E-LOGOS. e λ ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY ISSN /2009. University of Economics Prague. Systém kategorií u Aristotela.

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "E-LOGOS. e λ ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY ISSN 1211-0442 20/2009. University of Economics Prague. Systém kategorií u Aristotela."

Transkript

1 E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY ISSN /2009 University of Economics Prague e λ Systém kategorií u Aristotela Miroslav Vacura

2 Abstract The text known as Categories is a product of Aristotle s youth and the authenticity of some of its parts is discussed. Despite of it its interpretation presents many difficulties and its understanding is necessary prerequisite to accessing his later texts. This article tries to provide overview of structure of system of categories developed by Aristotle in this work and to point out the most important problems of interpretation and their possible solutions. Abstrakt Spis nazvaný Kategorie je jedním z textů Aristotelova mládí a autentičnost některých jeho částí je zpochybňována. Přesto se jedná o interpretačně náročný spis, jehož pochopení je předpokladem porozumění jeho pozdějším spisů. Příspěvek se snaží podat přehledný rozbor základního rozvrhu systému kategorií, který Aristotelés v tomto spisu předkládá, poukázat na nejvýznamnější interpretační problémy a jejich možná řešení. Key words Aristotle, categories, ontology Klíčová slova Aristotelés, kategorie, ontologie 2

3 1 Úvod Uvažujeme-li o počátcích filosofického myšlení ve starém Řecku, můžeme identifikovat v případě úvah ontologického charakteru dva specifické směry. Jedním je snaha určit jeden společný základ, zdroj ( rq ), který podkládá veškerou přírodu (fôsic). Druhým je rozlišení v základu přírody stojící mnohosti, na několik na sebe vzájemně nepřevoditelných konstituentů. Tyto dva směry ontologického myšlení se vzájemně nevylučují nýbrž doplňují a proplétají v myšlení jednotlivých autorů tohoto období. Za specifický druh těchto úvah pak považujeme různé formy ontologických koncepcí zakládající dvojice, které by si zasloužily samostatnou interpretační studii. 1 V tomto textu se zaměříme na historickou reflexi identifikace právě oné ontologicky zakládající mnohosti, která svého vrcholného antického projevu nalezla v Aristotelově koncepci kategorií. Aristotelés není zdaleka první myslitel, v jehož filosofii se nějaká forma zakládající ontologické kategoriální mnohosti objevila. Už pythagorejští filosofové mluvili o deseti počátcích ( rqað), které byly setříděny po dvojicích: omezené a neomezené, sudé a liché, jedno a množství, pravé a levé, mužské a ženské, věc v klidu a věc v pohybu, přímé a zakřivené, světlo a tma, dobré a zlé, čtverec a obdélník. 2 Nejdůležitějším dvojicí byla pak první zmíněná, kde omezené (pèrac) 3 souviselo úzce s pojmem čísla ( rijmìc) a neomezené ( peðrwn) s problematikou nekonečna. 4 Toto téma by si opět zasloužilo samostatného pojednání. 2 Aristotelovo dělení jsoucen do čtyř tříd Slovo kategorie je odvozeno z řeckého kathgorð, jehož původním významem je žaloba, které bylo používáno v soudním kontextu. Slovo kathgoreøn, které je slovesem, se dnes překládá obvykle jako predikovat. 5 Původně bylo významem obžalovat, tedy vlastně přisoudit někomu nějaký čin, prohřešek. Jak rozumět původnímu významu slova kathgorð u Aristotela? Například T. Ebert navrhuje význam predikovatelný predikát a následně překládá gènh tàn kathgoriàn jako rody (klasifikace) predikovatelných predikátů. 6 1 Zde máme namysli především úvahy, které svého vrcholu dosáhli v Platónově koncepci jednoho a nerozlišené dvojice. Ovšem jejich původ můžeme nalézt u podstatně starších myslitelů, počínaje už zřejmě spartským lyrikem Alkmanem, který, jak dokládá oxyrhynský papyrus č. 2390, ve svém výkladu přírody používá protikladné výkladové dvojice cesty (πόρος) a meze (τέκμωρ), spolu s následující aktivitou pořádajícího (kterého pak Platón nazve demiurgem). Viz. M. Schofield G.S. Kirk J. E. Raven. Předsokratovští filosofové. Praha: oikoymenh, 2004, str. 66. Výklad Platónovy koncepce jednoho a nerolišené dvojice může čtenář najít například v G. Reale. Platón. Pokus o novou interpretaci. Praha: oikoymenh, Met. 986a23; Sextus Empiricus. Adv. math. X Met. 986a23 4 K. S. Guthrie. The Pythagorean Sourcebook and Library. Úvod D. R. Fideler. USA: Phanes Press, 1987, str Platón používá toto slovo na některých místech ve významu tvrdit (Tht. 167a). 6 T. Ebert. Gattungen der Prädikate und Gattungen des Seienden bei Aristoteles. In: Archiv für Geschichte der Philosophie 67 (1985), str , str. 115; A. Graeser. Řecká filosofie klasického období. Praha: 3

4 Tradiční otázkou, která se v případě Aristotelových kategorií nabízí, je, čeho se vlastně tato klasifikace týkala. Aristotelés přijímá teorii významu, podle které slova konvenčně označují pojmy, ty pak následně označují objekty ve světě (De Int. 16a3). Přirozeně tak předmětem klasifikace může být oblast lingvistická, slova, nebo naopak oblast ontologická, jsoucna, která jsou slovy označována. První by naznačovalo Aristotelovo vyjádření, že klasifikovat bude t legìmena (Cat. 1b25), což jsou věci, které se vyslovují, tedy slova (De Int. 16a3). 7 Zdají se však převažovat interpretace, které chápou kategoriální dělení jako primárně ontologicky motivováno, přičemž připouštějí, že Aristotelés někdy za tímto účelem provádí analýzy spíše lingvistické povahy, na základě svého přesvědčení o jejich ontologické relevanci. 8 Samotný spis Kategorie je považován za jedno z děl Aristotelova mládí, přičemž někteří interpreti je považují za dílo ještě plně filosoficky nevyzrálého autora. 9 Ti pak chápou Kategorie jako první krok na cestě vedené zejména reflexí povahy změny, k postulování klíčových konceptů látky a formy, formulování teorie založené na korelativních pojmech možnosti a skutečnosti ve Fyzice, a konečně ke komplexnímu ontologickému systému, který je prezentován v Metafyzice a spisu O duši. Oproti tomu např. Mann naopak chápe Kategorie jako vyvrcholení myšlenkového úsilí, ve kterém Aristotelés završuje myšlenkovou cestu svých předchůdců Parmenida, Anaxagory a Platóna dialogů středního a pozdního období. Podle této interpretace Aristotelés přichází v Kategoriích s převratným ontologickým náhledem, když poprvé uznává věci jakožto věci. 10 Kategorie se dělí na tři části, tradičně označované antepraedicamenta (kapitoly 1-3), praedicamenta (k. 4-9) a postpraedicamenta (k ). 11 První a druhá část představují systém klasifikace jsoucen (t înta), nejprve na čtyři třídy, poté na deset kategorií. oikoymenh, 2000, str Aristotelův spis Kategorie citujeme v českém Křížově překladu: Aristotelés. Kategorie. Překlad A. Kříž. Komentář A. Kříž a K. Berka. Úvod K. Berka. Praha Řecký originál citujeme podle Aristotle. The Categories, On Interpretation, Prior Analytics. Překlad H. Tredennick a H. P. Cook. Cambridge, MA: The Loeb Classical Library, Harvard University Press, 1962, tato edice obsahuje i paralelní anglický překlad. Jako další anglický překlad používáme Aristotle. Categories, on Interpretation, and on Sophistical Refutations. Překlad E. M. Edghill a W. A. Pickard-Cambridge. Authorhouse, Například Owens prochází postupně jednotlivé kapitoly Kategorií, aby sledoval zda-li zkoumání je lingvistické, logické či metafyzické. Na mnoha místech dochází k závěru, že (z dnešního pohledu) se jedná o směs logiky a metafyziky. Nicméně některá rozlišení (např. παρώνυμα) jsou čistě lingvistická. J. Owens. Aristotle on Categories. In: Review of Metaphysics ( /1961); Srv. také P. Studtmann. Aristotle s Categories. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy url: entries/aristotle-categories/. Podobně Greaser tvrdí, že Aristotelés chápal»řeč«vždy jako»řeč bytí«, a tedy i rozčlenění kategorií v souladu s předpoklady svého sémantického realismu chápal jako klasifikaci věcí, nakolik o nich můžeme sysluplně mluvit. Graeser, op. cit., str K. Berka. Aristotelův logický odkaz. In: Aristotelés. Kategorie. Praha 1958, str W.-R. Mann. The Discovery of Things. Aristotle s Categories and Their Context. Princeton: Princeton University Press, 2000, str U postpraedicament je zpochybňováno Aristotelovo autorství. Přehled starší literatury diskutující autorství jednotlivých částí je možné nalézt v Berka, op. cit., str. 16, další diskusi například v I. Husik. On the Categories of Aristotle. In: The Philosophical Review 13 (5 1904), str

5 Nejsou přítomna-v Nejsou vypovídána-o neakcidentální jednotliviny (první podstata, substance) Jsou vypovídána-o neakcidentální obecniny (druhá podstata) Jsou přítomna-v akcidentální jednotliviny (tropy) akcidentální obecniny (akcidenty) Tabulka 1: Aristotelovy typy jsoucen Aristotelovo první dělení vychází z jeho teorie predikace, tedy způsobu, jak může být něco predikováno určitému subjektu (ÍpokeÐmenon). Jsou zde dvě možnosti: je možno říci x je vypovídáno o y, je možné také říci x je přítomno v y. První způsob predikace je označován pak jako esenciální, druhý jako neesenciální. 12 Wedin toto rozdělení nazývá meta-ontologií. 13 Podívejme se na toto rozlišení nyní podrobněji. První dělení rozlišuje to, co je vypovídáno-o jiném (kaj Ípokeimènou lègetai), tedy to, co se vypovídá o nějakém podmětu a to, co se naopak o ničem vypovídáno není (Cat. 1a20). Aristotelés jako příklad prvního uvádí člověk, což je výraz, který se vypovídá o určitém konkrétním předmětu (např. Toto zde je člověk ). Tím, co je vypovídáno o něčem jsou myšleny zřejmě obecniny a to, co není obecninou, je tedy jednotlivinou (individuem). Jednotliviny se přitom o ničem nevypovídají. V tabulce 1 tedy jednotliviny tvoří první řádek, naopak obecniny řádek druhý. Druhé dělení rozlišuje to, co je přítomno-v podmětu (ân Ípokeimènw âinai) a to, co není. Aristoteles říká: výrazem v podmětu rozumím to, co sice není v něčem jako část, přece však nemůže být mimo to, v čem jest (Cat. 1a24). Příkladem je pak bělost na nějakém tělese nebo znalost gramatiky v duši. Naopak obratem přítomno-v Aristotelés nemyslí něco takového, co by bylo v něčem jako jeho část (Cat. 3a30), tedy například ruka je částí člověka, ovšem není přítomna v člověku v Aristotelově smyslu. Jsoucna, která jsou přítomna v jiných, jsou tedy případková neboli akcidentální, tvoří druhý sloupec tabulky 1. Naopak ty, co nejsou přítomna v jiných, jsou tedy v jistém smyslu samostatná, jsou neakcidentální (nebo esenciální) a tvoří první sloupec tabulky 1. Výsledně tedy máme v uvedené tabulce čtyři třídy jsoucen, které nyní podrobně probereme (Cat. 1a20). A) Význačnou roli hrají jsoucna, která nejsou vypovídána-o jiných a zároveň nejsou přítomna-v jiných, tedy neakcidentální jednotliviny. Tyto jsou pak nazvány první substance nebo první podstata (oîsða), někde toto zde (tìde ti) a příkladem jsou konkrétní člověk nebo konkrétní kůň.(cat. 1a20, 2a11). Aristotelés připisuje bytí v nejsilnějším slova smyslu pouze individuálním věcem, které jsou z jazykového hlediska charakteristické tím, že nemohou vystupovat ve větách v roli predikátu 14 tedy nemohou 12 Mann, op. cit., str. 23; M. Frede. Individuals in Aristotle. In: Essays in Ancient Philosophy (collected papers). Mineapolis 1987, str , M. V. Wedin. Aristotle s Theory of Substance. The Categories and Metaphysics Zeta. New York: Oxford University Press, 2000, str V tomto smyslu tedy tato slova nejsou predikovatelnými predikáty, a tedy pokud bychom přijali Ebertovu teorii ani by nespadala tedy pod pojem kategorie. Nicméně jak uvidíme tyto individuální věci 5

6 být vypovídány-o jiném. Přesný význam charakteristiky neakcidentality je předmětem diskusí. Aristotelés definici výrazů vypovídáno-o a přítomno-v neuvádí. Tyto individuální věci, podstaty, substance, jsou pak v určitém smyslu konstituovány z látky a formy. Podstata je pak první z tzv. kategorií, přesněji jedná se o první podstatu, jejíž pojetí u Aristotela budeme podrobněji analyzovat dále. B) Jsoucna, která jsou vypovídána o jiných a jsou přítomna v jiných tvoří pak pro Aristotela zbývajících devět kategorií a používá pro ně výraz případky nebo moderněji akcidenty (sumbebhkìta, lat. akcidens). V tomto rozdělení se jedná o obecné pojmy, které se používají k popisu jsou to tedy obecniny nikoli konkrétní jednotlivé kvality na jednotlivinách. Aristotelés se domnívá, že v běžném používání existuje určitý sklon zpředmětňovat významy i těchto nesubstanciálních slov a chápat jejich významy jako samostatná jsoucna, která mají charakter indiviuálních věcí (Cat. 3b14-15). To je podle Aristotela i případ Platóna, který nesprávně chápal predikát aplikovaný na řadu individuí jako samostatně existující entitu a dospěl tak k existenci idejí (Soph el. 178a4). C) Další skupinou jsoucen jsou ta, která jsou vypovídána-o jiných a zároveň nejsou přítomna-v jiných. Aristotelés sem řadí tzv. druhé podstaty (deôtera oîsða), což jsou druhy a rody prvních podstat (např. druh»člověk«). Druhé podstaty jsou pak opět v jistém smyslu privilegovaným způsobem vypovídání o nějaké první podstatně. O první podstatě můžeme vypovídat i s použitím akcidentů ( Sókratés je bílý ), ale Aristotelés říká, že druhy a rody jsou jedinými přísudky, které objasňují první podstatu (Cat. 2b20), neboli jsou jedinou adekvátní odpovědí na otázku co jest určité jsoucno (Cat. 2b25). Zároveň však druhé podstaty nejsou tím, co by bylo nějak přítomno-v první podstatě. Druh»člověk«ani rod»živočich «nejsou podle Aristotela přítomny-v konkrétním člověku, i když jsou o něm vypovídány. Aristotelés tedy říká: O každé podstatě platí obecně, že není v podmětu (Cat. 3a10). Podobně i druhové rozdíly nejsou přítomny-v podmětu, například člověk je sice dvounohý, ale to neznamená, že dvounohost by byla přítomna v člověku (Cat. 3a22). Druhový rozdíl je součástí aristotelského chápání definice (írismoc) druh je definován nejbližším rodem a druhovým rozdílem, tedy druhá podstata věci spočívá především v rozdílu a rod oddělený od rozdílu není ničím skutečným (Met. 1037b29). Nejsou-li tedy druhé podstaty přítomny v konkrétním člověku pak ani druhové rozdíly. 15 D) Jsoucny, která nejsou vypovídána o jiných a jsou přítomna v jiných jsou pak akcidentální či nesubstanciální jednotliviny. Jedná se například o jednotlivé konkrétní (výskyty) bílé barvy např. tato konkrétní bílá (tä tè leukìn), tato konkrétní znalost gramatiky ( tèc grammatik ), dnešní terminologií tropy. Tedy například konkrétní Sókratova bílá barva, která ačkoli by se někde jinde vyskytoval přesně stejný odstín bílé, zůstává jedinečným konkrétním výskytem této barvy. mají v systému kategorií význačné postavení. 15 Vztah druhé podstaty k definici je Aristotelem diskutován na řadě dalších míst: Top. 103a, APo. 73a34, Met. 1029b14, 1030a6. 6

7 2.1 Problém nesubstanciálních jednotlivin O přesném významu Aristotelova rozdělení jsoucen do čtyř skupin na základě uvedených dvou kriterií se vede v současnosti diskuse. Tradiční pojetí, ze kterého zde vycházíme, a které bylo vyloženo v předchozím oddíle (třída jsoucen D), je možné najít například v Ackrillově komentáři. 16 Oproti tomu alternativní pojetí, se kterým přišel Owen, 17 chápe jednotlivou bílou barvu u Aristotela jako konkrétní odstín bílé, který však může být sdílen více substancemi. Owen přichází s několika argumenty, prvním je paradox sjednocení kategorií: protože všechna jsoucna třídy D, nesubstanciální jednotliviny, jsou přítomna v něčem (například přítomna v Sókratovy), pak by nutně všechna byla relativními, tedy by vlastně všechna, včetně barva, spadala pod kategorii vztahu. Další argument se nazývá paradox implikace, a říká, že pokud by tradiční pojetí bylo pravdivé, pak by bychom nemohli říkat Sókratovo tělo je bílé, ale korektní by bylo pouze říci Sókratovo tělo má Sókratovu bílou. Tento druhý výrok je však zcela neinformativní. Owen dále na podporu svého pojetí uvádí několik sporných textových míst, týkajících se konkrétní gramatické znalosti (Cat. 1a25-9, 1b1-3) a pak zejména nejproblematičtější Aristotelovu formulaci týkající se opět barvy (Cat. 2a33). Aristotelés začíná úvahou o člověku: Tak se živočich vypovídá o člověku; proto se musí vypovídat i o určitém člověku. Nebot nebude-li se vypovídat o žádném určitém člověku, tedy ani o člověku vůbec. Následně však hned přejde ke stejné úvaze ve vztahu k barvě: Rovněž barva je na tělese; tedy i na určitém tělese. Nebot není-li na žádném jednotlivém tělese, pak ani na tělese vůbec (Cat. 2b1). Řada interpretů nepovažuje Owenovu argumentaci za zcela přesvědčivou. Tato otázka však ještě není uzavřena. Podrobnější diskusi tohoto problému spolu s odkazy na další literaturu je možné najít v Cohenově článku Aristotelových deset kategorií Poté co jsme probrali Aristotelovo rozlišení jsoucen na čtyři základní třídy podle dvou výše uvedených kriterií můžeme zaměřit naši pozornost na deset kategorií, jejichž úplný výčet je uveden v tabulce Všech deset kategorií Aristotelés uvádí jen na dvou místech (Cat. 1b25 a Top. I. 103b21), 20 v Metafyzice najdeme redukované členění na podstatu (oîsða), stavy (pˆjh) a vztahy (prìc ti) (Met. 1089b23) na jiných místech pak výčty jen některých kategorií. Jak Aristotelés dospěl k seznamu deseti kategorií je předmětem bádání, zdá se, že zkoumal různé otázky týkající se individuálních věcí (substancí) a na základě toho, co 16 J. L. Ackrill. Aristotle: Categories and De Interpretatione. Oxford: Clarendon Press, G. E. L. Owen. Inherence. In: Phronesis ( ). 18 S. M. Cohen. Nonsubstantial Particulars. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy url: http: //plato.stanford.edu/entries/aristotle-metaphysics/supp1.html; Wedin, op. cit., str Seznam kategorií a příslušných příkladů uvádíme podle Cat. 1b25-2a V Kategoriích přitom používá pro podstatu výrazu οὐσία, zatímco v Topikách τί ἐστιν. 7

8 Kategorie Starořecky Příklad 1 Podstata (substance) oîsða člověk, kůň 2 Kvantita posän dvouloketné, tříloketné 3 Kvalita poiän bílé, znalé gramatiky 4 Vztah prìc ti dvojnásobné, poloviční, větší 5 Místo poü v Lykeiu, na náměstí 6 Čas potà včera, vloni 7 Poloha keøsjai leží, sedí 8 Mít êqein má boty, má zbroj 9 Činnost poieøn řeže, pálí 10 Trpnost pˆsqein je řezán, je pálen Tabulka 2: Aristotelova tabulka kategorií o nich můžeme vypovídat, odvodil seznam zbývajících kategorií. 21 Aristotelovy kategorie také do jisté míry odpovídají současnému lingvistickému systému druhů slov: kategorii podstaty odpovídají podstatná jména, kategorii kvality adjektiva, kategorii kvantity číslovky, kategorii času adverbia časová, kategorii místa adverbia místní, kategorii polohy intranzitivní slovesa, kategorii činit adjektivní slovesa a kategorii trpět pasivní slovesa První podstata První kategorii nazývá Aristotelés podstata (oîsða) (resp. substance) a rozlišuje první a druhé podstaty. 23 Tento řecký termín použitý Aristotelem v Kategoriích (oîsða) byl následně překládán do latiny Tertuliánem, Augustinem a Boethiem jako substantia. Někteří jiní antičtí autoři (např. Plautus) jej naopak překládali podle dochovaných pramenů essentia. 24 Obecně se však prosadil první překlad, proto například i dnes je do němčiny překládáno Substanz, do angličtiny substance a stejný termín se někdy používá i jako ekvivalent výrazu podstata v češtině. V kontextu Kategorií a Topik je tento překlad adekvátní, vyjadřuje ideu fundamentálních entit, které stojí pod (lat. substare) všemi ostatními, případně jsou konečným subjektem všech predikací (viz. dále). Ovšem čistě s ohledem na řeckou a latinskou slovní morfologii se někteří autoři domnívají a že adekvátnějším by bylo překlad essentia, česky tedy možná jsoucnost. 25 Syntakticky slovo oîsða (podobně jako slovo fôsic) připouští dvě možnosti použití: a) X je nějaká 21 Graeser, op. cit., str. 287; zajímavé souvislosti aristotelských kategorií můžeme najít i ve studii J. Hintikka. Semantical games, the alleged ambiguity of IS, and Aristotelian Categories. In: Analyses of Aristotle. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, Berka, op. cit., str Řecké slovo οὐσία je abstraktní podstatné jméno odvozené od slova εἶναι (být). Další informace viz. Ch. Kahn. The Verb Be in Ancient Greek. Volume 16. Foundations of Language. Dordrecht/Boston 1973, str Quintilian. Inst. Orat. III, 6, 23-24; Seneca. Ep. Mor. 58, Mann, op. cit., str

9 oîsða, nebo b) Y je oîsða nějakého Z. 26 Obě dvě tyto syntaktické formy mají jiný význam. V případě první podstaty, jak je pojednávána v Kategoriích, je určující první forma, druhá forma nabývá na významu v Metafyzice. Na tomto základě pak scholastická filosofie vypracovává rozlišení mezi substantia a essentia, což jsou pak klíčové pojmy středověké metafyziky. Toto je ovšem jeden z hlavních interpretačních problémů Aristotelovy filosofie a je mu věnováno nepřeberné množství literatury. 27 První podstaty jsou jednoduchá tělesa, jako země, oheň, voda apod., potom vůbec tělesa a co je z nich složeno, živočichové a nebeská tělesa, jakož i jejich části (Met. 1017b10). Je nepochybné a pravdivé, že první podstaty značí určitou věc, tedy»toto zde«(tìde ti) (Cat. 3b10). Pouze první podstaty mají v plném slova smyslu vlastní, nezávislé bytí, ostatní kategorie mají bytí v určitém smyslu parasitické, jsou vždy jsoucími jen na nějaké substanci. Aristotelés říká: Kdyby tedy nebyly první podstaty nemohlo by být nic jiného (Cat. 2b4), dále o ostatních kategoriích tvrdí, že žádná není jsoucím toho druhu, že by se tak mohla nazvat zhola ( plàc) [jsoucí], nýbrž je jakostí a pohybem (Met. 1069a22), pouze první podstata je tedy sama o sobě (kaj aíto). 28 Z dělení do čtyř tříd pak opačně plyne, že první podstata je to jediné jsoucí, které může být odloučené (qwristìn). Zde je třeba podotknout, že Aristotelés rozlišuje naprostou samostatnost konkrétního individua ( plàc qwristìn) a pojmovou samostatnost lìgú qwristìn, kterou tematizuje v Metafyzice (Met. 1069a24, 1042a29). První podstata nemá prioritu nejen ontologickou, ale hraje podobnou roli i v případě jazyka: Všechno ostatní [mimo první podstaty] se vypovídá bud o prvních podstatách jako podmětu, nebo jest v nich jako v podmětu (Cat. 2a20). To ovšem nemusí platit bezprostředně, například v soudu člověk je živočich se nevypovídá bezprostředně o první podstatě,»člověk«i»živočich«jsou druhé podstaty, ovšem pojem člověk zahrnuje i individuální lidi a tak se v tomto soudu zprostředkovaně vypovídá i o těchto individuích, prvních podstatách. Takto je podle Aristotela každá výpověd v konečném důsledku o prvních podstatách, totiž bud co jsou, nebo jaké jsou. V tomto smyslu definuje Aristotelés podstatu jako poslední podmět, jenž se nevypovídá o ničem jiném a jenž je o sobě jsoucí jednotlivinou a odloučený (Met. 1017a24). Podobně: první podstaty se nazývají hlavními podstatami v nejvyšší míře proto, že jsou podmětem všemu ostatnímu a všechno ostatní se o nich vypovídá nebo v nich jest (Cat. 2b15) a znovu i na dalších místech: první podstaty se nazývají podstatami v nejvlastnějším smyslu, poněvadž jsou podmětem všeho ostatního (Cat. 3a1). Ve všech těchto charakteristikách je u Aristotela vyjádřen ohled ontologický (odloučenost, podmět všeho ostatního) i logicko-lingvistický (konečný subjekt všech výpovědí). První podstaty mají podle Aristotela ještě několik dalších význačných vlastností: to, co se jimi označuje je nedílné (Štomon) a počtem jedno (Cat. 3b4), 29 zároveň také 26 Graeser, op. cit., str Úvodem do problematiky mohou být např. Wedin, op. cit.; M. J. Loux. Primary Ousia: An Essay on Aristotle s Metaphysics Z and H. New York: Cornell University Press, Někteří autoři zde mluví o ontologické dualitě: καθ αὑτο πρός τι. Graeser, op. cit., str Zdá se, že Aristotelova pozice v Kategoriích je v jistém smyslu blízká logickému atomismu, nebot zde 9

10 nemají žádnou protivu (co by mohlo být protivou konkrétního člověka), 30 nepřipouštějí»více a méně«(není možné být více či méně konkrétním jsoucnem) a jsou schopny přijímat protivné akcidenty (konkrétní člověk může být někdy bílý a někdy nebílý), což je základem možnosti změny. (Cat. 3b20-4a10). Všechny první podstaty jsou přitom rovnocenné, žádná první podstata není víc podstatou než jiná (uvidíme, že pro druhé podstaty toto neplatí) (Cat. 2b23). 3.2 Druhá podstata Druhou podstatu v Kategoriích definuje jako druhové tvary, v nichž jsou zahrnuty podstaty v prvním smyslu [první podstaty], tyto druhy i jejich rody (Cat. 2a15). 31 Jak bylo už řečeno, mezi ostatními způsoby objasnění první podstaty jsou druhé podstaty privilegovaným způsobem vypovídání. Oproti výpovědi s použitím akcidentů jsou druhy a rody jedinými přísudky, které poskytují odpověd na otázku co jest určité jsoucno (Cat. 2b25). Aristotelés říká: v jakém poměru jsou první podstaty ke všem ostatním určením, v takovém jsou ke všem ostatním druhy a rody prvních podstat, nebot o nich se vypovídá všechno ostatní (Cat. 3a1). Druhou podstatou je přitom spíš druh (eúdoc) než rod (gènoc), tedy spíše například»člověk«, než»živočich«, protože stejně jako je první podstata podmětem, o kterém se vypovídá druh ( Sókratés je člověk ), tak i druh je podmětem, o kterém se vypovídá rod ( člověk je živočich ) (Cat. 2b15). Zároveň chceme-li vykládat o určitém člověku bude výklad zřejmější, když užijeme označení»člověk«, než kdybychom řekli»živočich«(cat. 2b10). Ovšem druhy samotné (jakožto specifický typ druhých podstat) jsou si rovnocenné. Tedy druh»člověk«není více či méně podstatou než druh»kůň«, protože řekneš-li o určitém člověku, že je člověkem, neřekneš o něm nic zvláštnějšího, než když jednotlivého koně nazveš koněm (Cat. 2b23). Aristotelés také rozlišuje věci stejnojmenné (æm numa) a souznačné (sun numa); je ovšem důležité, že tyto charakteristiky požívá v jiném významu než dnešní jazykověda. 32 Stejnojmennými se nazývají věci, které mají společné pouze jméno, kdežto akcentuje chápání prvních substancí jako logických jednotek, atomů, které jako určité, jsou subjektem predikace. 30 Aristotelés rozlišuje z logického hlediska protivy a protiklady. V Metafyzice říká: Ježto se však věci rozdílné mohou od sebe různit více nebo méně, je také nějaký rozdíl největší, který nazýváme protivností (ἐναντίωσις) (Met. 1055a4). Dále dává do vztahu pojem protivnosti a druhu a rodu: Nebot to, co se odlišuje rodem, nedovoluje přechod navzájem, nebot je příliš od sebe vzdáleno a nedá se mezi sebou srovnávat. Ale to, co se různí druhem, vzniká z protiv (ἐναντία) jako z krajních [mezí]. Vzdálenost však mezi dvěma krajními mezemi je největší, tedy také vzdálenost mezi jednou a druhou protivou (Met. 1055a7). Protivné jsou tedy pojmy, které spadají do jednoho společného rodu, ovšem jsou v rámci tohoto rodu od sebe nejvzdálenější. Z hlediska moderní logiky je tedy jeden pojem negací toho druhého, množinového hlediska se jedná o množinu a její doplněk. 31 V Metafyzice pak říká, že podstatou je podoba (μορφή) a tvar (εἶδος) každé věci (Met. 1017a25). 32 Toto vymezení najdeme na samém začátku Kategorií. Už Nikostratus se přitom pozastavuje nad tím, že spis věnovaný kategoriím začíná definicí těchto lingvistických termínů (Simplicius. In Cat. 21, 2-4). Stejný problém diskutuje i Porfyrios (In Arist. Cat. Exp. 59, 34). Zároveň podle dochovaných zpráv existovala i jiná verze spisu Kategorie. Ammonius (In Cat. 13, 20-23) referuje o verzi začínající slovy τῶν 10

11 podstatný pojem, který je jménem označen, je jiný (Cat. 1a1). Jako příklad uvádí Aristotelés, že výrazem»živočich«se nazývá jak skutečný člověk, tak namalovaný. Zde je zřejmé, že (podstatný) pojem skutečného člověka je odlišný od pojmu namalovaného člověka (to, co je jim s ohledem na podobu (morf ) a tvar (eúdoc) vlastní je odlišné). Oproti tomu souznačnými se nazývají věci, u nichž je společné jak jméno, tak podstatný pojem, který je jménem označen (Cat. 1a6). Příkladem je, když výrazem»živočich«nazvu skutečného člověka a skutečného koně. Nebot zde je v podstatě člověka a v podstatě koně něco skutečně společného a toto společné je zahrnuto v pojmu»živočich«(tedy společné je jim například to, že jsou oba živí, smyslově vnímající apod.). Výraz lìgoc t c oîsðac, který byl do češtiny přeložen Křížem jako podstatný pojem, lze chápat i jako definici 33 dané věci obě vymezení (stejnojmennost i souznačnost) mají u Aristotela spíše ontologický charakter než jazykový. Aristotelés zavádí i pojem odvozené (par numa) pro adjektiva, která byla odvozena od podstatných jmen, například slovo»zmužilý«od»zmužilosti«. V tomto případě se zdá situace odlišná a tradiční interpretace považuje toto rozlišení za čistě lingvistické. Ovšem Hintikka přišel i v tomto případě s interpretací, která chápe vztah odvozenosti jako ontologický. 34 Tyto Aristotelovy termíny bývají souhrnně označovány jako -onyma a podobný schematický systém vypracoval i Speusippos. 35 Furth se domnívá, že popis -onym předchází rozbor čtyř tříd jsoucen, protože vztah mezi bělobou a a konkrétní bělostí Sókrata má charakter degenerované paronymie. 36 Wedin vychází z Furtha a rozpracovává teorii podle, které -onyma poskytují základní systematický nástroj pro třídění věcí pod společný výraz pro Kategorie. 37 Pro výpovědi o podstatách je pak charakteristická souznačnost: K povaze podstat a [druhových] rozdílů pak náleží, že se všechno podle nich vypovídá souznačně (Cat. 3a34). Zde Aristotelés patrně nemá namysli, že bychom nemohli o podstatách vypovídat jinak než souznačně, to můžeme, soujmenným způsobem například o živočichu a namalovaném člověku. Ovšem k povaze vědeckého bádání a povaze podstat samotných je přiměřeným způsobem vypovídání způsob souznačný, zatímco jiné způsoby jsou v jistém smyslu deficientní. Například řekneme-li [namalovaný] člověk je živočich, pak chybí pojmová souvislost (namalovaný člověk není ani živý, ani smyslově vnímající, tedy kopula je je zde použita v jiném smyslu, než u obvyklého predikativního soudu). Ohledně výpovědí o druhých podstatách dále Aristotelés říká: Podle způsobu ὄντων τὰ μὲν ὁμώνυμα λέγεται, τὰ δὲ συνώνυμα, podobně Simplicius (In Cat. 18, 16-20) podává zprávu že Adrastus ve svém spisu o Aristotelových dílech zmiňuje stručnou verzi Kategorií začínající slovy τῶν ὄντων τὸ μὲν ἔστιν. Detailní diskuse také v Mann, op. cit., str , Wedin překládá do angličtiny jako definition of the being ; Wedin, op. cit. 34 J. Hintikka. Aristotle on the Ambiguity of Ambiguity. In: Inquiry (2 1959), str ; Srv. Wedin, op. cit., str J. Barnes. Homonymy in Aristotle and Speusippus. In: Classical Quarterly ( ). 36 M. Furth. Sunstance, Form and Psyche: An Aristotelian Metaphysics. Cambridge 1988, str ; Srv. Wedin, op. cit., str ibidem, str

12 vyjadřování se sice zdá, že druhé podstaty stejně označují určitou věc, např. když se řekne»člověk «nebo»živočich«; ale není to pravda, nýbrž v tomto případě se vyjadřuje spíše jakási kvalita (Cat. 3b15). Aristotelovi se zde jedná o výpovědi typu člověk je živočich zde se výrazem»člověk «nemyslí nějaký jednotlivý, konkrétní člověk (jako v případě první podstaty), ale člověk a živočich se vypovídají o mnoha podmětech. Nebo-li výraz»člověk «, zde označuje všechny lidi, a to prostřednictvím určité kvality, která je jim společná lidskosti. Ovšem zjevně se zde tedy nejedná o takovou jednoduchou kvalitu jako např. bělost (Cat. 3b19). Aristotelés v Metafyzice říká: Tvar znamená spíše jakost, není jednotlivé toto a určité, nýbrž z toho a toho působí se vznik a tvoří se takové a takové (toiìnde); a když je vytvořeno, je to takové a takové (Met. 1033b22). Tedy touto takovostí je i druhá podstata. 38 Podobně dále: Bílé neznačí nic jiného než právě kvalitu. Avšak druh a rod určují kvalitu vzhledem k podstatě; značí podstatu jako takovou nebo takovou (Cat. 3b22). Aristotelés tedy chápe druh a rod, jako specifickou kvalitu (ovšem nespadající pod kategorii kvality), která určuje co první podstata je, například určuje jedno konkrétní jsoucno jakožto člověka, jiné jsoucno jakožto koně. Stejně jako nemají protivu první podstaty, nemají ji ani druhé podstaty (Cat. 3b25). Stejně tak druhé podstaty nepřipouštějí»více a méně«: Je-li například tou podstatou člověk, nebude více a méně člověkem ani sám vzhledem k sobě, ani takový nebude vzhledem k druhému (Cat. 3b37). Není možné tedy být více či méně člověkem, koněm apod.; v Topikách Aristotelés píše: o člověku se neříká, že je více nebo méně člověkem (Top. 115b9). Pro Aristotelovu koncepci druhé podstaty bylo pravděpodobně jednou z motivací zpřesnění rozumění vztahu subsumpce (podřazenosti) mezi dvěma obecnými pojmy s různým rozsahem, který byl nesmírně významný pro jiné vědy jimiž se Aristotelés zabýval. Podle řady interpretací byla klasifikace založená na subsumpci nezbytností pro vznikající vědecké disciplíny jako byla zoologie nebo botanika. Obecný problém třídění jsoucen pak stál pravděpodobně i na počátku úvah o kategoriích: na nejkonkrétnější úrovni existují jednotliviny, na které je možné ukázat»toto zde«(tìde ti), následuje hierarchie pojmů různé obecnosti, která je zezhora opět uzavřena pojmy nejobecnějšími kategoriemi. Tím Aristotelův systém poskytoval klasifikační hranici (pèrac), jak zespoda tak zezhora, a umožnil tak zachovat si typicky řecký finitistický charakter a vyhnout se tak neomezenému (Špeiron). 39 Tím je také v Kategoriích vymezený možný obsah soudů: první podstata se nevypovídá o žádném předmětu (Cat. 3a33) jen zopakujeme, že Aristotelés neuvažuje vlastní jména a první podstaty jsou tudíž pouze vlastní konkrétní jednotliviny, které nejsouce pojmy nebo slovy nemohou být také o něčem vypovídány. Dále druh se vypovídá o jednotlivině tedy například toto je člověk a následně rod o druhu a jednotlivině, tedy například člověk je živočich a toto je živočich (Cat. 3a35). V rámci Aristotelovy logiky je toto rozlišení využito v teorii kategorického soudu 38 Srv. pozn. 22, Aristotelés, op. cit., str Berka, op. cit., str. 7,19; V. Filkorn. Predhegelovská logika. Bratislava 1953, str

13 (Anal. pr. I 43a25-43). Zde Aristotelés rozděluje pojmy na a) označující konkrétní individua (první podstaty), které mohou být pouze subjektem kategorického soudu, b) kategorie, které mohou být pouze predikátem kategorického soudu, c) ostatní obecné pojmy, které mohou být predikátem i subjektem. Vědecké bádání pak používá pojmy této třetí skupiny. 40 Na tomto místě je nutno ovšem upozornit na zásadní skutečnost: výklad problematiky podstaty až do tohoto bodu vycházel především z Aristotelova spisu Kategorie, který je často považován za jeden z mladších spisů. 41 Ve spisu Metafyzika dochází jeho pojetí podstaty zásadních změn, jejichž důkladná analýza by vyžadovala samostatnou studii. 42 Obecně můžeme říci, že v Metafyzice zasazuje pojem podstaty (oîsða) do širšího rámce své ontologie a uvádí jej do systematické souvislosti s pojmy bytnost (tä tð ân eúnai), definice (årismìc), pojem (lìgoc) a tvar (eúdoc). Tyto analýzy jsou předmětem zejména sedmé (Z) knihy Metafyziky. Tuto komplexní problematiku zde nebudeme tedy tematizovat a zmíníme jen otázku hierarchického rozdělení podstat. Systematicky o rozdělení kategorie podstaty na podřazené pojmy Aristotelés nikde nepojednává. Základní rozdělení je však možno rekonstruovat na základě zmínek na různých místech jeho díla. V Metafyzice (1069a30) říká, že podstata je A) smysly vnímatelná (aêsjht ), ta se dělí na a) pomíjející (fjart ) jako jsou například rostliny a zvířata, b) nepomíjející ( òdioc), tedy nebeská tělesa. B) je zde podstata nehybná/neměnná ( kðnhtoc) a zřejmě také nevnímatelná, o níž se názory různí. Ta je a) některými chápána jako odloučená a dále se dělící ve dvě další skupiny (Platón) b) někteří řadí ideje a matematické předměty do jedné skupiny (Xenokratés), či c) jsou k této podstatě řazeny pouze matematické předměty (Speusippos). Tyto nehybné podstaty jsou také chápány jako věčné, nebot zánik chápe Aristotelés jako pohyb/změnu. Ponecháváme zde stranou také problematiku nehybného hybatele. Smysly vnímatelná jsoucna, proměnná/pohyblivá, je poté možno rozdělit následujícím hierarchickým způsobem: věčná nebeská tělesa zničitelná bez duše oduševnělá živá jsoucna 43 neschopná vnímat rostliny 44 vnímající živočichové bez rozumu rozumní člověk 40 Berka, op. cit., str ibidem, str Srv. Loux, op. cit. 43 Zdá se, že podstatami jsou především tělesa, a to přírodní; nebot tato jsou počátky ostatních. Z přírodních jedna mají život, druhá nemají (De an. 412a12).... oduševnělá bytost se liší od neoduševnělé věci životem (De an. 413a21). 44 Rostliny mají jen mohutnost vyživovací, jiné bytosti mají tuto a ještě vnímavost (De an. 414a35). 13

14 Změna Starořecky Typy změny 1 Změna podstaty kat tä tð prostý vznik (gènesic) a zánik (fjorˆ) 2 Změna kvantity kat tä pìson růst, zvětšení (aöxhsic) a úbytek (fjðsic) 3 Změna kvality kat tä poøon změna (trpných) vlastností (kat tä pˆjoc, lloðwsic) 4 Změna místo kat tä poü místní pohyb (forˆ) Tabulka 3: Aristotelovo spojení kategorií s typy změny Typy změn (kðnhsic), které jak jsme viděli Aristotelés zavádí ve své Metafyzice, odpovídají jeho kategoriálnímu systému. Přesněji existující čtyři změny odpovídají příslušným kategoriím viz. tabulka 3 (Met. 1069b10). Ovšem celá problematika změny a její klasifikace je u Aristotela komplexnější. 3.3 Kategorie kvality Aristotelés v úvodu diskuse kategorie kvality říká: kvalitou (poiotéc) rozumím to, při čem je něco nějaké (Cat. 8b30). Rozlišuje přitom čtyři základní druhy kvalit viz. tabulka 4. Prvním druhem kvalit jsou stav (éxic) a dispozice (diˆjesic), stav je přitom cosi trvalejšího a stálejšího jako například vědomosti nebo ctnosti. Dispozice naopak se naopak rychle mění jako například nemoc a zdraví, či teplo a chlad. Pokud se některá z těchto charakteristik stane časem přirozeností něčeho, pak už můžeme opět mluvit o stavu. Stavy jsou přitom dispozicí, ovšem nikoli naopak 45 (Cat. 8b35). Druhým typem kvality jsou přirozené schopnosti (dônamic fusik ) a neschopnosti (adônamic fusik ). Aristotelés zde má namysli to, do čeho bychom dnes zahrnuli i takové fenomény jako přirozený talent apod.; říká: tak se mluví o rozených rohovnících nebo běžcích nikoli proto, že mají jistou dispozici, nýbrž proto, že mají přirozenou schopnost něco snadno vykonat (Cat. 9a20). Podobně mluví i o zdraví člověka chápaném jako schopnost v ničem snadno nepodléhat nahodilým bolestem. 46 Aristotelés zde má namysli to, čemu se moderně říká imunita (nebo, že někdo má železné zdraví ). V jeho době asi vyjádřeno jednoduše označením člověka jako zdravého nikoli s ohledem na jeho aktuální stav, ale s ohledem na jeho přirozenost. Opakem pak je náchylnost k nemocem. Dále k tomuto typu kvality patří i tvrdost a měkkost, chápané Aristotelem jako přirozené vlastnosti, spočívající u tvrdosti v tom, že dané má sílu, aby nebylo děleno a v případě měkkosti naopak (Cat. 9a25). Třetím druhém kvality jsou pro Aristotela trpné kvality (pajhtikaè poiìthtec) a citové vzruchy (pˆjh). Příkladem jsou sladkost, hořkost, kyselost, teplo, chlad a černost (Cat. 9a30). Kritériem rozlišení je pak trvalost kvality ty nesnadno měnitelné, trvalé jsou 45 Tento překlad (ἕξις - stav, διάθεσις - dispozice) je tradiční. V běžné jazykové praxi však dnes, domnívám se, platí opačný úzus, tedy, že dispozice jsou dlouhodobějšího rázu (talent, schopnosti), zatímco stavy krátkodobějšího (nevolnost, opilost). 46 πάσχειν ὑπὸ τῶν τυχόντων ῥαδίως - zde by bylo vhodnější překládat jinak E. M. Edghill např. do angličtiny místo bolesti překládá unhealthy influences podobně H. P. Cook commoner ills. 14

15 Druh kvality Starořecky Příklad 1 Stav a dispozice éxic a diˆjesic a) ctnost, vědění; b) teplo, nemoc, zdraví 2 Přirozená schopnost a neschopnost 3 Trpné kvality a citové vzruchy (a)dônamic fusik pajhtikaè poiìthtec a pˆjh talent k běhu, imunita, tvrdost a) sladkost, hořkost, kyselost; b) šílenost, hněvivost 4 Podoba a tvar sq mˆ a morf přímost, křivost Tabulka 4: Aristotelovy druhy kvality trpné kvality, ty méně trvalé jsou pak citové vzruchy (Cat. 9b10). Trpnými se ty první nenazývají proto, že by byla nějak podrážděna tělesa, která je přijala, ale proto, že tyto kvality způsobují podráždění ve smyslech. Příkladem citových vzruchů jsou pak například určité formy barev, protože mají původ v citovém vzrušení. Nebot zastyděl-li se někdo, zčervenal. Lekl-li se, zbledl apod. (Cat. 9b10). Naopak pokud tytéž barvy byly způsobeny dlouhou nemocí nebo horkem a nedají se snadno odstranit, nebo docela zůstávají po celý život, pak se jedná o trpné kvality. Zároveň v případě krátkodobých vlastností tyto nepřipisujeme danému člověku, například neříkáme o někom, kdo se začervenal, že je červenolící, ovšem pokud má někdo červené tváře trvale, například v důsledku nějaké nemoci, pak je to možné o něm říci (Cat. 9b30). Podobné je to i v případě lidských vlastností, kde opět Aristotelés odlišuje od sebe trvalejší povahové rysy hněvivost a šílenství (manik êkstasic) od vzruchů krátkodobých jako hněv v případě nějaké velmi nepříjemné události (Cat. 10a1). Čtvrtým druhem kvality je pro Aristotela podoba (sq mˆ ) a tvar (morf ). Příkladem je třeba tvar trojúhelníkový či čtyřúhelníkový, přímost nebo křivost. Aristotelés připouští, že kromě těchto typů kvalit mohou být i další, zde nezařazené. Následně ještě uvažuje o jazykových souvislostech: Kvality tedy jsou to, co jsme uvedli. Kvalitativním je to, o čem se mluví odvozeně (par numoc) nebo jinak podle kvality. Příkladem je zde, že bílý se nazývá od bělosti, gramatik od gramatiky, spravedlivý od spravedlnosti atd. 47 (Cat. 10a32). Aristotelés zároveň upozorňuje, že v některých případech však takováto odvozená slova v jazyce nejsou jedná se například o slova odvozená od přirozeného talentu k běhu, nebo o slovo odvozené od ctnost. 48 Některé kvality také mají protivy: spravedlnost a nespravedlnost, bělost a černost, a stejně tak i to, co tyto kvality má, je vzájemně protivné, např. spravedlivé nespravedlivému. Jiné kvality protivu nemají, jako například červená nebo světlá barva. Navíc pokud je jedna protiva kvalitou, musí jí být i druhá (Cat. 10b13). Některé kvality připouštějí stupně»více a méně«, spravedlivým může být něco ve 47 Zde bychom překládali bílý se nazývá od bělosti, gramatický od gramatiky, podle řeckého ἀπὸ τῆς λευκότητος λευκὸς καὶ ἀπὸ τῆς γραμματικῆς γραμματικὸς. 48 Ke clovu ctnost ἀρετη neměla řečtina příslušné adjektivum, používala tedy slovo σπουδαῖος Viz. pozn. 57, Aristotelés, op. cit., str

16 větší míře než něco jiného, totéž platí podle Aristotela i pro bílé. Naopak kvality tvaru jako trojúhelníkový nebo čtyřúhelníkový stupně nepřipouštějí (Cat. 11a5). Zatímco všechny výše zmíněné charakteristiky nejsou specifické pro kvalitu, o podobnosti a nepodobnosti mluví pouze v jejím případě (Cat. 11a15). Aristotelés se věnuje i diskusi poměru mezi kategorií kvality a kategorií vztahu a dochází k závěru, že není vždy jednoznačně daný, hlavním hlediskem je vztažnost k něčemu. Vědění tak spadá pod kategorii vztahu, protože je věděním v poměru k něčemu dalšímu externě referovanému. Ovšem gramatika (gramatické vědění) spadá spíše pod kategorii kvality, protože není věděním v poměru k něčemu, ale věděním něčeho. 49 Aristotelés oddíl věnovaný kategorii kvality uzavírá: kdyby konečně něco znamenalo vztah i kvalitu, nebylo by to nic divného, kdyby se totéž zařazovalo do obou tříd (Cat. 11a37-38). Wedin k tomu poznamenává, že ani v tomto případě se totéž do dvou různých kategorií neřadí, protože pod kategorii vztahu spadá obecnina (vědění), zatímco jednotlivina, konkrétní Sókratova znalost gramatiky, je kvalitou Kategorie kvantity Kvantitu (posän ) definuje v Metafyzice Aristotelés jako to, co se dá rozdělit v díly, z nichž pak každý, at jsou dva nebo je jich více je přirozeně něčím jednem a něčím určitým a rozlišuje ji na množství (pl joc) a velikost (mègejoc). Množství je pak to, co se dá dělit v části nesouvisející a velikost to, co se dá dělit v části související, nepřetržité (Met. 1020a7-12). V Kategoriích rozlišuje kvantitu na přetržitou (diwrismènon) a nepřetržitou (suneqèc) (Cat. 4b20). Nepřetržité pak definuje v Metafyzice následovně: Sousedící (âqìmenon) je to, co následuje po něčem a dotýká se ho... Nepřetržité je právě to, co je sousedící nebo se dotýká. Nepřetržitým se něco nazývá, když spolu splývají meze dvou věcí, jimiž se dotýkají a spolu souvisí (Met. 1069a4). Pro přetržité platí tedy opak pokud už se dotýkají, pak jejich hranice nesplývají, nebo se spolu ani nedotýkají. 51 Paradigmatickým příkladem přetržité kvantity je pro Aristotela číslo ( rijmäc ). Pro části čísla pak platí, že nemají žádnou společnou hranici, kterou by se dotýkaly (Cat. 4b25). Přetržitost tedy do jisté míry odpovídá moderně chápané diskrétnosti, nepřetržitost pak spojitosti. Mezi přetržité řadí Aristotelés kromě čísla i slovo, mezi nepřetržité pak čáru, plochu nebo těleso. Vědou, která se zabývá přetržitou kvantitou, je aritmetika, zatímco nepřetržitou kvantitou se zabývá geometrie. Pro Aristotela mají aritmetika a přetržité kvantity v určitém ohledu přednost před geometrií a nepřetržitými kvantitami: aritmetika je přesnější než geometrie, protože vědy, jež vycházejí z menšího počtu [počátků], jsou přesnější než ty, jež přidávají ještě další (Met. 982a26). Podobně ve Fyzice: ve věcech, 49 V češtině je zde problém, že nemáme jednoslovné vyjadření gramatického vědění jako kvality o znalci gramatiky neřekneme, že je gramatický. Stejně tak výraz gramatika nechápeme obvykle jako znalosti gramatiky, ale jako oznčení určité nauky. V tomto ohledu je tedy český překlad matoucí. 50 Wedin, op. cit., str Srv. také Cael. 268a10. 16

17 které co do pojmu jsou dřívější, jako například v číslech, je sice posloupnost, ne však dotyk (Phys. 227a20). Aristotelés pod kategorii kvantity zahrnuje určitým způsobem překvapivě i čas a místo: Ale i čas a místo jsou takové [nepřetržité], nebot nynější čas se dotýká minulého a budoucího (Cat. 5a5). Kvantita se pak bud skládá z částí, které jsou ve vzájemné poloze nebo nejsou. Například části čáry jsou vůči sobě v nějaké poloze, zatímco části čísla nebo času ve vzájemné poloze nejsou. V případě času je to proto, že žádná část času netrvá; jak by však mohlo mít nějakou polohu, co není trvalé. Podobná situace je v případě slov, která také nejsou trvalá (Cat. 5a15). Aristotelés dále uvádí, že ve vlastním smyslu se kvantitou nazývá jen to, co bylo probráno, vše ostatní se tak nazývá jen přeneseně, vždy ve vztahu k již už výše uvedenému. Tedy řekneme, že barvy je mnoho, pokud zabírá velkou plochu apod. (Cat. 5b1). Další charakteristikou kvantity je, že nemá protivu. Délky, čísla ani plocha nemají protivu (Cat. 5b15); podobně i jinde: dvouloketné nebo tříloketné nemá žádnou protivu, ani desítka, ani nic takového (Cat. 3b28). Je možné sice říci, že»malé«je protivou»velkého«, ovšem to nespadá podle Aristotela pod kategorii kvantity, ale pod kategorii vztahu, nebot nic se samo o sobě nenazývá velkým nebo malým, nýbrž jenom potud pokud je vztahujeme k jinému ; podobná situace je u výrazů jako»mnoho a málo«, případně»více a méně«nebo»nahoře a dole«(cat. 5b25). Zároveň Aristotelés upozorňuje, že pokud by»malé a velké«byly protivy, výsledek by byl, že by jedno a totéž jsoucno zároveň připouštělo protivy, nebot toto jsoucno může být vůči něčemu velké a vůči jinému zároveň malé (například člověk je vzhledem k hoře malý, ale zároveň je vzhledem k zrnu velký). Ovšem zároveň přijímat protivy nelze a i podstata je sice schopna přijímat protivy, ovšem nikoli zároveň (člověk není zároveň nemocný a zdravý) (Cat. 6a1). Oproti tomu se zdá, že v Metafyzice argumentuje jinak, totiž vychází z úvahy, že pouze mezi protivami mohou být střední členy (ta metaxô) a je-li tedy mezi»malé a velké«střední člen, pak jsou tyto protivami (Met. 1057b1). 52 Specifické pro kategorii kvantity podle Aristotela také je, že pouze v souvislosti s ní se používají výrazy»stejně velký«a naopak»nestejně velký«(případě»rovný«a naopak»nerovný«). V případě ostatních kategorií se používají jiné výrazy, jako například»podobný«(tato bílá je podobná tamté, nebo je stejná jako tamta, ovšem nikoli je stejně velká) (Cat. 6a20). 3.5 Kategorie vztahu Kategorii relace definuje Aristotelés následovně: Vztažnými (prìc ti) se nazývají takové věci, které o sobě jsou v poměru k druhým věcem, anebo jsou nějak jinak vzhledem k něčemu jinému (Cat. 6b30), posléze ještě zpřesňuje vymezení vztažného jako to, pro co býti je totéž, co býti v nějakém vztahu k něčemu (Cat. 8b30). Jako příklady uvádí 52 Srv. pozn. 33 v Aristotelés, op. cit., str

18 Aristotelés: větší, dvojnásobné, stav, dispozice, vnímání, vědění a poloha. Větší je něco pouze vůči něčemu jinému, dvojnásobné obdobně, stav je stavem něčeho, vědění a poloha také vždy něčeho. Kategorie vztahu tak do jisté míry odpovídá relaci v moderní logice. U kategorie vztahu se protivnost někdy objevuje někdy ne. Pojmy, které jsou navzájem protivné, jsou například: ctnost ( ret ) a špatnost (kakða), vědění (âpist mh) a neznalost (Šgnoia). Oproti tomu jiné pojmy protivu nepřipouštějí například dvojnásobné nebo trojnásobné (Cat. 6b15). Kategorie vztahu také v některých případech připouští stupňů»více a méně«, zatímco v jiných nikoli. Například»podobné«nebo»velký a malý«stupně připouští, zatímco»dvojnásobné«nikoli (Cat. 6b30). Aristotelés dále tvrdí, že ke každému vztahu existuje i vztah opačný, tedy v moderní terminologii inverzní relace: Všechno vztažné se dá navzájem obrátit. Příkladem je vztah mezi otrokem a pánem, dvojnásobným a polovinou, věděním a věditelným či vnímáním a vnímatelným. Opačný vztah podle Aristotela nemusí existovat pokud označení prvků vztahu není náležité Aristotelés zde míchá ohled jazykový a ohled logický, v dnešním rozumění relaci jako ryze logické entitě není existence inverzní relace odvislá od způsobů slovního vyjádření (Cat. 6b35-7b30). Podobná situace je u Aristotelových úvah o časovosti vztahů, tedy že se nezdá, že by u všeho vztažného byla pravda, že je přirozeně zároveň, nebot například to, co je věditelné, je asi dříve než vědění (Cat. 7b35). Opět je zde smíšen ohled jazykový slova označující prvky vztahu a jejich denotáty, např. poznatelné, mohou existovat, zatímco vztah sám neexistuje, a ohled logický, ve kterém pro relace je časový ohled irelevantní. Další otázkou, kterou si Aristotelés pokládá je, zda podstata... není vztažná, či je-li to možné u některých druhých podstat. První podstata pak vztažná podle Aristotela jistě není, např. jednotlivý člověk není člověkem v poměru k něčemu, stejně tak totéž platí i o částech prvních podstat, tedy ruka není rukou v poměru k něčemu (ani člověku), nýbrž se říká něčí ruka podstatný je zde pro Aristotela opět jazykový ohled. V případě druhých podstat je situace spornější, některé podstaty opět jistě vztažné nejsou (např. člověk) ovšem například o ruce jako takové je to zde podle Aristotela obtížnější dokázat. Aby toho Aristotelés dosáhl, zavádí dodatečnou podmínku: je zjevno, že známe-li přesně něco vztažného, budeme určitě také znát to, k čemu se vztahuje, tedy například, pokud víme, že něco je dvojnásobné, pak také musíme vědět dvojnásobné než co to je; podobně víme-li, že něco je krásnější, musíme vědět než co je toto krásnější, nestačí říci, že než něco ošklivějšího. Pokud nevíme než co je toto krásnější, pak ani nemůžeme říci, že to je krásnější. Nyní ovšem hlavu a ruku můžeme znát, aniž bychom věděli, čeho jsou hlavou či rukou; i pokud to vědět nebudeme, nebudou tím méně hlavou a rukou. Tím je podle Aristotela dokázáno, že ani tyto druhé podstaty nejsou vztažné (Cat. 8a15-8b25). Zbylými kategoriemi se Aristotelés v Kategoriích tak důkladně, jako již probranými, nezabývá. 18

19 3.6 Ostatní kategorie Kategorii místa (poü) se věnuje Aristotelés ve Fyzice IV ( zde používá také výraz topoc) a místo zde spojuje s problematikou místního pohybu (forˆ) (Phys. 208a33, 211a15). Aristotelés zde dospívá k závěru, že místo je jednoznačně něčím, co jest, a také také mu přisuzuje tři rozměry (Phys. 209a5). Konkrétně pak Aristotelés říká, že místo je hranice obklopujícího tělesa (Phys. 212a6) a tedy místo obklopuje to, čeho jest místem, a že není ničím z [obklopované] věci samé, dále není ani menší, ani větší než věc a že z z každé věci může být vynecháno a od ní odloučeno, a kromě toho, že každé místo má rozdíl nahoře a dole a že se každé těleso přirozeně pohybuje a trvá ve svém vlastním místě a že to činí bud nahoru nebo dolu (Phys. 211a2). Zmínky o kategorii místa najdeme i ve spise O nebi. Ve spise Fyzika se Aristotelés věnuje krátce i kategorii času (potà ). Problémem zde je, že jedna jeho část již byla, a proto není, druhá však teprve bude, a proto ještě není a tedy to, co je složeno z nejsoucího, nezdá se asi, že by mohlo mít podíl na jsoucnosti (Phys. 217b35). Aristotelés dále pozoruje, že se nezdá, že by se čas skládal z okamžiků a není také jasné, jestli přítomný okamžik (nün), který rozděluje minulost a budoucnost, stále trvá jako jedno a totéž, či jest jiný a jiný (Phys. 218a10). Aristotelés následně dochází k tomu, že čas úzce souvisí s pohybem: čas je bud pohybem, nebo dán nějak s pohybem. Poněvadž tedy není pohybem, je nutně nějakým hlediskem pohybu (Phys. 219a10), čas tedy není pohybem, nýbrž jen pokud pohyb má počet, a dále: je tedy čas to, co je počítáno (Phys. 219b3-9) a uzavírá, že čas jest počtem pohybu dřívějšího a pozdějšího a že je spojitý nebot náleží spojitému (Phys. 220a25). Zmínky o kategorii času najdeme i ve spise O vyjadřování To je však pro nás zde pouhé naznačení, protože problematika času je i u Aristotela velmi komplexní (souvisí úzce s pro něj fundamentálním problémem změny) a nelze ji zde dostatečně podrobně probrat. O kategoriích činnosti (poieøn) a trpnosti (pˆsqein) Aristotelés v Kategoriích říká, že připouštějí protivy oteplovati je protivou ochlazovati (pro činnost), býti oteplován je protivou býti ochlazován (pro trpnost) (Cat. 11b1). Kategorie činnosti a trpnosti také připouští stupně»více a méně«, něco může být například více či méně oteplováno. Další zmínky o kategoriích činnosti a trpnosti uvádí Aristotelés ve spisu O vzniku a zániku. Ve většině výčtů kategorií v dalších spisech Aristotelés tyto kategorie neuvádí. Ross 54 a Tredennick 55 se tak domnívají, že je opustil. Kategorií mít (êqein) se spis Kategorie věnuje až v samém závěru Postpraedicament, tedy v části, jejíž autentičnost je často zpochybňována. Jedná se o analýzu spíše jazykovou, týkající se užití tohoto výrazu. Prvním typem použití kategorie mít je trvalý stav nebo dispozice, tak se třeba říká, že máme určité vědění nebo ctnost. Dalším typem použití kategorie mít je v kontextu kvantity, např. když říkáme, že někdo má určitou velikost: má výšku tří nebo čtyř loktů. Jiný případ použití kategorie mít je pro oděv, tedy to co máme na těle, např. plášt nebo suknici a také pro případ, kdy 53 J. Hintikka. Time and Necessity. Oxford: Clarendon Press, W. D. Ross. Aristotle. New York: Meridian Books, 1959, str Aristotle. The Metaphysics. Překlad H. Tredennick. Volume 2. Harvard University Press, 1933, str

20 je něco má něco jiného v sobě, tedy něco je v jiném obsaženo, např.: měřice má v sobě pšenici, dále také pro označení majetku: máme dům nebo pole (Cat. 15b20). Aristotelés následně zmiňuje, že se někdy říká také, že muž má ženu (manželku) a naopak, ale toto užití považuje za nevhodné, protože označuje pouze to, že spolu žijí. Ohledně kategorie mít a také kategorie polohy uvádí například Edel 56 textové odkazy ukazující k obecně širší významové interpretaci než je běžná tedy, že řecká slova êqein a keøsjai souvisí s trvalým držením čehokoli či setrváváním v určitém stavu. Toto je však velice sporná otázka. 3.7 Závěr Jak jsme viděli, Aristotelova koncepce kategorií, jak je podána v rozsahem velmi krátkém spisu Kategorie, vyvolává dodnes řadu otázek. Mezi nejdůležitější badatelské směry patří 1) problém vymezení podstaty v Kategoriích a ve spisu Metafyzika (interpretace kompatibilistické a inkompatibilistické), 2) souvisejícím problémem je otázka -onym (jejich chápání lingvistické vs. ontologické) a důvod umístění jejich vymezení na samý počátek Aristotelova textu, 3) povaha kategorií jako takových (lingvistické, logické nebo ontologické) a otázka rozdílnosti jejich výčtů v různých Aristotelových spisech, 4) problém nesubstanciálních jednotlivin. Výzkum v těchto oblastech bylo možné v tomto krátkém textu jen naznačit, případného zájemce o hlubší porozumění lze odkázat na průběžně citovanou literaturu. Aristotelův systém kategorií nemá pouze okrajový význam, jeho rozpracování hrálo důležitou roli v celém Aristotelově filosofickém a vědeckém systému. V jeho filosofii vědy poskytoval kategoriální systém základní klasifikační rámec. Podobně i další generace filosofů byly ve svém systematizačním úsilí, at ve směru filosofickém nebo přírodovědném, inspirovány a motivovány Aristotelovými výsledky. Podobně i dnes, s obnovením zájmu o základní kategoriální a klasifikační ontologické systémy, je opět věnována Aristotelovu rozpracování této problematiky zasloužená pozornost A. Edel. Aristotle s Categories and the Nature of Categorial Theory. In: Review of Metaphysics 29 (1 1975), str , str Srv. John F. Sowa. Knowledge Representation. Logical, Philosophical, and Computational Foundations. Pacific Grove, CA, USA: Brooks Cole Publishing Co.,

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Pedrino FILOSOFIE - filein = láska, sofie = moudrost => láska k moudrosti - způsob myšlení -

Více

Otázka: Aristoteles. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Michael

Otázka: Aristoteles. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Michael Otázka: Aristoteles Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Michael Aristoteles (život a dílo, nauka o látce a tvaru, možnosti a uskutečnění, substanci a akcidentech, etika a politika) Život 384

Více

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz)

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Logický důsledek Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Úvod P 1 Logický důsledek je hlavním předmětem zájmu logiky. Je to relace mezi premisami a závěry logicky platných úsudků: v logicky platném úsudku závěr

Více

Období klasické řecká filosofie II. Zuzana Svobodová

Období klasické řecká filosofie II. Zuzana Svobodová Období klasické řecká filosofie II Zuzana Svobodová Platón (428/7-348/7 př. Kr.) vl. jm. Aristoklés, Platon přezdívka daná učitelem gymnastiky (platys široký) aristokrat (na rozdíl od Sokrata) snaha o

Více

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Projekt: Reg.č.: Operační program: Škola: Tematický okruh: Jméno autora: MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Vzdělávání pro konkurenceschopnost Hotelová škola, Vyšší

Více

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5.

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. Primární a sekundární výskyt označující fráze Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. 2012 Russellovo rozlišení jména a popisu Označující fráze Primární a sekundární

Více

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE Cílem předmětu je seznámit studenty s pojmem demokracie. V průběhu kurzu bude sledován obsahový vývoj pojmu demokracie. Posluchačům

Více

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 Existují morální zákony á priori, nebo jsou pouze vyjádřením soudobých názorů ve společnosti? Ondřej Bečev 1) Vysvětlivky K použitým písmům

Více

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA Žák porovnává významy slov, zvláště slova podobného nebo stejného významu a slova vícevýznamová O jazyce Opakování učiva 3. ročníku Národní jazyk Naše vlast a národní jazyk Nauka o slově Slova a pojmy,

Více

Kombinatorický předpis

Kombinatorický předpis Gravitace : Kombinatorický předpis Petr Neudek 1 Kombinatorický předpis Kombinatorický předpis je rozšířením Teorie pravděpodobnosti kapitola Kombinatorický strom. Její praktický význam je zřejmý právě

Více

Výbor textů k moderní logice

Výbor textů k moderní logice Mezi filosofií a matematikou 5 Logika 20. století: mezi filosofií a matematikou Výbor textů k moderní logice K vydání připravil a úvodními slovy opatřil Jaroslav Peregrin 2006 Mezi filosofií a matematikou

Více

Projekt CZ.1.07/2.2.00/28.0216 Logika: systémový rámec rozvoje oboru v ČR a koncepce logických propedeutik pro mezioborová studia

Projekt CZ.1.07/2.2.00/28.0216 Logika: systémový rámec rozvoje oboru v ČR a koncepce logických propedeutik pro mezioborová studia Gottlob FREGE: O smyslu a významu, 1892 In: Zeitschrift fűr Philosophie und philos. Kritik, NF 100, 1892 Překlad: Jiří Fiala, In: Scientia Philosophia (SciPhi) 4, červen 1992, Praha Rovnost 1 ) vyžaduje

Více

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ Immanuel Kant - maturitní otázka ZV www.studijni-svet.cz - polečenské vědy - http://zsv-maturita.cz Otázka: Immanuel Kant Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Michael Immanuel Kant => periodizace

Více

Úvod do filosofie. Pojem a vznik filosofie, definice filosofie. Vztah filosofie a ostatních věd

Úvod do filosofie. Pojem a vznik filosofie, definice filosofie. Vztah filosofie a ostatních věd Úvod do filosofie Pojem a vznik filosofie, definice filosofie Vztah filosofie a ostatních věd Filosofické disciplíny, filosofické otázky, základní pojmy Periodizace Cíl prezentace studenti budou schopni

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Redukcionismus a atomismus

Redukcionismus a atomismus Redukcionismus a atomismus ČVUT FEL Filosofie 2 Filip Pivarči pivarfil@fel.cvut.cz Co nás čeká? Co je to redukcionismus Směry redukcionismu Redukcionismus v různých odvětvých vědy Co je to atomismus Směry

Více

O čem je řeč v partikulárních větách

O čem je řeč v partikulárních větách O čem je řeč v partikulárních větách Stanislav Sousedík Univerzita Karlova, Praha V časopisu Organon F si vyměňuje již déle než rok několik autorů názory na problematiku intencionálních jsoucen. Pokusím

Více

Metodický návod. pro tvůrce didaktických podpor k cizojazyčným odborným filmům

Metodický návod. pro tvůrce didaktických podpor k cizojazyčným odborným filmům Metodický návod pro tvůrce didaktických podpor k cizojazyčným odborným filmům Tento metodický návod je určen pro tvůrce didaktických podpor pro cizojazyčné odborné filmy (dále jen Tvůrce ). Didaktické

Více

FILOSOFIE ČLOVĚKA a VĚDY

FILOSOFIE ČLOVĚKA a VĚDY FILOSOFIE ČLOVĚKA a VĚDY Filosofie.. Vznik v antickém Řecku - KRITICKÉ, SAMOSTATNÉ myšlení - V SOUVISLOSTECH - sobě vlastní otázky, které neřeší speciální vědy - člověk ve VZTAHU k přírodě, společnosti

Více

Matematická logika. Miroslav Kolařík

Matematická logika. Miroslav Kolařík Matematická logika přednáška první Miroslav Kolařík Zpracováno dle textu R. Bělohlávka: Matematická logika poznámky k přednáškám, 2004. a dle učebního textu R. Bělohlávka a V. Vychodila: Diskrétní matematika

Více

STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE 3.1.2013 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CYKLICKÉ POJETÍ ČASU

STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE 3.1.2013 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA CYKLICKÉ POJETÍ ČASU STŘEDOVĚKÁ FILOSOFIE Úvodní informace OBECNÁ CHARAKTERISTIKA Od počátku našeho letopočtu do r. 1453 (popř. 1492) Vnitřní charakteristika: Filosofie je úzce spjata s teologií = křesťanská filosofie. Vychází

Více

Z judikatury Ústavního soudu České republiky

Z judikatury Ústavního soudu České republiky Z judikatury Ústavního soudu České republiky 1) Imanentní součástí jakéhokoliv základního práva je také postulát, jenž soudům a jiným orgánům veřejné moci, které rozhodují o právech a povinnostech jednotlivce,

Více

Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé?

Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé? Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé? Jiří Močkoř University of Ostrava Department of Mathematics Institute for Research and Applications of Fuzzy Modeling 30. dubna 22,

Více

k návrhu Ministerstva zemědělství na změnu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v následujícím znění:

k návrhu Ministerstva zemědělství na změnu zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v následujícím znění: Stanovisko č. 1 Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ze dne 9. 11. 2012 k návrhu změny vodního zákona k návrhu Ministerstva zemědělství na změnu

Více

Obsah. II. Povaha dějin filosofie... 15 III. Jak studovat dějiny filosofie... 20 IV. Antická filosofie... 22

Obsah. II. Povaha dějin filosofie... 15 III. Jak studovat dějiny filosofie... 20 IV. Antická filosofie... 22 Předmluva... 5 Autorova předmluva k revidovanému vydání... 10 Kapitola I. Úvod... 11 I. Proč studovat historii filosofie?... 11 II. Povaha dějin filosofie... 15 III. Jak studovat dějiny filosofie... 20

Více

Vzdělávací oblast: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 6.

Vzdělávací oblast: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 6. Vzdělávací oblast: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 6. Jazyková výchova - zná pojem mateřský jazyk 1. Čeština jako mateřský jazyk MKV 4.4 - zná základní složky

Více

4.9.70. Logika a studijní předpoklady

4.9.70. Logika a studijní předpoklady 4.9.70. Logika a studijní předpoklady Seminář je jednoletý, je určen pro studenty posledního ročníku čtyřletého studia, osmiletého studia a sportovní přípravy. Cílem přípravy je orientace ve formální logice,

Více

Pracovní celky 3.2, 3.3 a 3.4 Sémantická harmonizace - Srovnání a přiřazení datových modelů

Pracovní celky 3.2, 3.3 a 3.4 Sémantická harmonizace - Srovnání a přiřazení datových modelů Pracovní celky 3.2, 3.3 a 3.4 Sémantická harmonizace - Srovnání a datových modelů Obsah Seznam tabulek... 1 Seznam obrázků... 1 1 Úvod... 2 2 Metody sémantické harmonizace... 2 3 Dvojjazyčné katalogy objektů

Více

Výroková logika II. Negace. Již víme, že negace je změna pravdivostní hodnoty výroku (0 1; 1 0).

Výroková logika II. Negace. Již víme, že negace je změna pravdivostní hodnoty výroku (0 1; 1 0). Výroková logika II Negace Již víme, že negace je změna pravdivostní hodnoty výroku (0 1; 1 0). Na konkrétních příkladech si ukážeme, jak se dají výroky negovat. Obecně se výrok dá negovat tak, že před

Více

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI Příloha č. 1 k zápisu z 10. jednání Vědecké rady pro sociální práci konaného dne 19. května 2014 STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI K PRACOVNÍM DOKUMENTŮM PRO TVORBU VĚCNÉHO ZÁMĚRU ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH

Více

2.3 Prezentace statistických dat (statistické vyjadřovací prostředky)

2.3 Prezentace statistických dat (statistické vyjadřovací prostředky) 2.3 Prezentace statistických dat (statistické vyjadřovací prostředky) Statistika musí výsledky své práce převážně číselná data prezentovat (publikovat, zveřejňovat) jednoduše, srozumitelně a přitom výstižně.

Více

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y 9 Afs 141/2007-83 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely

Více

a) Sofisté a sofistika kašle na to, co bylo před ní zájem o člověka jako individuum, předpoklad pro rozvoj (athénské) demokracie

a) Sofisté a sofistika kašle na to, co bylo před ní zájem o člověka jako individuum, předpoklad pro rozvoj (athénské) demokracie A) Dějiny filosofie 1. Předsokratovská filosofie a) Mílétská škola jedna arché, proměnlivá, proměňující se ve věci a zpět = vznik a zánik; zcela samozřejmé přijímání pohybu pohyb náleží arché samotné hledání

Více

ŠIKANÓZNÍ INSOLVENČNÍ NÁVRH

ŠIKANÓZNÍ INSOLVENČNÍ NÁVRH ŠIKANÓZNÍ INSOLVENČNÍ NÁVRH JAKUB JUŘENA Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Česká republika Abstract in original language Příspěvek se věnuje aktuálnímu problému českého insolvenčního právašikanózním

Více

odpovědí: rizikové již při prvním užití, rizikové při občasném užívání, rizikové pouze při pravidelném užívání, není vůbec rizikové.

odpovědí: rizikové již při prvním užití, rizikové při občasném užívání, rizikové pouze při pravidelném užívání, není vůbec rizikové. TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská, Praha Tel.: 8 840 9 E-mail: jan.cervenka@soc.cas.cz Postoj veřejnosti ke konzumaci vybraných návykových látek

Více

Úvod do TI - logika Predikátová logika 1.řádu (4.přednáška) Marie Duží marie.duzi@vsb.cz

Úvod do TI - logika Predikátová logika 1.řádu (4.přednáška) Marie Duží marie.duzi@vsb.cz Úvod do TI - logika Predikátová logika 1.řádu (4.přednáška) Marie Duží marie.duzi@vsb.cz Jednoduché úsudky, kde VL nestačí Všechny opice mají rády banány Judy je opice Judy má ráda banány Z hlediska VL

Více

Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá.

Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Výroková logika I Výroková logika se zabývá výroky. (Kdo by to byl řekl. :-)) Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá. U výroku

Více

Převyprávění Gödelova důkazu nutné existence Boha

Převyprávění Gödelova důkazu nutné existence Boha Převyprávění Gödelova důkazu nutné existence Boha Technické podrobnosti Důkaz: Konečná posloupnost výrokůkorektně utvořených formulí nějakého logického kalkulu), z nichž každý jelogickým) axiomem, postulátemteorie),

Více

RÉTORIKA A KOMUNIKACE přednáška DPS 01

RÉTORIKA A KOMUNIKACE přednáška DPS 01 RÉTORIKA A KOMUNIKACE přednáška DPS 01 Úvod, sociální podstata mezilidského sdělování Obsah: kdo stojí před Vámi a koho mám před sebou? organizace výuky (termíny, web, témata, zápočty), T1: antická rétorika

Více

Úvod do matematiky. Mgr. Radek Horenský, Ph.D. Důkazy

Úvod do matematiky. Mgr. Radek Horenský, Ph.D. Důkazy Úvod do matematiky Mgr. Radek Horenský, Ph.D. Důkazy Matematika a matematické chápání jako takové je založeno na logické výstavbě. Základními stavebními prvky jsou definice, věty a důkazy. Definice zavádějí

Více

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO Seznam výukových materiálů III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast: Předmět: Vytvořil: Rozšiřování a upevňování slovní zásoby a gramatiky Ruský jazyk Helena Malášková 01

Více

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA Žák rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky. Žák rozlišuje počet slabik a písmen ve slovech Postupné rozšiřování slovní zásoby Učí se užívat

Více

Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů

Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů O Vás 1. Dotazník vyplnilo sedm vysokoškolských pedagogů připravujících budoucí učitele cizích jazyků. 2. Šest

Více

1. Obsahová stránka práce

1. Obsahová stránka práce Mgr. Vlastimil Merta: Valná hromada u společnosti s ručením omezeným a úprava související problematiky ve společenských smlouvách (posudek oponenta rigorozní práce) Valná hromada je klíčových orgánem společnosti

Více

Negativní informace. Petr Štěpánek. S použitím materiálu M.Gelfonda a V. Lifschitze. Logické programování 15 1

Negativní informace. Petr Štěpánek. S použitím materiálu M.Gelfonda a V. Lifschitze. Logické programování 15 1 Negativní informace Petr Štěpánek S použitím materiálu M.Gelfonda a V. Lifschitze 2009 Logické programování 15 1 Negace jako neúspěch Motivace: Tvrzení p (atomická formule) neplatí, jestliže nelze odvodit

Více

SLADĚNÍ RODINNÉHO A PROFESNÍHO ŽIVOTA ŽEN PŮSOBÍCÍCH VE VĚDĚ A VÝZKUMU

SLADĚNÍ RODINNÉHO A PROFESNÍHO ŽIVOTA ŽEN PŮSOBÍCÍCH VE VĚDĚ A VÝZKUMU SLADĚNÍ RODINNÉHO A PROFESNÍHO ŽIVOTA ŽEN PŮSOBÍCÍCH VE VĚDĚ A VÝZKUMU Citované výsledky vycházejí ze tří výzkumných akcí uskutečněných STEM v rámci projektu "Postavení žen ve vědě a výzkumu" spolufinancovaného

Více

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y

R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y č. j. 5 Afs 170/2004-59 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové a

Více

Posudek oponenta diplomové práce

Posudek oponenta diplomové práce Katedra: Religionistiky Akademický rok: 2012/2013 Posudek oponenta diplomové práce Pro: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Pavlu Voňkovou Filosofie Religionistika Křesťansko-muslimské vztahy

Více

Obsah. Moderní doba! Jak vydržet a hlavně JAK přežít? 11 Co je stárnutí a proč k němu dochází? 33

Obsah. Moderní doba! Jak vydržet a hlavně JAK přežít? 11 Co je stárnutí a proč k němu dochází? 33 Mládněte jídlem i po 50! Obsah Úvod 7 Moderní doba! Jak vydržet a hlavně JAK přežít? 11 Co je stárnutí a proč k němu dochází? 33 Proč stárneme? 34 Co víme o stárnutí 35 Teorie příčin stárnutí 44 Hormony

Více

Značení krystalografických rovin a směrů

Značení krystalografických rovin a směrů Značení krystalografických rovin a směrů (studijní text k předmětu SLO/ZNM1) Připravila: Hana Šebestová 1 Potřeba označování krystalografických rovin a směrů vyplývá z anizotropie (směrové závislosti)

Více

(respektive proti času) Pohybující se nepohybuje tam, kde je, ani tam kde není! (verze Diogena Laertia)

(respektive proti času) Pohybující se nepohybuje tam, kde je, ani tam kde není! (verze Diogena Laertia) 1 APORIE proti POHYBU (respektive proti času) Pohybující se nepohybuje tam, kde je, ani tam kde není! (verze Diogena Laertia) Šíp, letící v prostoru, je v každém okamžiku na určitém místě v klidu. Je-li

Více

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

1 Linearní prostory nad komplexními čísly 1 Linearní prostory nad komplexními čísly V této přednášce budeme hledat kořeny polynomů, které se dále budou moci vyskytovat jako složky vektorů nebo matic Vzhledem k tomu, že kořeny polynomu (i reálného)

Více

Metody tvorby ontologií a sémantický web. Martin Malčík, Rostislav Miarka

Metody tvorby ontologií a sémantický web. Martin Malčík, Rostislav Miarka Metody tvorby ontologií a sémantický web Martin Malčík, Rostislav Miarka Obsah Reprezentace znalostí Ontologie a sémantický web Tvorba ontologií Hierarchie znalostí (D.R.Tobin) Data jakékoliv znakové řetězce

Více

postaveny výhradně na syntaktické bázi: jazyk logiky neinterpretujeme, provádíme s ním pouze syntaktické manipulace důkazy

postaveny výhradně na syntaktické bázi: jazyk logiky neinterpretujeme, provádíme s ním pouze syntaktické manipulace důkazy Formální systémy (výrokové) logiky postaveny výhradně na syntaktické bázi: jazyk logiky neinterpretujeme, provádíme s ním pouze syntaktické manipulace důkazy cíl: získat formální teorii jako souhrn dokazatelných

Více

Deskripce a existence: uctívali Řekové olympské bohy?

Deskripce a existence: uctívali Řekové olympské bohy? Kapitola 4 Deskripce a existence: uctívali Řekové olympské bohy? Přestože jsme se v minulé kapitole zabývali subjekty a predikáty, existuje ještě jeden typ výrazů, který může vystupovat jako podmět oznamovací

Více

Funkce. Definiční obor a obor hodnot

Funkce. Definiční obor a obor hodnot Funkce Definiční obor a obor hodnot Opakování definice funkce Funkce je předpis, který každému číslu z definičního oboru, který je podmnožinou množiny všech reálných čísel R, přiřazuje právě jedno reálné

Více

Protržení firemního závoje odpovědnost společníků za protahování krizové situace a opožděné podání insolvenčního návrhu

Protržení firemního závoje odpovědnost společníků za protahování krizové situace a opožděné podání insolvenčního návrhu Protržení firemního závoje odpovědnost společníků za protahování krizové situace a opožděné podání insolvenčního návrhu JUDr. MICHAL ŽIŽLAVSKÝ Dnem 1. ledna 2012 došlo k významné změně v insolvenčním právu.

Více

Jan Kranát POLITICKÁ FILOSOFIE čili o politické svobodě 5. Politická filosofie Průvodce tématem: o politické svobodě 5.1 PROLOG: V HOSPODĚ... 5.2 NAŠE VÝCHODISKO: HNUS Z POLITIKY 5.3 ZÁKLADNÍ POJMY 5.4

Více

NÁROKY STÁTU UPLATŇOVANÉ V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ KRISTÝNA CHALUPECKÁ

NÁROKY STÁTU UPLATŇOVANÉ V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ KRISTÝNA CHALUPECKÁ NÁROKY STÁTU UPLATŇOVANÉ V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ KRISTÝNA CHALUPECKÁ Faculty of law, Masaryk university, Brno, Czech Republic Abstract in original language Hlavním záměrem tohoto příspěvku je rozbor a zamyšlení

Více

MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH. Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová

MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH. Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová Recenzenti: prof. Ing. Milan Turčáni, CSc. prof. Ing. Ivan Vrana, DrSc. Tato kniha vznikla za finanční podpory Studentské grantové

Více

Samovysvětlující pozemní komunikace

Samovysvětlující pozemní komunikace Samovysvětlující pozemní komunikace Ing. Petr Pokorný, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i, duben 2013 Abstrakt Dopravní inženýři v ČR se stále častěji, ve shodě s vývojem v zahraničí, setkávají s termínem

Více

Vyjádření k povinnosti označit druh zvířete vyžadující zvláštní péči ve vztahu k záchranným stanicím a k povolování záchranných stanic

Vyjádření k povinnosti označit druh zvířete vyžadující zvláštní péči ve vztahu k záchranným stanicím a k povolování záchranných stanic ODBOR ŽIVOČIŠNÝCH KOMODIT 17210 SPISOVÁ ZN.: = čj. NAŠE ČJ.: 19721/2009-17210 VYŘIZUJE ODDĚLENÍ OCHRANY ZVÍŘAT, JUDr. Spurná TELEFON: 221 812 346 FAX: 221 812 967 E-MAIL: jana.spurna@mze.cz ADRESA: Těšnov

Více

Ø VÝZNAM ANTIKY. h h h

Ø VÝZNAM ANTIKY. h h h POČÁTEK EVROPSKÉ FILOSOFIE (ŘECKO) Ø VÝZNAM ANTIKY UMĚNÍ (EGYPT X ŘECKO) MYŠLENÍ (FILOSOFIE X MÝTUS) POLITIKA (VZNIK ČLOVĚKA) UMĚNÍ PŘEDANTICKÉ UMĚNÍ ŘÍDÍ JEJ NEZMĚNITELNÝ KÁNON (NEZAJÍMÁ SE O SKUTEČNOST

Více

SCIENTI IC PAPERS O THE UNIVERSITY O PARDUBICE Series C aculty of Humanities 6 (2000) ASPEKTY ILOSO ICKÉHO A TEOLOGICKÉHO POJETÍ SPRAVEDLNOSTI

SCIENTI IC PAPERS O THE UNIVERSITY O PARDUBICE Series C aculty of Humanities 6 (2000) ASPEKTY ILOSO ICKÉHO A TEOLOGICKÉHO POJETÍ SPRAVEDLNOSTI SCIENTI IC PAPERS O THE UNIVERSITY O PARDUBICE Series C aculty of Humanities 6 (2000) ASPEKTY ILOSO ICKÉHO A TEOLOGICKÉHO POJETÍ SPRAVEDLNOSTI Tomáš Bubík akulta humanitních studií Univerzity Pardubice

Více

RVP ŠVP UČIVO - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov

RVP ŠVP UČIVO - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov Dodatek č.17 PŘEDMĚT: ČESKÝ JAZYK A LITERATURA ROČNÍK: 8. ročník ČESKÝ JAZYK - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov - rozlišuje

Více

Analýza a modelování dat. Helena Palovská

Analýza a modelování dat. Helena Palovská Analýza a modelování dat Helena Palovská Analýza a modelování pro SW projekt Strukturovaný přístup Dynamická část (procesy, aktivity, funkce) Statická část (data) Objektově orientovaný přístup use case

Více

Matematika - 4. ročník Vzdělávací obsah

Matematika - 4. ročník Vzdělávací obsah Matematika - 4. ročník Čas.plán Téma Učivo Ročníkové výstupy žák podle svých schopností: Poznámka Září Opakování učiva 3. ročníku Počítaní do 20 Sčítání a odčítání do 20 Násobení a dělení číslem 2 Počítání

Více

Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty

Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty Výpočet objemu tělesa In: Hana Vymazalová (author): Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty. (Czech). Praha: Český egyptologický ústav

Více

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva. Diplomová práce.

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva. Diplomová práce. Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva Diplomová práce Kolaudační řízení rok 2006/2007 Klára Benišová 2 Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Více

Anglický jazyk. Anglický jazyk. žák: TÉMATA. Fonetika: abeceda, výslovnost odlišných hlásek, zvuková podoba slova a její zvláštnosti

Anglický jazyk. Anglický jazyk. žák: TÉMATA. Fonetika: abeceda, výslovnost odlišných hlásek, zvuková podoba slova a její zvláštnosti Prima jednoduše mluví o sobě Slovní zásoba: elementární slovní 1 B/ 26, 27, 29, 30 tvoří jednoduché otázky a aktivně je používá zásoba pro zvolené tematické okruhy odpovídá na jednoduché otázky obsahující

Více

PŘIPOMÍNKY. k materiálu Ministerstva spravedlnosti ČR Návrh nového obchodního zákona

PŘIPOMÍNKY. k materiálu Ministerstva spravedlnosti ČR Návrh nového obchodního zákona PŘIPOMÍNKY k materiálu Ministerstva spravedlnosti ČR Návrh nového obchodního zákona V Praze dne 30. října 2008 Č.j.: 152/091000/2008 A. Obecná připomínka k předkládanému materiálu Hospodářská komora České

Více

teorie logických spojek chápaných jako pravdivostní funkce

teorie logických spojek chápaných jako pravdivostní funkce Výroková logika teorie logických spojek chápaných jako pravdivostní funkce zabývá se způsoby tvoření výroků pomocí spojek a vztahy mezi pravdivostí různých výroků používá specifický jazyk složený z výrokových

Více

Hierarchický databázový model

Hierarchický databázový model 12. Základy relačních databází Když před desítkami let doktor E. F. Codd zavedl pojem relační databáze, pohlíželo se na tabulky jako na relace, se kterými se daly provádět různé operace. Z matematického

Více

Databázové systémy. * relační kalkuly. Tomáš Skopal. - relační model

Databázové systémy. * relační kalkuly. Tomáš Skopal. - relační model Databázové systémy Tomáš Skopal - relační model * relační kalkuly Osnova přednášky relační kalkuly doménový n-ticový Relační kalkuly využití aparátu predikátové logiky 1. řádu pro dotazování rozšíření

Více

VÝVOJOVÉ TENDENCE V MĚŘENÍ FINANČNÍ VÝKONNOSTI A JEJICH

VÝVOJOVÉ TENDENCE V MĚŘENÍ FINANČNÍ VÝKONNOSTI A JEJICH VÝVOJOVÉ TENDENCE V MĚŘENÍ FINANČNÍ VÝKONNOSTI A JEJICH REFLEXE V MANAŽERSKÉM ÚČETNICTVÍ 1 Developmental Tendencies in Financial Performance Measurements and Its Impact on Management Accounting Úvod Zbyněk

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Shrnutí problematiky předsokratovské filosofie prostřednictvím písemného testu. Vytvořeno 19. 1. 2013 Určeno pro

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Shrnutí problematiky předsokratovské filosofie prostřednictvím písemného testu. Vytvořeno 19. 1. 2013 Určeno pro VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Číslo a název materiálu Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

Sémantický web a extrakce

Sémantický web a extrakce Sémantický web a extrakce informací Martin Kavalec kavalec@vse.cz Katedra informačního a znalostního inženýrství FIS VŠE Seminář KEG, 11. 11. 2004 p.1 Přehled témat Vize sémantického webu Extrakce informací

Více

Logika a formální sémantika: 8. Game-theoretical semantics

Logika a formální sémantika: 8. Game-theoretical semantics Logika a formální sémantika: 8. Game-theoretical semantics Logika: systémový rámec rozvoje oboru v ČR a koncepce logických propedeutik pro mezioborová studia (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0216, OPVK) doc.

Více

Předmět: Český jazyk a literatura

Předmět: Český jazyk a literatura 21 sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti 30 porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova

Více

Jiří Janda. Keep Calm and Speak! Větná stavba 1: Čas přítomný

Jiří Janda. Keep Calm and Speak! Větná stavba 1: Čas přítomný Jiří Janda Keep Calm and Speak! Větná stavba 1: Čas přítomný Mojí bezvadné manželce Lucii, kamarádům Michalu Černému a Janu Šidlákovi za podporu a inspiraci a všem mým skvělým studentům. Copyright Jiří

Více

Zpráva o vedení a řízení nestátních neziskových organizací v České republice 2015

Zpráva o vedení a řízení nestátních neziskových organizací v České republice 2015 www.sanek.cz Zpráva o vedení a řízení nestátních neziskových organizací v České republice 2015 (zkrácená verze) Tradičního, již devátého ročníku dotazníkového průzkumu v oblasti vedení a řízení nestátních

Více

Aplikační doložka KA ČR Ověřování výroční zprávy. k ISA 720 CZ Ostatní informace v dokumentech obsahujících auditovanou účetní závěrku

Aplikační doložka KA ČR Ověřování výroční zprávy. k ISA 720 CZ Ostatní informace v dokumentech obsahujících auditovanou účetní závěrku Aplikační doložka KA ČR Ověřování výroční zprávy k ISA 720 CZ Ostatní informace v dokumentech obsahujících auditovanou účetní závěrku Aplikační doložku mezinárodního auditorského standardu vydává Komora

Více

VĚTNÉ ČLENY. Mgr. Jiří Ondra Procvičení základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby. Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností

VĚTNÉ ČLENY. Mgr. Jiří Ondra Procvičení základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby. Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností VĚTNÉ ČLENY Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Opakování základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby Očekávaný přínos Procvičení základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby Tematická oblast

Více

Výukové programy - Mgr. Karla Pitáková, tel. 544 240 013

Výukové programy - Mgr. Karla Pitáková, tel. 544 240 013 Výukové programy - Mgr. Karla Pitáková, tel. 544 240 013 ČJ 1 KAP III 001 uvolňovací cviky 1 ČJ 1 KAP III 002 uvolňovací cviky 2 ČJ 1 KAP III 003 ČJ 1 KAP III 004 ČJ 1 KAP III 005 ČJ 1 KAP III 006 ČJ 1

Více

Citation Statistics. zpráva společné komise. Int. Mathematical Union. Int. Council of Industrial and Applied Mathematics. Institute of Statistics

Citation Statistics. zpráva společné komise. Int. Mathematical Union. Int. Council of Industrial and Applied Mathematics. Institute of Statistics Citation Statistics zpráva společné komise Int. Mathematical Union Int. Council of Industrial and Applied Mathematics Institute of Statistics Citace ze zadání: The drive towards more transparency and accountability

Více

Maturitní témata ze základů společenských věd pro ústní profilovou zkoušku 2012/2013 pro všechny třídy 4. ročníku

Maturitní témata ze základů společenských věd pro ústní profilovou zkoušku 2012/2013 pro všechny třídy 4. ročníku Maturitní témata ze základů společenských věd pro ústní profilovou zkoušku 2012/2013 pro všechny třídy 4. ročníku 1. Psychologie jako věda: předmět, vývoj, směry Počátky psychologie, základní psychologické

Více

PŘEHLED DĚJIN HUDBY. Autor: Mgr. Zuzana Zifčáková. Datum (období) tvorby: březen 2013. Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: Hudební výchova na 2.

PŘEHLED DĚJIN HUDBY. Autor: Mgr. Zuzana Zifčáková. Datum (období) tvorby: březen 2013. Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: Hudební výchova na 2. PŘEHLED DĚJIN HUDBY Autor: Mgr. Zuzana Zifčáková Datum (období) tvorby: březen 2013 Ročník: osmý Vzdělávací oblast: Hudební výchova na 2.stupni ZŠ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem

Více

ROZHODČ Í NÁLEZ Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

ROZHODČ Í NÁLEZ Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky POZN. V textu je namísto sporného doménového jména a jakýchkoliv výrazů, podle kterých by bylo možno identifikovat strany sporu, užíváno *********. ROZHODČ Í NÁLEZ Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře

Více

MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY

MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY 1. Základní poznatky z logiky a teorie množin Pojem konstanty a proměnné. Obor proměnné. Pojem výroku a jeho pravdivostní hodnota. Operace s výroky, složené výroky, logické

Více

Aristotelské pojetí individua v dnešní filosofické diskusi 1

Aristotelské pojetí individua v dnešní filosofické diskusi 1 S T Á T E Aristotelské pojetí individua v dnešní filosofické diskusi 1 Stanislav SOUSEDÍK ARISTOTELIAN APPROACH TO INDIVIDUALS AND THE CONTEMPO RARY DISCUSSION The author explains in the following paper

Více

Zpracování náhodného výběru. Ing. Michal Dorda, Ph.D.

Zpracování náhodného výběru. Ing. Michal Dorda, Ph.D. Zpracování náhodného výběru popisná statistika Ing. Michal Dorda, Ph.D. Základní pojmy Úkolem statistiky je na základě vlastností výběrového souboru usuzovat o vlastnostech celé populace. Populace(základní

Více

Pravidla pro správu a aktualizaci Polytematického strukturovaného hesláře (PSH)

Pravidla pro správu a aktualizaci Polytematického strukturovaného hesláře (PSH) Pravidla pro správu a aktualizaci Polytematického strukturovaného hesláře (PSH) Poznámka: Tento dokument vychází z návrhů obsažených v diplomové práci věnované PSH, která byla obhájena na Ústavu informačních

Více

Orientační systém nástupišť

Orientační systém nástupišť Orientační systém nástupišť Podstatou návrhu je sjednocení orientačního systému nástupišť tak, aby označení nástupišť bylo ve všech železničních stanicích a zastávkách podle jednotného systému a zákazník

Více

ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí. METAETIKA etika o etice

ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí. METAETIKA etika o etice ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí METAETIKA etika o etice 1 Zdroje mravního vědění Hledáme, jakou povahu má naše mluvení a uvažování o etice. Co je etika ve své podstatě. Jaký

Více

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Vladimír Kořínek Poznámky k postgraduálnímu studiu matematiky učitelů škol 2. cyklu Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 12 (1967), No. 6, 363--366 Persistent

Více

Elektronika ve fyzikálním experimentu

Elektronika ve fyzikálním experimentu Elektronika ve fyzikálním experimentu Josef Lazar Ústav přístrojové techniky, AV ČR, v.v.i. E-mail: joe@isibrno.cz www: http://www.isibrno.cz/~joe/elektronika/ Elektrický obvod Analogie s kapalinou Základními

Více

Základy Politologie. Prerekvizity: žádné

Základy Politologie. Prerekvizity: žádné Základy Politologie Cílem je získat znalosti z oboru politologie, týkající se základních pojmů a klíčových oblastí veřejného a politického života. Charakteristika získaných vědomostí a dovedností: Kurz

Více

veličin, deskriptivní statistika Ing. Michael Rost, Ph.D.

veličin, deskriptivní statistika Ing. Michael Rost, Ph.D. Vybraná rozdělení spojitých náhodných veličin, deskriptivní statistika Ing. Michael Rost, Ph.D. Třídění Základním zpracováním dat je jejich třídění. Jde o uspořádání získaných dat, kde volba třídícího

Více

Metodika sestavení případu hospitalizace 012.001

Metodika sestavení případu hospitalizace 012.001 Metodika sestavení případu hospitalizace 012.001 Verze 012.001_návrh (doplnění pro verzi 012 zvýrazněno červeně) 1 / 7 NÁRODNÍ REFERENČNÍ CENTRUM 1a. Definice případu hospitalizace Časové vymezení Hospitalizační

Více

03. 07. 2016 17:53 1/5 Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku

03. 07. 2016 17:53 1/5 Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku 03. 07. 2016 17:53 1/5 Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti ve starověku Úvod Má práce má název Hlavní mezníky při studiu člověka

Více