí veřejného činitele. Letos půjde on i další politici osobně do blokády, bude-li probíhat. Střed města si iniciativa, kterou dnes blíže představíme, dopředu dlouhodobě zablokovala. Snaží se tím zabránit opakování loňského dubnového pochodu neonacistů, kteří si těsně před narozeninami Adolfa Hitlera údajně připomínali oběti bombardování města v roce Mluvčí iniciativy Miroslav Brož říká, že zablokováním chtějí umožnit slušným lidem, aby si připomněli oběti bombardování. Právě on bude za chvíli hostem tohoto vydání Studia STOP. Ještě jednou přeje nerušený poslech Českého rozhlasu 6 Jarmila Balážová. Loňského 18. dubna proběhl v Ústí nad Labem sraz nacistů z Čech i zahraničí. Pod zástěrkou uctění památky obětí bombardování Ústí nad Labem. Daňové poplatníky jejich pochod stál více než 6 milionů korun, právě ty totiž stála policejní opatření. V závěru svého srazu organizátoři slíbili, že se do města vrátí. A z dubnových nacisrazů v Ústí udělají tradici. A právě tomu chtěla zabránit a snaží se tak učinit občanská iniciativa V Ústí neonacisty nechceme. S dostatečným předstihem ohlásila na dubnové dny svá vlastní shromáždění na různá místa v centru v Ústí nad Labem. Je důležité ještě připomenout, že někteří členové této iniciativy se zúčastnili v únoru drážďanské blokády pochodu neonacistů. Tam se v lidském řetězci neonacistům symbolicky postavilo 12 tisíc lidí. Mluvčí této iniciativy je Miroslav Brož. Právě on bude hostem dnešního pořadu. Zdravíme do Ústí, dobrý večer a doufáme, že nám nevypadne v průběhu těch teď asi 48 minut signál. Já taky doufám. Zdravím všechny posluchače z Ústí nad Labem.

2 Děkujeme, to je Miroslav Brož. Přímo do studia dorazila Klára Kalibová. Právnička, která se zabývá násilím z nenávisti a pravicovým extremismem velmi často s hide crimes souvisejícím. Dobrý večer, Kláro. Host (Klára KALIBOVÁ; právnička): Dobrý večer. I vám děkuji, že jste přišla do Českého rozhlasu 6. My se v průběhu pořadu samozřejmě ještě spojíme telefonicky s dalšími hosty. Teď ale otázka na Miroslava Brože. Proč se podle vás, Miroslave, právě v Ústí podařilo občanům tak výrazně a s dlouhodobějším efektem, tedy již rok trvající iniciativou, vytvořit ten odpor proti neonacismu a proti tomu, aby náckové pochodovali městem? No, já si myslím, že je to souhra více faktorů. Jeden ten faktor je ten historický, kdy vlastně Ústí nad Labem jako málokteré jiné město bylo zasaženo tím nacismem v tom destruktivním slova smyslu. Že to na něj mělo negativní dopad během a po druhé světové válce. Další věc je, že mnozí ti členové iniciativy, nebo tady jsou lidé, kteří se intenzivně zabývají těmi dějinami. Možná je to také známka vyspělé občanské společnosti v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem je město s takovým liberálním, snad i kosmopolitním charakterem. A to je prostě prostředí, ve kterém už se neonacismu nebo nacismu nedaří a nedařilo. Na druhé straně Ústí nad Labem před několika lety velmi neslavně proslulo postavením zdi v ústecké Matiční ulici. Přilákalo tak pozornost mnoha lidí. A dnes se naopak dokáže semknout proti neonacismu. Souvisí to nějakým způsobem, prošlo Ústí nad Labem a radnice, politici třeba nějakým vývojem, anebo skutečně spíše ta historická souvislost a uvědomění si toho antifašismu, antineonacismu je silnější? No, tak dneska v čele Ústí nad Labem stojí jiní lidé než stáli v té době, kdy se dělala vlastně ta zeď v Matiční ulici. A musím říct, že to současné vedení města je opravdu prodemokraticky a protinacisticky naladěné, takže naší iniciativě je velkou podporou, je to myslím velmi důležité, že když my jako občané města se angažujeme, že víme, že máme podporu toho města. Tady severní Čechy, Ústí jejich krajským městem, je region s takovými demografickými problémy. Existuje zde mnoho okrajově vyloučených lokalit, které často znamenají problémy se soužitím nebo s kriminalitou a tak dále. A my víme, že třeba v Janově, kde tahle situace byla neřešená a neonacisti se tam pokusili uspořádat pogrom na ty romské obyvatele toho sídliště, tak vlastně jim to přineslo podporu. A tady v severních Čechách oni mají největší podporu. V některých místech, třeba v Mostě, v Litvínově a tak dále tam jejich volební výsledky dosahují hrozivých čísel nebo preference volební. Ale tady v Ústí nad Labem tu podporu nemají. A my si myslíme, že jeden z těch důvodů, proč chtějí pořádat ty pochody právě v Ústí, je, že vlastně chtějí to město toho svého kraje, kde vlastně oni mají tu sílu, tady jim ta pšenka nekvete, no. Ten antifašismus tady má dlouhou historickou tradici, o tom určitě budou mluvit další hosté, třeba z historiků.

3 Ano, bude to Martin Krska, historik, který se rovněž angažuje v iniciativě V Ústí neonacisty nechceme. Teď bychom ho měli mít na telefonu, dobrý večer. Dobrý večer. Ano, už jsme na telefonu. Tak výborně. Telefon funguje dneska, tak doufejme, že to vydrží v průběhu celého pořadu. Ústí bylo hlavním městem, jak už jsme několikrát zmínili, antifašismu před druhou světovou válkou. Město ačkoli německy hovořící, mělo kosmopolitní a liberální charakter v roce 1937 se například v tomto městě konalo největší shromáždění antifašistů v německy mluvících zemích, kterého se účastnilo zhruba mezi 80 tisíci až 100 tisíci lidí. Jak je to možné? Proč právě toto město si dokázalo vybudovat a udržet pověst antifašistů? Tak, tady v tomhletom městě měla po celou, po celé období meziválečném velmi silné postavení německá sociální demokracie v Československu, která patřila k těm nejrozhodnějším odpůrcům německého nacionálního socialismu z řad tedy českých Němců. Tady i přes velký úspěch, volební úspěch sudetoněmecké strany Henleinovy v těch německy mluvících oblastech Československa, zůstávala sociální demokracie ve vedení města až do posledních dnů Československa, tedy do posledních dnů před okupací pohraničí, byl například tedy starostou sociální demokrat a významný odpůrce německého nacismu Leopold Pelzl. Jinak... Projekt... Hm, ano, pokračujte. No, to je asi to rozhodující, protože bylo to město průmyslu, tedy město zároveň dělnického hnutí. A dá se říci, že tedy ta, řízení město tehdy touto stranou, město bylo tedy tak vedené v prosperitě, že tedy tady měli, měly ty myšlenky nacionálního socialismu německého menší šanci uspět u, nebyli tu tedy lidé tak nespokojeni s hospodářskou situací a s postavením společenským jako v jiných oblastech. A podle vás, názor historika mě teď zajímá, je tato souvislost, o níž hovoříme, podstatná i pro dnešní iniciativu V Ústí neonacisty nechceme? Protože v ní se angažuje třeba i spoustu mladých lidí, kteří tu dobu nezažili. Host (Martin KRSEK; historiks): Podstatná je možná v tom, že si tuhletu souvislost můžeme připomenout, že na ni můžeme navázat.

4 Řekl bych, že asi kontinuitu bychom v té tradici nenašli. Přeci jen i Ústí nad Labem jako většina těch německy mluvících oblastí Československa prošla velmi dramatickou výměnou obyvatelstva v roce 1945, to znamená těch pár desítek procent původního obyvatelstva, které tady zůstalo a mohlo být tedy nositeli této myšlenky, myslím si, že asi nemělo takový, takový velký vliv. A těch pamětníků dodnes už nežije tolik, abychom tedy mohli přímo čerpat z téhleté předválečné zkušenosti. Ústecké muzeum se samozřejmě věnuje i těmto souvislostem. Já bych ráda připomněla projekt Zapomenutí hrdinové, který je o německých antifašistech, pozdějších obětech odsunu. Jaký měli oni podle vás význam pro Ústí nad Labem a proč je dobré si jejich osudy připomínat? Rozhodně je důležité si jejich osudy připomínat nejen pro Ústí nad Labem, ale připomínat si je pro celé dějiny českých zemí. Bylo tady období, kdy se tedy jaksi německé obyvatelstvo připomínalo jenom v souvislosti s těmi posledními dramatickými roky společného života, tedy Čechů a Němců v jednom státě, to znamená tedy s roky nacistické okupace. A s pár lety tedy předešlými, kdy zůstala podpora českých Němců myšlenkám německého nacionálního socialismu prezentovaným Henleinem. Takže nám bylo prezentováno, že co Němec, to nacista. Takhle to samozřejmě nebylo. Takhle černobílé dějiny nejsou. Byla tady významná část, i když rozhodně tedy menšinová část českých Němců, kteří se aktivně, a to opravdu zdůrazňuju, aktivně někdy i se zbraní v ruce postavili sílícímu nacismu. A vlastně můžeme říci, že z občanů tehdejšího Československa tito odpůrci nacismu byli nejdéle a nejintenzivněji vystavováni všem možným persekucím, neboť oni trpěli už vlastně před válkou, kdy tedy dávali najevo věrnost Československu a odpor k myšlenkám Hitlerova fašismu veřejně, čímž samozřejmě byli zase odsuzováni svými sousedy. A, dejme tomu, svými nadřízenými v práci a tak dále, kteří naopak inklinovali k těm myšlenkám Henleinovým, nebo myšlenkám prezentovaným Henleinem a... A pak ten násilný odsun navíc. Potom samozřejmě přišla válka, kdy tihleti lidé potom už nebyli tedy jen takhle pouličně persekuováni, kdy tedy byli už zatýkáni, byli odváženi do koncentračních táborů, byli popravováni. Bohužel po druhé světové válce to, ta jejich věrnost Československu nebyla doceněna tak, jak by měla být. Tito lidé, byť byli často uznáni jako antifašisté, dostali titul antifašisty, ale to pro ně nepřinášelo příliš velké výhody, mnozí z nich byli odsunuti při divokém odsunu, kdy se nerozlišovalo, kdo jak se choval za války. Tito lidé byli ale i postiženi, pokud ten divoký odsun přečkali. Přišli o majetek většinou, byli zbaveni občanských práv, kterých se museli domoct, domáhat další řadu let, než jim bylo přiznáno vrácení československého občanství. A většina lidí pod tlakem těchto všech okolností a samozřejmě také pod tlakem takového obecného protiněmeckého, nebo obecných protiněmeckých nálad radši zvolila takzvaný dobrovolný odsun, tedy, nebo antifa odsun, kdy tedy se dobrovolně vystěhovali do některého z německých států, tedy toho budoucího východního či západního Německa. A...

5 Hm, je to jasné. A, pane Krsku, řekněte mi, prosím, poprosím jenom stručnější odpověď teď na tu následující otázku, i když je samozřejmě velmi zajímavé vidět ty věci v souvislostech. Další muzejní projekt se věnuje obětem bombardování vůbec těm náletům. Zmiňuji to záměrně proto, že neonacisté se loni 18. dubna v Ústí nad Labem sešli pod zástěrkou uctění památek obětí bombardování. Mohou tyto projekty zabránit třeba zneužívání historických souvislostí právě neonacisty? Tak, zabránit samozřejmě... Nebo objasnit, řekněme objasnit. A minimálně u mladší generace dát, jako poskytnout další informace, kterými si oni mohou vytvořit na věc vlastní názor. Tak my se těmito projekty především snažíme právě ukázat souvislosti, jaké tyhlety události měly. Neonacisté, jejich způsob využívání, doslova zneužívání těchto historických událostí a jejich vytrhávání z kontextu. Oni si opravdu vyberou jen pár těch fakt historických a ty pak prezentují ve smyslu tedy svých ideologií. My se snažíme zasadit ty věci do širších souvislostí. Ukázat právě, jak, jaká situace třeba panovala na konci druhé světové války. Často se omílá takové tedy to klišé, že to bylo zbytečné bombardování, že válka skončila za pár dnů, proč tedy ještě vraždit lidi v Ústí nad Labem, že tam nebyly žádné důležité strategické cíle a tak dále. Takže my se snažíme ukázat to, že na konci dubna, byť dnes už víme, že 5. května tedy, nebo 8. května přesně tedy, že skončila druhá světová válka. Ale na konci dubna ve chvíli, kdy padaly bomby na Ústí nad Labem nikdo nevěděl, jestli druhá světová válka skončí za týden, za 14 dní, za měsíc, za půl roku. Počítalo se dokonce s tím tehdy na straně spojenců, se počítalo s tím, že válka se v Evropě potáhne až do roku 46. Proč se vy osobně, a to je poslední dotaz, angažujete v iniciativě V Ústí neonacisty nechceme? V čem spatřujete její význam? Hm, tak, naše role historiků, aspoň tak jak ji chápu já, je vlastně snaha předat takřka nepředatelné. To znamená zkušenost, životní zkušenost, kterou prožívali generace před námi. To znamená, a pokusit se samozřejmě tuto životní zkušenost jaksi tak zpracovat, anebo tak zakořenit, aby z toho vzniklo poučení pro ty současné a budoucí generace, aby neopakovaly chyby, které se odehrávaly tedy například v souvislosti s druhou světovou válkou. Jsme zrovna v situaci, kdy nám umírá poslední generace, která zažila na vlastní kůži druhou světovou válku, ty persekuce, bombardování a tyhlety děsivé věci. A jsme zároveň svědky toho, že tady nastupuje ideologie, nastupují tady tedy lidé fandící ideologii národního socialismu, tedy kteří tyhlety, tuhletu situaci využívají. To, že už tady nebudou přímí svědci, aby jim mohli argumenty, které mají podložené vlastní zkušeností, by mohli vyvrátit tu jejich demagogii. Takže naše role a role tedy i moje je pokusit se tyhle, tuhletu zkušenost dál předávat a pokusit se tedy ji předávat tak, abysme se z ní mohli poučit a vyvarovat se těch chyb, tragických chyb minulosti.

6 Říká historik Martin Krsek. Mnohokrát děkujeme za váš čas a hezký večer. Není za co, přeji taky hezký večer. Ve studiu jsme s právničkou Klárou Kalibovou. Vy se zabýváte, Kláro, jak už jsem říkala oběťmi Hide Crims, to jsou oběti z nenávisti, řekněme. A ta samozřejmě s neonacismem velmi často souvisejí. Na telefonu, a to ještě připomínám posluchačům Českého rozhlasu 6, máme stále mluvčího iniciativy V Ústí neonacisty nechceme Miroslava Brože. Kláro, Ústí je tedy jedním z mála měst, které se takto, ne-li jediným v České republice, které se takto výrazně staví neonacismu. Další města se snaží asi ten klíč najít rovněž, ovšem pomalejším tempem. Teď se snaží nepovolovat například srazy neonacistů nebo nástupnické strany, v jejímž čele stojí tedy opět pan Vandas. Ne vždy se to podaří. To srovnání s německými Drážďany jsem zmínila, a také to, že tam prostě přijde do těch ulic a do té blokády několik desítek tisíc lidí, které mají symbolicky zabránit pochodu neonacistů jejich městem. Ve srovnání s tím jde v České republice o stovky. Proč, proč? Určitě tam samozřejmě hraje také klíč ta historická snaha vyrovnat se s tím, že Německo právě stálo tedy v čele toho fašismu a nacismu. Nicméně i další města jsou příkladem toho, že těch lidí schopných vyjádřit svůj občanský nesouhlas s neonacismem, je prostě někde víc. Host (Klára KALIBOVÁ; právnička): Já ještě než se pokusím o srovnání mezi Drážďany a Ústím nad Labem, bych se vrátila k tomu, proč je tu možné pořádat podobné protidemonstrace právě v Ústí nad Labem. A tím klíčovým aspektem z mého pohledu je ten, to téma, které tam přinášejí neonacisté, téma historizující, se snaží v podstatě změnit historické vědomí občanů města Ústí nad Labem, útočí na jakousi antifašistickou tradici toho města. Proto je tak "jednoduché" se ztotožnit s těmi protidemonstracemi, s těmi prodemokratickými aktivitami. Naproti tomu v městech, kde tématizují neonacisté soužití s romskou minoritou nebo s pracovními migranty, se na stranu těch antirasistických aktivit staví opravdu málo lidí, protože všeobecně to téma je velmi živé. Česká společnost je, pokud není přímo na straně neonacistů, jak jsme toho byli v drtivé většině svědky v Litvínově, Janově, tak zůstává pasivní. A necítí potřebu podpořit antirasistické aktivity. Právě proto, že jakási latentní xenofobie přetrvává i 20 let po revoluci v celé střední Evropě, nebudu říkat jenom v České republice, ale můžu to srovnat. Pokud bych se měla vyjádřit k tomu, proč tedy v Čechách, v Ústí nad Labem je pořád ještě méně lidí než v Drážďanech, je to dané mimo jiné i tím, že v Drážďanech pochoduje běžně několik tisíc neonacistů. V Čechách je to zatím několik desítek až stovek. Proto i ten občanský odpor je nižší. Obecně, vy už jste to naznačila, ten hla..., nebo jeden z těch motivů, proč v Německu je ta antifašistická tradice tak silná, tak velká, je právě ta historická zkušenost. A snaha jasně se vymezit proti jakýmkoliv podobám nacismu, ať teda popírání holocaustu nebo novým neonacistickým aktivitám. Obecně česká společnost je velmi pasivní ve srovnání se západní společností. Nejenom tedy česká, ale středoevropská, východoevropská. Na druhé straně, na druhé straně tak ta občanská společnost u nás funguje jenom 20 let, to je potřeba zmínit. Bude to dáno určitě i tím. Vy jste naznačila, že neonacisté dokáží velmi šikovně používat některá témata populisticky a že potom třeba v případě, kdy jako hlavní důvod oznámení nějaké demonstrace nebo pochodu se objeví třeba ta menšinová tématika, tak samozřejmě možná

7 ani ty radnice nemají tolik odvahy postavit se tomu odporu. Nicméně, a to je dotaz nejenom na Kláru Kalibovou, ale také Miroslava Brože. To, že se to v Ústí asi podařilo, bude také důvod spolupráce mnoha různých úrovní, iniciativ, politiků, neziskových organizací, církve. Čím to, že se podařilo v tak krátkém čase, pane Broži, vám dát dohromady všechny tyhle nejrůznější úrovně? Je u toho potřeba opravdu silná angažovanost města a politiků? No, tak my jsme měli tu inspiraci z těch Drážďan nebo z Německa, kde právě ty iniciativy takové vznikají. A vždycky reprezentují velmi široké spektrum. A já si myslím, že tohle je výjimečná o naší iniciativě. My vlastně spojujeme lidi různých názorů, dalo by se říct různých /výpadek signálu/ lidé, kteří jsou "nevěřící". A potom lidé z církví, kněží. Jsou u nás lidi, kteří jsou levicově orientovaní, jsou u nás lidi, kteří jsou pravicově orientovaní. Liberálové i konzervativci. A vlastně spojuje nás ta jedna věc. Že nechceme, aby naším městem chodili nacisté. Loni, když ta iniciativa vznikala, tak my jsme se vlastně někdy v únoru dozvěděli o tom, že 18. dubna oni chtějí pochodovat. A měli jsme takovou myšlenku úplně v základu, že prostě těch antifašistů tady v Ústí nad Labem je dost. A myslím si, že i jinde v Čechách určitě. A že je potřeba jim nabídnout vlastně ten prostor. Takže my jsme vyslali takovou výzvu, kterou jsme poslali na všechny možné mailové adresy tady v Ústí nad Labem, různých institucí nebo angažovaných jednotlivců. A vlastně ta odezva na tu výzvu předčila všechna naše očekávání. A myslím si, že iniciativa naše má velmi schopný tým a velmi, velmi šikovný mozkový trust. Pane Broži, v okamžiku, kdy by neonacisté změnili taktiku, jako důvod si zvolili v Ústí třeba problematiku řešení takzvané romské tématiky, nebo práci, kterou podle nich berou českým občanům třeba cizinci zde pracující. Myslíte si, že by ta iniciativa měla stále tak velkou podporu, že už za ten rok se vám ji podařilo tak ustálit, že byste tu podporu občanů stále měli takhle značnou? Tak, my si myslíme, že, nebo já si osobně myslím, že asi ta třeba protiromská nesnášenlivost většině populace je velmi silná. Tady v severních Čechách obzvlášť. Na druhou stranu to Ústí na Labem na tom není tak špatně se soužitím jako třeba ten litvínovský Janov nebo jiná místa tady v severních Čechách. My v takovém případě bysme se asi Ústečanům, a my věříme v jejich moudrost, bysme se snažili říkat, že ty nacisté sice třeba upozorňují na ten problém, ale nenabízejí vůbec žádné řešení. Nebo oni ho možná nabízí, ale to je pro každého slušného člověka nepřijatelné řešení, nebo to vůbec není řešení. V jejich řadách velmi často naopak jsou lidé, kteří jsou sami na určitém stupni kriminality a koneckonců ty zásahy proti neonacistům stojí jednotlivá města i stát v řádech několik milionů korun. Čím to, Kláro, že stále ještě tolik radnic není schopno účinně se bránit proti tomu lacinému nabízení nějakého řešení, nebo spíš neřešení, toho zneužívání populismu a není schopno vysvětlit svým lidem, dobře, my o tomto problému třeba s nějakou konkrétní minoritou víme, musíme ji řešit. My nabízíme jako radnice takové a takové řešení. Ale nemůžeme přistoupit na to, že nám někdo bude pochodovat městem. Host (Klára KALIBOVÁ; právnička):

8 Protože ať se nám to líbí nebo ne, tak ten problém soužití mezi majoritou a romskou minoritou žijící v těch sociálně vyloučených lokalitách, je stále ještě politickým tématem. Vy už jste to, myslím, tak trochu naznačila. Velmi těsně před volbami ta většina, nebo všichni politici mají jistý názor na to, jak řešit sociálně vyloučené lokality a, dejme tomu, tu minoritní kriminalitu nabalenou na problémy sociální, nabalenou na tyto prostory. Takže ono je to z hlediska politiků je to v podstatě politický hazard. Jednoznačně se postavit na stranu obyvatel sociálně vyloučených lokalit, protože dlouhodobě přetrvává jako negativní postoj většinové populace vůči romským obyvatelům sociálně vyloučených lokalit. Na druhou stranu radnice některé se pokoušejí zakazovat ty pochody dopředu, ale zakazují i pochody, které v podstatě zakázat nelze z hlediska práva. A následně tyto zákazy jsou rušeny soudy. A neonacisté v tom druhém gardu vyhrávají. Znovu to používají jako svoje PR. Radnice následně už se radši nenamáhá ty pochody zakazovat. Interpretuje to, jako že stejně soud nám ty zákazy zruší. Přičemž já se domnívám, že existují nástroje, jak se efektivně vymezit vůči pochodům neonacistů nebo nedemokra..., jakýchkoliv nedemokratických subjektů. Jsou to právě podobné iniciativy jako je iniciativa V Ústí neonacisty nechceme. Říká Klára Kalibová. My bychom teď už měli mít na telefonu husitskou farářku z Ústí nad Labem Míšu Kajlíkovou, dobrý večer. Host (Michaela KAJLÍKOVÁ; husitská farářka, Ústí nad Labem): Dobrý večer, zdravím vás. Ano, mockrát děkujeme. Děkujeme za to, že jste vydržela pár minut na telefonu a zatím nás poslouchala. K ústecké iniciativě se přihlásila i církev. Jaká je její role, vaše role v této iniciativě? Proč si myslíte, že je potřeba, aby i tato součást společnosti vyjadřovala svůj odpor neonacismu? Host (Michaela KAJLÍKOVÁ; husitská farářka, Ústí nad Labem): Hm, tak, moje role v té iniciativě je úplně stejná jako všech členů iniciativy. A nicméně se snažíme jít jakoby tou duchovní cestou a i tou duchovní cestou, nazvali bych pacifistickou ukázat to, že se nemusíme bát jako křesťané říci ne něčemu, co není dobré. Myslím, že i křesťan se zajímá o věci jako je neonacismus a o tyto negativní jevy. A do určité doby se křesťanská, teď já nevím, jestli můžu říct minorita, spíše asi minorita zde na severu, k těmto věcem nevyjadřovala. A my musíme ukázat, že můžeme říci jasné ne a členy iniciativy jsme z toho důvodu, abychom tuto iniciativu samozřejmě podpořili a podpořili její idee. Paní Kajlíková, neonacisté jako jedno z dalších velmi populárních, populistických témat využívají tématiku gay a lesbické komunity. Víme, že v některých zemích právě část církve se nedokáží úplně vypořádat právě s gay a lesbickou komunitou. A někdy jsou názorově poměrně blízko těm řešením neonacistů. Dostáváte se vy někdy do situací, kdy se musíte vyjadřovat k tomuto tématu, které také zneužívají čeští neonacisté? Host (Michaela KAJLÍKOVÁ; husitská farářka, Ústí nad Labem):

9 Někdy se k tomuto dostávám. Ale naše církev a v podstatě i naši kněží jsou velmi otevření k dialogu se všemi. A my si nemůžeme dovolit, ani bysme si to nedovolili, neboť naše povolání nás k tomu určuje, abysme si nedovolili odsoudit kohokoliv. My můžeme pouze říci, toto třeba není dobré, tato cesta není dobrá. Nicméně pokud jde o gaye nebo lesbické ženy, nás, naše církev je v tomto liberální a každý je křesťanem. Pokud je gay nebo lesbická žena křesťanem nebo křesťankou, tak mají u nás dveře otevřené, neboť my nesoudíme jejich svědomí, ale jsme povinni vysloužit jim všechny svátosti jako všem ostatním. Jejich způsob života je jejich způsobem života a občas v tomto směru se musíme někdy k těmto tématům vyjadřovat. Nicméně tato témata nelze zneužívat ani v politice, ani v náboženství. A možná z toho důvodu jsme také členy iniciativy, i když ta se vyjadřuje pouze jenom k věcem, které se týkají neonacismu v Ústí nad Labem. Ale toto téma je velmi složitější. Myslím si, že naše církev je otevřená a nijak neodsuzujeme gay a lesby. Já jsem jej uvedla právě jako jedno z velmi častých témat neonacistů. Poslední dotaz, paní Kajlíková. V případě, že dojde v Ústí nad Labem teď v dubnu k blokádě, budete jedna z těch, kteří se k ní připojí? Host (Michaela KAJLÍKOVÁ; husitská farářka, Ústí nad Labem): Asi je, samozřejmě ano. Já už jsem se bála toho zaváhání. Tak, děkuju mnohokrát za váš čas, hezký večer i vám. Host (Michaela KAJLÍKOVÁ; husitská farářka, Ústí nad Labem): Na shledanou. Dobrou noc. Dobrou noc. To byla Míša Kajlíková, husitská farářka z Ústí nad Labem. Já dám rovnou prostor dalšímu telefonickému hostu a tím je politolog Jan Charvát. Tak, na telefonu teď máme politologa Jana Charváta. Dobrý večer, mnohokrát děkuji za to, že jste si udělal čas pro posluchače Českého rozhlasu 6. Jaká je teď současná situace s neonacismem v České republice, s pravicovými extremisty, zejména těmi, kteří chtějí v předvolebním klání pochodovat českými městy. Může být pro česká města právě to rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany jakýmsi signálem o tom, že mají důvod vlastně pochody zakazovat? Host (Jan CHARVÁT; politolog): Může to být samozřejmě takovým popudem, nicméně zároveň ani nemusí. Tím důležitějším momentem je podle mě spíš snaha státní správy jaksi poukazovat na možnosti, které se nabízejí městům. Podobné pochody zakazovat, nebo respektive podmínky, za jakých je možné to udělat. Odkázal bych tedy zejména na tu brožuru Nezvaní hosté, která je volně ke stažení na Internetu a kde je možné si zjistit zásadně většinu těch důležitých momentů, které k tomu mohou nějakým způsobem napomoct.

10 Jenom připomenu posluchačům Českého rozhlasu 6, že jde o takovou návodnou brožuru, na níž spolupracovali kromě jiného Člověk v tísni a další odborné instituce. Cílem bylo poradit městům právě, jak se zorientovat právě v okamžiku, kdy neonacisté budou chtít uspořádat nějaké své aktivity ve městě. Když budeme hovořit o té ústecké iniciativě, je velmi výjimečná. Proč si myslíte, /výpadek signálu/ měst, občanských iniciativ, jednotlivců, církve, se výrazně postavit pochodu neonacistů městem? Ta ústecká iniciativa je dnes známá, funguje více než rok. A je opravdu ojedinělá v českých městech. Host (Jan CHARVÁT; politolog): Já si myslím, že v tomhle případě hraje celkem jednoznačně roli ta zkušenost s tím blízkým Německem. Dlouhodobá spolupráce, která existuje mezi Ústím a německou stranou, zejména tedy jaksi tou drážďanskou zkušenost, která existuje ve Drážďanech právě jaksi s těmi velkými pochody neonacistů přesně k tomuto tématu. A tím pádem jaksi existuje určitý přenos, řekněme, modelů fungování té občanské společnosti, který se u nás skutečně jaksi neuchytil. Ale právě díky té, tomu kontaktu s tím Německem je možné ho vidět alespoň v případě tedy toho Ústí. Což je podle mého názoru aktivita, která je nesmírně zajímavá a v zásadě tady nesmírně chybí. Když se ještě vrátíme k Dělnické straně a tomu verdiktu Nejvyššího správního soudu o jejím rozpuštění z důvodů protiprávnosti a protiústavnosti. V čem podle vás může být průlomový a jak může ovlivnit minimálně před volbami různé aktivity, předvolební mítinky teď Dělnické strany sociální spravedlnosti, tedy té nastupující strany? Host (Jan CHARVÁT; politolog): Tady je otázka, jestli může přímo ovlivnit ty mítinky. Já si myslím samozřejmě, že může velmi dobře ovlivnit jaksi tu situaci, to znamená tady je zcela zřetelný signál jaksi k tomu, že tato strana je identifikována ze strany státní správy jako strana, která je spojená jaksi s neonacisty. A to teď tedy zcela jednoznačně prokazatelným způsobem. Do této doby se o tom v podstatě jenom spekulovalo, když to řeknu takhle. Zatímco teď je to zcela zřetelné. To znamená tenhle vliv tady samozřejmě je. Samozřejmě může to vést i k tomu, že budou jaksi města nebo obecně jaksi, ano, města jaksi mít větší tendenci tedy ty pochody nějakým způsobem pokoušet se omezit. Nicméně, znovu opakuju, to skutečně spíš záleží na tom, jakým způsobem se k tomu ta města postaví než na tomto konkrétním rozhodnutí. Ano, teď to učinilo Kladno, předtím radnice v Krupce, Ústí nad Labem a v Táboře. Zatímco v Krupce a Ústí byly důvody podobně jako v Kladně, tedy že už je to místo jaksi zamluvené někým jiným, ta táborská radnice zákaz zdůvodnila mimo jiné tím, že Dělnická strana sociální spravedlnosti je pokračovatelkou zatím nepravomocně rozpuštěné Dělnické strany a kontinuity stran podle ní dokládají třeba i internetové stránky. Dělnická strana sociální spravedlnosti ovšem odeslala k českobudějovickému krajskému soudu žalobu na město. Vyhrála, soud to rozhodnutí radnice zrušil. Čím by se tedy měly radnice spíše řídit? Host (Jan CHARVÁT; politolog):

11 Já si myslím, že tady, znovu opakuju jaksi, je v podstatě ten manuál, respektive to bych ještě měl zmínit asi, manuál, který připravilo ministerstvo vnitra obecně pro města, který jaksi to umožňuje právě, nebo teď vysvětluje, za jakých okolností, kdy a jakým způsobem je možné podobná shromáždění jaksi zakázat. Tady my narážíme v podstatě na 2 záležitosti, které se trošičku jsou, které jsou trošičku, řekněme protikladné. Na jedné straně samozřejmě je to tendence těch měst se jaksi bránit před možným násilím, před problémy, které jsou samozřejmě spojené s podobnými pochody. Na druhé straně je to pak samozřejmě otázka jaksi svobody shromažďování. To znamená, tady je vždycky nesmírně obtížné jaksi rozhodovat se, v jakém případě je to jaksi odpovídající, v jakém případě ne. Zcela nepochybně je asi zřetelné, že něco jiného je, řekněme, shromáždění klasické a předvolební na náměstí, které vám nemusí být vůbec žádným způsobem příjemné, ale to vám samozřejmě nemusí být příjemné ani shromáždění jiných politických stran. Ale jiná věc je pochod, který je jaksi naměřen do jakékoliv jaksi problematické čtvrti, nebo k jakémukoliv problematickému místu, u kterého se dá velmi dobře předpokládat, že jaksi skončí nějakým způsobem v násilných aktivitách. Tady je samozřejmě ta situace jiná. To znamená, to je první jaksi, v tom prvním případě je podle mého názoru sice nepříjemné, nicméně logické samozřejmě řešení jaksi takovéto shromáždění nechat proběhnout. V tom druhém případě pak je velmi dobře možné, a to je přesně to vlastně, k čemu poukazuje ministerstvo vnitra, poukázat na to, že ta shromáždění, která směřují jaksi do nějakého prostoru, kde by mohlo dojít k tomu konfliktu, jsou v zásadě svolávána s jiným účelem, než tím, který je formálně jaksi vydáván, to znamená, že lze předpokládat, že tam dojde k nějakému násilí. Tady je zapotřebí pak samozřejmě jaksi být schopen nějakým způsobem tuto skutečnost, řekněme, prokázat nebo na ní alespoň částečně poukázat, aby bylo možné s něčím takovým pracovat. Poslední dotaz. Mají v nejbližší budoucnosti česká extremistická politická uskupení, u nichž je prokázána ta spolupráce s neonacismem, šanci dostat se třeba do parlamentu tak, jak je to v Maďarsku například? Host (Jan CHARVÁT; politolog): Já se domnívám, že ne. To je velmi krátká odpověď, ale skutečně se domnívám, že ne. Ono se sice o těch /nesrozumitelné/, nebo respektive o Dělnické straně velmi výrazně mluví tedy teď nyní jaksi Dělnické strany sociální spravedlnosti. Ale ty výsledky voleb, které jaksi proběhly v minulosti, ať už v těch krajských nebo do Evropského parlamentu celkem zřetelně ukázaly, že ta podpora je ve skutečnosti nízká. Nebo relativně nízká samozřejmě. Teď v těch "velkých volbách", parlamentních, se samozřejmě ukáže, jaká je ta situace na této úrovni. Nicméně dá se předpokládat, že nebude o mnoho vyšší. A v tom případě jaksi se dá předpokládat, že ten volební zisk jaksi nebude možná ani to 1 procento. Možná ano, ale pořád, i kdyby se pohyboval mezi 1 až 2 procenty, tak to neznamená, že ta strana vstoupí do parlamentu. Tuhle možnost tady v zásadě v tomhle momentě nevidím. Říká Jan Charvát. Moc děkuji za váš čas. Host (Jan CHARVÁT; politolog): Tady děkuju. Na shledanou.

12 Na slyšenou. Stále posloucháte Studio STOP a stále je s námi na telefonu mluvčí iniciativy V Ústí neonacisty nechceme Miroslav Brož. Ve studiu Klára Kalibová. Nejdříve dotaz na ni. Já jsem zmínila, Kláro, Kladno, Krupku, Tábor. Města, která teď neumožnila předvolební mítinky Dělnické strany sociální spravedlnosti. Ale obecně vůbec. Hovoříme o nahlašovaných aktivitách neonacistů. Co tedy mají dělat města, která zájem mají, ale přesně si nevědí rady? Samozřejmě pan Charvát zmínil brožuru Nezvaní hosté. Co dál, jak se v tom vyznat? Host (Klára KALIBOVÁ; právnička): Tak, pokud se mě ptáte na tu právní odpověď, tak tady se musíme smířit s tím faktem, že pouze asi 5 procent demonstrací lze zakázat dopředu. Což ovšem neznamená, že města posléze nemají už žádnou další možnost se vymezit vůči neonacistickým, nebo jakýmkoliv nedemokratickým shromážděním. Naopak měla by tam hrát aktivní roli, měla by zástupce města být přítomen na takovém podobném shromáždění, nebo při jakémkoliv projevu, který je v rozporu se zákonem, to znamená, že třeba podněcuje k rasové nesnášenlivosti, vyzývá k násilí, vyzývá k porušování zákonů a ústavy České republiky by takováto shromáždění měla být rozpouštěna. Na druhou stranu čeští neonacisté i zahraniční neonacisté jsou čím dál tím více ústavně konformní, jdou spíš tou cestou populistických projevů. Takže i shromáždění, dokážu si představit i shromáždění, které je pořádáno neonacistickým subjektem nebo ultrapravicovým subjektem a proběhne a bude v souladu se zákonem a Ústavou České republiky. To je dané demokracii. A v této, v tomto okamžiku potom nastupuje jakási občanská společnost a aktivní podpora, kterou by město mělo dávat, nebo obec měla dávat obecně antirasistickým, antifašistickým aktivitám. Podporování té občanské společnosti v jednotlivých městech, na tom se asi shodneme, jedno tady představujeme, V Ústí neonacisty nechceme. Pane Broži, kolik se na vás, pakliže vůbec nějaká, obrátilo měst s tím, jestli můžete předat nějakou zkušenost? Vy jste v jednom, v jedné ze svých reakcí na vašem webu vyjádřil politování nad tím, že třeba do těch Drážďan nikdo z dalších jiných českých měst kromě Ústí nad Labem nejel. Že to není dobrá praxe. No, to vlastně si je mohl politování, protože u těch Drážďan jezdí často hodně českých neonacistů. Přijede jich tam třeba stovka a přišlo mi to líto, že těch nácků z Čech jede do Drážďan pochodovat stovka a nás tam přijelo jenom 20 slušných lidí. Přesně tak, já si myslím, že v tom Německu mnohá česká města by mohla najít hodně inspirace a bylo mi to líto, že tam nebyl někdo třeba z Plzně, kam 24. neonacisté svolávají svůj pochod. Obrátil se někdo na vás z představitelů měst nebo neziskových organizací? No, tak my jsme vlastně loni, když iniciativa už byla dobře rozběhlá, tak my jsme poskytli naše know how, a to do Plzně a do Přerova. Vznikly weby a My jsme jim vlastně poskytli celé to know how a zároveň design našeho webu, aby vlastně si ušetřili práci. No, bohužel asi v těch městech ta myšlenka se tak

13 intenzivně a dlouhodobě neuchytila jako v Ústí nad Labem. Já se vás musím zeptat ještě na tu blokádu, kterou jsme zmiňovali. Pakliže by vůbec byla, zda ji chystáte, kdo je ochotný se do ní přidat? My jsme záměrně dnes i v souvislosti s volbami blížícími se, neoslovovali ústecké politiky. No, tak my doufáme, že to zapojení politiků tam bude. My tu blokádu nevidíme jako cíl, ale jako jakýsi prostředek. My bysme raději byli, kdyby ta blokáda nebyla a žádný pochod tady nebyl. Ale jestli ten pochod prostě bude, tak my uděláme nenásilnou blokádu přesně po tom drážďanském vzoru. Ta blokáda bude spočívat, že lidi budou sedět na zemi nebo se držet za ruce v těch místech, kudy neonacisté budou chtít projít. A tím se jim to pokusíme znemožnit. Vy jste se ptala Míši Kajlíkový na to, že jsou v naší iniciativě jako církev. Právě v tom Německu ty církve bývají jedním z takových těch hlavních důležitých partnerů ve všech těch iniciativách. A myslím si, že tohleto se tak trochu střetává nebo boří to takovou tu představu tady v Čechách, že antifašista rovná se nějaký levicový extrémista, anarchista, pankáč. Dokonce i neonacisté nás z toho hodně obviňují na svých webech. A my se, my jsme, že jo, seriozní prostě iniciativa, naši členové jsou často třeba veřejně známé osobnosti a my se snažíme jako jeden z účelů naší iniciativy zbořit tuhletu nálepku. Abysme ukázali, že ten antifašismus vlastně není nadávka, ale nějaký... Nějaký občanský a morální postoj.... občanský a morální postoj, přesně tak. Poslední 3 minuty necelé pro Kláru Kalibovou. My jsme samozřejmě velmi často narazili na odpovědnost politiků. Ať už komunálních, nebo celostátních. Jaká je podle vás a jaká by měla být? Proč je výhodnější se na neonacisty připravit a postavit se jim? Host (Klára KALIBOVÁ; právnička): Protože, jak už řekl Miroslav Brož a vy jste to potvrdila, antifašismus nebo antirasismus je přirozený lidský postoj. Odsoudit násilí, ať verbální nebo fyzické, by mělo být ve společnosti normální. Odsoudit projevy politiků i poměrně dost politiků směřujících proti některým menšinám českým, nebo menšinám na aktivním na území České republiky, by také mělo být normální. U nás ta politická kultura je velmi nízko. U nás, co projde poměrně dost vysoce postaveným politikům a političkám, je někdy až neuvěřitelné. Tady se jaksi politická kariéra staví víceméně na postoj proti Romům v řadě případů. Nebo jiným menšinám. Měli jsme možnost v minulých týdnech slyšet z úst vrcholných

14 představitelů odborů nebo politiků třeba vyjádření na stranu gay komunity. Pojďme k poslednímu dotazu. Ten směřuje na Miroslava Brože. Máte na něj minutu. Co teď chystáte v Ústí nad Labem a jak mohou lidé, kteří by měli zájem, se o vašich aktivitách více dozvědět? Tak, těm lidem bych doporučoval návštěvu našeho webu kde se dozví všechny zajímavé informace. V kostce, my chystáme na ten týden před plánovaným pochodem nacistů, to znamená 10. až 17. dne, dubna, takový týden s heslem Dej si práci, zastav náci. Kdy nabídneme celou škálu kulturních, hudebních a jiných vystoupení třeba pro děti. Uspořádáme na centrálním náměstí běh proti nacismu, uděláme dětské divadlo, koncerty v různých klubech. A potom komentovanou prohlídku, která se jmenuje Po stopách bombardování. A zajistí ji ústecké muzeum. Mají možnost potom případní zájemci třeba na těch webových stránkách shlédnout fotografie? Vy jste loni vyzvali občany nejenom Ústí nad Labem, ale také dalších měst, aby se... Ano... Aby nám poslali fotku svých zad. Ta kampaň se jmenovala Ukažme neonacismu záda. A na našem webu bych doporučoval všem návštěvu sekce multimédia, kdy shlédnou, můžou se tam podívat na ty loňské fotky, můžou se podívat na různé videoklipy a vizuální a audiomateriály, které se týkají problematiky neonacismu a pochodů v Ústí nad Labem. Kláro, vy se do Ústí letos chystáte? Host (Klára KALIBOVÁ; právnička): Uvidím. Ještě si tím nejsem jistá, protože těsně po tom pořádá naše sdružení ve spolupráci s jinými neziskovými organizacemi českými a německými, konferenci na téma Násilí z nenávisti. Takže uvidím, jak mi to čas dovolí. Ráda bych. Říká Klára Kalibová, která byla společně s Miroslavem Brožem hostem dnešního vydání Studia STOP. To se zabývalo ústeckou iniciativou proti neonacismu a tím, zda by mohla být modelem příkladným pro další města. Děkuji Miroslavu Brožovi, že vydržel celých těch 50 minut na telefonu. Dobrou noc. Děkuji za pozvání, dobrou noc. A Kláře Kalibové za návštěvu ve studiu. Dobrou noc i vám.

15 Host (Klára KALIBOVÁ; právnička): Dobrou noc. Poslední dík patří mým kolegům v režii, konkrétně Ivaně Braunerové a také Davidu Schneiderovi. A vám, milí posluchači, za to, že jste byli s Českým rozhlasem 6. Za všechny se loučí Jarmila Balážová, ještě jednou Klára Kalibová.