kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen)

Transkript

1 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo, argenteum oppositus coffeteria pragensis, kanonizátor síťové pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci holé skutečnosti, homeopaticko psychedelický 1 Motto: Můžeme si všimnout, že podle tisku všichni žijeme ve světě dlužníků. Jejich tváře zná každý, stačí se rozhlédnout. Kohokoliv, koho uvidíte, dluží přinejmenším sto tisíc korun prostřednictvím státního rozpočtu, nehledě na osobní půjčky na bydlení a život. Máme prý svobodný tisk, ale nikde se nedovíte, které tváři to ti lidé a ten stát vlastně ten bilion korun dluží. J.Staněk

2 2 zdroj:

3 OBSAH OBSAH Obsah Věk extrémů reloaded 5 Patřím ke štolám a trpaslíkům 10 O české krajině a hip hopu 13 Charita očima čísel 19 Dobrodruh Saakašvili: Chceme zbraně, Putin hodlá zničit NATO! 21 Proč nebombardujeme i Saúdskou Arábii? 22 Jak se žije na cizí účet 23 Ukrajinský fašismus a firma Monsanto 24 Jak přeorat Evropu, kterou jsme budovali celá desetiletí 26 Co nastane po konci lidského života (Co je vědecky dokazatelné o lidské smrti) 29 The Hidden (And Not So Hidden) Messages in Stanley Kubrick s Eyes Wide Shut (pt. III) 34 Je rozumné věřit v Boha? Jsou věda a víra ve sporu? Byl Koperník kartářka? 41 Tajemná rodina Saúdů. Proč krvavé diktatuře arabské jaro nehrozí. 45 Rudolf Steiner, Secret Societies & The Ahrimanic Deception 49 Směřuje svět k jednotné světovládě? 56 Duchovní rozměr člověka bude v nové době vědní disciplínou 60 3

4 OBSAH OBSAH Kognitivní disonance 66 Nedorozumění v Třešti 71 Seznam závadných pro-ruských webů je na světě! Zachraň se kdo můžeš? 76 Nálož protiruských manipulací v českých televizích. O tištěných médiích už raději ani nemluvit 80 V Kroměříži postavili pyramidu. Jsme fanatici šťastného života, říkají 83 Pyramidy a Stonehenge najdete i v české kotlině. Dobíjejí energii a léčí 85 Asistentka amerických prezidentů Hašková-Coolidge: Chyba Západu! Kdyby byl Rusku projevován respekt Dejte už pokoj se slušnými lidmi 90 Kvantové přeskoky 93 Doufám, že touto krizí projdeme 96 4

5 VĚK EXTRÉMŮ RELOADED Věk extrémů reloaded Václav Bělohradský Po společném vítězství nad Peršany spolu obě rozhodující velmoci starověkého světa Athény a Sparta zápasily po téměř třicet let ( př. n. l.) o hegemonii nad starověkým světem v tzv. peloponéské válce. Starověký bipolarismus skončil pádem Athén, ale spartský unipolarismus se brzy rozpadl do spousty lokálních válek a zlatý věk Řecka pominul. Peloponéská válka byla jako všechny občanské války krutá a vedla k barbarizaci řecké civilizace. Dějiny peloponéské války sepsal Thúkydidés, staly se (podobně jako Hérodotovy Historie) vzorem dějepisu jako svébytného literárního žánru. V páté knize vypráví Thúkydidés o jednáních mezi obyvateli ostrova Mélos a vyslanci Atéňanů, kteří se rozhodli si dosud neutrální ostrov (spojený ale se Spartou politicky i pokrevně) podmanit. Vzhledem k tomu, že převaha Athén byla zřejmá a Sparta ostrovu nemohla přijít včas na pomoc, navrhli vyslanci Mélským vzdát se bez boje. Zotročení bylo ale pro ostrovany největším zlem, nesnažit se mu za všech okolností vyhnout by bylo důkazem zbabělosti. Atéňané jim nabídli východisko z dilematu: statečnost je morální normou jen tehdy, když jsou síly vyrovnané, není ale morální povinností slabších klást neužitečný odpor těm, kdo jsou mnohem silnější. Z toho, že budoucnost je vždy nejistá, vyplýval ale pro Mélské mravní imperativ klást odpor i přesile, nelze přece vyloučit, že nenastanou okolnosti, které jim umožní se ubránit. Nenastaly. Mélští byli poraženi a Atéňané pobili všechny zajaté dospělé obyvatele, z dětí a žen udělali otroky, ostrov obsadili a později tam vysadili 500 kolonistů. Následující věty jsou nejkomentovanější částí dialogu vyslanců Athén s Mélskými: Pokud jde o nás, nepovedeme tu dlouhé a málo přesvědčivé řeči, plné ozdobných slov, nebudeme tvrdit, že je přirozené, abychom my byli vládci impéria, protože jsme porazili Peršany, nebo že máme právo odvety, protože jste nás poškodili; a nemyslíme si ani, že má smysl přesvědčovat nás, že jste se neúčastnili našich vojenských tažení, protože jste kolonie Sparty, nebo že jste nám nijak neublížili; považujeme naopak za legitimní snažit se dosáhnout možného na základě našich i vašich skutečných záměrů, protože jak vy, tak my víme, že v komunikaci mezi lidmi se bere spravedlnost v úvahu, jen pokud síly všech stran jsou vyrovnané, jinak mocnější dělají to, co chtějí, a slabší se musejí přizpůsobit. Nietzsche komentuje tuto proslulou pasáž v 92. aforismu své knihy Lidské, příliš lidské takto: Spravedlnost mezi lidmi vzniká v okamžiku, kdy jejich síly jsou přibližně vyrovnané, jak správně ukazuje Thúkydidés (v úděsném dialogu mezi Atéňany a Mélskými). Kde neexistuje jasně rozeznatelná převaha a boj by vedl k neužitečným vzájemným škodám, rodí 5

6 VĚK EXTRÉMŮ RELOADED se myšlenka vzájemné dohody mezi stranami, založená na porozumění pro požadavky všech. Původní formou spravedlnosti je vzájemně výhodná směna. Idea, že spravedlnost berou znepřátelené strany v úvahu, jen když je k tomu nutí vyrovnanost sil, jinak je přirozené, že slabší se podřizuje vůli silnějšího, předpokládá, že existují dva rozdílné kontexty politické racionality, které označím jako argumentující univerzalismus a argumentující diverzalismus. Když považujeme cíle protivníka za legitimní, snažíme se pragmaticky a utilitaristicky o dohodu užitečnou pro obě strany, protože různost zájmů máme za přirozený stav světa (proto argumentující diverzalismus); když naopak považujeme cíle protivníka za nelegitimní a naše zájmy interpretujeme jako univerzálně platné hodnoty, jejichž nadřazenost nad hodnotami jiných lze vykázat rozumem, pak různost zájmů máme za nepřirozený stav světa a válka nebo asimilace je nevyhnutelná (proto argumentující univerzalismus). Hodnoty nejsou, ale chtějí být, vyžadují uskutečnění v dějinách, přikazují nám obětovat to, co je, realizaci toho, co má být. Kolik ale toho, co je, smíme obětovat tomu, co má být? Kolik mrtvých jsme schopni ospravedlnit před svým svědomím jako nutnou cenu za uskutečnění hodnoty, o jejíž bezvýjimečné závaznosti jsme přesvědčeni? V literární konstrukci Thúkydida najdeme všechna klíčová dilemata západní civilizace vztah mezi nadějí na vítězství a morální povinností klást i beznadějný odpor, mezi univerzálně platnými principy a utilitarismem. Nejdůležitějším tématem dialogu Athéňanů s Mélskými je ale vztah mezi silou a rozumem: rozumné řešení předpokládá vyrovnanost sil všech stran, jinak si silnější dělá, co chce. Dvacáté století bylo stoletím extrémů, protože v základu svrchovanosti velmocí byla hrozba vyhlazení protivníka v nukleárním masakru. Konec studené války měl být příležitostí k osvobození mezinárodního společenství od tohoto největšího skandálu rozumu, ale nebyl. Čtu, že Rusko v reakci na expanzi NATO ke svým hranicím posílí svůj jaderný arzenál padesátkou balistických střel. Umíte si představit, jaká je to síla! dodal Vladimir Putin. V každém nároku na svrchovanost státu je od Hirošimy zakódována idea vyhlazení nepřátel; a státy příliš malé na to, aby mohly samy hrozit protivníkům vyhlazením, se musejí zařadit do tábora jedné z nukleárních velmocí. Budování nukleárního arzenálu je tvrdým jádrem euroamerické hodnotové orientace, je to skandál v původním křesťanském smyslu, kterým nasákly na Západě všechny legitimizující diskurzy, všechny euroamerické hodnoty; v každé obhajobě nějaké hodnoty jako nejvyšší je zakódována i ochota být strůjcem nebo obětí nukleárního masakru. Mír byl ve studené válce zaručen nemyslitelností nukleárního konfliktu, jak připomínají filmy jako Dr. Divnoláska 6

7 VĚK EXTRÉMŮ RELOADED V roce 2006 dva američtí profesoři politických věd Keir A. Lieber a Daryl G. Press publikovali ve vlivném časopise Foreign Affairs úvahu nazvanou The End of MAD? The Nuclear Dimension of U. S. Primacy. Akronym MAD jako jedno slovo znamená šílený, a je proto logem poválečného světa, v němž by válka byla pro obě svrchované velmoci bipolárního světa sebezničujícím šílenstvím. s Peterem Sellersem nebo Meyerův Den poté. Mír z rozumu byl pevně svázán s vyrovnaností sil protivníků, nukleární pat vyžadoval obecné suspendování etiky přesvědčení ve prospěch etiky odpovědnosti, protože žádné přesvědčení nemohlo být prosazeno nukleární válkou. Tuto situaci označujeme akronymem MAD (Mutual Assured Destruction): nukleární válka je nemyslitelná, protože odveta protivníka by vedla ke vzájemnému zničení válčících velmocí (a sebevraždě lidstva), nezbývá než se rozumně dohodnout. Když někdo mluví o zničení světa, nepřehání Západ je z atomové bomby vyděšený a my pořád mluvíme o osvobození! (Můj) názor: atomová bomba znemožňuje válku zapsal si do deníku Ferdinand Peroutka v roce 1953 v americkém exilu. Vývoj mezinárodní politiky přinesl koncem devadesátých let obrat, jehož stále viditelnějších politických důsledků si ještě, myslím, nejsme vědomi. Označme ho formulí konec MAD. Ten nastal v okamžiku, kdy jedna z velmocí dospěla k přesvědčení, že se nemusí bát odvetného úderu protivníka, že může nukleární válku vyhrát. Teze autorů můžeme shrnout asi takto: po téměř půl století byly největší světové velmoci chycené v pasti MAD. Od začátku šedesátých let disponovaly USA a Sovětský svaz tak velkým a účinně rozmístěným nukleárním arzenálem, že nebylo možné zničit nukleární síly protivníka v prvním úderu, jeho oběť byla vždy schopna zničit agresora odvetnou akcí. Nukleární válka byla proto ekvivalentem sebevraždy válčících stran, pud sebezáchovy byl tou nejúčinnější zárukou míru v bipolárním světě. Věk MAD je ale u konce, USA získaly rozhodující nukleární převahu nad všemi konkurenčními velmocemi. Poprvé po studené válce je technologicky možné zničit nukleární arzenál Ruska i Číny prvním úderem; útok na plně zmobilizovaný ruský nukleární arzenál by sice ani dnes odvetnému úderu nezabránil, překvapivý atak v čase míru by ale měl šanci v tom uspět. Světový mír, který byl zaručen v bipolárním věku pastí zvanou MAD, musí být ve věku amerického nukleárního prvenství zajištěn jinak. Jak? Amůže být vůbec zajištěn? Welcome to postmad world! Z úvahy vyplývá, zaprvé, že nuclear primacy USA dramaticky změnilo strategickou rovnováhu sil po konci studené války; zadruhé, důvodem tohoto posunu v rovnováze nukleárních arzenálů je technologický úpadek Ruska a rychle rostoucí náskok americké imperiální technovědy; a zatřetí, americká nukleární převaha bude narůstat, protože na zvrácení tohoto trendu Rusko ani Čína nyní nemají dostatek zdrojů. Americké 7

8 VĚK EXTRÉMŮ RELOADED nukleární prvenství bude trvat desetiletí a po celou tu dobu bude možné zničit ruské rakety dlouhého doletu americkým překvapivým úderem. Myslím, že tato úvaha vysvětluje, proč v postbipolárním světě USA nahrazují stále viditelněji etiku zodpovědnosti etikou přesvědčení, jejímž nejviditelnějším příkladem je konfrontační lidskoprávní atlantismus povyšování amerických zájmů na lidská práva. V devadesátých letech se Američané pod vlivem neokonzervativní intelektuální kliky obrátili od kooperace ke konfrontaci a výsledky vidíme říká poslanec německé CSU, bývalý blízký spolupracovník kancléře Kohla, Willy Wimmer (v rozhovoru pro server KenFM). Tento vývoj se Obamově administrativě nepodařilo zvrátit, mezinárodní politika USA se jeví stále zřetelněji jako záměrné konstruování konfliktních situací, které by mohly preventivní úder na konkurenční velmoci legitimizovat. Politika obrany lidských práv není než strategickým mediálním konstruktem, který slouží k delegitimizaci každého společenství, jehož uspořádání je alternativní vůči zájmům oligarchického kapitalismu euroamerického typu. Celá lidskoprávní tradice byla vtažena do kontextu konfrontačního unipolarismu USA, kam podle mého názoru patří i legitimizace intenzivní těžby břidlicového plynu pomocí fracking (hydraulického štěpení hornin), technologie, která ohrožuje životní prostředí do té míry, že ji můžeme ospravedlnit jenom jako součást studenoválečnické mobilizace zdrojů například stát New York fracking zakázal. Jeden ze zakladatelů evropské sociologie Max Weber nazval kalkul nejúčinnějších prostředků k dosažení vlastních cílů racionalitou jen instrumentální. Naopak substanciální racionalita není akumulací účinných prostředků k dosažení našich cílů, ale kritický odstup od našich cílů. Je to, řekněme, ctnost, která se manifestuje jako potřeba vidět svět a sebe sama objektivně, s odstupem od vlastních hledisek; potřeba zakusit rozdíl mezi vlastním obrazem světa a světem, jak se jeví druhým. Substanciální racionalita se formuje ve sporech ve svobodném veřejném prostoru, kde děláme jedinečnou zkušenost o tom, že jeden společný svět se jeví každému jinak, že to společné se vynořuje jen ve sporech v nepokojném občanském společenství. Objektivita je ctností, která vyvolává napětí mezi intencemi struktur a intencemi života, mezi legitimností a legalitou, mezi požadavkem bezpodmínečné poslušnosti zákonům a jejich jen podmínečným zdůvodněním před naším (s)vědomím. Jen toto osvobozující napětí dělá společnost otevřenou, schopnou měnit se v reakci na kritické obrazy sebe sama. Rozhodujícím rozporem modernosti je nezkrotitelná převaha instrumentální racionality nad racionalitou substanciální. Absurdní množení našich (soukromých i kolektivních) cílů není než lstí instrumentálního rozumu, který si pod heslem uspokojování potřeb vynucuje neustálý růst sféry účinných prostředků k dosažení jakéhokoli cíle. Rozsáhlá mediální manipulace pod kontrolou vojensko-průmyslově-mediálního komplexu systematicky zakrývá, že ekologické a sociální náklady na takový růst jsou neslučitelné s pozemským bios, že lidé jsou takovým vynuceným růstem ohroženi jako živočišný druh riskují vyhynutí z vlastní viny. Co jiného je jaderný arzenál než obrovská akumulace nejúčinnějších prostředků k dosažení toho nejabsurdnějšího ze všech absurdních cílů? I kdybychom odpálili první salvu vodíkových zbraní a nepřítel ji nikdy neopětoval, uvolněné 8

9 VĚK EXTRÉMŮ RELOADED jedy by pravděpodobně časem zabily celou planetu cituje Kurt Vonnegut názor amerických odborníků ve svém zoufalém pamfletu Muž bez vlasti. Vyrovnané síly mezi protivníky, říká Thúkydidés, si vynucují spravedlnost a mír. Je naděje na udržení míru tam, kde vyrovnanost sil náhle skončí a nastává situace, o níž Atéňané řekli: Mocnější dělají to, co chtějí, a slabší se musejí přizpůsobit? Věk unipolarismu ve své americké neokonzervativní verzi je jen jiné označení pro situaci, v níž jedna z velmocí je přesvědčena, že získala takovou převahu, že může svým úderem zbavit protivníka možnosti odvety. Co bude zárukou míru ve věku (nukleárního) unipolarismu? Po konci bipolarismu byla naděje, že na tuto otázku budeme my Evropané moci hledat spravedlivou odpověď spolu s USA a Ruskem. A to ne pod diktátem strachu z velmocenské svévole, ale díky probuzení obecné odpovědnosti, jejíž kořeny tkvějí hlouběji než ve světě pomíjivých zájmů, jak řekl Václav Havel v roce 1995 v Hirošimě. Zdálo se, že je nadosah mír, který by byl výsledkem argumentujícího diverzalismu, nejen strachu ze vzájemného zničení a nutnosti podílet se v jednom či druhém táboře na jeho přípravě. Ten sen je dosněn. Politickým cílem USA se stala unipolární moc, strach z nerovnosti sil v postbipolárním světě vyvolal pokusy o znovunastolení MAD, které už není snadné zvrátit, zdroje důvěry mezi národy jsou vyčerpané. V nové ruské vojenské doktríně se praví, že cílem jaderných zbraní je odradit nepřítele od útoku na Rusko, ale mohou být použity preventivně k ochraně před útokem, který by ohrozil existenci země. To, že sjednocená Evropa není schopna zabránit znovunastolování nukleární rovnováhy mezi velmocemi jako jediné záruky míru, je jejím katastrofálním selháním. Myslím, že proameričtí aktivisté v postkomunistické Evropě k tomu významně přispěli nezodpovědnou podporou mýtu o americkém vítězství ve studené válce, poučně o tom uvažoval v Právu Václav Žák. S narážkou na slavnou formulaci Václava Havla můžeme říci, že pod spořádaným povrchem života kolaborujícího s absurditou dříme skrytá sféra skutečných intencí života. Pokud mezinárodní politika bude stále více propojena s absurdním bojem o unipolární uspořádání světa, poslední nadějí na zvrat takového vývoje je proměna této skryté sféry v globální antipolitickou revoltu nového tisíciletí. Slavoj Žižek napsal, že jsme vstoupili do období plurality center globálního kapitalismu USA, Evropa, Čína, Latinská Amerika, že pokus Spojených států hrát roli jediné velmoci zkrachoval, jak dokazuje beznadějná spoušť, kterou za sebou zanechávají v zemích, kde intervenují. Americký konfrontační unipolarismus vyprazdňuje instituce mezinárodní kooperace, jako je OSN či OBSE, ale vývoj ke globálnímu polycentrickému kapitalismu už zvrátit nemůže, leda preventivní válkou; nejnebezpečnějším důsledkem konfrontačního unipolarismu je ale probouzející se rusko-americký neobipolarismus, jehož konsolidace by byla pro Evropu neštěstím bez míry a hranic. Konec studené války přinesl podle Žižeka nebezpečné vakuum pravidel v mezinárodní politice, nová ještě nevznikla, protože potenciální nová centra globálního kapitalismu se teprve navzájem testují a používají k tomu jako mouřeníny malé státy a národy. Středoevropskou kulturu dvou posledních století charakterizuje odpor k Dějinám a smysl pro příběhy lidí, odpor k 9

10 PATŘÍM KE ŠTOLÁM A TRPASLÍKŮM věčným esencím a smysl pro pomíjivé, odpor k intencím struktur a smysl pro intence života, absurdita imperiální racionality tu byla proto popsána nejdůsledněji. Je naděje, že jako Středoevropané znovu objevíme svou antivelmocenskou vizi světa a odmítneme hrát roli mouřenínů v postmad světě? zdroj: Patřím ke štolám a trpaslíkům Václav Cílek (1955) ve své knize Archeus, fragment radostné vědy o trpaslících shromáždil úvahy, poznámky a postřehy spojené zvídavým a kritickým náhledem na to, kam se současný svět řítí. Nestavím se proti pokroku a růstu, píše například v eseji Ekonomie jako sekta, ale proti přesvědčení, že růst je něco automaticky správného a žádoucího. Odtud zřejmě není daleko k trpaslíkům ti přece také nestojí o růst. Pamatujete se na své první setkání s trpaslíkem? Jednou se mnou televize chtěla natočit pořad 13. komnata. Ochotně jsem to přislíbil pod podmínkou, že nebudu mluvit o sobě. Na to zase nepřistoupil dramaturg. Ptát se mě na trpaslíky je dost osobní otázka a já jsem přece vychován Camusem: dokázat nevyzradit svá tajemství. To hlavní jste ale prozradil knihou že je potkáváte. Hned po trpaslících se ve své knize setkáváte i se Sokratem. Poslední dva nebo tři roky jsem strávil hodně času nad antickou literaturou. Myslím, že jsem přečetl asi tak šedesát nebo sedmdesát knížek a z půlky z nich mám výpisky. Na jednu stranu jsem si říkal, že to je hrozná ztráta času, na druhou jsem cítil něco jako naplňování. Jako když v sobě máte nějaké díry a ty se zaplňují. Antická zkušenost se totiž týká období trvajícího i s orální tradicí tisíc nebo dva tisíce let a nejspíš ještě delší dobu. A tato doba je zrcadlena politickým i filosofickým vývojem zhruba šedesáti významných obcí. Sledujete tedy osudy a životní pocity desítek států po dobu mnoha staletí. Neúspěšná obec v té době končila tak, že muži byli zabiti a ženy a děti prodány do otroctví. Anebo byli všichni lidé přemístěni na jiné místo. Takže filosofové doslova s mečem nad hlavou uvažovali, jak se vyhnout porobě, tedy jak řídit obec. 10

11 PATŘÍM KE ŠTOLÁM A TRPASLÍKŮM Rychle přišli na to, že jenom lidskými silami to není možné, že je zapotřebí nějaká úměrnost, podřízení se božským zákonům, a také že existují přirozené cykly úpadků. Pro Řeky by současné české politické zápolení bylo sice pyšnou extravagancí, ale nejspíš by ho považovali za přírodní sílu. Věděli, že jí podléhají i nejsilnější království, ale také že existují obce, které toto roční politické období dovedou překonat, a to většinou jen silou dobré rady. Český politický zmatek je jen lokálním projevem širšího procesu. Řecký filosof by se snažil porozumět směru tohoto procesu a být u toho, když se karta obrací a z kolapsu se stává regenerace. My totiž podobně jako za Sokrata nevyhnutelně směřujeme do poroby, ale naše otroctví je jiného druhu. Je to nevolnictví peněz a nevíry, ale i to někde skončí a kosmické kolo nevyhnutelnosti se opět natočí novým směrem. Přiznám se, že z domyšlení takové nevyhnutelnosti mi dobře není. Člověk je pokračování té přírody, ve které čas od času dochází k velkým vymíráním. Občas spadne meteorit, nebo se odehraje obrovský sopečný výbuch, změní se proudění oceánů anebo mikroorganismy nezvládnou globální biogeochemické cykly prvků to bylo hlavně dřív, poslední miliardu let jim to docela dobře jde. Po vymírání dojde k nějakému přechodovému období, které charakteristicky trvá kolem pěti miliónů let, a pak se objeví nový, obvykle rozvinutý ekosystém, který nicméně obsahuje významné evoluční mechanismy z minula. Umím si představit, že tentokrát je tou katastrofou člověk. Součástí tvorby nového ekosystému by mohly být i jeho genetické modifikace. Možná i přírodě se zrychluje čas, a tak člověka využila k urychlení evoluce. Evoluce znamená, že minimálně 99 procent tvorů je odpad, který zanikne. Mám pocit, že někde u Klementa Alexandrijského je myšlenka, že člověk žije paralelně ve dvou světech. Ten první je hmotný, praktický a víceméně rozumný. Sestává tedy jak z hmoty, tak z myšlení a obsahuje velký kus kultury a skoro celou vědu. Ten druhý je spíš o moudrosti, lásce a kráse. Nějak tu je a prochvívá světem. Trpaslíci patří do prvního světa, o tom druhém toho vím velice málo, protože celkem své bytosti spíš patřím ke štolám, stromům a trpaslíkům. K čemu je podle vás ten druhý svět, když bychom si pro život mohli vystačit s prvním? On ten první přece bez toho druhého nemůže existovat. Anebo ne dlouho. Ale nemám pocit, že bych hledal nějakou moudrost, ta je pro člověka mého typu v podstatě nedostupná. A i kdybych ji měl jako že to nejde co bych si s ní počal? Docela mně stačí, že se motám někde kolem a že mám kdykoliv možnost se vzdálit. Na Zemi se nám řetězí dílčí průšvihy: havárie ropné plošiny v Mexickém zálivu, poškozená jaderná elektrárna v Japonsku. Na druhé straně výrazné společenské pohyby, naposledy v muslimských zemích, ale i relativně klidná evoluce v podobě vzestupu Číny. Opravdu mohou, jak často zmiňujete, všechny ty jevy souviset? Myslím si, že začala nějaká nová doba, která se teprve rodí. My jsme schopni vnímat to staré, v čem jsme žili, ale a to je normální nemáme oči pro budoucnost. Je to jako v lese, kde vidíme staré, velké stromy, ale chvíli nám trvá, než zaostříme na podrost, na drobné semenáčky skryté někde v listí. Řekl 11

12 PATŘÍM KE ŠTOLÁM A TRPASLÍKŮM bych, že to, co se děje, má příčinu v nějakém spodním základu společnosti a odtamtud se kopíruje nahoru do všech možných aspektů života. Jako když se něco stalo v rybníku na dně a my vidíme jen kruhy na hladině. Jaká by mohla být podstata té spodní změny? Možná je základem nějaký sociální cyklus, možná zemským systémem vane jiný kosmický vítr, jiná základní energie a jiná nálada. To by bylo helénské vysvětlení. Ale v reálu se něco děje s klimatem, přibylo lidí, obáváme se nedostatku surovin a potravin a jsme úzce propojeni s centry moci, ale i bezmoci. Tsunami v Japonsku odstaví jadernou elektrárnu, Německo odmítne jádro, v Čechách zdraží energie, další tři procenta domácností nebudou mít na splácení hypoték. Začnou padat ceny většiny nemovitostí, developeři nezaměstnají stavební firmy, stát vybere méně daní a na začátku byl posun litosférických desek v Žapanu. Tohle nikdy nebylo mohlo být zle v Pardubicích, ale třeba v Hradci nebo v Kolíně pokud zrovna netáhli Prušáci se žilo normálně. Co s tím mají dělat občané, když jim začíná být čím dál jasnější, že je jejich zvolení zástupci vedou do propastí? Právě četba antické literatury mě vede k osobnímu přesvědčení, že většina obcí se pýše vůči přírodě a zneužívání moci vůči slabším neubrání. Předpokládám proto několik desetiletí či podle historických analogií jedno až dvě století průběžných, lokálních kolapsů na pokračování. Ty budou mít kombinované příčiny třeba klimatické změny, nedostatek laciné energie, degradaci půdy či aroganci moci, jež je nahrazována jinou, ještě upadlejší arogancí moci. Modelovou skupinou pro tato pozorování jsou současné muslimské země. Ve zpětném pohledu to pak jednou budeme vnímat jako jedno období určité přestavby společnosti, podobně 12

13 O ČESKÉ KRAJINĚ A HIP HOPU jako se nám dnes například 19. jednoho celku. století již slévá skoro do Jenže ona je poměrně velká šance, že se to ve většině západních a mnoha jižních zemích nestane. Kolem nás je hodně kreativních lidí, kteří sledují okolní svět a jsou schopni se rychle propojit se sobě podobnými. Mnoho mladých lidí se strategii, rychlosti a výhodám společného postupu naučilo na počítačových hrách. Jsou v těchto věcech trénovaní profesionálové, ale ještě o tom nevědí. Mají velmi odlišný typ reakcí než třeba současní politici. Navíc mám pocit, že ve společnosti klesá individualita nebo spíš individuálnost a na její místo přichází nová stádnost, ale s poměrně inteligentním designem. Dojde-li k překročení nějakého prahu snesitelnosti, bude se tato propojená stádní společnost velmi rychle a dost účinně organizovat. Míra útlaku špatně odhadnutelná kombinace útlaku a doby, po jakou trvá má klíčovou roli. Pět let si můžeme být vědomi jen toho, že se k ní blížíme, až jednou v pondělí ráno ji překročíme a tentýž den odpoledne vypukne dobře organizovaná revoluce, o níž její tvůrci ještě před pár hodinami nevěděli. Trendy a postupy budoucí revoluce jsou již vypracovány a visí někde na internetu, jenže nevíme kde, protože se jako vejce vejci podobají jiným postupům, které však nemohou fungovat. Režimy tak nejsou konfrontovány se spiklenci a tajnými revolučními spolky, ale se silami téměř přírodního charakteru. Máte z takové budoucnosti obavy, nebo jste spíš jako přírodovědec především zvědavý? Jsem zvědavý a přitom mám strach. Jedná se o to, aby člověk pro budoucí obavy nezmeškal dnešek, aby ještě dnes neumíral, později na to bude víc času. Příprava je jednak mentální, jednak praktická. Mentální příprava znamená nějakou opatrnost, obezřetnost vůči současným postojům. Je to především potřeba vědomí, že bude zapotřebí se uskrovňovat, ale že i za první republiky lidi žili docela radostně, přestože byli o dost chudší. Myslím, že hodně pomáhá františkánská mentalita, tedy důraz na chudobu a veselí. Jestli jsem dobře četl knihu Archeus, má také smysl nebýt nafoukaný a být zadobře s trpaslíky, že? Být nafoukaný znamená být pyšný, ba zpupný, a to vede ke ztrátě kontaktu s realitou a k úpadku moci. Takhle to Řekové a taky Číňané vypozorovali. Tedy nebýt zpupný je způsob, jak chránit sám sebe. Být zadobře s trpaslíky, kteří mají tendenci ke hrubému humoru, je prostě běžná opatrnost, ale člověk se na ní učí být zadobře s bohy. Dřív se to opisovalo slovem bázeň, ale to neznamenalo bát se, spíš respekt k věcem, jež nás přesahují. zdroj: O české krajině a hip hopu rozhovor s Václavem Cílkem Když byl inaugurován prezident Kennedy, jeho dvorní básník Robert Frost pronesl řeč, kde popsal pocity prvních pionýrů, když vstupovali do země. Cítili tehdy, že ta země ještě nebyla jejich nejen v tom smyslu, že do ní nepronikli, ale i proto, že 13

14 O ČESKÉ KRAJINĚ A HIP HOPU si je ještě nepřivlastnila. Bylo nutné ji ozvláštnit příběhy a ději. Ono je to skutečně ještě tvrdší: abyste byl někde doma, tak v té zemi musíte vést občanskou válku. Zdá se, že skropit ji krví, je v hlubokém magickém smyslu prostě nezbytné pro přijetí. Frost tím připomněl podstatnou zkušenost, že země má tajemnou schopnost přivlastnit si člověka. To platí všude, ale jsou místa, kde se to děje silněji a častěji. Třeba ve Walesu, v Bretani, v Toskánsku. Ale také v Čechách. Česká kotlina je jedním z nejsilnějších míst tohoto typu. Je to dost dobře vidět na zdejší židovské komunitě. I za války to byla jejich země. Žádná Palestina to byla země snů. Je to vidět i na cizincích, kteří tu zůstávají. Ta země si je přivlastňuje, přetaví si je k obrazu svému. Proto existuje něco, jako národní mentalita vycházející z krajiny, i když se těžko postihuje. Evidentní je třeba rozdíl mezi Čechy a Moravany. Morava, to jsou úvaly, spojnice mezi Panonskou nížinou, dunajským okruhem a Polskem. proto má vždy průchozí charakter: lidé tam mají rádi nově příchozí, jsou otevření, srdečně vítají. Česká povaha je naproti tomu uzavřena do kotliny. Je tvrdší, smutnější, melancholičtější, hůře se do ní proniká. Navíc jako nemáme moře, které dává rozlet a pojem velikosti, z toho pramení malichernost, česká malost. Naše hranice všude narážejí na sousedy, tím pádem sousedi uvnitř hranic na sebe narážejí, závidí si, jsou na sebe nepříjemní. Pro naše předky byl vztah duše a krajiny samozřejmější. Až do 20. století stále šedesát, až osmdesát procent obyvatel žilo v přímém kontaktu s půdou. Když se dotýkáte půdy, ona se dotýká vás. Vy ji přetváříte a ona přetváří vás. Přímo i v metafyzickém smyslu. Zemědělci měli za sebou stovky let experimentování s půdou. To jim dávalo konzervativní pohled. Věděli, že když přivezou meruňky z Itálie, tak všechny jednou za patnáct let v celém kraji vymrznou. Když se to stane dvakrát, třikrát, tak si to lidé prostě zapamatují. Někdy se tomu říká filozofické omezení - v tomto případě vám samotné obdělávání země vnucuje určitá pravidla, názory. Zemědělství v podstatě říká, že dá-li pánbůh a nepřijde neúroda, tak čím víc budete pracovat, tím víc budete mít. Když ale budete pocházet z hornické osady, tohle už neplatí. Tam si musíte naklonit permoníky. Záleží víc na štěstí, na přízni pánaboha, na sil a mocností. Myšlenkové omezení v hornickém kraji vychází z pocitu strachu, z něhož vyrůstá zvláštní typ zbožnosti. Ta je na jednu stranu velmi silná, na druhou stranu tak trochu pohanská. Horník pracuje se se silami země, s podzemním světem, téměř s podsvětím a je závislý na tom, co mu tento svět dá. zemědělec chodí pravidelně do kostela, žije ve smíru, pojetí zemědělské magie je dožínkové, veselé. Slaven je cyklus, řád. Proti tomu z hornictví je cítit rituál mnohem tvrdší, temnější. právě v podzemí, v dolech se rodí průmyslová éra a její mentalita. Magie stalinská a heavymetalová. O tom že země ovlivňuje vlastnosti lidí, se hodně píše, ale hrozně těžko se to dokazuje. Kdo se však rozhlíží kolem sebe, ten to prostě vidí. Česká krajina je podle vás spíše mužská, nebo ženská? Odpověď je v tom pomnožném čísle Čechy. Je matka Indie, nebo matka Rus. Němci mají svůj Vaterland. Proto píše Berďajev, jak se ten německý mužský element tak skvěle doplňuje s tím ruským ženským, z čehož plyne mystický vztah mezi Rusi a Němci na mnoha různých úrovních. Geomorfologicky jsou Čechy v zásadě dva typy krajiny. Plochá zěmědělská, která se najednou propadne ve skalnatý kaňom, jako třeba na Kokořínsku. My už to ani nevnímáme, ale tvrdé skály a skalnatiny jsou u nás podivuhodně začleněny do měkké 14

15 O ČESKÉ KRAJINĚ A HIP HOPU zemědělské krajiny. To je jedna z hlavních geomorfologických charakteristik Čech: Kombinace měkkých a tvrdých věcí. Tahle pluralita kombinace elementů, je obsažena v tom pomnožném jméně Čechy. Říp opravdu vypadá, jako prs matky Země. Je uprostřed staré zemědělské krajiny a byl to axis mundi střed pravěkých Čech, které sahaly od Krušných hor k Brdům. Když je pěkně, tak na Říp dohlédnete ze všech pravěkých center Čech. Navíc nahoře na Řípu nejsou téměř žádné archeologické nálezy, není tam žádné hradiště, jak bychom čekali, takže to vypadá, že to byl jakýsi Olymp, místo pro bohy, a obětovalo se dole na úpatí kopce. Ale když se z Řípu rozhlédnete, padne vám do oka druhá mystická hora, Donnersberg hora hromu, Milešovka, odkud mimochodem přichází Přemysl Oráč. V mytologiích nejvyšší bůh vždy vládne bleskům Zeus, Perun a vždy má mužskou podobu. Donnersberg je tedy druhý pól Řípu, sídlo mužského boha, vládce Olympu. Takže i v tom Českém středohoří je polarita ženského Řípu a mužského Donnersbergu přítomná těsně vedle sebe. Čechy jsou syntetická krajina. Není to nikdy krajina jednoho principu, Čechy jsou vždy směsice. Je stejně syntetická i česká duše? Zajímavý předěl nastal v tomto smyslu v posledních letech a souvisí trochu s vlnou keltství. Za našich časů začínala česká historie vždycky tak, že přišli Slovani. Že předtím tu sice něco bylo, ale není to až tak důležité. A teď najednou je pro mladé lidi, ale i obecně, přijatelné, že jejich příběh nezačíná u praotce Čecha. Původně se uvažovalo, že Slovani přišli do poměrně vylidněné krajiny, ale není to pravda. V samotné Praze bylo dvacet různých keramických kultur, to je dvacet ztracených říší a ukazuje se, že kontinuita s tímto 15

16 O ČESKÉ KRAJINĚ A HIP HOPU ztraceným světem je mnohem větší, než jsme si kdysi představovali. Je to kontinuita kulturní. Dušan Třeštík třeba ukazuje, že naše vánoční zvyky se dají vysledovat až do doby bronzové. Ale je to i kontinuita krve, dokazatelně máme některé keltské genetické rysy. Dnes už se tak úplně nevěří na stěhování národů, více se věří na stěhování nobilit. To jsou mladí kluci, kteří už nesnesou život pod místní gerontokracií, vládou starců a tak se spojí s mládenci z okolních vsí a pustí se do světa. Nevlečou děti a starce, tak jsou schopni během několika málo let projet stovky kilometrů. Usadí-li se na nějakém území, dejme tomu v Čechách, nemají vůbec zájem někoho vyvražďovat, protože by si ničili svou potravinovou základnu. Oni mají snahu dosadit svého výběrčího daní. Zestárnou a na tom místě, kde ovládli horní vrstvy a stali se výběrčími daní, se ožení. Pak ze své bývalé vlasti pozvou nové osadníky. V archeologickém záznamu to dopadne tak, že se jakoby promění civilizace, ale ten zemědělský základ obyvatelstva tu zůstává. Takže my Češi jsme směsice mnoha různých vlivů, často ještě starších, než keltských.to si dnes uvědomujeme, což je vidět v moderní hudbě nemám na mysli jen keltskou vlnu a world music, ale i takové ty gothic a doom metaly. To je hrozně zajímavá věc. Naše identita se předefinovává. Ano, možná lze říct, že syntetizuje. Žijeme evidentně v době hluboké přeměny na všech možných úrovních. zkuste mi za pomoci krajiny vyprávět, co se to vlastně děje? Na začátek trochu odbočím. Vypráví se, že v polovině devatenáctého století vylezl německý přírodovědec Alexander von Humboldt na horu Ostrý u Ústí nad Labem, a ačkoli v té době procestoval půlku světa, rozhlédl se a prohlásil: Krásnější krajinu jsem neviděl. Přitom v jeho době byl na krajinu kladen nesmírný tlak, byla velice silně ekonomicky využívána. Ti lidé tehdy neměli odpovídající technické prostředky, a proto museli hrozně moc vážit, kam zasadí švestku a kam jabloň. Toto celkové ekonomické využívání krajiny vedlo ke zvýraznění její krásy. Člověk zvýrazňoval přírodní podklad suchost, nebo možnost vláhy. V Českém středohoří to šlo tak daleko, že se na úpatí hor zaklídala políčka malinkatá jako dlaň, protože to šlo. A když to šlo, tak se vedle zasadily tři čtyři stromy. A tak dále. Takže krajina se rozpadla na velice krásnou a ekonomicky využívanou mikromozaiku. Všichni lidé té doby svědčí v historických pramenech o tom, jak tento ekonomický tlak zvyšoval estetiku krajiny. Až později, teprve nedávno, člověk začal krajině vnucovat svou vůli. Někdo kdysi moderní zemědělství výstižně přirovnal k hydroponii pěstování ve výživných roztocích místo v zemi. Péče o půdu je minimální, protože když někam narvete dostatek dusičnanů, tak vám cokoli vyroste i na písku. Od té doby neustále pozorujeme klesání estetické složky české krajiny. Přesto chci zdůraznit, že dlouhodobé ekonomické využívání krajiny jí prospívá. Člověk není nepřítel. Nemusíme všechno zakonzervovat a bát se každého zásahu. Za posledních deset let proběhlo mnoho sympozií o krajině. Říkají: Ztrácíme vnější krajinu. Znamená to, že se něco děje i v krajině vnitřní. To, co se děje kolem nás, je hrozně podobné tomu, co se děje v nás. Už jsem mnohokrát říkal, že chceme-li vědět, co se s námi děje, nemusíme chodit k psychoanalitikovi, stačí se podívat z okna. Emerson říká, že takové věci, jako tvrdost kovu, barvy a vše, čím jsme obklopeni, nás učí zdravému rozumu. My si to nijak zvlášť neuvědomujeme, ale základní zkušenosti že sklo je studené, že les je zelený, že listí opadává čerpáme automaticky z 16

17 O ČESKÉ KRAJINĚ A HIP HOPU okolí, z krajiny. Trošku znepokojivé je to, že velká část lidí, která žije ve městech, už má novou estetiku. Prožitek materiálu, vnímání geometrie světa je hrozně moc ovlivněno dětstvím. Ta nová městská generace, kterou potkáváme na ulicích, vypadá sice trochu jako my, ale já mám někdy pocit, že jsou to Marťani. Jejich svět je jiný, než ten náš. My v sobě máme estetiku české krajiny v té mánesovské, alšovské podobě, protože v takové zemi jsme vyrůstali, nebo jsme tam jezdili k babičce na prázdniny. Tohleto však přestává fungovat. Dochází ke zlomu. K jakému? Před pár lety jsem se v hospůdce na Starém Městě vyptával známého new-age fyzika Fritjofa Capry na šedesátá léta. On u toho byl a uměl se dívat. Říkal, že by jednou měl konečně někdo sestavit srovnávací tabulku, co se dělo v téže době v Číně, v USA, v Československu a jinde po světě. Nigerijský Lagos byl v časech pražského Semaforu taky naplněn hudbou a optimismem, v Americe bojovali hipíci proti estabilishmentu a americký režim se v Chicagu bránil obrněnými vozy. Dělo se něco podobného jako u nás v srpnu 1968, jenže u nás je všechno nějak drsnější. Jakoby svět v šedesátých letech zachvátilo nejprve uvolnění a optimismus a pak přišel násilný konec. Byla to taková víceméně synchronní doba, na Žižkově i v Senegalu. Počátek devadesátých let je něco podobného. Vy možná myslíte na politiku, já myslím na klubovou scénu a triphopáky. Bylo to, a nejenom u nás, období tvořivosti, objevovaly se a šířily nové věci, jako kyberprostor a kupónová privatizace. Pravda, skončilo to zase komercí a rozčarováním, ale něco nového vzniklo. Ještě je to téměř neviditelné, to dobré z nové kultury se rádo skrývá a bojí se sdělovacích prostředků, ale už je to tady. V atraktivní podivnosti drogové kultury a všech těch trainspottingů se skrývá pozoruhodná tvořivost a někde i velký, pozitivní náboj. Ti, kteří to prožili, hovoří o revoluci a vůbec přitom nemyslí na tu sametovou. vnímám to podobně. Myslím si, že se tady vynořuje nová kultura, nová estetika, že jsme svědky, právě teď, v těchto letech, tak závažného jevu, jako bylo třeba baroko. Ani renesance nepřišla tak, že by se lidi ráno probudili a zjistili, že zrovna skončila gotika. Vůbec ne, začalo to nenápadně kameník jim udělal nová okna a ejhle, žádný lomený oblouk, ale velký obdélník. A bylo to tady. Myslím, že ta nová doba začala u nás, když každé druhé dítě uprosilo rodiče, aby mu koupili mobilní telefon. Počítač je pomůcka, ale mobil mění sociální vztahy. Od té doby žijeme v mobilní době. Jednou ji budeme důkladně studovat, abychom pochopili, co se stalo. Anglosasové pod pojmem civilizace rozumějí hmotnou základnu a pod pojmem kultura, myšlenkovou nástavbu. Civilizace bude čím dál globálnější, ale je šance, že kultura by mohla, alespoň místy, zůstat lokální a globalizaci vyvažovat. Vždycky nám zůstane krajina jako lokální základ, ale středy měst se budou sobě navzájem stále víc podobat. Potřebujeme porozumět městu, abychom pochopili zrod naší nové vnitřní krajiny. Město vás zřejmě vzrušuje. Nedávno jsem vás slyšel povídat o tajemných souvislostech, kterými Prahu protkal Karel IV. Povím vám, co mě nejvíc vzrušuje v Praze právě v této době. Představte si, že jste domorodec z Papuy-Nové Guineje a že vás kmen vyslal, abyste zjistil, co dělají pražští domorodci. Přijdete do města a je jasné, že se budete dívat po těch nejhonos- 17

18 O ČESKÉ KRAJINĚ A HIP HOPU nějších budovách, protože ty jsou nejdůležitější a sídlí v nich bohové. A tak objevíte chrámy, je na nich sice napsáno banka, ale to vás nezajímá. Ty chrámy jsou osídlené povýšenými mocnými lidmi, kteří si na dálku posílají částečky moci. Je to děsná magie nic hmotného nevidíte, někdo vyťuká něco na klávesnici a na druhém konci světa padají vlády a hroutí se podniky. Klíčovým pojmem v takovém chrámu je miliarda. Nikdo ji na vlastní oči neviděl, nikdo si ji neumí představit. A ona si přitom jen tak poletuje sem a tam a ničí osudy lidí. Je to velké kouzlo a jako takové je iracionální. Když budete věřit, že přiletí další miliarda, tak se to často stane. Domorodec vidí, že v chrámubance to funguje podobně, jako doma. Dokonce i s těmi odpustky! Ono se pár miliard najednou prostě ztratí, nikdo neví kam; no a tehdy je nutné dělat pokání a rituální úlitby, klasická odpustková situace - Jan Hus v hrobě varovně zvedá ruku a pak je všechno odpuštěno. Jak říká jedna moje známá, nikdy nedělám stejné chyby, vždycky nové... Tento příklad vypadá jako legrace, ale já chci říct, že když si všímáme iracionality kolem nás, tak přestaneme přezírat středověk. Představte si říši římskou někdy v pátém století. Města jsou obrovská a kosmopolitní. Lidem se nechce moc pracovat, ale otrokům se nechce rodit do takového světa děti. Všude je plno pletichaření a orientálních kultů. Vzkvétá obchod a luxusním zbožím z daleka. A pak říše padne. Proč? Nestačila ekonomika na udržování dlouhé hranice, nebo prostě nestálo za to takový nepříjemný zmatek udržovat? Zahynula říše na barbary, nebo na lhostejnost a egoismus? Tyhle otázky si kladu před novými pražskými chrámy. Zmínil jste Karla IV. Teď chodím do Emauzského kláštera. To je posledních 700 let takové centrum česko-jugoslávské vzájemnosti. Tudy přišly byzantské legendy a tudy odešly Husovy spisy do Chorvatska. V Karlově době část vzdělanců věřila, že Slované jsou původně Řeci. Emauzy, to je ostrůvek víceméně řecké, byzantské kultury uprostřed západní, latinské záplavy. Když se šeří, máte dojem, že postavy na freskách v Rajském dvoře jsou prozářené těžkým východním světlem a přicházejí jako ze sna. A tady někdy přemítám o Karlově manželce Anně, jak ji kronikář tituluje Anna Bosenská, královna dalmatská, a taky o tom, že v historii neustále oscilujeme mezi tou Byzancí a Západem. Teď jsme právě západní, ale pod povrchem už klíčí kus Východu. Je to jako v hispánské čtvrti v New Yorku oni se ti Portorikánci svých hodnot a své paměti nemohou vzdát. A stejně tak my češi přešlapujeme na tom problematickém mostě mezi východem a západem, chvíli jdeme na západ, ale tam je nuda a chlad, tak se vrátíme na druhý konec mostu, ale tam je nepořádek a smrad, a tak to pořád střídáme. A v tom je naděje kultury devadesátých let, že nežije na mostě, ale ve světě širokém, jako sortiment world music v obchodě se zbožím etnickým. Lidé si ve vichru soudobosti, pod soustředěným tlakem minulosti a budoucnosti, vždy vyprávějí integrující příběhy. V jakém příběhu žijeme dnes? Teď už není jeden příběh, je jich mnoho. Rádi mluvíme o fragmentaci postmoderního světa, ale ono se méně nápadně děje slučování. Nejlépe se to dá slyšet v hudbě. Vezměte si obyčejný hip hop, nebo jakoukoli moderní elektronickou hudbu. Pracuje s novými zvuky, s hudebními plochami a citáty. Jako by se snažila v jedné skladbě spojit velmi mnoho různých vlivů. Jeden dýdžej říkal, že jeho život je soundtrack. Je to o 18

19 CHARITA OČIMA ČÍSEL tom, že sice každou chvíli slyšíte něco jiného, ale vše je propojeno, namixováno dohromady, není to rozbitý svět, ale svět složený z těch rozbitých kousků. Pod povrchem se rodí něco integrujícího. Dříve bychom tomu řekli nový příběh, ale on to už není příběh, žádná Vojna a mír, je to klip, ale klip o jedné věci. Dalším klíčovým slovem moderní muziky je cross-over, neboli kříženec. Poslední roky jsou plné kříženců. Třeba mezi metalem a symfonickým orchestrem. Je to velkolepý, spontánní a na mnoha úrovních probíhající pokus sloučit dříve neslučitelné nebo, chcete-li, vytvořit společný svět. Protor k těmto úvahám o útěšnosti a naději nové kultury mi otevřela techno hudba. Ne ty hlouposti, co v lepším případě hrají v rádiu, ale ty skutečné pokusy sáhnout si na budoucnost. A kupodivu to jde i přes minulost gothic a doom metal jsou plné archaických motivů, obálky fantasy knížek a komiksy se hemží potvorami jako z gotické katedrály. Dnes jsem se studentů ptal, jaké společné motivy nalézají v keltských příbězích Mabinogi s v Eliotově Pusté zemi. To dnes už není žádná intelektuální výstřednost. Dotkli jsme se Karla IV. a možná jste ode mne čekal historky o tajemných bratrstvech stavitelů katedrál. Ale já si nemůžu pomoct. Mně nějak splývají morové rány středověku a AIDS, templáři a virtuální peníze, Parsifal a Neuromancer do jakési hodně podivné symfonie. Symfonie, kterou s radostí a obavami žiju. zdroj: Charita očima čísel Petr Žantovský V současnosti probíhá, a vbrzku bude jistě akcelerovat diskuse o podpoře imigrace uprchlíků ze zemí tzv. třetího světa, zejména z Blízkého a Středního východu. Na úrovni vlády, parlamentu a médií budeme přesvědčováni, že podporovat migranty z veřejných zdrojů je správné a humánní a že my jako tradičně solidární země nesmíme stát stranou. Bude to působit dojmem, jako bychom s něčím takovým právě měli začít, a jistě se shodneme, že je třeba zachraňovat životy lidí vyhnaných či uprchlých ze svých domovů, jejich žen a dětí. Důležité je však zastavit se u toho slovesa začít. Opravdu je to něco zcela nového, unikátního? V naší zemi existují stovky nevládních organizací, které jsou zaměřeny na podporu neziskových aktivit v oblasti sociální, kulturní, a také migrační. Tyto organizace sice nesou na štítu slovo nevládní, ono slavné NGO, ale jak je to doopravdy? Z jakých zdrojů tyto NGO vlastně žijí a provozují svou činnost? A na co přesně tyto zdroje jdou? Pro odpovědi můžeme zajít do výročních zpráv, které jsou k dispozici na internetu. Pro náš účel jsem si vybral jen několik NGO, které mají jako předmět činnosti právě starost o migranty a uprchlíky. Jaká čísla se tedy dočteme? Předešleme, že o mnoha z dále jmenovaných organizací jste možná ještě ani nikdy neslyšeli. Jejich činnost je tak nenápadná, až je to nápadné. Vzápětí pochopíme, proč asi. Příkladně taková Organizace pro pomoc uprchlíkům. Ze státního rozpočtu a dalších veřejných zdrojů (což jsou kraje či města) 19

20 CHARITA OČIMA ČÍSEL dostává od dvou a půl milionu (v roce 2012) až po osm milionů (v roce 2010). K tomu ročně v průměru 18 milionů od různých organizací Evropské unie. Hned zkraje si vyjasněme jedno: tzv. evropské zdroje se sice tváří, jako že nezatěžují veřejné finance ČR, ale opak je pravdou. Z čeho je tvořen rozpočet EU? Přece z národních příspěvků členských států. Tedy opět z veřejného. Pouhým součtem se tedy v daném případně dostaneme na číslo kolem 25 milionů. A pojďme dál: Sdružení pro integraci a emigraci ročně získává na dotacích zhruba 8 milionů, z toho přímo z Česka kolem milionu, zbytek z Bruselu. Poradna pro integraci vykazuje dotace kolem 15 milionů, ve výroční zprávě cudně neupřesňuje, kolik od státu a kolik ze státem sanovaných evropských fondů. Multikulturní centrum Praha pobírá ročně od 9 do 13 milionů. Centrum pro integraci cizinců kolem 9 milionů. Z toho přímo od státu zhruba třetinu. Evropská kontaktní skupina pobírá cca 7 milionů, rovněž bez upřesnění zdroje. Poradna pro občanství, občanská a lidská práva už cudně neužívá ve výroční zprávě pojem dotace, nýbrž Zúčtování fondů, ale jde o totéž. V daném případě přes 10 milionů z veřejného vemene. Zhruba dvojnásobek, tedy kolem 20 milionů ročně z veřejných zdrojů proteče také organizací Slovo 21. A samozřejmě na vrcholu pyramidy stojí bumbrlíček mezi NGO, Člověk v tísni, jehož půlmiliardový rozpočet také stojí z velké části na veřejných financích. Je mimochodem smutné, že za tolik peněz se nenajde v Člověku v tísni nikdo, kdo by byl s to dodržet zákon a zveřejnit výroční zprávu za rok 2013 ta prostě není. mzdy těch, kdo v nich činí svá dobra. Třeba Evropská kontaktní skupina vydá na mzdy 6 milionů při sedmimilionové dotaci. Poradna pro občanství, občanská a lidská práva 7 milionů osobních nákladů oproti 10 milionům dotací. Multikulturní centrum Praha 5 z 9. Centrum pro integraci cizinců 6 z 8. Sdružení pro integraci a migraci 5 ze 7. Suma sumárum jde o velmi příjemný zdroj příjmů pro pár desítek jedinců, kteří se navíc mohou ohánět vzletnými slovy o lidských právech a záchraně životů. Jestliže je tedy realita taková, že ročně jen na těchto pár organizací, zabývajících se migrací a uprchlictvím, vynakládá veřejný sektor téměř 100 milionů ročně (plus půlmiliarda Člověka v tísni), z čehož zhruba 80% jde na mzdy pracovníků těchto NGO, jak asi bude vypadat portfolio prostředků, které bude stát opět pod soustředěným mediálním tlakem ze strany zainteresovaných NGO - chtít vynakládat nad tento rámec v souvislosti s aktuální situací ve válčícím světě? Pak je třeba si položit otázku: Komu to bude dobré a komu to bude sloužit? P.S. Jednu z odpovědí poskytne pohled na orgány některých NGO. Například předsedou správní rady Sdružení pro integraci a migraci je bývalý ministr vnitra Jan Ruml, předsedou členského výboru sdružení Slovo 21 je bývalý náměstek pražského primátora Vladimír Drábek atd. zdroj: Zajímavé zjištění se vám naskytne, když jdete do střev těch absolutních čísel. Na co přesně jdou ty peníze. Inu, hlavně na 20

21 DOBRODRUH SAAKAŠVILI: CHCEME ZBRANĚ, PUTIN HODLÁ ZNIČIT NATO! Saakašvili se netají svým obdivem ke Spojeným státům: Podívejte se na Spojené státy, které jsou pro nás Hvězdou na cestě k demokracii, svobodě a všemu, pro co bojujeme. Není se co divit, že vyzdvihl v této souvislosti zejména jestřábího republikánského senátora Johna McCaina, kterého nazývá přítelem. Ocenil i americkou diplomacii, která přesvědčila evropské země o nutnosti sankcí proti Rusku. McCain: Dohoda nepřežije ani týden! To dřív budou létat prasata! Dobrodruh Saakašvili: Putin hodlá zničit NATO! Jiří Kouda Chceme zbraně, Dnešní poradce Porošenkovy vlády Michail Saakašvili, který je hledán ve vlastní zemi kvůli kriminální činnosti, se netají upřimnou nenávistí k Rusku a jeho názory jsou šokující a zároveň velice znekopojivé. Putin se nespokojí pouze s Ukrajinou, po něm bude Moldavsko a pobaltské státy, protože jeho hlavním cílem je zničit NATO a poškodit Spojené státy, prohlašuje Michail Saakašvili, exprezident Gruzie. Proto Amerika musí reagovat nejen sankcemi a diplomacií. Měla by dát zbraně Ukrajině, stejně jako je dala afghánským rebelům v roce 1980, řekl mimo jiné bývalý prezident Gruzie v rozhovoru pro americkou televizi Fox News. Ale teď potřebujeme něco víc, než sankce. Potřebujeme obranné zbraně, prohlásil Saakašvili s tím, že je třeba zadržet postup ruských vojsk. Myslím si, že čas se krátí. Domnívám se, že nynější přestávka bude mít jen krátké trvání. Putin chce zabrat celý jih Ukrajiny a dojít až do Moldavska. Pak chce uspořádat převrat v Kyjevě anebo velké nepokoje. A konečně Putin hledí na pobaltské státy, protože se chce zničit NATO. Jeho hlavním cílem jsou USA, a Amerika musí reagovat, dodal Saakašvili. Pan Saakašvili je dobrodruh se zjevnou kriminální minulostí, který neustále hovoří o agresi Ruska. Ale připomeňme. 8. srpna 2008 dal jako tehdejší prezident Gruzie příkaz armádě, aby zaútočila na spící obyvatele několika vesnic a hlavního města Jižní Osetie Cchinvali raketomety (Grad) a dělostřelectvem v rámci operace Čisté pole. Následkem byly stovky mrtvých civilistů! Zároveň se jim povedlo zasáhnout i ruskou základnu mírových sil a usmrtit několik vojáků. Ruské mírové síly nasazené v rámci SNS byly posíleny a po pěti dnech masakrů civilního obyvatelstva gruzínskou armádou zatlačily její síly a málem, což se nestalo, vpochodovaly do Tbilisi. A rovněž s mnohými obětmi na životech, tentokrát gruzínskými. 21

22 PROČ NEBOMBARDUJEME I SAÚDSKOU ARÁBII? V září 2009 byly oznámeny výsledky nezávislé vyšetřovací komise Evropské unie, podle které válku vyvolala Gruzie, a Rusko přispělo k eskalaci konfliktu. Není třeba dělat z Ruska svatouška, ale také není třeba dělat z Ruska satana. Záminku pro větší angažování v regionu dalo Rusku uznání nezávislosti Kosova, kde většina zemí NATO a EU uznala nezávislost provincie odtržené proti vůli mateřské země a v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č Saakašvili tehdy počítal s tím, že provokací Ruska uspěje při urychleném vstupu do NATO. Aliance naštěstí velmi rychle couvla. Saakašvilli je dnes stíhán gruzínskou prokuraturou za zločinné (sic!) potlačování pokojné demonstrace a z podezření za smrt jemu nepohodlných osob. Exprezident je samozřejmě v bezpečí mimo území Gruzie v bezpečí, před hrozbou od Gruzínců. Nejprve se statečně ukryl v USA a nyní je tento jedinec poradcem prezidenta Porošenka ve věcech vyzbrojování. A samozřejmě Ukrajina odmítla požadavek gruzínské prokuratury o jeho vydání. Pokud kdokoliv sází na Saakašviliho, sází pouze na válku. zdroj: Proč nebombardujeme i Saúdskou Arábii? Erik Best Smrt krále Abdalláha ze Saudské Arábie přišla v klíčovém okamžiku světového dění, brzy po pádu cen ropy a podkopání ekonomické stability několika zemí (zejména Ruska a Íránu). Hned po králově smrti vyšla najevo stěžejní informace, že Saudská Arábie pravděpodobně neustoupí ze své politiky udržování vysoké produkce ropy, což znamená, že ceny prozatím zůstanou nízké. Pokračuje debata o tom, jestli se na tlaku na snížení cen ropy předem dohodly Spojené státy se Saúdskou Arábií. Po listopadovém summitu OPEC Írán údajně obvinil Saúdy, že vedou ropnou válku. New York Times přiznávají, že saúdská politika pomáhá Baracku Obamovi vykonávat jeho zahraniční politiku, i kdyby pro ni Saúdové měli své vlastní individuální důvody. New York Times citovaly analytiky, podle kterých se Saúdové uchýlili k ropné zbrani, aby se pokusili ovlivnit politiky Sýrie a Ruska. Cíl politiky saúdské je podle novin od roku 2011 stále 22

23 JAK SE ŽIJE NA CIZÍ ÚČET tentýž, totiž pokusit se na Blízkém východě znovu zavést starý autokratický řád, poté co série lidových povstání uvrhla do chaosu jednu arabskou zemi po druhé. Saúdové v podstatě usilují o znovunastolení typu režimů, který se Spojené státy a jejich spojenci snaží odstranit. Za tímto účelem Saúdové údajně pomáhají financovat právě ty teroristy z Al-Káidy a Islámského státu, s nimiž Spojené státy a jejich spojenci bojují. V kostce to znamená, že USA poskytují bezpečnostní garanci zemi, která financuje největší nepřátele světa a též se snaží zvrátit blízkovýchodní politiku Spojených států z posledního desetiletí. Kdyby byly USA ve své politice konzistentní, uvalily by na Saúdskou Arábii sankce, nebo by ji za napomáhání teroristům možná dokonce bombardovaly. Prozatím je však zřejmě jejich prioritou sesadit Vladimira Putina. zdroj: Jak se žije na cizí účet Představte si, že vám něco velkého, mlsného, žravého a nenasytného trvale pije krev, ani o tom nevíte. Jak? Podívejte se na tyto grafy z USA. Před recesí 2009 stoupl trh akcií během šesti let o 8 biliónů dolarů. V roce 2013 to bylo o 5 biliónů. Kdo profitoval z profitu? Podívejme se na distribuci bohatství v USA, která ale ukazuje současný stav světa. Kliknutím si tabulky zvětšíte v samostatném okně. A nyní se podívejte, kdo z tohoto bohatství má doopravdy prospěch. Na každý dolar vydělaný 90 procenty populace má úměrný zisk celkem 1000 dolarů smetana ze smetany, čili 0,01 % populace. Těch nejbohatších miliardářů je v USA asi 85 a shrábnou z tohoto koláče rozhodující většinu. To je poměr rozdělení národního bohatství v současné době, viz dolní tabulky. Další tabulka ukazuje historický přehled vlastnění jednoho procenta za otrokářů v Římě a v různých dobách raného a současného kapitalismu. Jak vidíte, římští otrokáři jsou proti dnešním jednoprocentním oligarchům chudí příbuzní. Dnes patří jednomu procentu celkem 22 % bohatství země. to je stejně jako před nástupem 23

24 UKRAJINSKÝ FAŠISMUS A FIRMA MONSANTO grafy. Závěr je jasný: tak se žít prostě nedá, to je ekonomická sebevražda celého systému. zdroj: %C5%BEije-na-cizi-u%C4%8Det fašismu a Druhé světové války. Další tabulka je důležitá, protože ukazuje rozdělení bohatství podle příjmových skupin. Jasně vidíte, že dokonce ani nikdo ze střední vrstvy v posledních dvaceti letech (čili celé ekonomické generaci) v USA nezbohatl. Tento typ kapitalismu shledávám poněkud podivným, řekl by Vančura. Jen jedna parta na tom není špatně, jak vidíte z grafu. A raketové zisky korporací ve druhém grafu ukazují na zisk z koupených politiků. Korporátky přestaly platit daně, na rozdíl od nás. To ale znamená, že stát přestává plnit pro nedostatek financí i ty základní funkce. A nedostatek státu zabíjí, viz náš starší článek. Poslední graf ukazuje naprostý absurdistán současné ekonomiky. Podle zdravého rozumu a lidské spravedlnosti by ve státě mělo být progresivní zdanění příjmů. Neoliberalimus lidi oblbnul tak, že jsou spokojeni s pravým opakem. Kdo má víc peněz, ten platí stále menší daně. Podívejte se na oba Ukrajinský fašismus a firma Monsanto Hlavní pomahači korporátek, Světová banka a MMF, už rozjely demokratizaci Ukrajiny. Firmy jako Monsanto, Dow, Bayer už v závěsu amerických vojenských poradců etablovaly své kanceláře na Ukrajině. Asociační dohoda s Ukrajinou dostala speciální položku, kterou je možno povolit pěstování GMO plodin v této zemi. Monsanto a fašismus vytvářejí stejně pevné spojenectví jako US-korporace a Hitler za Druhé světové války, kdy firmy jako IBM pomáhaly organizovat holocaust. Začátkem 20. století se nespojovali jen proletáři. A navíc se jim to moc nepovedlo, na rozdíl od dnešních korporací. Ale pojďme k věci. O Monsantu a GMO a píšeme často, viz celé tematické číslo GMO, danajský dar ( ). K tomu si přibalte číslo Cesty do korporátního otroctví (2014-9) o TTIP 24

25 UKRAJINSKÝ FAŠISMUS A FIRMA MONSANTO Začneme tzv. ekonomickou pomocí MMF z našich kapes, která obnáší 17 miliard dolarů a je přímou investicí do korporátní kolonizace Ukrajiny. Ta má dopadnout jako Řecko a jeho dluhový scénář. Jenže na rozdíl od dnešního demokratického Řecka řízeného vítěznou Syrizou, vláda janičářů už sama vládnout nemůže. To by rozkradla a zničila sama sebe, jako na východní frontě (Ukrajinská vláda je tak zkorumpovaná, že v ní nemohou být Ukrajinci ). Je třeba neodkladně privatizovat zemi, dokud junta v Kyjevě ještě vládne, a dokud je schopna jménem státu rabovat a prodávat přírodní zdroje. Vláda složená z cizinců a tzv. poradců rekrutovaných ze stíhaných zločinců (bývalý gruzínský prezident Saakašvili), nebo z neoliberálních padlých hvězd (bývalý slovenský ministr financí Ivan Mikloš), je pro vykradení Ukrajiny ideálním nástrojem. smlouvě, ať se nenudíte a jste připraveni na to, co přijde. Hlavní pomahači korporátek, Světová banka a MMF, už rozjeli v závěsu USA demokratizaci Ukrajiny. Jak může pro Evropu dopadnout, to ukazuje obrázek z anotace. Firmy jako Monsanto, Dow, Bayer následovaly postup amerických vojenských poradců a etablovaly své kanceláře na Ukrajině. Kolonie jako kolonie, o tzv. land-grab, neboli záboru půdy jsme už psali v souvislosti v prodanou půdou v Africe (Vlastnění půdy, nová forma neokolonialismu ). A také jsme přitom analyzovali negativní podíl Světové banky vedené USA. Ta ovšem planetu pustoší zcela globálně, viz (Světová banka se systematicky a vědomě podílí na ničení planety ). Ukrajina proto představuje pro tyto korporátní subjekty jen další velký byznys v řadě. Exploatace nejrozsáhlejší a nejbohatší černozemě na světě je nyní na pořadu dne. Vraťme se k tomu podstatnému, co zdůrazňují ekologické organizace. Ukrajina podle vlastního zákona nedovoluje na svém území velkoplošné a komerční pěstování GMO plodin. Ale to se právně změnilo přístupovou smlouvou. Viz čl. 404 asociační dohody s EU, kterou skrze aktivitu USA a EU svržený prezident Janukovič odmítl podepsat v této podobě. Tento článek praví, že obě země budou vesela a pilně pracovat na rozvoji všech možných biotechnologií. Co to znamená v praxi, to si můžete domyslet sami. Koncerny jako John Deere, Monsanto a Dupont jsou smlouvou nadšeny. Takže historie 30. let se opět opakuje, i když v jiné podobě. Náš web připomíná, že tento postup, jak obejít národní legislativu, se nyní ve velkém připravuje v EU. Viz náš poslední článek Transatlantické smlouvy tajně upečené v EU zničí místní samosprávu. To chceme dopadnout jako Ukrajina? zdroj: 25

26 JAK PŘEORAT EVROPU, KTEROU JSME BUDOVALI CELÁ DESETILETÍ Jak přeorat Evropu, kterou jsme budovali celá desetiletí Jakub Dymek Občanský protest proti TTIP se nezrodil z hysterie nebo neinformovanosti. O Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) sjednávaném v Bruselu a Washingtonu se mluví, a ne zcela neprávem, jako o největší obchodní transakci v dějinách světa. Mluví se při tom o odstranění cel a jiných překážek, rozšíření pravomocí a zrušení regulací. To vše proto, aby vzniklo největší a nejbohatší pásmo volného obchodu na světě. Ráj pro investory, hospodářská renesance a základna americko-evropského přátelství a bezpečí, tedy velká historická šance takto se TTIP prezentuje oficiálně. Ne všichni tomu však věří. Masový nesouhlas, který se projevil mimo jiné díky evropské občanské iniciativě STOP TTIP (více než milion podpisů), ale také díky průzkumům veřejného mínění, jež nechala vypracovat Evropská komise a v nichž se devadesát sedm procent respondentů vyjádřilo proti takzvané klauzuli ISDS (Ochrana investic a urovnání sporů mezi investorem a státem) v TTIP, nutí k zamyšlení. Parlamenty několika členských zemí se o TTIP vyslovily přinejmenším chladně. Neshody a váhání, které provázejí hlasování v Evropském parlamentu, lze vyhodnotit přinejlepším jako slepou uličku. Stále je však slyšet, že protest proti TTIP je hysterický, protože se neopírá o logické argumenty. Podívejme se, odkud se tento nesouhlas vzal a proč je TTIP tak ostře odmítané. Arbitráž aneb silnější budou ještě silnější Pokud byste chtěli přesvědčit veřejnost, že mezinárodní obchodní smlouvy slouží obohacení velkých korporací na úkor obyčejných lidí, udělali byste následující dali byste zahraničním firmám zvláštní právo vystupovat před tajným tribunálem, který by se skládal z velmi dobře placených korporátních právníků, a domáhat se odškodnění pokaždé, když vláda národního státu odhlasuje zákon například omezující kouření, ochraňující životní prostředí nebo zabraňující nukleární katastrofě. Mezinárodní obchodní smlouvy se nicméně poslední půlstoletí pokoušely právě o toto, a to skrze mechanizmus arbitráží investor-stát čili skrze klauzuli ISDS. Jsou to slova levicového politika, článek na anarchistickém blogu nebo výzva neznámé neziskovky? Ne tak docela. Je to redakční komentář z The Economist, tedy novin, kterým lze jen stěží vytýkat levicovost nebo antiamerikanismus. 26

27 JAK PŘEORAT EVROPU, KTEROU JSME BUDOVALI CELÁ DESETILETÍ Evropany může znepokojovat skutečnost, že Brusel je ve své argumentaci ještě méně přesvědčivý než Washington, protože si sám není jistý pozitivním přínosem TTIP pro rozvoj evropského hospodářství. Arbitráž je právě tím prvkem plánované smlouvy TTIP, který budí největší odpor. Z důvodů, o kterých psal The Economist, ale ne jen kvůli nim. Mechanismus ISDS může budit obavy vlastně v každé části politického spektra. Státy nad ním nemají žádnou kontrolu, privilegia poskytuje hrstce vybraných a je ve zřejmém rozporu s povinností vlád a parlamentů provádět takovou politiku, která se řídí zájmy obyvatel dané země, stejně jako se základní odpovědností vlád především vůči svým občanům, a nikoli vůči zahraničním investorům. Z těchto důvodů nazval ISDS neprominutelným ústupkem lobbistům velkého byznysu také ekonom Jeffrey Sachs. Právě v tom totiž v zásadě ISDS spočívá. Investoři se budou moci domáhat odškodnění od států, které chtějí provádět politiku (hospodářskou, ekologickou, energetickou), jež se neshoduje se zájmy zahraničního kapitálu. Díky tomu se suverénní rozhodnutí stanou nákladnou válkou o vlastní práva. Ačkoli zastánci ISDS zdůrazňují, že arbitráže slouží k tomu, aby se firmy mohly bránit vyvlastňování nebo porušování svých práv jednotlivými státy, fakta tomu vůbec neodpovídají. V posledních letech vedly washingtonské právnické kanceláře, které se zabývají arbitrážemi, okolo padesáti procesů ročně. A ty se netýkaly politiky Hugo Cháveze (ačkoli ten se v debatách o euro-americkém obchodu objevuje také) nebo brutálního vyvlastňování firem. Výmluvný je případ Německa, které švédský Vattenfall žaloval za upuštění od atomové energie po katastrofě ve Fukušimě. Němečtí daňoví poplatníci by nyní měli zaplatit 4,5 miliard dolarů. Dokonce i experti z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku, na jejichž výzkum se odvolávají i nejvýše postavení američtí politici, naznačují, že funkcí ISDS nemá být vzájemná ochrana investorů (protože ti jsou díky platným zákonům dobře zabezpečeni už nyní), nýbrž vytvoření tlaku na čínskou ekonomiku. Takto argumentuje také velvyslanec Evropské unie ve Washingtonu David O Sullivan. Více trhu, méně práce Proto také Sachs říká, že smlouvy obsahující klauzuli o arbitráži nejsou vůbec smlouvami podporujícími volný obchod, ale že jednoduše upřednostňují největší hráče na trhu. Co víc, úřady mají problém vůbec najít výzkumy a analýzy, které by ukazovaly, jaký přínos představuje TTIP pro širokou veřejnost, například co se týče růstu zaměstnanosti nebo mezd. Je to zřejmě tím, že se nedá spočítat, jaké pozitivní dlouhodobé důsledky v oblasti zaměstnanosti nebo HDP může smlouva udržovaná v tajnosti přinést. A když se o to někdo pokouší, není to zpravidla vůbec přesvědčivé. Je však možné opřít se o zkušenosti z minulosti, a ty ukazují, jak snadné je udělat chybu a jak draze se za ní pak platí. Při podepsání Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) tehdejší prezident Bill Clinton říkal, že díky ní vznikne v USA milion pracovních míst v horizontu pěti let. Stal se přesný opak. Podle odhadů přibližně právě tolik míst v USA zaniklo. Koluje vtip, že autor těchto propočtů později prohlásil, že po této zkušenosti už nikdy nebude dělat žádné prognózy. Dnes je situace analogická. Ačkoli žádné poctivé analýzy nenasvědčují tomu, že nás čeká šťastná budoucnost, na obou stranách Atlantiku bují jedna za druhou fantastické zvěsti. Nakolik se tyto zvěsti opírají o fakta, řešil 27

28 JAK PŘEORAT EVROPU, KTEROU JSME BUDOVALI CELÁ DESETILETÍ nedávno deník Washington Post, který je rovněž těžké nařknout z šíření paniky nebo vědomého lhaní. Ukázalo se, že ona nová pracovní místa jsou doslova vyčarovaná, protože žádné dokumenty ani plány, které by je dokládaly, neexistují a existující statistiky neříkají nic závazného (přesto se na ně odvolává například John Kerry, který slibuje na 650 tisíc nových pracovních míst v USA). Obě strany vycházejí z předpokladu, že větší obchodní obrat nějaká pracovní místa prostě vygeneruje. Avšak zkušenosti ukazují, že tak to vůbec nemusí být. Evropany navíc může znepokojovat skutečnost, že Brusel je ve své argumentaci ještě méně přesvědčivý než Washington, protože si sám, jak ukázaly průzkumy Evropského parlamentu, není jistý pozitivním přínosem TTIP pro rozvoj evropského hospodářství. Dokument Evropské komise sice dokládá, že TTIP může vytvořit dokonce i několik milionů pracovních míst v oblasti exportu, zároveň ale podotýká, že nejserióznější výzkumy zadané evropskému institutu CERP to vůbec nepotvrzují. Trh práce zase čekají více či méně předpovídatelné proměny, ať už s TTIP nebo bez. Jiné modely výzkumu, které Brusel musí chtě nechtě citovat, mluví spíše o ztrátách. Jinde komise přiznává, že podobné prognózy činit vůbec nelze. V tomto kontextu budí zprávy o několika stovkách eur do každé evropské domácnosti ročně, které prý má TTIP přinést, velký údiv a nedůvěru. Unie to, co je společné Malé a střední evropské firmy také nemohou být přesvědčené. TTIP totiž vůbec negarantuje, že větší otevřenost trhu bude pro ně bude přínosná. Naopak: při platech a sociálních službách, jaké máme v Evropě, není konkurence s Američany v sektoru malých a středních firem v žádném případě vysněnou situací. Jedním z návrhů americké strany a základním východiskem TTIP vůbec je odstranění mimotarifních bariér, plynoucích z různých národních technických předpisů, čili práv, která mohla chránit lokální dodavatele, regionální trhy a místní průmysl. Také další z bodů smlouvy, jímž je uvedení různých právních regulí v soulad, zní přinejmenším dvojznačně, pokud vezmeme v úvahu rozdílnost standardů pro léky, chemii a zemědělství v USA a Evropské unii. Mohou mít producenti z Francie nebo třeba Polska, splňující vysoké evropské normy, radost z toho, že by měli konkurovat Američanům, kteří mají normy úplně jiné? Dokonce i text na stránkách ministerstva obchodu USA, který je jinak velice kritický k evropském trhu (jsme náchylní ke korupci, nedostatečně ochraňujeme autorská práva, nesprávně odměňujeme firmy občanského sektoru) konstatuje, že TTIP ve verzi, s jakou pracují Američané, nebere evropského partnera dost vážně. Do říše pohádek lze pak zařadit argument z oblasti bezpečnosti, který říká, že ve světě terorizmu a nových válek je smlouva způsobem, jak zvýšit odolnost Evropské unie i USA v případě ohrožení. V oblasti bezpečnosti už existuje euroatlantická aliance, jmenuje se NATO, a její schopnost nebo neschopnost reagovat na mezinárodní krize opravdu nesouvisí s výší cel a obchodních tarifů. Víme zato zcela jistě, že TTIP může zcela přeorat zásady a vztahy budované v Unii po desetiletí. A že komunikace mezi TTIP a obyvateli zemí Evropské unie nebyla dosud jen nedostačující, nýbrž žádná. Společný trh, jehož samozřejmou 28

29 CO NASTANE PO KONCI LIDSKÉHO ŽIVOTA (CO JE VĚDECKY DOKAZATELNÉ O LIDSKÉ SMRTI) součástí je úcta k právům zaměstnanců, poctivá konkurence a solidní regulace, potřebuje impuls k dalšímu rozvoji a ochraně. TTIP to nejen nenabízí, ale naopak může dalšímu vývoji uškodit. Právě z toho a nikoli z hysterie nebo neinformovanosti pramení protest veřejnosti. zdroj: Co nastane po konci lidského života (Co je vědecky dokazatelné o lidské smrti) V letošním roce vyjde další kniha doc. Ing. Miloslava Krále, CSc.... ukázka z knihy... Několik poznámek o mé velkou domýšlivosti Před více než dvaceti lety jsem prožil pro všechny mé lidi blízké i známé neuvěřitelné setkání s Bohem. Téměř všichni si Boha představovali jinak, než jaký byl skutečný, dokazatelně existující Bůh, jehož jsem poznal při svém prvním spontánním vnoření do nevědomí. Poznal jsem to jako člověk, který téměř po celou dobu svého života pracoval jako vědecký pracovník na různých vysokých školách a později v Akademie vědy ČR. Byl jsem jedním z nejznámějších ateistů v naší zemi, který rozvíjel teorii a metodologii vědy. Pouze na dvacet let byla tato moje činnost přerušena nuceným odchodem do jiného zaměstnání, kdy mně komunistická diktatura zakázala vědeckou činnost a když jsem se chtěl uživit svou rodinu, musel jsem odejít do manuálního zaměstnání na Státní rybářství Praha. Po sametové revoluci a rehabilitaci, jsem se opět vrátil ke své vědecké profesi. Začal jsem se scházet se svými známými, ale oni mně za žádnou cenu nemohli pochopit, proč jsem se po setkání s Bohem chovám jinak. Po svém pochopení Boha jsem se prý stal domýšlivý. Vzpomínám si na občasné setkávání se svými přáteli na sídle docenta L. Křížkovského, kterých se účastňovali i profesor J. Srovnal a docent J. Šindelář a další moji vzdělaní známí.velice se divili, že jsem psal knihu Moje cesta k pravdě a považovali to za mou velkou domýšlivost a radili mi, abych to nečinil. Co prý chce psát člověk mého typu, na něhož za dvacet let perzekuce vědecká veřejnost již zapomněla. Byli to ateisté a skeptici, kteří mi říkali, abych si konečně dal pohov a přestal mít nerozumné představy o svých schopnostech. Oni stejně jako ostatní fyzikálně vzdělaní pracovníci z AVČR věděli, že Bůh je jen vyspekulovaná představa, která nemá s vědou nic společného. 29

30 CO NASTANE PO KONCI LIDSKÉHO ŽIVOTA (CO JE VĚDECKY DOKAZATELNÉ O LIDSKÉ SMRTI) Řekl jsem si proto, že až se po mém nové paradigma o dokazatelné existenci Boha dozví katolická církev, v jejímž ideovém vlivu jsem kdysi prožil své mládí, budou se proto její představitelé těšit o mém objevu. Ale dostavilo se mé snad ještě o něco větší zklamání. Po počátečním příznivém přijetí mé nové vědecké zkušenosti většina jejích hodnostářů a také učených badatelů v církevní dogmatice přece jen zjistili, že můj vědecky dokazatelný Bůh není ten Bůh, který z nebe seslal svého jediného syna Ježíše Krista, aby nás spasil a stal jsem se jim opět jen stoupencem domýšlivého člověka, který by se snad touto cestou chtěl vyvýšit nad všechny církevní autority. Byl jsem pro akademické ateisty i náboženské dogmatiky poučen, že se nemám plést do věcí, kterým prý nerozumím. A nejsem ostatně ani žádná celospolečensky uznávaná celebrita, která by měla být respektována pro své dosažené významné společenské postavení. Dnes jsem podle nich dosáhl již tak vysokého věku, aby se dalo předpokládat, že asi jsem dost popletený sklerotik. Navzdory všem těmto zkušeným radám se však já nemohu vzdát svého spirituálního poslání, které jsem přijal spontánně od dokazatelného Boha, a proto píšu i tuto svou novou knihu. jiné světlo a reagovali jsme třeba na rentgenovy paprsky nebo na laser, pak bychom tak vůbec nepoznali onu nám běžně viděnou smyslovou skutečnost, o níž si naivně myslíme, že vypadá přesně tak, jako si sami představují na nás nezávisle existující objekty. Jde o zprávy, kterými postihujeme některé dílčí vlastností objektivního jsoucna, které jsou pro nás významné z hlediska běžné lidské sebezáchovy. Za touto naší smyslovou zkušeností je však pro nás skryto rozsáhlé, našim smyslům nedostupné jsoucno, k jehož poznání se stále více přibližujeme složitými, námi vytvářenými kognitivními technologií. Jejich poznávání nám umožnila hlavně věda. Skutečnost, zachycená v našich vjemech tedy nemůže být ani zdaleka totéž, co ve vědě chápeme jako ontický svět, poznávaný pomocí různých stále zdokonalovaných kognitivních technologií a stále nových vědecky inovovaných teorií k objektivního světa. Co také patří k ontické skutečnosti Jak chápou ontický svět nezkušení lidé Vědecky nezkušení lidé často chápou objektivní svět jako to, co je totožné s vnějším světem, tedy se světem, jak nám to zobrazují naše vjemy. Myslí si například, že člověk přímo vidí objektivní, na něm nezávisle existující svět. Je to běžný omyl naivního člověka, který nechápe, že to, co máme díky našemu zraku, je určitá zpráva o objektivním světě, kterou nám přináší jen viditelné světlo. Kdyby nám naše zrakové vjemy přinášelo Existují tedy i jiné zprávy, které nejsou přenášeny na signálech, na něž reagují lidské smysly. Od doby, co vznikli lidé, k nim vždy přicházely také zprávy odjinud než z jejich každodenního vnějšího světa, o kterém jsme se dozvěděli pomocí svých technologicky zdokonalovaných smyslů. Dnes o těchto jiných zprávách víme, že pocházely z lidského nevědomí. Dříve se o nich říkalo, že jejich zdrojem byly různé vize, hlubinné sny nebo osvícení senzibilních lidí. Objektivně opravdu existují vize, které bývají věštecké a některé spirituální vize mohou mít pro určitá lidská společenství osudový 30

31 CO NASTANE PO KONCI LIDSKÉHO ŽIVOTA (CO JE VĚDECKY DOKAZATELNÉ O LIDSKÉ SMRTI) význam. Vize tohoto typu měli v nám dohledné minulosti například hinduističtí mystici, měl je i Buddha a Mohammed nebo různí judaističtí a křesťanští proroci jako byl Mojžíš, Abrahám a Ježíš Kristus. Tato mystická vidění nebo osvícení, která nepřicházejí ze smyslově dostupného světa a nemusejí se mu ani názorně podobat, jsou tolik významná, že se z nich zkonstituovaly velké světové kultury. Vždyť i my, příslušníci západní civilizace, patříme také k jedné kultuře, která má původ hlavně ve sděleních judaisticko-křesťanských proroků, jejichž zprávy nepřišly ze světa, který je dostupný technologicky zesílených smyslů. Na tento náš spirituální svět se stále kulturně navazujeme a máme jej v jistém smyslu vrozený. Z jakého ontického jsoucna však do nás vstupují vize o takovém podivuhodném světě a co všechno vlastně zahrnuje celé skutečně existující ontické jsoucno? Kde bychom měli hledat pravou skutečnost, když ke zprávám o jsoucnu patří také ony zprávy z našeho nevědomí?ale většina lidí dosud ani netuší, že mají nevědomí. Když se například lidé spolu běžně baví, jejich vědomí jsou v této situaci vždy bdělá, neboli cítí, že jsou v této situaci vědomými já. Prožíváme-li však vize, jejich vědomá já již nejsou bdící a pokud k nim přicházejí hlubinné zprávy odjinud než ze smyslům dostupného světa, pak o těchto zprávách říkáme, že přicházejí z jejich nevědomí. Nevědomí jako problém Nevědomí je ontická paměť, jíž ve vědomém stavu neprožíváme; většina lidí se s chápaným nevědomí nesetkala. Teprve v poměrně nedávné době, kdy vznikla hlubinná psychologie, se však lidé konečně mohli seznámit s výzkumy S. Freuda, A. Adlera a C. G. Junga, kteří empiricky i analyticky přispěli ke vzniku hlubinné psychologie. Carl Gustav Jung se stal zakladatel hlubinné psychologie jakožto testovatelné vědy. Chci zatím konstatovat, že vedle vjemů, které nám přinášejí zprávy o vnějším materiálním světě, existují také věrohodné vnitřní zprávy, o kterých často ani nevíme, odkud přišly. Dokazatelně patří do oblasti lidské spirituální paměť a nepatří jen do oblasti bdělého vědomého já. Co však je jsoucno, o němž se cosi dozvídáme z nevědomí? Stručně lze prohlásit, že nevědomí je nesmírně obsáhlá paměť jsoucna, sahající od nás, dnes žijících lidí, až k počátku velkému třesku, který nastal před cca 13,7 miliardami let. Někteří lidé však stále nechápou, co znamená pojem paměť,kterou jsem začal hledat o kybernetickém výkladu paměť. Objektivní paměť není uložena v mozku, ale jde o ontickou paměť celé evoluce kosmu, sahající od velkého třesku ke každému z nás. Nejde tedy o paměť v psychologickém pojmu, ale jde o paměť, jak je interpretována v kybernetice. Víme, že počáteční kosmický děj, nazývaný velký třesk, již dávno zmizel v propadlišti času, ale paměť stále trvá v materiálním světě, kde působí. Pomocí paměti se obnovují její prvky v opakovatelných příbězích materiálně-energetického jsoucna, jako jsou třeba různé organické i anorganické procesy. předběžně uvedu, že vědecky umíme reálně pozorovat i zmizelý svět až do vzdálenosti zhruba l3,7 miliard let, což je přibližně doba, kdy začal velký třesk. Byl jsem téměř celý svůj život přírodovědecky vzdělaný ateista a proto velký pesimista. Uvědomoval jsem si, že člověk již od svého zrození vlastně umírá. Jistou dobu v materiálním světě žije a hledá, čemu by se věnoval, ale nic trvalého nemůže 31

32 CO NASTANE PO KONCI LIDSKÉHO ŽIVOTA (CO JE VĚDECKY DOKAZATELNÉ O LIDSKÉ SMRTI) nalézt. Nakonec si obvykle položí otázku, co z toho všeho vlastně stálo za to, aby žil takový definitivně končící příběh. Jakožto přírodovědecky založený materialista a ateista jsem si i já kladl otázku, proč neukončit naši absurdní situaci cílevědomou smrtí. Můj veliký pesimismus mi nakonec zvrátily dva spontánní extatické zážitky, které mi vědecky ukázaly existenci Boha jako vědomé spirituální paměti celého jsoucna. Smrtí život nekončí Aniž bych nyní svá úžasná setkání s Bohem podrobně popisoval, dospěl jsem nakonec k dokazatelnému závěru, že náš pozemský život je pouze přípravná fáze, kdy se po smrti vrátíme do skutečného života. Byl jsem předtím ateista, který nejenže v Boha neuvěřil, ale uměl jeho existenci dokazovat, že z hlediska přírodní vědy žádný Bůh existovat nemůže. Náhle však proti své vůli jsem byl seznámen s něčím, čemu bych jinak nikdy neuvěřil. Poznal jsem, že platí vědecké paradigma, které je integrované paměťové paradigma jsoucna. Vědecky lze ověřitelně dokázat, že Bůh existuje a že existuje i posmrtná existence lidské spirituality. Naše duše trvale patří i po naší smrti ke spirituální kosmické paměti. Nepatří trvale ani do našeho lidského mozku. V člověku byla spirituální paměť dočasně již od vzniku materiálního vesmíru. Dnes víme, že u vědomého člověka vznikla emergentně sebereflexivní, sebe samu si uvědomující pojmová paměť, kterou nemá na Zemi žádný jiný tvor. Jde o paměť, která je na pojmové úrovni, kdy je vědomě schopna hodnotit sebe samu. Člověk má specifickou spirituální psychiku, pomocí níž je schopen hodnotit sebe tak dalece, že si uvědomí svou vlastní tělesnou smrtelnost a je schopen si položit i otázku o smyslu svého života. Člověk má pojmovou úroveň spirituality a tím se podobá sebereflexivní spirituality Boha. Nikdy však dílčí lidské spirituality docílí vše, co je přítomno ve věčné spirituální boží paměti. Viděl někdo někdy Boha? Bůh se nepodobá člověku, jak je znázorňován v umění a v různých naivních náboženských představách. Sám znám Boha setkání a pokusím se tak přiblížit analogie. Představíme si ji jako přirazení malého prvku naší spirituální paměti k univerzální boží spirituální paměti. Přiřazení této naší spirituality existuje v celém materiálním jsoucna, sahající od jeho počátku až dodnes. Každý paměťový prvek kosmu je přiřaditelný k ontické paměti celého kosmu. Začíná vznikem velkého třesku kosmu a v něm evolučně trvá a v tomto smyslu se obě paměti podobají. Když jsem se setkal s Bohem, ztotožnil jsem se s ním paměťově. Ocitl jsem se však v jiné úrovni jsoucna, kde jsem neviděl Boha, který se podobá smyslově názorného člověku, aby seděl kdesi nad námi v kosmu. V prožitku setkání s Bohem nazýváme vždy jen tak, jak jsme si Boha v historické době chápali obrazně. Otázky o materiálním vesmíru, z něhož jsme reálně geneticky prošli, jsme schopni pochopit jen ono nám srozumitelném poznání, k něhož jsme postupně došli až v našem sociologicko-kulturního procesu. Moje vědecké poznání jsoucna se posunulo do vyšší úrovně, než bylo mé vědecké vědění předtím. Stalo se to možná proto, že jsem se dlouhým životem připravil, abych lépe 32

33 CO NASTANE PO KONCI LIDSKÉHO ŽIVOTA (CO JE VĚDECKY DOKAZATELNÉ O LIDSKÉ SMRTI) vědecky pochopil, co jsem znal předtím. Dostal jsem se do jiného ontického jsoucna, které jsem podrobněji neznal. Ve své poslední knize Bůh dokazatelně existuje jsem vše co nejsrozumitelněji popsal. Chtěl bych však v této knize nyní rozšířit některé další události, jež nastaly při mé další cesty za pravdou. Jak je možné dospět k Bohu Každý jsme od našeho vzniku spirituálními bytosti a intuitivně hledáme cestu k Bohu. I lidští obyvatelé pralesů znají jisté počáteční formy, jak by se dostávali k božské oblasti nevědomé paměti, aby se tak lidé dostali k numinózni oblasti. Různými cesty se dostali i mystici, jako jsou hinduisté, buddhisté, muslimové, judaisté a křesťané, kteří si hledají svých cest do nevědomí. Aby se dostali ke spirituálního jsoucna, nazývají dnešní západní křesťané svým Bohem. Dnes jsou poznané cesty do nevědomí četnější a také jsou snadnější než byly dříve. V hlubinné psychologie se rozvinuly i takové metody, jako je holotropní dýchání, hypnóza a zkoumá i jevů, kterým se říká prožitky blízkosti smrti. Jde například o stavy, kdy při klinické smrti lidé prožívají zvláštní spirituální vize a často netuší, co přesně znamenají. Jejich spirituální psýché opouští jejich tělo a pozoruje v bezvědomí zvnějšku třeba lidskou operaci ze svého lidského těla. Člověk je pak někdy po své operaci schopen popsat, co se při jeho operaci dělo, kdy byl v bezvědomí a co kolem sebe viděl. Dokonce někdy přesně popíše i to, co se zatím dělo někde zcela jinde. To vše je testovatelně doloženo. Pro přesné studium výsledků prožitků blízko smrti dnes vycházejí vědecké časopisy, kde jsou mnohostranně analyzovány vědci různých oborů. Z toho vyplývá, že lidská spiritualita se může při tělesné smrti oddělit od těla a vracet se k Bohu. Potřebné poznatky, týkající se spirituální oblasti, jsem srozumitelně vysvětlil v knize Bůh dokazatelně existuje. Dokazuji zde, že klíčovým kritériem pro návrat lidské spirituality k Bohu je posmrtné morální zhodnocení našeho pozemského života. Jde o celkové hodnocení naší celoživotní činnosti, jak tato činnost je řízena naší svobodnou vůlí, zda byla anebo nebyla slučitelná s takovým světem, jaký Bůh původně pro život člověka stvořil. Jde o to, zda člověk dodržoval morální pravidla, k nimž má každý z nás svůj individuální přístup, protože má při hledání své morální cesty svou svobodnou vůli a své svědomí. Člověk si však ve svém pozemském životě uvědomuje jen hromadění hmotných prostředků a snaží se proto při pozemském shonu po penězích, za které by si je v co nejhojnější míře obstaral a netuší, že by měl své úsilí zaměřit také ke spirituálnímu Boha. Z hodnoceného vstupu do nevědomí mám zjištěno, že posmrtný návrat k Bohu se nemusí rychle podařit. Pokud toho člověk dosáhne, pak může posmrtně prožívat blaženost, k jaké pozemským tvorům chybí i představivost. Avšak také dokazatelně vím, proč lidské nemorální chování, které jsme si jako svobodné lidské bytosti v pozemském životě zvolili, nikdy není beztrestné.... ukázka z knihy... zdroj: 33

34 THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK S EYES WIDE SHUT (PT. III) from Tantric yoga, where the energy generated by physical arousal is used to reach a higher state. This concept was reused (and maybe corrupted) by Aleister Crowley who called it Sex Magick. According to him and his peers, knowledge of this type of magick was the biggest secret of past secret societies and was only disclosed to the highest initiates. The Hidden (And Not So Hidden) Messages in Stanley Kubrick s Eyes Wide Shut (pt. III) In the third and final part of this series on Eyes Wide Shut, we ll look at Bill s journey as a whole and at its underlying esoteric meaning. We ll see how symbolism placed by Kubrick connects all of the women in the movie, making Bill s encounters a multifaceted exploration of the feminine principle. The previous parts of this series of articles on Eyes Wide Shut was solely dedicated to the secret society discovered by Bill. This elite club, attended by the world s most powerful people, deals with Satanism, black magick and even ritual sacrifices. Aided by his friend Nightingale, Bill infiltrates one of the secret society s occult rituals and witnesses a ceremony presided over by a high priest. Then an orgy ensued. In the second article, I explained how real life secret societies, such as the Hellfire club and the O.T.O., actually practice these kinds of rituals. The occult principles behind them derive There is, however, no (direct) mention of any of this in Eyes Wide Shut. In fact, the ceremony witnessed by Bill, with its elaborate choreography and its creepy music, appears to be one big, empty, phony piece of dramatic theater that simply exists to give the rich people some kind of mystical reason to engage in gratuitous debauchery. While Kubrick stripped the occult ritual of all of its esoteric, magickal meaning, he did infuse the entire movie with it. If one looks at the pace of the movie, at Bill s journey and the people he encounters, it becomes somewhat apparent that the magick does not occur during the ritual itself but during the movie as a whole. Was Kubrick somehow initiated to occult secrets? Was he trying to communicate them through his movie? Let s look at the concepts behind the ritual. Kundalini Rising The concept of magick through reproductive forces is said to originate from ancient ritual practices, as traces of it can be found in Hinduism, Taoism and in Medieval secret societies, such as the Knight Templars. In today s Western world, the O.T.O is said to be the heir of this path as it claimed by Aleister Crowley and his acolyte, Theodor Reuss. Theodor Reuss was quite categoric: the OTO was a body of initiates in whose hands was concen- 34

35 THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK S EYES WIDE SHUT (PT. III) trated the secret knowledge of all oriental orders and of all existing Masonic degrees.( ) The order had rediscovered the great secret of the Knights Templar, the magic of sex, not only the key to ancient Egyptian and hermetic tradition, but to all the secrets of nature, all the symbolism of Freemasonry, and all systems of religion. Peter Tomkins, The Magic of Obelisks The basic principle behind this great secret is the raising of the Kundalini or life force, an energy that can be used for magickal purposes. In all Tantric magic, the essential requirement whether in the ecstasy of couples or the solo ritual of a priestess involved the raising of the energy known as the serpent of fire, or kundalini. This mysterious energy described as lying dormant in the lowest of the seven chakras, can be aroused by two distinct methods, called, traditionally, the right- and the left-hand path. The right hand allots supremacy to the male principle, the left to the feminine. As the serpent power is aroused, according to clairvoyants, it climbs up the backbone of the adept, energizing each chakra, till it emerges from the skull symbolically as the snake s head like those so clearly depicted in Egyptian statuary. ( ) As adepts describe the rising of the serpent, it unites with the many-petaled louts of the cerebral region to bring about illumination or the highest form of initiation -as the current climbs from the duality to unity by reversing the path it originally took the chakras to procreate humanity. Details of the OTO s initiation into Hindu and Tibetan Tantra, including ceremonies involving the use of exudation from specifically trained priestess were brought to a wider public by Crowley s follower Kenneth Grant. Sacred courtesans, experts in ritual eroticism, known in India as nautch girls ( ) were exceptionally honored. Ibid. While sacred courtesans were exceptionally honored in Eastern esotericism, today s twisted black magic orders use Beta Programming slaves and dispose of them when they are through with them. In short, the exact opposite of being exceptionally honored. Kundalini rising, the concept behind Tantric magic is wholly represented in a single image, Eliphas Levi s depiction of Baphomet. So what does all of this have to do with Eyes Wide Shut? At first glance, nothing much. While we see a ritual involving sacred courtesans in the movie, there is absolutely no mention of kundalini rising during the whole thing. However, if we take a closer look at Bill s journey as a whole, from the beginning of the movie to the end, we realize that the real ritual does not occur at the elite mansion, but within Bill s head. As he encounters new women and is exposed to new opportunities, his kundalini rises and Kubrick added clues to denote this fact. 35

36 THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK S EYES WIDE SHUT (PT. III) As the movie progress, Bill s flashes of Alice cheating on him become more intense. Towards the end of the movie, she s about to reach climax. These scenes reflect Bill s kundalini rising. Having these flashes would be hurtful and painful and they remind the viewers that Bill s journey started out of pain and humiliation. The Movie as a Ritual This famous depiction of Baphomet includes all of the symbols behind Sex Magick the rising of the kundalini (represented by the phallic pole wrapped by two serpents) through the union of opposite forces. The torch above the goat head represents illumination. While Eyes Wide Shut appears to be all about sexuality, nobody in the movie ever reaches climax. While Bill has many chances of satisfying his urges with attractive women, it never actually happens. However, as the movie progresses, there s a definite increase in desire and lust, but Bill manages to keep it under control. Managing this life force is at the core of Tantric magic. Viewers are constantly reminded of this process several times during the movie when Bill imagines his wife with a naval officer. Each flash is increasingly intense going from kissing to all-out copulating. The very last lines of the movie conclude and define Bill s journey. After running around New York and getting aroused by all kinds of stuff, Bill stands face-to-face with his wife and talks about how awake he is now. With his life force fully 36

37 THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK S EYES WIDE SHUT (PT. III) Towards the end of the movie, Bill is so horny that he gets flirty and grabby with a complete stranger, minutes after he met her. While that scene was rather odd and surreal, it reflects his progress in the ritual. charged, Alice ends the movie with a phrase completing the ritual: Bill s first encounter occurs when he visits one of his regular patients that died. The dead patient s daughter kisses Bill and tells him that she loves him. We therefore see in this scene a juxtaposition of concepts of lust and desire with death. Also, if Bill went with this woman, it would ultimately hurt her husband another bad side of succumbing to lust. Eros and Thanatos - I do love you. And you know, there is something very important that we need to do a soon as possible. What s that? F*ck. Ending the movie on that particular note suggests that the entire journey was one of increasing intensity, one that ultimately lead to a magickally charged climax, the goal of Crowleyan-magick. Bill s journey was not all fun and games, however. As the movie progresses, there is a constant back-and-forth between pleasure and pain, attraction and repulsion, life and death, and so forth. The path is all about duality and, just like the floors of Masonic lodges are checkered in black and white, Bill s journey consists on his alternatively stepping on black and white tiles seeing the dualistic nature of all things. Bill s night out in New York City is characterized by numerous encounters with the female gender each one of them offering a cure to a broken heart. However, each encounter also bears a potentially destructive aspect to it, one that counterbalances its appeal and attraction. While Bill is looking to procreate, he sees that his urges engender pain and even death. Bill s journey is therefore a back-and-forth between man s two basic impulses as defined by Freud: Eros and Thanatos. Freud saw in Eros the instinct for life, love and sexuality in its broadest sense, and in Thanatos, the instinct of death, aggression. Eros is the drive toward attraction and reproduction; Thanatos toward repulsion and death. One leads to the reproduction of the species, the other toward its own destruction. While each one of Bill s encounters promise the sweet temptation of lust, they also have a destructive counter side. 37

38 THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK S EYES WIDE SHUT (PT. III) basic and instinctual than carnal attraction, but our modern world has made these relations complex, bound by rules, and prone to exploitation. While lust is nature s way of pushing humans to procreate, social constructs have created all kinds fetishes, distortions, games, and perversions around this primal urge to the point that it has been denatured and debased into an unhealthy obsession. Standing behind his business counter, the shop owner sells his underage daughter as if she was another product. After enjoying masked slaves in lavish rituals, Bill sees the other side of the trade : Young girls being sold by exploitative people to a system feeding on minors, turning them into MK slaves. Is that why this store was called Rainbow? Each one of Bill s female encounters promises gratification, but ends up being interrupted by something negative, such as guilt or potential danger. Also, every time Bill is in contact with the sleazy-yet-tempting aspects of lust (prostitution or slavery), he quickly discovers the dark, exploitative and destructive side of it. For instance, right after Bill enjoyed the delights of seeing MK Kittens at work at the elite ritual, when returning his costume, he immediately sees the dark side of it all. The shop owner, who previously caught his underage daughter with two Asian businessmen and was outraged by it, had a sudden change of heart. Bill s journey is therefore one that continually alternates between the primal allure of lust and the destructive social constructs that are erected around it. There is nothing more As Bill navigates between joy and pain, monogamous marriage and anonymous debauchery, we notice that there s a common thread uniting his various encounters. Red-Headed Women The most important women in the movie are Bill s wife, his daughter Helena, Amanda (the Beta slave who was sacrificed at the ritual) and Domino (a prostitute he met on the street). All three adult women are somewhat physically similar as they are tall, well-proportioned, and red-headed. They also appear to be connected on another level. While Alice is a respectable, upper-class lady, she makes a living using her looks in loveless relationship, a little like what a prostitute would do. On the other hand, the time spent between Bill and Domino is sweet and tender, a little with what happens in a loving relationship. Alice is therefore not very different from Domino, and vice-versa. There are also links with Amanda. While Alice was (probably) not at the occult ritual attended by Bill, when he comes back from it, she describes to him a dream that is similar to what he just witnessed and what Amanda just experienced. 38

39 THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK S EYES WIDE SHUT (PT. III) The day after the ritual, Bill finds his mask creepily sleeping next to his wife. Is this Alice s way of saying that she s aware of what s going on? Maybe that she s participating in this? Is it a warning from the secret society? Alice never acknowledges the mask, so I guess we ll never know. He was kissing me. Then we were making love. Then there were all these other people around us, hundreds of them, everywhere. Everyone was f-cking. And then I I was f-cking other men. So many. I don t know how many I was with. And I knew you could see me in the arms of all these men just f-cking all these men. Alice s dream connects her with Amanda who was at the ritual and who actually lived Alice s dream. Was Domino at the ritual? It is also interesting to point out that Domino is a type of mask used in these types of gatherings. A Domino mask a gift, but her roommate informs him that she is HIV-positive and that she might never be back again. Is this true or was Domino yet another casualty in Bill s journey? Like Amanda and Nightingale, Domino mysteriously disappears after the ritual. The fact that these women are all connected reveals one fundamental fact: Bill s journey is not about a specific woman, it is about the feminine principle as a whole. It is an esoteric quest to understand and be one with the feminine principle that is opposite to his. Looking closer at the magic circle formed by the women of the ritual, we can identify a few women who could be Domino. The day after the ritual, Bill shows up at Domino s house with 39

40 THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK S EYES WIDE SHUT (PT. III) Domino on her bed with a stuffed feline, a symbol of Beta Kitten programming. Helena Down the Same Path? An entire row of this exact same toy is at the store where Helena shops in the final scene of the movie. Throughout the movie, Helena (Bill s daughter) is shown to be groomed to be another Alice. There are also some cues linking Helena to Domino. For instance, there s a stroller in front of Domino s apartment and, at the end in the movie, in the toy store, Helena is very interested by a stroller and shows it to her mother. There is also something strange about the scene above: the two men behind Helena happened to be at Ziegler s party at the very beginning of the movie. Why are these two men in the store, looking at toys? Is New York City such a small town? Was Kubrick lacking extras to appear in that scene? Unlikely. Could it be that they re part of the secret society that s been following Bill and his family? Strange fact: When the men walk away and disappear from the shot, Helena appears to follow them and we don t see The two same men at Ziegler s party: same hair, same physical stature and the guy on the right wears similar glasses. 40

41 JE ROZUMNÉ VĚŘIT V BOHA? JSOU VĚDA A VÍRA VE SPORU? BYL KOPERNÍK KARTÁŘKA? her for the rest of the movie. The camera indeed zooms onto Alice and Bill, who are completely absorbed with themselves. Is this a VERY subtle way of saying that their daughter will be sucked in by the Beta slave system of the secret society? Another enigma. In Conclusion Stanley Kubrick s works are never strictly about love or relationships. The meticulous symbolism and the imagery of all of his works often communicate another dimension of meaning one that transcends the personal to become a commentary on our epoch and civilization. And, in this transitional period between the end of 20th century and the beginning of the 21th century, Kubrick told the story of a confused man who wanders around, desperately looking for a way to satisfy his primal urges. Kubrick told the story of a society that is completely debased and corrupted by hidden forces, where humanity s most primal urge procreation has been cheapened, fetishized, perverted, and exploited to a point that it has lost all of its beauty. At the top of this world is a secret society that revels in this context, and thrives on it. Kubrick s outlook on the issue was definitely not idealistic nor very optimistic. His grim tale focuses on a single man, Bill, who is looking for an undefined something. Even if he appears to have everything, there is something missing in his life. Something visceral and fundamental that is never put into words, but that is quite palpable. Bill cannot be complete if he is not at peace with the opposite of him: the feminine principle. Bill s quest, therefore, follows the esoteric principle of uniting two opposite forces into one. As suggested by the last lines of the movie, Bill will ultimately be one and get physical with his wife. After that, the alchemical process and the Tantric ritual would be complete. However, as Kubrick somehow communicates in the final scene, even if these two extremely selfabsorbed, egoistical and superficial people believe they ve reached a some kind of epiphany, what does it really change? Our civilization as a whole still has its eyes wide shut and those were Kubrick s last cinematographic words. zdroj: Je rozumné věřit v Boha? Jsou věda a víra ve sporu? Byl Koperník kartářka? Karel Trnka vysvětluje, co se stane, když se skupina vědců vydá na nejvyšší vrcholek poznání a nalezne tam teology sedící na tomtéž místě už stovky let... Je ve 21. století rozumné věřit v Boží existenci? Není rozum v konfliktu s vírou? A neodstraňuje náhodou vědecké poznání víru v transcendenci čili v podstatu, která nás přesahuje? Toto jsou klíčové otázky, s nimiž bylo jistě konfrontováno nemálo věřících. Odpovědět lze, pro mnohé překvapivě, velice snadno... 41

42 JE ROZUMNÉ VĚŘIT V BOHA? JSOU VĚDA A VÍRA VE SPORU? BYL KOPERNÍK KARTÁŘKA? filozofové jako Platón, Aristoteles a Sokrates. Víra v rozum člověka je tedy možná pouze za předpokladu, že je obrazem inteligentní bytosti. Problém však nastává v ateismu: Jak obhájit spolehlivost mysli bez existence Boha? Této skutečnosti si byl vědom i Charles Darwin: Prostá logika Je rozumné věřit v Boha? Ano. A nejen to: Spolehlivost (důvěryhodnost) rozumu lze obhájit pouze v případě, existuje-li vyšší inteligentní bytost (Bůh), která stvořila rozumného člověka. Pojďme si to tedy nejprve logicky: 1. Bůh, v křesťanském pojetí, je inteligentní a rozumná bytost (Job 12:13) 2. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu (Gen 1:26) 3. Proto: Člověk je inteligentní a rozumná bytost. Závěry vzešlé z opice Na základě této skutečnosti můžeme dále předpokládat alespoň z části poznatelný vesmír. Toto si uvědomovali i velcí Neustále se mne zmocňují hrozné pochyby, zda jsou závěry učiněné myslí člověka, která se vyvinula z myslí nižších živočichů jakkoliv hodnotné či důvěryhodné. Věřil by snad někdo přesvědčení opičí mysli, jestli tedy vůbec v takové mysli nějaké přesvědčení je? (Charles Darwin v dopise Williamu Grahamovi ze 3 července 1881) Nemyslící tudíž nejsou Výstižněji to však vyjádřil slavný křesťanský myslitel G. K. Chesterton: Znamená-li evoluce prostě to, že konkrétní věc zvaná opicí se pozvolna proměnila v konkrétní věc zvanou člověk, nemůže to popudit ani ty nejpravověrnější, protože osobní Bůh může tvořit pomalu i rychle, zejména je-li jako křesťanský Bůh mimo čas. Znamená-li to však něco víc, znamená to, že neexistuje opice jako východisko změny, ani neexistuje člověk jako cíl změny. Znamená to, že neexistuje žádná věc, která by byla věcí. Při nejlepším existuje jen jediné: totiž že se všechno mění a plyne. 42

43 JE ROZUMNÉ VĚŘIT V BOHA? JSOU VĚDA A VÍRA VE SPORU? BYL KOPERNÍK KARTÁŘKA? Není nerozumné věřit v Boha, Stvořitele vesmíru, protože jeho existence je to jediné, co obhajuje spolehlivost lidského rozumu. Není to útok na víru, nýbrž na rozum: není možno myslit, nejsou-li věci, o nichž lze přemýšlet. Není možno myslit, nejsme-li odděleni od předmětu myšlení. Descartes řekl: Myslím, tedy jsem. Filozofický evolucionista tento výrok převrací a dává mu záporné znaménko: Nejsem, a proto nemyslím. (G. K. Chesterton, Ortodoxie) Poznamenejme, že od Chestertonových dob byla Darwinova evoluční teorie bezpečně vyvrácena právě vědou, mezi jinými genetikou. Přesto se i nadále učí na školách jako zjevená pravda. Ale podívejme se na to i z jiného hlediska. Evoluce si nutně podřezává větev Jakákoliv obhajoba spolehlivost mysli plynoucí z bezmyšlenkovitého procesu nepřipadá v úvahu, protože: 1. Evoluce není konečný proces. 2. Podstata pravdy tkví v jediné definitivní existující skutečnosti. 3. Proto: Evoluční proces není schopen obhájit spolehlivost lidské mysli a její schopnost rozpoznat konečnou realitu pravdy. Snaha o evoluční model mysli prezentovaný například Danielem Dennetem je v rozporu nejen s definitivní podstatou reality, ale i s principy evoluce. Lze tedy vyvodit jasný závěr: Abychom mohli vůbec důvěřovat své vlastní mysli, je existence Boha, Stvořitele, předpokladem. Ateista, aby vůbec mohl konfrontovat existenci Boha, si musí nejprve přivlastnit část Jeho stvoření. Jakmile to však udělá, podřezává bezděčně větev, na které pohodlně sedí. Věda a víra: pouze zdánlivý rozpor Mnoho lidí má pocit, že jsou věda a víra v jistém smyslu ve válce. Což je větší částí společnosti bez výhrad přijímaný názor nic není však vzdálenější pravdě! V prvé řadě platí: Abychom vůbec mohli dělat nějakou vědu, musíme nejprve věřit, že je to možné. Na počátku vědeckého procesu je tedy víra! A zde navazujeme na předchozí myšlenku: Je to víra nejen ve důvěryhodnost (spolehlivost) rozumu, ale i třeba v existenci absolutní pravdy. Pravda musí být oddělena od pozorovatele, nezávislá na jeho existenci a trvale platná, aby mělo vědecké poznání smysl respektive bylo vůbec možné. 43

44 JE ROZUMNÉ VĚŘIT V BOHA? JSOU VĚDA A VÍRA VE SPORU? BYL KOPERNÍK KARTÁŘKA? Byl Koperník kartářka? Zde je vhodné si připomenout některé biblické verše. Jeden z elementárních výroků Ježíše Krista zní, že on sám je Pravdou... Jan 14:6 (Studijní Bible) Ježíš mu řekl: Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Ježíš Kristus je zosobněná Pravda. On je žijící odpovědí na otázku, zda existuje Bůh. A rovněž představuje i tu jedinou cestu k Němu a k věčnému životu. Protože Bůh je věčný, i Pravda je věčná. Židům 13:8 (Studijní Bible) Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky. John Lennox, oxfordský profesor matematiky a křesťan, ve svých přednáškách poukazuje na zřejmou věc: Víra v Boha byla na samém počátku vzniku vědecké disciplíny. Existence inteligentního Stvořitele vesmíru totiž vede k hledání rozumem poznatelných zákonitostí světa. Většina významných vědců v dějinách lidského poznání pochopitelně o Boží existenci nepochybovalo: Namátkou Newton, Boyle, Faraday, Pasteur, Kepler, Koperník, Galileo a spousta další. Přesto se mnozí militantní ateisté snaží postavit věřící někam na úroveň pouťových vykládačů karet. Víme, že (ještě) nic nevíme? Ještě pošetilejší je však předpoklad, že s rostoucím pokrokem ve vědě nakonec Boha zcela eliminujeme. To je ovšem nesmysl. Jestli něco, tak naopak spíše dáme o Jeho existenci ještě pádnější důkazy. Protože: Obdobně jako se lišily původní jednoduché představy o vzniku života evolučním vývojem, a později se ukázalo, jak neskonale jedinečný život ve své podstatě je, vezmeme-li v úvahu pravděpodobnost jeho vzniku, tak i s každým novým poznáním v našem kosmu dáváme oné výjimečnosti o to větší váhu. Někdo kdysi řekl: Jestli chceš slyšet, jak se Bůh směje, vyprávěj mu o svých plánech. K tomu lze dodat: Jestli chceš slyšet, jak se směje ještě hlasitěji, řekni mu, co už víš. V tomto světle je docela dobře možné, že bystrý postřeh Roberta Jastrowa v jeho knize God and the Astronomers (Bůh a astronomové) poukazuje na toho, kdo se směje naposled. Jastrow, vědec s mimořádnými pověřovacími listinami a bývalý ředitel Goddardova ústavu pro výzkum kosmu NASA, na téma Genesis a věda napsal: Teologové na vrcholu vědy Detaily se liší, ale základní prvky v astronomických a biblických záznamech Genesis jsou stejné. (...) To je mimořádně zvláštní vývoj, který kromě teologů nikdo neočekával. Ti vždy věřili slovům Bible. Vědci však nečekali, že najdou důkazy náhlého začátku, protože až donedávna jsme měli tak mimořádné úspěchy v sledování řetězce příčiny a účinku zpět v čase. (...) V tuto chvíli se zdá, že věda nikdy nebude schopna odhalit tajemství stvoření. Pro vědce, který žije ze své víry v moc rozumu, končí tento příběh jako špatný sen. Zdolal hory nevědomosti, právě se 44

45 TAJEMNÁ RODINA SAÚDŮ. PROČ KRVAVÉ DIKTATUŘE ARABSKÉ JARO NEHROZÍ. chystá ztéci nejvyšší vrchol, a jak se natahuje přes poslední balvan, zdraví ho skupina teologů, kteří tam sedí již stovky let. Větším problémem v argumentací mnohých ateistů je však jejich nevzdělanost. Jak říká i John Lennox: Oni vnímají Boha jako pána hromu a blesku; s poznáním atmosférických zákonitostí přestávají takoví bozi existovat. S tím lze souhlasit. Ale to není Bůh Stvořitel vesmíru, ale panteistický bůh všeho. Jde tedy pouze o jejich omezenou představu boha, ne o skutečného Boha. Spor tedy není na úrovni věda a víra, ale spíše na horizontále teismu a ateismu. Věda a víra nejsou ve válce. Není nerozumné věřit v Boha, Stvořitele vesmíru, protože jeho existence je to jediné, co obhajuje spolehlivost lidského rozumu. Věda a víra nejsou ve válce; naopak vědu nelze dělat bez víry a víra v poznatelnost zákonitostí vesmíru byla na počátku vzniku vědní disciplíny jako takové. zdroj: Tajemná rodina Saúdů. Proč krvavé diktatuře arabské jaro nehrozí. Pozice Saúdské Arábie jako nejvěrnějšího spojence USA na Blízkém východě se nemění ani po smrti mocného krále Abd Alláha. Nad propletencem složitých vztahů mezi západními korporacemi a rodinou Saúdů se však stále vznáší mnoho otazníků. Právě Saúdská Arábie je totiž podle většiny expertů nejvýznamnějším spoluhráčem Washingtonu pro nastolení totality Nového světového řádu. Spolupráce na 11. září Známý je úzký vztah mezi královskou rodinou a špičkami amerických neokonzevativců včetně George Bushe a Dicka Cheneyho. Dodnes není uspokojivě vysvětlena role Saúdské Arábie při útocích na budovy WTC 11. září Skutečnost, že 15 útočníků z 19 bylo ze Saúdské Arábie, není náhoda. Právě proto president Bush podle The New York Post nařídil vyjmutí 28 stran z oficiální vyšetřovací zprávy. Osa Spojené státy Izrael Saúdská Arábie patří k tomu vůbec nejdůležitějšímu ve světové politice. Republikánští kongresmani Walter Jones a Stephen Lynch prohlásili po přečtení těchto 28 tajných stran oficiální 45

46 TAJEMNÁ RODINA SAÚDŮ. PROČ KRVAVÉ DIKTATUŘE ARABSKÉ JARO NEHROZÍ. vyšetřovací zprávy, že jsou zcela šokování rozsahem zapojení cizí vlády do útoků 11. září Oba kongresmani představili 9. září v Kongresu USA rezoluci 428, která žádá prezidenta Obamu, aby odtajnil celou vyšetřovací zprávu k 11. září. Podle článku Paula Sperryho z Hoover Institution, který vyšel v The New York Post v prosinci, přinášejí dosud utajované stránky z oficiální zprávy vyšetřovací komise k 11. září nezvratné důkazy o zapojení vládních činitelů, diplomatů a tajných služeb Saúdské Arábie do teroristických útoků. Kongresman Jones prohlásil: 12 let poté, co Spojené státy utrpěly tento příšerný útok, mají rodiny obětí právo vědět všechna fakta týkající se toho tragického dne. Navíc mají tyto informace zásadní vliv na naši zahraniční politiku a měly by být k dispozici všem Američanům. Klíčová role Saúdů, USA a Izraele Podle amerického odborníka na arabský svět Kevina Barretta nešlo v útocích 11. září pouze o roli Saúdské Arábie, ale na celé akci se podle něho podílely i vlády Spojených států a Izraele. Ukazovat prstem pouze na Saúdskou Arábii je omezený náhled na věc, který by mohl zkreslit pravdu o 11. září. Nebyla to jen Saúdská Arábie, podílely se i vlády USA a Izraele, řekl Barrett, člen vědecké komise pro vyšetřování útoků z 11. září. Slova o významné roli Saúdské Arábie na útoku z 11. září tento týden potvrdil při soudním projednávání u Federálního soudu na Manhattanu i jeden z atentátníků Zacarias Moussaoui, který si v USA odpykává doživotí za podíl na útocích z 11. září Saúdské velvyslanectví ve Washingtonu vzápětí prohlásilo: Moussaoui je pomatený kriminálník a je duševně nezpůsobilý. Jeho slova nejsou vůbec důvěryhodná. Rozhodující roli měl podle utajených částí zprávy o 11. září sehrát šéf saúdskoarabské rozvědky Bandar bin Sultan. Bandar byl jeden z nejviditelnějších podporovatelů útoků USA v Iráků i Sýrii a ještě na podzim tohoto roku se snažil tajně vyjednávat s ruským prezidentem Putinem o stažení ruské podpory Sýrii. Zvýšení ceny ropy za hlavu Asada Snaha vyšachovat Rusko ze Sýrie je aktuální i v těchto dnech. Saúdská Arábie dokonce podle zprávy vždy dobře informovaného listu The New York Times nabídla Rusku za opuštění základny v Sýrii a hození Bašára Asada přes palubu, razantní zvýšení cen ropy na světových trzích. Pokud cena ropy může posloužit dosažení míru v Sýrii, není důvod, proč by Saúdská Arábie měla od takové dohody ustoupit, uvedl listu saúdský diplomat, který je o jednáních informován. Saúdská Arábie je největším hráčem v OPEC (Organizace zemí dovážejících ropu) a může ovlivnit zvýšení ceny ropy snížením produkce. Dříve saúdští úředníci tvrdili, že cena ropy se odvíjí pouze od globální nabídky a poptávky a politika nemá na ekonomickou agendu žádný vliv. Nyní však kupodivu oslabení ruské podpory Asada vliv na globální trh s ropou přinést může. The New York Times uvádí, že Vladimír Putin jedná nezávisle navzdory jakémukoli tlaku. Sankce politiku Moskvy ve vztahu k Ukrajině nezměnily, a zrovna tak Putin tvrdošíjně trvá na podpoře Asada. The New York Times však píše, že USA myšlenku zastavení podpory Ruska Bašáru Asadovi i nadále podporují. 46

47 TAJEMNÁ RODINA SAÚDŮ. PROČ KRVAVÉ DIKTATUŘE ARABSKÉ JARO NEHROZÍ. Král je mrtev ať žije král Změní se po smrti vlivného krále situace na blízkém východě nebo bude Saúdská Arábie spolu s Izraelem stále rozhodujícím opěrným bodem Washingtonu a Nového světového řádu v této strategické části světa? Zdá se spíše, že na tomto exkluzivním spojenectví západních elit s wahhábisty k žádné změně nedojde. Abychom lépe pochopili tyto složité blízkovýchodní vztahy musíme se podívat hlouběji do minulosti Arábie Saudů. Abd Alláh bin Abd al-azíz al-saúd byl téměř celé desetiletí králem Saúdské Arábie a ochráncem obou svatých míst islámu, mešit v Mekce a Medíně. Letos 23. ledna zemřel v saúdském hlavním městě Rijádu na zápal plic. Narodil se prý v roce 1923, což by znamenalo, že dosáhl věku jednadevadesáti nebo dvaadevadesáti let. Na trůn nastoupil v roce Státní záležitosti převzal už koncem roku 1995, poté, co jeho poloviční bratr, král Fahd, dostal mozkovou mrtvici. Abd Alláh měl devět manželek, čtrnáct synů a dvacet dcer. Prostřednictvím hlavní manželky byl spřízněn se syrským prezidentem Asadem, proti jehož vládě v posledních letech svého vlastního panování usilovně bojoval. Dějiny Saúdské Arábie jsou dějinami rodu Saúdů, jejichž rodokmen lze sledovat až do patnáctého století. Překlad názvu Saúdská Arábie znamená Arábie Saúdů, je to část Arábie, která jim patří. To se bere jako samozřejmost, což se ve všech oblastech politiky, společnosti ani náboženství nedá přehlédnout. Wahhábismus základ radikálního Islámu V polovině osmnáctého století uzavřel šejk Muhammad ibn Saúd rozhodující smlouvu s islámským reformátorem Muhammadem ibn Abd al-wahhabem, který své potomky přísahou zavázal k očištěné víře. Sami si říkali muslimové a všechny, kdo se neřídili jejich učením, považovali za nemuslimy. Odpůrci začali potomkům al-wahhaba brzy říkat vahhábité. Al-Wahhab pokládal za svou povinnost řídit se hanbalovským mazhabem, teologickou školou, která zavrhuje jakékoli novoty a za platné považuje jedině posvátné texty - Korán a sunnu, sbírku Prorokových činů a výroků. V roce 1744 byl tento svazek zpečetěn sňatkem ibn Saúdova syna Abdula Azíze s al-wahhabovou dcerou. Vahhábismus je dodnes určující ideologií Saúdské Arábie. Krom toho mají v al- Wahhabově učení společné ideologicko-náboženské kořeny i hnutí jako egyptské Muslimské bratrstvo, palestinský Hamás, Islámský džihád a jiná takzvaná islamistická seskupení až po saláfismus, al-káidu a Islámský stát. Objev ropy založil bohatství země Dějiny Saúdů jsou řetězem kmenových svárů, loupežných tažení, spolčování, diplomatických tahů a intrik; takto se jim nakonec ve dvacátých letech minulého století podařilo prosadit se v Mekce proti Hášimovcům. V roce 1932 se Abdul Azíz ibn Abdul Rahmán prohlásil králem Saúdské Arábie a v roce 1938 došlo v poušti k objevu ropy, která založila bohatství této země. Abdulu Azízovi údajně dvaadvacet žen porodilo více než padesát synů, právě zesnulý král Abd Alláh byl desátý. V 47

48 TAJEMNÁ RODINA SAÚDŮ. PROČ KRVAVÉ DIKTATUŘE ARABSKÉ JARO NEHROZÍ. současné době má prý královský dům Saúdů více než sedm tisíc princů. Celkový počet členů královské rodiny odborníci odhadují na třicet tisíc. Následníkem Abd Alláhovým je jeho údajně devětasedmdesátiletý poloviční bratr Salman, dvacátý pátý syn Abdula Azíze. Salman ibn Abdul Azíz al-saúd byl od roku 2011 korunním princem a ministrem obrany, předtím pět desítek let guvernérem provincie Rijád. Patří již celá desetiletí k vládnoucí princovské klice a je pověstný diplomatickou obratností při urovnávání sporů uvnitř královské rodiny. Má dalekosáhlé kontakty mezi pouštními kmeny na Arabském poloostrově a díky síti rodinných firem, k nimž patří i známý list Ašark al-avsát, je velice vlivný. Již vloni přebíral stále větší měrou královské povinnosti svého chorého bratra. Jeruzalémem. Nabízí Izraeli normalizaci diplomatických vztahů v rámci rozsáhlé oblastní mírové dohody. Tuto iniciativu ovšem odmítá nejen řada arabských států, nýbrž i pro izraelskou stranu je v daném okamžiku neuskutečnitelná. Abd Alláh byl hnací silou v pozadí povstaleckých akcí proti syrskému prezidentu Asadovi a v roce 2012 spontánně podpořil vojenský puč v Egyptě, který vedl Abd al-fattáh as-sísí. V uplynulých letech zavedl starý král Abd Alláh ve svém islámském pouštním království opatrné změny. Povolil uzdu v oblasti hospodářství a alespoň symbolicky zlepšil práva žen. Pokud však jde o demokracii, zde se nezměnilo nic a vůči Íránu zůstal neoblomně tvrdý, v neposlední řadě s ohledem na velké šíitské menšiny na severovýchodě své země, který je bohatý na ropu. V Saúdské Arábii je demokracie nemožná Král Salman podpořil Abd Alláhovy opatrné reformy, vyjádřil však i pochybnosti nad jejich příliš rychlým prováděním. Roku 2010 vysvětlil jedné americké novinářce, že dům Saúdů sjednocuje Saúdskou Arábii tak, jako Američany demokracie. V Saúdské Arábii je demokracie nemožná, řekl tehdy, jinak by se každý kmen stal stranou a utonuli bychom ve zmatku jako Irák. Novému korunnímu princi Mukrínovi, dalšímu polovičnímu bratru, bude letos sedmdesát. V roce 2002 podnítil král Abd Alláh ve věci izraelskopalestinského konfliktu takzvanou saúdskou mírovou iniciativu, v níž Izrael vyzývá, aby se stáhl za linie příměří z doby před rokem Na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy má vzniknout nezávislý palestinský stát s hlavním městem Západní obdivovatelé diktatury Po celém světě o tomto diktátorovi po odchodu na věčnost pějí politici z takzvaných demokratických zemí chválu. Například podle britského premiéra Davida Camerona posílil Abd Alláh mezináboženské dorozumění. Provozní ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardová o něm prohlásila, že se velmi zastával žen a Tony Blair mu vzdal chválu jako schopnému prosazovateli moderny. Kdo posuzuje Saúdskou Arábii z lidského hlediska a měřítkem Západu, nad podobnými výroky předních evropských politiků žasne. Jen jeden příklad: pouhých několik dní před Abd Alláhovou smrtí dostal saúdský bloger Raíf Badáví prvních padesát z tisícovky ran, k nimž jej odsoudili za blog požadující svobodu projevu. 48

49 RUDOLF STEINER, SECRET SOCIETIES & THE AHRIMANIC DECEPTION Nezasvěcení mohou u právního systému Saúdské Arábie jen těžko postřehnout nějaké rozdíly proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii: základem obou je ultrakonzervativní právní škola hanbalovský mazhab. Není tedy divu, že mnoho soudců Islámského státu pochází ze Saúdské Arábie. Zde ani onde neexistuje objektivní, pevně stanovený právní systém, který by u islámského práva šaríi poskytoval závazný výklad, nýbrž je tomu tak, že soudci ukládají tresty podle své vlastní interpretace islámských spisů. Za krádež v Saúdské Arábii usekávají ruce nebo nohy, stejně jako v Islámském státě. Za cizoložství a jiné pohlavní prohřešky je smrt ukamenováním. Vzpoura, krádež auta, čarodějnictví nebo pašování drog patří ke zločinům, za něž lze setnout hlavu. V roce 2014 sťali v Saúdské Arábii sedmaosmdesát lidí. Známá je také podpora wahabistických teroristů v Čečně i v Sýrii. Mez pevnosti světa Je to skutečně pozoruhodné: Zatímco v jiných arabských zemích s daleko liberálnějším islámským zřízením vyvolal Západ barevné revoluce, o Saúdskou Arábii se ani neotřel. Vazby zdejšího režimu na elity Nového světového řádu jsou jednoduše daleko pevnější, než kdo může jen tušit. Spoluúčast či spíše spolupráce Saúdů s izraelskou a americkou vládou na útocích z 11. září, které od základu změnily svět, patří zřejmě pouze k příslovečnému viditelnému vrcholku ledovce. Osa Spojené státy Izrael Saúdská Arábie patří nicméně k tomu vůbec nejdůležitějšímu ve světové politice. A tak zatímco v těchto hodinách západní veřejnost s napětím sleduje diplomatickou turistiku Angely Merkelové a Francoise Hollanda, která přes Kyjev a jednání s Vladimírem Putinem vyvrcholí v pondělí ve Washingtonu, měli bychom se současně dívat k Sýrii. Ve své podstatě tajemné boje s Islámským státem či proti němu který předtím státy Osy a jejich viditelní i nepřiznaní spojenci stvořili, nesou podobné znaky jako spolupráce na útocích z 11. září. To jediné, co je v současnosti jiné a co pravděpodobně celou operaci zkomplikovalo je suverénní postoj Putinova Ruska, které se zjevně se silami Nového světového řádu odmítlo dohodnout. Jak bude pokračovat nátlak na Moskvu po absurdní uměle stlačené ceně ropy, ukrajinské krizi a následných hospodářských sankcích vycucaných z prstu úplně stejně jako manipulace s cenami surovin či útokem na rubl to uvidíme zřejmě velmi brzy. Napětí ve světě nemůže růst do nekonečna. zdroj: Rudolf Steiner, Secret Societies & The Ahrimanic Deception by Dr. Kr Bolton For those who believe there is an occult or spiritual war taking place between forces of light and darkness, or good 49

50 RUDOLF STEINER, SECRET SOCIETIES & THE AHRIMANIC DECEPTION and evil, and that this war manifests on the material and mortal planes politically, culturally, spiritually, and economically, it is often surprisingly difficult to discern the affiliations in this battle, with the multitude of occult Orders, Schools and personalities. These often use similar or even identical terminologies and symbols, and draw on the same traditions and origins. In such a situation well-meaning people are easily duped into supporting long-range aims of which they do not understand. Occult War: Adepts Black & White The definition of good and evil, or light and dark, metaphysically can from an esoteric perspective be regarded as a dichotomy between those who seek a higher spiritual path for mankind, and those who seek to enchain man to matter. This dichotomy is well portrayed in the standard depictions of The Devil trump in the Tarot Major Arcana.1 Paul Foster Case, founder of the Builders of the Adytum, gave a particularly apt explanation: In its most general meanings, it signifies Mammon and thus big business, the conventions of society, the injustice and cruelty of a social order in which money takes the place of God, in which humanity is bestialised, in which war is engineered by greed masquerading as patriotism, in which fear is dominant. Students of astrology will have no difficulty in seeing how this corresponds to Capricorn, the sign of big business, and the sign of world fame.2 50

51 RUDOLF STEINER, SECRET SOCIETIES & THE AHRIMANIC DECEPTION One sees in this Trump a male and female human each starting to take on the appearance of wild beasts with horns and tails enchained to a solid block, representing matter, with the Devil enthroned. As Case states, it is symbolic of the reign of Mammon, which is ushered in by materialistic doctrines such as Capitalism and Marxism, keeping humanity focused on lower pursuits in the guise of progress and freedom. Occultists such as René Guenon, Aleister Crowley and Julius Evola3 have sought to identify contending Schools as White and Black Brotherhoods, or as Right and Left Hand Paths. Given the confusion that exists because individuals and occult currents that are diametrically opposed often claim to represent the same traditions the biblical injunction by their fruits ye shall know them is the best formula for identifying motives, although this also is often obscure. For example, the notorious English occultist Aleister Crowley, whose evil antics played up to the tabloid press, could easily be regarded as a Black Adept. Although Crowley claimed to work in the tradition of, among others, and for unclear reasons, the 18th century Black Adept Adam Weishaupt and his crypto- Masonic Illuminati, Crowley sought to expose the spiritual war that was taking place between the White and Black Adepts,4 while his doctrine of Thelema is antithetical to the doctrine of the Illuminati.5 Also, while having been a Freemason, as was Eliphas Levi,6 Rene Guenon7 condemned the Black Adepts who had subverted and redirected Masonry.8 Steiner and The Ahrimanic Deception Rudolf Steiner ( ), founder of Anthroposophy, whose influence has gone far beyond occult circles for his prominence in alternative education, architecture, and organic agriculture, was one of those seminal personalities who believed in the existence of such an occult war. Again, as with Crowley, difficulties are encountered due to Steiner s own affiliations with Freemasonry.9 However, Steiner, like Guenon, Evola, Levi and Crowley, forthrightly sought to expose a Dark current at work within the secret societies, and in particular within Freemasonry, whose influence was being directed in the world politically. In a 1919 lecture delivered in Zurich entitled The Ahrimanic Deception, Steiner stated that, a great part of mankind today is already under the control, from one side or another, of Ahrimanic forces of a cosmic nature which are growing stronger and stronger. Steiner had an unusual perception of what he called the Luciferic Impulse, which he stated manifested on Earth in 3000 BCE. The Luciferic Impulse prepared the way for the Christ Impulse in Steiner s cosmology. Both Impulses began to fade and mankind has therefore become increasingly materialistic. Steiner stated this Ahrimanic Deception emanates from an actual being: The Ahrimanic impulse proceeds from a supersensible Being different from the Being of Christ or of Lucifer. The influence of this Being becomes especially powerful in the Fifth Post-Atlantean Epoch. If we look at the confused conditions of recent years we shall find that men have been brought to such chaotic conditions mainly through the Ahrimanic powers.10 While the Luciferic Impulse pushed humanity into what Nietzsche might have called the Dionysian passion that gives 51

52 RUDOLF STEINER, SECRET SOCIETIES & THE AHRIMANIC DECEPTION birth to arts and brings humanity outside of itself, albeit, according to Steiner, with a false spirituality, Ahriman is the power that makes man dry, prosaic, philistine that ossifies him and brings him to the superstition of materialism. 11 Ahriman would seem to equate with the Christian perception of the Antichrist. The Christ Impulse balances the two poles, in what in some respects seems akin to a Hegelian dialectic. And the true nature and being of man is essentially the effort to hold the balance between the powers of Lucifer and Ahriman; the Christ Impulse helps present humanity to establish this equilibrium. [T]he Ahrimanic influence has been at work since the middle of the fifteenth century and will increase in strength until an actual incarnation of Ahriman takes place among Western humanity.12 Preparing the Way for Ahriman The relevance of this concept of the Ahrimanic Deception in regard to an occult war for world rule, is that: his preparations have secured for him as followers the whole of mankind that today calls itself civilised, or will he find a humanity that can offer resistance.13 The way in which humanity looks at the cosmos under the Ahrimanic Deception is not with the spiritual awe and sense of place of those of past Civilisations, including, we could add, those of Gothic man in Western Civilisation s cycle of youth, as the philosopher-historian Oswald Spengler pointed out,14 but as merely part of a mechanical and mathematical process. Steiner said of this: Today man gazes from his earth up to the starworld and to him it is filled with fixed stars, suns, planets, comets, and so on. But with what means does he examine all that looks down to him out of cosmic space? He examines it with mathematics, with the science of mechanics. What lies around the earth is robbed of spirit, robbed of soul, even of life. It is a great mechanism, in fact, only to be grasped by the aid of mathematical, mechanistic laws. 15 Now it is characteristic of such things that they are prepared long in advance. Ahrimanic powers prepare the evolution of mankind in such a way that it can fall a prey to Ahriman when he appears in human form within Western civilisation Ahriman will appear in human form and the only question is, how he will find humanity prepared. Will We might state of this Ahrimanic Deception that it motivates Rationalism and Materialism, the dominant ideologies of the Late West.16 Steiner warned that the Ahrimanic Deception aims to imbue Man with scientific superstition, an external illusion, that while necessary (it was far from Steiner s intent to repudiate the sciences) has made what we can identify as Rationalism and Materialism into a dogma. 52

53 RUDOLF STEINER, SECRET SOCIETIES & THE AHRIMANIC DECEPTION The second method of the Ahrimanic Deception is to split society into contending factions. Steiner aptly identified Marxism, a product of Scientism, as a primary method of the Ahrimanic Deception. Since the times of the Reformation and the Renaissance the economist has emerged as the new priest into the increasingly materialistic world, while Steiner also pointed out that Christian religion had also become desacralised. Since that time the economist has been in command. Rulers are in fact merely the handymen, the understrappers of the economists. One must not imagine that the rulers of modern times are anything but the understrappers of the economists.17 Steiner next alludes to a very important matter, the power that the bankers have assumed: In the nineteenth century the economical man is replaced for the first time by the man thinking in terms of banking, and in the nineteenth century there is created for the first time the organisation of finance which swamps every other relationship. One must only be able to look into these things and follow them up empirically and practically.18 This statement provides the key to the history of the modern world for the past several hundred years, and the human agency pushing for a world state a New World Order enchained to the dead weight of matter.19 The power of the international banking cabals prepares the way for an Ahrimanic World Order by reorienting the spirit of Man: If men do not realise that the rights-state and the organism of the Spirit must be set against the economic order called up through the economists and the banks, then again, through this lack of awareness, Ahriman will find an important instrument for preparing his incarnation.20 Role of Secret Societies The Ahrimanic Deception equates with what Guenon and Evola referred to as the Counter-Tradition. The secret societies it uses behind the façade of the Perennial Tradition are the Anti-Tradition. Steiner lectured on the role of these secret societies in the occult war. While referring to both the humanitarian works and the spiritual evolution that is supposedly at the foundation of Freemasonry,21 Steiner, like Levi, Crowley, Evola and Guenon, also spoke of the manner the Ahrimanic Deception operates through Freemasonry. Steiner even went further than anti- Masonic conspiracy theorists such as Nesta H Webster22 and the eminent Scottish scholar, Prof. John Robison,23 himself a Grand Lodge Freemason, both of whom accepted English Masonry s innocence of intrigue. Steiner, however, made a particular point of discussing the origins of Continental Masonry in the English Lodges. Despite its repudiation of irregular 53

54 RUDOLF STEINER, SECRET SOCIETIES & THE AHRIMANIC DECEPTION Grand Orient Masonry that predominates on Continental Europe and Latin America, English Grand Lodge Masonry, stated Steiner, was also involved in a struggle for world power. He said the British Government was subverted by the secret societies, and that in particular foreign affairs was taken over by an inner committee. 24 Steiner, in tracing the origins of Grand Orient Masonry to the Grand Lodge, wrote that: But everywhere in a different way, in many places outside the actual British realm, Freemasonry pursues exclusively or mainly political interests. Such political interests in the most palpable sense are pursued by the Grand-Orient de France, but also by other Grand Orients. One might now say: what has that to do with the English? But view this in conjunction with the fact that the first High-degree Lodge in Paris was founded from England, not France! Not French people but Britons founded it; they only wove the French into their Lodge 25 After listing the Lodges that were founded under the impetus of the English Grand Lodge, from Spain to Russia, Steiner adds that, these Lodges were founded as the external instruments for certain occult-political impulses. These impulses included the fury of the Jacobins, 26 (who launched a Reign of Terror over France in the name of Liberty, Equality, Fraternity ); Weishaupt s Illuminati and the Italian Carbonari. Although Steiner admits these began without evil intent (which I would dispute), they continued their underground work in many different forms, after being driven underground. Steiner alludes to the disingenuousness of Grand Lodge Masonry in being able to say: [L]ook at our Lodges, they are very respectable and we are not concerned with the others. But if one can see through the historical connection and the driving forces in an interplay of mutual opposition to one another, then it is indeed high British politics that is concealed behind it.27 Of the occult-political societies, Steiner observed they serve a materialistic aim behind the façade of spirituality: what Guenon and Evola called Anti-Tradition, and Levi called profanity. These various Orders are not spiritual, because of their purposes and goals. They are the secret societies that work in the name of democracy and a universal republic (as did the Jacobins and the Illuminati). Steiner warned: If one wants as a person of modern times to see clearly in order to meet the world openly and understand it, then one should not let oneself be blinded by democratic logic, which is justified only in its own sphere, or by phrases concerning democratic progress etc. One would have also to point to the interposing of something that reveals itself in the attempt to give rulership to the few through the means available within the Lodges namely, ritual and its suggestive effect.28 While genuine mystical lodges exist(ed) even Guenon sought initiation in them, as did Steiner both pointed out that one must be cognisant of those Orders with mystical trappings and claims to ancient pedigree as a mask for other motives, as they are often nebulous, maybe even fraudulent For power is of special importance for these secret societies, not insight

55 RUDOLF STEINER, SECRET SOCIETIES & THE AHRIMANIC DECEPTION Footnotes 1. For example, the popular Rider-Waite Tarot Deck. 2. Paul Foster Case, Oracle of The Tarot: A Course on Tarot Divination, Chapter 6, The Major Trumps: 15. Le Diable, 3. Julius Evola, Men Among the Ruins, Inner Traditions, 2002, Aleister Crowley, Magick Without Tears, Falcon Press, 1983, K R Bolton, Aleister Crowley as Political Theorist, Crowley: Thoughts & Perspectives Vol. II, Troy Southgate, editor, Black Front Press, 2011, 5-27; Keith Preston, The Whole of The Law: The Political Dimensions of Crowley s Thought, ibid., Eliphas Levi, The History of Magic, translated by A E Waite, 1913, Rider, 1982, 310. Levi in condemning the profanity of Freemasonry and its involvement in political subversion, including the French Revolution, was doing so as an initiate of the 18, the Rosicrucian Degree. This is indicated in a footnote to his History of Magic, where he states: Having attained by our efforts to a grade of knowledge which imposes silence, we regard ourselves as pledged by our convictions even more than by an oath. and we shall in no wise fail to deserve the princely crown of the Rosy Cross. (286). Levi here states that he was staying true to what he considered the genuine Tradition of Masonry, whilst condemning what he saw as the perversion of Masonry by the Counter-Tradition. His reference to the Masonic oath attached to the Rosy Cross indicates he had reached as far as the 18 of Knight of the Pelican & Eagle & Sovereign Prince Rose Croix of Heredom. 7. Robin Waterfield, René Guenon & the Future of The West, Sophia Perennis, 2002, René Guenon, The Reign of Quantity and the Signs of the Times, New York, Sophia Perennis, 2001, Was Rudolf Steiner a Freemason?, Rudolf Steiner, The Ahrimanic Deception, Zurich, 27 October 1919, Ibid. 12. Ibid. 13. Ibid. 14. Oswald Spengler, The Decline of The West, George Allen & Unwin, Spengler, writing in the early 20th century, contended that history is not lineal-progressive, but that each Civilisation is self-contained and goes through its own analogous organic cycles of birth, youth, maturity, old age and death. During the latter epochs of a Civilisation, culture becomes ossified and materialistic and money-thinking dominates. This is the cycle of present Western Civilisation. Broadly, the historical-cyclic theories of both Steiner and Spengler can be used in tandem. 15. Rudolf Steiner, The Ahrimanic Deception, op. cit. 16. Vide, Spengler, op. cit. 17. Ibid. 18. Ibid. 19. For the political agendas of the International Bankers, including the connections with Marxism, see: K R Bolton, Revolution from Above, Arktos Media Ltd, Rudolf Steiner, The Ahrimanic Deception, op. cit. 21. Rudolf Steiner, The Work of the Secret Societies in the World, Berlin, 23 December 1904, Nesta H Webster, Secret Societies & Subversive Movements, Britons Publishing Co., 1964, Chapter 6, The Grand Lodge Era, John Robison, 1798, Proofs of a Conspiracy, Western Islands, 1967, Introduction, Rudolf Steiner, The Karma of Untruthfulness, Rudolf Steiner Archive, GA 173, 18 December 1916, 55

56 SMĚŘUJE SVĚT K JEDNOTNÉ SVĚTOVLÁDĚ? 25. Rudolf Steiner, Karma of Untruthfulness, Part II, GA 174, 8 January 1917, 26 Ibid. 27. Ibid. 28. Ibid. 29. Rudolf Steiner, The History & Actuality of Imperialism, Dornach, Switzerland, 21 February zdroj: Směřuje svět k jednotné světovládě? MVDr. Josef Staněk Počátek odpovědi musíme s podivem hledat už u původu vzniku vesmíru, neboli velkého třesku. Ateistická odpověď o původu velkého třesku říká, že tento vesmír vznikl náhodou a bez vyjádřitelného smyslu a celá jeho existence probíhá podle zákonů teorie chaosu. Stoupenci této odpovědi pak docházejí k závěrům rozvíjeným ve fantastických a ufounských příbězích. Ty jsou postaveny na představách, že v různých částech vesmíru a v jiných galaxiích panují náhodně se z chaosu vynořivší všelijaké zákony, často jiné než na Zemi. Znáte to, půlmetroví šediví mužíčci s očima na zadku nebo desetimetroví obři jako osazenstvo kosmických lodí z planet ze zlata, kde suchá voda teče do kopce a podobně. Více viz internet a zprávy kontaktérů. Teistická odpověď opřená o existenci jednoho Stvořitele naopak předpokládá, že protože je jeden Tvůrce, platí v celém vesmíru jeho vůle jako jednotné zákony pro neživou, tak i pro oživenou hmotu. Všechny zákony jsou teisty chápány jako zjevně pozorovatelný projev existence jednoho Hybatele vesmíru. Jasnovidci této kategorie pak z toho vyvozují, že v celém našem vesmíru je ihned tvořen život na planetách, kde to fyzikální podmínky dovolí. Vykonavateli tvořící síly vznikajícího života pak jsou jino-dimenzionální výkonné sily Stvořitele, kterým Bible říká nejčastěji elohim nebo andělé. Vesmír, neboli hmotná dimenze reality, je pro ně vlastně takový píseček na hraní, kde si pomocí DNA dělají bábovičky, vlastně druhy života. Hotové předobrazy tvorů vzory různých typů života si tito tvůrci berou z roviny Bohem dokonale předstvořeného, z ráje, nebo také z Platónova světa idejí. Jakmile život na příslušné planetě dotvoří až do stadia lidoopů, začnou se do duší těchto vytvořených lidoopů jako do ovládnutelné půdy inkarnovat první na život zvědavé duchovní zárodky. V Bibli se tomu říká vyhnání ze slastného, ale nevědomého ráje. Svým ovládnutím duše lidoopa změní zárodky ducha zvířecí charakter duše lidoopa na lidský. V duchu této logiky jsou duchovní bytosti v miliardách osídlených planet ve vesmíru velmi podobné, pouze v různých stupních duchovního vývoje. Kosmické civilizace mají prý být rozvrstveny do 24 kvalitativních úrovní, přičemž zde na Zemi právě přecházíme z 21. do 20. úrovně. Odkud jsme přišli... Nejnižší 24. úroveň lidských civilizací ve vesmíru tvoří lidé organizovaní jako kočovné rodiny. Tito nejsou schopni 56

57 SMĚŘUJE SVĚT K JEDNOTNÉ SVĚTOVLÁDĚ? složitější mezilidské koordinace, mají nejnižší míru odpovědnosti vůči ostatním a celku, nejsou specializováni podle individuálního nadání svých jednotlivců. Jsou schopni komunikace a koordinace činnosti pouze v rovině desítek a stovek lidí. Každá rodina (tlupa) si sama opatřuje obydlí, šaty, obživu. Časem opotřebují osídlený prostor a musí dále. Vědeckou terminologií je tento typ civilizace označován jako prvobytně pospolná společnost. 23. úroveň tvoří zemědělsko pastevecké civilizace, které již žijí první mezilidské komunikační zákony (náboženské) a jsou schopny respektovat a pro snazší život využívat i přírodní síly. Lidi této civilizační úrovně jsou schopni vzájemně komunikovat a koordinovat v řádech tisíců členů. Vyšší míra komunikace jim umožňuje menší poznání zákonů přírody a tím jim umožňuje trvalý život na jednom místě. První zruční jednotlivci se specializují v řemeslech podle vrozených dispozic. 22. úroveň představují první městské civilizace, kde jsou nároky na kvalitu mezilidských vztahů a mezilidskou koordinaci ještě vyšší a specializace v jednotlivých dovednostech a uměních člověka se dále prohlubují. Kodex mezilidských vztahů je již pevně vytvořen a navíc garantován kněžími, soudci a policisty. Bez těchto strážců a koordinátorů mezilidské komunikace a koordinace by městské civilizace nemohly vůbec vzniknout. Obyvatelé městských civilizací již dosáhli míry mezilidské komunikace a koordinace, která umožňuje symbiózu lidí v řádech statisíců. Na Zemi to byly starověké a středověké civilizace. 21. úroveň tvoří sdružení těchto městských států ve velké státy a civilizační okruhy. Tam se ještě více může rozvinout specializace a produktivita výroby životních potřeb, ještě více se využívá a rozvíjí vrozená nadání jednotlivců. Mocenská správa těchto celků nově povinně stimuluje a rozvíjí jak 57

58 SMĚŘUJE SVĚT K JEDNOTNÉ SVĚTOVLÁDĚ? nadání jednotlivců, tak vyučuje psaný i nepsaný řád svého státu školami mnoha druhů. Teprve tento dosažený stupeň civilizace umožňuje člověku nahlédnout do míry schopností, které jsou v něm skryty. Jednotlivci v této úrovni žijící musí chtíc nechtíc přijmout podrobnější a diverzifikovanější normy chování, protože jen tyto umožňují chod vyšší míry koordinace a synchronicity mezi lidmi. Tato úroveň civilizace může již být žita v rovinách stamilionů jednotlivců. Minimum žití nutných norem chování je vynucováno zákony. Maximum norem chování, konkretizaci až k jednotlivci, má zajistit žitá míra duchovnosti jednotlivce, manifestovaná zevně náboženstvím. Čím dokonalejší náboženství, tj. čím více se přibližuje záměru Stvořitele, tím jsou v dané civilizaci lidé šťastnější a tím je harmoničtější civilizace jako celek. Při úpadku žité duchovnosti lidu a v následném křečovitém hledání východiska (komunizmus, fašizmus) se automaticky vynoří civilizační katastrofy. Jejich smyslem je opětovně obrátit pozornost k duchovní rovině bytí člověka a k nalezení správné cesty vývoje. Ve fázi hledání se právě nachází současná západní civilizace. Příčinou jejího již sto let trvajícího úpadku je zaostání vývoje náboženského poznání a jeho důsledek, ateizmus....a kam směřujeme 20. úroveň tvoří lidstva na planetách, která již dosáhla vědomí velikosti vesmíru, objevila možnosti skryté v lidské DNA, vícerozměrovost stvoření (viz teorie superstrun jako jitřenka nového věku). Až na základě tohoto poznání začne být taková civilizace schopna intergalaktické komunikace s jinými hmotnými světy. Takové lidstvo již umí svým konáním přidělenou planetu nenarušit a vyhnout se tak svému sebezničení. V této úrovni dosažený rozsah vědeckého a duchovního poznání vyjevil nutnost a užitečnost spojení předtím nepřátelských miliardových civilizací. Na cestě k jednotné světovládě musí být ale prohlédnuta nástraha, ve skutečnosti slepá ulička, kterou je cesta použití síly a moci v duchu práva silnějšího. Jedinou schůdnou cestou ke sjednocení je objektivní poznání a využití zákonů hmotných a nehmotných dimenzí stvoření. Objektivita těchto zákonů spojí vědu a náboženství. K tomuto sblížení však může dospět jen vědecká elita zbavená žitého ateizmu. Právě tak jako nově pojaté náboženství, které se stává poznáním duchovního rozměru stvoření. Stará scholastika z posvátných knih je mrtvá. Nová věda o duchovním vzniká objektivizací pozorování duchovních jevů, svobodou vyjádření názoru kohokoliv, odstraněním sektářství, pocitu samospasitelnosti a fanatizmů všeho druhu v současných věroukách. Nebude předkládaného k věření, ale k ověření. Duch Pravdy umožní jednotlivým duchovním špičkám rozpoznat v dosavadních náboženských pojetích to objektivní a pravdivé. Tak se z nekonečného oceánu poznání vynoří obrysy prvního celozemského, etického tj. náboženského minima, jehož dodržování bude povinné ve všech civilizačních okruzích. To ale neznamená, že zmizí místní modifikace a tradiční zvyky. Proti takto naznačenému vývoji však pracuje velký, zdánlivě neviditelný hráč Satan. Ten stoupencům dosavadních náboženských směrů, které dosud nenáviděl, našeptává myšlenku o jejich samospasitelnosti, nadřazenosti, o nutnosti násilného boje za jejich pojetí víry až k terorizmu. Dalším jedině pravým věřícím našeptává vidiny o hrůzách vznikajících jiným chápáním nějakého atributu víry, neboli herezí a náboženským synkretizmem. Ateisti jsou ovšem jeho již dávno. Z popsaného je zřejmé, že klíčem k výraznému omezení utrpení a neštěstí na Zemi při její proměně k vyššímu 58

59 SMĚŘUJE SVĚT K JEDNOTNÉ SVĚTOVLÁDĚ? stupni civilizační harmonizace se stává láska a tolerance zejména k jinověrcům. Jenže mezi námi žijí ti, kteří se starají, aby temné podsvětí nepřišlo o svůj přívod energie z lidského utrpení a neštěstí. Organizují zde pseudoproblémy, které mají za cíl, aby si lidé místo pokojného a trpělivého hledání Pravdy a Boha na sebe navlékli různá trička. Tak je rozdělují na židy a muslimy, Čechy a Němce, černé a bílé, modré a oranžové, bohaté a chudé, zdravé a nemocné, sparťany a slávisty. Ti se následně bijí hlava nehlava jako debilové. Satan svým lidem našeptává falešný smysl života. Mají prý žít adrenalinově a jen proto, aby zabíjeli, nebo se nechali zabít. Ovšemže jen pro tu jejich zaručeně pravou víru, kterážto oběť je zaručeně přivede do nebe. Teprve až lidstvo dosáhne této 20. úrovně lidského žití, až nastolí celozemskou optimalizaci zdrojů pro lidstvo, teprve pak nalezne i způsob kontaktu s jinými lidstvy v galaxii. Do té doby jsme pro vyspělejší civilizace jen ubozí divoši. 19. úroveň přinese prostřednictvím mezigalaktické komunikace schopnosti, které dále umožní lidstvu dokonce zlepšit klima planety a trvale ji chránit před kosmickými katastrofami. Člověk objeví také možnosti, které se skrývají v kódech DNA živého. Bude komunikovat i s tvůrci, biblicky řečeno hovořit s Bohem. Vlastně se navrátí ráj. Dále již nevidím, mozek se mi přehřívá, ztrácím vědomí. Řešení v rovině lásky Nyní se tedy jako lidstvo nacházíme v rizikové fázi přechodu z jedné úrovně do druhé. Na pořadu dne je vznik celoplanetární vlády, jíž není možné se vyhnout. Satanovým poskokům ovšem jde o to této vlády se zmocnit a s její pomocí přivodit miliardám lidí utrpení zajišťující převod energií do podsvětí. K uchopení světovlády jim má napomoci nerespektování duchovních pravidel v politice, které nejvýstižněji vyjádřil Mahátmá Gandhí: K čistému výsledku není možné dojít nečistými prostředky! To znamená, že existuje jednota cílů a prostředků. Tyto zmíněné zásady jsou koncentrovaným výrazem komplexu evangelijních rad Ježíšových a opakem materialistických zákonů džungle. Není silového a finančního řešení! K celosvětové vládě vede jediná úspěšná cesta, cesta duchovního konsenzu, komunikace miliard lidí v rovině lásky, potření extremizmů, nalezení nové vyšší míry duchovnosti. Z cesty síly je v současnosti podezírána americko-židovská mocenská skupina. Naprosto jistě by vedla ke světové válce strašného rozsahu, ve které bude o hegemonii usilující opětovně poražen. Jeho porážku přivodí tzv. fenomén evropské politiky posledních dvou století. Jak víme z dějin Evropy vždy, když se někdo pokusil o nadvládu nad kontinentem, ostatní slabší se proti nejsilnějšímu spojili a porazili jej. Spojené velmoci porazily Napoleona, pak dvakrát Německo. Ti nejsilnější také tehdy usilovali o nadvládu silou pomocí satanského zákona džungle. Nyní pomocí konsenzu, tedy vytvořením EU, to najednou v Evropě jde. Sice pomaleji, ale jde. Analogicky lze vydedukovat, že jakmile by se Amerika pokusila pomocí síly a peněz chopit světovlády, Rusko, Čína, Indie, islámské země, Jižní Amerika i Evropa se spojí proti ní a zdolají ji. Jedině konsenzus na principu společných duchovních zásad, na principu božských a lidských práv povede k cíli, k utvoření etické světové vlády. Tím nemyslím něco tak impotentního jako OSN. Světovou vládou skončí všechny války, křečovité mezinárodní vztahy, napětí, nepokoje a hladomory. Nikdo si nebude moci dovolit porušit jasně vyhlášená pravidla a mravní principy pro 59

60 DUCHOVNÍ ROZMĚR ČLOVĚKA BUDE V NOVÉ DOBĚ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU vztahy mezi národy a jednotlivci kdekoliv. Jinak by musel čelit všem. Příslušným kodexem lidských práv a povinností bude zajištěno, že si jednotlivec, ani místní vláda nebudou moci dovolit nerespektovat objektivně kodifikovaný vyšší řád, tedy božská práva stvoření. Např. znečišťováním životního prostředí, plýtváním prostředky, parazitováním na práci jiných zahálkou, ohrožováním zdraví ostatních, okrádáním druhých pomocí bankovních a manažerských her. Nebude beztrestně možné v rámci trhu rozkrást prostřednictvím bank 3 biliony dolarů, neboli účetnicky okrást každého obyvatele zeměkoule, i novorozence a chudáky v Bangladéši, o průměrných 500 dolarů na hlavu. (Částku na sanaci amerických a jiných bank vydělte počtem obyvatel zeměkoule. Je shodná s částkou, kterou za 30 let prohýřili přeplácení manažeři.) Tlučte a bude vám otevřeno K současným kontaktérům dodávám, že jejich informace od vyšších bytostí jsou deformované. Dotyční nemají patřičnou míru pokory a stupeň čistoty ke komunikaci s vyspělejšími bytostmi. Teprve až bude rozvinuta a žita 20. úroveň vesmírné stupnice, objeví se první mezigalaktické spojení civilizací. Svého času mne skupina vědeckých nadšenců pro komunikaci s ufouny lákala ke spolupráci. Odmítl jsem s odůvodněním, že nejsem schopen pochopit, proč by se obrazně řečeno vysokoškolský profesor matematiky (ufouni) měl o vyšší matematice bavit s dlaždiči. Tj. s námi, lidskými primitivy. Nebudeme mít úspěch do té doby, dokud jak vědomostní elita, tak rozhodující masa lidí mravně, tj. rozvinutím čistoty ducha, nepostoupí. Žádné nadšenecké, ale z nadhledu vlastně diletantské úsilí jednotlivců nemůže přinést efekt. V tomto duchu se jeví sebevědomí onoho kontaktéra, kterému se zdálo, že se mu otevírá dvanáctá čakra, jako směšné. Dodávám: a když se probudil, měl švába zapleteného ve vlasech! Také musí nastat konec rozhodujícího mediálního působení tržních ateistů, kteří jako úspěch a smysl života představují lidem činnosti, jejichž cílem je oškubání starců nebo kamarádů. Tím jsou finančně úspěšní. Do 20. úrovně civilizací přejdeme jen tehdy, když bude ukončena faktická diktatura těchto tržních proroků při řízení států. Snad ten přechod nebude příliš bolestivý, snad nám neviditelní pomohou. Po konci ateistického komunizmu přichází v důsledku nedostatku zdrojů i konec ateistického konzumizmu. Svět lidí se musí stát lepším, rozhodující masa musí začít žít vyšší úroveň mezilidské komunikace. To se následně projeví šťastnějším životem všech vrstev, životem v přirozené mravnosti, odpovědnosti vůči Stvořiteli, v zájmu o věci veřejné. Jen takový obrat v myšlení populace povede zcela jistě z krize, k přiblížení se ráji. Přes zdánlivou nerealističnost je úsilí k tomu nutné. Již Ježíš říkal: Tlučte (na přiblížení k dokonalosti, tj. k Bohu) a bude vám otevřeno. Každý má začít u sebe, o ostatní se postarají boží mlýny, organizované jeho neviditelnými zaměstnanci. zdroj: Duchovní rozměr člověka bude v nové době vědní disciplínou MVDr. Josef Staněk 60

61 DUCHOVNÍ ROZMĚR ČLOVĚKA BUDE V NOVÉ DOBĚ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU V současné materialistické éře bytí lidstva, kdy západní civilizace, jeho nejvyspělejší část, vnímá z celé existující skutečnosti pouze čtyřrozměrnou realitu, jsou ostatní reálně existující dimenze jen tušené. Vše ve stvoření, tedy i tyto smysly nevnímané dimenze, však mají své zákony. Zákony těchto pouze vyciťovaných dimenzí, kterým se říká transcendentno, se velmi nedokonale, vesměs opisem, snaží podchytit velmi početná náboženství. Ale také třeba alternativní léčitelství, intuitivní vnímání, magie a alchymie. Náboženský způsob vyjádření transcendentních rozměrů života používá k vyjádření objektivních a nadčasových zákonů duchovní dimenze metody analogií (podobenství), mytické, bájeslovné a legendické vyprávění. Jen to jsou totiž možnosti, jak tyto dimenze reality představit mase lidí, která má aktivováno pouhých 5% mozkové kapacity. Tím je zbavena schopnosti větší abstrakce a složitější souvislosti není schopna pochopit. Ve starověku byl tedy skutečným pokrokem lidského poznání fakt, že vůdčími duchy doby byly základní duchovní zákony zakotvovány v myslích lidu ve formě tradičních souborů náboženských legend, kterým současní ateisté říkají pověry a legendy. Jak v krátké době vyjde ještě více najevo, celá realita stvoření je ve srovnání se současným materialistickým způsobem myšlení taková, že tyto starověké pohádky obsahují o existenci a životě člověka více pravdy než domněle vědecká pojednání současných nositelů vědeckého světového názoru. Nositelů říkám proto, že se tito tržní neboli pragmatičtí materialisté sami považují za vyspělejší a všeho znalé za ty, kteří překonali nevědecké pověry. V nastalém uplatňování jejich domnělých pravd se právě prokáže, jak jsou tyto ploché a naopak jak pozoruhodně se naplní i evangelijní 61

62 DUCHOVNÍ ROZMĚR ČLOVĚKA BUDE V NOVÉ DOBĚ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU předpověď: v době konce starého světa první budou posledními a poslední prvními. Protože s příchodem společenských a přírodních dopadů tržně materialistického myšlení na člověka obecně to bude s věřícími a stoupenci vědeckého světového názoru tak jako s oněmi dvěma diskutujícími chlapečky na písku. Ten, jenž sebe považuje za vyspělejšího, povídá druhému: Jé, ty ještě chodíš na hrníček! To já už dávno dělám do kalhot! Selhání elit Abychom se dobrali východiska ze současné civilizační úrovně, je nutno nejprve přijít na to, které fenomény současnou civilizační krizi nastolily. Proč vůbec došlo k omezování pokroku poznání lidstva v nemateriálních dimenzích bytí. Proč zjevně nepravdivý materializmus skoro ovládl myšlení drtivé většiny lidí a plně uchopil politickou moc, proč jako bájná sedmihlavá obluda ovládá vědeckou a mediální elitu. Tento stav selhání elit má podle mne dvě příčiny. První z nich je středověké chování organizátorů církví, kdy tito, často i z nekalých mocenských pohnutek, postavili chápání duchovních zákonů mimo schopnosti každého člověka. Tak se na místo racionálního pojetí duchovnosti postavila náboženství, stojící výhradně na vybraných, často ani nepochopených a často ze souvislosti vytržených souborů výroků slavných lidí. Tedy těch, kteří se v minulosti proslavili schopností aktivovat stavy rozšířeného vědomí, jež podchytilo často i celou stvořenou realitu. Nábožensky řečeno jsou to výroky božích synů. V době jejich života je část lidí rozeznala jako syny Pravdy. O jejich zapsaných a vybraných výrocích nebylo členům církví až následně dovoleno přemýšlet a omezený církevní výklad zapsaného byl vnucován nátlakem. Tak vzniklo schizma mezi hlásaným a vnímaným a vnitřně cítěným. Jak si můžeme ověřit v dějinách, stalo se přímo pravidlem, že osvícení lidé (i oficiálně později svatí) byli za svého života církvemi a společností těžce perzekvováni nebo zabiti. Po jejich smrti byly o nich všechny doklady ukryty a funkcionáři církví, sami bez schopnosti dosažení rozšířeného stravu vědomí, následně vykládali, co vlastně dotyční chtěli říci, jak vlastně hodnostáře a jejich rituály chválili. Jejich svatořečení převzali do rukou ti praví. Názorně je to vidět na i osudech všech českých svatých, jejichž sochy stojí na Václavském náměstí, a také osudech Konstantina a Metoděje. Namísto neomezovaného úsilí o hlubší pochopení pravd božích neboli zákonů duchovní dimenze byla v církevních společenstvích od starověku až dodnes nastolena tvrdá diktatura dogmatu odhlasovaného hodnostáři církve. Teologie neboli věda o Bohu se změnila na opakování naučených citátů, na scholastiku. Kde je v evangeliích jediný odkaz na to, že Ježíš zakazoval diskuzi o duchovních pravdách nebo že své názory vnucoval? Vždy jen poukazoval na to, že kdo neuzná jeho názor, opřený o zákony věčnosti, sklidí si za svůj omyl nebo zlou vůli následky od Otce neboli od Hybatele vesmíru. Na podobenstvích, ve kterých přece všichni aktéři děje mají svobodnou vůli, pouze ukazuje, že porušení zákonů duchovní dimenze neboli vůle Otce, semele dříve nebo později své narušitele. A sám jde příkladem v poukazování na ztrnulé vnímání židovských náboženských postojů. 62

63 DUCHOVNÍ ROZMĚR ČLOVĚKA BUDE V NOVÉ DOBĚ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU Náboženství versus pokrytectví Právě zakladatel křesťanství je největším kritikem doslovného vykonávání náboženských pouček a tím náboženských pokrytců. Právě proto se jeho poselství a oběť staly největším duchovním dějinným impulzem, neboť obrátily pozornost člověka od formalistického hodnocení dějů k podstatě jevů a otevřely vstup ke kontextu napsaného a nadčasovému pohledu na společenské děje. Tak však působilo křesťanství jen do té doby, než se věci chopili organizátoři duchovnosti a spásy. Ti na základě sebepřecenění člověka ve vztahu k Bohu implementovali do křesťanství přesvědčení, že Ježíš vysvěceným následníkům předal božské pravomoci od odpouštění hříchů až po hlasování o duchovních pravdách. Bůh se podle této logiky má na z citátů odvozenou přímluvu Syna řídit tím, co odhlasuje třeba koncil nebo v bibli vyčtou vydavatelé jakékoliv Strážné věže. Kdepak rozhodování lidí! Před objektivní a nenarušitelnou platností i neviditelných duchovních zákonů musíme my lidé padnout na tvář, nebo špatně dopadneme! Jen člověk obsedlý pýchou nebo úplně zbavený intuice může vůbec uvažovat o tom, že snad Řád stvoření (vůle boží) je ovlivnitelný vůlí lidí neboli nějakým lidským hlasováním! Shromáždění teologů v dobré vůli Bohu sloužit (koncil) může o Řádu vesmíru nanejvýš vyjádřit momentálně převažující nedokonalý lidský názor, momentální obecně doporučitelnou míru uskutečňování boží vůle. Nic víc! Dnešní odvolávání se na jakékoliv starověké koncily je projevem vnitřního pádu nejduchovnějšího světového náboženství křesťanství. Ten začal již v okamžiku, kdy k šíření v něm obsažených duchovních pravd byla použita síla meče a svaté inkvizice. Jen proto se mohlo stát, že když asi před sto lety církevním organizacím vypadl tento prostředek přesvědčování z ruky, začal vliv křesťanství v Evropě rychle slábnout. Přes jeho nedokonalost ke škodě lidstva! Pro křesťanské církve je nejvyšší čas návratu k Ježíšovým duchovním principům, jestli již není pozdě. Islám je zdánlivě silnější jen proto, že si zatím ve svých výchozích zemích meč podržel. Proto zatím postupuje na území duchovního vakua. Ale je to klamný postup, který se časem vyčerpá a nakonec, neprovede-li také islámská varianta duchovnosti důkladnou revizi výkladu svých principů, padne rovněž jako překonaný. Síla jakéhokoliv náboženství je odvozena od dlouhodobé objektivní pravdivosti jeho etických myšlenek, od míry chápání a kvality formulace duchovních zákonů Řádu stvoření (Boží vůle). V pasti rozumu Druhou příčinou pádu duchovnosti současné západní civilizace je pád její vědomostní a mocenské elity do zúženého a jednostranného materialistického chápání světa. V důsledku euforie z pokroku rozumového poznání neboli rozvoje věd se chopili nejprve iniciativy a později absolutní moci faktičtí ateisti neboli lidé nevěřící na nic jiného reálně existujícího než hmotu. Koryfejové vědy přestali věřit ve vyšší Spravedlnost, v boží mlýny jako korigující faktor ve vztazích mezi lidmi, v nadčasovost každé individuální lidské bytosti (posmrtný život). Aby ateističtí skeptici anihilovali své vlastní svědomí, snaží se věřit, že lidmi tisíckrát opakované učení o samovývoji se stane pravdou. Pomocí výuky na školách si všichni od malička vsugerovávají, že nic duchovního kromě člověka neexistuje. Ateisti vnutili do učebních osnov škol fyzikálním principům odporující samovývojové teorie o vzniku vesmíru ve 63

64 DUCHOVNÍ ROZMĚR ČLOVĚKA BUDE V NOVÉ DOBĚ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU Velkém třesku, o vzniku vesmíru z ničeho, jen buchnutím nedefinovatelné singularity! Následně se podle vyučované vývojové teorie měly na vzniklých planetách atomy hmoty nudit, a tak se šťastnou náhodou poskládaly do první živé buňky. Tak měl vzniknout život podle skeptiků. Rovněž takto vzniklé a nudící se buňky se samy od sebe poskládaly v současné nekonečné množství forem života. Proč? Podle ateistů proto, aby tyto formy života spolu mohly bojovat o život! Člověk měl vzniknout tak, že nudící se opice, houpající se na liánách, rozhodly se začít samy od sebe pracovat. Touto prací se zapotily, a tím zbavily srsti a změnily v člověka (viz B. Engels: Podíl práce na polidštění opice). Ovšem jen v toho hloupého, který je tu pouze na práci! Nikoliv v člověka vyvoleného, který ani v současné době pracovat nemusí. Neboť on, cítíc v sobě božskou jiskru, je tu k tomu, aby hloupým bohy zastupoval užíváním si příjemností života a vládou. Svou způsobilost k tomu prokazuje silou své bezzábranovosti a rafinovanosti, jak odkoukal od šelem v džungli. Tedy násilím a penězi. Pozvolně narůstající zvrhlost bezzábranových, neboli ateistů bez odpovědnosti vůči čemukoliv nadčasovému pomalu posunuje celé lidstvo do katastrofy. Neviditelné zákony Nevím, jestli nejvyšší čas na změnu nebyl promeškán v době pádu komunistického ateistánu. Již tehdy mělo být vědomostní elitou mase lidí západní civilizace jasně řečeno, že je možné analytickými vědeckými metodami prokázat objektivní (na vůli lidí nezávisející) existenci zákonů nehmotných dimenzí reality. Lidově řečeno, že je možné statistickými rozbory prokázat souvislost zdánlivě nesouvisejících příčin a následků (karmy), tzv. boží mlýny. Tím by se ateizmus neboli víra v náhody a chaos, v nespravedlnost a v nesmyslnost lidského bytí vyjevila jako poznáním (vědou) vyvrácený názor. Jako blud vytvořený temnými duchy k neutralizaci přirozené aktivity svědomí člověka. I nepřímý důkaz působení energií nehmotných dimenzí (duševních), které se manifestují jako náhlé anomálie průběhu přirozených dějů, je vědeckým důkazem objektivní existence smysly nevnímaných dimenzí. Vždyť planety Neptun a Uran byly také nejprve vypočítány z anomálií oběhu jiných planet a teprve podle výpočtů následně objeveny! Vždyť dodnes neznáme podstatu elektřiny! Také léčivý účinek obecně pozorovaného tzv. placebo efektu a zázraky uzdravení nemohou být přece z ničeho! Jsou to do hmoty projevené důsledky působení našimi hmotnými prostředky nedefinovatelných sil! Efekt uzdravení z ničeho mohou shledat jako logický jedině tak lidé typu Sisyfos. Těm se zdá být naprosto logické, že si lososí potěr z evropských řek cestou do Sargasového moře přesně pamatuje složení vody, takže se každý z nich vrátí několika tisícikilometrovou cestou přesně zpět do těch míst, kde se narodil! Ani změna chemických splašků v řekách prý lososy nezmate! Jak je vůbec v době stále více odkrývané dokonalé zákonité spojitosti jevů, v době, kdy astrofyzikové dokládají, že všechny atomy ve vesmíru se chovají tak, jako by o sobě věděly, možné vysvětlovat zážitky lidí po klinické smrti nedostatkem kyslíku v buňkách? Mozkové buňky prý mají nedostatek kyslíku v okamžiku klinické smrti. Proto prý následně resuscitovaným převádí, že tito v bezvědomí a se zavřenýma očima viděli, co se kolem nich dělo a jak probíhala operace jejich těla! Toto vysvětlení používá ateistickou úroveň logiky, v jaké se vykládá vznik života. Prý se atomy v pramoři měly v důsledku radioaktivního bušení ze slunce samy sestavit v živé organizmy! Tyto nepřímé 64

65 DUCHOVNÍ ROZMĚR ČLOVĚKA BUDE V NOVÉ DOBĚ VĚDNÍ DISCIPLÍNOU rozumem nepochopitelné jevy dokazují objektivní existenci jen intuicí tušených dimenzí světa. A protože všechny existující dimenze stvoření mají své zákony, pak je možné považovat za jisté, že i dimenze duchovní mají zákony na lidské vůli neodvislé. Odpradávna se jim říká vůle bohů nebo boží. A i zaostalý ví, jak je dobré jakékoliv zákony znát a řídit se jimi. Proč se tedy od malička nevyučují na školách? Svoboda a harmonie Za druhé je nutné, aby vlády a národy západní civilizace se vší rozhodností požádaly zástupce všech církví a náboženských společností, pokud chtějí být uznány a povoleny, že žádné náboženství v západní civilizaci nesmí být vnucována přímo nebo nepřímo. Vždyť podle následků působení silou na svědomí člověka se historicky prokázalo, že bohužel žádná věrouka nepodchytila duchovní zákony dokonale. Kdyby ano, byla by dnes jedinou a stav duchovnosti lidstva by nebyl takový, jaký je. Proto odmítnutí vyhlašování nadřazenosti jakékoliv věrouky nad jinými typy výkladů duchovních zákonů a jasné odmítnutí použití násilí k prosazení vlastní věrouky je zásadní podmínkou státního povolení jakéhokoliv náboženství. Včetně islámu! Náboženské štváče je nutné rázně, tj. bez lidských práv, zneškodnit spojenými silami umírněných. Jen to zajistí konec náboženských násilností a ve svých důsledcích bude znamenat konec pronikání temných duchů do církví. Za to, v jakém stavu je současná duchovnost národů, nesou odpovědnost před Stvořitelem všechna světová náboženství. Proto jim notně svědčí pokora a očistit se mohou jen pilnou prací na pokroku v duchovním bádání. Čas a vanutí ducha Pravdy bude ten faktor, který rozhodne, která ze současných věrouk se stane hlavní formou duchovnosti v nastupující éře lidstva. Duchovní stav společnosti je však natolik vážný, že není možné čekat, až se ateisté zřeknou faktické duchovní moci ve školách a médiích a církve se zbaví svých brzd. Do škol a médií je nutné zavést výuku obecných zákonů duchovnosti. Místo školní a mediální bezzubé etiky, která se darebákům jeví jako krasořečnění pro hloupější, jako jetřebaizmus a musílizmus (je třeba a musí se), je nejvyšší čas k zavedení výuky podložených výkladů důsledků nerespektování duchovních zákonů. Jako příklad uvádím několik takových kapitol, jejichž obsah bych chtěl v následujících článcích podrobně rozebrat jako obsah školního předmětu: Konstituování člověka jako duchovní bytosti a zákony udržení harmonie mezi lidmi ve vyspělé civilizaci. Smysl existence jednotlivého člověka jako nadčasové bytosti. Důstojnost každé lidské bytosti pro její hodnotu před Stvořitelem života. Odlišné tělesné a duševní vlastnosti jinak rovnoprávných bytostí, muže a ženy. Zákony spojení muže a ženy v rovině ducha, duše a těla. Zákony úspěšnosti otcovství a mateřství a význam rodiny. Zákony obecné mezilidské komunikace, povinnosti z nadřízenosti a subordinace. Zákony vztahů mezi živými bytostmi obecně. Zákony vzestupu a pádu rodů a národů. 65

66 KOGNITIVNÍ DISONANCE Zákony vzniku psychosomatických nemocí a procesů vedoucích ke smrti těla. Zákony uctívání a komunikace s nemocnými, starými a mrtvými. Z každého výše uvedeného bodu měly již být napsány kapitoly a knihy a jejich obsah se měl již dávno povinně učit jako základní školní poučení člověka vedle nepovinného náboženství. V jednoduché podobě již od první třídy. V tom pojetí, že jednotlivá náboženství tyto obecné principy duchovních zákonů dále konkretizují a podle místních podmínek a historických tradic oblékají do lidu srozumitelných forem. Rituály církví jsou pak specifické návody pro věřícího, jak postoupit k hlubšímu vnímání vlivů transcendentna. A to všechno s tím, že člověk má svobodnou vůli se do těchto duchovnost přibližujících forem zapojit, anebo také ne. S tím, že zůstane pouze duchovní rozměr respektujícím agnostikem. Agnostik je ten, kdo intuicí tuší existenci transcendentna, ale myslí si, že je rozumem člověka neuchopitelné. Není to ateista, jak černí úmyslně směšují. Je to člověk bez konkrétního vyznání, lidově něcista, ( něco je ). Poznal jsem velmi charakterní agnostiky v kontrastu k bezcharakterním věřícím. Při současném upadlém stavu světových náboženství má člověk na distanc od církevních společenství právo. zdroj: Kognitivní disonance Pravdivá slova nebývají příjemná. slova nebývají pravdivá. (Lao c) Příjemná S pojmem kognitivní disonance přišel v psychologii v roce 1957 Leon Festinger. Co se za tímto pojmem skrývá? Festinger kognitivní disonancí rozumí napětí mezi dvěma protikladnými, navzájem se vylučujícími obsahy vědomí, které se 66

67 KOGNITIVNÍ DISONANCE stává výraznou hnací (motivační) silou. Ta nás tlačí k tomu, že raději změníme obsahy vědomí, aby odpovídaly našemu chování, namísto abychom změnili naše chování, aby bylo odpovídalo obsahům vědomí. Snadnější je něco si odůvodnit, než něco udělat. Představme si, že v historickém archívu najde badatel dva dobové dokumenty o nějakém panovníkovi. Jeden tvrdí, že žil v askezi, druhý obsahuje rozsáhlou milostnou korespondenci a dokazuje, že byl děvkař. Protože před několika lety vydal náš historik o tomto panovníkovi uznávanou knihu, kde pracuje s myšlenkou, že to byl významný světec vlasti, je pravděpodobné, že druhý dokument téhož večera uloží hluboko do svého trezoru tak, aby jej nikdo nenašel. A první dokument uveřejní jako nový důkaz své teorie. A stane se ještě uznávanějším historikem. Přesně takovým způsobem funguje naše mysl: když se setká s informací, která je protichůdná vůči něčemu, co je v ní už obsaženo a na čem si osobně zakládá, tento nový obsah vytěsní. Lidově se tomu říká, že slyšíme jen to, co chceme slyšet. Anebo, pravda bolí. Historik by pochopitelně mohl vydat novou knihu založenou na novém důkazu, ale vystavoval by se tak blamáži. Musel by připustit, že se v první knize mýlil a jeho prestiž v očích kolegů by mohla klesnout. A co víc, musel by připustit, že promarnil několik let života psaním zbytečné knihy. Teorie kognitivní disonance je schopná osvětlovat naše chování jedině proto, že člověk jako nedokonalý tvor má tendenci vybírat si snadnější řešení na úkor pravdivosti k sobě samému. Chcete vědět o tom, že vaše děti kouří? Chcete vážně vědět o všem? Nejlépe se to dá vysvětlit na příkladech. Dejme tomu, že kouříte a máte děti, o nichž jste se právě dozvěděli, že také začali kouřit. První myšlenka je děti kouří. Současně je vaší mysli přítomna druhá myšlenka: děti by neměli kouřit. Máme tu dvě neslučitelné myšlenky: Co můžete udělat? 1) Přestat kouřit (to je dosti náročné), 2) říci dětem, aby nekouřili (ale tím byste podkopali svou autoritu, protože děti pochopitelně ví, že kouříte) a 3) myšlenku, že děti kouří vytlačit z vědomí a přesvědčit sebe samé, že děti vlastně nekouří. Resp. raději jim nebudete prohledávat kapsy, raději se jich na to nebudete ptát atd. Budete se vyhýbat jakékoli případné kognitivní disonanci ignorováním faktů. Raději si dáte klapky na oči. (Znám jednoho tatínka, který se se svým synkem při kouření na balkóně střídá v pravidelných intervalech tak, aby se tam nikdy nesetkali. Oba to o sobě vědí, ale jakékoli setkání na balkóně by v tatínkovi vyvolalo neřešitelnou disonanci.) Podobný, ale závažnější příklad bychom mohli uvést v případě, že otec sexuálně zneužívá svou dceru a matka nic netuší. Kdyby si totiž takovou myšlenku měla připustit - a připustit si navíc i svůj subjektivní pocit viny související s tím, že již mnoho let nefunguje jejich partnerský sexuální život, kognitivní disonance takto způsobená by pro ni byla neúnosná (takové obsahy vědomí prostě nemůže přijmout, protože by to vedlo k rozpadu vztahu a rodiny). Proto bude veškeré drobné náznaky ignorovat a přehlížet a jakoby o ničem neví. Může si dokonce v případě, že se vše provalí, vytvořit své vlastní konsonantní zdůvodnění situace: dcera si za to může 67

68 KOGNITIVNÍ DISONANCE sama tím, jak se obléká, matka jí cosi začne vyčítat, začne na ni žárlit apod. (Mluvíme o modelové situaci.) Lhaní za peníze Asi nejslavnější je Festingerův experiment se lhaním za peníze. Polovině lidí zaplatil 1 dolar za to, že budou lhát, druhé polovině za totéž zaplatil 20 dolarů. Když byli za nějakou dobu požádáni, aby přiznali, že lhali, která skupina myslíte, že zapírala úporněji? Ta, co dostala 20 dolarů? Kdeže! Ta, co dostala 1 dolar. Jak je to možné? Ten, kdo za svou lež dostal 1 dolar, cítil jako velmi trapné přiznat se k tomu, že lhal za tak mizernou částku, že by byl takový malicherný a hloupý šupák. Každý člověk má o sobě představu, že je hodný, chytrý a čestný, zkrátka, že je dobrý. Představa, že by lhal za pouhý dolar by byla s touto první představou o sobě samém v disonanci. Proto raději, než by se do takové vnitřní tísně dostal, sám sebe přesvědčí o tom, že mluvil pravdu, ( ta polévka s rybíma očima nebyla tak špatná, jak říkáte, mě docela chutnala. ) Zkrátka se vás bude snažit přesvědčit, že by mu byla polévka chutnala i bez dolaru v kapse a snaha získat dolar nebyla tím pravým motivem jeho jednání. Na druhou stranu člověk, jehož v kapse hřeje 20ti dolarová bankovka, vám s klidem odpoví: Ano, ta polévka byla hnus na n-tou, lhal jsem, že mi chutnala, ale dostal jsem za tu legraci zatraceně dobře zaplaceno a spiklenecky na vás mrkne. (Představa, že je dobrý, je u něj zachována... udělal přece něco tak neskutečně mazaného a chytrého!) Festinger teorií kognitivní disonance překonal a na hlavu obrátil dosavadní behavioristickou teorii učení, podle níž člověk upřednosťnuje výhradně takové chování, které je více odměňováno (a tím dlouhodobě posilováno). Odměňujte zvířata či lidi za to, co chcete, aby dělali, a trestejte je za to, co chcete, aby nedělali, a tím je vytvarujete do libovolné podoby, tvrdí behaviorismus. Něco na tom určitě je - ale člověk je tvor složitější. Festinger tvrdí, že člověk na rozdíl od zvířete přemýšlí (behaviorismus tento pojem nezná, myšlení považuje jen za zvnitřnělé chování ) - člověk je prý schopen vymyslet ty nejkrkolomnější duševní pochody, jen aby ospravedlnil své pochybné jednání a nemusel si sám před sebou přiznat, že je pokrytec. Člověk podle Festingera není racionální bytost (jak by si rád myslel), ale bytost nekonečně racionalizující. Jsou však určité rozdíly mezi kulturami. Ukázalo se, že sklonem k nutkavé racionalizaci se vyznačují spíše Evropané a Američané, kdežto Asiaté jsou relativně otevřenější k víceznačnosti a iracionalitě - nedělá jim takový problém přijmout, že platí to i to, že věci jsou tak i tak. Když to zlehčíme, tak v jejich světě je možné cokoliv (jako třeba kreativně-ulítlá japonská manga). Snad i díky tisíciletému působení taoismu jim nevadí připustit současnou existenci dvou faktorů, které se navzájem vylučují. A to je právě to, co nám, zápaďanům, neštymuje, a co v nás vytváří bolestné napětí jménem kognitivní disonance. Chceme se ho zbavit jako nepříjemného svědění. Ve chvíli, kdy si něco chytrého nalžeme, svědění zmizí. To je to, v čem jsme dobří. 68

69 KOGNITIVNÍ DISONANCE Smrt? Nevěřím, nikdy jsem ji neviděl. Z našeho výzkumu na téma spirituální postoje vyplývá, že lidé, kteří příliš silně věří v to, že se dá vše logicky vysvětlit, vykazují větší index psychoticismu. Není zrovna snadné žít s vírou, že vše je logické, protože smrt pro jáské vědomí nikdy čistě logická být nemůže. Pak nezbývá, než se tvářit, že smrt neexistuje. Jedině člověk otevřený hlubokému tajemství může být připraven přijmout vlastní smrt. Martin Heidegger ve své nejslavnější knize Bytí a čas dokonce říká, že jedině člověk, který vidí svou smrt jako svou nejvlastnější možnost, možnost, která nastane zcela jistě, ať už jiné životní možnosti nastanou či ne, může žít autentický život. Svůj život, ne život druhých. Carlos Castaneda skrze ústa Dona Juana stejně tak definuje bojovníka - jako člověka, který si na rozdíl od ostatních co nejčastěji připomíná vlastní smrtelnost. Proto má jeho motivace obrovskou sílu a nemrhá časem. Normální lidé prý žijí, jakoby byli nesmrtelní, říká Don Juan. Bojovník si tento luxus nemůže dovolit. Setkání se smrtí je jediná věc ve vašem životě, která vás nemůže minout. A právě člověk všelogicky-racionalizující bude mít největší tendenci tuto očividnou pravdu nevidět a neslyšet. Bude jako epikurejci tvrdit když jsme tu my, není smrt, když je tu smrt, nejsme my. Zdánlivě nepatrný rozdíl, který bychom nejraději přenechali filosofům - přesto do nejmenších důsledků ovlivňuje to, jak žijeme. Představte si, že dnes přijdete domů z práce a podíváte se na vaši ženu. Jak se změní vaše chování, když si představíte, že vy i ona tu za chvíli, za pár dní, za pár let nebudete? Jak se v ten okamžik změní váš vztah k ní a její k vám? Je tato představa jen fantazie nebo pravda rezonující podivuhodným mírem? Nevstoupí do vás zvláštní soucit s milovanou bytostí? A skrze to i něco, co nikdy neumírá? A pokud si zvolíte jako životní motto ono heslo epikurejců uvedené výše - nebudou pro vás druzí lidí ničím jiným než obalem od Coca-Coly - vypít, zmačkat a zahodit? Robert Merle ve svém románu Výlučná vlastnost člověka pojednávající o lidoopovi mluvícím znakovou řečí shledává, že to není rozum, ani smysl pro humor, co nás odlišuje od zvířat. Je to prý a jedině vědomí své vlastní smrtelnosti. Mládě gorily, Koko, která se skrze komunikaci ve znakové řeči dozví od svých lidských pěstounů o tom, že jednoho dne zemře i ona sama (v reakci na to, že zahynul její psí kamarád.) V podstatě zešílí a neexistuje pro ni návratu. Od té doby už je někým jiným, vyšinutým. Proto příběh končí tragicky. Není tvorem schopným zpracovat takovou disonanci. Je vědomí smrti důvodem, proč si člověk vytvořil náboženství a představu Boha? A byl by bez Boha člověk ještě vůbec člověkem? - Ptá se s hlubokými pochybnostmi Dostojevskij v Bratrech Karamazových sledujíc svou epochu. Nenávidí mě, a proto ho miluji Říkal jsem, že každý člověk se považuje za dobrého. Ale není to pravda. Existuje mnoho lidí, kteří si připadají bezcenní, oškliví a celkově nehodní lásky. Je mnoho lidí, kteří jsou krásní, a připadají si oškliví. Pro ně je to reálný obsah vědomí. A vy je těžko přesvědčíte o opaku, i kdyby jste jim celý den říkali, jak 69

70 KOGNITIVNÍ DISONANCE jsou krásní. Neuvěří vám. To, co říkáte, je v disonanci s tím, co už v jejich mysli je. Dokonce to může vést tak daleko, že budou chtít žít s člověkem, který je týrá a ponižuje, který jim ubližuje, protože PRÁVĚ TOTO CHOVÁNÍ je v souladu s jejich představou o sobě samých. Kdyby jim někdo řekl, že je miluje a že jsou krásní, odmítnou jej, protože to, co jim říká je v kognitivní disonanci s již zafixovaným obsahem jejich mysli. Proto půjdou z jednoho tristního vztahu do druhého, budou se zamilovávat do lidí, kteří je nenávidí nebo jimi pohrdají - dokud tento princip nenahlédnou a nezmění se jejich sebepředstava směrem k tomu, že jsou dobří, krásní a mají se rádi. Potkáváme ty lidi, kteří odrážejí náš vztah k sobě samým. Záhada z korejské války Festingerova teorie kognitivní disonance elegantně vysvětluje záhadu z korejské války, v níž zajatí Američané po skončení války snadno přestupovali na komunismus. Zajatci nebyli mučeni, ani upláceni dolary, byla jim pouze nabídnuta hrst rýže a pár sladkostí za napsání protiamerického článku. Když byli propuštěni, sami se dobrovolně stávali komunisty. Vysvětlení je takové, že kdyby se komunisty nestali, museli by si přiznat, že za ubohou hrst rýže napsali podivný pamflet, kterému stejně nevěřili a připadali by si ve svých očích a před nejširším okolím jako bezcharakterní zoufalci. Na druhou stranu, pokud již jednou napsali něco komunistického, rozum již dodatečně vyrobí dosti argumentů, proč v komunistické ideály uvěřit. Kognitivní disonance v člověku spustí proces, kterým si odůvodní své dosavadní jednání v lepším světle a rozum dodá celý arzenál argumentů, proč se stalo tak, a ne jinak - a představa charakterního sebeobrazu zůstane zachována. Jak vidíte, není třeba mučení vězňů elektrickým proudem, stačí hrstka rýže. Čím ubožejší odměna, tím zapálenější víra, říká paradigma kognitivní disonance. Šíření evangelia Asi nejpozoruhodnější pohled nabízí Festinger při čtení bible (When prophecy falls). Tvrdí, že Ježíšovi učedníci věřili v jeho božskou dokonalost a ve své víře nepředpokládali, že když bude přibíjen na kříž, bude křičet bolestí a žadonit po Bohu ( Otče, proč jsi mě opustil. ) Ve chvíli Ježíšova ukřižování spatřili na vlastní oči Ježíšovu bolestnou nedokonalost a zažívali tak úděsnou kognitivní disonanci. Toto motivační napětí odstartovalo ohromný pohyb masového obracení na křesťanskou víru, protože utrpěná kognitivní disonance mohla být ve 70

71 NEDOROZUMĚNÍ V TŘEŠTI vědomí apoštolů zmírněna jedině tím, že v myšlenku Ježíšova božství uvěří co největší počet lidí. Stejný princip můžeme aplikovat na jakékoli náboženství, ideologii či přesvědčení: čím více kdesi v hloubi duše vím, že to, co hlásám, není pravda, tím vehementněji se budu snažit přesvědčit své okolí v to, co hlásám. Každá další ovečka přivedená na víru zmírňuje mou kognitivní disonanci. A každá další nepřesvědčená, vzpurná ovečka mi dává zakusit napětí mezi tím, co je a tím, co se snažím popřít. ( Kdo není s námi, je proti nám. ) Existuje nějaké východisko, jak se účinkům kognitivní disonance vyvarovat, jsme-li od přírody nenapravitelní pokrytci? Festinger připouští, že největší objevy (Koperník, Darwin, Freud) se musely zrodit v myslích lidí, kteří byli ochotni jít do něčeho šíleného či kontroverzního navzdory jakékoli vnitřní kognitivní disonanci. Největší šanci na překonání tohoto druhu mentálního konfliktu však prý mají lidé s velmi nízkým nebo naopak velmi vysokým sebevědomím. Ti první nemají co ztratit, ti druzí se stejně nenechají zviklat ve svém sebeobraze. A pak je tu ještě možnost být k sobě upřímný a tuto bolest vydržet. Vybírat si stále tu těžší cestu. Literatura: Lauren Slaterová: Pandořina skříňka, nejvýznamnější psychologické objevy 20. století. Praha, zdroj: Nedorozumění v Třešti Věda je tím nejspolehlivějším a nejpoctivějším věděním, které máme Zdeněk Neubauer...byly chvíle zásadní shody. Pokud to nebylo vždy rozpoznáno a doceněno, pak proto, že se občas pro totéž užívalo různých slov nebo (častěji) stejných slov pro různé věci či pro různé aspekty téže věci. Ivan M. Havel: Třeštění v Třešti, Vesmír 73, 243, 1994/5 Kulturou obchází strašidlo postmodernizmu strašidlo. Strašidlo je bytostí mýtickou a mýtotvornou. Mýtus není výklad světa přičemž se většinou míní falešný výklad. Mýtus je příběh vyprávění o světě, o tom, jak to na světě chodí: nepřináší vysvětlení, nýbrž srozumění. Likviduje kognitivní chaos, chcete-li. Je-li však zaměňován za výklad a fakta, vyvolává chaos informační. Vyprávění události je to, co se ve vědě nazývá anekdotická evidence. An-ek-dota označovala původně tvrzení ne-vy-daná, tj. nepublikovaná. Něco, co je nutno si ověřit, o co by se však žádný spor neměl opírat. Většinu z toho, co se o postmodernizmu vypráví, nelze z pramenů doložit. Anekdotická evidence antipostmodernizmu to pak připisuje všem filozofům vůbec. Je proto útěšné, dovolává-li se polemika vědce s postmodernizmem konkrétního písemného výroku. Stalo se tak v již legendární Třešti, když L. Kováč prohlásil za nesmysl Petříčkovo tvrzení, že objektivní poznání je nesmysl. Právě při diskusi 71

72 NEDOROZUMĚNÍ V TŘEŠTI Nabízí se sylogizmus: Věda je objektivním poznáním skutečnosti. Objektivní poznání skutečnosti je nesmysl. = Věda je nesmysl. Ký div, že věda se cítí dotčena a ohrožena. Podle L. Kováče však neplatí druhá premisa; dle něj je tato devíza postmoderny sama nesmyslem nesmyslem z hlediska biologického. Pro ilustraci předložil L. Kováč třešťskému shromáždění jednoduchý mentální experiment v reálu snadno proveditelný a jistě prováděný: k této přednášce došlo k největšímu třeštění. Třeštění to nazývám ne z důvodů vokálních a lokálních, ale logických. Chci vám vyprávět anekdotický příběh o tom, jak se příklad, který L. Kováč na podporu své polemiky s postmodernizmem uvedl, mohl stát základem širokého konsenzu a jak přesto tuto svou šanci propásl. Kováčův příklad je sám anekdotický není součástí jeho nynějšího příspěvku, který jinak jeho třešťský příspěvek zhruba reprodukuje. Kontroverzní výrok o objektivním poznání kolega Petříček skutečně napsal: Objevuje se myšlení, jež se snaží reflektovat naši současnost a reaguje přitom na problémy, které jsou v ní živé. Možná chce říci jediné: nějaké objektivní poznání skutečnosti je nesmysl a měli bychom se konečně naučit s tímto poznáním žít. (M. Petříček ml. O postrachu postmoderny, Přítomnost III/1: ). Vezměme směs řetězců RNA, vykládal prof. Kováč, vystavme je mutačnímu činidlu (které způsobí malé náhodné obměny jejich chemické struktury) a testujme je in vitro na jejich vazebnost na nějaký substrát S, a to tak, že S naneseme na síto či filtr, kterým necháme suspenzi řetězců RNA procházet. Molekuly, které náhodou mají díky své struktuře schopnost se alespoň v náznaku na substrát vázat, se na S zachytí nebo alespoň pozdrží spíše než jiné. Po mnohonásobném opakování tohoto postupu s takto získanou frakcí získáme nakonec molekuly s vysokou, specifickou vazností k substrátu. Podle L. Kováče lze strukturu takové molekuly považovat za jakýsi poznatek: poznatek, který získala RNA o substrátu. (Pořadí bází, určující tento úspěšný tvar, bychom pak mohli přirovnat k zapsání tohoto poznatku.) A ježto si tento substrát tvar jeho molekul a jejich vazebné vlastnosti RNA ani nevymyslila, ani nepostulovala, jde o jednoduchý případ objektivního poznání. Vždyť látka S se svými vlastnostmi existovala už před pokusem a nezávisle na náhodně vznikajících RNA-hypotézách, jak L. Kováč nazývá strukturální 72

73 NEDOROZUMĚNÍ V TŘEŠTI varianty RNA, jejíž afinita k S byla v pokuse selektována. Pravdivost výsledku tohoto molekulárně kognitivního procesu byla opakovaně empiricky ověřena: různé varianty molekul RNA byly opakovaně konfrontovány se skutečností bezprostředně, doslova fyzicky: jejich stykem se substrátem S. Hypotézy strukturální verze, které se neosvědčily, byly nekompromisně odstraněny, a to za stále přísnějších kritérií! O nějaké nezávaznosti či svévoli zde nemůže být řeči. Objektivní poznání tedy zřejmě existuje, uzavřel L. Kováč, existuje už na úrovni molekul. Jeho popírání ze strany postmodernistů je nesmysl! Příklad je výborně zvolen. (Mám vždycky radost, kdykoliv filozofie čerpá své příměry nejen ze světa každodennosti, psychiky, kultury, jazyka či historie, ale též z bohatého zdroje světa vědy, mysliteli obvykle opomíjeného.) Na rozdíl od L. Kováče se však domnívám, že popsaný kognitivní proces na molekulární úrovni představuje právě takové poznání, jak je chápe postmoderní myšlení. Vždyť o to právě jde: dle postmoderní epistemologie není poznání objektivní, nýbrž adaptivní. Ponechme stranou skutečnost, že molekuly RNA si své poznatky vůbec neuvědomují, že se o S nezajímají, že jejich kognitivní role je pohříchu trpná atd. Každý příměr pokulhává. Jde nám spíš o to, že nabytí určitého tvaru obecně: zaujmutí určitého stavu vzhledem k okolnostem ( vstupním hodnotám ) není objektivním poznáním, jak je tradičně chápáno a jak mu běžný člověk zcela přirozeně rozumí. Chápe-li současná věda takto své poznání, tj. jako selekci úspěšných hypotéz, pak mezi vědci a postmoderními epistemology nemůže existovat skutečný spor, pouze nedorozumění. Kognitivní biologové vlivné Maturanovy chilské školy si tyto důsledky uvědomili: chápou kognitivní procesy (včetně lidských) ne jako objektivní poznání, nýbrž jako autopoiézi sebeutváření. To je plně v souhlasu s Kováčovou tezí, že poznávací proces leží v základech biologického vývoje: sama evoluce je kognitivní proces a lidské poznání je jejím pokračováním. Právě tento náhled stojí na pozadí postmoderní rezignace na objektivní povahu poznání i skutečnosti. Postmoderní myšlení je od počátku novověku první, které bere vědu vážně a vychází z její autentické zkušenosti, spíše než že by amatérsky zacházelo s jejími hotovými poznatky. O to smutnější jsou zbytečná nedorozumění. Právě na Kováčově příkladě kognitivního procesu to lze dobře ilustrovat. Ve tvaru molekuly RNA schopné se vázat na S není nic, co by bylo možno označit za objektivní vědění. Její proměna ( autopoiése ) během selekce nevypovídá o předmětu poznání substrátu S jaký je o sobě, tj. nezávisle na pokusném uspořádání, ale toliko o schopnosti subjektu poznání molekuly RNA vytvořit se substrátem komplex za daných pokusných podmínek. Za jiných pokusných podmínek by byly parametry afinity mezi RNA a S, a tím i požadavky na vlastnosti RNA molekul, jiné. Navíc je nabytí této afinity vždy výsledkem jedinečné selekční historie. U organických makromolekul může být vazba na substrát uskutečněna velkým množstvím zcela odlišných primárních struktur. To, že se v určitém pokusu po opakované selekci postupně vyvine tato a nikoliv jiná struktura RNA, není určeno objektivními vlastnostmi substrátu: ten pouze představoval počáteční mantinely (constraints) dané evoluční hry. Výsledná struktura RNA je taková, jaká je, ne proto, že by substrát byl takový, jaký je, nýbrž proto, že se na začátku náhodou vyskytl její nedokonalý prototyp, který se mezi ostatními konkurenty kandidáty na specifickou afinitu k S uplatnil: ve své době nejúspěšnější společný předek. 73

74 NEDOROZUMĚNÍ V TŘEŠTI Zdánlivě podružná, leč zdaleka ne bezvýznamná je i okolnost, že úspěšnost v tomto pokusu odráží nejen afinitu k substrátu, ale i rychlost replikace; pomalu se replikující varianta, jakkoliv pravdivá tj. dobře se vázající na substrát, nemá šanci, jestliže se při replikační fázi selekčního cyklu špatně množí chabě se prosazuje. Následující selekční runda už bude variantami ono-ho předka obohacena. Jeho způsob vazby tj. jeho typ řešení problému afinity a tudíž i směr sebetransformace má tak větší šanci, aby byl mutačními obměnami postupně optimalizován. Prostě proto, že je ho víc. Tato výhoda se vůči ostatním alternativám v každém kole exponenciálně zvyšuje. Z průběhu jediného takového pokusu s opakovanou selekcí bychom proto mohli být v pokušení usoudit, že výsledný výstup byl nutný, předem daný, zákonitý. Avšak opakování téhož evolučního procesu po sobě, či vedle sebe, v nezávislé selekční směsi by jistě vedlo k molekule se zcela jinou strukturou, tedy ke zcela jinému a možná i dokonalejšímu způsobu vazby. (Srv. Gouldovo opětné přehrání pásky rewinding the tape viz rámeček A. Markoše: Kdo se nepřizpůsobil, vyhynul?, Vesmír 70, 305, 1994/6). Evoluce jak si uvědomil už Darwin je bytostně kontingentní, tj. náhodný proces. Proto je divergentní rozbíhavý. Na Galapágách Darwin konstatoval na každém ostrůvku či skalisku jinou adaptační strategii. Postmoderní epistemologie možná chce říci jediné: že s poznáním se to má stejně jako s evolucí. Totéž, rozuměl-li jsem L. Kováčovi v Třešti dobře, učí i kognitivní biologie. Z toho však vyplývá, že ani vědecké poznatky nepředstavují nějaké znalosti o skutečnosti, jaká je objektivně, tj. nezávisle na poznání, nýbrž vypovídají o tom, jak jsme se k ní experimentálně za daných okolností vztáhli, jak jsme se na ni ptali, o co nám šlo, z jakých představ jsme vycházeli. Přesně tak, jako tomu bylo s výše zmíněnou selekční adaptací RNA na substrát. Kognitivní procesy jsou z tohoto hlediska stejně podmíněné a nahodilé jako vývoj: ať jde o vývoj molekul in vitro, organických druhů in natura či lidské vědy in cultura. Historické, psychologické, sociální okolnosti hrají ve vědě obdobnou roli, jako pokusné uspořádání v pokusu předestřeném Kováčem. Výskyt a zastoupení jednotlivých variant RNA v prvních fázích selekce dobře odpovídá původním, naivním představám badatelů na prahu nového výzkumu: o dalším vývoji poznatků rozhodují tyto výchozí předpoklady stejně jako povaha poznávaného. Úspěšnosti nadějných molekul RNA v replikaci odpovídá úspěšnost v publikaci. Prototyp předek, který se prosadil, převládl a určil další směr selekce, odpovídá tomu, čemu se ve vědě říká paradigma. Proto není divu, že i ve vědě platí, že kdybychom vývoj jejího poznání mohli opakovat izolovaně a nezávisle došli bychom patrně k jinému paradigmatu a na jeho základě ke zcela odlišným poznatkům stejně poctivě ověřeným a úspěšným, které se osvědčily ve srovnání s jejich méně úspěšnými alternativami, které byly postupně empirickou či experimentální selekcí vyřazeny (eliminovány), tj. vyvráceny (falzifikovány). Výsledek takového kognitivního postupu však nelze označit za objektivní v tradičním smyslu. K objektivnímu poznání náleží bytostná (nikoliv nahodilá) jednoznačnost, z čehož vyplývá předpoklad konvergence (sbíhavosti) vývoje nezávislých poznávacích soustav. (Jedině tehdy mají smysl takové výroky, jako že nějaká civilizace ještě neobjevila elektřinu či 74

75 NEDOROZUMĚNÍ V TŘEŠTI zákon o zachování hmoty; předpoklad takové konvergence je základem vědcovy víry v pokrok, o němž se v Třešti tolik diskutovalo.) Právě tento předpoklad se však nepotvrdil: z tohoto hlediska by bylo možno považovat novověkou hypotézu o objektivní povaze světa za vyvrácenu. V kováčovských pokusech s molekulární evolucí in vitro by ovšem bylo možno zajistit konvergenci výsledků paralelních kognitivních procesů občasným smícháním selekčních směsí. Právě k tomu slouží ve vědě konference, sympozia, workshopy, badatelské nomádství, mezinárodní časopisy a jiné formy informační prostupnosti. (Snad proto se právě dnes hodnotí kvalita poznatků jejich světovostí, impaktem a mezinárodním ohlasem ve vědě; má se tím zabránit, aby snad probůh! nebylo objeveno někým něco zcela jiného! Rovněž alergie vůči samotnému slovu alternativní je výrazem nepřiměřené reakce imunitní soustavy vědecké komunity chránící objektivitu.) Současná epistemologie odpovědná za obsah a smysl pojmů si uvědomuje, že takto dosahovaná objektivita vědeckého poznání je výkon, úctyhodný, záslužný, prospěšný a nutný, přesto však umělý kulturní. Tam, kde informační průchodnost neexistuje nebo je ztížena, poznání skutečnosti a s ním i chápání světa kulturně diverguje (rozbíhá se). Srovnávací rozbor různých kultur a epoch, ale rovněž dějiny samotné vědy, o tom poskytují nepřehledné množství dokladů. V tomto smyslu považuje postmoderní epistemologie různá, i zcela odlišná paradigmata za rovnocenná, proto mluví o pluralitním poznání a alternativních přístupech. Vždy říká Gregory Bateson dva popisy jsou lepší než jeden. Nikoliv teoretické sjednocení poznatků (jak by vyžadovala jejich objektivita), nýbrž komplementarita mnohotvárné zkušenosti zakládá pravdivost vědění. Proto prof. Kováč při různých příležitostech moudře a naléhavě zdůrazňuje potřebnost polyfonie ve vědě. Jednota vědeckého poznání světa tedy nespočívá ani v objektivní povaze skutečnosti, ani v povaze vědecké metody jako takové (Wolpert rec. Markoš, Vesmír 73, 46, 1994/1). A tak výše uvedený sylogizmus neplatí. Věda zajisté není nesmysl je naopak tím nejspolehlivějším a nejpoctivějším věděním, které máme. Ne však proto, že by Petříčkovo tvrzení bylo nesmyslem, ale proto, že věda, naštěstí, není poznáním objektivním, jehož správný výsledek by byl už někde předem napsán snad ve věčných úradcích božích. Věda je naopak poznáním organickým, živým, tvůrčím, rozvíjejícím se kognitivním procesem. Proto je její poznání smysluplné, pravdivé a skutečné. A v tom nemohou, alespoň implicitně, Vědci s Filozofy nesouhlasit. I. M. Havel má proto pravdu, že v Třešti nastávaly mezi Vědci a Filozofy chvíle zásadní shody. Není divu: všichni sdílíme tutéž zkušenost společného světa a je podružné, zda jej prohlašujeme za objektivní, či nikoliv. Shoda byla shodou chvílí, leč nepanovala. Chyběl k tomu společný jazyk sdílená vnímavost. Rovněž prof. Kováč má pravdu, když v závěru zdůrazňuje, že vědeckému poznání nejde o to svět pouze vykládat, ani o to jej ovládat, nýbrž že mu jde o to jej pochopit. Chyběla však vzájemná důvěra, že právě o to jde oběma zúčasněným stranám Vědcům i Filozofům. Citát Ilya Prigogine, Isabelle Stengers: Pokroky MFA XXIX/5, 1984 Nová aliance, 75

76 SEZNAM ZÁVADNÝCH PRO-RUSKÝCH WEBŮ JE NA SVĚTĚ! ZACHRAŇ SE KDO MŮŽEŠ? Musíme pozitivně definovat volbu způsobu popisu... Z nutnosti volby vyplývá uznání pozitivního charakteru problému i to, že práce na řešení problému nelze redukovat na odhalování preexistentní pravdy, na odstraňování ryze faktuálního stavu nevědomosti. Rýsuje se nový typ srozumitelnosti, který už není založen na ideálu objektivity jakožto nezávislosti na tom, kdo popisuje, zároveň však vylučuje i libovůli, subjektivizmus a pragmatizmus, které se obvykle proti této objektivitě kladou. Zárodek se utváří tím, že utváří svůj vztah ke světu. Není to autonomní a organizovaná bytost, která by se setkávala se světem a měla se mu přizpůsobovat. Problémy vztahu ke světu se nekladou jemu, jako kdyby on ve své identitě existoval už předtím. Vstupuje do nich tím, jak je podstupuje, nabývá tělo, vtěluje se.... Poznání patří spíš mezi ty strašné pohyby, které lze vydržet jen v podmínkách zárodečného subjektu... Popper se snaží ukázat, že pojetí, které chápe vědeckou práci jako kladení a řešení problémů, může zahrnout i biologii a evoluci. Smysl a zajímavost tohoto pojetí tkví právě v tom, že se pokouší dospět k pojetí pravdy, sice vytvářené, nicméně dokonalé jako takové, k pojímání činnosti, která produkuje jak pravdu, tak zároveň kritéria této pravdy. zdroj: Seznam závadných pro-ruských webů je na světě! Zachraň se kdo můžeš? Když se kácí les, lítají facky. Když ale není koho fackovat, přichází na řadu záškodnictví. Západní demokratura je v koncích. Propagandě mainstreamu věří čím dál tím méně lidí a mezi chazary vzniká panika. Občané už nehodlají snášet propagandu, která se na ně valí ze všech směrů a začínají nad informacemi přemýšlet. Jak donutit občana, aby přijímal mediální informace za své vlastní? Dříve to bylo jednoduché, stačilo se odkázat na nějakou zpravodajskou agenturu. Renomovanou. To jest takovou, která má licenci na tisknutí a vydávání lží. Spolu s ukrajinským konfliktem však nastal zajímavý úkaz, že ta oficiální propaganda západních tiskových agentur selhává. Nefunguje. Důvodů je hned několik. Tím hlavním je, že agentury ztratily pud sebezáchovy a chrlí do médií takové zprávy, kterým nevěří už ani předpubertální mládež. Neschopnost západních médií přesvědčit obyvatelstvo EU o ukrajinském spravedlivém boji za svobodu proti zlému mužikovi z Ruska způsobila, že státní orgány jednotlivých zemí v EU teď chtějí cenzurovat diskuse na internetu. První zpráva, která mne před pár dny šokovala, je informace slovenského serveru Hlavné Správy, že v Česku padla vůbec první sankce za diskusní příspěvek. Ještě větší šok však následoval, že Babišovo ministerstvo obecního blaha (pozn. financí) si chce uzurpovat právo na vytvoření jakéhosi seznamu závadných webů [1]. Proč by mělo ministerstvo financí co mluvit do provozu internetu, proboha? Jenže jak známo, když jde o seznamy, jde všechno stranou. Seznamy jsou skvělá věc. Seznamy dělali nacisti, komunisti, seznamy dělají dnes 76

77 SEZNAM ZÁVADNÝCH PRO-RUSKÝCH WEBŮ JE NA SVĚTĚ! ZACHRAŇ SE KDO MŮŽEŠ? A není to málo, Ivane Ivanoviči? Ano, touto parafrází slavného výroku narážím na to, že je zajímavé, že autora seznamu nenapadlo položit si otázku, PROČ tolik serverů píše ruskou propagandu? Těžko obstojí teze, že jsou všechny placené z Ruska. Ani náš server není z Ruska placený a i když nemůžu mluvit za ostatní weby, pochybuji, že by některý z uvedených 42 webů měl jakékoliv financování od ruských úřadů nebo ruské státní moci. Že by tolik webů mělo potřebu psát nepravdy a papouškovat ruskou údajnou propagandu? sluníčkáři a tudíž seznam je nutné vytvořit i v otázce závadných webů. Cenzura jako mantra Pro cenzuru webu se vyslovil i analytik Českého Rozhlasu, pan Alexander Tolčinský [2]. Ochránit české občany před ruskou propagandou chce stále více organizací i jednotlivců. Není proto bez zajímavosti, že obskurní server Echo24.cz, který je financovaný lidmi z blízkého okolí pana uhlobarona Bakaly, uveřejnil pamflet převzatý od jiného obskurního webu, slovenského Denníku N, což je projekt exredaktorů slovenského SME, kteří utekli z redakce největšího slovenského deníku poté, co jej převzala skupina Penta. V pamfletu se dozvíme, že byl jakýmsi panem Smatanou ze Slovenska vytvořen seznam 42 závadných webů v ČR a na Slovensku, které prý šíří ruskou propagandu [3]. Mezi nimi je i náš web, pochopitelně. Přesto je však seznam na světě. A seznam je výchozím bodem všehomíra. Je to bod nula. Bez seznamu není život. Seznam je počátkem všeho. Dát někoho na seznam je strašně fajn pro toho, kdo na něm není. Máte přehled o nepřátelích, o škůdcích a mandelinkách parazitujících na společnosti a lidech v zemi, kteří potřebují klid na práci. Na seznamy se kladl velký důraz při deportacích Židů do vyhlazovacích táborů. Seznamy se dělali na konci středověku při honech na úkladné čarodějnice. Seznamy měli bolševici, i když oni jim říkali indexy a na ty indexy dávali literaturu, filmy, písně a především osoby. Co to, že indexy dnes vyrábí USA a jejich NSA, CIA a FBI? Co to, že seznamy mají vedoucí úlohu v demokratických zemích? S proříznutým hrdlem zazpívej píseň míru, člověče a pohlédni, toto je seznam a na něm jméno Tvé! Episkopálním altem zazpívej, holoubku a kápni božskou, přiznej se, že jsi placen Ruskem? Podepiš, Vávro! Nepodepíšu! Podepiš! Nepodepíšu! Nedělej drahoty a podepiš mysli na děti, na ženu! Podepiš! Vezmeme ti děti, máš na ně špatný vliv, nevychováváš je v souladu s našim společenským zřízením! Podepiš! Nepodepíšu, raději zhebnu! Přijdeš o všechen majetek, vezmeme ti ho, když nepodepíšeš! Podepiš! Nepodepíšu! Tak alespoň odvolej! Odvolej a potom podepiš! Neodvolám a nepodepíšu! Táhněte k čertu! Pravdu neumlčíte! 77

78 SEZNAM ZÁVADNÝCH PRO-RUSKÝCH WEBŮ JE NA SVĚTĚ! ZACHRAŇ SE KDO MŮŽEŠ? 5 schodů do pekla Ano, parafráze je možná trochu divoká, ale pravdivá. Když totiž je vytvořen seznam, nastává peklo. Vědí, za kým mají jít. Víte, jakým způsobem se v demokracii, nebo spíš v demokratuře, likviduje opozice anebo opoziční názor? Existuje několik stupňů eliminace opozice, jsou to tyto: 1) Ironizace V první fázi se pokouší váš názor zesměšnit. Aby se mu každý zasmál. Ironizace ale většinou není účinná, proto následuje druhá fáze. 2) Diskreditace V této fázi se už nikdo nesměje a government či mainstream se snaží váš názor diskreditovat. Většinou jde o diskreditaci za použití tzv. argumentačních faulů. Použije se cokoliv jako argument, aniž by vyvrátil vaší tezi. Diskreditace je ale také většinou neúčinná. Proto následuje třetí level. 3) Dehonestace V této fázi už žádné argumenty nejsou, média se snaží pouze o jediné, o dehonestaci značky anebo šiřitele myšlenky či skupiny nositelů teze. Udělají se z nich hlásné trouby Kremlu, teroristé, úchylové, znásilňovači, lháři, podvodníci, podivíni, nemocní lidé, zejména duševně, ti jsou na špičce. A kdo by se chtěl přiznat, že věří bláznovi? Dehonestace je tak velmi účinná. Problém nastává, když nositel myšlenky, informace nebo opozičního názoru stojí v anonymitě, tedy jako platí pro nás, pro redakci AE News. V takovém případě dehonestace nepřipadá v úvahu, není koho dehonestovat. V tom případě se pokračuje rovnou na následující úroveň. 4) Kriminalizace Provozovatel webu je zatčen nebo stíhán. Kriminalizace je komplikovaná, protože vyžaduje soudní proces a ten vyžaduje porušení nějakého zákona. V případě svobodného slova a internetu je těžké někoho jen tak kriminalizovat za názor. Není-li však provozovatel znám, tedy pokud server dbá na bezpečnost, následuje opět skok, a to na poslední level. 5) Likvidace Diskuse se zakážou. Server se zakáže. Názor se umlčí. Bankovní účty a zdroje se zmrazí. Ve jménu ochrany blaha a demokracie, v zájmu tohoto a onoho se všechno zakáže. Zákazem se ale neumlčí myšlenka. Lze porazit armádu, můžete pozabíjet vojáky, ale myšlenku nezabijete. Boj proti svobodě slova je dopředu ztracen, přesto se však všechny režimy, včetně těch demokratických, budou o zákaz slova pokoušet, pořád a dokola. V jaké fázi je náš server AE News? To si netroufám odhadovat, ovšem vzhledem k tomu, že jeden z našich největších sponzorů nám oznámil, že mu banka v Česku obstavila jeho podnikatelský účet, ze kterého nám přispíval pravidelně na provoz a žádné jiné aktivity na účtu jinak neměl, neboť své podnikání v ČR pozastavil z rodinných důvodů už před delší dobou, tak to znamená, že ona tisková zpráva o tom, že Babišovo ministerstvo to myslí s cenzurou tzv. pro-ruských webů vážně, najednou dává smysl. AE News tedy přišlo o největšího sponzora a proto se v pravém sloupci nahoře objevila minulý týden výzva s prosbou o příspěvek na provoz. Nutně 78

79 SEZNAM ZÁVADNÝCH PRO-RUSKÝCH WEBŮ JE NA SVĚTĚ! ZACHRAŇ SE KDO MŮŽEŠ? práce nejsou koláče, přičemž každý už asi dnes ví, že mezi prací a koláči platí dokonale a hrozivě nepřímá úměra, ale malým dětem to raději neříkejte, ať si ještě užijí bezstarostného dětství, než objeví tu hrozivou pravdu o životě v kapitalismu, který vás holí břitvou v jedné chvíli, v druhé chvíli přitlačí stisk a už vám podřezává hrdlo a vy vlastně netušíte, v jaké fázi zrovna jste, jestli vás jenom ještě holí anebo už podřezávají. potřebujeme prostředky na fungování, bez nich je budoucnost AE News nejasná. Už chápete, že ten seznam webů je jenom začátek? Když už televizi nikdo nevěří Začalo mohutné tažení proti alternativním webům. Víme, proč jsme náš server pojali od počátku jako anonymní, protože tuto situaci jsme očekávali, věděli jsme o ní, že nastane. Upozorňujeme v našich článcích už dlouho, ze v rámci End Game plánů Nového světového řádu se chystá pogrom proti opozičním názorům a jejich představitelům. Názory jsou jako bomby, které vám vypadávají z úst anebo z klávesnice a když dopadnou mezi čtenáře, způsobují strašný masakr v klidných vodách mainstreamu. A plašíte jim demokracii!, napsal mi jeden čtenář AE News. Když se rozhodnete plašit demokracii, abyste se dostali k pravdě, dávejte si pozor, aby se vaše jméno nedostalo na nějaký ten seznam, na kterém jsou dnes díky Denníku N a Echo24.cz zatím jenom weby. Zítra tam mohou být vaše civilní jména, jména vašich děti, vaše adresy. Seznamy publikoval ve III. Říši také Volkischer Beobachter, který vydával seznamy závadných knih židovských autorů. Dnes tedy presstituté vytváří seznamy elektronicky ohledně závadných webů. Je neuvěřitelné, kolik lidí dosud věří, že v Česku (a na Slovensku) je bezpečné publikovat svobodný názor, aniž by se někdo dostal do soukolí ironizace -> likvidace. Co napíšete svobodně dnes, bude za pár let použito proti vám. Berte to jako varování a jako zaručenou prognózu. Jedno je ale jisté: Pokaždé to začíná seznamem. Kolik alternativních webů přežije do roku 2016? Uvidíme zdroj: Nevím, jestli někomu plašíme demokracii anebo spíš lidem jenom otevíráme oči a ti lidé poté přestávají věřit mainstreamu a těm pohádkám o tom, že bude líp anebo že bez 79