E-LOGOS. e λ ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY ISSN /2009. University of Economics Prague. Systém kategorií u Aristotela.

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "E-LOGOS. e λ ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY ISSN 1211-0442 20/2009. University of Economics Prague. Systém kategorií u Aristotela."

Transkript

1 E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY ISSN /2009 University of Economics Prague e λ Systém kategorií u Aristotela Miroslav Vacura

2 Abstract The text known as Categories is a product of Aristotle s youth and the authenticity of some of its parts is discussed. Despite of it its interpretation presents many difficulties and its understanding is necessary prerequisite to accessing his later texts. This article tries to provide overview of structure of system of categories developed by Aristotle in this work and to point out the most important problems of interpretation and their possible solutions. Abstrakt Spis nazvaný Kategorie je jedním z textů Aristotelova mládí a autentičnost některých jeho částí je zpochybňována. Přesto se jedná o interpretačně náročný spis, jehož pochopení je předpokladem porozumění jeho pozdějším spisů. Příspěvek se snaží podat přehledný rozbor základního rozvrhu systému kategorií, který Aristotelés v tomto spisu předkládá, poukázat na nejvýznamnější interpretační problémy a jejich možná řešení. Key words Aristotle, categories, ontology Klíčová slova Aristotelés, kategorie, ontologie 2

3 1 Úvod Uvažujeme-li o počátcích filosofického myšlení ve starém Řecku, můžeme identifikovat v případě úvah ontologického charakteru dva specifické směry. Jedním je snaha určit jeden společný základ, zdroj ( rq ), který podkládá veškerou přírodu (fôsic). Druhým je rozlišení v základu přírody stojící mnohosti, na několik na sebe vzájemně nepřevoditelných konstituentů. Tyto dva směry ontologického myšlení se vzájemně nevylučují nýbrž doplňují a proplétají v myšlení jednotlivých autorů tohoto období. Za specifický druh těchto úvah pak považujeme různé formy ontologických koncepcí zakládající dvojice, které by si zasloužily samostatnou interpretační studii. 1 V tomto textu se zaměříme na historickou reflexi identifikace právě oné ontologicky zakládající mnohosti, která svého vrcholného antického projevu nalezla v Aristotelově koncepci kategorií. Aristotelés není zdaleka první myslitel, v jehož filosofii se nějaká forma zakládající ontologické kategoriální mnohosti objevila. Už pythagorejští filosofové mluvili o deseti počátcích ( rqað), které byly setříděny po dvojicích: omezené a neomezené, sudé a liché, jedno a množství, pravé a levé, mužské a ženské, věc v klidu a věc v pohybu, přímé a zakřivené, světlo a tma, dobré a zlé, čtverec a obdélník. 2 Nejdůležitějším dvojicí byla pak první zmíněná, kde omezené (pèrac) 3 souviselo úzce s pojmem čísla ( rijmìc) a neomezené ( peðrwn) s problematikou nekonečna. 4 Toto téma by si opět zasloužilo samostatného pojednání. 2 Aristotelovo dělení jsoucen do čtyř tříd Slovo kategorie je odvozeno z řeckého kathgorð, jehož původním významem je žaloba, které bylo používáno v soudním kontextu. Slovo kathgoreøn, které je slovesem, se dnes překládá obvykle jako predikovat. 5 Původně bylo významem obžalovat, tedy vlastně přisoudit někomu nějaký čin, prohřešek. Jak rozumět původnímu významu slova kathgorð u Aristotela? Například T. Ebert navrhuje význam predikovatelný predikát a následně překládá gènh tàn kathgoriàn jako rody (klasifikace) predikovatelných predikátů. 6 1 Zde máme namysli především úvahy, které svého vrcholu dosáhli v Platónově koncepci jednoho a nerozlišené dvojice. Ovšem jejich původ můžeme nalézt u podstatně starších myslitelů, počínaje už zřejmě spartským lyrikem Alkmanem, který, jak dokládá oxyrhynský papyrus č. 2390, ve svém výkladu přírody používá protikladné výkladové dvojice cesty (πόρος) a meze (τέκμωρ), spolu s následující aktivitou pořádajícího (kterého pak Platón nazve demiurgem). Viz. M. Schofield G.S. Kirk J. E. Raven. Předsokratovští filosofové. Praha: oikoymenh, 2004, str. 66. Výklad Platónovy koncepce jednoho a nerolišené dvojice může čtenář najít například v G. Reale. Platón. Pokus o novou interpretaci. Praha: oikoymenh, Met. 986a23; Sextus Empiricus. Adv. math. X Met. 986a23 4 K. S. Guthrie. The Pythagorean Sourcebook and Library. Úvod D. R. Fideler. USA: Phanes Press, 1987, str Platón používá toto slovo na některých místech ve významu tvrdit (Tht. 167a). 6 T. Ebert. Gattungen der Prädikate und Gattungen des Seienden bei Aristoteles. In: Archiv für Geschichte der Philosophie 67 (1985), str , str. 115; A. Graeser. Řecká filosofie klasického období. Praha: 3

4 Tradiční otázkou, která se v případě Aristotelových kategorií nabízí, je, čeho se vlastně tato klasifikace týkala. Aristotelés přijímá teorii významu, podle které slova konvenčně označují pojmy, ty pak následně označují objekty ve světě (De Int. 16a3). Přirozeně tak předmětem klasifikace může být oblast lingvistická, slova, nebo naopak oblast ontologická, jsoucna, která jsou slovy označována. První by naznačovalo Aristotelovo vyjádření, že klasifikovat bude t legìmena (Cat. 1b25), což jsou věci, které se vyslovují, tedy slova (De Int. 16a3). 7 Zdají se však převažovat interpretace, které chápou kategoriální dělení jako primárně ontologicky motivováno, přičemž připouštějí, že Aristotelés někdy za tímto účelem provádí analýzy spíše lingvistické povahy, na základě svého přesvědčení o jejich ontologické relevanci. 8 Samotný spis Kategorie je považován za jedno z děl Aristotelova mládí, přičemž někteří interpreti je považují za dílo ještě plně filosoficky nevyzrálého autora. 9 Ti pak chápou Kategorie jako první krok na cestě vedené zejména reflexí povahy změny, k postulování klíčových konceptů látky a formy, formulování teorie založené na korelativních pojmech možnosti a skutečnosti ve Fyzice, a konečně ke komplexnímu ontologickému systému, který je prezentován v Metafyzice a spisu O duši. Oproti tomu např. Mann naopak chápe Kategorie jako vyvrcholení myšlenkového úsilí, ve kterém Aristotelés završuje myšlenkovou cestu svých předchůdců Parmenida, Anaxagory a Platóna dialogů středního a pozdního období. Podle této interpretace Aristotelés přichází v Kategoriích s převratným ontologickým náhledem, když poprvé uznává věci jakožto věci. 10 Kategorie se dělí na tři části, tradičně označované antepraedicamenta (kapitoly 1-3), praedicamenta (k. 4-9) a postpraedicamenta (k ). 11 První a druhá část představují systém klasifikace jsoucen (t înta), nejprve na čtyři třídy, poté na deset kategorií. oikoymenh, 2000, str Aristotelův spis Kategorie citujeme v českém Křížově překladu: Aristotelés. Kategorie. Překlad A. Kříž. Komentář A. Kříž a K. Berka. Úvod K. Berka. Praha Řecký originál citujeme podle Aristotle. The Categories, On Interpretation, Prior Analytics. Překlad H. Tredennick a H. P. Cook. Cambridge, MA: The Loeb Classical Library, Harvard University Press, 1962, tato edice obsahuje i paralelní anglický překlad. Jako další anglický překlad používáme Aristotle. Categories, on Interpretation, and on Sophistical Refutations. Překlad E. M. Edghill a W. A. Pickard-Cambridge. Authorhouse, Například Owens prochází postupně jednotlivé kapitoly Kategorií, aby sledoval zda-li zkoumání je lingvistické, logické či metafyzické. Na mnoha místech dochází k závěru, že (z dnešního pohledu) se jedná o směs logiky a metafyziky. Nicméně některá rozlišení (např. παρώνυμα) jsou čistě lingvistická. J. Owens. Aristotle on Categories. In: Review of Metaphysics ( /1961); Srv. také P. Studtmann. Aristotle s Categories. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy url: entries/aristotle-categories/. Podobně Greaser tvrdí, že Aristotelés chápal»řeč«vždy jako»řeč bytí«, a tedy i rozčlenění kategorií v souladu s předpoklady svého sémantického realismu chápal jako klasifikaci věcí, nakolik o nich můžeme sysluplně mluvit. Graeser, op. cit., str K. Berka. Aristotelův logický odkaz. In: Aristotelés. Kategorie. Praha 1958, str W.-R. Mann. The Discovery of Things. Aristotle s Categories and Their Context. Princeton: Princeton University Press, 2000, str U postpraedicament je zpochybňováno Aristotelovo autorství. Přehled starší literatury diskutující autorství jednotlivých částí je možné nalézt v Berka, op. cit., str. 16, další diskusi například v I. Husik. On the Categories of Aristotle. In: The Philosophical Review 13 (5 1904), str

5 Nejsou přítomna-v Nejsou vypovídána-o neakcidentální jednotliviny (první podstata, substance) Jsou vypovídána-o neakcidentální obecniny (druhá podstata) Jsou přítomna-v akcidentální jednotliviny (tropy) akcidentální obecniny (akcidenty) Tabulka 1: Aristotelovy typy jsoucen Aristotelovo první dělení vychází z jeho teorie predikace, tedy způsobu, jak může být něco predikováno určitému subjektu (ÍpokeÐmenon). Jsou zde dvě možnosti: je možno říci x je vypovídáno o y, je možné také říci x je přítomno v y. První způsob predikace je označován pak jako esenciální, druhý jako neesenciální. 12 Wedin toto rozdělení nazývá meta-ontologií. 13 Podívejme se na toto rozlišení nyní podrobněji. První dělení rozlišuje to, co je vypovídáno-o jiném (kaj Ípokeimènou lègetai), tedy to, co se vypovídá o nějakém podmětu a to, co se naopak o ničem vypovídáno není (Cat. 1a20). Aristotelés jako příklad prvního uvádí člověk, což je výraz, který se vypovídá o určitém konkrétním předmětu (např. Toto zde je člověk ). Tím, co je vypovídáno o něčem jsou myšleny zřejmě obecniny a to, co není obecninou, je tedy jednotlivinou (individuem). Jednotliviny se přitom o ničem nevypovídají. V tabulce 1 tedy jednotliviny tvoří první řádek, naopak obecniny řádek druhý. Druhé dělení rozlišuje to, co je přítomno-v podmětu (ân Ípokeimènw âinai) a to, co není. Aristoteles říká: výrazem v podmětu rozumím to, co sice není v něčem jako část, přece však nemůže být mimo to, v čem jest (Cat. 1a24). Příkladem je pak bělost na nějakém tělese nebo znalost gramatiky v duši. Naopak obratem přítomno-v Aristotelés nemyslí něco takového, co by bylo v něčem jako jeho část (Cat. 3a30), tedy například ruka je částí člověka, ovšem není přítomna v člověku v Aristotelově smyslu. Jsoucna, která jsou přítomna v jiných, jsou tedy případková neboli akcidentální, tvoří druhý sloupec tabulky 1. Naopak ty, co nejsou přítomna v jiných, jsou tedy v jistém smyslu samostatná, jsou neakcidentální (nebo esenciální) a tvoří první sloupec tabulky 1. Výsledně tedy máme v uvedené tabulce čtyři třídy jsoucen, které nyní podrobně probereme (Cat. 1a20). A) Význačnou roli hrají jsoucna, která nejsou vypovídána-o jiných a zároveň nejsou přítomna-v jiných, tedy neakcidentální jednotliviny. Tyto jsou pak nazvány první substance nebo první podstata (oîsða), někde toto zde (tìde ti) a příkladem jsou konkrétní člověk nebo konkrétní kůň.(cat. 1a20, 2a11). Aristotelés připisuje bytí v nejsilnějším slova smyslu pouze individuálním věcem, které jsou z jazykového hlediska charakteristické tím, že nemohou vystupovat ve větách v roli predikátu 14 tedy nemohou 12 Mann, op. cit., str. 23; M. Frede. Individuals in Aristotle. In: Essays in Ancient Philosophy (collected papers). Mineapolis 1987, str , M. V. Wedin. Aristotle s Theory of Substance. The Categories and Metaphysics Zeta. New York: Oxford University Press, 2000, str V tomto smyslu tedy tato slova nejsou predikovatelnými predikáty, a tedy pokud bychom přijali Ebertovu teorii ani by nespadala tedy pod pojem kategorie. Nicméně jak uvidíme tyto individuální věci 5

6 být vypovídány-o jiném. Přesný význam charakteristiky neakcidentality je předmětem diskusí. Aristotelés definici výrazů vypovídáno-o a přítomno-v neuvádí. Tyto individuální věci, podstaty, substance, jsou pak v určitém smyslu konstituovány z látky a formy. Podstata je pak první z tzv. kategorií, přesněji jedná se o první podstatu, jejíž pojetí u Aristotela budeme podrobněji analyzovat dále. B) Jsoucna, která jsou vypovídána o jiných a jsou přítomna v jiných tvoří pak pro Aristotela zbývajících devět kategorií a používá pro ně výraz případky nebo moderněji akcidenty (sumbebhkìta, lat. akcidens). V tomto rozdělení se jedná o obecné pojmy, které se používají k popisu jsou to tedy obecniny nikoli konkrétní jednotlivé kvality na jednotlivinách. Aristotelés se domnívá, že v běžném používání existuje určitý sklon zpředmětňovat významy i těchto nesubstanciálních slov a chápat jejich významy jako samostatná jsoucna, která mají charakter indiviuálních věcí (Cat. 3b14-15). To je podle Aristotela i případ Platóna, který nesprávně chápal predikát aplikovaný na řadu individuí jako samostatně existující entitu a dospěl tak k existenci idejí (Soph el. 178a4). C) Další skupinou jsoucen jsou ta, která jsou vypovídána-o jiných a zároveň nejsou přítomna-v jiných. Aristotelés sem řadí tzv. druhé podstaty (deôtera oîsða), což jsou druhy a rody prvních podstat (např. druh»člověk«). Druhé podstaty jsou pak opět v jistém smyslu privilegovaným způsobem vypovídání o nějaké první podstatně. O první podstatě můžeme vypovídat i s použitím akcidentů ( Sókratés je bílý ), ale Aristotelés říká, že druhy a rody jsou jedinými přísudky, které objasňují první podstatu (Cat. 2b20), neboli jsou jedinou adekvátní odpovědí na otázku co jest určité jsoucno (Cat. 2b25). Zároveň však druhé podstaty nejsou tím, co by bylo nějak přítomno-v první podstatě. Druh»člověk«ani rod»živočich «nejsou podle Aristotela přítomny-v konkrétním člověku, i když jsou o něm vypovídány. Aristotelés tedy říká: O každé podstatě platí obecně, že není v podmětu (Cat. 3a10). Podobně i druhové rozdíly nejsou přítomny-v podmětu, například člověk je sice dvounohý, ale to neznamená, že dvounohost by byla přítomna v člověku (Cat. 3a22). Druhový rozdíl je součástí aristotelského chápání definice (írismoc) druh je definován nejbližším rodem a druhovým rozdílem, tedy druhá podstata věci spočívá především v rozdílu a rod oddělený od rozdílu není ničím skutečným (Met. 1037b29). Nejsou-li tedy druhé podstaty přítomny v konkrétním člověku pak ani druhové rozdíly. 15 D) Jsoucny, která nejsou vypovídána o jiných a jsou přítomna v jiných jsou pak akcidentální či nesubstanciální jednotliviny. Jedná se například o jednotlivé konkrétní (výskyty) bílé barvy např. tato konkrétní bílá (tä tè leukìn), tato konkrétní znalost gramatiky ( tèc grammatik ), dnešní terminologií tropy. Tedy například konkrétní Sókratova bílá barva, která ačkoli by se někde jinde vyskytoval přesně stejný odstín bílé, zůstává jedinečným konkrétním výskytem této barvy. mají v systému kategorií význačné postavení. 15 Vztah druhé podstaty k definici je Aristotelem diskutován na řadě dalších míst: Top. 103a, APo. 73a34, Met. 1029b14, 1030a6. 6

7 2.1 Problém nesubstanciálních jednotlivin O přesném významu Aristotelova rozdělení jsoucen do čtyř skupin na základě uvedených dvou kriterií se vede v současnosti diskuse. Tradiční pojetí, ze kterého zde vycházíme, a které bylo vyloženo v předchozím oddíle (třída jsoucen D), je možné najít například v Ackrillově komentáři. 16 Oproti tomu alternativní pojetí, se kterým přišel Owen, 17 chápe jednotlivou bílou barvu u Aristotela jako konkrétní odstín bílé, který však může být sdílen více substancemi. Owen přichází s několika argumenty, prvním je paradox sjednocení kategorií: protože všechna jsoucna třídy D, nesubstanciální jednotliviny, jsou přítomna v něčem (například přítomna v Sókratovy), pak by nutně všechna byla relativními, tedy by vlastně všechna, včetně barva, spadala pod kategorii vztahu. Další argument se nazývá paradox implikace, a říká, že pokud by tradiční pojetí bylo pravdivé, pak by bychom nemohli říkat Sókratovo tělo je bílé, ale korektní by bylo pouze říci Sókratovo tělo má Sókratovu bílou. Tento druhý výrok je však zcela neinformativní. Owen dále na podporu svého pojetí uvádí několik sporných textových míst, týkajících se konkrétní gramatické znalosti (Cat. 1a25-9, 1b1-3) a pak zejména nejproblematičtější Aristotelovu formulaci týkající se opět barvy (Cat. 2a33). Aristotelés začíná úvahou o člověku: Tak se živočich vypovídá o člověku; proto se musí vypovídat i o určitém člověku. Nebot nebude-li se vypovídat o žádném určitém člověku, tedy ani o člověku vůbec. Následně však hned přejde ke stejné úvaze ve vztahu k barvě: Rovněž barva je na tělese; tedy i na určitém tělese. Nebot není-li na žádném jednotlivém tělese, pak ani na tělese vůbec (Cat. 2b1). Řada interpretů nepovažuje Owenovu argumentaci za zcela přesvědčivou. Tato otázka však ještě není uzavřena. Podrobnější diskusi tohoto problému spolu s odkazy na další literaturu je možné najít v Cohenově článku Aristotelových deset kategorií Poté co jsme probrali Aristotelovo rozlišení jsoucen na čtyři základní třídy podle dvou výše uvedených kriterií můžeme zaměřit naši pozornost na deset kategorií, jejichž úplný výčet je uveden v tabulce Všech deset kategorií Aristotelés uvádí jen na dvou místech (Cat. 1b25 a Top. I. 103b21), 20 v Metafyzice najdeme redukované členění na podstatu (oîsða), stavy (pˆjh) a vztahy (prìc ti) (Met. 1089b23) na jiných místech pak výčty jen některých kategorií. Jak Aristotelés dospěl k seznamu deseti kategorií je předmětem bádání, zdá se, že zkoumal různé otázky týkající se individuálních věcí (substancí) a na základě toho, co 16 J. L. Ackrill. Aristotle: Categories and De Interpretatione. Oxford: Clarendon Press, G. E. L. Owen. Inherence. In: Phronesis ( ). 18 S. M. Cohen. Nonsubstantial Particulars. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy url: http: //plato.stanford.edu/entries/aristotle-metaphysics/supp1.html; Wedin, op. cit., str Seznam kategorií a příslušných příkladů uvádíme podle Cat. 1b25-2a V Kategoriích přitom používá pro podstatu výrazu οὐσία, zatímco v Topikách τί ἐστιν. 7

8 Kategorie Starořecky Příklad 1 Podstata (substance) oîsða člověk, kůň 2 Kvantita posän dvouloketné, tříloketné 3 Kvalita poiän bílé, znalé gramatiky 4 Vztah prìc ti dvojnásobné, poloviční, větší 5 Místo poü v Lykeiu, na náměstí 6 Čas potà včera, vloni 7 Poloha keøsjai leží, sedí 8 Mít êqein má boty, má zbroj 9 Činnost poieøn řeže, pálí 10 Trpnost pˆsqein je řezán, je pálen Tabulka 2: Aristotelova tabulka kategorií o nich můžeme vypovídat, odvodil seznam zbývajících kategorií. 21 Aristotelovy kategorie také do jisté míry odpovídají současnému lingvistickému systému druhů slov: kategorii podstaty odpovídají podstatná jména, kategorii kvality adjektiva, kategorii kvantity číslovky, kategorii času adverbia časová, kategorii místa adverbia místní, kategorii polohy intranzitivní slovesa, kategorii činit adjektivní slovesa a kategorii trpět pasivní slovesa První podstata První kategorii nazývá Aristotelés podstata (oîsða) (resp. substance) a rozlišuje první a druhé podstaty. 23 Tento řecký termín použitý Aristotelem v Kategoriích (oîsða) byl následně překládán do latiny Tertuliánem, Augustinem a Boethiem jako substantia. Někteří jiní antičtí autoři (např. Plautus) jej naopak překládali podle dochovaných pramenů essentia. 24 Obecně se však prosadil první překlad, proto například i dnes je do němčiny překládáno Substanz, do angličtiny substance a stejný termín se někdy používá i jako ekvivalent výrazu podstata v češtině. V kontextu Kategorií a Topik je tento překlad adekvátní, vyjadřuje ideu fundamentálních entit, které stojí pod (lat. substare) všemi ostatními, případně jsou konečným subjektem všech predikací (viz. dále). Ovšem čistě s ohledem na řeckou a latinskou slovní morfologii se někteří autoři domnívají a že adekvátnějším by bylo překlad essentia, česky tedy možná jsoucnost. 25 Syntakticky slovo oîsða (podobně jako slovo fôsic) připouští dvě možnosti použití: a) X je nějaká 21 Graeser, op. cit., str. 287; zajímavé souvislosti aristotelských kategorií můžeme najít i ve studii J. Hintikka. Semantical games, the alleged ambiguity of IS, and Aristotelian Categories. In: Analyses of Aristotle. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, Berka, op. cit., str Řecké slovo οὐσία je abstraktní podstatné jméno odvozené od slova εἶναι (být). Další informace viz. Ch. Kahn. The Verb Be in Ancient Greek. Volume 16. Foundations of Language. Dordrecht/Boston 1973, str Quintilian. Inst. Orat. III, 6, 23-24; Seneca. Ep. Mor. 58, Mann, op. cit., str

9 oîsða, nebo b) Y je oîsða nějakého Z. 26 Obě dvě tyto syntaktické formy mají jiný význam. V případě první podstaty, jak je pojednávána v Kategoriích, je určující první forma, druhá forma nabývá na významu v Metafyzice. Na tomto základě pak scholastická filosofie vypracovává rozlišení mezi substantia a essentia, což jsou pak klíčové pojmy středověké metafyziky. Toto je ovšem jeden z hlavních interpretačních problémů Aristotelovy filosofie a je mu věnováno nepřeberné množství literatury. 27 První podstaty jsou jednoduchá tělesa, jako země, oheň, voda apod., potom vůbec tělesa a co je z nich složeno, živočichové a nebeská tělesa, jakož i jejich části (Met. 1017b10). Je nepochybné a pravdivé, že první podstaty značí určitou věc, tedy»toto zde«(tìde ti) (Cat. 3b10). Pouze první podstaty mají v plném slova smyslu vlastní, nezávislé bytí, ostatní kategorie mají bytí v určitém smyslu parasitické, jsou vždy jsoucími jen na nějaké substanci. Aristotelés říká: Kdyby tedy nebyly první podstaty nemohlo by být nic jiného (Cat. 2b4), dále o ostatních kategoriích tvrdí, že žádná není jsoucím toho druhu, že by se tak mohla nazvat zhola ( plàc) [jsoucí], nýbrž je jakostí a pohybem (Met. 1069a22), pouze první podstata je tedy sama o sobě (kaj aíto). 28 Z dělení do čtyř tříd pak opačně plyne, že první podstata je to jediné jsoucí, které může být odloučené (qwristìn). Zde je třeba podotknout, že Aristotelés rozlišuje naprostou samostatnost konkrétního individua ( plàc qwristìn) a pojmovou samostatnost lìgú qwristìn, kterou tematizuje v Metafyzice (Met. 1069a24, 1042a29). První podstata nemá prioritu nejen ontologickou, ale hraje podobnou roli i v případě jazyka: Všechno ostatní [mimo první podstaty] se vypovídá bud o prvních podstatách jako podmětu, nebo jest v nich jako v podmětu (Cat. 2a20). To ovšem nemusí platit bezprostředně, například v soudu člověk je živočich se nevypovídá bezprostředně o první podstatě,»člověk«i»živočich«jsou druhé podstaty, ovšem pojem člověk zahrnuje i individuální lidi a tak se v tomto soudu zprostředkovaně vypovídá i o těchto individuích, prvních podstatách. Takto je podle Aristotela každá výpověd v konečném důsledku o prvních podstatách, totiž bud co jsou, nebo jaké jsou. V tomto smyslu definuje Aristotelés podstatu jako poslední podmět, jenž se nevypovídá o ničem jiném a jenž je o sobě jsoucí jednotlivinou a odloučený (Met. 1017a24). Podobně: první podstaty se nazývají hlavními podstatami v nejvyšší míře proto, že jsou podmětem všemu ostatnímu a všechno ostatní se o nich vypovídá nebo v nich jest (Cat. 2b15) a znovu i na dalších místech: první podstaty se nazývají podstatami v nejvlastnějším smyslu, poněvadž jsou podmětem všeho ostatního (Cat. 3a1). Ve všech těchto charakteristikách je u Aristotela vyjádřen ohled ontologický (odloučenost, podmět všeho ostatního) i logicko-lingvistický (konečný subjekt všech výpovědí). První podstaty mají podle Aristotela ještě několik dalších význačných vlastností: to, co se jimi označuje je nedílné (Štomon) a počtem jedno (Cat. 3b4), 29 zároveň také 26 Graeser, op. cit., str Úvodem do problematiky mohou být např. Wedin, op. cit.; M. J. Loux. Primary Ousia: An Essay on Aristotle s Metaphysics Z and H. New York: Cornell University Press, Někteří autoři zde mluví o ontologické dualitě: καθ αὑτο πρός τι. Graeser, op. cit., str Zdá se, že Aristotelova pozice v Kategoriích je v jistém smyslu blízká logickému atomismu, nebot zde 9

10 nemají žádnou protivu (co by mohlo být protivou konkrétního člověka), 30 nepřipouštějí»více a méně«(není možné být více či méně konkrétním jsoucnem) a jsou schopny přijímat protivné akcidenty (konkrétní člověk může být někdy bílý a někdy nebílý), což je základem možnosti změny. (Cat. 3b20-4a10). Všechny první podstaty jsou přitom rovnocenné, žádná první podstata není víc podstatou než jiná (uvidíme, že pro druhé podstaty toto neplatí) (Cat. 2b23). 3.2 Druhá podstata Druhou podstatu v Kategoriích definuje jako druhové tvary, v nichž jsou zahrnuty podstaty v prvním smyslu [první podstaty], tyto druhy i jejich rody (Cat. 2a15). 31 Jak bylo už řečeno, mezi ostatními způsoby objasnění první podstaty jsou druhé podstaty privilegovaným způsobem vypovídání. Oproti výpovědi s použitím akcidentů jsou druhy a rody jedinými přísudky, které poskytují odpověd na otázku co jest určité jsoucno (Cat. 2b25). Aristotelés říká: v jakém poměru jsou první podstaty ke všem ostatním určením, v takovém jsou ke všem ostatním druhy a rody prvních podstat, nebot o nich se vypovídá všechno ostatní (Cat. 3a1). Druhou podstatou je přitom spíš druh (eúdoc) než rod (gènoc), tedy spíše například»člověk«, než»živočich«, protože stejně jako je první podstata podmětem, o kterém se vypovídá druh ( Sókratés je člověk ), tak i druh je podmětem, o kterém se vypovídá rod ( člověk je živočich ) (Cat. 2b15). Zároveň chceme-li vykládat o určitém člověku bude výklad zřejmější, když užijeme označení»člověk«, než kdybychom řekli»živočich«(cat. 2b10). Ovšem druhy samotné (jakožto specifický typ druhých podstat) jsou si rovnocenné. Tedy druh»člověk«není více či méně podstatou než druh»kůň«, protože řekneš-li o určitém člověku, že je člověkem, neřekneš o něm nic zvláštnějšího, než když jednotlivého koně nazveš koněm (Cat. 2b23). Aristotelés také rozlišuje věci stejnojmenné (æm numa) a souznačné (sun numa); je ovšem důležité, že tyto charakteristiky požívá v jiném významu než dnešní jazykověda. 32 Stejnojmennými se nazývají věci, které mají společné pouze jméno, kdežto akcentuje chápání prvních substancí jako logických jednotek, atomů, které jako určité, jsou subjektem predikace. 30 Aristotelés rozlišuje z logického hlediska protivy a protiklady. V Metafyzice říká: Ježto se však věci rozdílné mohou od sebe různit více nebo méně, je také nějaký rozdíl největší, který nazýváme protivností (ἐναντίωσις) (Met. 1055a4). Dále dává do vztahu pojem protivnosti a druhu a rodu: Nebot to, co se odlišuje rodem, nedovoluje přechod navzájem, nebot je příliš od sebe vzdáleno a nedá se mezi sebou srovnávat. Ale to, co se různí druhem, vzniká z protiv (ἐναντία) jako z krajních [mezí]. Vzdálenost však mezi dvěma krajními mezemi je největší, tedy také vzdálenost mezi jednou a druhou protivou (Met. 1055a7). Protivné jsou tedy pojmy, které spadají do jednoho společného rodu, ovšem jsou v rámci tohoto rodu od sebe nejvzdálenější. Z hlediska moderní logiky je tedy jeden pojem negací toho druhého, množinového hlediska se jedná o množinu a její doplněk. 31 V Metafyzice pak říká, že podstatou je podoba (μορφή) a tvar (εἶδος) každé věci (Met. 1017a25). 32 Toto vymezení najdeme na samém začátku Kategorií. Už Nikostratus se přitom pozastavuje nad tím, že spis věnovaný kategoriím začíná definicí těchto lingvistických termínů (Simplicius. In Cat. 21, 2-4). Stejný problém diskutuje i Porfyrios (In Arist. Cat. Exp. 59, 34). Zároveň podle dochovaných zpráv existovala i jiná verze spisu Kategorie. Ammonius (In Cat. 13, 20-23) referuje o verzi začínající slovy τῶν 10

11 podstatný pojem, který je jménem označen, je jiný (Cat. 1a1). Jako příklad uvádí Aristotelés, že výrazem»živočich«se nazývá jak skutečný člověk, tak namalovaný. Zde je zřejmé, že (podstatný) pojem skutečného člověka je odlišný od pojmu namalovaného člověka (to, co je jim s ohledem na podobu (morf ) a tvar (eúdoc) vlastní je odlišné). Oproti tomu souznačnými se nazývají věci, u nichž je společné jak jméno, tak podstatný pojem, který je jménem označen (Cat. 1a6). Příkladem je, když výrazem»živočich«nazvu skutečného člověka a skutečného koně. Nebot zde je v podstatě člověka a v podstatě koně něco skutečně společného a toto společné je zahrnuto v pojmu»živočich«(tedy společné je jim například to, že jsou oba živí, smyslově vnímající apod.). Výraz lìgoc t c oîsðac, který byl do češtiny přeložen Křížem jako podstatný pojem, lze chápat i jako definici 33 dané věci obě vymezení (stejnojmennost i souznačnost) mají u Aristotela spíše ontologický charakter než jazykový. Aristotelés zavádí i pojem odvozené (par numa) pro adjektiva, která byla odvozena od podstatných jmen, například slovo»zmužilý«od»zmužilosti«. V tomto případě se zdá situace odlišná a tradiční interpretace považuje toto rozlišení za čistě lingvistické. Ovšem Hintikka přišel i v tomto případě s interpretací, která chápe vztah odvozenosti jako ontologický. 34 Tyto Aristotelovy termíny bývají souhrnně označovány jako -onyma a podobný schematický systém vypracoval i Speusippos. 35 Furth se domnívá, že popis -onym předchází rozbor čtyř tříd jsoucen, protože vztah mezi bělobou a a konkrétní bělostí Sókrata má charakter degenerované paronymie. 36 Wedin vychází z Furtha a rozpracovává teorii podle, které -onyma poskytují základní systematický nástroj pro třídění věcí pod společný výraz pro Kategorie. 37 Pro výpovědi o podstatách je pak charakteristická souznačnost: K povaze podstat a [druhových] rozdílů pak náleží, že se všechno podle nich vypovídá souznačně (Cat. 3a34). Zde Aristotelés patrně nemá namysli, že bychom nemohli o podstatách vypovídat jinak než souznačně, to můžeme, soujmenným způsobem například o živočichu a namalovaném člověku. Ovšem k povaze vědeckého bádání a povaze podstat samotných je přiměřeným způsobem vypovídání způsob souznačný, zatímco jiné způsoby jsou v jistém smyslu deficientní. Například řekneme-li [namalovaný] člověk je živočich, pak chybí pojmová souvislost (namalovaný člověk není ani živý, ani smyslově vnímající, tedy kopula je je zde použita v jiném smyslu, než u obvyklého predikativního soudu). Ohledně výpovědí o druhých podstatách dále Aristotelés říká: Podle způsobu ὄντων τὰ μὲν ὁμώνυμα λέγεται, τὰ δὲ συνώνυμα, podobně Simplicius (In Cat. 18, 16-20) podává zprávu že Adrastus ve svém spisu o Aristotelových dílech zmiňuje stručnou verzi Kategorií začínající slovy τῶν ὄντων τὸ μὲν ἔστιν. Detailní diskuse také v Mann, op. cit., str , Wedin překládá do angličtiny jako definition of the being ; Wedin, op. cit. 34 J. Hintikka. Aristotle on the Ambiguity of Ambiguity. In: Inquiry (2 1959), str ; Srv. Wedin, op. cit., str J. Barnes. Homonymy in Aristotle and Speusippus. In: Classical Quarterly ( ). 36 M. Furth. Sunstance, Form and Psyche: An Aristotelian Metaphysics. Cambridge 1988, str ; Srv. Wedin, op. cit., str ibidem, str

12 vyjadřování se sice zdá, že druhé podstaty stejně označují určitou věc, např. když se řekne»člověk «nebo»živočich«; ale není to pravda, nýbrž v tomto případě se vyjadřuje spíše jakási kvalita (Cat. 3b15). Aristotelovi se zde jedná o výpovědi typu člověk je živočich zde se výrazem»člověk «nemyslí nějaký jednotlivý, konkrétní člověk (jako v případě první podstaty), ale člověk a živočich se vypovídají o mnoha podmětech. Nebo-li výraz»člověk «, zde označuje všechny lidi, a to prostřednictvím určité kvality, která je jim společná lidskosti. Ovšem zjevně se zde tedy nejedná o takovou jednoduchou kvalitu jako např. bělost (Cat. 3b19). Aristotelés v Metafyzice říká: Tvar znamená spíše jakost, není jednotlivé toto a určité, nýbrž z toho a toho působí se vznik a tvoří se takové a takové (toiìnde); a když je vytvořeno, je to takové a takové (Met. 1033b22). Tedy touto takovostí je i druhá podstata. 38 Podobně dále: Bílé neznačí nic jiného než právě kvalitu. Avšak druh a rod určují kvalitu vzhledem k podstatě; značí podstatu jako takovou nebo takovou (Cat. 3b22). Aristotelés tedy chápe druh a rod, jako specifickou kvalitu (ovšem nespadající pod kategorii kvality), která určuje co první podstata je, například určuje jedno konkrétní jsoucno jakožto člověka, jiné jsoucno jakožto koně. Stejně jako nemají protivu první podstaty, nemají ji ani druhé podstaty (Cat. 3b25). Stejně tak druhé podstaty nepřipouštějí»více a méně«: Je-li například tou podstatou člověk, nebude více a méně člověkem ani sám vzhledem k sobě, ani takový nebude vzhledem k druhému (Cat. 3b37). Není možné tedy být více či méně člověkem, koněm apod.; v Topikách Aristotelés píše: o člověku se neříká, že je více nebo méně člověkem (Top. 115b9). Pro Aristotelovu koncepci druhé podstaty bylo pravděpodobně jednou z motivací zpřesnění rozumění vztahu subsumpce (podřazenosti) mezi dvěma obecnými pojmy s různým rozsahem, který byl nesmírně významný pro jiné vědy jimiž se Aristotelés zabýval. Podle řady interpretací byla klasifikace založená na subsumpci nezbytností pro vznikající vědecké disciplíny jako byla zoologie nebo botanika. Obecný problém třídění jsoucen pak stál pravděpodobně i na počátku úvah o kategoriích: na nejkonkrétnější úrovni existují jednotliviny, na které je možné ukázat»toto zde«(tìde ti), následuje hierarchie pojmů různé obecnosti, která je zezhora opět uzavřena pojmy nejobecnějšími kategoriemi. Tím Aristotelův systém poskytoval klasifikační hranici (pèrac), jak zespoda tak zezhora, a umožnil tak zachovat si typicky řecký finitistický charakter a vyhnout se tak neomezenému (Špeiron). 39 Tím je také v Kategoriích vymezený možný obsah soudů: první podstata se nevypovídá o žádném předmětu (Cat. 3a33) jen zopakujeme, že Aristotelés neuvažuje vlastní jména a první podstaty jsou tudíž pouze vlastní konkrétní jednotliviny, které nejsouce pojmy nebo slovy nemohou být také o něčem vypovídány. Dále druh se vypovídá o jednotlivině tedy například toto je člověk a následně rod o druhu a jednotlivině, tedy například člověk je živočich a toto je živočich (Cat. 3a35). V rámci Aristotelovy logiky je toto rozlišení využito v teorii kategorického soudu 38 Srv. pozn. 22, Aristotelés, op. cit., str Berka, op. cit., str. 7,19; V. Filkorn. Predhegelovská logika. Bratislava 1953, str

13 (Anal. pr. I 43a25-43). Zde Aristotelés rozděluje pojmy na a) označující konkrétní individua (první podstaty), které mohou být pouze subjektem kategorického soudu, b) kategorie, které mohou být pouze predikátem kategorického soudu, c) ostatní obecné pojmy, které mohou být predikátem i subjektem. Vědecké bádání pak používá pojmy této třetí skupiny. 40 Na tomto místě je nutno ovšem upozornit na zásadní skutečnost: výklad problematiky podstaty až do tohoto bodu vycházel především z Aristotelova spisu Kategorie, který je často považován za jeden z mladších spisů. 41 Ve spisu Metafyzika dochází jeho pojetí podstaty zásadních změn, jejichž důkladná analýza by vyžadovala samostatnou studii. 42 Obecně můžeme říci, že v Metafyzice zasazuje pojem podstaty (oîsða) do širšího rámce své ontologie a uvádí jej do systematické souvislosti s pojmy bytnost (tä tð ân eúnai), definice (årismìc), pojem (lìgoc) a tvar (eúdoc). Tyto analýzy jsou předmětem zejména sedmé (Z) knihy Metafyziky. Tuto komplexní problematiku zde nebudeme tedy tematizovat a zmíníme jen otázku hierarchického rozdělení podstat. Systematicky o rozdělení kategorie podstaty na podřazené pojmy Aristotelés nikde nepojednává. Základní rozdělení je však možno rekonstruovat na základě zmínek na různých místech jeho díla. V Metafyzice (1069a30) říká, že podstata je A) smysly vnímatelná (aêsjht ), ta se dělí na a) pomíjející (fjart ) jako jsou například rostliny a zvířata, b) nepomíjející ( òdioc), tedy nebeská tělesa. B) je zde podstata nehybná/neměnná ( kðnhtoc) a zřejmě také nevnímatelná, o níž se názory různí. Ta je a) některými chápána jako odloučená a dále se dělící ve dvě další skupiny (Platón) b) někteří řadí ideje a matematické předměty do jedné skupiny (Xenokratés), či c) jsou k této podstatě řazeny pouze matematické předměty (Speusippos). Tyto nehybné podstaty jsou také chápány jako věčné, nebot zánik chápe Aristotelés jako pohyb/změnu. Ponecháváme zde stranou také problematiku nehybného hybatele. Smysly vnímatelná jsoucna, proměnná/pohyblivá, je poté možno rozdělit následujícím hierarchickým způsobem: věčná nebeská tělesa zničitelná bez duše oduševnělá živá jsoucna 43 neschopná vnímat rostliny 44 vnímající živočichové bez rozumu rozumní člověk 40 Berka, op. cit., str ibidem, str Srv. Loux, op. cit. 43 Zdá se, že podstatami jsou především tělesa, a to přírodní; nebot tato jsou počátky ostatních. Z přírodních jedna mají život, druhá nemají (De an. 412a12).... oduševnělá bytost se liší od neoduševnělé věci životem (De an. 413a21). 44 Rostliny mají jen mohutnost vyživovací, jiné bytosti mají tuto a ještě vnímavost (De an. 414a35). 13

14 Změna Starořecky Typy změny 1 Změna podstaty kat tä tð prostý vznik (gènesic) a zánik (fjorˆ) 2 Změna kvantity kat tä pìson růst, zvětšení (aöxhsic) a úbytek (fjðsic) 3 Změna kvality kat tä poøon změna (trpných) vlastností (kat tä pˆjoc, lloðwsic) 4 Změna místo kat tä poü místní pohyb (forˆ) Tabulka 3: Aristotelovo spojení kategorií s typy změny Typy změn (kðnhsic), které jak jsme viděli Aristotelés zavádí ve své Metafyzice, odpovídají jeho kategoriálnímu systému. Přesněji existující čtyři změny odpovídají příslušným kategoriím viz. tabulka 3 (Met. 1069b10). Ovšem celá problematika změny a její klasifikace je u Aristotela komplexnější. 3.3 Kategorie kvality Aristotelés v úvodu diskuse kategorie kvality říká: kvalitou (poiotéc) rozumím to, při čem je něco nějaké (Cat. 8b30). Rozlišuje přitom čtyři základní druhy kvalit viz. tabulka 4. Prvním druhem kvalit jsou stav (éxic) a dispozice (diˆjesic), stav je přitom cosi trvalejšího a stálejšího jako například vědomosti nebo ctnosti. Dispozice naopak se naopak rychle mění jako například nemoc a zdraví, či teplo a chlad. Pokud se některá z těchto charakteristik stane časem přirozeností něčeho, pak už můžeme opět mluvit o stavu. Stavy jsou přitom dispozicí, ovšem nikoli naopak 45 (Cat. 8b35). Druhým typem kvality jsou přirozené schopnosti (dônamic fusik ) a neschopnosti (adônamic fusik ). Aristotelés zde má namysli to, do čeho bychom dnes zahrnuli i takové fenomény jako přirozený talent apod.; říká: tak se mluví o rozených rohovnících nebo běžcích nikoli proto, že mají jistou dispozici, nýbrž proto, že mají přirozenou schopnost něco snadno vykonat (Cat. 9a20). Podobně mluví i o zdraví člověka chápaném jako schopnost v ničem snadno nepodléhat nahodilým bolestem. 46 Aristotelés zde má namysli to, čemu se moderně říká imunita (nebo, že někdo má železné zdraví ). V jeho době asi vyjádřeno jednoduše označením člověka jako zdravého nikoli s ohledem na jeho aktuální stav, ale s ohledem na jeho přirozenost. Opakem pak je náchylnost k nemocem. Dále k tomuto typu kvality patří i tvrdost a měkkost, chápané Aristotelem jako přirozené vlastnosti, spočívající u tvrdosti v tom, že dané má sílu, aby nebylo děleno a v případě měkkosti naopak (Cat. 9a25). Třetím druhém kvality jsou pro Aristotela trpné kvality (pajhtikaè poiìthtec) a citové vzruchy (pˆjh). Příkladem jsou sladkost, hořkost, kyselost, teplo, chlad a černost (Cat. 9a30). Kritériem rozlišení je pak trvalost kvality ty nesnadno měnitelné, trvalé jsou 45 Tento překlad (ἕξις - stav, διάθεσις - dispozice) je tradiční. V běžné jazykové praxi však dnes, domnívám se, platí opačný úzus, tedy, že dispozice jsou dlouhodobějšího rázu (talent, schopnosti), zatímco stavy krátkodobějšího (nevolnost, opilost). 46 πάσχειν ὑπὸ τῶν τυχόντων ῥαδίως - zde by bylo vhodnější překládat jinak E. M. Edghill např. do angličtiny místo bolesti překládá unhealthy influences podobně H. P. Cook commoner ills. 14

15 Druh kvality Starořecky Příklad 1 Stav a dispozice éxic a diˆjesic a) ctnost, vědění; b) teplo, nemoc, zdraví 2 Přirozená schopnost a neschopnost 3 Trpné kvality a citové vzruchy (a)dônamic fusik pajhtikaè poiìthtec a pˆjh talent k běhu, imunita, tvrdost a) sladkost, hořkost, kyselost; b) šílenost, hněvivost 4 Podoba a tvar sq mˆ a morf přímost, křivost Tabulka 4: Aristotelovy druhy kvality trpné kvality, ty méně trvalé jsou pak citové vzruchy (Cat. 9b10). Trpnými se ty první nenazývají proto, že by byla nějak podrážděna tělesa, která je přijala, ale proto, že tyto kvality způsobují podráždění ve smyslech. Příkladem citových vzruchů jsou pak například určité formy barev, protože mají původ v citovém vzrušení. Nebot zastyděl-li se někdo, zčervenal. Lekl-li se, zbledl apod. (Cat. 9b10). Naopak pokud tytéž barvy byly způsobeny dlouhou nemocí nebo horkem a nedají se snadno odstranit, nebo docela zůstávají po celý život, pak se jedná o trpné kvality. Zároveň v případě krátkodobých vlastností tyto nepřipisujeme danému člověku, například neříkáme o někom, kdo se začervenal, že je červenolící, ovšem pokud má někdo červené tváře trvale, například v důsledku nějaké nemoci, pak je to možné o něm říci (Cat. 9b30). Podobné je to i v případě lidských vlastností, kde opět Aristotelés odlišuje od sebe trvalejší povahové rysy hněvivost a šílenství (manik êkstasic) od vzruchů krátkodobých jako hněv v případě nějaké velmi nepříjemné události (Cat. 10a1). Čtvrtým druhem kvality je pro Aristotela podoba (sq mˆ ) a tvar (morf ). Příkladem je třeba tvar trojúhelníkový či čtyřúhelníkový, přímost nebo křivost. Aristotelés připouští, že kromě těchto typů kvalit mohou být i další, zde nezařazené. Následně ještě uvažuje o jazykových souvislostech: Kvality tedy jsou to, co jsme uvedli. Kvalitativním je to, o čem se mluví odvozeně (par numoc) nebo jinak podle kvality. Příkladem je zde, že bílý se nazývá od bělosti, gramatik od gramatiky, spravedlivý od spravedlnosti atd. 47 (Cat. 10a32). Aristotelés zároveň upozorňuje, že v některých případech však takováto odvozená slova v jazyce nejsou jedná se například o slova odvozená od přirozeného talentu k běhu, nebo o slovo odvozené od ctnost. 48 Některé kvality také mají protivy: spravedlnost a nespravedlnost, bělost a černost, a stejně tak i to, co tyto kvality má, je vzájemně protivné, např. spravedlivé nespravedlivému. Jiné kvality protivu nemají, jako například červená nebo světlá barva. Navíc pokud je jedna protiva kvalitou, musí jí být i druhá (Cat. 10b13). Některé kvality připouštějí stupně»více a méně«, spravedlivým může být něco ve 47 Zde bychom překládali bílý se nazývá od bělosti, gramatický od gramatiky, podle řeckého ἀπὸ τῆς λευκότητος λευκὸς καὶ ἀπὸ τῆς γραμματικῆς γραμματικὸς. 48 Ke clovu ctnost ἀρετη neměla řečtina příslušné adjektivum, používala tedy slovo σπουδαῖος Viz. pozn. 57, Aristotelés, op. cit., str

16 větší míře než něco jiného, totéž platí podle Aristotela i pro bílé. Naopak kvality tvaru jako trojúhelníkový nebo čtyřúhelníkový stupně nepřipouštějí (Cat. 11a5). Zatímco všechny výše zmíněné charakteristiky nejsou specifické pro kvalitu, o podobnosti a nepodobnosti mluví pouze v jejím případě (Cat. 11a15). Aristotelés se věnuje i diskusi poměru mezi kategorií kvality a kategorií vztahu a dochází k závěru, že není vždy jednoznačně daný, hlavním hlediskem je vztažnost k něčemu. Vědění tak spadá pod kategorii vztahu, protože je věděním v poměru k něčemu dalšímu externě referovanému. Ovšem gramatika (gramatické vědění) spadá spíše pod kategorii kvality, protože není věděním v poměru k něčemu, ale věděním něčeho. 49 Aristotelés oddíl věnovaný kategorii kvality uzavírá: kdyby konečně něco znamenalo vztah i kvalitu, nebylo by to nic divného, kdyby se totéž zařazovalo do obou tříd (Cat. 11a37-38). Wedin k tomu poznamenává, že ani v tomto případě se totéž do dvou různých kategorií neřadí, protože pod kategorii vztahu spadá obecnina (vědění), zatímco jednotlivina, konkrétní Sókratova znalost gramatiky, je kvalitou Kategorie kvantity Kvantitu (posän ) definuje v Metafyzice Aristotelés jako to, co se dá rozdělit v díly, z nichž pak každý, at jsou dva nebo je jich více je přirozeně něčím jednem a něčím určitým a rozlišuje ji na množství (pl joc) a velikost (mègejoc). Množství je pak to, co se dá dělit v části nesouvisející a velikost to, co se dá dělit v části související, nepřetržité (Met. 1020a7-12). V Kategoriích rozlišuje kvantitu na přetržitou (diwrismènon) a nepřetržitou (suneqèc) (Cat. 4b20). Nepřetržité pak definuje v Metafyzice následovně: Sousedící (âqìmenon) je to, co následuje po něčem a dotýká se ho... Nepřetržité je právě to, co je sousedící nebo se dotýká. Nepřetržitým se něco nazývá, když spolu splývají meze dvou věcí, jimiž se dotýkají a spolu souvisí (Met. 1069a4). Pro přetržité platí tedy opak pokud už se dotýkají, pak jejich hranice nesplývají, nebo se spolu ani nedotýkají. 51 Paradigmatickým příkladem přetržité kvantity je pro Aristotela číslo ( rijmäc ). Pro části čísla pak platí, že nemají žádnou společnou hranici, kterou by se dotýkaly (Cat. 4b25). Přetržitost tedy do jisté míry odpovídá moderně chápané diskrétnosti, nepřetržitost pak spojitosti. Mezi přetržité řadí Aristotelés kromě čísla i slovo, mezi nepřetržité pak čáru, plochu nebo těleso. Vědou, která se zabývá přetržitou kvantitou, je aritmetika, zatímco nepřetržitou kvantitou se zabývá geometrie. Pro Aristotela mají aritmetika a přetržité kvantity v určitém ohledu přednost před geometrií a nepřetržitými kvantitami: aritmetika je přesnější než geometrie, protože vědy, jež vycházejí z menšího počtu [počátků], jsou přesnější než ty, jež přidávají ještě další (Met. 982a26). Podobně ve Fyzice: ve věcech, 49 V češtině je zde problém, že nemáme jednoslovné vyjadření gramatického vědění jako kvality o znalci gramatiky neřekneme, že je gramatický. Stejně tak výraz gramatika nechápeme obvykle jako znalosti gramatiky, ale jako oznčení určité nauky. V tomto ohledu je tedy český překlad matoucí. 50 Wedin, op. cit., str Srv. také Cael. 268a10. 16

17 které co do pojmu jsou dřívější, jako například v číslech, je sice posloupnost, ne však dotyk (Phys. 227a20). Aristotelés pod kategorii kvantity zahrnuje určitým způsobem překvapivě i čas a místo: Ale i čas a místo jsou takové [nepřetržité], nebot nynější čas se dotýká minulého a budoucího (Cat. 5a5). Kvantita se pak bud skládá z částí, které jsou ve vzájemné poloze nebo nejsou. Například části čáry jsou vůči sobě v nějaké poloze, zatímco části čísla nebo času ve vzájemné poloze nejsou. V případě času je to proto, že žádná část času netrvá; jak by však mohlo mít nějakou polohu, co není trvalé. Podobná situace je v případě slov, která také nejsou trvalá (Cat. 5a15). Aristotelés dále uvádí, že ve vlastním smyslu se kvantitou nazývá jen to, co bylo probráno, vše ostatní se tak nazývá jen přeneseně, vždy ve vztahu k již už výše uvedenému. Tedy řekneme, že barvy je mnoho, pokud zabírá velkou plochu apod. (Cat. 5b1). Další charakteristikou kvantity je, že nemá protivu. Délky, čísla ani plocha nemají protivu (Cat. 5b15); podobně i jinde: dvouloketné nebo tříloketné nemá žádnou protivu, ani desítka, ani nic takového (Cat. 3b28). Je možné sice říci, že»malé«je protivou»velkého«, ovšem to nespadá podle Aristotela pod kategorii kvantity, ale pod kategorii vztahu, nebot nic se samo o sobě nenazývá velkým nebo malým, nýbrž jenom potud pokud je vztahujeme k jinému ; podobná situace je u výrazů jako»mnoho a málo«, případně»více a méně«nebo»nahoře a dole«(cat. 5b25). Zároveň Aristotelés upozorňuje, že pokud by»malé a velké«byly protivy, výsledek by byl, že by jedno a totéž jsoucno zároveň připouštělo protivy, nebot toto jsoucno může být vůči něčemu velké a vůči jinému zároveň malé (například člověk je vzhledem k hoře malý, ale zároveň je vzhledem k zrnu velký). Ovšem zároveň přijímat protivy nelze a i podstata je sice schopna přijímat protivy, ovšem nikoli zároveň (člověk není zároveň nemocný a zdravý) (Cat. 6a1). Oproti tomu se zdá, že v Metafyzice argumentuje jinak, totiž vychází z úvahy, že pouze mezi protivami mohou být střední členy (ta metaxô) a je-li tedy mezi»malé a velké«střední člen, pak jsou tyto protivami (Met. 1057b1). 52 Specifické pro kategorii kvantity podle Aristotela také je, že pouze v souvislosti s ní se používají výrazy»stejně velký«a naopak»nestejně velký«(případě»rovný«a naopak»nerovný«). V případě ostatních kategorií se používají jiné výrazy, jako například»podobný«(tato bílá je podobná tamté, nebo je stejná jako tamta, ovšem nikoli je stejně velká) (Cat. 6a20). 3.5 Kategorie vztahu Kategorii relace definuje Aristotelés následovně: Vztažnými (prìc ti) se nazývají takové věci, které o sobě jsou v poměru k druhým věcem, anebo jsou nějak jinak vzhledem k něčemu jinému (Cat. 6b30), posléze ještě zpřesňuje vymezení vztažného jako to, pro co býti je totéž, co býti v nějakém vztahu k něčemu (Cat. 8b30). Jako příklady uvádí 52 Srv. pozn. 33 v Aristotelés, op. cit., str

18 Aristotelés: větší, dvojnásobné, stav, dispozice, vnímání, vědění a poloha. Větší je něco pouze vůči něčemu jinému, dvojnásobné obdobně, stav je stavem něčeho, vědění a poloha také vždy něčeho. Kategorie vztahu tak do jisté míry odpovídá relaci v moderní logice. U kategorie vztahu se protivnost někdy objevuje někdy ne. Pojmy, které jsou navzájem protivné, jsou například: ctnost ( ret ) a špatnost (kakða), vědění (âpist mh) a neznalost (Šgnoia). Oproti tomu jiné pojmy protivu nepřipouštějí například dvojnásobné nebo trojnásobné (Cat. 6b15). Kategorie vztahu také v některých případech připouští stupňů»více a méně«, zatímco v jiných nikoli. Například»podobné«nebo»velký a malý«stupně připouští, zatímco»dvojnásobné«nikoli (Cat. 6b30). Aristotelés dále tvrdí, že ke každému vztahu existuje i vztah opačný, tedy v moderní terminologii inverzní relace: Všechno vztažné se dá navzájem obrátit. Příkladem je vztah mezi otrokem a pánem, dvojnásobným a polovinou, věděním a věditelným či vnímáním a vnímatelným. Opačný vztah podle Aristotela nemusí existovat pokud označení prvků vztahu není náležité Aristotelés zde míchá ohled jazykový a ohled logický, v dnešním rozumění relaci jako ryze logické entitě není existence inverzní relace odvislá od způsobů slovního vyjádření (Cat. 6b35-7b30). Podobná situace je u Aristotelových úvah o časovosti vztahů, tedy že se nezdá, že by u všeho vztažného byla pravda, že je přirozeně zároveň, nebot například to, co je věditelné, je asi dříve než vědění (Cat. 7b35). Opět je zde smíšen ohled jazykový slova označující prvky vztahu a jejich denotáty, např. poznatelné, mohou existovat, zatímco vztah sám neexistuje, a ohled logický, ve kterém pro relace je časový ohled irelevantní. Další otázkou, kterou si Aristotelés pokládá je, zda podstata... není vztažná, či je-li to možné u některých druhých podstat. První podstata pak vztažná podle Aristotela jistě není, např. jednotlivý člověk není člověkem v poměru k něčemu, stejně tak totéž platí i o částech prvních podstat, tedy ruka není rukou v poměru k něčemu (ani člověku), nýbrž se říká něčí ruka podstatný je zde pro Aristotela opět jazykový ohled. V případě druhých podstat je situace spornější, některé podstaty opět jistě vztažné nejsou (např. člověk) ovšem například o ruce jako takové je to zde podle Aristotela obtížnější dokázat. Aby toho Aristotelés dosáhl, zavádí dodatečnou podmínku: je zjevno, že známe-li přesně něco vztažného, budeme určitě také znát to, k čemu se vztahuje, tedy například, pokud víme, že něco je dvojnásobné, pak také musíme vědět dvojnásobné než co to je; podobně víme-li, že něco je krásnější, musíme vědět než co je toto krásnější, nestačí říci, že než něco ošklivějšího. Pokud nevíme než co je toto krásnější, pak ani nemůžeme říci, že to je krásnější. Nyní ovšem hlavu a ruku můžeme znát, aniž bychom věděli, čeho jsou hlavou či rukou; i pokud to vědět nebudeme, nebudou tím méně hlavou a rukou. Tím je podle Aristotela dokázáno, že ani tyto druhé podstaty nejsou vztažné (Cat. 8a15-8b25). Zbylými kategoriemi se Aristotelés v Kategoriích tak důkladně, jako již probranými, nezabývá. 18

19 3.6 Ostatní kategorie Kategorii místa (poü) se věnuje Aristotelés ve Fyzice IV ( zde používá také výraz topoc) a místo zde spojuje s problematikou místního pohybu (forˆ) (Phys. 208a33, 211a15). Aristotelés zde dospívá k závěru, že místo je jednoznačně něčím, co jest, a také také mu přisuzuje tři rozměry (Phys. 209a5). Konkrétně pak Aristotelés říká, že místo je hranice obklopujícího tělesa (Phys. 212a6) a tedy místo obklopuje to, čeho jest místem, a že není ničím z [obklopované] věci samé, dále není ani menší, ani větší než věc a že z z každé věci může být vynecháno a od ní odloučeno, a kromě toho, že každé místo má rozdíl nahoře a dole a že se každé těleso přirozeně pohybuje a trvá ve svém vlastním místě a že to činí bud nahoru nebo dolu (Phys. 211a2). Zmínky o kategorii místa najdeme i ve spise O nebi. Ve spise Fyzika se Aristotelés věnuje krátce i kategorii času (potà ). Problémem zde je, že jedna jeho část již byla, a proto není, druhá však teprve bude, a proto ještě není a tedy to, co je složeno z nejsoucího, nezdá se asi, že by mohlo mít podíl na jsoucnosti (Phys. 217b35). Aristotelés dále pozoruje, že se nezdá, že by se čas skládal z okamžiků a není také jasné, jestli přítomný okamžik (nün), který rozděluje minulost a budoucnost, stále trvá jako jedno a totéž, či jest jiný a jiný (Phys. 218a10). Aristotelés následně dochází k tomu, že čas úzce souvisí s pohybem: čas je bud pohybem, nebo dán nějak s pohybem. Poněvadž tedy není pohybem, je nutně nějakým hlediskem pohybu (Phys. 219a10), čas tedy není pohybem, nýbrž jen pokud pohyb má počet, a dále: je tedy čas to, co je počítáno (Phys. 219b3-9) a uzavírá, že čas jest počtem pohybu dřívějšího a pozdějšího a že je spojitý nebot náleží spojitému (Phys. 220a25). Zmínky o kategorii času najdeme i ve spise O vyjadřování To je však pro nás zde pouhé naznačení, protože problematika času je i u Aristotela velmi komplexní (souvisí úzce s pro něj fundamentálním problémem změny) a nelze ji zde dostatečně podrobně probrat. O kategoriích činnosti (poieøn) a trpnosti (pˆsqein) Aristotelés v Kategoriích říká, že připouštějí protivy oteplovati je protivou ochlazovati (pro činnost), býti oteplován je protivou býti ochlazován (pro trpnost) (Cat. 11b1). Kategorie činnosti a trpnosti také připouští stupně»více a méně«, něco může být například více či méně oteplováno. Další zmínky o kategoriích činnosti a trpnosti uvádí Aristotelés ve spisu O vzniku a zániku. Ve většině výčtů kategorií v dalších spisech Aristotelés tyto kategorie neuvádí. Ross 54 a Tredennick 55 se tak domnívají, že je opustil. Kategorií mít (êqein) se spis Kategorie věnuje až v samém závěru Postpraedicament, tedy v části, jejíž autentičnost je často zpochybňována. Jedná se o analýzu spíše jazykovou, týkající se užití tohoto výrazu. Prvním typem použití kategorie mít je trvalý stav nebo dispozice, tak se třeba říká, že máme určité vědění nebo ctnost. Dalším typem použití kategorie mít je v kontextu kvantity, např. když říkáme, že někdo má určitou velikost: má výšku tří nebo čtyř loktů. Jiný případ použití kategorie mít je pro oděv, tedy to co máme na těle, např. plášt nebo suknici a také pro případ, kdy 53 J. Hintikka. Time and Necessity. Oxford: Clarendon Press, W. D. Ross. Aristotle. New York: Meridian Books, 1959, str Aristotle. The Metaphysics. Překlad H. Tredennick. Volume 2. Harvard University Press, 1933, str

20 je něco má něco jiného v sobě, tedy něco je v jiném obsaženo, např.: měřice má v sobě pšenici, dále také pro označení majetku: máme dům nebo pole (Cat. 15b20). Aristotelés následně zmiňuje, že se někdy říká také, že muž má ženu (manželku) a naopak, ale toto užití považuje za nevhodné, protože označuje pouze to, že spolu žijí. Ohledně kategorie mít a také kategorie polohy uvádí například Edel 56 textové odkazy ukazující k obecně širší významové interpretaci než je běžná tedy, že řecká slova êqein a keøsjai souvisí s trvalým držením čehokoli či setrváváním v určitém stavu. Toto je však velice sporná otázka. 3.7 Závěr Jak jsme viděli, Aristotelova koncepce kategorií, jak je podána v rozsahem velmi krátkém spisu Kategorie, vyvolává dodnes řadu otázek. Mezi nejdůležitější badatelské směry patří 1) problém vymezení podstaty v Kategoriích a ve spisu Metafyzika (interpretace kompatibilistické a inkompatibilistické), 2) souvisejícím problémem je otázka -onym (jejich chápání lingvistické vs. ontologické) a důvod umístění jejich vymezení na samý počátek Aristotelova textu, 3) povaha kategorií jako takových (lingvistické, logické nebo ontologické) a otázka rozdílnosti jejich výčtů v různých Aristotelových spisech, 4) problém nesubstanciálních jednotlivin. Výzkum v těchto oblastech bylo možné v tomto krátkém textu jen naznačit, případného zájemce o hlubší porozumění lze odkázat na průběžně citovanou literaturu. Aristotelův systém kategorií nemá pouze okrajový význam, jeho rozpracování hrálo důležitou roli v celém Aristotelově filosofickém a vědeckém systému. V jeho filosofii vědy poskytoval kategoriální systém základní klasifikační rámec. Podobně i další generace filosofů byly ve svém systematizačním úsilí, at ve směru filosofickém nebo přírodovědném, inspirovány a motivovány Aristotelovými výsledky. Podobně i dnes, s obnovením zájmu o základní kategoriální a klasifikační ontologické systémy, je opět věnována Aristotelovu rozpracování této problematiky zasloužená pozornost A. Edel. Aristotle s Categories and the Nature of Categorial Theory. In: Review of Metaphysics 29 (1 1975), str , str Srv. John F. Sowa. Knowledge Representation. Logical, Philosophical, and Computational Foundations. Pacific Grove, CA, USA: Brooks Cole Publishing Co.,

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz)

Logický důsledek. Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Logický důsledek Petr Kuchyňka (7765@mail.muni.cz) Úvod P 1 Logický důsledek je hlavním předmětem zájmu logiky. Je to relace mezi premisami a závěry logicky platných úsudků: v logicky platném úsudku závěr

Více

Otázka: Aristoteles. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Michael

Otázka: Aristoteles. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Michael Otázka: Aristoteles Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Michael Aristoteles (život a dílo, nauka o látce a tvaru, možnosti a uskutečnění, substanci a akcidentech, etika a politika) Život 384

Více

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA Žák rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky. Žák rozlišuje počet slabik a písmen ve slovech Postupné rozšiřování slovní zásoby Učí se užívat

Více

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5.

Primární a sekundární výskyt označující fráze. Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. Primární a sekundární výskyt označující fráze Martina Juříková Katedra filozofie, FF UP v Olomouci Bertrand Russell, 17. - 18. 5. 2012 Russellovo rozlišení jména a popisu Označující fráze Primární a sekundární

Více

Výbor textů k moderní logice

Výbor textů k moderní logice Mezi filosofií a matematikou 5 Logika 20. století: mezi filosofií a matematikou Výbor textů k moderní logice K vydání připravil a úvodními slovy opatřil Jaroslav Peregrin 2006 Mezi filosofií a matematikou

Více

Hierarchický databázový model

Hierarchický databázový model 12. Základy relačních databází Když před desítkami let doktor E. F. Codd zavedl pojem relační databáze, pohlíželo se na tabulky jako na relace, se kterými se daly provádět různé operace. Z matematického

Více

4.9.70. Logika a studijní předpoklady

4.9.70. Logika a studijní předpoklady 4.9.70. Logika a studijní předpoklady Seminář je jednoletý, je určen pro studenty posledního ročníku čtyřletého studia, osmiletého studia a sportovní přípravy. Cílem přípravy je orientace ve formální logice,

Více

Redukcionismus a atomismus

Redukcionismus a atomismus Redukcionismus a atomismus ČVUT FEL Filosofie 2 Filip Pivarči pivarfil@fel.cvut.cz Co nás čeká? Co je to redukcionismus Směry redukcionismu Redukcionismus v různých odvětvých vědy Co je to atomismus Směry

Více

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA

Příloha č. 4 ČESKÝ JAZYK JAZYKOVÁ VÝCHOVA Žák porovnává významy slov, zvláště slova podobného nebo stejného významu a slova vícevýznamová O jazyce Opakování učiva 3. ročníku Národní jazyk Naše vlast a národní jazyk Nauka o slově Slova a pojmy,

Více

Vzdělávací oblast: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 6.

Vzdělávací oblast: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 6. Vzdělávací oblast: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vyučovací předmět: Český jazyk a literatura Ročník: 6. Jazyková výchova - zná pojem mateřský jazyk 1. Čeština jako mateřský jazyk MKV 4.4 - zná základní složky

Více

Deskripce a existence: uctívali Řekové olympské bohy?

Deskripce a existence: uctívali Řekové olympské bohy? Kapitola 4 Deskripce a existence: uctívali Řekové olympské bohy? Přestože jsme se v minulé kapitole zabývali subjekty a predikáty, existuje ještě jeden typ výrazů, který může vystupovat jako podmět oznamovací

Více

Metodický návod. pro tvůrce didaktických podpor k cizojazyčným odborným filmům

Metodický návod. pro tvůrce didaktických podpor k cizojazyčným odborným filmům Metodický návod pro tvůrce didaktických podpor k cizojazyčným odborným filmům Tento metodický návod je určen pro tvůrce didaktických podpor pro cizojazyčné odborné filmy (dále jen Tvůrce ). Didaktické

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé?

Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé? Fuzzy logika a reálný svět, aneb jsou všechny hromady skutečně malé? Jiří Močkoř University of Ostrava Department of Mathematics Institute for Research and Applications of Fuzzy Modeling 30. dubna 22,

Více

Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů

Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů Itálie Dotazník pro učitele VŠ připravující budoucí učitele cizích jazyků Zpracování údajů O Vás 1. Dotazník vyplnilo sedm vysokoškolských pedagogů připravujících budoucí učitele cizích jazyků. 2. Šest

Více

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO Seznam výukových materiálů III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast: Předmět: Vytvořil: Rozšiřování a upevňování slovní zásoby a gramatiky Ruský jazyk Helena Malášková 01

Více

Metody tvorby ontologií a sémantický web. Martin Malčík, Rostislav Miarka

Metody tvorby ontologií a sémantický web. Martin Malčík, Rostislav Miarka Metody tvorby ontologií a sémantický web Martin Malčík, Rostislav Miarka Obsah Reprezentace znalostí Ontologie a sémantický web Tvorba ontologií Hierarchie znalostí (D.R.Tobin) Data jakékoliv znakové řetězce

Více

ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD

ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD Ročník: vyšší stupeň osmiletého studijního cyklu Gymnázium Globe, s.r.o. CZ.1.07/1.1.00/14.0143 ETIKA Ethos = z řeckého zvyk, obyčej, charakter Mos = z latinského morálka Etika

Více

Úvod do filosofie. Pojem a vznik filosofie, definice filosofie. Vztah filosofie a ostatních věd

Úvod do filosofie. Pojem a vznik filosofie, definice filosofie. Vztah filosofie a ostatních věd Úvod do filosofie Pojem a vznik filosofie, definice filosofie Vztah filosofie a ostatních věd Filosofické disciplíny, filosofické otázky, základní pojmy Periodizace Cíl prezentace studenti budou schopni

Více

MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH. Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová

MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH. Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová MODELOVÁNÍ DAT V INFORMAČNÍCH SYSTÉMECH Jindřich Kaluža Ludmila Kalužová Recenzenti: prof. Ing. Milan Turčáni, CSc. prof. Ing. Ivan Vrana, DrSc. Tato kniha vznikla za finanční podpory Studentské grantové

Více

384 321 př. Kr., narozen ve Stageiře, žák Platónův, učitel Alexandra Velikého, Lykeion (peripatetická škola), po smrti Alexandrově exil a brzká smrt.

384 321 př. Kr., narozen ve Stageiře, žák Platónův, učitel Alexandra Velikého, Lykeion (peripatetická škola), po smrti Alexandrově exil a brzká smrt. ARISTOTELÉS Život a dílo 384 321 př. Kr., narozen ve Stageiře, žák Platónův, učitel Alexandra Velikého, Lykeion (peripatetická škola), po smrti Alexandrově exil a brzká smrt. Dochované dílo obsahuje esoterní

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura 5. ročník Zpracovala: Mgr. Helena Ryčlová Komunikační a slohová výchova čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas vymyslí

Více

Charakteristika nástrojů použitých v metodice

Charakteristika nástrojů použitých v metodice Charakteristika nástrojů použitých v metodice Pro metodický popis datových souborů a pro definování kontrol a vykazovacích povinností se v metodice pro sestavování výkazů 1) (dále jen metodika ) používají

Více

Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty

Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty Výpočet objemu tělesa In: Hana Vymazalová (author): Staroegyptská matematika. Hieratické matematické texty. (Czech). Praha: Český egyptologický ústav

Více

RVP ŠVP UČIVO - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov

RVP ŠVP UČIVO - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov Dodatek č.17 PŘEDMĚT: ČESKÝ JAZYK A LITERATURA ROČNÍK: 8. ročník ČESKÝ JAZYK - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov - rozlišuje

Více

Maturitní témata ze základů společenských věd pro ústní profilovou zkoušku 2012/2013 pro všechny třídy 4. ročníku

Maturitní témata ze základů společenských věd pro ústní profilovou zkoušku 2012/2013 pro všechny třídy 4. ročníku Maturitní témata ze základů společenských věd pro ústní profilovou zkoušku 2012/2013 pro všechny třídy 4. ročníku 1. Psychologie jako věda: předmět, vývoj, směry Počátky psychologie, základní psychologické

Více

Matematika - 4. ročník Vzdělávací obsah

Matematika - 4. ročník Vzdělávací obsah Matematika - 4. ročník Čas.plán Téma Učivo Ročníkové výstupy žák podle svých schopností: Poznámka Září Opakování učiva 3. ročníku Počítaní do 20 Sčítání a odčítání do 20 Násobení a dělení číslem 2 Počítání

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura 4. ročník Zpracovala: Mgr. Helena Ryčlová Komunikační a slohová výchova čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas čte s porozuměním

Více

Výukové programy - Mgr. Karla Pitáková, tel. 544 240 013

Výukové programy - Mgr. Karla Pitáková, tel. 544 240 013 Výukové programy - Mgr. Karla Pitáková, tel. 544 240 013 ČJ 1 KAP III 001 uvolňovací cviky 1 ČJ 1 KAP III 002 uvolňovací cviky 2 ČJ 1 KAP III 003 ČJ 1 KAP III 004 ČJ 1 KAP III 005 ČJ 1 KAP III 006 ČJ 1

Více

MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY

MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY 1. Základní poznatky z logiky a teorie množin Pojem konstanty a proměnné. Obor proměnné. Pojem výroku a jeho pravdivostní hodnota. Operace s výroky, složené výroky, logické

Více

Předmět: Český jazyk a literatura

Předmět: Český jazyk a literatura 21 sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti 30 porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova

Více

Výroková logika II. Negace. Již víme, že negace je změna pravdivostní hodnoty výroku (0 1; 1 0).

Výroková logika II. Negace. Již víme, že negace je změna pravdivostní hodnoty výroku (0 1; 1 0). Výroková logika II Negace Již víme, že negace je změna pravdivostní hodnoty výroku (0 1; 1 0). Na konkrétních příkladech si ukážeme, jak se dají výroky negovat. Obecně se výrok dá negovat tak, že před

Více

Značení krystalografických rovin a směrů

Značení krystalografických rovin a směrů Značení krystalografických rovin a směrů (studijní text k předmětu SLO/ZNM1) Připravila: Hana Šebestová 1 Potřeba označování krystalografických rovin a směrů vyplývá z anizotropie (směrové závislosti)

Více

ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí. METAETIKA etika o etice

ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí. METAETIKA etika o etice ETIKA A FILOSOFIE Zkoumání zdroje a povahy mravního vědomí METAETIKA etika o etice 1 Zdroje mravního vědění Hledáme, jakou povahu má naše mluvení a uvažování o etice. Co je etika ve své podstatě. Jaký

Více

Sestavení energetického plánu města

Sestavení energetického plánu města Sestavení energetického plánu města Poté co byly vybrány prioritní činnosti a projekty pro zařazení do městského energetického programu v kroku 6, zbývá vypracovat konečný návrh, který bude předložen městské

Více

postaveny výhradně na syntaktické bázi: jazyk logiky neinterpretujeme, provádíme s ním pouze syntaktické manipulace důkazy

postaveny výhradně na syntaktické bázi: jazyk logiky neinterpretujeme, provádíme s ním pouze syntaktické manipulace důkazy Formální systémy (výrokové) logiky postaveny výhradně na syntaktické bázi: jazyk logiky neinterpretujeme, provádíme s ním pouze syntaktické manipulace důkazy cíl: získat formální teorii jako souhrn dokazatelných

Více

4.9.1. Základy latiny II

4.9.1. Základy latiny II 4.9.1. Základy latiny II Základy latiny jsou dvouletý volitelný předmět, jehož hlavním cílem je poskytnout žákům základní orientaci v systému latinské gramatiky v rozsahu středoškolského učiva a připravit

Více

Geometrie a zlatý řez

Geometrie a zlatý řez Geometrie a zlatý řez Pythagorova věta Podívejme se na několik geometrických důkazů Pythagorovy věty využívajících různých druhů myšlení. Úvaha o začátku vyučování, je nutná a prospěšná rytmická část na

Více

Přehled učiva. M Matematika. Čj Český jazyk. Prv Prvouka. 1. ročník. Anglický jazyk. l číselná řada 1-5, opakování tvarů v řadě Velká Dobrá

Přehled učiva. M Matematika. Čj Český jazyk. Prv Prvouka. 1. ročník. Anglický jazyk. l číselná řada 1-5, opakování tvarů v řadě Velká Dobrá Přehled učiva 1. ročník l číselná řada 1-5, opakování tvarů v řadě Velká Dobrá l číselná řada 1-10, sčítání do 10, geometrické tvary Doksy l číselná řada 1-10, sčítání do 20 bez přechodu 10, slovní úloha

Více

Příloha č. 6 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE

Příloha č. 6 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Spočítá prvky daného konkrétního souboru do 6., Zvládne zápis číselné řady 0 6 Užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti Numerace v oboru 0 6 Manipulace s předměty, třídění předmětů do skupin. Počítání

Více

ČJL KRITÉRIA HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ

ČJL KRITÉRIA HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ PŘÍLOHA č. ČJL KRITÉRIA HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ. Vytvoření textu podle zadaných kritérií A téma, obsah B komunikační situace, slohový útvar. Funkční užití jazykových prostředků A pravopis, tvarosloví

Více

Český jazyk Název Ročník Autor

Český jazyk Název Ročník Autor Pomůcka - Slabiky - foto 1. Pomůcka Psací tvary písmen 1. PL - Samohlásky 1. PL Slabiky - slova 1. PL - Souhlásky 1. PL Slova - věty 1. PL Souhlásky m, l, p 1. PL Tvoření slov 1. PL Souhlásky s, j, t 1.

Více

Projekt IMPLEMENTACE ŠVP

Projekt IMPLEMENTACE ŠVP Střední škola umělecká a řemeslná Evropský sociální fond "Praha a EU: Investujeme do vaší budoucnosti" Projekt IMPLEMENTACE ŠVP Evaluace a aktualizace metodiky předmětu Německý jazyk Obory nástavbového

Více

Logika. Akademie managementu a komunikace, Praha PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD.

Logika. Akademie managementu a komunikace, Praha PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. Akademie managementu a komunikace, Praha PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. Tematické okruhy: 1. Stručné dějiny logiky a její postavění ve vědě 2. Analýza složených výroků pomocí pravdivostní tabulky 3. Subjekt-predikátová

Více

Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá.

Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Výroková logika I Výroková logika se zabývá výroky. (Kdo by to byl řekl. :-)) Výrok je každá oznamovací věta (sdělení), u níž dává smysl, když uvažujeme, zda je buď pravdivá, nebo nepravdivá. U výroku

Více

Myšlenky katolické fundamentální teologie v letech 1948 až 1989 dílo exilových a tuzemských autorů a hledání odpovědi na protest ateismu ADAM PÝCHA

Myšlenky katolické fundamentální teologie v letech 1948 až 1989 dílo exilových a tuzemských autorů a hledání odpovědi na protest ateismu ADAM PÝCHA RECENZNÍ STAŤ Myšlenky katolické fundamentální teologie v letech 1948 až 1989 dílo exilových a tuzemských autorů a hledání odpovědi na protest ateismu ADAM PÝCHA Filozofická fakulta, Univerzita Palackého

Více

VĚTNÉ ČLENY. Mgr. Jiří Ondra Procvičení základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby. Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností

VĚTNÉ ČLENY. Mgr. Jiří Ondra Procvičení základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby. Zdokonalování jazykových vědomostí a dovedností VĚTNÉ ČLENY Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Opakování základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby Očekávaný přínos Procvičení základních pojmů a kategorií z oblasti české skladby Tematická oblast

Více

Diplomový seminář 1. Akademický rok 2008/2009. 17.9.2009 Ing. Václav Křivohlávek, CSc.

Diplomový seminář 1. Akademický rok 2008/2009. 17.9.2009 Ing. Václav Křivohlávek, CSc. Diplomový seminář 1 Akademický rok 2008/2009 Vybrané metodologické otázky 1. Hierarchie pojmů 2. Věcná a formální struktura práce 3. Základní metody zkoumání a výkladu 4. Etika Hierarchie pojmů Pojmy (resp.

Více

Slova jednoznačná a mnohoznačná

Slova jednoznačná a mnohoznačná Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 Slova

Více

Metodická pomůcka ke zpracování maturitních prací

Metodická pomůcka ke zpracování maturitních prací Metodická pomůcka ke zpracování maturitních prací Rozsah maturitní práce je 10 20 stran hlavního textu, počítáno tedy od úvodu po závěr; nepočítají se tedy přílohy ani úvodní stránky. V poslední fázi zpracování

Více

WEBOVÉ KORPUSY ARANEA A VÍCEJAZYČNÉ KOLOKAČNÍ PROFILY

WEBOVÉ KORPUSY ARANEA A VÍCEJAZYČNÉ KOLOKAČNÍ PROFILY WEBOVÉ KORPUSY ARANEA A VÍCEJAZYČNÉ KOLOKAČNÍ PROFILY Datum konání: 11. dubna 2014 Místo konání: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (učebna G13) Název přednášky: Přednášející: Webové korpusy Aranea

Více

EDUCanet gymnázium a střední odborná škola, základní škola Praha, s.r.o. Jírovcovo náměstí 1782, 148 00 Praha 4 www.praha.educanet.

EDUCanet gymnázium a střední odborná škola, základní škola Praha, s.r.o. Jírovcovo náměstí 1782, 148 00 Praha 4 www.praha.educanet. EDUCanet gymnázium a střední odborná škola, základní škola Praha, s.r.o. Jírovcovo náměstí 1782, 148 00 Praha 4 www.praha.educanet.cz MATURITNÍ TÉMATA 2014/2015 ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD 1. PSYCHOLOGIE

Více

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI

STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI Příloha č. 1 k zápisu z 10. jednání Vědecké rady pro sociální práci konaného dne 19. května 2014 STANOVISKO VĚDECKÉ RADY PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI K PRACOVNÍM DOKUMENTŮM PRO TVORBU VĚCNÉHO ZÁMĚRU ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH

Více

I ÚVOD DO PEDAGOGIKY...

I ÚVOD DO PEDAGOGIKY... Obsah 5 OBSAH PŘEDMLUVA............................................ 7 I ÚVOD DO PEDAGOGIKY.............................. 9 II PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU....................... 25 III PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA..........................

Více

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO Seznam výukových materiálů III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast: Předmět: Vytvořil: Rozvoj řečových dovedností Ruský jazyk Helena Malášková 01 O spánku a váze - prezentace

Více

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO

E K O G Y M N Á Z I U M B R N O o.p.s. přidružená škola UNESCO Seznam výukových materiálů III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast: Předmět: Vytvořil: Současný český jazyk upevňování a procvičování obtížných gramatických jevů Český jazyk

Více

Determinanty a matice v theorii a praxi

Determinanty a matice v theorii a praxi Determinanty a matice v theorii a praxi 1. Lineární závislost číselných soustav In: Václav Vodička (author): Determinanty a matice v theorii a praxi. Část druhá. (Czech). Praha: Jednota československých

Více

VLASTNICTVÍ BYTŮ V ČR A EVROPĚ - VYBRANÉ PROBLÉMY

VLASTNICTVÍ BYTŮ V ČR A EVROPĚ - VYBRANÉ PROBLÉMY VLASTNICTVÍ BYTŮ V ČR A EVROPĚ - VYBRANÉ PROBLÉMY PAVEL PETR Právnická fakulta UP Abstract in original language Na rozdíl od České republiky, je vlastnictví bytů upraveno v téměř všech evropských zemích

Více

Výnos děkana č. 8/2010

Výnos děkana č. 8/2010 Filozofická fakulta UHK Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové Sídlo fakulty: Nám. Svobody 331, Hradec Králové www.uhk.cz/ff Mgr. Petr Grulich, Ph.D. tel. 493 331 201 děkan e-mail: petr.grulich@uhk.cz

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.3409

CZ.1.07/1.4.00/21.3409 Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.3409 1. stupeň Tematická oblast Prvouka Procenta Téma Označení materiálu (přílohy) Jméno vyučujícího Poznáváme školu_kvíz VY_32_INOVACE_ČaSvaSp_2_3d11 Mgr. J. Dopravní

Více

Kurz práce s informacemi

Kurz práce s informacemi Kurz práce s informacemi Hra - vyučovací metoda Vypracoval: Jakub Doležal (362999) Obsah Hra - vyučovací metoda...4 Didaktická hra...4 Druhy didaktických her...4 Výběr her...6 Rozhodovací hra...7 Paměťová

Více

product placement a jeho vliv při umístění v audiovizuálních pořadech

product placement a jeho vliv při umístění v audiovizuálních pořadech product placement a jeho vliv při umístění v audiovizuálních pořadech Martin Kalista KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2011 1 Publikace byla vydána ve spolupráci s vysokou školou B.I.B.S., a.s. Martin Kalista

Více

Ročníková práce. Metodika tvorby. Jan Divišek Alena Beňadiková

Ročníková práce. Metodika tvorby. Jan Divišek Alena Beňadiková Ročníková práce Metodika tvorby Jan Divišek Alena Beňadiková první rozsáhlejší odborná práce studenta střední školy podstata: výběr a zpracování tématu, jeho definice, popis v širším odborném kontextu,

Více

Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo Přesahy a vazby. JAZYKOVÁ VÝCHOVA hláska, písmeno, slabika, slovo slovní přízvuk určování počtu slabik

Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo Přesahy a vazby. JAZYKOVÁ VÝCHOVA hláska, písmeno, slabika, slovo slovní přízvuk určování počtu slabik Předmět: ČESKÝ JAZYK Ročník: 3. Časová dotace: 8 hodin týdně Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo Přesahy a vazby Rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, členění slov na hlásky, dlouhé a krátké samohlásky

Více

Modely datové. Další úrovní je logická úroveň Databázové modely Relační, Síťový, Hierarchický. Na fyzické úrovni se jedná o množinu souborů.

Modely datové. Další úrovní je logická úroveň Databázové modely Relační, Síťový, Hierarchický. Na fyzické úrovni se jedná o množinu souborů. Modely datové Existují různé úrovně pohledu na data. Nejvyšší úroveň je úroveň, která zachycuje pouze vztahy a struktury dat samotných. Konceptuální model - E-R model. Další úrovní je logická úroveň Databázové

Více

Jiří Janda. Keep Calm and Speak! Větná stavba 1: Čas přítomný

Jiří Janda. Keep Calm and Speak! Větná stavba 1: Čas přítomný Jiří Janda Keep Calm and Speak! Větná stavba 1: Čas přítomný Mojí bezvadné manželce Lucii, kamarádům Michalu Černému a Janu Šidlákovi za podporu a inspiraci a všem mým skvělým studentům. Copyright Jiří

Více

ROČNÍKOVÁ PRÁCE Z název předmětu. Název práce

ROČNÍKOVÁ PRÁCE Z název předmětu. Název práce 25 45 65 50 (VZOR ÚVODNÍCH STRÁNEK PRÁCE) Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická, Brno, Sokolská 1 ROČNÍKOVÁ PRÁCE Z název předmětu Název práce 25 Studijní obor: Technické lyceum 78 42

Více

Jak se dělá GRAMATICKÝ KOREKTOR ČEŠTINY. Karel Oliva Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR

Jak se dělá GRAMATICKÝ KOREKTOR ČEŠTINY. Karel Oliva Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR Jak se dělá GRAMATICKÝ KOREKTOR ČEŠTINY Karel Oliva Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR Předchůdce: korektor pravopisu Příklad: Psi štěkaly. OK Technologie: vyhledávání v (dlouhém) seznamu slov slovo

Více

ROZDÍLY V NÁVRZÍCH RELAČNÍCH A OBJEKTOVÝCH DATABÁZÍ A JEJICH DŮSLEDKY PRO TRANSFORMACI MODELŮ

ROZDÍLY V NÁVRZÍCH RELAČNÍCH A OBJEKTOVÝCH DATABÁZÍ A JEJICH DŮSLEDKY PRO TRANSFORMACI MODELŮ ROZDÍLY V NÁVRZÍCH RELAČNÍCH A OBJEKTOVÝCH DATABÁZÍ A JEJICH DŮSLEDKY PRO TRANSFORMACI MODELŮ RELATIONAL AND OBJECT DATABASES DESIGN DIFFERENCES AND IT S IMPLICATIONS TO MODEL TRANSFORMATION Vít Holub

Více

český jazyk a literatura

český jazyk a literatura 1 český jazyk a literatura český jazyk a literatura Učivo Praktické čtení - pozorné, plynulé, přiměřeně rychlé, čtení hlasité i tiché, s porozuměním Zdokonalování techniky čtení Porozumění přiměřeným textům

Více

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh. 4.8.20. Latina

ŠVP Gymnázium Ostrava-Zábřeh. 4.8.20. Latina 4.8.20. Latina A) Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu: Důležitost a význam studia latinského jazyka dokazuje nejen jeho několikasetletá tradice. I v dnešní době má tento doplňující vzdělávací

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura 8. ročník Zpracovala: Mgr. Marie Čámská Jazyková výchova spisovně vyslovuje běžně užívaná cizí slova umí spisovně vyslovit běžná cizí slova

Více

Anglický jazyk 3.ročník 2007/2008. učivo - témata kompetence (čtení,psaní,poslech, dialog) pomůcky

Anglický jazyk 3.ročník 2007/2008. učivo - témata kompetence (čtení,psaní,poslech, dialog) pomůcky Anglický jazyk 3.ročník 2007/2008 učivo - témata kompetence (čtení,psaní,poslech, dialog) pomůcky Úvod do jazyka Barvy Výslovnost Sloveso "have" neurčitý člen- a žák se seznamuje s cizím jazykem- s jeho

Více

LOGICA LUDUS Jaroslav Peregrin, FLÚ AV ČR a FF UK, Praha www.cuni.cz/~peregrin

LOGICA LUDUS Jaroslav Peregrin, FLÚ AV ČR a FF UK, Praha www.cuni.cz/~peregrin LOGICA LUDUS Jaroslav Peregrin, FLÚ AV ČR a FF UK, Praha www.cuni.cz/~peregrin Vymezení logického kalkulu, či vymezení nějaké teorie vyjádřené v jeho rámci se obvykle skládá ze tří součástí: (1) Syntaktická

Více

ANGLICKÝ JAZYK - II. období (3. 5. ročník)

ANGLICKÝ JAZYK - II. období (3. 5. ročník) ANGLICKÝ JAZYK - II. období (3. 5. ročník) Charakteristika předmětu V návaznosti na obsah učiva 1. a 2. ročníku žáci začínají vytvářet jednoduché věty, kde se potřebné výrazy a spojení procvičují. Žáci

Více

Jak kriticky myslet? Kamil Gregor @kamilgregor

Jak kriticky myslet? Kamil Gregor @kamilgregor Jak kriticky myslet? Kamil Gregor @kamilgregor Inspirace Petr Ludwig Zlin.barcamp.cz Dva díly Jak se to nemá dělat (tinyurl.com/gregor-plzen) Jak se to má dělat 2 min Jak na to? Tvrzení Základem je správná

Více

RVP ŠVP UČIVO - samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami

RVP ŠVP UČIVO - samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami DODATEK č. 27 PŘEDMĚT: ČESKÝ JAZYK A LITERATURA ROČNÍK: 9. ročník ČESKÝ JAZYK - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov, rozpoznává

Více

Peníze nerostou na stromech

Peníze nerostou na stromech HOSPODAŘENÍ Peníze nerostou na stromech V minulých podkapitolách jsme si řekli, jak výrobky a služby vznikají, k čemu je využíváme, i to, jak vzniká jejich cena. Víme, že k tomu, abychom mohli něco koupit,

Více

VY_32_INOVACE_D 12 11

VY_32_INOVACE_D 12 11 Název a adresa školy: Střední škola průmyslová a umělecká, Opava, příspěvková organizace, Praskova 399/8, Opava, 746 01 Název operačního programu: OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, oblast podpory

Více

E L O G O S, ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2004, ISSN 1211-0442. ---------------------

E L O G O S, ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2004, ISSN 1211-0442. --------------------- 1 E L O G O S, ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2004, ISSN 1211-0442. --------------------- Ekonomický zákon (bytí lidsky jsoucího) a vědecký zákon ekonomický (bytí lidsky jsoucího). Vladimír Kyprý. Resumé:

Více

Předmět: Český jazyk a literatura

Předmět: Český jazyk a literatura 21. sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti 30. porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova

Více

Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kopřivnice, příspěvková organizace. Střední odborná škola MATURITNÍ PRÁCE

Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kopřivnice, příspěvková organizace. Střední odborná škola MATURITNÍ PRÁCE Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Kopřivnice, příspěvková organizace Střední odborná škola MATURITNÍ PRÁCE název práce Obor: Třída: Školní rok: jméno a příjmení autora

Více

Výstupy z RVP Učivo Ročník Průřezová témata Termín Komunikační a slohová výchova 1. plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti

Výstupy z RVP Učivo Ročník Průřezová témata Termín Komunikační a slohová výchova 1. plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti Komunikační a slohová výchova plynule čte s porozuměním texty respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru 5. v krátkých mluvených projevech správně dýchá, frázuje a volí vhodné tempo řeči 6. volí

Více

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura 3. ročník Zpracovala: Mgr. Helena Ryčlová Komunikační a slohová výchova plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti čte

Více

Funkce. Definiční obor a obor hodnot

Funkce. Definiční obor a obor hodnot Funkce Definiční obor a obor hodnot Opakování definice funkce Funkce je předpis, který každému číslu z definičního oboru, který je podmnožinou množiny všech reálných čísel R, přiřazuje právě jedno reálné

Více

EO_03. Specifikační jazyk světa ontologie

EO_03. Specifikační jazyk světa ontologie EO_03 Specifikační jazyk světa ontologie Obsah přednášky Faktická znalost. Významový trojúhelník. Ontologický rovnoběžník. Stata& fakta. Ontologie světa. Gramatika specifického jazyka světa ontologie (1/2)

Více

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. Institute of Technology And Business In České Budějovice KAPITOLA 2: PRVEK Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora

Více

Český jazyk a literatura Charakteristika vzdělávacího oboru Český jazyk v prvním období

Český jazyk a literatura Charakteristika vzdělávacího oboru Český jazyk v prvním období Tematický plán třídy 2. B Charakteristika vzdělávacího oboru Český jazyk v prvním období je součástí vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které

Více

k a p i t O l a 1 Záhada existence

k a p i t O l a 1 Záhada existence Kapitola 1 Záhada existence Všichni existujeme jen krátkou chvíli a během ní prozkoumáme jen malou část celého vesmíru. Ale lidé jsou zvídavý druh. Žasneme a hledáme odpovědi. Žijíce v tomto obrovském

Více

4. úprava 26.8.2010 ÚPRAVY VE VYUČOVACÍCH

4. úprava 26.8.2010 ÚPRAVY VE VYUČOVACÍCH 4. úprava 26.8.2010 ÚPRAVY VE VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTECH 1 ÚPRAVY VE VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTECH Projednáno pedagogickou radou dne: 26. 8. 2010 Schválila ředitelka školy: 26. 8. 2010 Platnost od: 1. 9. 2010 Podpis

Více

A7B36SI2 Tematický okruh SI11 Revidoval: Martin Kvetko

A7B36SI2 Tematický okruh SI11 Revidoval: Martin Kvetko Obsah Kvalita SW, jak zajistit kvalitu SW a jak ji ověřit Zabezpečení kvality, techniky řízení kvality SW. Potřeba kultivovat kvalitu, Cena za jakost Procesy pro řízení kvality, harmonogram řízení kvality

Více

Vzdělávací obor Německý jazyk

Vzdělávací obor Německý jazyk 7. ročník Hlavní okruhy Očekávané výstupy dle RVP ZV Metody práce (praktická cvičeni) obor navázání na již zvládnuté 1. POSLECH S Kompetence komunikativní Témata: POROZUMĚNÍM Žák rozumí jednoduchým otázkám

Více

Filozofie a společenské vědy

Filozofie a společenské vědy Filozofie a společenské vědy Studijní program: B6101 Filozofie Studijní obor: Filozofie a společenské vědy Bakalářské studium, prezenční forma studia, standardní doba studia 3 roky Výuku zajišťuje: Ústav

Více

Matematika a její aplikace Matematika 1. období 3. ročník

Matematika a její aplikace Matematika 1. období 3. ročník Vzdělávací oblast : Vyučovací předmět : Období ročník : Matematika a její aplikace Matematika 1. období 3. ročník Počet hodin : 165 Učební texty : H. Staudková : Matematika č. 7 (Alter) R. Blažková : Matematika

Více

Pokyny k vyplňování dotazníku

Pokyny k vyplňování dotazníku Recepce filosofie na českých středních školách v souvislosti s užitými způsoby výuky Pokyny k vyplňování dotazníku Dotazník je původně určen k vyplnění přímo v hodinách za mojí asistence (s případným pokusem

Více

1. Stavební management

1. Stavební management 1. Stavební management Klíčová slova: Management, podstata managementu, organizační uspořádání podniku, organizační struktura, rozhodování, osobnost manažera, projektové a procesní řízení. Anotace textu:

Více

Zefektivnění přechodu absolventů UPOL do praxe, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0049 Vědeckotechnický park Univerzity Palackého Přednáška Jana Linharta

Zefektivnění přechodu absolventů UPOL do praxe, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0049 Vědeckotechnický park Univerzity Palackého Přednáška Jana Linharta Vědeckotechnický park Univerzity Palackého Přednáška Jana Linharta Představení moderních nástrojů internetového marketingu Internet je považován za největší fenomén moderní doby. Je tedy přirozené, že

Více

4. Francouzský jazyk

4. Francouzský jazyk 4. Francouzský jazyk 62 Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Cizí jazyk Vyučovací předmět: Francouzský jazyk Charakteristika vyučovacího předmětu Vzdělávací obsah vyučovacího

Více

SOFT SKILLS A FORMY VZDĚLÁVÁNÍ

SOFT SKILLS A FORMY VZDĚLÁVÁNÍ Projekt vznikl za přispění Nadace ČEZ A FORMY VZDĚLÁVÁNÍ Společnost: VÍTKOVICE POWER ENGINEERING Zástupce: Mgr. Pavel Řehánek Soft Skills (nebo-li měkké dovednosti ) Co jsou to Soft Skills??? Pojem "osobnost"

Více

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

1 Linearní prostory nad komplexními čísly 1 Linearní prostory nad komplexními čísly V této přednášce budeme hledat kořeny polynomů, které se dále budou moci vyskytovat jako složky vektorů nebo matic Vzhledem k tomu, že kořeny polynomu (i reálného)

Více