SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

Transkript

1 sp.zn. sukls187398/ NÁZEV PŘÍPRAVKU Sedacoron Injekční roztok SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Amiodaroni hydrochloridum 150 mg ve 3 ml (1 ampule) Pomocné látky: benzylalkohol. Úplný seznam pomocných látek viz bod LÉKOVÁ FORMA Roztok pro intravenózní podání Popis přípravku: čirý bezbarvý až světle žlutý roztok. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Amiodaron je indikován pouze k léčbě těžkých poruch rytmu, zvláště u: - těžkých supraventrikulárních poruch rytmu s rychlou frekvencí komor, - tachykardie spojené s Wolff-Parkinson-Whiteovým syndromem, doložených symptomatických a hemodynamicky závažných poruch rytmu (komorové tachykardie, závažné formy komorových extrasystol). Intravenózní podání amiodaronu je vhodné zejména tam, kde je nutno dosáhnout rychlé odpovědi nebo kde perorální podání není možné. Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů. 4.2 Dávkování a způsob podání Dávkování Dávkování je nutno upravit dle individuálních potřeb daného pacienta na základě klinické odpovědi. Je třeba usilovat o nejnižší ještě účinnou dávku. Komorové extrasystoly vyžadují vyšší dávkování než supraventrikulární extrasystoly. Pokud se objeví projevy či příznaky plicní toxicity, doporučuje se, aby byla léčba amiodaronem přerušena do zjištění příčiny. Pokud plicní toxicita souvisí s amiodaronem, 1/12

2 doporučuje se jeho vysazení. Přínos steroidní terapie je kontroverzní, u závažné toxicity však může být užitečná. Při výskytu symptomů neurotoxicity se doporučuje snížení dávky, vzácně však může být nutné vysazení amiodaronu. Při výskytu fotosenzitivity se doporučuje snížení dávky a používání opalovacích krémů. Nauzeu a zvracení lze zmírnit snížením dávky nebo podáváním amiodaronu v rozdělených dávkách. Při výskytu epididymitidy se doporučuje snížení dávky nebo vysazení amiodaronu. K intravenózní krátkodobé či dlouhodobé infuzi pomocí infuzní pumpy. K ředění lze použít 5 % izotonický roztok glukózy nebo fyziologický roztok. Je třeba se vyhnout podání v podobě bolusové injekce. Amiodaron by neměl být směšován s jinými léčivy v infuzním, respektive injekčním roztoku nebo ve stejné injekční stříkačce, aby se zabránilo chemickým inkompatibilitám. K prevenci flebitidy po dlouhodobé infuzi by měl být zaveden centrální žilní katétr. Vzhledem k individuálním rozdílům v dávkování je nutno následující pokyny považovat pouze za doporučení. Iniciální krátkodobá infuze: Po dobu cca minut v adekvátním objemu 5 % roztoku glukózy: při poruše srdeční funkce 2,5 mg/kg tělesné hmotnosti (=0,05 ml koncentrátu) při neporušené kardiovaskulární funkci 5,0 mg/kg tělesné hmotnosti (=0,1 ml koncentrátu) Dlouhodobá infuze: Pro přípravu 24hodinové infuze se denní dávka naředí v cca ml 5 % roztoku glukózy. Při použití fyziologického roztoku se na 150 mg amiodaronu (1 ampule) použije nejméně 250 ml. Denní dávka: mg amiodaronu /kg tělesné hmotnosti, což odpovídá mg na pacienta (4-8 ampulí). Maximální denní dávka 1500 mg amiodaronu (10 ampulí) na pacienta by neměla být překročena. Vzhledem ke špatné žilní toleranci se doporučuje přejít na perorální podávání (tablety obsahující 200 mg amiodaronu), jakmile je to možné. Jakmile se dosáhne adekvátní odpovědi, měla by být souběžně zahájena perorální terapie s obvyklou zaváděcí dávkou (200 mg třikrát denně). Poté by měl být nitrožilní amiodaron postupně vysazen. Tento postup je zapotřebí k co nejrychlejšímu dosažení ustálených hladin. V akutních případech může být amiodaron podán přímo intravenózní injekcí, pod klinickým dohledem a za monitorování EKG a krevního tlaku. V takovém případě se extrémně pomalu 2/12

3 podává 5 mg/kg tělesné hmotnosti (1-2 ampule) (po dobu 1 až 3 minut). Toto podání by se nemělo opakovat nejméně 15 minut, a až i v případě, že první injekce nebyla v nejvyšší možné dávce. Vzhledem k přítomnosti benzylalkoholu je nitrožilní podání amiodaronu kontraindikováno u novorozenců, kojenců a dětí do 3 let. 4.3 Kontraindikace Sinusová bradykardie, sinoatriální blok a sick sinus syndrom (riziko sinusové zástavy), těžké poruchy atrioventrikulárního vedení, pokud pacient nemá zaveden kardiostimulátor Bi- nebo tri-fascikulární poruchy vedení, pokud pacient nemá kardiostimulátor, nebo není umístěn na jednotce intenzívní péče se zajištěným elektrosystolickým pacingem. Oběhové selhávání, těžká arteriální hypotenze. Kombinovaná léčba s léky, které mohou způsobit Torsades de Pointes (viz bod 4.5) Thyreoidální dysfunkce. Známá přecitlivělost na jód, amiodaron nebo pomocné látky obsažené v přípravku. Intravenózní injekce amiodaronu je kontraindikována v případě hypotenze, těžké respirační nedostatečnosti, kardiomyopatie a srdečního selhávání (možné zhoršení). Těhotenství, vyjma výjimečných okolností (viz bod 4.6) Kojení (viz bod 4.6) Novorozenci, kojenci a děti do 3 let věku, vzhledem k přítomnosti benzylalkoholu v přípravku. Žádná z výše uvedených kontraindikací neplatí při použití amiodaronu při kardiopulmonální resuscitaci pro komorovou fibrilaci rezistentní na elektrickou kardioverzi. 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Zvláštní upozornění Zvláštnosti podávání intravenózních injekcí: viz bod 4.3 Podávání amiodaronu intravenózní injekcí se obecně nedoporučuje vzhledem k riziku poruch hemodynamiky (těžká hypotenze, oběhový kolaps); pokud je to možné, je třeba vždy dát přednost infúzi. Intravenózní injekci lze podávat jen v krajním případě, kdy ostatní možnosti léčby selhaly, a vždy jen na kardiologické jednotce intenzivní péče za neustálého monitorování EKG a TK. Dávka je 5 mg/kg tělesné hmotnosti. S výjimkou případů kardiopulmonální resuscitace komorové fibrilace resistentní na elektrickou kardioverzi by amiodaron měl být podáván pomalu, během alespoň 3 minut. Intravenózní injekci nelze opakovat dříve než za 15 minut po první injekci, a to i kdyby druhá dávka činila pouze množství odpovídající 1 ampuli (hrozí nezvládnutelný kolaps). Přípravek nelze mísit s jinými léky ve stejné stříkačce. Nepodávejte ostatní přípravky stejným katetrem. Pokud je nutno v terapii pokračovat, je třeba přejít na intravenózní infúzi (viz bod 4.2). 3/12

4 Srdeční poruchy (viz bod 4.8) Byl hlášen vznik nových arytmií nebo zhoršení léčených arytmií, někdy s fatálním zakončením. Je důležité, ale obtížné, rozlišit nedostatečnou účinnost léčiva od proarytmického působení, ať už je spojeno se zhoršením srdečního stavu či nikoli. Proarytmické působení je hlášeno u amiodaronu řidčeji než u ostatních antiarytmik, a obecně se vyskytuje v souvislosti s faktory prodlužujícími QT interval jako lékové interakce a/nebo poruchy rovnováhy elektrolytů (viz body 4.5 a 4.8). I přes prodloužení QT intervalu vykazuje amiodaron nízkou torsadogenickou aktivitu. Plicní onemocnění (viz bod 4.8) Výskyt dyspnoe nebo neproduktivního kašle může souviset s plicní toxicitou jako je intersticiální pneumonitida. Byly hlášeny velmi vzácné případy intersticiální pneumonitidy po podání i.v. amiodaronu. V případě podezření na tuto diagnózu, u pacientů s rozvíjející se námahovou dušností buď izolovanou, nebo spojenou s postižením celkového zdravotního stavu (únava, pokles hmotnosti, horečka), by měl být proveden RTG hrudníku. Při intersticiální pneumonitidě by léčba amiodaronem měla být přehodnocena, krátce po vysazení amiodaronu je obvykle reverzibilní (klinické příznaky obvykle ustoupí během 3 až 4 týdnů, následované pomaleji se upravujícími rentgenovými nálezy a úpravou plicních funkcí během několika měsíců), a mělo by být uvažováno o kortikosteroidní terapii. Byly pozorovány velmi vzácné případy těžkých, někdy fatálních respiračních komplikací v období bezprostředně po chirurgickém výkonu (akutní syndrom dechové tísně dospělých ARDS); může se podílet interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci (viz bod 4.5 a 4.8). Jaterní onemocnění (viz bod 4.8) Důkladné sledování jaterních testů (transamináz) je doporučeno, jakmile je zahájena léčba amiodaronem, a dále pravidelně během léčby. U perorální a intravenózní formy a během prvních 24 hodin po IV podání se může vyskytnout akutní postižení jater (včetně závažné hepatocelulární nedostatečnosti nebo jaterního selhání, někdy smrtelného) a chronické jaterní onemocnění. Dávka amiodaronu by proto měla být snížena nebo by měla být léčba přerušena, jestliže dojde k vzestupu transamináz převyšujícímu 3x normální hodnoty. Klinické a biologické příznaky chronické jaterní poruchy mohou být minimální (hepatomegalie, zvýšení transamináz až 5násobně nad normální rozsah hodnot) a reverzibilní po ukončení léčby, nicméně byly hlášeny i fatální případy. Lékové interakce (viz bod 4.5) Nedoporučuje se současné užívání amiodaronu s následujícími léky: beta-blokátory, blokátory kalciového kanálu snižující srdeční frekvenci (verapamil, diltiazem), laxativa se stimulačním účinkem, která mohou způsobit hypokalémii, fluorochinolony. Zvláštní opatření Intravenózní injekci amiodaronu lze podávat jen na kardiologické jednotce intenzívní péče za neustálého monitorování EKG a TK. Pokud je to možné, měl by být amiodaron podáván centrálním žilním katetrem, kvůli zabránění reakce v místě vpichu (viz bod 4.8). 4/12

5 Je třeba být zvlášť opatrný v případech hypotenze, těžkého respiračního selhání a dekompenzovaného nebo těžkého srdečního selhání. Pediatrická populace Bezpečnost a účinnost amiodaronu u dětských pacientů nebyla hodnocena. Jeho použití u dětí není proto doporučeno. Ampule s roztokem amiodaronu pro intravenózní podání obsahují benzylalkohol (20 mg/ml), který může u kojenců a malých dětí do 3 let vyvolávat toxické a alergické reakce. Byly hlášeny případy gasping syndromu s fatálním zakončením u novorozenců (dětí mladších než 1 měsíc) po podání IV roztoku obsahujícího toto konzervační činidlo. Symptomy zahrnují náhlý začátek výše uvedeného syndromu, hypotenzi, bradykardii a oběhový kolaps. Anestézie (viz bod 4.5) Před chirurgickým zákrokem by měl být anesteziolog upozorněn, že pacient užívá amiodaron. Přípravek obsahuje benzylalkohol (20mg/ml). Benzylalkohol může způsobit toxické a alergické reakce u kojenců a dětí do 3 let. 4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Farmakodynamické interakce Přípravky vyvolávající torsade de pointes nebo prodlužující QT interval Přípravky vyvolávající torsade de pointes Kombinace amiodaronu s léky, které mohou vyvolat torsade de pointes, jsou kontraindikovány (viz bod 4.3). Jde o: - antiarytmika třídy Ia, bepridil, sotalol - další látky bez antiarytmického účinku: např. vinkamin, některá neuroleptika, cisaprid, erythromycin intravenózně, pentamidin parenterálně, kvůli zvýšenému riziku potenciálně letální komorové tachykardie typu torsade de pointes. Přípravky prodlužující QT interval Společné podávání přípravků prodlužujících QT interval s amiodaronem musí probíhat vždy na základě důsledného posouzení potenciálních rizik a výhod pro pacienta vzhledem k tomu, že může dojít k vyvolání torsade de pointes (viz bod 4.4) a pacient musí být stále monitorován ohledně prodloužení QT intervalu. Pacienti léčení amiodaronem by neměli užívat fluorochinolony. Přípravky snižující srdeční frekvenci nebo způsobující poruchu automaticity nebo vedení Kombinace s těmito přípravky není doporučena. Beta-blokátory a některé blokátory kalciového kanálu snižující tepovou frekvenci (verapamil, diltiazem) - může dojít k poruchám automaticity (vážná bradykardie) nebo vedení. Látky, které mohou způsobit hypokalémii 5/12

6 Kombinace s následujícími přípravky není doporučena. - stimulující laxativa, která mohou způsobit hypokalémii a tedy riziko torsade de pointes. Ostatní laxativa používat lze. Jen s velkou opatrností lze amiodaron kombinovat s následujícími léky: - Diuretika způsobující hypokalémii, samotná i v kombinaci - Systémové kortikoidy (gluko-, mineralo-), tetracosactid - Amfotericin B podávaný intravenózně. Pro prevenci hypokalémie (a k úpravě hypokalémie) je nezbytné monitorovat QT interval, a v případě vzniku komorové tachykardie typu torsade de pointes nesmějí být podána antiarytmika (má být zahájena komorová stimulace; může být použito i.v. magnézium). Celková anestézie (viz body 4.4 a 4.8) Byly zaznamenány potenciálně vážné komplikace u pacientů s celkovou anestézií: bradykardie (neodpovídající na atropin), hypotenze, poruchy vedení, snížený srdeční výdej. Ve velmi vzácných případech byly hlášeny závažné respirační komplikace (akutní syndrom respirační tísně dospělých), někdy smrtící, bývají obvykle pozorovány v období bezprostředně následujícím po chirurgickém výkonu. Mohou vyplývat z možné interakce s kyslíkem ve vysoké koncentraci. Působení amiodaronu na ostatní léčivé přípravky Amiodaron a jeho metabolit desetylamiodaron, inhibují CYP1A1, CYP1A2, CYP3A4, CYP2C9, CYP2D6 a P-glykoprotein a mohou zvýšit vystavení expozici jejich substrátům. Vzhledem k dlouhému poločasu amiodaronu může dojít k interakcím po několika měsících od ukončení léčby amiodaronem. Substráty glykoproteinu P Amiodaron je inhibitor glykoproteinu P. Při společném podávání se substráty gp-p se očekává zvýšení jejich expozice. - Digitalis Mohou se objevit poruchy automaticity (vážná bradykardie) nebo atrioventrikulárního vedení (synergické působení). Kromě toho je možný vzestup plazmatické hladiny digoxinu (vzhledem k poklesu jeho clearance). Je třeba monitorovat EKG a plazmatickou hladinu digoxinu a pacienti by měli být sledováni ohledně klinických příznaků digitalisové toxicity. Může být nutné upravit léčebnou dávku digitalisu. - Dabigatran Vzhledem k riziku krvácení je třeba opatrnosti při podávání amiodaronu s dabigatranem. Může být třeba upravení dávky dle informace o přípravku dabigatran. Substráty CYP2C9 Amiodaron zvyšuje inhibicí cytochromu P450 2C9 plazmatickou koncentraci substrátů CYP2C9 jako jsou warfarin nebo fenytoin. - Warfarin 6/12

7 Kombinace warfarinu s amiodaronem může proto vést ke zvýšení účinku warfarinu, a tím zvýšit riziko krvácení. Je nezbytné sledovat protrombinový čas (INR) častěji a podle aktuálních hodnot upravit dávku warfarinu jak během léčby amiodaronem, tak po jeho vysazení. - Fenytoin Kombinace fenytoinu s amiodaronem může vést k předávkování fenytoinem, vyvolávající neurologické příznaky. Musí se provádět klinické sledování a dávka fenytoinu musí být snížena, jakmile se objeví příznaky předávkování; hladina plazmatického fenytoinu má být rozhodující. Substráty CYP2D6 - Flekainid Amiodaron zvyšuje plazmatickou koncentraci flekainidu inhibicí cytochromu CYP 2D6, dávka amiodaronu by proto měla být upravena. Substráty CYP P450 3A4 Společné podávání těchto léčiv s amiodaronem, inhibitorem CYP 3A4, může vést ke zvýšení jejich plazmatické koncentrace a tím k možnému zvýšení jejich toxicity: - Cyklosporin Kombinace s amiodaronem může zvýšit plazmatickou hladinu cyklosporinu. Dávky mají být upraveny. - Fentany Kombinace fentanylu s amiodaronem může zvýšit farmakologický účinek fentanylu a zvýšit riziko jeho toxicity. - Statiny Kombinací amiodaronu se statiny metabolizovanými CYP 3A4 jako jsou simvastatin, atorvastatin a lovastatin se zvyšuje riziko svalové toxicity. Pokud je podáván amiodaron, doporučuje se používat statiny nemetabolizované CYP 3A4. - Jiné léky metabolizované CYP 3A4: lidokain, takrolimus, sildenafil, midazolam, triazolam, dihydroergotamin, ergotamin, kolchicin. Působení ostatních přípravků na amiodaron Inhibitory CYP3A4 a CYP2C8 mohou být potenciálně schopny inhibovat metabolismus amiodaronu a zvyšovat jeho expozici. Doporučuje se vyhnout užívání inhibitorů CYP3A4 (grapefruitový džus a některé léčivé přípravky) během léčby amiodaronem. 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství 7/12

8 Vzhledem ke svým účinkům na štítnou žlázu plodu je amiodaron v těhotenství až na výjimky kontraindikován. V těchto zvláštních případech je třeba velmi pečlivě zvážit potenciální přínos terapie. Kojení Amiodaron je vylučován ve významném množství do mateřského mléka, je tedy kontraindikován v období kojení. 4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Amiodaron nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 4.8 Nežádoucí účinky Následující nežádoucí účinky jsou setříděny podle orgánových systémů a zařazeny do seznamu dle frekvence výskytu následovně: velmi časté ( 1/10); časté ( 1/100 až <1/10); méně časté ( 1/1000 až <1/100); vzácné ( 1/10000 až <1/1000); velmi vzácné <1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit). Srdeční poruchy: Časté: bradykardie, převážně středně závažná Velmi vzácné: významná bradykardie, sinusová zástava, vyžadující přerušení podávání amiodaronu, zvláště u pacientů s dysfunkcí sinusového uzlu a/nebo u starších pacientů začátek nebo zhoršení arytmie, někdy následované srdeční zástavou (viz body 4.4 a 4.5) Není známo: torsade de pointes (viz body 4.4 a 4.5) Endokrinní poruchy: Není známo: hypertyreóza Gastrointestinální poruchy: Velmi vzácné: nausea Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: Časté: reakce v místě vpichu injekce, jako např. bolest, zarudnutí kůže, otok, nekróza, extravazát, infiltrace, zánět, zatvrdnutí, tromboflebitida, flebitida, celulitida, infekce, změna pigmentace. Poruchy jater a žlučových cest: Velmi vzácné: izolovaný vzestup sérových transamináz, který je obvykle středně závažný (1,5x až 3x nad normu) objevující se v začátku léčby. Toto se může vrátit k normě po snížení dávky nebo dokonce spontánně. akutní onemocnění jater s vysokými transaminázami a/nebo žloutenkou, včetně jaterního selhání, které někdy bývá smrtelné. 8/12

9 Poruchy imunitního systému: Velmi vzácné: anafylaktický šok Není známo: angioneurotický edém (Quinckeho edém) Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: Není známo: bolest zad Poruchy nervového systému: Velmi vzácné: benigní intrakraniální hypertenze (pseudotumor cerebri), bolest hlavy Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: Velmi vzácné: intersticiální pneumonitida vážné respirační komplikace (akutní syndrom respirační tísně dospělých) někdy s fatálním koncem (viz bod 4.4 a 4.5) bronchospasmus a/nebo apnoe u pacientů s vážnou respirační nedostatečností, zvláště u astmatických pacientů Poruchy kůže a podkožní tkáně: Velmi vzácné: pocení Není známo: kopřivka Cévní poruchy: Časté: pokles krevního tlaku, obvykle středně závažný a přechodný. Případy těžké hypotenze nebo kolapsu se vyskytly po předávkování nebo po příliš rychlé aplikaci injekce. Velmi vzácné: zčervenání. Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, , Praha 10, webové stránky: Předávkování O předávkování intravenózním amiodaronem nejsou k dispozici žádné informace. Existují omezené údaje o akutním předávkování amiodaronem podaným perorálně. Bylo zaznamenáno několik málo případů sinusové bradykardie, srdeční zástavy, záchvatů komorové tachykardie, torsade de pointes, oběhového selhání a poškození jater. Léčba by měla být symptomatická. Ani amiodaron, ani jeho metabolity nejsou dialyzovatelné. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 9/12

10 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: antiarytmika ATC skupina: C01B D01 Molekulární hmotnost: 681,8 pka: 5,6 Obsahuje 37,3% jód na jednotku hmotnosti, je vysoce lipofilní. Prodlužuje délku akčního potenciálu a refraktorní období ve všech srdečních tkáních (včetně sinusového uzlu, síní, atrioventrikulárního [AV] uzlu a komor) přímým účinkem na tkáně bez signifikantního ovlivnění membránového potenciálu. Snižuje automaticitu sinusového uzlu a junkční automaticitu, prodlužuje AV vedení a zpomaluje automaticitu spontánně se aktivujících vláken Purkyňova systému. Prodlužuje odolnost a zpomaluje vedení akcesorní tkáně u pacientů s Wolff-Parkinson-Whiteovým (W-P-W) syndromem. Dále vyvolává nekompetitivní alfa- a beta-adrenergní antagonismus a inhibice kalciových kanálů a ovlivňuje metabolismus hormonů štítné žlázy, vztah těchto účinků k jeho antiarytmickému působení však není jasný. Ve Vaughan Williamsově klasifikaci antiarytmik je amiodaron považován hlavně za látku ze třídy III s některými vlastnostmi třídy I, II a IV. Další působení/účinky: Má mírný negativně inotropní účinek, výraznější po intravenózním než perorálním podání, obvykle však netlumí funkci levé komory. Vyvolává koronární a periferní vasodilataci, proto snižuje periferní cévní odpor (afterload), hypotenzi však vyvolává jen při vysokých perorálních dávkách. Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie. V publikovaných studiích byla hodnocena bezpečnost amiodaronu u 1118 dětských pacientů s různými arytmiemi. V pediatrických klinických studiích byly užity následující dávky. Orální: - Úvodní dávka: 10 až 20 mg/kg/den po dobu 7 až 10 dní (nebo 500 mg/m 2 /den vyjádřeno na metr čtvereční tělesného povrchu). - Udržovací dávka: měla by být užita nejnižší účinná dávka; v závislosti na individuální odpovědi se může pohybovat mezi 5 a 10 mg/kg/den (nebo 250 mg/m 2 /den vyjádřeno na metr čtvereční tělesného povrchu). Intravenózní: - Úvodní dávka: 5 mg/kg tělesné hmotnosti po dobu 20 minut až 2 hodin. - Udržovací dávka: 10 až 15 mg/kg/den v rozmezí od několika hodin do několika dní. V případě potřeby může být současně zahájena orální terapie do obvyklé nasycovací dávky. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Je pomalá a proměnlivá, vstřebává se asi 20 až 55 % perorální dávky. Distribuce v organismu 10/12

11 Vysoký a proměnlivý distribuční objem v důsledku rozsáhlé kumulace v tukové tkáni a orgánech s vysokým prokrvením (játra, plíce, slezina, srdce) vede k pomalému dosažení ustálených, respektive terapeutických plazmatických koncentrací a prodloužené eliminaci. Biologická dostupnost % Vazba na proteiny Vysoká vazba na proteiny krevní plazmy (96%) Biotransformace Hepatální, rozsáhlá, s jedním aktivním metabolitem (desethylamiodaron: eliminace žlučí); možná také pomocí dejodinace (dávka 300mg uvolní asi 9 mg elementárního jódu, který je eliminován močí). Poločas Iniciální fáze poločasu je 8 min, pomalá fáze 4-10 dnů (průměr 7 dnů). Terapeutické plazmatické koncentrace 1 až 2,5mg na litr v ustáleném stavu (po 2 měsících terapie). Antiarytmický účinek je však obtížné předpovědět pomocí plazmatické koncentrace, a i při terapeutických koncentracích se může vyskytnout toxicita. Délka účinku Proměnlivě několik týdnů až měsíců; plazmatické koncentrace jsou měřitelné až 9 měsíců po vysazení amiodaronu. Eliminace z organismu Biliární V mateřském mléce: Do mateřského mléka se vyloučí asi 25% dávky podané matce. Dialýza: Není dialyzovatelný. Nebyly provedeny žádné kontrolované pediatrické studie. V omezených publikovaných údajích, jež jsou k dispozici u pediatrických pacientů, nebyly zaznamenány žádné rozdíly v porovnání s dospělými pacienty. 5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Karcinogenita/tumorigenita Studie na potkanech v dávkách polovičních než je maximální doporučená udržovací dávka u člověka a vyšších prokázaly na dávce závislé zvýšení výskytu folikulárních adenomů a/nebo karcinomů štítné žlázy. Mutagenita Studie mutagenity (Ames, mikrojaderný a lysogenní test) amiodaronu byly negativní. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 11/12

12 6.1 Seznam pomocných látek Polysorbát 80, benzyalkohol, kyselina chlorovodíková, voda na injekci. 6.2 Inkompatibility K ředění používejte pouze 5 % izotonický roztok glukózy nebo fyziologický roztok. Jiné roztoky se nedoporučují. 6.3 Doba použitelnosti 3 roky 6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání Uchovávejte při teplotě do 25 C. Uchovávejte ampule v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 6.5 Druh obalu a obsah balení Bezbarvé ampule, papírový přířez, krabička. Velikost balení: 5 ampulí po 3 ml. 6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Veškerý nepoužitý přípravek či odpadní materiál musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI EBEWE Pharma Ges.m.b.H.Nfg.KG, 4866 Unterach, Rakousko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 13/1015/93-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE / DATUM REVIZE TEXTU /12