U s n e s e n í. t a k t o : O d ů v o d n ě n í :

Transkript

1 KSBR 44 INS 28294/2013 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Michaely Zezulové, nar , bytem Biskupice 9, PSČ , o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 44 INS 28294/2013-A-6 ze dne , t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši Kč na účet soudu uvedený ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice se domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Z návrhu a jeho příloh soud zjistil, že dlužnice má pravidelný měsíční příjem představující rodičovský příspěvek ve výši Kč, má vyživovací povinnost k manželovi a dvěma dětem, z jejího příjmu nelze proto na splátky při oddlužení hradit ničeho. Dlužnice uzavřela dne s Tomášem Zezulou, nar , smlouvu o důchodu, ve které se poskytovatel důchodu zavázal dlužnici plnit měsíčně ve výši Kč. V rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře by nebylo možno z příjmu dlužnice platit nezajištěným věřitelům ničeho, dlužnice by se sama svou činností na plnění oddlužení nijak nepodílela, plnění v oddlužení by zajišťovala pouze třetí osoba (na základě smlouvy o důchodu). Soud proto shledal, že dlužnice podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by poskytoval důchodu byl reálně schopen důchod ve výši Kč měsíčně poskytovat, jelikož jeho příjem činí Kč měsíčně, ani přes výzvu soudu výši tohoto příjmu nijak nedoložil a omezil se pouze na nedostačující čestné prohlášení. Z těchto důvodů dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením

2 pokračování KSBR 44 INS 28294/2013 úpadku dlužnice je konkurs. Soud proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že z důvodu, že žádá o insolvenci, nemá žádný majetek ani finanční prostředky, tedy nemá částku Kč na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. S účinností od byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od (dále jen IZ ). Podle 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. S účinností od byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., rozhodným zněním občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) pro přiměřené použití je proto o.s.ř. ve znění účinném od Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo ( 212, 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání ( 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu

3 pokračování KSBR 44 INS 28294/2013 tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky Kč. Podle 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že je v úpadku, neboť má tři věřitele a tři peněžité závazky, které není schopna splácet po dobu delší než 3 měsíce, své závazky v návrhu specifikovala (zejména označením věřitele, výši závazků a jejich splatností, kterou uvedla ke dni , a ). K návrhu dlužnice doložila seznamy závazků, majetku a zaměstnanců. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že má v hotovosti Kč, stav účtu je záporný, nemá žádné pohledávky, nemá nemovitý a movitý majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti. V návrhu dlužnice uvedla, že má vyživovací povinnost k manželovi a dvěma dětem, má příjem ze smlouvy o důchodu ve výši Kč měsíčně, k tomu doložila smlouvu o důchodu ze dne uzavřenou mezi ní a Tomášem Zezulou, nar , jako poskytovatelem důchodu, který se ve smlouvě zavázal poskytovat dlužnici peněžitý důchod pravidelně každý měsíc částkou Kč na účet insolvenčního správce k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem. Z přehledu vyplacených dávek státní sociální podpory (přílohy k návrhu) vyplývá, že dlužnice pobírá od ledna 2010 pouze rodičovský příspěvek, v současné době ve výši Kč měsíčně. Usnesením soudu prvního stupně č. j. KSBR 44 INS 28294/2013-A-4 ze dne byla dlužnice vyzvána, aby doložila výši příjmu poskytovatele důchodu za měsíce leden až říjen K této výzvě dlužnice doložila čestné prohlášení Tomáše Zezuly ze dne , ve kterém prohlásil, že jeho příjmy z podnikání (soukromého zemědělce) jsou ve výši Kč měsíčně a po uhrazení životních nákladů je schopen hradit pravidelné měsíční plnění ve výši Kč dle smlouvy o důchodu ze dne Podle výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku Tomáš Zezula, nar , podniká jako fyzická osoba pod identifikačním číslem od , od do má přerušeno provozování živnosti, bydliště a sídlo podnikání má pod adresou Biskupice 9, PSČ V návrhu dlužnice (bod 22 formuláře) souhlas manžela s oddlužením dlužnice učinil Tomáš Zezula, nar , bytem Biskupice 9, PSČ Z výše uvedeného je zřejmé, že smlouvu o důchodu s dlužnicí uzavřel její manžel, který bude plnit podle této smlouvy ze svého příjmu z podnikání, tedy z prostředků pocházejících ze společného jmění dlužnice a jejího manžela ( 708

4 pokračování KSBR 44 INS 28294/2013 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Vzhledem k tomu, že smlouvu o důchodu by manžel plnil ze společných prostředků, s nimiž jsou dlužnice a její manžel oprávněni společně nakládat (ve prospěch plnění splátkového kalendáře), nelze tento příjem dlužnice pokládat za další osobní příjem dlužnice. Souhlas manžela dlužnice s oddlužením totiž znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění pro účely oddlužení použit, tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i případné jeho budoucí příjmy. Manžel dlužnice se tak svým souhlasem s oddlužením zavazuje poskytovat po celou dobu splátkového kalendáře veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce i z jeho příjmu plnění v rozsahu podle ustanovení 398 odst. 3 IZ, případně též usilovat o zajištění maximálního možného uspokojení společných nezajištěných závazků stejně, jak je k tomu povinna sama dlužnice. Vzhledem k tomu, že nelze přihlédnout k příjmu dlužnice na základě smlouvy o důchodu a dlužnice sama má příjem představující toliko rodičovský příspěvek ve výši Kč měsíčně, ze kterého není schopna plnit na splátkový kalendář ničeho, nelze dlužnici povolit oddlužení a její návrh na povolení oddlužení bude podle ustanovení 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut. Jediným možným řešením úpadku dlužnice je proto konkurs ( 396 IZ), a proto je nutno posoudit, zda dlužnice má pohotové finanční prostředky, případně jiný majetek, ze kterého by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení. Z insolvenčního návrhu dlužnice a seznamu majetku, jakož i odvolání dlužnice vyplývá, že tato má v hotovosti částku Kč, její účet vykazuje záporný zůstatek, nemá žádné pohledávky ani nemovitý majetek, vlastní toliko movité věci představující obvyklé vybavení domácnosti. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení tak, jak uzavřel soud prvního stupně, byť shledal jiný důvod pro zamítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužnice. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát ( 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužnice insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou Kč, když je nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem v částce Kč bez DPH (vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

5 pokračování KSBR 44 INS 28294/2013 Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem. V Olomouci dne 29. května 2014 Za správnost vyhotovení: Renáta Hrubá JUDr. Helena Myšková v.r. předsedkyně senátu