cena 39 Kč / ročník /2013

Transkript

1 cena 39 Kč / ročník /2013 Foto archiv Design Ondřej Košťák

2 Inzerce

3 Obsah Milí čtenáři, někdy se mě lidé ptají, jestli máme my protestanti stejnou Bibli jako katolíci. Když je ujišťuji, že ano, moc mi nevěří. Tak hned dodávám, že např. na Českém ekumenickém překladu se podíleli odborníci ze všech církví včetně katolické. Pro úplnost jim poskytnu informaci, že bratři katolíci mají akorát navíc deuterokanonické knihy, které ale i reformátor Luther doporučoval ke vzdělání, a kraličtí je rovněž přeložili jako pátou část své Šestidílky. Ale ani s touto argumentací obvykle neuspěji, protože se většinou ptají lidé, kteří o Bibli mnoho nevědí a vlastně ji ani nečtou, zajímá je jen hodnověrnost. S Biblí, zdá se, byl vždycky problém. Už jenom s tím, jestli vůbec může být přeložena do jiných jazyků, nežli je hebrejština, řečtina a latina. Mimořádným vkladem do této diskuse se proto v naší zemi stala misie Cyrila a Metoděje, od jejichž příchodu na Moravu letos uplyne 1150 let. Vytvořili písmo a přeložili podstatné části Bible, aby u nás křesťanství mohlo hlouběji zapustit své kořeny. Srovnatelným počinem se pak před 400 lety stal překlad Bible kralické, která byla pro mnohé ve své době jediným nositelem evangelia i českého jazyka. Vraťme se ale k lidem, kteří se mě ptají, jestli používám správnou Bibli. Je dobré se takto ptát, aby člověk nesešel na scestí čtením třeba věroučně tendenčního překladu s názvem Písmo svaté Překlad nového světa z provenience Svědků Jehovových. Ale mnohem větší nebezpečí hrozí těm, kteří Bibli nečtou vůbec. Ti si ani neuvědomují, že už vlastně na scestí jsou, neboť vědomě žijí pod vlivem všech jiných slov, jen ne slova Božího. Takže nakonec nejdůležitější otázka není, která Bible je ta správná, ale zda ji otevírat? Milí čtenáři časopisu BRÁNA, jsem rád, že jste se rozhodli i v roce 2013 číst články, které jsme pro vás v redakci připravili, ale chci vás povzbudit, abyste četli především Písmo svaté. A jestli to bude kralický překlad nebo ekumenický, zda studijní, B21, Jeruzalémská Bible, anebo jakýkoliv další z překladů, to už nechávám zcela na vás. šéfredaktor 04 Lenost 06 Rozhovor O zdraví duše a ducha 10 Téma Bible v překladu 22 Zápisník Amsterdam 24 Reportáž Konference v Jižním Súdánu 32 Seriál Zpětná vazba 34 K diskusi Prospějí církevní restituce? příště tiráž Změna člověka možná? Martin Škoda Číslo 1/2013, ročník Bratrské rodiny 45, Českobratrské rodiny 70 Vyšlo Vychází 10x ročně, cena 39 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík Redakční rada: Mgr. Libor Duchek, Mgr. Miloš Hejzlar, Bc. Anna Chrásková, Mgr. David Kašper, ing. Peter Komrska, Mgr. Kateřina Kyslíková, Jana Matulíková, PhDr. Daniela Sedláčková, Hedvika Benáková, Mgr. Petr Grulich j.h. Výtvarník: Ondřej Košťák Sazba: Olga Kutílková Vydavatel: Jiří Sedláček IČ Ev. č. MKČR: E 5080 ISSN X Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce. Redakce a administrace: Kodex, o.p.s., Soukenická 11, Praha 1 tel brana@cb.cz

4 SLOVO Matouš 25,14-30 Lenost Na letních olympijských hrách v Londýně jsme získali čtyři zlaté medaile. Mohl by rozhovor s Barborou Špotákovou vypadat nějak takto? Jak jste se během roku připravovala, bylo to náročné? Kdepak, viděla jsem, že na to mám. Byla jsem v opravdu vrcholné formě, říkal mi to i trenér, že mám životní formu, tak mi doporučil, abych omezila tréninky a místo toho se dala do pohody. Pár měsíců před olympiádou už jsem netrénovala vůbec, abych si náhodou s něčím nehnula. Nakonec jsem na doporučení trenéra jela na rekreaci do Krkonoš, kde jsem přečkala poslední tři týdny před olympiádou. Ve skutečnosti to samozřejmě bylo úplně naopak. Barbora Špotáková, stejně jako další medailisté nevynechala jediný trénink, celý rok dřela a na jejím výsledku to bylo znát. Jakýkoli úspěch na olympiádě vyžaduje ohromnou sebekázeň, dril. Dlouhodobě. Jinak není možné uspět. Ptám se, proč by to v duchovním životě mělo být jinak? Chceme uspět před Bohem? Chceme uspět, až nás bude soudit? Ano. A je to možné, když budeme setrvale leniví? Když budeme soustavně lhostejní k Bohu? Líný služebník Lenost se nám možná zdá jako neškodný hřích, možná bychom se pro ni dokonce zdráhali použít slovo hřích. Ale může nás podobně jako jiné neléčené hříchy odvést od Boha mimořádným způsobem. Evangelista Matouš nás seznamuje s Ježíšovým podobenstvím o nebeském království: Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. (Mt 25,14-18) Potom se po dlouhé době pán těch služebníků vrátil a začal účtovat (Mt 25,19). Jedině poslední služebník s jednou přijatou hřivnou nic užitečného neprovedl. Prostě ji zakopal a celou tu dlouhou dobu, kdy byl pán pryč, s ní vůbec nic neudělal. Obhajuje se strachem z pánova trestu v případě neúspěchu: Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří. (Mt 25,25), ale on mu vytýká lenost: Jeho pán mu odpověděl: Služebníku špatný a líný (Mt 25,26) Užitečnost jako poslání člověka Lenost je snad největší překážkou našeho duchovního růstu, brzda všeho dobrého. Zabraňuje nám rozvíjet obdarování, která máme, takže zůstanou spát. Potenciál, který do nás Bůh vložil, zůstane nevyužit. Tím se stáváme neužitečnými. Nic z nás není. Je hříchem být neužiteční? Měli bychom leden 2013

5 být pro Boha užiteční? Ano, desetkrát ano. Adam dostal v zahradě Edenu jasný úkol: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil (Ge 2,15). Měl pracovat pro Boha. Není tady totiž on pro nás, jak si někdy pomýleně myslíme, ale my pro něho. Nemá být k dispozici on nám jako nějaký služebník, ale my máme být vždy ve všem k dispozici jemu. Když hledíme, jak být užiteční Bohu tam, kam nás postavil, nacházíme zvláštní radost a naplnění. Naopak ovocem nicnedělání a platí to i o duchovní lenosti je jen zvláštní pachuť a mdlost života. Odkládání na později Jistě jste slyšeli termín, v poslední době čím dál hojněji užívaný prokrastinace. Slovníková definice praví, že je to výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, rizikový fenomén pro duševní zdraví. Mnohdy se však používá jen jako vznešené označení lenosti, pohodlnosti, nesebekázně. Říká se, že to, co nám brání udělat to, co máme, bývá často strach. Proto pořád znovu a znovu odkládáme důležité věci na pozdější dobu. Paralyzuje nás strach, že něco pokazíme, že na daný úkol nestačíme. Stejným strachem se omlouval i služebník z našeho podobenství. Může být strach naší omluvenkou, když nečiníme Boží vůli? Z podobenství vidíme, že rozhodně nikoli. Nemusíme být zrovna nejproduktivnější v celém Božím království, ale jestliže nás strach uvede do totální pasivity vůči Bohu a jeho úkolům, je to naše zhouba. Nikoli snad formálně, ale prakticky ho vyřadíme z našeho života. A domníváme se, že to nevadí, že je to tak v pořádku. Ale není, jak vidíme na tomto našem podobenství. Jestliže my vyřadíme jeho, on vyřadí nás z účasti na sobě samém. Na věčném životě. Nemůžeme být beztrestně pasivní vůči Bohu. Odmítáme tím jeho požehnání. Odmítáme tím jeho samotného, odstřiháváme se od života a podepisujeme si ortel smrti. Viktor Glier (28) rok a půl kazatelem v Novém Městě nad Metují, předtím čtyři roky jako vikář v Praze na Zbraslavi a Řevnicích. Šest let ženatý s manželkou Michaelou (26), dva synové (Alex 4,5 a Amos 2,5 roku), v březnu očekávána dcera. Cesta nejmenšího odporu cesta zkázy Jedním z nejhroznějších projevů lenosti je lhostejnost. Lhostejnost k Bohu a jeho požadavkům na náš život, stejně jako lhostejnost k tomu, co se kolem nás děje, je zhoubná. A přitom lhostejnost je to, k čemu mnozí z nás byli vychováni. V písni 1970 od skupiny Chinaski se zpívá: Naši mi vždycky říkali, jen nehas, co tě nepálí co můžeš, sleduj zpovzdálí. Tím heslem se nesmíme nikdy řídit, když se kolem nás děje zlo. Chvála nečinnosti podle jiného takového hesla kdo nic nedělá, nic nepokazí je veliká lež. Nicneděláním umírají lidé. Nicneděláním církve jdou miliony lidí do záhuby, vstříc jisté smrti. Nepomoc v pravý čas může být osudná. Mnoho obyvatel fašistického Německa nedělalo nic zlého mnozí byli jen lhostejní. Lhostejní k tomu, že přestali vídat svoje židovské sousedy. Představte si ten hrozný obraz sklopím hlavu a projdu, když někdo někoho na ulici bije. Nechám tonoucího zahynout. Nezvednu hlas proti nespravedlnosti nebo nečestnému chování. Tudy nejdeme, nechceme jít. A přesto, proč je tak málo obrácených? Tak málo zralých křesťanů? Lenost! Nechceme si komplikovat život, toť naše krédo. Jít cestou nejmenšího odporu. Že bychom se báli ztráty zaměstnání (to ještě tak možná ano), konfiskace majetku, pronásledování, věznění nebo smrti, jestliže o sobě budeme říkat, že jsme Kristovci a žít tak? Ale kdež! Toho se bojí 200 milionů pronásledovaných křesťanů v Indii, Číně, Severní Koreji, Vietnamu a na Filipínách, ale ne my. Tak co nám brání ve svědeckém životě, co je naše překážka číslo jedna? Pohodlnost. Jsme příliš pohodlní a ne že bychom se báli vážných následků, prostě a obyčejně si nechceme komplikovat život a jsme spokojení tak, jak jsme, tak co bychom se namáhali. Lenost, snaha jít cestou nejmenšího odporu, je skutečná zhouba. Touto cestou nikdy nenajdeme Boha, touto cestou nikdy nedojdeme do věčnosti. Ztratit sám sebe nejde samo od sebe, bez odporu a bez sebezapření. A přitom, když se dáme Bohu k dispozici, přichází obrovské požehnání. Písmo nás vyzývá k aktivitě, k požehnané, smysluplné práci. Tou prací je nám hledání Boha, modlitba, studium Písma, pomoc bližním v pravý čas, aktivní svědecký život, přijímání zodpovědnosti ve společenství, do kterého nás Bůh postavil. Kdy začít? Hned. Sám jsem byl před rokem a čtvrt nečekaně, neplánovaně blízko smrti. Nechci vás strašit. Ale musíme si uvědomit, že nikdo nezná svůj konec. Nevíme, kdy přijde náš čas. Proto není vhodnější chvíle začít něco dělat než tato. leden 2013

6 rozhovor Rozhovor s psychiatrem Maxem kašparů O zdraví duše a ducha Někteří by ho nazvali renesančním člověkem. Max Kašparů je odborníkem v mnoha oblastech, ale nedílnou součástí jeho života je živá křesťanská víra. Skrze své povolání je schopen podívat se na člověka i na církev zevnitř. A obojí hodnotí bez iluzí, ale s porozuměním. Jednou jste se vyjádřil, že po vaší konverzi, a tedy obrácení jste získal o církvi a víře mnoho ideálů a iluzí. Iluze jste za léta ztratil, ideály ne. Můžete být konkrétní? Konvertoval jsem díky setkání s moudrými, vysoce vzdělanými a zdravě myslícími lidmi. Poznal jsem na nich křesťanský ideál a domníval jsem se, že stejnými vlastnostmi jsou obdařeni křesťané všeobecně, představitelé církve zvlášť. Většina konvertitů bývá totiž po přijetí víry nadšená a v každém nadšení je lehce otupena kritičnost. Postupem času jsem poznával, že žít nebo myslet jako křesťan na straně jedné a chodit do kostela na straně druhé, se občas vylučuje. Iluze jsou již pryč, což je pro mne osvobozující, ale Kristův ideál zůstal, což je zásadní a podstatné. A nebyla také jedním z ideálů představa, že když se člověk stane křesťanem, že se mu bude vždy jen dařit a že bude tzv. stále v pohodě? Taková představa naštěstí nebyla. Právě proto, že moji učitelé víry to neměli v životě ani trochu lehké. Léta krutých komunistických kriminálů pro víru a celoživotní následky pro věrnost církvi. Nečekal jsem proto, že mi odkudsi shůry spadne smeták, který mi bude zametat problémy ze životní cesty. Ale věděl jsem, že mi dá Ježíš sílu a odvahu, jakou dal jim, abych to těžké překonával. Nezklamal. Ptám se proto, že bych si s vámi rád povídal o duševním respektive duchovním zdraví lidí a zvláště o zdraví lidí mladých. Začněme ale tím, jaký je rozdíl mezi pojmy duševní a duchovní? Rádo se to plete. Zhruba řečeno duševní se týká lidského psýché, duchovní našeho spirita. První je záležitostí lidského mozku, druhé si k tomu přibere i naše srdce. Pojmy duševní a duchovní jsou jazykově blízké, jak jsou ale blízké profese psychologů resp. psychiatrů a kněží či kazatelů? S tímhle mám trochu problém. Nikoli v sobě, ale kolem sebe. Setkávám se totiž s tím, že někteří kněží a pastoři si hrají na psychology, dávají rady patřící do kompetence psychiatra a někteří psychologové se staví do role duchovních vůdců a poradců v duchovním životě. Být guru, mistr jakési moderní synkretistické spirituality a là New Age, to se dneska mezi rádoby-intelektuály nosí. Obojí je špatně. Jde spíše o narcismus malých rozdílů. Já sám, byť teolog, musím občas někoho poslat do zpovědnice a naopak některý kněz pošle ze zpovědnice penitenta za mnou. Není ostudou přiznat si, že na něco prostě nemám. Doporučuji, jak velí české přísloví, aby se švec držel se svého kopyta. V čem by se měl křesťan obracet na věřící přátele nebo svého pastýře a kde je ona pomyslná hranice, kdy by měl vyhledat péči psychoterapeutickou nebo i psychiatrickou? Laik to někdy nedovede rozlišit. Ale to nevadí. Má problém a navštíví s ním věřícího přítele nebo kněze, Doc. PhDr. ThDr. MUDr. et Dr. Max Kašparů, PhD. Dr.h.c. (1950) Narozen v Žirovnici, vystudoval postupně stomatologii, všeobecné lékařství, pedagogiku, etiku a teologii. Jako student medicíny konvertoval ke katolické církvi a stal se členem Sekulárního řádu želivských premonstrátů. V roce 1990 přijal diákonské svěcení. Pracuje jako psychiatr a soudní znalec, přednáší na několika vysokých školách a pořádá duchovní obnovy. Do současné doby napsal jedenadvacet publikací, některé byly přeloženy do polštiny, francouzštiny, italštiny, slovenštiny a esperanta. Je ženatý, otec dvou dcer. Jeho koníčky jsou ochotnické divadlo a esperanto, má v oblibě dobré červené víno, inteligentní humor a maďarské ohaře. leden 2013

7 před kterými svůj problém otevře. A společně dojdou k tomu, kam se obrátit. Někdy stačí modlitba, lidský přístup plný lásky a porozumění, chlapské slovo povzbuzení a nahradí se jimi hodně krabiček prášků na nervy. Jindy je potřeba naopak rychlé lékařské intervence. Duchovní by měli znát věřící psychiatry a psychology ve svém okolí a být s nimi v kontaktu. Ale pozor! Pod pojmem věřící si nepředstavuji pana doktora, který se považuje za křesťana jenom proto, že mu coby novorozeněti pan falář polil hlavičku a on si občas zajde do kostela na půlnoční mšičku. Právě takoví jsou nebezpeční. Foto Bronislav Matulík Zajímalo by mě, jestli jste vysledoval, jaký má na duševní zdraví dopad vážně vedená víra u praktikujících křesťanů? Jinak řečeno, jestli církev významným způsobem podporuje duševní zdraví svých oveček? Na první otázku lze odpovědět, že všechno co děláme poctivě, přináší radost. Poctivě žité mateřství, poctivě žité kněžství, poctivý lidský postoj, poctivě dělaná práce, všechno to naplňuje člověka spokojeností. Tzv. nedělní křesťanství je spíše karikaturou než vírou. Pokud jde o druhou otázku, tady trochu váhám s odpovědí. Asi bych řekl, že církev duševní zdraví svých oveček všeobecně a většinově významným způsobem nepodporuje. Příčiny, proč tomu tak někde je, vidím v obřadničině, která nahradila živý vztah k Ježíši Kristu, ve formalismu, kterým se nahrazuje poctivost a v tzv. jakobysmu (vlastním bratru formalismu), kdy děláme mnoho věcí v duchovním životě jakoby. Na druhé straně se ale můžeme setkávat s lidmi, které církev a přísná křesťanská výchova svými vážně míněnými a až leden 2013

8 rozhovor přehnanými nároky na dokonalost, přivedla do úzkostí a deprivace. Co o tom soudíte? Ano, mám s tím ve své lékařské a diákonské praxi zkušenost. V zásadě musíme rozlišovat zdravou a nezdravou religiozitu a s nimi související pozitivní a negativní náboženskou výchovu. Tak, jako zdravá religiozita a výchova ke zdravému svědomí kultivují lidskou osobnost, tak pravý opak vede k úzkosti, strachu, pocitům méněcennosti a bigoterii. Výchova jako taková je složitá věc a zakomponovat do ní zdravé, kvalitní, duchovní hodnoty je o to složitější. Bohužel nejsou kněží a pastoři často v této oblasti dobrými rádci, eventuálně schopnými korektory rodičů. Mnoho takových úzkostí dopadá na mladého člověka, když se vyrovnává se svou sexualitou. Co byste poradil křesťanovi, který si zoufá a je znechucen sám ze sebe, když si neumí pomoci od masturbace ani pornografie, která se mu doslova denně nabízí v počítači? Tak v první řadě si nemá zoufat! Taková reakce může být právě následkem špatně vedené výchovy v duchovní oblasti. Stále se ještě traduje v církvích to, čemu já říkám hříchocentrismus. Od ranního probuzení až do večerního usnutí se křesťánek věnuje sledování svých hříchů. Je potřeba začít pěstovat kristocentrismus. Pokud pitváme hříchy, jsme otočeni zády ke Kristu. Pokud budeme fascinováni Ježíšem, otočíme se zády ke hříchu. Ten, který v kterékoli oblasti selhává, musí bojovat. Obecné doporučení, co udělat v pondělí, co si přečíst v úterý, jak meditovat ve středu, aby mne od čtvrtka minula všechna pokušení, taková rada není. Musí se bojovat! A když padnu, vstanu! Jak říkával sv. Ignác z Loyoly: Dobrý voják rány nepočítá. Sex za normálních okolností souvisí se vztahy, ale to je další kámen úrazu. Vztahy se dnes možná až snadno navazují přes internet, ale stejně snadno se rozpadají v reálném světě. Co byste doporučil mladým lidem, jak se vyrovnávat s rozchody? V první řadě bych doporučoval, abychom se všichni vrátili k přirozenosti. Tedy k normalitě, které by měla učit právě církev. Už sv. Tomáš Akvinský říkal, že milost předpokládá přirozenost. Té ubývá především ke škodě mezilidských vztahů. On totiž celý lidský život, od početí až ke smrti, není o ničem jiném než o vztazích. K sobě, k lidem, k Bohu. Přirozenost jsme nahradili umělotinami a virtuálním světem. Doba nás k tomu vybízí, ale my máme možnost říci NE. V tom je svoboda Božího dítěte. Pokud jde o rozchody, každému předchází krize. Krizí se nebojme, když si z nich odneseme nějaký hodnotový, duchovní, zkušenostní kapitál, který je potřebný pro naši budoucnost. Krize nás kultivují k lepšímu. Jsou ale mladí lidé, kteří se vztahů bojí anebo je navazovat neumí. Máte pro ně nějakou radu? V těchto případech nejde o dávání rad dětem, ale jejich rodičům a vůbec klimatu naší tzv. liberálně tržní společnosti, která se zbavuje všech hodnot, kromě těch materiálních a utilitaristicko-hédonistických. Hovoří se o výchově ve všech pádech, ale od teorií je k praxi čím dál tím větší vzdálenost. Rodiče se domnívají, že děti se vychovávají přes uši. Pravda je taková, že děti se vychovávají přes oči. Je zbytečné jim stokrát opakovat dobrou teorii, když jednou vidí, že v praxi to rodiče žijí jinak. V celé společnosti je tomu s pokrytectvím podobně. Rodiče se domnívají, že děti se vychovávají přes uši. Pravda je taková, že děti se vychovávají přes oči. Je zbytečné jim stokrát opakovat dobrou teorii, když jednou vidí, že v praxi to rodiče žijí jinak. Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že dnešní mladá generace nemá takovou psychickou odolnost, jako předešlé generace. Co myslíte, hroutí se dnes mládež víc než jejich rodiče, když se setkávají se smrtí, s nemocí, s neúspěchem anebo jen s nesmyslností života? Hroutí se častěji. A nemusí to být po setkání s něčím tragickým. Nedávno jsem léčil mladou dívku, která se totálně psychicky zhroutila, protože jejího jezevčíka přejel autobus. Na jedné straně jsem její bolest chápal, protože ten pes byl jediný, kdo jí projevoval lásku Dám-li osudy lidí, kteří prošli nacistickými a bolševickými lágry, trpěli, ztratili všechno, a přesto začínali stále a stále znovu, do srovnání s dnešními mladými, kteří páchají sebevraždu po první nešťastné lásce a prvním nevydařeném pokusu o dosažení nějakého cíle, vidím, jaký je v tom rozdíl. Důvodů, proč je tomu tak, je více. Jde o multifaktoriální záležitost. leden 2013

9 S Maxem Kašparů se můžeme setkat na různých konferencích, slýchat ho v rozhlase, ale nejvíce se o něm dozvídáme v knize rozhovorů, která vyšla pod názvem: Do výšky volím pád. Každá doba je trochu jiná, čemu psychicky náročnějšímu čelí dnešní mládež oproti předešlé generaci? Čelí vícero problémům, především frustraci, pocitu zmarnění. Bohužel je tato nemoc postihuje v hodně mladém věku. V době Sigmunda Freuda se říkalo, že lidé trpí sexuální frustrací, dnes trpí existenciální frustrací, ztrátou smyslu života. Proto hazardují, utíkají se k drogám a k falešným bohům. Rozvod je fenomén doby a postihuje i církev. Jak se mohou mladí lidé vyrovnat s krachem vztahu svých rodičů, aby je to nedeterminovalo pro jejich budoucí manželství? Psychologové, psychiatři, učitelé a duchovní to mají, na rozdíl od automechaniků, složitější. Bůh totiž, na rozdíl od automobilek, tvoří originály. Proto není možné dávat univerzálně platné rady, které se hodí pro každého jedince. Dobře, zkusím se zeptat jinak. Jak byste povzbudil mladé lidi k odvaze vstoupit do manželství, přestože kolem sebe vidí čím dál víc krachujících vztahů? Jak byste vůbec obhájil manželskou instituci? Hovořil jsem už o tom, že je dobré ctít přirozenost, tedy normalitu. Soužití muže a ženy v manželství je naprosto přirozené, a že spolu budou žít celý život, je normální jak pro ně, tak pro jejich děti i vnoučata. Člověk je od Stvořitele tak nastaven a svoje naprogramování by měl ctít. Společenské klima je ovšem uměle programované pro obdiv abnormality. Písmo nám však doporučuje, abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu. Lidé, kteří v představě jakési pochybné svobody nerespektují přirozený řád, zůstávají v koncích života sami. A samota je velmi často následek životního sobectví. Nedávno jsem byl na pohřbu mladého osmnáctiletého člověka, který si vzal život. Je možné, aby rodiče nebo přátelé včas rozeznali, že něco podobného hrozí? A co by měli udělat? I v tomto případě je to složitější. Existují sice signály, které mohou věstit podobnou událost, ale ne vždy. Projevy sklíčenosti, deprese, bezradnosti, nespavosti, nechutenství, stranění se kolektivu, uzavřenosti do sebe, to jsou pro sebevražedné jednání významné signály. Je v první řadě potřeba mít otevřené oči, abychom to viděli, a následně mít otevřené uši a náruč. Také nepodceňovat problém a nevěřit starému a stále tradovanému nesmyslu, že kdo hovoří o sebevraždě, nikdy ji nespáchá. Udělat ji totiž může i ten, kdo o ní mluví. Zkuste prosím na závěr z pohledu křesťana povědět alespoň tři pádné důvody, proč žít a nevzdat to. Zaprvé kvůli dobrodružství daru života. Zadruhé proto, abychom na věčnost neodcházeli dříve, než naplníme smysl své existence. Zatřetí proto, že jako křesťané máme výsadu milovat proti veškeré nenávisti, doufat proti úplné beznaději a věřit proti veškerým pochybnostem. Pověsme svůj život na Ježíše Krista. Pokud to neuděláme, můžeme ho pověsit na hřebík. Děkuji za rozhovor. bronislav MatULík leden

10 TÉMA jiří LUkL Foto archiv, design Ondřej Košťák Bible se drží se svými téměř 4 miliardami prodaných výtisků v čele nejprodávanějších knih světa. Celá Bible je přeložena do 429 jazyků, její některé části nebo jednotlivé knihy dokonce do Naši předkové si mohli přečíst biblické texty v jazyku, kterému rozuměli, už před 1150 léty. Tehdy přišli na Moravu misionáři Cyril a Metoděj. Ale není to jediné výročí, které si chceme letos připomenout. Také vzpomeneme 400. výročí Bible kralické, která zůstává pro mnohé nejmilejším a nejčtenějším překladem. V tématu tohoto čísla se seznámíme i s dalšími překlady, které je možné na našem trhu najít. Stačí si jen vybrat ten nejvhodnější pro sebe a číst. 10 leden 2013

11 Bible přišla do naší země poměrně brzy. Na žádost moravského knížete Rastislava byli cařihradským císařským dvorem k nám v r. 863 posláni už zkušení křesťanští misionáři, Konstantin (později přijal jméno Cyril) a Metoděj. Tito rodní bratři s sebou přinesli vybrané části evangelií, přeložené do staroslověnštiny, které lidé u nás dobře rozuměli. Postupně přeložili celou Bibli. Oba patřili k nejvzdělanějším učencům své doby. Zvláště Konstantin, který dal celé práci základ a ráz, měl teologické vzdělání, byl učitelem filozofie a ovládal skvěle jazyky. Bibli překládali z hebrejštiny a z řečtiny, která byla jejich mateřským jazykem. Pocházeli z řecké Soluně (Tesaloniky). Podle prof. M. Weingarta jejich překlad vyniká po stránce jazykové a je krásný slohově. V jeho pozadí je důkladná bohoslovecká příprava. Byl to první překlad mezi Slovany a jeden z prvních v celé Evropě. Vulgáta Vliv východní byzantské církve měl v naší zemi jen krátké trvání a po smrti našich věrozvěstů, v důsledku politických změn, u nás převládl vliv římské části tehdy ještě jednotné církve. V praxi to znamenalo, že jediným církví uznávaným a při bohoslužbě používaným překladem byla od pátého století latinská Vulgáta. Prostí lidé jí nerozuměli, a tak se Bible i v církvi dostávala do pozadí. Slovanská liturgie se později konala pouze v slovanském Sázavském klášteře. V ostatních klášterech se používala latina jako jediný církví uznávaný liturgický jazyk. Žáci Cyrila a Metoděje od nás odešli do Chorvatska, kde v misijní a překladatelské práci svých učitelů pokračovali. Bible v naší zemi v tichosti působila, i když to bylo prostřednictvím latinské Vulgáty. Té rozuměli jen kněží a vzdělaná šlechta. Pod vlivem latinské Bible žil kníže Václav a z ní vyrůstal i náš pozoruhodný kněz a misionář biskup Vojtěch, který usiloval o nápravu vztahů mezi církví a společností. O jeho kritické postoje církev nestála, proto odešel jako misionář do Pruska, kde pak násilnou smrtí jeho život skončil. První překladatelé do českého jazyka Aby se Bible dostala i mezi prosté lidi, bylo nutné ji přeložit do češtiny. Církev nerada ustupovala od zásady, že číst, chápat a vykládat Bibli mohou jen kněží, a to z latiny. První ústupek si už na konci 13. století vynutily ženy, pravděpodobně z kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Při svých pobožnostech používaly určité části Bible, zvláště žalmy, a to v latině, které nerozuměly. Mezi řádky si začaly vpisovat české překlady a to je naše nejstarší česká biblická památka. Ze stejného důvodu se na počátku 14. století překládaly i evangeliáře, tzv. lekcionáře. Jsou to výběry biblického čtení (perikop) pro neděle a svátky. Z doby vlády císaře Karla IV. pochází nejstarší český překlad celého Matoušova evangelia, doprovázeného církevním výkladem. Když se Karlova dcera Anna r vdala za anglického krále Richarda II., přinesla si do Anglie i latinský lekcionář s německým a českým překladem. Je uložen v Britském muzeu v Londýně. Na okrajích jsou její ručně psané poznámky. Touha Čechů po Bibli ve vlastním jazyce u nás rostla delší dobu. Živil ji kazatelskou činností Jan Milíč z Kroměříže mezi Čechy a Konrád Waldhauser mezi našimi Němci. Oba tak pěstovali u svých posluchačů úctu k Božímu slovu. Jejich volání znělo: Zpět k prvotní církvi a zpět k základům církve, k Bibli! Prof. F. M. Bartoš se domnívá, že také Matěj z Janova přeložil výbor z Bible, snad přímo Nový zákon. Tento učenec se před Husem nejhlouběji ponořil do Písma svatého. Bible a česká reformace Touha po Božím slově ve 14. století rostla na různých místech Evropy. Jan Viklef ( ), anglický filozof a teolog, postavil Písmo svaté jako Boží zákon platný pro svět, národ i stát, ale především pro církev. Ve světle Písma svatého posuzoval církevní učení a řády. Uvědomoval si, jak daleko církev zabloudila a že její záchrana je v návratu k Božímu slovu. Proto v církvi odsuzoval všechno, co nebylo zdůvodněno Písmem. Spolu se svými přáteli přeložil Bibli do angličtiny. Jeho studenti ji opisovali a učili se ji nazpaměť. Později prohlásil Kostnický koncil Viklefa za kacíře. S královnou Annou (r. 1381) přišli do Anglie i studenti z Prahy, kteří studovali v Oxfordu, kde Viklef učil. Jeho přístupy k Bibli pak přinášeli do Čech a ty dobře rezonovaly s obdobnými postoji našeho reformátora, Mistra Jana Husa. Stále silněji se i u nás projevovala touha po celé české Bibli. Jednotlivé překlady, jak vznikaly během ThDr. Jiří Lukl (74) kazatel CB, bývalý ředitel České biblické společnosti. Občas průvodce po Izraeli. S manželkou Lydií mají dva syny, Jana a Pavla, a také sedm vnoučat. V současnosti důchodce na plný úvazek. leden

12 TÉMA téma dlouhých let, byly shromážděny a dochází k tzv. první recenzi české Bible. Autor této recenze není známý. Došlo k ní asi v 80. letech 14. století. Tato Bible se na rozhraní 14. a 15. století pilně opisovala. Zachovalo se několik kopií. Především Bible drážďanská leskovecká, dvousvazková Bible olomoucká (1417) a zvláště krásná je třísvazková Bible litoměřická (1429). Zachovala se jich celá řada, k těm známějším ještě patří Bible hlaholská (1416), boskovická (1420) a padeřovská (1435). Ty všechny byly opisovány ručně a jsou opatřeny nádhernými barevnými iluminacemi. Druhou recenzi české Bible provedl r sám Mistr Jan Hus. Vedle jazykových úprav přihlížel i k přesnějšímu textu Vulgáty. Byl v Bibli pevně zakotven. Písmo svaté je mu zákon nad jiné zákony, v němž spravedlivý člověk má myslet v noci i ve dne. Bible v Husově úpravě se rychle šířila, zvláště Nový zákon. Husitská revoluce od roku 1420 vybojovala právo všem lidem, aby mohli svobodně číst Bibli. Jak husité, tak i katolíci. Písmo svaté se stává silou nového hnutí. První bod čtyř pražských artikulů zní: Aby Boží slovo bylo po království českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží zvěstováno a kázáno. Bible se čte v kostelích i v rodinách. Enea Sylvio Piccolomini, pozdější papež Pius II., pronesl známý výrok o táborských ženách: Nechť se stydí italští kněží, o nichž nelze tvrdit, že by byli aspoň jednou přečetli Nový zákon, kdežto v Táboře sotva bys ženy nalezl, jež by nedovedla odpovídat z Nového i Starého zákona. V Táboře četl Bibli každý. Bible kralická Po vynalezení knihtisku (J. Gutenbergem r. 1445), dochází k rychlému šíření tištěných Biblí po celé Evropě. Naším nejstarším tištěným biblickým textem je Nový zákon z r. 1475, ve čtvrté recenzi české Bible (která se mnoho neliší od třetí recenze, již provedl husitský biskup Martin Lupáč). Ta se stala základem pro první tištěné české Bible. První celá česká Bible byla vytištěna v Praze, proto se nazývá Bible pražská (1488). Krátce nato vychází Bible kutnohorská (1489), benátská (1506), Severýnova (1529 a 1537), norimberská (1540) a pět vydání Bible Melantrichovy ( ). V tiskárně Jednoty bratrské, asi z popudu bratra Lukáše, vychází dvě svědectví překladatele Světlem pro mé nohy je tvé slovo Pro koho je Bible? Pro děti, nebo pro učence? Věřím, že pro všechny! Nicméně jsem vděčný, že jsem se mohl prostřednictvím rodičů začít seznamovat s biblí už jako dítě. Postupně pro mě znamenala víc a víc. Ve třinácti letech mě oslovovala Ježíšova slova: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne a poprvé jsem vědomě řekl Ježíši své ano. V osmnácti letech jsem zcela osobně přijal ujištění slov: Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. O pár měsíců později jsem prožil povolání do služby Pánu na plný úvazek. Husovu teologickou fakultu jsem začal studovat právě v roce 1979, kdy vyšel Český ekumenický překlad (ČEP). Používal jsem jej pro osobní čtení celých třicet let. Nové poznání Bible Když jsem byl po letech farářského působení v roce 1993 pozván učit na Harvest International Biblické Univerzitě v Kostelci nad Orlicí, netušil jsem, že je to součást přípravy na životní úkol. Bez toho, že jsem zde kromě jiného vyučoval také hebrejštinu, bych výzvu připojit se k týmu překladatelů Českého studijního překladu (ČSP) asi nepřijal. Při této více než desetileté práci jsem pochopitelně mohl poznat psané Boží slovo víc než kdykoliv předtím. Ačkoliv jsme se při práci na ČSP snažili právě o to, aby se překladem ztratilo co nejméně (k tomu mají také sloužit poznámky a další aparát), studovat Písmo v originále je úžasná věc. Pokud bych měl jmenovat, zvláště a nově mě oslovily knihy Jeremjáše (kterou jsem překlad v roce 1999 začínal), Nehemjáše a Přísloví. Uvedu jen pár příkladů: V knize Přísloví je vícero veršů, jejichž překlad anebo výklad se velmi liší. Bylo by pro mě velmi těžké pracovat na překladu, který by neuváděl poznámky. Rozhodnout se při překladu hebrejské Staré smlouvy pro jeden jediný výraz v hlavním textu je hodně těžké. Je to vlastně asi to nejtěžší pro překladatele bible: najít a udržet hranici mezi přesností a srozumitelností překladu. Například překlad Přísloví 19,2 záleží na pochopení významu výrazu nefeš. Běžně sice znamená duše, ale také obecněji člověk / někdo / nikdo a dále chřtán / vůně / chuť / přání / touha. Poslední výraz jsem použil pro překlad: Bez poznání jistě není touha dobrá! Jiní ovšem verš přeložili takto: Není dobré pro člověka, aby byl bez poznání (Darby) / Bez poznání nemůže být nikdo dobrý (ČEP) / Není dobré mít horlivost bez poznání (NIV). 12 leden 2013

13 vydání Nového zákona (1518 a 1525), které se téměř doslovně držely Vulgáty. Těmito nejrůznějšími vydáními byla u nás připravena půda pro vrcholné dílo, Kralickou Bibli. V první polovině 16. století roste v Evropě zájem o původní texty, ve kterých byla Bible psána, o hebrejštinu a řečtinu. Za těchto okolností začíná překládat Nový zákon biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav ( ). Žil v Ivančicích, v sídle církevní školy Jednoty. Vědělo se o něm, že je to muž upřímné zbožnosti, která se pojí s učeností a svědomitou pílí. Studoval teologii na několika univerzitách v Německu a ve Švýcarsku. Všude tam viděl, jak velké úsilí vynakládají reformační církve na nové Biblické překlady. Došel k přesvědčení, že zákon Páně do českého jazyku nenáleží vykládati toliko z latinské Vulgáty, ale z řeckého textu. Musíme se vrátit k pramenům, tak soudí všichni zbožní a vzdělaní mužové. Při své překladatelské práci používal latinský překlad Nového zákona od Teodora Bézy, Vulgátu, řecký Nový zákon vydaný Erasmem Rotterdamským (1516), ale zohlednil i dostupné české překlady. Jan Karafiát dochází k závěru, že Blahoslavova čeština je v pravém slova smyslu vzorná, mimořádně vytříbená, vznešeně uhlazená, ale přitom dětinně něžná a prostá. Francouzský slavista a historik, Ernest Denis ( ) o Blahoslavově překladu Nového zákona píše: Je to dílo daleko převyšující všecky dřívější pokusy a jedno z nejznamenitějších jak věrností smyslu, tak teplotou slohu. O Janu Blahoslavovi říká, že je to jeden z duchů nejosvícenějších a duší nejšlechetnějších, jaké zrodila země česká v 16. století. Blahoslavův překlad Nového zákona vyšel roku 1564 v Ivančicích, v tajné bratské tiskárně. Podruhé r a pak potřetí r jako VI. díl kralické Šestidílky s poznámkami. Blahoslav ke konci svého života píše ještě svoji Gramatiku, jako příklad a pravidlo pravé češtiny a jako pomůcku pro překladatele Starého zákona. Pro překládání Starého zákona byla vytvořena zvláštní rada nejvzdělanějších odborníků, které tenkrát Jednota bratrská měla. Byli to převážně žáci a odchovanci Jana Blahoslava, kteří také studovali v zahraničí. Střediskem jejich překladatelské a redakční práce byly Ivančice, později Kralice. Foto archiv Mgr. Michal Krchňák (52) původně farář CČSH, učitel HIBU, překladatel Českého studijního překladu, lektor přednášek o antisemitismu, starší Křesťanského společenství Liberec, s manželkou Jitkou má pět dětí. Nicméně druhá část verše je naprosto jasná pro uvedení do života: ukvapený hřeší! Uf, to si potřebuji jako částečný cholerik připomínat! (Mimochodem, prosím, při čtení Bible netroskotejte na tom, co vám osobně nebo opravdu objektivně není jasné, ale pusťte se do praktikování toho, co je zřejmé, čemu rozumíte. Nově obráceným říkám něco ve smyslu: čtěte každý den bibli tak dlouho, až vás něco zaujme, a to uveďte do života.) Někdy jsem dotazován, jestli jsme přeložili něco opravdu nově. Takovým příkladem může být Jeremjáš 14,18. ČEP překládá: jak prorok, tak kněz procházejí zemí a nevědí si rady. Domnívám se, že klíčem k porozumění je sloveso sachar, které neznamená jen tak jít na procházku, ale procházet a obchodovat (něco jako podomní obchodník). Od stejného kořene je odvozeno slovo obchodník. A dále v hebrejštině není vyjádřeno, co nevědí či neznají, a je nutno to domyslet a doplnit podle kontextu. Dle veršů 2,8 kde je předmět mě výslovně uveden (!), 9,2 a Iz 1,3 lze vyrozumět, že důvodem umírání lidí v zemi je skutečnost, že prorok a kněz neznají Hospodina, jelikož místo činností jim vlastních se věnují obchodování! Možná to není hned tak vidět, resp. si to neuvědomujeme, ale i na našem vztahu k Pánu, na tom, jestli ho osobně známe a zda je to na našem životě zřejmé, závisí to, jestli lidé kolem nás budou na straně smrti nebo života věčného Několik způsobů čtení Bible Jednou jsem si uvědomil, že mám vlastně několik způsobů či rovin, na nichž se biblí zabývám. Tyto roviny se samozřejmě prolínají, ale přece jen jsou trochu odlišné. První je pochopitelně osobní ranní čtení z Písma. K tomuto osobnímu pro mě patří ještě něco, co dělám velmi rád: učení se nejen veršů, ale celých kapitol z bible zpaměti. Chce to jediné: motivaci a vytrvalost k opakování a opakování. A pak už může člověk sklízet sladké plody Vím, že to není jenom moje zkušenost. Potěšilo mě, když jsem před nějakou dobou leden

14 TÉMA Přípravy řídil biskup Ondřej Štefan, po jeho neočekávané smrti v roce 1577 na jeho místo nastoupil Jan Eneáš. Když se tiskárna přestěhovala z Ivančic do Kralic, o tisk pečoval tamější duchovní správce Izaiáš Cibulka, také překladatel. Po vydání třetího svazku však zemřel a tisk se zastavil na celých pět let. Na jeho místo pak nastoupil Zachariáš Solín, který vedle péče o tiskárnu, měl na starosti i vnější úpravu a tisk Šestidílky. Znalcem hebrejštiny byl Mikuláš Albert z Kaménka a Lukáš Helic, který byl židovského původu, z Poznaně. Jako jazykový poradce překladatelů pomáhal bývalý profesor řečtiny a filozofie na wittenberské univerzitě a v té době ředitel bratrské školy v Ivančicích, Esrom Rüdiger. Žalmy překládal a později i zbásnil Jiří Strejc. Mezi překladateli byl taky jeden Slovák, Pavel Jessenius. Dále to byl Jan Efraim a nejmladší překladatel, znalec klasických jazyků, Adam Felina. Ti všichni postupně pracovali na překladu Starého zákona po dobu patnácti let. Kralická Šestidílka s poznámkami vycházela v letech 1579 až Jednosvazková, bez poznámek, vyšla poprvé v roce 1596 a pak mírně revidovaná v roce 1613, tedy před čtyřmi sty lety. Bylo to poslední vydání této Bible tištěné v Kralicích a stalo se základem všech vydání v cizině pro české exulanty i pro tajné evangelické křesťany v dobách protireformace v naší vlasti. Vliv Bible kralické na všechna ostatní vydání Biblí, i katolických, je veskrze patrný, ba Bible kralická se stala učitelkou všem, kdo správně a dobře česky mluvili a nás mluviti učili. (Šmaha, Musejník 1878 a1879). Bible kralická je překladem liturgickým, krásu jeho jazyka tedy nejlépe oceníme při jeho hlasitém čtení. Přitom je překladem hluboce teologickým. Teologie Jednoty bratrské té doby je blízká teologii kalvinistické. Kralická Bible, především Šestidílka vydaná s teologickými poznámkami, je určitým základem a souhrnem reformační teologie, takže stojí na místě, které v zahraničních evangelických církvích zaujímají konfese. kralický překlad s poznámkami Překladatelé Šestidílky považovali poznámky za nedílnou součást svého překladu. Celé 16. století, ve kterém tento překlad vznikal, je dobou velkých našel v Životě víry přílohu Proč a jak se učit bibli zpaměti*. Ať je ti 16 nebo 61 let, chci tě povzbudit, podobně jako jsem vybízel křesťany při vyučování v Jižním Súdánu: na rozdíl od spousty věcí, které dorážejí na naši mysl a nestojí za to je tam uchovávat, Božím slovem se vyplatí si plnit mysl (Ko 3,16). Jak říkávám svým dětem: co si do hlavy nacpeš, to tam budeš mít! V době, kdy jsem pracoval na ČSP, jsem se začal učit verše v hebrejštině. Když jsem si šel třeba v poledne pro oběd, opakoval jsem si po cestě stále dokola to, co mě při překládání zaujalo. Například: Ravót machašavót blev íš, vaacat adonaj hí takum (V srdci člověka je mnoho plánů, ale Hospodinův plán se naplní. Př 19,21). Vychovávali jsme s manželkou šest dětí. Když jim byly tak tři roky, začínali jsme si s nimi každý večer nejprve prohlížet obrázkovou bibli, potom vyprávět příběhy a nakonec číst z bible. Od roku 1984 mi přibyla rovina kazatelská, resp. učitelská a pastorační. Přiznám se, že někdy se mi nyní nechce přinutit se jít dál než dosud, nečerpat z toho, co jsem již přijal. Ale potom byly a jsou to jedny z nejkrásnějších okamžiků, když se ponořím do přípravy kázání a Boží slovo začne ožívat Vzpomínám si, jak jsem se kdysi věnoval jednomu muži, který měl velké problémy. Po pravdě řečeno, důvěřivě jsem mu naletěl Dodnes s ním mám spojené slovo, které jsem dostal jako odpověď na hledání, proč jde jeho život tak šejdrem : Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina (Jr 17,5). Opravdu jsem na jeho životě mohl vidět to prokletí Když v posledních dvou letech chodím po romských rodinách, je to krásný čas, když se dostaneme od prvního sdílení evangelia a pokání k dalšímu vyučování z Písma. V jedné skupince probíráme navigátorský kurz Na cestu víry, který jsem sám absolvoval v osmdesátých letech, a ve druhé na pokračování studujeme Janovo evangelium. A na sboro- 1 leden 2013

15 věroučných zápasů. Nastupuje reformace a na ni reaguje římskokatolická církev Tridentským koncilem. Protestantismus se chystá k obraně za pevnými hradbami, jimiž mu je především Písmo, vybavené svrchovanou Boží autoritou. Profesor F. M. Dobiáš podrobným srovnáváním textů dochází k závěru, že Kralická Bible je spíš recenzí starších biblických textů, než zcela novým překladem. To ovšem v žádném ohledu nesnižuje její hodnotu. Kraličtí mistři zvažovali každé slovo svého překladu. V jejich překladu jsou patrné tři aspekty: a) věrnost řecké, nebo latinské předloze, ve Starém zákoně pak hebrejskému textu, b) snaha vyjadřovat se čistou a srozumitelnou češtinou, c) stálá citlivá pozornost na reformační teologii. Vedle vlastních biblických textů jsou nejdůležitějším dokladem teologie Kralické Bible její poznámky. Ty ovšem vyšly jen v prvním a jediném vydání Šestidílky a jsou známé především ze samostatného vydání Nového zákona s poznámkami z r Z úvodů k jednotlivým dílům Šestidílky se dá vyčíst, že kraličtí mistři nevyznávají verbální inspiraci biblických textů, která by dělala z Bible soubor magických formulek. Věří, že k této práci byli nastrojeni od Ducha Páně, takže skrze ně Bůh sám pečoval a pečuje stále o to, aby Bible, nenarušená a nezaplavená lidskými nálezky, sloužila k tomu, k čemu je určena Bohem samým, totiž svědčit o něm a jeho skutcích. Jejich pojetí Bible je zbožné a pokorné, protože nad textem čeká na nové oslovení, ale zároveň a právě proto je i velmi dynamické. Na Bibli tedy není zvláště cenná její statická neproměnnost zaručující její údajnou historickou přesnost, nýbrž to, že si ji Bůh sám užívá k živému oslovení čtenáře i posluchače. Kraličtí vyznávají, že Bible je Božím dílem a že je ovocem Ducha svatého. Nešlo jim ani tolik o překlad zcela nový, nýbrž o revizi starších znění, ovšem co nejpečlivější a nejodpovědnější. Dbali na to, aby biblické svědectví nebylo ničím zkaleno. Při své práci stranili Bohu. A právě tím vstupovali do duchovní linie svých předchůdců, předešlých překladatelů i samotných pisatelů biblických knih. vé biblické hodině toho času čerpáme z epištoly Římanům. pozorné čtení Bible Rok po zahájení práce na překladu bible přistoupila další rovina příprava na mistrovství ve znalostech bible. Kromě celoživotního studia jsme se připravovali jako jednotlivci i jako čtyřčlenný tým opakovali si, kolik má každá kniha bible kapitol, jak dlouho žili patriarchové, jak šly za sebou egyptské rány atd. Pamatuji si, jak jsem byl pak zděšen, když jsem při první národní soutěži v modlitebně CB v Kutné Hoře měl jenom 64 správných odpovědí ze 100 a uvědomil jsem si, jak málo pozorně bibli čtu. Kromě jiného jsem si začal více všímat třeba i čísel. A opravdu mě zasáhlo, když jsem domýšlel počet a cenu prasat, která se utopila kvůli démonizovanému. Bylo jich 2000! Pán Ježíš neváhal a obětoval je kvůli záchraně jednoho jediného člověka. Ano, kvůli záchraně všech lidí obětoval potom ještě mnohem víc Položil jsem si však tehdy otázku: Co jsem ochoten obětovat kvůli záchraně jediného člověka já? A zmíním ještě dvě čísla, jejichž srovnání si myslím, že je velmi důležité pro důsledné porozumění textu, a proto jsem jejich aktualizaci uvedl do poznámek (ovšem talentů, takže vlastně denárů) oproti 100 denárům! Tato čísla stručně vyjadřují protiklad, na který Ježíš ukazoval v podobenství o nemilosrdném otroku (Mt 18,21-35). Někdy se nám zdá těžké odpustit. Ježíš nesnižoval míru provinění našich bližních čtyřměsíční mzdu (100 denárů) jen tak někomu darovat, to není jednoduché. Ovšem ve srovnání se mzdou za cca 3333 životů (!), to je opravdu maličkost. Kéž bychom měli ty správné, Boží perspektivy a potom pro nás bude snadné žít z vděčnosti, a ne ukřivděnosti, sebelítosti či samospravedlnosti. Vděčnost za Bibli Jedním z výrazů mého postoje k bibli a její důležitosti byla i skutečnost, že jsem se v roce 1996 vydal do Číny pašovat bible. Mnoho let jsem sám používal výtisk ekumenického překladu, který byl do naší země propašován ze Západu. A tak jsem byl rád, když jsem prožil povolání jet do Číny, kde každým dnem přibývají tisíce křesťanů, ale chybí jim tištěná bible. Jsou oblasti, kde na sto a někdy i tisíc křesťanů je jen jeden výtisk. Opisují ji ručně, učí se ji (někteří i celou!) zpaměti, ale také prosí Pána, aby se jim dostala do rukou. Kéž bychom prožívali vděčnost za to, že máme běžně dostupných několik překladů Písma. Kéž smíme být součástí toho, že slovo Páně se šíří (Sk 12,24) a roste i v dnešní době jak v našich životech, tak i po celém světě. *www. biblezpameti.cz leden

16 TÉMA Jejich orientace na vědeckou střízlivost a zvěstnou zřetelnost způsobila, že práce kralických mistrů zůstala v mnohém vzorná dodnes. Charakteristické rysy překladatelů Bible kralické 1) Pokorný vstup do tradice v její dynamické podobě totiž pokus podrobit všechny dřívější české překlady kritickému zkoumání a převzít z nich co nejvíce. 2) Bdělý ohled na původní, tedy hebrejský a řecký, text a jeho záměry a pečlivé utřídění a zhodnocení tradice, která roste z původního znění od staré rabínské až po jejich současníky. 3) Trvalý respekt k živému, dynamickému charakteru Božího slova, které se dotýká lidského srdce, zve k následování a není pouze sbírkou dogmatických výroků. 4) Stálý zřetel na zvěstný záměr biblického textu, že Bible je a chce být poselstvím vzniklým z víry a vedoucím k víře. Kraličtí měli odvahu i řeč postavit do služby biblického poselství. Bible a protireformace V pobělohorské době pověřil pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka jezuity, aby pořídili novou českou katolickou Bibli podle tridentské Vulgáty, tzv. Sixto-Klementiny. Chtěl nejdříve vydat Nový zákon, protože kacířská chytrost nejvíce usilovala Nový zákon zfalšovati a z něho základy svých bludů béře Nový zákon vyšel jako první publikace ve Svatováclavském dědictví, odtud pak název celého překladu Bible Svatováclavská (vycházela v letech ). Práce na Novém zákoně začali Jiří Konstanc a Václav Matěj Šteyer důkladným studiem exegetické literatury, jak je patrné z jejich výkladů, složených z citátů církevních otců a vlastní protiluthersky zaměřené polemiky. Později se k nim připojil i Jan Barner. Vedle Vulgáty používali jak Melantrichovu, tak i Kralickou Bibli. Z toho je patrné, že vysoké jazykové hodnoty kralického (Blahoslavova) Nového zákona požívaly i u jezuitů takové vážnosti, že je nemohli ani přes kacířský charakter bratrského textu přejít. Přebírali z něj celé oddíly. Ve Starém zákoně nejvíce žalmy, u ostatních knih více zohledňovali Bibli Melantrichovu, čerpali i z husitského překladu České Bible třetí redakce. Častěji tu však kralická variantní čtení uváděli jako synonyma v poznámkách na okraji. Zatímco Kralická Bible vycházela v několikatisícových nákladech a četli ji především prostí lidé, Svatováclavská Bible byla tištěna v menším počtu a dostávali ji pouze kněží ke své četbě a k pastorační práci. Ovšem o nedělích a svátcích z ní byly předčítány úryvky, a tak se dostávala do povědomí katolických věřících celého národa. V dějinách písemnictví i kultury však zůstávala ve stínu Bible kralické. Dvacáté století ve znamení nových překladů Nejvíce je překládán Nový zákon. Jazyk se stále rychleji vyvíjí, česká společnost se stává více sekulární a biblickému jazyku, podávanému češtinou dvě až tři sta let starou, rozumí jen pravidelní návštěvníci bohoslužeb nebo ti, kdo si Bibli čtou doma v soukromí. O jazykovou revizi Kralické Bible se pokusil Jan Karafiát, ale ta se v evangelických církvích neujala. Byla vydána pouze jednou v pětitisícovém nákladu a víc o ni nebyl zájem. V roce 1933 dochází k prvnímu vydání Nového zákona přeloženého Františkem Žilkou, profesorem Nového zákona na pražské evangelické bohoslovecké fakultě. Odpoutal se od dosavadní překladatelské práce i od stylu kralických. Vycházel z Nestleho řeckého textu a jeho záměrem bylo prostou mluvou oslovit tehdejšího čtenáře. Jeho překlad se šířil i v mimocírkevním prostředí. V římskokatolické církvi vyšlo ve 20. století hned několik překladů Nového zákona. Jejich autoři byli: Sýkora, Hejčl, Col, Škrabal, Petrů a Bogner. Některé z nich k nám v době komunistické vlády byly pašovány z ciziny a například překlady Colův a Petrů byly vděčně přijímány ve všech našich církvích. Nejrozšířenějším v evangelických církvích je Český ekumenický překlad, na kterém pracovali překladatelé z evangelických, katolické i pravoslavné církve. Z nejnovějších je to: Český studijní překlad, Bible překlad 21. století, Jeruzalémská Bible a Bognerův překlad Bible. O všech těchto překladech lze získat dostatek informací na jiných místech. Co je dnes jiné, ve srovnání s dobou před čtyřmi sty lety, kdy v tajnosti, pod ochranou evangelického šlechtice Karla staršího ze Žerotína mohlo vyjít r poslední revidované vydání Kralické Bible? Překladatelé všech posledních vydání Biblí se osobně znají, setkávají se na různých konferencích a seminářích, svými zkušenostmi z této práce se navzájem obohacují a jeden druhého si váží. V podstatě jim jde o jedno: aby se zvěst Božího slova v naší zemi šířila, a to dnešním lidem srozumitelným jazykem. 16 leden 2013

17 anketa Jaký překlad Bible používáte a proč? Původně jsem měl Bibli kralickou, která pro mne, dítě školního věku, nebyla ve všem dost srozumitelná. Později jsem dostal od své maminky Český ekumenický překlad. Tuto Bibli pro její jazykovou srozumitelnost a blízkost používám dodnes. Olda, 46 let, CB Prostějov Už delší čas používám hlavně Český studijní překlad, protože mi vyhovuje čtivostí, nově mě oslovují pasáže, které už léta znám, snadné hledání v odkazech a poznámkách. Pokud bych ale mohla srovnat s používáním jiných překladů v průběhu mého křesťanského života, tak by v letech používání zvítězila Bible kralická a o druhé místo by se dělil Český ekumenický překlad s výše uvedeným studijním překladem (coby nejmladší má u mě jistou šanci za nějaký čas opanovat druhé místo samostatně). Helena, 51 let, CB Most Český ekumenický překlad protože jsem ho kdysi dostal a mám v něm spoustu poznámek. Bible překlad 21. století - protože je podle mě přesnější a někdy i srozumitelnější. Petr, 24 let, CB Vsetín Jasenka Kralický, protože je mi nejbližší. Ale mám i jiné překlady a třeba ráno si čtu z anglické Bible. Miroslav, 80 let, CB Praha 5 Vyrůstala jsem s Biblí kralickou a ji převážně používám k dennímu čtení. Při zamýšlení otvírám pro porovnání Český ekumenický překlad, Nový zákon v překladu pátera Petrů. Bible překlad 21. století a také nahlédám do podrobněji rozvedeného překladu v angličtině, tzv. Amplified Bible. Uvědomuji si přednosti jak Bible kralické, tak Českého ekumenického překladu. Překlad žalmů v Bibli kralické je nepřekonaný. Pavlovy epištoly jsou však mnohdy srozumitelnější v nových překladech. Také kniha Přísloví se dobře čte v ekumenickém překladu. Ztratilo se ale slovo blahoslavený, blahoslavenství, je nahrazeno slovem blaze/blažený. To považuji v daném kontextu za výraz mělký. Helena, 77 let, CB Černošice Nejčastěji otevírám Bibli překlad 21. století a to z naprosto prozaického důvodu. Používám v mobilu velice povedenou aplikaci Bible od You Version (čtení podle plánů, denní veršíky ), která však z českých překladů obsahuje pouze B21, Slovo na cestu a Bibli kralickou A protože naneštěstí čtu Bibli skoro výhradně z mobilu, používám B21, která je ekumenickému překladu (který bych jinak četl) nejbližší. Dominik, 24 let, CB Brno Kounicova Používám Český ekumenický překlad, protože jsem ji dostal a souhlasím s ní. Adam, 11 let, CB Prostějov Kralickou Bibli (Kutnohorka), vyrostl jsem na ní, je více básnická, jazyk je na vyšší úrovni než např. v ekumenickém překladu a vzbuzuje tak větší úctu k Božímu slovu. Kraličtina je také ve většině případů přesnější vzhledem k originálu. Luděk, 24 let, CB Jilemnice V neděli nosím svůj starý dobrý Český ekumenický překlad, který jsem dostala už jako dítě od svých rodičů a kde mám všechny potřebné a užitečné poznámky. Na domácí čtení si různě vybírám, nejčastěji Slovo na cestu nebo B21. Studijní překlad je po většinu času zabraný manželem Míša, 25 let, CB Nové Město nad Metují Používám Český studijní překlad. Daniel, 55 let, CB Ostrava Poslední dobou si nejvíc čtu z překladu Bible pro 21. století, protože je srozumitelně napsaný a líbí se mi i jeho členění. Výhodou jsou pro mě i pevné desky a skladný formát skvěle se dá převážet v kabelce. Olga, 26 let, CB Prostějov Foto archiv PřipravilA ANNA CHRÁSKOVÁ leden

18 TÉMA Staroslověnská Bible zlom v dějinách Slovanů Mimořádné dílo misionářů ze Soluně Člověk eter imě dva syna. I reče mnii syn jeju otcju: Otče dažd mi dostoinonjon čenst imjenie Tato slova (za jejichž transkripci ovšem neručím) si pamatuji dodnes. Jak jistě písmáci poznali, jde o začátek podobenství o marnotratném synu z Lk 15,11. Já jsem je však četl zapsaná cyrilicí coby výňatek ze Zografského kodexu ve staroslověnské čítance. Byl jsem osmnáctiletý student prvního ročníku bohemistiky a zde, v hodinách staroslověnštiny, došlo k mému pravděpodobně úplně prvnímu setkání s Biblí. Psal se rok 1990 Pán Bůh zjevně k člověku může promluvit i na velmi nepravděpodobných místech. Co na tom, že v tu chvíli třeba člověk ani netuší, že k němu mluví Bůh? Pán si už i tak jemně a nepostřehnutelně připravuje srdce Pozadí mise na Velkou Moravu Mise Konstantina a Metoděje zdaleka neznamenala první kontakt našich zemí s křesťanstvím. Její význam ovšem dalece přesahoval hranice čistě misijního působení. I když jedním z důvodů, proč kníže Rastislav misionáře pozval, byla touha po tom, aby křesťanství na Moravě zapustilo své kořeny hlouběji, neméně zásadní byly i důvody politické. Když s žádostí o vyslání učitelů, kteří by víru mohli vyučovat ve slovanské řeči, neuspěl v Římě, vyslal posly do Konstantinopole. Císař Michal III. úkolem pověřil osvědčené bratry, kteří patřili k mimořádným osobnostem a navíc coby rodáci z oblasti Soluně ovládali dokonale slovanštinu. Konstantin byl kněz z okruhu vzdělanců kolem patriarchy Fotia. Vyučoval na univerzitě a vynikl i jako obhájce víry v diskuzích s muslimy či Židy. V roce 861 byl s bratrem v čele poselstva, jež císař vyslal s misijními úkoly k černomořským Chazarům. Starší Metoděj byl rovněž vzdělanec, obdarovaný především v organizačních a správních schopnostech. Před misií k Chazarům byl opatem v klášteře a měl i několikaleté zkušenosti z vysoké státní správy. V roce 863 se vypravili na Velkou Moravu, aby vyučovali domácí kněží a vybudovali místní církevní organizaci. Konstantinova genialita se projevila i v sestavení nového písma hlaholice a překladem částí evangelií do staroslověnštiny. Působení Konstantina a Metoděje Po příchodu oba bratři začali se vzděláváním kněžstva a pokračovali v překládání: dokončili evangelia a ostatní novozákonní knihy, pak přeložili žaltář a celý Starý zákon. Přeložili rovněž liturgické texty, modlitby, kázání, životopisy a některé spisy církevních otců. Nešlo tedy o liturgické novoty, používali obřad východní církve, byť přizpůsobený latinskému, jenž byl na Velké Moravě obvyklý. Uvedli sem ale i díla právní povahy (nomokánon sborník církevního práva; Zakon sudnyj ljudem, v podstatě trestní zákoník). Originálních prací bylo méně, o to jsou literárně cennější. Konstantinův Proglas je nejstarší dochovaná slovanská báseň (nerýmovaná). Náročná práce se i přes odpor franských kněží dobře rozvíjela, takže se po třech a půl letech Překlad Písma do staroslověnského jazyka byl zásadní nejen pro misii Cyrila a Metoděje během jejich velkomoravského působení, ale stal se základem české překladatelské tradice. Byl napsán takzvanou cyrilici, což je písmo navazující na velkomoravskou hlaholici. 18 leden 2013

19 harska a Chorvatska, kde byli vítáni a úspěšně zde misijně působili. Na území vznikajícího českého státu pokračovala slovanská liturgie ještě dvě století, ale její vliv byl trvale omezován, až byla zakázána i zde. Foto archiv Mgr. Robert Hart (37) vystudoval bohemistiku a historii na FF UK a teologii na ETS. V roce 2005 byl ordinován za kazatele Církve bratrské. V současné době působí jako správce sboru v Praze 4 Šeberově a je vedoucím katedry církevních dějin na ETS. S manželkou Janou mají syny Jakuba a Davida. vydali vysvětit své žáky. V Panonii získali pro slovanskou bohoslužbu knížete Kocela. V Benátkách museli znovu čelit útokům proti používání slovanštiny jako církevního jazyka. Dozvěděl se o nich ale papež a povolal je do Říma. Hadrián II. schválil slovanské knihy i liturgii a dal vysvětit jejich žáky. Konstantin tu ale smrtelně onemocněl. Vstoupil do kláštera (přijal jméno Cyril) a 14. února 869 zemřel. Metoděj byl později papežem vysvěcen na biskupa a přijal úřad arcibiskupa moravského a panonského. Tím se ještě více vyhrotilo nepřátelství franských biskupů vůči němu. Cestou na Moravu byl zajat a dva a půl roku vězněn. Mezitím došlo k převratu na knížecím trůnu a vlády se zmocnil Rastislavův synovec Svatopluk. Jeho postoj k Metodějovi byl obojaký: jeho návrat z vězení sice přivítal, ale jinak inklinoval spíš k latinské liturgii a jejím kněžím. Metoděj působil na Moravě až do své smrti v roce 885, ačkoliv byl v trvalém konfliktu s latinskými biskupy. Vliv slovanské liturgie se rozšířil i na Čechy (874 křest knížete Bořivoje a Ludmily), na Moravě samotné bylo založeno mnoho kostelů a působilo zde na 200 kněží. Po Metodějově smrti ovšem papež Štěpán V. slovanskou liturgii zakázal a Svatopluk slovanské kněží vyhnal ze země. Odešli především do Bul- Staroslověnská Bible Význam působení cyrilometodějské misie byl dalekosáhlý. Nejenže přináší do oblasti svého misijního působení překlad Bible. Slovanština se stává i bohoslužebným jazykem, a navíc jsou na našem území položeny základy samostatného slovanského písemnictví jako takového, a tím je dán i zásadní impulz k rozvoji slovanské kultury u nás. Cyrilometodějská Bible se pochopitelně v originálním rukopise nezachovala, jako celek ji ovšem nemáme k dispozici ani v žádném z pozdějších opisů. Zachovaly se pouze torzovité části jednotlivých biblických knih či částí Bible. Opisy navíc pocházejí z různých dob a různého prostředí. Nejlépe jsou doložena evangelia nejstarší v jihoslovanských rukopisech z přelomu 10. a 11. století. Ostatní části Nového zákona máme pouze v opisech ještě pozdějších ( stol.). Ze starozákonních spisů nejstarší prameny nejlépe dokládají knihu žalmů (např. tzv. Žaltář sinajský z počátku 11. stol.), opisy ostatních knih Starého zákona opět pocházejí z dob mladších. Z jazykového hlediska se badatelé většinou shodují, že celkový ráz staroslověnštiny biblických i dalších textů potvrzuje, že jejím základem bylo makedonské nářečí, tedy jazyk jihoevropských Slovanů, obsahuje ale také nemálo archaických jazykových rysů. Jazykový ráz staroslověnských památek pochopitelně výrazně ovlivnil rovněž fakt, že se jednalo o díla překladová, za jejichž pořízením je čitelný obtížný úkol převést díla z řečtiny, jazyka s dalekosáhlou kulturní tradicí, do jazyka v podstatě lidového s nedostatečnými výrazovými prostředky. Řečtina proto ovlivnila jak staroslověnskou slovní zásobu, tak i větnou skladbu. Vedle vlivů řeckých působily rovněž vlivy domácího jazykového prostředí a vlivy latinské. Výsledné dílo ovšem nezapře svou jazykovou i stylistickou výjimečnost. Cyrilometodějská mise tedy, jak je patrné, přináší zásadní přelom v kulturním životě Slovanstva, jakým nesporně bylo zavedení písma a zahájení souvislé literární tradice (R. Večerka). I pro křesťana 21. století je a může být nesmírně povzbuzující skutečnost, že takový efekt přinesla právě křesťanská misie, a především překlad Božího slova Bible. leden

20 TÉMA Srovnání nových českých překladů Bible v moderním jazyce Dlouhá a bohatá tradice překládání Bible do češtiny byla v posledních letech výrazně rozšířena. Pod označení nové překlady můžeme zahrnout tři kompletní jednosvazkové Bible, které vyšly tiskem hned v jediném roce 2009, a to v pořadí Bible pro 21. století (B21), Bible: Český studijní překlad (ČSP) a Jeruzalémská Bible (JB). Trojici doplnila ještě jednosvazková Bible: Slovo na cestu (SNC) v roce Následující odstavce mají představit čtenáři základní údaje o nových překladech. Krátké uvedení má přispět k orientaci v této čtveřici, jež doplnila v domácím prostředí obecně známou dvojici překladů Bibli kralickou (BKr) a Český ekumenický překlad (ČEP). Protože téma nových překladů svým rozsahem překračuje vymezení článku, odkazuji v závěru zájemce na několik obsáhlejších pojednání. Všechny čtyři nové Bible spojuje skutečnost, že se jednalo o dlouhodobé a týmové projekty, dále je pojí i to, že se čtenáři mohli průběžně seznamovat s předstupni těchto jednosvazkových edicí již celou řadu let dodejme, že v některých případech pod zcela jinými názvy. K základním odlišnostem patří církevní a teologické pozadí překladatelů, dva překlady se zrodily v evangelikálně-charismatickém prostředí (ČSP a B21), jeden v katolickém (JB), s ohledem na církevní pestrost spolupracovníků snese SNC označení protestantský projekt. Překladatelé B21 a ČSP vycházely z původních jazyků, zatímco v případě JB se jedná o českou verzi francouzského překladu s trvalým přihlédnutím k biblickým jazykům. Obtížně zařaditelná je SNC, protože NZ byl překládán z řečtiny, zatímco SZ z angličtiny. Představíme si překlady v pořadí podle jejich uveřejnění. Bible pro 21. století Byla vydána v nakladatelství Biblion a díky propagaci si získala největší pozornost médií. Původně se jednalo o projekt s názvem Nová Bible kralická (NBK), jehož ambicí bylo provést revizi Bible kralické. V čele projektu stál od počátku Alexandr Flek, který pracoval na překladu Nového zákona společně s Pavlem Hoffmanem (1. vyd. 1998), na starozákonních knihách se podílel lingvista Jiří Hedánek, tým byl doplněn o další odborníky. Překlady starozákonních knih vycházely postupně ve čtyřech svazcích v letech 2002 až Jak napovídá nově zvolený název, cílem revidovaného překladu NBK je oslovit současného čtenáře, důraz je položen na srozumitelnost a čtivost. Jak uvádějí autoři, snažili se držet pomyslného středu mezi topornou doslovností a volnou parafrází. Překlad je oceňován zejména pro svoji svěžest, mnohé inovace i jadrné výrazy. Asi hlavní výtkou, která zaznívá ze strany biblistů různých konfesí, je rozkolísanost výsledného textu, kdy v jedné kapitole může čtenář najít spolu s moderním a neotřelým překladem také archaické výrazy. Český studijní překlad Zaštítila ho Křesťanská misijní společnost, distribuci zajišťovala ve spolupráci s Českou biblickou společností (ČBS). Prvním počinem byl novozákonní překlad s názvem Nová smlouva (1994) překladatelů Pavla Jartyma a Antonína Zeliny, který byl opakovaně reprintován. Překladu Staré smlouvy se ujal rozšířený tým spolupracovníků Michal Krchňák, Dan Drápal a další, samostatně byly publikovány některé Jeruzalémská bible původní francouzský překlad s bohatým poznámkovým aparátem. Jde o významné dílo katolické biblistiky, založené na dlouholeté práci Jeruzalémské biblické školy, která vznikla v r iniciativou dominikánského řádu. 20 leden 2013