Hlavní příčiny světové ekonomické a finanční krize

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovní management Hlavní příčiny světové ekonomické a finanční krize Bakalářská práce Autor: Vedoucí práce: Pavlína Rokosová Bankovní management Ing. Leopold Tanner, MBA Praha Duben 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Teplicích Pavlína Rokosová 2

3 Poděkování Při zpracování této bakalářské práce mi svou odbornou pomoc poskytl pan Ing. Leopold Tanner, vedoucí práce, kterému bych touto cestou chtěla poděkovat. 3

4 Anotace Bakalářská práce se zabývá především hlavními příčinami dnešní světové hospodářské krize a krize ve třicátých letech minulého století. Cílem této práce je analýza příčin obou krizí a jejich závěrečné porovnání. Mimo jiné práce popisuje cyklické výkyvy v ekonomice a také možná opatření pro období krize. Klíčová slova krize, hospodářská krize, finanční krize, hlavní příčiny krize, Velká hospodářská krize, opatření proti krizi Annotation This thesis mainly focus on main causes of nowadays and great world economic crisis in 30th of twentieth century. Main object of this paper is to analyze causes of both of these crises and to compare its differences. Among others this thesis describes cyclical fluctuations in economy and possible precautions and measures in order to prevent a new cyclical crisis. Keywords crisis, economic crisis, financial crisis, main cause within crisis, Great depression, measure against crisis 4

5 Obsah: Úvod: Krize jako fáze ekonomického cyklu Charakteristika hospodářského cyklu Fáze hospodářského cyklu Typické znaky krize: Typy cyklů z hlediska délky trvání Příčiny cyklických výkyvů Příčiny vnější Příčiny vnitřní Spekulativní bubliny - další z vnitřních zdrojů hospodářského cyklu Přehled dalších teorií hospodářského cyklu Předvídání hospodářských cyklů Jak kontrolovat výkyvy hospodářského cyklu a zmírnit jejich dopad? Historický přehled významných světových krizí a jejich příčin Velká hospodářská krize (Velká deprese) Hospodářská situace ve 20. letech Situace na kapitálových trzích v letech Příčiny Velké hospodářské krize První celosvětová krize Ropná krize Druhá ropná krize Japonská krize Asijská krize ( ) Ruská krize (1998) Dot.com krize (2000) Současný stav světové ekonomiky a ekonomiky v ČR Analýza příčin dnešní celosvětové krize Splasknutí cenové bubliny na americkém trhu nemovitostí Poskytování riskantních hypotečních úvěrů tzv. subprime mortage Spekulace Boom a následná recese na amerických trzích,chyba FEDu Sekuritizace a regulace Vysoký rating Nelegální operace a nepoctivé jednání Panika na trzích, runy na banky Nedokonalá struktura globálních finančních trhů Ekonomika v ČR v letech Možnosti opatření pro období krize Poskytování garancí

6 4.2. Další opatření pro finanční sektor Fiskální opatření a opatření v oblasti veřejných financí Podpora určitých odvětví hospodářství Sociální podpora a ochrana spotřebitele Závěr: Seznam použité literatury

7 Úvod: Světová ekonomika se již řadu let potýká s finančními problémy. Neustálé se střídající období prosperity a hospodářského útlumu jsou zcela běžným jevem, což ukazuje i pohled do historie. Již mnohokrát se stalo, že hospodářský růst vystřídala náhlá recese, která v některých případech vyústila i v hlubokou depresi. Příčiny takto vzniklých situací jsou si v určitých případech podobné, což znamená, že jsme se ještě zcela nepoučili z chyb z minulosti. Téma Hlavní příčiny světové ekonomické a hospodářské krize jsem si vybrala proto, že se jedná o stále aktuální problematiku a samotnou mne zajímala hlubší analýza vzniku krize. V médiích se o současném stavu ekonomiky hovoří denně, avšak informace jsou mnohdy zkreslené a někdy dosti přehnané. Rozhodla jsem se tedy z vlastního zájmu danou situaci prozkoumat blíže. V první části své práce se zabývám výkyvy v hospodářském cyklu a jeho projevy v jednotlivých fázích se zaměřením na fázi krize, o které je v podstatě celá má práce. V druhé části jsem se zaměřila na historii a vybrala několik významných období, kdy krize nastala. Třetí část je zaměřena na současný stav světové ekonomiky. V této části se snažím o podrobný rozbor příčin dnešní celosvětové krize a také popisuji, jaký vliv měla krize vzniklá za oceánem na ekonomiku České republiky. V poslední části své práce se zabývám možnými opatřeními pro období krize a řeším otázku míry zásahu státem do ekonomiky. Účelem a cílem mé bakalářské práce je porovnání příčin současné světové krize a krize v roce 1929 a také zmínění možných dopadů na světové ekonomiky se zaměřením na USA, o což se pokusím v samém závěru. 7

8 1.Krize jako fáze ekonomického cyklu 1.1. Charakteristika hospodářského cyklu Hospodářský cyklus je charakterizován periodickými výkyvy celkové ekonomické aktivity na základě neustále se opakujícího nesouladu mezi reálným a potenciálním produktem národního hospodářství (kolísání reálného produktu kolem potenciálního produktu). Pokud je reálný produkt nižší než potenciální, pak národní hospodářství plně nevyužívá své výrobní zdroje, které má k dispozici (tzv. produkční mezera). Tato situace se zpravidla vyznačuje značnou mírou nedobrovolné nezaměstnanosti. Pokud je reálný produkt vyšší než potenciální, znamená to, že ekonomické zdroje, které máme k dispozici jsou přetěžovány (tzv. inflační mezera). V tomto případě hledá ekonomika způsob, jak obnovit rovnováhu, ve zvýšení míry inflace. 1 Jednodušeji můžeme hospodářský cyklus popsat jako neustále se střídající období hospodářských recesí a expanzí. Někdy nastává situace, kdy si lidé jen těžko hledají práci, zisky firem mají klesající tendenci a výroba je ve značném útlumu. Takováto období netrvají obvykle příliš dlouho a ani jejich dopady nejsou příliš vážné. Příkladem může být hospodářská recese z roku 2001, která trvala od března do listopadu téhož roku. Nepříznivé hospodářské období však nemusí trvat jen několik měsíců, nýbrž i několik let či desetiletí a může mít vážné dopady na všechny sektory ekonomiky. Důkazem takovéhoto období byla velká hospodářská deprese třicátých let, kterou se budu podrobněji zabývat v další části mé práce. Jindy jsou podmínky příznivější. Zaměstnanost roste, firmy dosahují vysokých zisků a výroba jede na plné obrátky. Toto období ekonomického rozkvětu nastalo v 90. letech v USA. Dokonale fungoval trh práce i zboží, nezaměstnanost byla nízká, úroveň využití výrobních kapacit vysoká a výstup ekonomiky rostl rychle. Pojem hospodářský cyklus 1 RUSMICHOVÁ, Lada; SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie : Základní kurs. 5. vydání. [s.l.] : Melandrium, s. ISBN , str

9 neboli fluktuace tedy představuje krátkodobé výkyvy ekonomické aktivity ve výstupu, příjmech a zaměstnanosti, které postihují celou ekonomiku a obvykle trvají něco mezi dvěma až deseti lety.pro tyto výkyvy je charakteristická ekonomická expanze nebo naopak útlum ve většině sektorů ekonomiky najednou. Trajektorie hospodářské cyklu není nikdy tvořena rovnou čarou. Někdy můžeme zažívat šťastné roky hospodářské expanze (90. léta USA), ale ty mohou být vystřídány obdobím hospodářského útlumu, finanční krize nebo dokonce dlouho trvající deprese. V takovémto období výstup národního hospodářství klesá, zisky firem a reálné příjmy obyvatel se snižují a tím, jak roste počet pracovníků, kteří přicházejí o svá místa, roste i míra nezaměstnanosti. Když hospodářství dosáhne svého pomyslného dna, přijde opět oživení. To může mít různý charakter. Může být rychlé, pomalé, částečné, nebo dostatečně silné na to, aby přivedlo ekonomiku k nové konjunktuře. Hospodářský rozmach může být charakterizován dlouhým obdobím s dostatkem pracovních míst, dobře živenou poptávkou a zvyšující se životní úrovní, nebo naopak rychlým růstem cen a spekulativním chováním, které přivede ekonomiku k dalšímu poklesu. Takovéto neustále výkyvy tvoří hospodářský cyklus, který je typickou charakteristikou všech vyspělých tržních ekonomik. Je potřeba však říci, že žádné dva ekonomické cykly nevypadají úplně stejně a tedy neexistuje žádný vzorec, kterým by se dal zjistit začátek nebo délka jejich trvání. I přestože si cykly nejsou zcela podobné, můžeme nalézt určité shodné znaky, které jsou typické pro jednotlivé fáze hospodářského cyklu Fáze hospodářského cyklu 3 Dvě hlavní fáze hospodářského cyklu: Expanze (rozvoj, konjunktura, rozmach nabídky i poptávky) 2 SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. 18. vydání. [s.l.] : NS Svoboda, s. ISBN , str RUSMICHOVÁ, Lada; SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie : Základní kurs. 5. vydání. [s.l.] : Melandrium, s. ISBN str

10 Skutečný produkt roste rychleji než produkt potenciální. Daří se firmám i domácnostem, zisky i platy rostou, spotřeba statků a služeb také roste, stát přijímá více daní a může tedy více investovat. Tyto tři makroekonomické subjekty tedy mají vyšší příjmy ( strana agregátní nabídky) a mohou je utrácet (strana agregátní poptávky). Pro expanzi je také typický růst investic založen na očekávání vysokých zisků. Krize (recese, pokles agregátní nabídky i poptávky) Pokles skutečného produktu, návrat k potenciálnímu produktu. Příliv zahraničního kapitálu se zpomaluje nebo zcela ustává, stejně tak příliv zahraničních pracovních sil. Poptávka se zcela zabrzdila, firmy mají problémy s prodejem krachují, roste nezaměstnanost, lidé mají existenční problémy. I ti, co mají práci raději šetří a neutrácí, což krizi dále prohlubuje. V pokročilém stádiu krize již ekonomika nedokáže využít všechny své výrobní faktory a tak se dostává pod hranici svých produkčních možností Tzv. Okunův zákon říká: "Každá dvě procenta poklesu skutečného HDP vůči potenciálnímu HDP znamenají zvýšení nezaměstnanosti o jedno procento". Pokud dochází k poklesu výstupu, důchodů a zaměstnanosti v průběhu šesti až dvanácti měsíců hovoříme o hospodářské recesi, která je charakterizována útlumem ve většině sektorů ekonomiky. Je-li však rozsah a délka trvání recese opravdu velká, jedná se o ekonomickou depresi Typické znaky krize: 4 Prudký pokles spotřebitelských nákupů Zvýšení firemních zásob automobilů a dalších statků dlouhodobého charakteru (pokud firmy reagují snížením zásob, HDP reálně klesá a následuje prudký pokles investic do výrobního zařízení a budov). 4 SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. 18. vydání. [s.l.] : NS Svoboda, s. ISBN , str

11 Rostoucí míra nezaměstnanosti (klesá poptávka po práci - nejdříve ve formě zkrácení průměrného pracovního týdne, později i ve formě propouštění). Zpomalení inflace v důsledku poklesu výstupu (klesá poptávka po surovinách a jejich cena začíná kolísat). Mzdy a ceny v sektoru služeb rostou v období útlumu pomaleji (obvykle nemají tendenci kolísat). Zisky firem prudce klesají Obvykle se snižuje cena akcií (investoři začínají tušit příchod hospodářského poklesu). Pokles úrokových měr (snižuje se poptávka po úvěrech) Opakem recese je expanze. Všechny výše zmíněné faktory působí opačným směrem. Další dvě fáze hospodářského cyklu: Vrchol (převaha agregátní nabídky nad agregátní poptávkou) Bod, kde skutečný produkt dosahuje svého maxima. Firmy stále produkují vysokým tempem nové statky a služby, ale strana poptávky začína zaostávat. Ekonomika se zde nachází již za hranicemi svých produkčních možností, výrobní faktory jsou získávány ze zahraničí a tím se zvyšuje riziko přehřátí a následné hospodářské krize. Sedlo (dno, vyrovnání a oživení agregátní nabídky i poptávky) Bod, kde skutečný produkt dosahuje svého minima. Ekonomika se nachází pod hranicí svých produkčních možností, nevyužívá plně výrobní faktory a zdrojů je tedy nedostatek. Poptávka nikdy neklesne na nulu, protože žít se musí. Firmy minimalizují náklady a ceny. Ty, které krizi přežijí dostanou svou nabídku do souladu s poptávkou. Firmy hledají nové impulsy pro povzbuzení poptávky. Pokud takovýto impuls najdou, mohou začít zaměstnávat nové pracovníky, čímž se domácnostem zvýší příjmy a budou moci více utrácet, znovu se rozbíhá expanze. Pozitivem je, že ceny jsou zpravidla stlačeny na ekonomické minimum, krize eliminovala firmy, které pracovaly neefektivně, což znamená příležitost k zahájení expanze ekonomiky. 11

12 graf 1.1. Hospodářský cyklus, zdroj: Typy cyklů z hlediska délky trvání 5 Krátkodobé cykly zásob, tzv. Kitchinovy v trvání 3 až 18 měsíců. Příčina vlnění je spojována se změnami cyklu zásob a rozpracované výroby. Střednědobé hospodářské cykly (business cycle), tzv. Juglarovy v trvání cca 4 až 8 roků. Příčina spojována se změnami investičního cyklu, protože i investice podléhají vlnám. Dlouhodobé cykly, tzv. Kondratěvovy v trvání 40 až 60 roků. Bývají spojovány se zásadními změnami výrobních technologií, s monetárními jevy a významnými politickými událostmi 5 RUSMICHOVÁ, Lada; SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie : Základní kurs. 5. vydání. [s.l.] : Melandrium, s. ISBN , str

13 Bývá též uváděn Hansenův tzv. stavební cyklus v trvání 11 roků.běžně se setkáváme též se sezónními cykly, které jsou obvykle určeny ročními obdobími (např. ve stavebnictví či zemědělství). Specifickým případem je politický hospodářský cyklus související s fázemi volebních období Příčiny cyklických výkyvů Příčiny cyklických výkyvů nám pomohou vysvětlit 2 teorie hospodářského cyklu. Tyto dvě teorie řeší příčiny změn v zaměstnanosti a úrovni výstupu a příčiny růstu či stagnace ekonomiky Příčiny vnější 6 Jsou to ty příčiny, které stojí mimo národní hospodářství. přírodní vlivy (změny počasí, klimatické změny, přírodní katastrofy nebo dokonce skvrny na slunci) nerovnoměrné tempo, v němž se objevují nové vynálezy a objevy (nově objevená naleziště zlata, migrace, nově objevené země nebo přírodní zdroje, vědecké objevy a technologické inovace) politické příčiny (války, revoluce, opakování voleb v pravidelných intervalech, vývoj cen ropy) nedostatečná informovanost tržních subjektů Příkladem teorie vnějšího cyklu je například objevení amerického kontinentu. Tehdejší objevitelé se vraceli zpět do Evropy se svým nově získaným bohatstvím. To zapříčinilo nárůst množství zlata a stříbra v oběhu, růst cen a ekonomický rozmach. Z toho vyplývá, že objevení Ameriky způsobilo ekonomickou expanzi. 6 SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. 18. vydání. [s.l.] : NS Svoboda, s. ISBN str

14 Naopak vnitřní teorie hledají mechanismy, které mohou vyvolat hospodářské cykly uvnitř ekonomického systému. Tento přístup vidí v každé expanzi i zárodek následující recese a hospodářského poklesu a naopak, v každé recesi zárodek expanze. Období recese a expanze tak samy o sobě vytvářejí nepravidelný, stále se opakující řetězec událostí Příčiny vnitřní 7 snaha firem maximalizovat zisk úsporami mzdových nákladů nestabilita investičních výdajů Příkladem vnitřní teorie je tzv. model multiplikátoru akcelerátoru. Podle této teorie rychlý růst výstupu stimuluje investiční činnost. Vysoká míra investic zpětně přispívá k dalšímu růstu výstupu a tento proces se opakuje až do chvíle, kdy ekonomika dosáhne kapacitních omezení a míra růstu výstupu se zpomalí. Nižší míra růstu vede ke snížení investic a nižší úrovni zásob a to vede hospodářství do recese. Proces se opět opakuje, dokud ekonomika nedosáhne pomyslného dna, kdy dojde ke stabilizaci a oživení hospodářství Spekulativní bubliny - další z vnitřních zdrojů hospodářského cyklu 8 Nafukování a splaskávání spekulativních bublin poznamenalo vyspělé ekonomiky v období velké deprese, v průběhu devadesátých let dvacátého století i na počátku nového tisíciletí. Růst a příliv inovačních produktů v sektorech tzv. nové ekonomiky, které zahrnovalo počítačové technologie, software i internetové společnosti, vyvolal v průběhu let vlnu spekulací s akciemi firem z tohoto odvětví. Mohly to být společnosti 7 SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. 18. vydání. [s.l.] : NS Svoboda, s. ISBN , str SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. 18. vydání. [s.l.] : NS Svoboda, s. ISBN , str

15 zabývajícími se on-line seznamkami, nebo prodejem potravin, zajišťující bezplatné připojení k internetu nebo nabízející elektronická přání k narozeninám nebo prostě nabízející nějaké drobné, ale velmi nezbytné elektronické zboží. Mnozí studenti odcházeli z univerzit, aby se přes noc stali milionáři. Spekulativní šílenství vyvrcholilo, když lidé stáli fronty na nákup akcií firem, které zažívaly těžké ztráty a ve skutečnosti neměly žádný prodej. Hodnota firem v sektorech tzv. nové ekonomiky tak tvořila na začátku roku 2000 bublinu o velikosti 3 biliónů dolarů. Tento vývoj značně podpořil investice do počítačového vybavení, softwaru a telekomunikačních technologií, které vzrostly o 70 procent během let a tvořily celou jednu pětinu nárůstu HDP v tomto období. Avšak skepse investorů ohledně skutečné hodnoty firem byla obrovská. Hořečnaté úsilí nakoupit akcie těchto firem dříve než vzroste jejich cena, se tak proměnilo v panickou snahu prodat je dříve než budou úplně bezcenné. Hodnota akcií typické firmy tak spadla z padesáti až sto dolarů za kus, na cenu několika pencí za jednu akcii. Studenti se vrátili zpátky do škol, možná o něco chytřejší, ale rozhodně ne bohatší Přehled dalších teorií hospodářského cyklu 9 Monetární teorie Monetární teorie je založená na růstu a snižování peněžní zásoby a množství úvěrů.tyto faktory jsou považovány za hlavní zdroj změn v agregátní poptávce. Příkladem může být hospodářská recese z let , kterou způsobilo zvýšení úrokových měr (na 18%). Federální rezervní systém se chtěl tímto způsobem vypořádat s tehdejší inflací. Teorie politického cyklu Hospodářský cyklus může být vyvolán i změnami v hospodářské politice, kterými se vláda snaží zvýšit své šance na znovuzvolení 9 SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. 18. vydání. [s.l.] : NS Svoboda, s. ISBN , str

16 Teorie rovnovážného hospodářského cyklu Příčiny jsou přisuzovány fluktuaci výstupu a zaměstnanosti v mylném posouzení pohybu cen a mezd, které vedou lidi k chybným a iracionálním rozhodnutím ohledně množství nabízené práce. Jedna z těchto verzí této teorie odůvodňuje nárůst nezaměstnanosti v období recese, příliš vysokou cenou, za kterou někteří pracovníci nabízejí práci. Teorie reálných hospodářských cyklů Technologické inovace a další šoky ovlivňující produktivitu v určitém sektoru ekonomiky mají tendenci šířit se do ostatních odvětví hospodářství, a tím vyvolávají ekonomickou konjunkturu nebo pokles. Teorie nabídkových šoků Vysvětluje kolísání ekonomiky náhlými změnami v agregátní nabídce. Klasickým příkladem je ropná krize v sedmdesátých letech, kdy růst cen ropy zapříčinil pokles agregátní poptávky, růst inflace a nižší úroveň výstupu a zaměstnanosti. Je třeba podotknout, že žádná z těchto výše uvedených teorií nemá komplexní vysvětlení pro hospodářské cykly. Každý z těchto přístupů má pravdu jen z části Předvídání hospodářských cyklů 10 Jednou z důležitých otázek je, zda se tyto hospodářské cykly dají nějakým způsobem předvídat či nikoliv. Ekonomové vyvinuli řadu nástrojů, které pomáhají změny v ekonomice předvídat a tím i přizpůsobit chování jednotlivých subjektů změnám ekonomických podmínek.dříve se ekonomové snažili předvídat budoucí vývoj hospodářství pomocí rozboru velkého počtu dostupných údajů, jakými jsou například peníze nebo výroba oceli.dnes se v praxi využívá ekonometrické modelování pomocí 10 SAMUELSON, Paul; NORDHAUS, William. Ekonomie. 18. vydání. [s.l.] : NS Svoboda, s. ISBN , str

17 nejrůznějších počítačových technik. Ekonometrický model je tvořen soustavou rovnic, které ukazují chování ekonomik na základě odhadů z historických dat Jak kontrolovat výkyvy hospodářského cyklu a zmírnit jejich dopad? Keynesiánská teorie (podle Johna Maynarda Keynese) Je makroekonomická teorie, která jako hlavního původce hospodářského cyklu označila změny v agregátní poptávce. Tato teorie tedy říká, že změny v agregátní poptávce mají významný dopad na úroveň výstupu, zaměstnanosti a cenové hladiny v krátkém období. Podle Johna Maynarda Keynese je možné kontrolovat výkyvy hospodářského cyklu opatrným používáním fiskální a monetární politiky. Vlády tedy pomocí těchto dvou politik mohou ovlivnit výstup, zaměstnanost a inflaci. Fiskální politika: zdaňovat a utrácet Monetární politika: vláda jí kontroluje nabídku peněz a úrokovou míru, která má vliv na investice do kapitálových statků a na další obchody citlivé na úrokovou míru. Pomocí těchto dvou základních makroekonomických nástrojů vláda ovlivňuje celkové výdaje, míru růstu a úroveň výstupu, míru zaměstnanosti a nezaměstnanosti, i cenovou hladinu a míru inflace v ekonomice. Vlády vyspělých průmyslových zemí v průběhu poslední poloviny století poznatky keynesiánské revoluce úspěšně aplikovaly. Tržní ekonomiky stimulované expanzivní monetární a fiskální politikou, zaznamenaly do počátku sedmdesátých období nevídaného ekonomického růstu.v osmdesátých letech se však vlády v rámci svých makroekonomických politik zaměřily více na dlouhodobé cíle, jako je ekonomický růst a produktivitu. Například daňové sazby se ve většině průmyslových zemí snížily, aby se zlepšila motivace ke spoření a výrobě. Mnoho ekonomů zdůrazňuje význam veřejných úspor ve formě snížení rozpočtových deficitů jako způsob růstu národních úspor a investic. 17

18 2. Historický přehled významných světových krizí a jejich příčin V této kapitole bych vás ráda seznámila s některými významnými světovými krizemi a jejich příčinami. Podrobněji se zaměřím na příčiny Velké hospodářské krize (1929), abych ji v závěru své práce mohla srovnat s příčinami té dnešní ( ) Velká hospodářská krize (Velká deprese) 11 Velká deprese je již po několik desetiletí označována za největší ekonomický kolaps, který zasáhl prakticky celý svět. Extrémní nárůst spekulačních obchodů s cennými papíry měl za následek pozdější krach na burze. Burzovní krach nastává pokud trh poklesne o desítky procent během několika dní či týdnů. Rozlišujeme v zásadě 2 typy burzovních krachů. Benigní a maligní. Benigním krachem rozumíme krach, který nemá prakticky žádné makroekonomické dopady. Takovýto typ krachu nastal například v říjnu 1987 či v září 1998, kdy krachovaly akciové trhy ve vyspělých zemích. Na druhé straně stojí krach maligní, neboli zhoubný, který je mnohem nebezpečnější a má mnohem závažnější dopady na ekonomické sektory. Tento typ krachu může trvat několik let nebo dokonce několik desetiletí, což je jednoznačně i případ hospodářské krize z roku Maligní krach je zpravidla doprovázen jak problémy mikroekonomickými, tak makroekonomickými (nezaměstnanost, problémy v bankovním sektoru, hospodářská stagnace apod.) Hospodářská situace ve 20. letech Hospodářská situace v těchto letech byla velice příznivá. Rozvíjela se nová průmyslová odvětví, míra inflace byla nízká a mzdy vyšší. Vzestup zaznamenaly i kapitálové trhy. Od poloviny dvacátých let se o akciové investice začala mimo profesionálů zajímat i široká veřejnost. Zájem se stále zvyšoval a na konci dvacátých let vypuklo naprosté šílenství, kdy 11 HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str

19 lidé bezhlavě investovali vše, co mohli. Někteří lidé si dokonce brali úvěry, aby mohli investovat na burze a vypůjčené peníze se jim rychle zhodnotily Situace na kapitálových trzích v letech První známky recese se objevily na jaře roku Jako první pocítil příznaky blížící se krize zemědělský sektor. Zvýšení nabídky pšenice v důsledku dobré úrody v předešlých letech mělo za následek výrazný pokles cen. Ani sektor podnikání nezůstal pozadu a brzy pocítil hrozbu. Tempo spotřeby se snižovalo a zásoby rostly. V květnu téhož roku poklesl Dow Jonesův index téměř o 10%. Tento první varovný signál byl však zažehnán a akciový trh se na nějakou dobu vzpamatoval. Dne 3. září 1929 byl dokonce zaznamenám historický rekord Dow Jonesova indexu, který se zastavil na hodnotě 381,17 bodů. O pouhé dva dny později varoval investory známý finanční analytik Roger Ward Babson před možným pádem akcií. I přesto, že se mu většina investorů vysmála, někteří znervózněli a to zapříčinilo, že ještě týž den klesl Dow Jonesův index o deset bodů. Přelom září a října byl ve znamení dalšího krátkodobého propadu, což mělo znamenat konec tzv. býčího trendu. 20. října přinesl tisk zprávu, že ceny mnoha akcií se dostaly na kritickou hodnotu. Tato informace znepokojila některé investory a ti začali prodávat své akcie. Následkem byl opět pokles kurzů, byť zatím pouze malý. O den později, tedy 21. října 1929 varoval analytik William Peter Hamilton, že by mohlo dojít k poklesu Dow Jonesova indexu pod hranici podpory 325 bodů. Ještě téhož dne se tak stalo. V osudný černý čtvrtek 24. října bylo obchodování zahájeno v poklidu. Byl to však pouze jakýsi klid před bouří. O chvíli později nastal obrovský prodejní boom, kdy během pouhé půlhodiny 1,6 miliónů akcií změnilo své majitele. Šlo především o akcie, které byly pořízeny na úvěr a podlehly nucenému prodeji. Mnoho investorů podlehlo panice. Všichni chtěli své akcie prodat za jakoukoli cenu. Prodejců akcií bylo tolik, že se obchodování muselo několikrát přerušit, což paniku dále prohlubovalo. Toho dne klesl Dow Jonesův index pod hranici 300 bodů. Příští den zasáhly zprávy o dění na americké burze také evropské trhy. Propadly se akcie v Londýně, Paříži, 12 HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str

20 Berlíně nebo v Miláně. Výprodej na newyorské burze stále pokračoval. Stále více akcionářů nebylo schopno pokrýt své úvěry hodnotou akcií či hotovostí a museli na žádost banky své pozice likvidovat. Menší banky se dostávaly do platební neschopnosti. 25. října vydal tehdejší prezident Spojených států, Herbert Clark Hoover, veřejné prohlášení o tom, že americké hospodářství a podnikání jsou zcela zdravé. Toto prohlášení uklidnilo investory a burza udržela hladinu kurzů alespoň na úrovni předchozího dne. V pondělí 28. října se opět hojně rozběhl prodej akcií. Přestože ceny stále klesaly bylo ten den zobchodováno přes 9 miliónů akcií. Dow Jonesův index klesl o necelých 13% a hodnota bodů se zastavila na čísle 260, 64. Během jednoho dne zaznamenal Dow Jonesův index kurzovou ztrátu 14 miliard dolarů. Důvěra v akcie se rozplynula. Během následujícího dne změnilo majitele téměř 16,5 miliónu akcií, index klesl o dalších 12% na 230, 07 bodů, což znamenalo pokles téměř o třetinu. 30. října došlo ke zlepšení situace. Dow Jonesův index zaznamenal svůj doposud nejvyšší denní vzestup o 12% a dosáhl 258, 47 bodů a dne 31. října dokonce optimistických 273, 51 bodů. Další oživení se však nekonalo a kurzy akcií se začaly opět propadat. Dne 13. listopadu klesl Dow Jonesův index na hodnotu 198, 69 bodů nejnižší hodnotu za celý rok V polovině listopadu se akciový trh začal pomalu stabilizovat, světové hospodářství však stálo před mnohaletou krizí, později nazvanou Velká deprese. V červnu roku 1932 se propad kurzů zastavil, do té doby se kurzy stihly propadnout o celých 85%. Mezi lety klesl HDP USA o 30%, ceny klesly o 25% a nezaměstnanost stoupla taktéž na 25%. Vývoj Dow Jonesova Indexu v období Velké deprese graf.2.1. DJIA, zdroj: www. peníze.cz 20

21 Deprese vzniklá v USA v důsledku zhroucení cen akcií se velice rychle šířila i do Evropy a trvala až do začátku druhé světové války Příčiny Velké hospodářské krize Názory ekonomů na příčiny Velké hospodářské krize se různí. Někteří hledali chybu v systému podnikání, v soukromém investování a ve spotřebě. Jiní si mysleli, že na hloubku a délku trvání hospodářské krize měla vliv masová spotřeba předmětů dlouhodobé spotřeby, jako jsou například automobily. V této části příspěvku bych ráda zmínila názory některých vybraných ekonomů na příčiny Velké deprese. John Maynard Keynes 14 Podle Keynese slábnou ve vyspělých zemích podněty k investicím i ke spotřebě, čímž moderní kapitalismus ztrácí schopnost proinvestovat vytvořené úspory a dosáhnout vlastními silami plnou zaměstnanost. Keynes se zabýval otázkou, proč v ekonomice nepůsobí samoregulační síly, které by vyvolaly oživení. Odpovědí se stala jeho Obecná teorie. John Maynard Keynes nepovažoval recesi za náhodnou, ale ani způsobenou mikroekonomickými činiteli. Recese byla podle Keynese zcela přirozeným, pravidelně vznikajícím jevem ve vyspělé kapitalistické tržní ekonomice. Základní příčinu deprese připisoval nedostatečné efektivní poptávce spjaté s nízkými podněty k investovaní. Podle něj není kapitalistická tržní ekonomika trvale schopna vytvářet efektivní poptávku, která by umožňovala realizovat národní důchod při cenách, které kryjí výrobní náklady a přinášejí podnikatelům požadované zisky za podmínek plného využití všech ekonomických zdrojů. Rozhodování o úsporách a investicích je v tržní kapitalistické ekonomice oddělené. Podle Keynese je rozhodování o úsporách závislé na příjmech domácností a rozhodování o investicích věcí podnikatelů. Podnikatelé nesledují zisk jako hlavní faktor k dosažení co nejvyšší úrovně užitku ze spotřeby, nýbrž se snaží nashromáždit bohatství jako takové. Podnikatel se nezajímá o to, jak budou statky, které nakupuje využity. Soustředí se pouze na to, jaký peněžní přírůstek mu tyto statky 14 HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str

22 poskytnou. Pokud jsou vyhlídky očekávaných výnosů z investování do výroby a služeb pesimistické, může podnikatel dávat přednost držbě peněz. Podle Keynese se peníze mohou jevit jako nejlepší prostředek udržení bohatství. Pokud dochází ke ztrátě důvěry v ziskovost investic, podnikatelé mají tendenci peníze držet a tím však podporují snížení zaměstnanosti. Ve vývoji Velké deprese hrály významnou roli ještě další specifické faktory. Jedním z nich je institucionální uspořádání finančních trhů a jejich fungování na národní i mezinárodní úrovni. Keynes zdůrazňuje, že se jedná o nerovnovážné působení sil hlavně na kapitálových trzích, které ovlivňují oceňování kapitálových aktiv a relace cen kapitálových aktiv a cen běžné produkce a tím předurčují očekávání podnikatelů a investiční aktivitu. John Maynard Keynes nakonec dospěl k závěru, že je potřeba zásadně změnit hospodářskou politiku státu a provést reformu mezinárodního finančního systému. Milton Friedman 15 Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny ze ekonomii, tvrdí že na příčinách vzniku Velké deprese se podílela americká centrální banka. Podle něj by kolaps na newyorské burze neměl tak vážné dopady, pokud by nepřerostl v krizi v bankovním sektoru. Friedman porovnával tuto krizi s krizí v roce Tehdy krach jedné velké newyorské banky vyvolal bankovní paniku a sérii bankovních runů. Panika měla za následek, že banky omezily vyplácení vkladů. Ačkoli toto opatření bylo vůči veřejnosti drastické, zabránilo bankovním krachům a během několika měsíců byla obnovena důvěra v trh a krize zažehnána. V důsledku této situace byl Kongresem v roce 1913 přijat Federální rezervní zákon a vznikl Federální rezervní systém obdoba centrální banky fungující jako věřitel v poslední instanci. Tato instituce měla zabránit bankovním krachům a panikám. Ve 20. letech Federální rezervní systém přispíval k vytvoření stabilní hospodářské a finanční situaci a díky změnám peněžní zásoby tlumil průběh hospodářského cyklu. Finančníci, podnikatelé i spotřebitelé získali opět víru ve stabilitu a trvalý růst. Tento znovu získaný optimismus přerostl ve spekulační bublinu na finančních trzích a signalizoval krach. Krach přišel. Optimismus se rázem změnil v pesimismus a nejistotu. Došlo k hlubokému poklesu investic i spotřeby a lidé se snažili držet peněžní hotovost. Začaly krachovat banky. 15 HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str

23 Tentokrát však banky nepřijaly opatření v podobě omezení výplat vkladů jako v roce 1907, ale spoléhali, že se Federální rezervní systém zachová jako věřitel v poslední instanci a poskytne bankám půjčky. Federální systém selhal a navíc nepřistoupil na normální opatření v podobě zvyšování peněžní zásoby prostřednictvím nákupů vládních dluhopisů, které se běžně používá během hospodářské deprese. V roce 1931 se bankovní krize opakovala a tehdy Federální rezervní systém dokonce zvýšil úrokové sazby, čímž chtěl zabránit odlivu rezerv do zahraničí a udržet zlatý standart dolaru. Opět se nezdařilo. Během těchto bankovních krizí zkrachovalo v USA zhruba z bank. Friedman říká, že deprese by nebyla takového rozsahu, pokud by centrální banka tehdy místo měnové restrikce reagovala měnovou expanzí. Tyto skutečnosti však nebyly známy Keynesovi. John Kenneth Galbraith 16 Naopak John Kenneth Galbraith dává počátek Velké deprese za vinu akciovému trhu, zejména chamtivosti spekulantů. Gustav Cassel 17 Tento švédský ekonom kladl důraz na nestabilní hodnotu zlata, která se prostřednictvím zlatého standardu přenášela do cenové úrovně. Zlatý standard měl zajišťovat mezinárodní stabilitu cen a spravedlivé rozdělení zlata mezi země podle podílu na světovém hospodářství. Rozdělení zlata mělo fungovat podle následujícího vzorce: pokud bude v jedné ze zemí nadměrné množství zlata, stoupne zde cenová hladina, čímž se zvýší dovoz, což zhorší platební bilanci a povede k odlivu zlata na její vyrovnání. Toto bude trvat tak dlouho, dokud se cenová hladina nesrovná na světovou. Dále měl zlatý standard zabránit inflaci - tedy vyloučit politický vliv na měnu. Banky však samy obchodovaly se zlatem a udržovaly tak větší než nutné zásoby zlata. Systém tedy stále podléhal zásahům. Zlatý standard byl během první světové války zcela opuštěn, ale návrat k němu byl jedním z hlavních bodů poválečné obnovy. Ke zlatu se v roce 1924 vrátilo i za cenu deflace 16 HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str

24 Švédsko a o rok později i Velká Británie. problém nastal, když se ke zlatému standardu vrátila i Francie, která skupovala velké množství zlata na světových trzích. Podobně se zachovalo Nizozemí, Belgie, Švýcarsko a tehdejší Československo. V důsledku těchto událostí zmizelo z oběhu 20% světových zásob zlata a jeho cena tedy začala stoupat. Rostoucí cena se samozřejmě promítla pokračující deflace, která zasáhla celý svět. Novodobější názory na příčiny Velké deprese 18 Podle modernějších analýz je jasné, že průběh Velké deprese byl o dost složitější proces a měl vícero příčin. Skutečnosti, že hospodářství USA koncem 20. let směřovalo k zastavení, ekonomický růst byl podporován expanzivní politikou levných úvěrů a spolu s ekonomikou rostl i optimismus investorů a ochota jejich ochota investovat do akcií, by samy o sobě nestačily k propuknutí Velké deprese. Americké hospodářství bylo ovlivněno ještě dalšími faktory. Významnou roli hrála provázanost komerčního a investičního bankovnictví a také zlatý měnový standard. Pro americký finanční systém byla významnou charakteristikou role bank. Funkcí banky bylo shromažďovat vklady a ty poté ve velkém množství dále investovat do akcií. Zároveň však neexistovala žádná závazná pravidla pro tvorbu rezerv na případné ztráty kursů cenných papírů. Nebezpečí se neprojevovalo dokud akcie neztráceli na hodnotě. Banky dosahovaly snadných zisků a mohly tedy poskytovat laciné úvěry. To, že by se dlužníci mohli dostat do platební neschopnosti, nebo že by ceny pozemků, na které banka ve velkém poskytovala farmářům zástavy, mohly rapidně klesnout banku nijak zvlášť nezajímalo. V den, kdy se začal hroutit burzovní systém se banky snažily situaci zachránit zásahem do trhu v podobě nákupů akcií ve prospěch jejich kurzů. Banky opět selhaly a jejich majetek, který se z velké části skládal z akcií, se začal rozplývat. Ačkoli se bankovní sektor začal ocitat ve vážných problémech, stále existovala možnost, jak americké hospodářství zachránit před nejhorším. Tuto možnost měl Federální rezervní systém. Guvernér této instituce Benjamin Strong zastával politiku nízkých úrokových sazeb, což sice přispívalo k ekonomickému růstu, ale zároveň také k přehřátí ekonomiky. V době, kdy mohl Federální rezervní systém pustit do oběhu velké množství peněz a zachránit tím americké bankovnictví před vlnou platební neschopnosti dlužníků a 18 HOLMAN, Robert, et al. Velká deprese : Sborník textů. 1. vydání. [s.l.] : Centrum pro ekonomiku a politiku, s. ISBN , str

25 před možným bankrotem, udělal pravý opak. Zvýšil úrokové sazby a aplikoval restriktivní měnovou politiku. Důvodem, proč se Federální rezervní systém takhle rozhodl, bylo udržení stabilního kurzu dolaru vzhledem ke zlatu. Za podmínek určovaných zlatým standardem neexistovalo jiné východisko, jak udržet stabilní kurz dolaru než zavedení přísné měnové restrikce spojené s vysokými úrokovými sazbami, poklesem mezd, poklesem průmyslové produkce a vysokou nezaměstnaností. Toto řešení však mělo jediný účel udržení zlatého standardu za každou cenu, což se zcela vymyká racionálnímu ekonomickému myšlení. I přestože Velká hospodářská krize USA trvala řadu let a měla vážné dopady na všechny sektory ekonomiky, přinesla i pozitivum v podobě ponaučení. Výsledkem byl stabilní bankovní sektor a solidní regulace kapitálových trhů. Podobná krize se již neopakovala. V roce 1987 došlo ještě k většímu poklesu kurzů akcií než v období Velké deprese a to o 26,2%, ale dopady na ekonomiku nebyly téměř žádné a americký hospodářský systém přežil ve zdraví. Pro vypuknutí Velké hospodářské krize existuje mnoho vysvětlení. Převážně se však jednalo o systémovou chybu na mikroekonomické úrovni. Jednou z nejzásadnějších chyb bylo již jednou zmíněné propojení komerčního a investičního bankovnictví, které bylo na základě Glass-Steagallova zákona roku 1932 zrušen. Dále bylo také zavedeno povinné pojištění vkladů a zákony na ochranu drobných akcionářů První celosvětová krize Rok 1983 je v některé literatuře označován jako rok počátku Velké deprese. V tomto roce nastal první rozsáhlejší cyklický výkyv a došlo k burzovní a bankovní panice na finančních trzích ve Vídni a v New Yorku. Spojené státy byly v této době teprve ve fázi industrializace a modernizace a krize je tedy zasáhla minimálně. USA se dokonce vyšvihly na první místo v žebříčku nejsilnějších ekonomik, na čemž však měla podíl stagnace hospodářství Velké Británie, jejíž moc byla v té době na vrcholu. Druhá polovina : První celosvětová krize 1873 [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 25

26 století byla pro USA, jak už bylo řečeno, obdobím rozmachu průmyslové výroby, který byl úzce spojen s pohybem lidí a zahraničních investic. Nevídaný růst vytvořil prostor k obchodování a tlumil překážky, které by obchod mohly znemožňovat. Jednotlivé země byly pod vlivem politiky volného obchodu Velké Británie. Byly rušeny dovozní a vývozní cla nebo přímé zákazy importu. Rozšiřující se železniční a námořní doprava značně zjednodušila a zlevnila obchod mezi jednotlivými zeměmi, které tak mohly těžit z absolutních i komparativních výhod a vzájemné obchodní výměny. Rozvoj před první světovou krizí zaznamenaly i bankovnictví a burzovní obchody s cennými papíry. Ukazovaly se nové podnikatelské příležitosti a to hlavně v podobě investic, které v té době směřovaly převážně právě na rozvoj železnic. Nově zakládané podniky potřebovaly finanční zdroje, které byly získávány v podobě akciového kapitálu, tedy prodejem akcií na burze. Na vzestupu se nacházely také úvěry rostl počet bank, které byly ochotny je poskytovat. S růstem množství poskytovaných úvěrů rostla i zadluženost podnikového sektoru. Čím více peněz proudilo na burzu, tím více rostly ceny akcií. Ačkoli na spojné státy dopadla krize v plném rozsahu až ve 30. letech 20. století, situace v Evropě v druhé polovině byla zcela jiná. Podnikový sektor byl předlužen, bankovní bilance byly nafouknuty a úvěry na spekulace s cennými papíry a pozemky se poskytovaly v hojném počtu. Situace byla optimistická a lidé věřili že rozmach bude nadále pokračovat - hodnota pozemků stále poroste a akcie budou zhodnocovány. Optimismus nevydržel příliš dlouho. V květnu 1983, kdy došlo ke krachu vídeňské burzy a i ostatních významných světových burz, nastala celosvětová hospodářská krize. Byla narušena stabilita finančního systému a začalo krachovat mnoho investičních bank. Krize finanční vyústila v krizi hospodářskou. Tehdejší Německé císařství profitovalo z válečných náhrad po francouzsko-pruské válce vyplácených Francií. Tento přítok financí umožnil měnové uvolnění a poskytování levných úvěrů. Přebytek peněz dával prostor burzovním spekulacím a podněcoval tak nafukování bubliny na akciových trzích. Byly zakládány nové a nové akciové společnosti (tzv. gründerský boom) a věřilo se, že přinesou závratné podnikatelské příležitosti a budoucí výnosy. Přestože budoucí vyhlídky těchto nově vzniklých společností na výnosy z akcií byly pochybné, jejich akcie byly skupovány ve velkém. Se splacením francouzských reparací byl ztracen i zdroj levných úvěrů a zdálo se, že růst bude stagnovat. Zpráva o krachu na Vídeňské burze a o problémech některých amerických společností obchodovaných na burzách evropských se s největší pravděpodobností stal příčinou květnového krachu na Berlínské burze. I přesto, že na USA dopadla krize později, částečné 26

27 následky také zaznamenala. Po krachu na Vídeňské a dalších světových burzách roku 1983 začali investoři své investice do železnic stahovat a bublina splaskla. Příliv kapitálu ze zahraničí ustal, nedostávalo se peněz potřebných k financování a i investování se dostalo do značného útlumu. Krach na burze není však skutečnou příčinou vzniku krize. Krach je pouze viditelným projevem dlouhodobě vytvářené nerovnováhy. Optimismus v podobě vidiny trvalého růstu a rostoucích zisků je často střídán pesimismem a nedůvěrou v trh. Pak teprve nastává hospodářská a finanční krize, která ekonomiku směřuje do nové rovnováhy Ropná krize Prozatím největší ropná krize začala na podzim roku 1973, kdy OPEC organizace zemí vyvážející ropu záměrně omezila těžbu ropy cca o 5%, aby ve svůj prospěch mohla ovlivňovat cenu a spolu s tím vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během Jomkipurské války. Embargo se týkalo hlavně Spojených států amerických a Nizozemí. Vyhlášení embarga mělo za následek prudký nárůst ceny ropy a došlo k jejímu obecnému nedostatku. Další příčinou vzniku ropné krize bylo vysoké zadlužení USA v důsledku války ve Vietnamu. Vysoké zadlužení vedlo ke stagflaci spojení stagnace hospodářského růstu s vysokou inflací. Takto vzniklou situaci se snažil odvrátit tehdejší prezident USA Richard Nixon odpoutáním dolaru od zlatého standardu, což mělo za následek snížení hodnoty americké měny. Jelikož se cena ropy určovala a stále určuje v amerických dolarech, vývozci za ni dostali zaplaceno podstatně méně než dříve. Dne 16. října 1973 stoupla cena americké ropy ze tří dolarů za barel na více než pět dolarů a v během dalšího roku dokonce na 12 dolarů za barel. V roce 1974 bylo embargo odvoláno a krize se zmírnila. Vysoké ceny za ropu však přetrvávaly a následná inflace způsobila řadu recesí, která trvala až do počátku 80. let. Z ropné krize profitovaly především země OPEC, ale také tehdejší Sovětský svaz. Naopak nejvíce postiženi byli dovozci ze zemí třetího světa : Ropný šok [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 27

28 2.4. Druhá ropná krize Tato krize byla způsobena výpadky v těžbě a distribuci ropy v důsledku války mezi Irákem a Iránem. Válka vyhnala cenu ropy na 38 dolarů za barel. Ačkoli výpadek produkce nebyl nijak závažný, panika byla obrovská a to vedlo ke skokovému nárůstu ceny ropy, která se vyšplhala na historická maxima. Pro průmyslové země západní Evropy znamenal tento fakt jednu z nejdelších recesí, která byla překonána až počátkem roku Naopak v rozvojových zemích měla tato situace za následek počátek dluhové krize. Rozvojové země si musely půjčovat ze všech možných zdrojů, aby zaplatily své účty za ropu. Aby se dostaly z dluhové závislosti, musely jednat o přeložení dluhů až do poloviny dvacátých let a mnohé pociťují důsledky dodnes Japonská krize Hlavní příčinou vypuknutí této krize byla obrovská spekulační bublina na trhu nemovitostí. Na tuto skutečnost však měla významný vliv úroková politika Bank of Japan. Úrokové sazby od roku 1982 neustále klesaly. Od roku 1982 do roku 1987 klesla diskontní sazba z 5,5% na 2,5% a tuto úroveň si udržela až do roku Díky výraznému poklesu úrokový sazeb bylo jednoduché získat na finančním trhu potřebný kapitál, což podpořilo japonské hospodářství, zejména export. Příznivý vliv na akcie a trh s nemovitostmi měla také peněžní politika centrální banky. Faktorem, který podpořil akciový trh, byl run na akcie tehdy státního telekomu Nippon Telephone & Telegraph. Run na tyto akcie hnal cenu vzhůru a vzbudil zájem i o další akcie. Levné úvěry a akciový trh na vzestupu byly dva důvody, které sváděly japonské podniky k investicím na kapitálovém trhu. Společnosti, které podnikaly v oboru jež ztrácel na významu, se tímto způsobem snažily vykompenzovat klesající zisky. Tyto podniky výhodně zajišťovaly potřebné bankovní úvěry svými nemovitostmi, čemuž nahrávala situace, že ceny nemovitostí a akciový trh šly 21 ČERMÁK, Petr. : Ropa - nejdůležitější komodita současnosti [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < : Největší burzovní krachy [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 28

29 společně vzhůru. Koncem osmdesátých let se vedoucí index tokijské burzy Nikkei-225 za poslední tři roky více než zdvojnásobil. Z původních bodů počátkem roku 1987 stoupl na bodů koncem roku Spolu s akciemi se nafukoval i trh s nemovitostmi. Cenový index obytných nemovitostí stoupl od roku 1980 z bodů na bodů v roce Nebyl problém zajistit úvěr v hodnotě 1,2 miliónu dolarů pozemkem v hodnotě 1 miliónu, protože se předpokládalo, že ceny se během několika měsíců srovnají. Kromě nafouknuté bubliny ve finančním sektoru, pojišťovnictví a na trhu s nemovitostmi se rozrůstala také nezaměstnanost. Mnoho rodin si díky vysokým cenám nemovitostí nemohlo pořídit vlastní byt a drahé nájmy omezovaly kupní sílu obyvatelstva. Na úkor splácení úroků se stát zadlužoval. Na tento stav dlouho japonská centrální banka dlouho nereagovala. Zatímco banky v USA a Německu opět začaly v letech zvyšovat své úrokové sazby, Bank of Japan čekala s tímto rozhodnutím až do roku S úmyslem snížit zadluženost státu se japonská vláda rozhodla schválit daňovou reformu, která se týkala všeobecné daně z příjmu. Touto cestou se vláda snažila zvýšit státní příjmy. Banka se dále snažila zpřísnit systém úvěrování. Aby toho dosáhla zvýšila Bank of Japan během 15 měsíců úrokové sazby z 2,5% na 6%. Tento razantní a zároveň pozdní zákrok měl za následek počátek poklesu indexu Nikkei-225. V roce 1990 došlo k poklesu akciového indexu Nikkei až na hodnotu bodů a banky se ocitaly ve vážných problémech. Zablokovaly poskytování úvěrů a u mnoha podniků to vyvolalo platbní neschopnost. Kolabující burza ovlivnila i trh s nemovitostmi. Společnosti, které ručily svými nemovitostmi za poskytnuté úvěry, se často dostávaly do problémů a nemovitosti musely prodat. Trh akcií i nemovitostí se propadal a japonská ekonomika se dostávala do stádia recese. Koncem roku 1990 se index Nikkei zastavil na hodnotě bodů. Akciový trh stále více podléhal panice a nepomáhalo už ani opětné snižování sazeb, ke kterým se centrální banka odhodlala v polovině roku Akcie i ceny nemovitostí opět klesly. V roce 1996 ztratily ceny nemovitostí přes 50% svých cen z období boomu. V roce 2002 se akciový index nacházel již 79% pod svým maximem z roku 1989 a zastavil se na hodnotě 8300 bodů. Japonský finanční systém stále zatěžován špatnými úvěry a navíc se musel vyrovnávat s dalšími finančními ztrátami na evropských a amerických burzách. Pokus centrální banky oživit ekonomiku snížení sazeb ztroskotal. Přestože v roce 1995 poklesla sazba na 0,5% a v roce 2002 dokonce na 0,1%, japonskému hospodářství tento razantní zásah nijak nepomohla. Hospodářský propad trval až do roku 2006 a měl za následek zchudnutí velké části obyvatel, růst nezaměstnanosti a dlouhodobou deflaci. 29

30 2.6. Asijská krize ( ) Počátek asijské krize je datován na červenec roku 1997, kdy thajské banky nebyly schopny dostát svým závazkům vůči investorům.. Investoři si na nákup akcií půjčovali a mnozí z nich se dostali do problémů jako Američané ve třicátých letech. V devadesátých letech zaznamenávaly některé asijské země nevídaný růst HDP, což přitáhlo pozornost investorů. Středem zájmů tentokrát nebylo Japonsko, které stále bojovalo s následky krize, nýbrž státy jihovýchodní Asie tzv. asijští tygři. Státy, jako například Hongkong, Indonésie, Malajsie, Singapur, Jižní Korea, Tchaj-wan, Thajsko a dokonce i komunistická Čína zaznamenaly roční nárůst HDP v průměru mezi 5 9%. Levná pracovní síla v tomto regionu přilákala mnoho japonských i evropských firem, které se snažily levnou pracovní sílu využít ke snížení svých mzdových nákladů a přesouvaly hromadně výrobu do této oblasti. Umělé navázání měn asijských tygrů na americký dolar bylo jednou z příčin této krize. Cenné papíry i nemovitosti byly nakupovány na úvěry, které byly bez problémů poskytovány. Opět tedy nepochopitelná kombinace levného kapitálu a pevných kurzů domácích měn těchto zemí způsobila nerovnovážný stav. Víra v pokračující hospodářský růst vyústila v investiční boom. Ani v roce 1996 ještě nikdo nezachytil varovné signály, ba naopak. Evropské i japonské banky se také chtěly podílet na vysokých výnosech, a protože v té době přitékalo do jihovýchodní Asie velké množství kapitálu z Evropy, nebyl to problém. Do poloviny roku 1997 získaly asijské země úvěry v hodnotě téměř 400 miliónů dolarů. Koncem roku 1996 se propadl thajský akciový index SET. Příčinou byl pokles cen na trhu polovodičů. Thajská ekonomika se dostala do tak velkých problémů, že 2. června musela centrální banka uvolni kurz thajské měny bathu. Přestože se bath propadl o 18% vůči americkému dolaru, mnoho spekulantů toho využilo a investovalo stále do stále akcií. Znehodnocení bathu poškodilo thajské podniky, kterým mohutně narostl zahraniční dluh. Po devalvaci thajské měny následovaly podpůrné nákupy měn z Malajsie a Filipín, což vytvářelo tlak na ostatní měny v tomto regionu, jako byl například singapurský nebo hongkongský dolar. Zahraniční finanční společnosti začaly své investice stahovat z asijských zemí zpět. Odliv tohoto zahraničního kapitálu však situaci ještě více zhoršoval. Mnoho bank a podniků mělo problém splácet své zahraniční dluhy. I obří korejský koncern Kia Motors byl vážně zasáhnut krizí. Jeho situaci zachránila na poslední chvíli rozsáhlá státní pomoc. Krize samozřejmě postihla i akciové trhy. Vedoucí indexy asijských tygrů se od poloviny roku 1997 výrazně propadly. Od května 1997 do září 30

31 1998 poklesla hodnota akcií Beijing Enterprises na 20% své původní hodnoty a hongkongský akciový index ztratil od srpna 1997 do ledna 1998 přes polovinu původní ceny.. Dalšímu propadu zabránil zásah Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. I přes tento zásah se v jihovýchodní Asii šířila bída a mnoho miliónů lidí ztratilo své zaměstnání. Nejvíce tato krize postihla Japonsko, kterému hrozil návrat hluboké recese. Akciový index Nikkei-225 ztratil v období červenec 1997 říjen 1998 přes 7000 bodů, což znamenalo pokles o necelých 40%. Krize nepostihla pouze Thajsko a další státy jihovýchodní Asie, ale později se podílela i na krizi v Rusku a Latinské Americe Ruská krize (1998) 24 Ruská krize vznikla v důsledku asijské krize a příčinou jejího vzniku byl odliv zahraničního kapitálu z Ruska, který způsobil vnitřní i vnější zadluženost země. V říjnu roku 1997 šel ruský akciový index RTSI rychle ke dnu. K tomuto propadu přispěla asijská krize. Další příčina je připisována propadu cen ropy na světových trzích a obrovská rozpočtová díra v ruském hospodářství. V polovině roku 1998 již ruský akciový trh ztrácel téměř 80% své hodnoty. Rusku se stejně jako již předtím snažil pomoci Mezinárodní měnový fond a země západní Evropy. Přestože byly Rusku poskytnuty úvěry v celkové výši 27,5 miliard dolarů, pomoc nepřišla včas. Dne 17. srpna 1998 musel být uvolněn kurz rublu, který se rázem propadl o více než 50%. Propad kurzu z 6 rublů za 1 dolar na 20 rublů za dolar. Finanční trh Ruska se dostal do platební neschopnosti a zkolaboval. Kolabovaly ruské komerční banky, inflace se vyhoupla na 40% a HDP poklesl o 7% za rok Téhož dne, tedy 17. srpna provedla vláda také jednostrannou restrukturalizaci domácího dluhu a bylo vyhlášeno devadesátidenní moratorium na splácení zahraničních úvěrů. Následoval další akciový pokles, který se přenesl na rozvojové, ale i vyspělé kapitálové trhy. Ruský finanční sektor pomohla stabilizovat obrovská mezinárodní finanční pomoc a situace se posléze uklidnila. Krize měla také politické následky. Nejprve padla 23 : Největší burzovní krachy [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < : Největší burzovní krachy [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 31

32 vláda tehdejšího předsedy Sergeje Kirijenka a 31. prosince 1999 resignoval i prezident Boris Jelcin. graf 2.2. zdroj: Dot.com krize (2000) 25 Dot.com krize byla vyvolána tzv. splasknutím technologické bubliny. Proto je tato krize mnohdy také nazývána dot.com bublina. Počátky krize nalezneme opět v USA, kde nově vzniklé společnosti podnikající v oblasti počítačových technologií způsobily davové šílenství. Když se k počítačovým technologiím přidal ještě internet, šílenství bylo k neudržení. Technologický index Nasdaq 100 vzrostl díky nákupní mánii ze 600 bodů v roce 1996 na bodů v roce Nárůst znamenal neuvěřitelných 730%. Tzv. dot.com internetové společnosti vázaly kapitál z trhů a velice rychle se začaly rozrůstat. To, že tyto společnosti nevykazovaly jakoukoliv ziskovost zřejmě nikoho moc nezajímalo a burza vytvářela milionáře nejen za několik dní, ale dokonce za několik hodin či minut. Bublina byla na světě a investoři si svou chybu uvědomili opět pozdě. V březnu roku : Největší burzovní krachy v novodobé historii [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 32