Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN"

Transkript

1

2

3

4 Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: MUDr. Vlasta Axmanová Text připomínkoval MUDr. Daniel Brandejs. Grada Publishing, a.s., 2009 Obrázek na straně 188 nakreslila Miloslava Krédlová. Ostatní obrázky dodaly autorky. Cover Photo profimedia.cz, 2009 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran stran barevné přílohy 1. vydání, Praha 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN

5 Obsah Úvod Vlastnosti živé hmoty (M. Křivánková) Funkční morfologie tkání (M. Křivánková) Buňka Stavba buňky Dělení buňky Tkáně Epitely Tkáň pojivová Tkáň svalová Tkáň nervová Regenerační schopnost tkání Kontrolní otázky Roviny, osy, směry základní orientace na lidském těle (M. Hradová) Základní roviny těla Základní směry na těle Pohyby v kloubech Kontrolní otázky Soustava kosterní (M. Hradová) Tvar a povrch kostí Stavba kostí Růst a vývoj kostí Spojení kostí Popis kostry Kostra trupu Kostra hlavy Kostra končetin Kontrolní otázky Soustava svalová (M. Hradová) Stavba kosterního svalu Cévní zásobení a inervace svalů Svalový stah a napětí

6 6 5.4 Svalová síla, práce a únava Názvy a funkce jednotlivých svalů Popis svalů Svaly hlavy Svaly krku Svaly hrudníku Svaly břicha Svaly zad Svaly končetin Kontrolní otázky Soustava oběhová (M. Křivánková, M. Hradová) Vnější a vnitřní prostředí organismu Tělní tekutiny Krev Funkce krve Složení krve Plazma Krevní buňky elementy Krevní skupiny systém AB Krev jako nárazníkový systém Zástava krvácení hemostáza Obranná schopnost krve, imunita Kontrolní otázky Krevní oběh Srdce Cévy Soustava mízní Slezina Kontrolní otázky Soustava dýchací (M. Křivánková) Stavba dýchacího systému Nos a dutina nosní Hltan Hrtan Průdušnice a průdušky Plíce Funkce dýchacího systému Mechanika dýchání

7 7.2.2 Dechový objem Řízení dýchání Mezihrudí Kontrolní otázky Soustava trávicí (M. Hradová) Přehled částí trávicí soustavy Dutina ústní Hltan Jícen Žaludek Tenké střevo Tlusté střevo Pobřišnice Velké žlázy trávicího ústrojí Slinivka břišní Játra Žlučník Trávení Metabolismus látek a energií Složení potravy Kontrolní otázky Soustava vylučovací (M. Křivánková) Ledviny Funkce ledvin Definitivní moč Řízení činnosti ledvin Vývodné cesty močové Kontrolní otázky Soustava kožní a termoregulace (M. Křivánková) Stavba kůže Pokožka Škára Podkožní vazivo Funkce kůže Přídatné kožní orgány Zrohovatělé přídatné kožní orgány Nezrohovatělé kožní orgány kožní žlázy Tělesná teplota a její řízení termoregulace

8 8 Kontrolní otázky Nervové řízení organismu (M. Křivánková, M. Hradová) Soustava smyslová Rozdělení receptorů Stavba receptorů Ústrojí čichové Ústrojí chuťové Ústrojí sluchové a rovnovážné Ústrojí zrakové Kontrolní otázky Soustava nervová Stavba nervové soustavy Řízení hybnosti Hřbetní mícha Mozek Mozkový kmen Mozeček Hlavové nervy Mezimozek Kontrolní otázky Koncový mozek Spodinová jádra Kontrolní otázky Obaly centrální nervové soustavy Mozkomíšní mok Dutiny centrální nervové soustavy Cévní zásobení mozku Kontrolní otázky Obvodové nervy Kontrolní otázky Autonomní vegetativní nervový systém Kontrolní otázky Nervová činnost Kontrolní otázky Hormonální systém (M. Hradová) Neurohumorální regulace Rozdělení hormonů Žlázy s vnitřní sekrecí

9 Podvěsek mozkový Štítná žláza Příštítná tělíska Slinivka břišní Nadledviny Mužské pohlavní žlázy Ženské pohlavní žlázy Brzlík Nadvěsek mozkový Kontrolní otázky Pohlavní systém (M. Křivánková) Reprodukční systém muže Vnitřní pohlavní orgány muže Zevní pohlavní orgány muže Mužské pohlavní hormony Reprodukční systém ženy Vnitřní pohlavní orgány ženy Ovariální cyklus Menstruační cyklus Zevní pohlavní orgány ženy Ženské pohlavní hormony Těhotenství Porod Šestinedělí Krevní oběh plodu Kontrolní otázky Odpovědi na kontrolní otázky Seznam barevných příloh Seznam zkratek Seznam použité literatury Rejstřík

10

11 Úvod Úvod Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou učebnice Somatologie pro střední zdravotnické školy. Cílem autorek bylo vytvořit dostatečně obsáhlou, srozumitelnou učebnici, která bude obsahovat všechny potřebné informace o struktuře a funkci lidského těla jako celku i jeho jednotlivých částí tak, aby studenti dané problematice porozuměli a byla jim výchozím bodem ke studiu dalších předmětů se zdravotnickým zaměřením. Pochopení stavby a funkce těla za fyziologických podmínek umožní lépe pochopit důsledky patologických procesů v době nemoci. Učebnice navazuje na obecné znalosti studentů z některých jiných předmětů, jako je biologie. Proto se podrobně nezabývá popisem některých kapitol, jako je například buňka. Témata jsou koncipována tak, aby student mohl probíranou tematiku spojit s dosavadními vědomostmi, jež mu budou sloužit jako odrazový můstek ke studiu somatologie. Učebnice je rozdělena do 13 kapitol, z nichž každá obsahuje uvedené podkapitoly. Ty učební látku rozčleňují do logických částí, které na sebe vzájemně navazují. V počátečních kapitolách se kniha zabývá složením a funkcí jednotlivých buněk a tkání, dále postupuje k orgánům, orgánovým soustavám a organismu jako celku. Významnou součástí učebnice jsou anatomické obrazy a schémata, které názorně doplňují předkládanou tematiku. V nebarevné podobě jsou řazeny k příslušnému textu v jednotlivých kapitolách učebnice. Barevné obrázky pak najdete v obrazové příloze. Za každou kapitolu je vloženo několik kontrolních otázek, které mají sloužit především studentům, ale i jejich pedagogům k rychlé orientaci o kvalitě znalostí a stupni porozumění učivu. Odpovědi na tyto otázky naleznete v příloze učebnice. Při tvorbě učebnice Somatologie pro střední zdravotnické školy jsme postupovaly podle platných učebních dokumentů a osnov pro vzdělávání na středních zdravotnických školách. Učebnice může být používána jak na středních zdravotnických školách, tak na zdravotnickém lyceu, ale i jiných školách se zdravotnickým zaměřením. Učebnice je zpracována společně s texty Somatologie/pracovní sešit pro SZŠ. Autorky 11

12 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy 1 Vlastnosti živé hmoty Na světě existuje mnoho rozmanitých živých organismů, které se od sebe již na první pohled velmi odlišují. Základní vlastnosti však mají stejné. Každá živá hmota je vybavena takovými vlastnostmi, které jí umožňují přežít a zachovat si stálé vnitřní prostředí. K základním vlastnostem živé hmoty patří: Látková výměna je to soubor chemických reakcí, které probíhají v živých organismech. Prostřednictvím těchto reakcí organismus: rozkládá složité látky přijímané ze zevního prostředí jako potravu na jednoduché a získává z nich energii; těmto procesům říkáme katabolické vytváří nové, složitější látky nezbytné pro svou existenci; těmto procesům říkáme anabolické Rozmnožování zajišťuje vznik potomstva a zachování živočišného druhu. Dědičnost se schopností rozmnožovat se souvisí další schopnost živé hmoty předávat potomstvu dědičné informace. Tím je zajištěno předávání hlavně těch vlastností, které se při vývoji druhu osvědčily jako úspěšné. Dráždivost je to schopnost živé hmoty rozpoznat a správně reagovat na změny ve vnějším nebo vnitřním prostředí. To je základ pro udržení stálosti vnitřního prostředí homeostázy. Autoregulace schopnost řízení sebe sama. Tato vlastnost souvisí s dráždivostí. Na základě změn v prostředí jsou živé organismy schopny měnit svoje chování. Schopnost pohybu tato základní vlastnost živé hmoty je významná hned z několika důvodů. Umožňuje vyhledávat potravu, měnit prostředí, uniknout z nebezpečí atd. Vývoj proces vývoje probíhá neustále. Živé organismy se vyvíjejí od nejjednodušších ke složitějším. Zdokonalují se, přizpůsobují se svému prostředí, nebo naopak, prostředí, v němž žijí, přizpůsobují svým potřebám. 12

13 Funkční morfologie tkání 2 2 Funkční morfologie tkání 2.1 Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů jednobuněčných i mnohobuněčných rostlin i živočichů včetně člověka, která je schopna samostatné existence. Všechny životní děje organismu probíhají v buňkách (obr. P1). Rostlinné i živočišné buňky mají v podstatě stejnou stavbu. Liší se pouze některými organelami, stavbou buněčné membrány a svojí funkcí. Dále se budeme zabývat pouze buňkou živočišnou. Každá buňka je schopna: syntetizovat bílkoviny uvolňovat energii rozmnožovat se a předávat genetickou informaci provádět látkovou výměnu Tvar i velikost buněk je velmi variabilní. Základní tvar buněk je kulovitý. V lidském těle se však nacházejí buňky tvarově velmi rozmanité, např. kubického tvaru, dlaždicové, vřetenovité nebo válcové. Zvláštní tvar mají buňky nervové, které jsou hvězdicovité s mnoha výběžky. Velikost buňky je obvykle mikroskopická. Mezi nejmenší buňky patří např. červené krvinky, buňky mozečku atd. K největším patří naopak ženská pohlavní buňka vajíčko Stavba buňky Všechny živočišné buňky obsahují stejné základní stavební části. Jsou to: buněčná (cytoplazmatická) membrána cytoplazma organely Buněčná membrána Je tenký obal na povrchu buňky. Skládá se ze dvou vrstev bílkovin, mezi nimiž je vrstva lipidů. Obsahuje také menší množství sacharidů. Membrána odděluje buňku od okolí, udržuje její tvar a obsah. 13

14 2 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy Buněčná membrána je polopropustná (semipermeabilní). To znamená, že propouští jen některé látky, hlavně ty o malé molekule. Transport látek přes stěnu buňky probíhá: pasivně prostou difuzí přes buněčnou membránu aktivně pomocí jiných látek, tzv. přenašečů: pomocí receptorů neboli čidel na povrchu buněčné membrány, jež mají schopnost rozpoznat určitou látku, kterou na sebe naváží a umožní její vstup do buňky. Cytoplazma Je koloidní roztok (roztok bílkovin), který tvoří vnitřní polotekuté prostředí buňky. Vedle bílkovin jsou zde přítomny také cukry, tuky, minerály a enzymy. V cytoplazmě jsou uloženy buněčné organely. Probíhá zde řada biochemických reakcí. Cytoplazma uvnitř buňky neustále proudí, pohybuje se. Organely Jsou drobné buňky uložené v cytoplazmě, ohraničené membránou. Patří mezi ně např. endoplazmatické retikulum systém trubiček a váčků, které prostupují cytoplazmu a spojují buněčnou membránu, membránu jádra a cytoplazmu. Významně se tak podílí na transportu látek uvnitř buňky i mimo ni. Probíhá zde také syntéza molekul, které tvoří ostatní organely: proteinů, lipidů atd. Rozeznáváme: Drsné endoplazmatické retikulum na jeho membráně jsou vázány drobné hrudkovité organely ribozomy. Hladké endoplazmatické retikulum nemá na membráně ribozomy. Druhy organel: Ribozomy jsou drobné hrudkovité útvary, které se připojují na membránu endoplazmatického retikula. Ribozomy jsou místem tvorby bílkovin (proteosyntézy). Golgiho aparát skládá se z řady nestejně velkých plochých váčků a množství drobných měchýřků na jejich povrchu. Golgiho aparát se podílí na tvorbě sekretů, které se zde hromadí. Ve váčcích jsou také uloženy produkty ribozomů látky bílkovinné povahy jako 14

15 Funkční morfologie tkání 2 hormony, protilátky. Ty jsou prostřednictvím malých měchýřků transportovány z buňky. Lysozomy jsou drobné dutinky v buňce ohraničené membránou. Mají nepravidelný tvar. Obsahují hydrolytické enzymy, které rozkládají biologické látky. Lysozomy mají schopnost odbourávat poškozené části vlastní buňky nebo odbourávají cizorodé látky z okolí buňky, které pohlcují prostřednictvím fagocytózy. Lysozomy se tak účastní obranných reakcí organismu. Mitochondrie jsou buněčné organely ovoidního tvaru. Jejich základní funkcí je buněčné dýchání, oxidace, při které se uvolňuje energie pro činnost buňky. Množství mitochondrií je v různých buňkách různé. Nejvíce jich obsahují buňky metabolicky velmi aktivní. K nim patří především buňky jaterní, v jejichž cytoplazmě může být přítomno až několik tisíc mitochondrií. Centriol je dělicí tělísko buňky. Tyto organely jsou uloženy po dvojicích v blízkosti jádra. Jsou přítomny v buňce, která se nedělí, ale aktivní jsou pouze v dělící se buňce. Centrioly zahajují vznik tzv. dělicího vřeténka. Společně pak zajišťují přesné rozdělení genetické výbavy buňky mezi nově vznikající dceřiné buňky. Jádro (nucleus) je největší a nejvýznamnější buněčnou organelou. Na jeho povrchu je dvojitá jaderná membrána. Vnitřní prostor buněčného jádra je vyplněn karyoplazmou, v níž se nachází hrudkovitá hmota chromatin, ze které jsou vytvořeny vláknité chromozomy. Hrudky chromatinu jsou složeny z deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Každou molekulu DNA vytvářejí dva polynukleové řetězce, které se otáčejí kolem své osy a vytvářejí tak dvojitou šroubovici. Chromozomy uchovávají genetickou informaci a předávají ji dalším generacím. V každé buňce je přesný počet chromozomů. Každá somatická (tělesná) buňka obsahuje 23 párů, tedy 46 chromozomů. Pohlavní buňky (vajíčka a spermie) obsahují pouze poloviční počet chromozomů. Jeden z 23 párů chromozomů je tzv. pohlavní a určuje pohlaví jedince. Jedná se o chromozomy X a Y. Ženské pohlavní buňky jsou nositeli pouze chromozomu X, mužské pohlavní buňky jsou nositeli chromozomu X nebo Y. Po splynutí, spárování chromozomu X a X se vyvíjí nový jedinec ženského pohlaví, po splynutí chromozomů X a Y se vyvíjí jedinec pohlaví mužského. Ve většině buněk je přítomno jedno jádro. Jsou však známy buňky bezjaderné, k nimž patří např. zralý erytrocyt. K buňkám s větším 15

16 2 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy počtem buněčných jader naopak patří buňky příčně pruhované svaloviny. Jadérko (nucleolus) je kulovité tělísko uvnitř buněčného jádra. Jádro obsahuje obvykle jedno, někdy i více jadérek. Jadérko je místem tvorby bílkovin a ribonukleové kyseliny (RNA). Ta se hromadí uvnitř jadérka a dostává se také do cytoplazmy. RNA je nezbytná pro přenos genetické informace. Tab. 1 Složení buňky Buněčná membrána Cytoplazma Organely endoplazmatické retikulum ribozomy Golgiho aparát lysozomy mitochondrie centriol jádro jadérko odděluje buňku od okolí, je polopropustná, obsahuje vazebná místa koloidní roztok uvnitř buňky drobné orgány buňky zabezpečuje transport látek buňkou, tvoří molekuly potřebné pro ostatní organely syntéza bílkovin podílí se na tvorbě sekretů, skladuje a transportuje látky bílkovinné povahy obranná funkce ničí škodlivé látky probíhá zde buněčná oxidace, přitom se uvolňuje energie uplatňují se při dělení buňky, zajišťují přesné rozdělení genetického materiálu v dělící se buňce obsahuje chromozomy nositele dědičné informace obsahuje RNA nezbytnou pro přenos dědičné informace Dělení buňky Buňky živých organismů se rozmnožují dělením. Každá nová buňka může vzniknout pouze buněčným dělením, tedy opět z buňky. V lidském těle však existují i buňky, které ztrácejí schopnost dělení. Patří k nim erytrocyty a buňky nervové nově se ukazuje schopnost regenerace nervových buněk. 16

17 Funkční morfologie tkání 2 Druhy buněčného dělení: Nepřímé buněčné dělení (mitóza) probíhá ve čtyřech fázích, ve kterých dochází k rozdělení mateřské buňky ve dvě buňky dceřiné, přičemž je genetický materiál přesně rozdělen a dochází k jeho replikaci (zdvojení). Buňky dceřiné tak obsahují plný (diploidní) počet chromozomů jako buňky mateřské. Přímé buněčné dělení (amitóza) je nejjednodušší způsob rozmnožování buněk. Buňka roste, protahuje se, začne se zaškrcovat, až se zcela rozdělí na dvě dceřiné buňky. Toto buněčné dělení je snadné a rychlé, genetický materiál ale není přesně rozdělen mezi obě nově vzniklé dceřiné buňky. Tento způsob buněčného dělení můžeme vidět u nádorových buněk. Redukční dělení ( meióza) je takový druh buněčného dělení, při kterém dochází k redukci genetického materiálu. Nově vzniklá buňka tak obsahuje pouze poloviční (haploidní) počet chromozomů. Tento druh buněčného dělení je typický pro pohlavní buňky. 2.2 Tkáně Soubory buněk, které mají stejný tvar a stejnou hlavní funkci, se nazývají tkáně. Každý orgán v lidském těle je složen z několika druhů tkání. Např. srdce se skládá ze svalové tkáně, vazivové tkáně, která tvoří chlopně a tzv. srdeční skelet, dále z krycího epitelu, který se nachází na povrchu nitroblány srdeční. Srdce obsahuje také speciální vodivou svalovinu, která umožňuje práci srdce. Orgány, které v lidském těle zajišťují společnou funkci, vytvářejí orgánové soustavy, např. soustavu trávicí, vylučovací, dýchací, pohybovou Všechny orgánové soustavy jsou vzájemně funkčně propojeny a vytvářejí jeden harmonický celek lidský organismus. Pro správnou funkci organismu jako celku je nezbytné, aby správně pracovaly a vzájemně spolupracovaly všechny jeho části všechny orgánové soustavy, jednotlivé orgány i tkáně. V lidském těle se vyskytují čtyři typy tkání: 1. epitely 2. pojivová tkáň 3. svalová tkáň 4. nervová tkáň 17

18 2 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy * Mezi tkáně bývá někdy řazena také krev jako tzv. tekutá tkáň. Pro její složitost a význam bude krvi věnována samostatná kapitola Epitely Jsou to tkáně, které kryjí povrch orgánů nebo vystýlají tělní dutiny a duté orgány (obr. P2). Jsou složeny z buněk, velmi těsně k sobě přiložených, s malým množstvím mezibuněčné hmoty. Nemají vlastní cévní zásobení a jsou vyživovány difuzí látek z tkání uložených pod epitelem. Dělení epitelů Podle tvaru buněk a počtu jejich vrstev: Jednovrstevný epitel: plochý (dlaždicový): vystýlá dutinu břišní, dutinu hrudní, tvoří vnitřní vrstvu cév krychlový (kubický): tvoří hlubší vrstvy pokožky válcový (cylindrický): tvoří vnitřní vrstvu střeva válcový, na povrchu opatřený řasinkami (řasinkový): tvoří vnitřní vrstvu dýchacích cest Vícevrstevný epitel: mnohovrstevný dlaždicový: tvoří povrch kůže vícevrstevný cylindrický: vystýlá močovou trubici přechodný: tvoří vnitřní vrstvu močového měchýře a skládá se z buněk, které mají schopnost měnit svou velikost podle toho, je-li močový měchýř prázdný nebo plný Podle funkce: Epitel krycí a výstelkový chrání povrch těla, orgánů a vnitřní povrch tělních dutin a dutých orgánů. Epitel žlázový tvoří základ žláz, které jsou schopny tvořit určité látky. Žlázy nezůstávají na povrchu, zanořují se hlouběji do organismu. Podle tvaru rozdělujeme žlázy na: trubicovité tubulární váčkovité alveolární smíšené tuboalveolární 18

19 Funkční morfologie tkání 2 Podle funkce dělíme žlázy na: sekreční látky, které produkují, se nazývají sekrety a jsou pro tělo potřebné (např. žaludeční šťáva) exkreční látky, které produkují, jsou odpadní, nazýváme je exkrety a jsou vylučovány ven z těla (např. pot, moč) inkreční látky, které produkuje tento typ žláz, jsou vysoce specializované a nazýváme je hormony Žlázy sekreční a exkreční mají vlastní vývody, jejich produkty se dostávají na povrch těla, a proto je nazýváme exokrinní žlázy. Inkreční žlázy nemají vlastní vývod a své produkty hormony předávají přímo do krve, tedy dovnitř těla, a proto je nazýváme také endokrinní žlázy. Epitel resorpční je tvořen buňkami, které mají schopnost vstřebávat látky ze svého okolí. Nachází se hlavně v tenkém střevě. Epitel smyslový je tvořen buňkami, které reagují na různé druhy podnětů ze zevního nebo vnitřního prostředí. Na světelné podněty reagují buňky sítnice oka, na zvukové podněty reagují buňky sluchového orgánu ve vnitřním uchu, na pachové podněty reagují buňky čichového políčka v dutině nosní. Tab. 2 Dělení epitelů podle tvaru buněk a počtu jejich vrstev Jednovrstevný epitel Vícevrstevný epitel plochý (dlaždicový) krychlový (kubický) válcový (cylindrický) válcový řasinkový vícevrstevný dlaždicový vícevrstevný cylindrický vícevrstevný přechodný vystýlá tělní dutiny, vnitřní vrstva cév hlubší vrstvy pokožky vnitřní vrstva střeva vnitřní vrstva dýchacích cest povrchové vrstvy kůže vystýlá močovou trubici vnitřní vrstva močového měchýře 19

20 2 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy Tab. 3 Dělení epitelu podle funkce Epitel krycí a výstelkový Epitel žlázový Epitel resorpční Epitel smyslový chrání povrch těla, orgánů a vnitřní povrch tělních dutin a dutých orgánů tvoří základ žláz, které jsou schopny tvořit určité látky, produkty má schopnost vstřebávat látky ze svého okolí, nachází se hlavně v tenkém střevě reaguje na různé druhy podnětů ze zevního nebo vnitřního prostředí Tkáň pojivová Pojivové tkáně spojují některé části organismu a mají funkci opory těla. Patří mezi ně vazivo, chrupavka a kost. Všechny pojivové tkáně mají stejnou základní stavbu: skládají se z buněk, mezibuněčné hmoty a vláken. Buňky jsou pro každou pojivovou tkáň jiné, specifické pro vazivo fibrocyty, pro chrupavku chondrocyty, pro kost osteocyty. Mezibuněčná hmota je beztvarý koloidní roztok s velkým množstvím bílkovin. Vlákna pojivové tkáně jsou trojího druhu: kolagenní vlákna jsou tuhá a pevná elastická vlákna jsou pružná retikulární vlákna vytvářejí síťovitou strukturu Druh buněk, množství mezibuněčné hmoty a převažující typ vláken určují, o jaký druh pojivové tkáně se jedná a jaké jsou její vlastnosti. Vazivo Podle množství mezibuněčné hmoty a typu vláken rozlišujeme několik druhů vazivové tkáně: Tuhé (kolagenní) vazivo obsahuje převážně kolagenní vlákna. Tvoří vazy zpevňující klouby a šlachy, kterými se svaly upínají ke kosti. Řídké vazivo vyplňuje štěrbiny mezi jednotlivými orgány, a proto se pro tento typ vaziva vžil název vmezeřené. 20

21 Funkční morfologie tkání 2 Elastické vazivo tvoří pružné vazy na páteři, které jí umožňují značný rozsah pohybu. Tukové vazivo je složeno z vazivových buněk, které mají ve své cytoplazmě kapku tuku, tvoří vrstvu v podkoží, kde slouží jako zásobárna energie při hladovění, vytváří polštář okolo některých orgánů, jako jsou ledviny, oko a další, a chrání je tak proti mechanickému poškození při nárazech, má funkci termoregulační. Retikulární (síťovité) vazivo obsahuje retikulární vlákna a zvláštní, rozvětvené buňky, které společně vytvářejí prostorovou síť, jež tvoří základ mízních uzlin, kostní dřeně a sleziny. Chrupavka Je to pevná, tuhá, bezcévnatá pojivová tkáň, která nemá inervaci. Podle množství jednotlivých základních složek rozeznáváme několik druhů chrupavek: Hyalinní (sklovitá) chrupavka je bílá, velmi tvrdá, ale křehká, kryje kloubní konce kostí a tvoří chrupavky hrtanu a průdušnice. Elastická chrupavka obsahuje velké množství elastických vláken, proto je velmi pružná, vytváří podklad ušního boltce a příklopky hrtanové. Vazivová chrupavka je velmi pevná a odolná, vytváří meziobratlové ploténky a nitrokloubní destičky. Kost V mezibuněčné kostní tkáni jsou, na rozdíl od předcházejících pojivových tkání, uloženy minerální látky, hlavně vápník, fosfor a sodík. Proto je kost nejtvrdší ze všech pojivových tkání. Kostní buňky, mezibuněčná hmota a vlákna (obr. P3) tvoří tzv. organickou, ústrojnou část kosti neboli ossein. Minerální látky tvoří anorganickou, neústrojnou část kosti. V dětství převládá organická část kostní tkáně, kost je pružnější. Ve stáří naopak převládá anorganická část, kost je křehká a snadno se láme Tkáň svalová Základní stavební a funkční jednotkou svalové tkáně jsou svalové buňky. V lidském těle se vyskytují tři typy svalových buněk a podle nich také rozlišujeme tři typy svalové tkáně. 21

22 2 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy Svalová tkáň má schopnost smršťovat se, čímž dochází ke zkracování svalových vláken a celého svalu. Smrštění je umožněno přítomností kontraktilních, smrštitelných jednotek bílkovinné povahy aktinu a myozinu v cytoplazmě svalových buněk. Aktin a myozin mají strukturu vláken, která se do sebe zasouvají, čímž dochází ke zkrácení svalu. Druhy svalové tkáně: Hladká svalová tkáň je tvořena svalovými buňkami protáhlého vřetenovitého tvaru, které mají v cytoplazmě jen jedno jádro; tvoří stěny dutých orgánů a svalovou vrstvu cév. Hladkou svalovinu neovládáme vlastní vůlí. Příčně pruhovaná (kosterní) svalovina je tvořena svalovými buňkami vláknitého tvaru, které mají v cytoplazmě více jader; tvoří svaly přiložené ke kostře (tzv. svaly kosterní) končetinové, zádové, břišní, svaly dna pánevního, žvýkací a mimické svaly, které ovládáme vlastní vůlí (obr. P4). Svalovina srdeční je tvořena svalovými buňkami vláknitého tvaru s jedním jádrem uprostřed, vlákna jsou pospojována plazmatickými můstky a vytváří síťovitou strukturu, jež umožňuje rychlý přenos vzruchu po celé srdeční svalovině, kterou neovládáme vlastní vůlí Tkáň nervová Základními vlastnostmi nervové tkáně jsou dráždivost a vodivost. To znamená, že nervová tkáň je schopna reagovat na podněty a vést, předávat je dál. Základní stavební a funkční jednotkou nervové tkáně je nervová buňka neuron. Neuron se skládá z těla nervové buňky a z výběžků dvojího typu: dendritů a neuritů. Dendrity jsou krátké, keříčkovitě rozvětvené výběžky, které vedou vzruchy směrem do těla buňky tedy dostředivě. Neurit (axon) je jeden dlouhý výběžek, méně rozvětvený, který vede vzruchy směrem od těla buňky k výkonnému orgánu, efektoru tedy odstředivě. V centrálním nervovém systému se kromě nervových buněk vyskytují ještě buňky podpůrné neboli gliové. Ty vytvářejí vhodné podmínky pro funkci neuronů. 22

23 Funkční morfologie tkání 2 Tuková tkáň Kostní tkáň Nervová tkáň Hladká svalovina Příčně pruhovaná svalovina Srdeční svalovina Obr. 1 Tkáně Regenerační schopnost tkání Regenerace je schopnost hojení, obnovení poškozené tkáně. Je dána schopností buněk dané tkáně dělit se a závisí na jejím cévním zásobení. Každý druh tkáně má proto jinou schopnost regenerace. Epitely regenerují většinou dobře a rychle. Pouze epitel smyslový má omezenou schopnost regenerace a obvykle dojde k trvalému zhoršení jeho funkce. 23

24 2 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy Pojivové tkáně: Vazivo regeneruje dobře a rychle, v poškozené tkáni se vytváří vazivová jizva. Chrupavka poškození se hojí pomalu, u hyalinních chrupavek s trvalým zhoršením funkce. Kost regeneruje dobře, ale pomalu; v místě zlomení se vytvoří krevní výron, postupně zde začnou vznikat vazivové buňky, které vytvoří tzv. vazivový svalek, do něhož se začnou ukládat minerální látky, tkáň tak postupně mineralizuje, stává se opět tvrdou a pevnou. Svalová tkáň regeneruje hůře, poškozená svalová vlákna jsou nahrazována vazivovými buňkami, v místě poranění tak vzniká vazivová jizva a tím dochází k poškození funkce svalu. Nervová tkáň má velmi omezenou schopnost regenerace, protože nervové buňky ztrácejí brzy po narození schopnost dělení. Dojde-li k jejich poškození, nemohou regenerovat a rozpadají se. Pouze výběžky nervových buněk jsou schopny regenerace a mohou znovu dorůst, ale pouze tehdy, je-li zachována jejich myelinová pochva. Regenerace je však zdlouhavá a obvykle ne zcela funkční. Kontrolní otázky Co je to buňka? Jaké základní schopnosti má živočišná buňka? Jaké jsou základní stavební části buňky? Kolik chromozomů obsahuje buňka somatická a kolik buňka pohlavní? Vyjmenujte čtyři typy tkání, které se vyskytují v lidském těle. Jaké tkáně patří mezi pojivové? Jak se nazývá základní stavební a funkční jednotka nervové tkáně? Která tkáň v lidském těle má nejmenší schopnost regenerace? 24

25 Roviny, osy, směry základní orientace na lidském těle 3 3 Roviny, osy, směry základní orientace na lidském těle Při popisu lidského těla vycházíme z tzv. základního anatomického postavení, popisovaný člověk stojí vzpřímeně čelem k nám, s připaženými horními končetinami a s dlaněmi obrácenými dopředu. 3.1 Základní roviny těla Střední mediánní (dělí tělo na pravou a levou polovinu) Roviny šípové sagitální (rovnoběžné s rovinou střední) Svislé roviny roviny čelní frontální (dělí tělo na přední a zadní část) Příčné transverzální (roviny jdoucí tělem kolmo na podélnou osu těla) Osy: osa svislá osa předozadní osa příčná 3.2 Základní směry na těle Vertikální směr: hlavový, kraniální cranialis; horní superior ocasní, kaudální caudalis; dolní inferior Označení na končetinách: k trupu, proximální proximalis od trupu k prstům, distální distalis Předozadní směr: směr břišní, ventrální ventralis; přední anterior směr zádový, dorzální dorsalis; zadní posterior 25

26 3 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy Horizontální směr: směr vnitřní, ke střední rovině, mediální medialis směr zevní, od střední roviny ke stranám, laterální lateralis strana pravá, napravo dexter strana levá, nalevo sinister Označení hloubky: povrchový superficialis; zevní externus hluboký profundus; vnitřní internus Označení na horní končetině: strana loketní, vnitřní okraj ulnaris strana vřetenní, zevní okraj radialis dlaňová strana palmaris hřbet ruky dorsalis Označení na dolní končetině: vnitřní okraj nohy tibialis zevní okraj nohy fibularis ploska nohy plantaris hřbet nohy dorsalis 3.3 Pohyby v kloubech Ohnutí flexe, natažení extenze Přitažení addukce, odtažení abdukce Otáčení rotace (zevní, vnitřní) Otočení ruky hřbetem nahoru, kosti předloktí jdou rovnoběžně pronace Otočení ruky dlaní nahoru, kosti předloktí jsou překříženy supinace Kontrolní otázky Jak se nazývá rovina dělící tělo na pravou a levou polovinu? Jak se nazývá hřbetní strana ruky a nohy? Jaký je název pro označení strany nalevo a napravo? 26

27 Roviny, osy, směry základní orientace na lidském těle 3 a mediánní b frontální c transverzální d laterální e kraniální f kaudální a b e d c f Obr. 2 Základní roviny a směry lidského těla 27

28 4 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy 4 Soustava kosterní Soustava kosterní spolu se soustavou svalovou tvoří celek, poskytuje oporu a umožňuje pohyb. Je tvořena souborem kostí a kostních spojů. Kostí je v lidském těle přes Tvar a povrch kostí Kost os Tvoří základ pohybového systému. Základem kostní tkáně jsou kostní buňky osteocyty. Kostní tkáň je dále tvořena z kolagenních vláken a mezibuněčné hmoty. Tvar kostí: kosti krátké (kosti zápěstí a obratle) kosti dlouhé (kost stehenní a pažní) kosti ploché (lopatka) kosti nepravidelné (dolní čelist) Stavba kosti dlouhé Střední část kosti se nazývá tělo kosti corpus, diafýza. Dva rozšířené konce kosti se nazývají epifýzy (kloubní konce pokryté vrstvičkou sklovité hyalinní chrupavky). Uvnitř dlouhé kosti je dřeňová dutina s kostní dření (medulla osium). Povrch kostí Na povrchu kostí je vazivový obal nazývaný okostice periost (periosteum). Okostice je silně prokrvena a tím je zajištěna výživa kostí, přítomnost nervových vláken má za následek velkou citlivost. Vnitřní vrstva okostice obsahuje kostitvorné buňky a jejich činností roste kost do šířky. 28

29 Soustava kosterní 4 a epifýza b diafýza c kostní dřeň d okostice e kost kompaktní f kost houbovitá g růstová chrupavka f g a c e b d g f a Obr. 3 Stavba kosti dlouhé 4.2 Stavba kostí Kost se skládá ze dvou částí: 1. Kost plná, hutná (kompaktní) je složena z hustě uspořádané kostní tkáně kruhovitě vrstvenými lamelami, ve kterých jsou kostní buňky osteocyty. Kompaktní kost tvoří tělo dlouhých kostí a povrchovou vrstvu kostí plochých a krátkých. 2. Kost houbovitá (spongiózní) je tvořena trámečky, které vytvářejí prostorovou síť, a tato kostní úprava se nazývá architektonikou kosti. Kost houbovitá vyplňuje epifýzy dlouhých kostí, vnitřek plochých a krátkých kostí. Lamely kostní tkáně jsou vrstveny plošně na sebe. Kostní dřeň je jak v dřeňové dutině dlouhých kostí, tak mezi trámečky kosti houbovité. V raném dětství má červenou barvu, je to krvetvorná tkáň, později žloutne přítomností tuku a krvetvorná schopnost 29

30 4 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy je v dospělosti zachována zejména v plochých kostech (kost hrudní, obratle, žebra, kost kyčelní). 4.3 Růst a vývoj kostí Většina kostí vzniká z pojivové tkáně chrupavky. Přeměna pojiva v kost se nazývá kostnatění osifikace. Nejprve se utvoří malé jádro kostní tkáně osifikační centrum, ze kterého postupuje osifikace dále. U plochých a krátkých kostí je osifikační centrum uprostřed a pak postupuje osifikace k okrajům. U dlouhých kostí je osifikační centrum uprostřed kosti, na povrchu i uvnitř kostí a osifikace se šíří k oběma koncům. Mezi hlavicí a tělem kosti zůstávají po narození růstové chrupavky, kost z nich roste do délky a osifikační centra postupně také osifikují. Do šířky kost roste z vnitřních vrstev okostice. Látková výměna v kostech Pro zdravý vývoj kostí je nejdůležitější činnost žláz s vnitřní sekrecí (hypofýzy, štítné žlázy a příštítných tělísek), sluneční záření, vápník, fosfor a vitamin D. Kostní tkáň se časem obnovuje, dochází k její přestavbě, staré lamely jsou resorbovány a vytvářejí se lamely nové. Do krve se při přestavbě kostní hmoty odbourávají minerální látky, ty se zase zpětně resorbují, a jejich příjem i výdej je proto v krvi v rovnováze. 4.4 Spojení kostí Pevné spojení kostí: vazivem (lebeční švy) chrupavkou (kost hrudní se žebry) kostní tkání (kost křížová, kost pánevní) Pohyblivé spojení kostí: klouby Klouby rozdělujeme: Podle počtu spojených kostí: jednoduché (spojení dvou kostí) 30

31 Soustava kosterní 4 složené (spojení tří a více kostí nebo dvou kostí a vložené destičky) Podle rozsahu pohybu: tuhé (pánevní kost a kost křížová) více pohyblivé (ostatní) Podle tvaru styčných ploch: kulovitý, vejčitý, kladkový, válcový, plochý, sedlový Tab. 4 Druhy kloubů a jejich výskyt kulovitý vejčitý kladkový válcový plochý sedlový kloub ramenní kloub nosičotýlní kloub pažněloketní kloub vřetenoloketní kloub meziobratlový kloub palce ruky Kloub (articulatio) obecná stavba Popis kulovitého kloubu: Kloubní plocha skládá se z kloubní hlavice a kloubní jamky, které do sebe zapadají (na kloubních plochách je tenká vrstva hyalinní chrupavky). Kloubní pouzdro je uvnitř vystláno synoviální výstelkou, produkuje kloubní maz synovii. Ta zvlhčuje třecí plochy kloubu a vyživuje chrupavku. Dále obsahuje cévy a nervy a zevně je kloubní pouzdro zpevněno vazy ligamenty. Kloubní dutina Zvláštní zařízení kloubu: kloubní lem chrupavčité destičky disky a menisky (vyrovnávají nerovnosti kloubního spojení) kloubní vazy kloubní svaly 31

32 4 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy a kloubní hlavice b kloubní jamka c chrupavčité destičky d kloubní dutina e kloubní pouzdro f kloubní chrupavka a d f b d c e a c b e Obr. 4 Popis kloubu 4.5 Popis kostry Kostra člověka se skládá z: kostry trupu (osový skelet) kostry hlavy (lebka) kostry končetin (horní a dolní končetiny) Kostra trupu Kostru trupu tvoří: páteř hrudní kost žebra Páteř columna vertebralis Je umístěna na zádové straně trupu, je pevná, pružná a pohyblivá. Je složena z obratlů. Obratle (vertebrae) patří mezi krátké kosti a rozeznáváme na nich tělo, oblouk, otvor a výběžky. 32

33 Soustava kosterní 4 Tab. 5 Obratle, jejich počet a označení krční obratle 7 vertebrae cervicales C 1 C 7 hrudní obratle 12 vertebrae thoracicae Th 1 Th 12 bederní obratle 5 vertebrae lumbales L 1 L 5 kost křížová 5 os sacrum S 1 S 5 kostrč 4 5 vertebrae coccygeae Co 1 Co 4 5 Obratle na sebe navazují, z jednotlivých otvorů vzniká souvislý kanál páteřní, v němž je uložena mícha. Mezi jednotlivými obratli jsou chrupavčité destičky meziobratlové disky (disci intervertebrales). Z meziobratlových otvorů vystupují míšní nervy. Dva první krční obratle mají odlišný tvar. První se nazývá nosič atlas a nemá vůbec tělo. Atlas se nahoře spojuje s týlní kostí lebky a dole s druhým krčním obratlem zvaným čepovec axis, který má na horní straně výběžek zvaný zub čepovce. Krční páteř pokračuje dvanácti obratli hrudními a poté pěti bederními. Kost křížová vznikla srůstem pěti obratlů a u žen je kratší. Kostrč se skládá ze čtyř až pěti zakrnělých a srostlých obratlů, které jsou pozůstatkem ocasní páteře. Zakřivení páteře Z boční strany je páteř dvakrát esovitě prohnutá. Prohnutí dopředu se nazývá lordóza (krční a bederní), prohnutí dozadu kyfóza (hrudní a křížová). Zakřivení páteře vzniklo v důsledku vzpřímeného držení těla a rozvoje svalstva trupu. Páteř je tak pružná a pomáhá tlumit nárazy při chůzi. Hrudník thorax Kromě hrudních obratlů zahrnuje žebra a kost hrudní, vytváří hrudní dutinu, chrání hrudní orgány srdce a plíce. Žebra costae Zahrnují dvanáct párů obloukovitě prohnutých a oploštělých kostí, které se připojují hlavicí žeberní k hrudním obratlům. Žebra rozdělujeme na: sedm párů žeber pravých costae verae, chrupavčitě připevněných ke kosti hrudní 33

34 4 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy tři páry žeber nepravých costae spuriae, chrupavkami připojených k žebrům pravým dva páry žeber volných costae fluctuantes, volně končících ve stěně břišní Kost hrudní sternum Je plochá kost na přední straně hrudního koše. K hrudní kosti se připojují dvě klíční kosti. Na kosti hrudní se popisují tři části: 1. Rukojeť manubrium (v horním okraji rukojeti je vykrojení ohraničující hrdelní jamku jugulum). 2. Tělo corpus (na okrajích těla jsou zářezy pro skloubení se žebry). 3. Mečovitý výběžek processus xiphoideus. a kost klíční b rukojeť kosti hrudní c tělo kosti hrudní d mečovitý výběžek kosti hrudní a b c d e žebra (pravá, nepravá, volná) f kost pánevní g kost křížová h bederní obratle e e h e f g Obr. 5 Kostra trupu 34

35 Soustava kosterní Kostra hlavy Kostra hlavy se nazývá lebka. Kostra lebky (uranium) se dělí: na mozkovou část na obličejovou část Mozková část lebky se dělí: klenba lebeční (calva) spodina lebeční (báze) dutina lebeční (cavum cranii), ve které je uložen mozek Mozková část lebky Kost týlní (os occipitale) je uložena vzadu na lebce, uprostřed těla kosti je týlní otvor, kterým vstupuje mícha. Kolem týlního otvoru jsou dva hrboly pro spojení s prvním krčním obratlem atlasem. Kosti temenní (ossa parietalia) jsou párové kosti, tvoří horní část lebeční klenby. Jsou spojeny korunovým švem s kostí čelní a lambdovým švem s kostí týlní. Na vrcholu klenby lebeční jsou obě kosti temenní spojeny švem šípovým. Kost čelní (os frontale) tvoří podklad pro čelo a strop pro očnice. Nad očnicemi jsou v kosti párové čelní dutiny, které jsou spojeny s nosní dutinou a patří k vedlejším nosním dutinám. Kosti spánkové (ossa temporalia) jsou kosti nepravidelného a velmi složitého tvaru. Zevní část kostí je tenká jako šupina a je posazena mezi kost klínovou, týlní. Kosti tvoří klenbu lebeční a vybíhají v lícní výběžek kosti spánkové. Pyramidová část kostí je značně tvrdá (kost skalní) a uvnitř je uloženo sluchové a rovnovážné ústrojí. Na spodině spánkových kostí je bradavkový výběžek a ještě před ním ostrý bodcový výběžek, na který je zavěšena jazylka a hrtan. Kost klínová (os sphenoidale) je kost uložená na spodině lebeční, vybíhá do stran malými a velkými křídly, které se napojují k čelní, temenní a spánkové kosti. Ve střední části stropu kosti je prohlubeň zvaná turecké sedlo. V těle kosti je párová dutina klínová, která náleží k vedlejším nosním dutinám. Kost čichová (os ethmoidale) leží v zářezu kosti čelní před kostí klínovou a tvoří strop nosní dutiny. Je tvořena dírkovou ploténkou a po stranách četnými skořepami. 35

36 4 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy Obličejová část lebky Dutina nosní (cavum nasi) je rozdělena nosní přepážkou na dvě poloviny a ty jsou rozděleny nosními skořepami. Očnice (orbity) slouží k uložení očí. Horní čelist ( maxilla) má uvnitř dutinu, která patří k vedlejším dutinám nosním. Dolní okraj čelisti tvoří dásňový výběžek tvaru podkovy s lůžky pro zuby horní čelisti. Spodní část je kostěným podkladem tvrdého patra. Dolní čelist (mandibula) má podkovovitý tvar zakončený po stranách výběžky pro úpon žvýkacích svalů a skloubení se spánkovou kostí čelistním kloubem. Tělo kosti přechází v dáseň s lůžky pro zuby dolní čelisti. Kost lícní ( os zygomaticum) je uložena zevně pod očnicí. Spánkový výběžek kosti lícní se spojuje s lícním výběžkem kosti spánkové a vytváří jařmový oblouk. Kosti patrové (ossa palatina) spolu s výběžkem horní čelisti vytvářejí tvrdé patro. Jazylka (os hyoideum) je drobná kůstka zahnutého tvaru pod dolní čelistí. K lebeční spodině je připojena vazy a zavěšena na bodcovitém výběžku kosti spánkové. Jazylka je oporou pro hrtan a upínají se na ni některé svaly krku. Kost radličná (vomer) tvoří stěny nosní přepážky. Lebeční švy Lebeční švy vznikly pevným spojením kostí klenby lebeční. Na klenbě lební popisujeme: šev korunový šev lambdový šev šípový Růst a vývoj lebky Lebka novorozeného dítěte se liší od lebky dospělého člověka velikostí i tvarem. Dětská lebka má malou obličejovou část oproti mozkové části, nemá vytvořeny vedlejší dutiny nosní a dásňové výběžky čelistí. Mezi kostmi klenby lebeční nejsou ještě vytvořeny typické úzké švy, ale jsou tam úzké vazivové pásky proto jsou kosti klenby proti sobě pohyblivé toto je důležité při porodu. Na některých místech jsou mezi kostmi širší vazivové blány zvané lupínky nebo fontanely. Velký lupínek (fontanella major) je v místě švu korunového a malý 36

37 Soustava kosterní 4 Tab. 6 Kostra lebky Mozková část kost týlní kosti temenní kost čelní kosti spánkové kost klínová kost čichová Obličejová část horní čelist dolní čelist kost lícní kosti patrové jazylka kost slzní kost nosní kost radličná dolní skořepa nosní Neurocranium os occipitale ossa parietalia os frontale ossa temporalia os sphenoidale os ethmoidale Splanchnocranium maxilla mandibula os zygomaticum ossa palatina os hyoideum os lacrimale os nasale vomer concha nasalis inferior lupínek (fontanella minor) je v místě spojení švu lambdového se švem šípovým. Vazivová spojení později osifikují a nahrazují se pevným kostním spojením lebečními švy. Pohlavní rozdíly na lebce Mužská lebka je oproti ženské větší, těžší a mohutnější. Má viditelně větší vyklenutí nad kořenem nosu, které se nazývá glabella, a výraznou čtyřhrannou dolní čelist. 37

38 4 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy a kost čelní b kost temenní c kost klínová d kost spánková e nadočnicový oblouk f očnice g kost nosní h kost lícní i horní čelist j dolní čelist a b c d e f g h i j Obr. 6 Kostra lebky a mozková část b obličejová část c jařmový oblouk d zuby e bradavkový výběžek kosti spánkové f bodcovitý výběžek kosti spánkové g kost týlní h kost klínová a h b c d f e g Obr. 7 Kostra lebky 38

39 Soustava kosterní Kostra končetin Kostra horní a dolní končetiny se skládá z pletence a kostry volné končetiny. Pletenec (cingulum) připojuje horní a dolní končetiny k páteři. Kostra horní končetiny se nazývá pletenec pažní (lopatka, klíční kost) a kostra volné končetiny paže, předloktí a ruka. Kostra dolní končetiny se nazývá pletenec pánevní (pánev) a kostra volné končetiny stehno, bérec a noha. Tab. 7 Pletenec pažní a kostra volné končetiny lopatka kost klíční paže kost pažní předloktí kost loketní kost vřetenní ruka kosti zápěstní kosti záprstní kosti prstů ruky scapula clavicula brachium humerus antebrachium ulna radius manus ossa carpi ossa metacarpi ossa digitorum manus Kostra horní končetiny Pletenec pažní: Kost klíční (clavicula) je esovitě zahnutá a cm dlouhá kost. Lopatka (scapula) je kost tvaru trojúhelníku, na hřbetní straně je opatřena hřebenem (spina scapulae), který je na zádech hmatný. Hřeben lopatky rozděluje lopatku na část nadhřebenovou a podhřebenovou. Hřeben vybíhá ve výběžek nadpažkový acromion. Pod nadpažkem je kloubní plocha pro ramenní kloub a od něj dopředu vybíhá výběžek hákovitý (processus coracoideus). K pletenci pažnímu je připojena kostra volné končetiny. 39

40 4 Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy Kostra volné končetiny Kostra volné končetiny je k pletenci pažnímu připojena ramenním kloubem. Skládá se z kosti pažní, kostí předloktí a kostí ruky. Paže: Kost pažní (humerus) je dlouhá kost, která je kloubní hlavicí spojena s lopatkou a od těla kosti je oddělena anatomickým krčkem. Pod anatomickým krčkem je užší krček chirurgický, který je nejčastějším místem zlomenin. Mezi krčky je velký a malý hrbol, na které se upínají svaly trupu. Na dolním konci kosti jsou dva kloubní výběžky pro spojení s kostmi předloktí. Kloubní výběžek, tzv. hlavička, je spojen s kostí vřetenní a kloubní výběžek (kladka) je spojen s kostí loketní. Předloktí: Kost vřetenní (radius) leží na palcové straně předloktí. Kost loketní (ulna) leží na malíkové straně předloktí. Horní část kosti loketní je zakončena výběžkem zvaným okovec (olekranon) a dolní konec končí hmatným bodcovitým výběžkem, který tvoří vnitřní kotník ruky. Kost loketní, vřetenní a pažní jsou spolu kloubně spojeny a tato tři kloubní spojení vytvářejí loketní kloub. Ruka: Kosti zápěstí (carpus ossa carpi) jsou sestaveny z osmi kostí ve dvou řadách. Kosti záprstní (metacarpus ossa metacarpalia) jsou tvořeny z pěti podlouhlých kostí, které jsou oporou dlaně. Kosti prstů ruky (ossa digitorum manus) skládají se z článků prstů, na palci jsou dva články a ostatní prsty mají po třech článcích. Klouby horní končetiny: kloub ramenní loketní klouby ruky 40

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4

Více

ISBN 978-80-247-6899-1 Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka:

ISBN 978-80-247-6899-1 Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: style:normal;color:grey;font-family:verdana,geneva,kalimati,sans-serif;text-decoration:none;text-align:center;font-v = = < p s t y l e = " p a d d i n g : 0 ; b o r d e r : 0 ; t e x t - i n d e n t :

Více

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Pracovní sešit pro SZŠ Hlavní autorka: Mgr. Markéta Křivánková Spoluautorka: Mgr. Milena

Více

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: MUDr. Vlasta Axmanová Text připomínkoval MUDr. Daniel Brandejs. Grada Publishing, a.s., 2009

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: Šablona/číslo materiálu: Jméno autora: Třída/ročník CZ.1.07/1.5.00/34.0996 III/2 VY_32_INOVACE_TVD539 Mgr. Lucie

Více

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN Živočišná buňka lysozóm jádro cytoplazma plazmatická membrána centrozom Golgiho aparát ribozomy na drsném endoplazmatickém retikulu mitochondrie Živočišná tkáň soubor

Více

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: MUDr. Vlasta Axmanová Text připomínkoval MUDr. Daniel Brandejs. Grada Publishing, a.s., 2009

Více

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci opěrné soustavy

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci opěrné soustavy Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci opěrné soustavy člověka. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu.

Více

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: MUDr. Vlasta Axmanová Text připomínkoval MUDr. Daniel Brandejs. Grada Publishing, a.s., 2009

Více

Anatomie kostry. Kostra psa. 1. lebka 2. obličej 3. dolní čelist 4. jazylka. 5. hrtanové a průdušnicové chrupavky.

Anatomie kostry. Kostra psa. 1. lebka 2. obličej 3. dolní čelist 4. jazylka. 5. hrtanové a průdušnicové chrupavky. Anatomie kostry Kostra psa 1. lebka 2. obličej 3. dolní čelist 4. jazylka 5. hrtanové a průdušnicové chrupavky 1 / 6 6. krční obratle 7. hrudní obratle 8. bederní obratle 9. křížové obratle 10. ocasní

Více

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka ČLOVĚK Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka Fyzická antropologie - studuje lidské tělo, jeho vývoj a genetiku anatomie - zkoumá stavbu těla organismů fyziologie

Více

KOSTRA HLAVY. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

KOSTRA HLAVY. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková KOSTRA HLAVY Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Lebka - CRANIUM Obličejová část SPLANCHNOCRANIUM -u člověka je poměrně malá - spojení kostí mají přibližně klínový tvar - horní oddíl pevně spojené kosti

Více

Stavba pojivová tkáň (spojuje a izoluje orgány, složí k ukládání rezervních látek, plní funkci ochrannou). Tvoří ji: - vazivo - chrupavka - kost

Stavba pojivová tkáň (spojuje a izoluje orgány, složí k ukládání rezervních látek, plní funkci ochrannou). Tvoří ji: - vazivo - chrupavka - kost Opěrná (kosterní) soustava (skelet) - Tvořena pevnou a pohybovou oporu celého těla - orgán pasívního pohybu - krvetvorba - ochrana ostatních orgánů (např. páteř mícha, hrudník plíce, srdce aj.) Stavba

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 8. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní /

Více

Šablona č. 01.33. Přírodopis. Opakování: Kosterní soustava člověka

Šablona č. 01.33. Přírodopis. Opakování: Kosterní soustava člověka Šablona č. 01.33 Přírodopis Opakování: Kosterní soustava člověka Anotace: Opakování učiva o kosterní soustavě člověka Autor: Ing. Ivana Přikrylová Očekávaný výstup: Písemné opakování učiva o kosterní soustavě.

Více

KOSTERNÍ (OP RNÁ) SOUSTAVA

KOSTERNÍ (OP RNÁ) SOUSTAVA KOSTERNÍ (OPĚRN RNÁ) SOUSTAVA Kostra člověka 1. Osová kostra: 2. Kostra končetin kostra hlavy (lebka) kostra trupu etin: kostra horních končetin kostra dolních končetin PÁTEŘ 7 krčních obratlů 12 hrudních

Více

7 (2) Opěrná soustava KOSTRA pasivní pohybový aparát spojen pomocí vazů pohybuje se činností svalů Kostra 206

7 (2) Opěrná soustava KOSTRA pasivní pohybový aparát spojen pomocí vazů pohybuje se činností svalů Kostra 206 7 (2) Opěrná soustava KOSTRA Kostra představuje pasivní pohybový aparát, který je spojen pomocí vazů a pohybuje se činností svalů. Kostra je soustava 206 kostí, které: umožňují pohyb, nebo tvoří oporu

Více

Živá soustava, hierarchie ž.s.

Živá soustava, hierarchie ž.s. Téma: Tkáně Živá soustava, hierarchie ž.s. Charakteristiky ž.s.: 1) Biochemické složení 2) Autoreprodukce 3) Dědičnost 4) Složitost, hierarchické uspořádání 5) Metabolismus 6) Dráždivost 7) Růst 8) Řízení

Více

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty...............................

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... Obsah Úvod......................................... 11 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... 12 1.1 Metabolismus.................................... 12 1.2 Dráždivost......................................

Více

Anatomie I přednáška 3. Spojení kostí. Klouby.

Anatomie I přednáška 3. Spojení kostí. Klouby. Anatomie I přednáška 3 Spojení kostí. Klouby. Obsah přednášek Úvod. Přehled studijní literatury. Tkáně. Epitely. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Spojení kostí. Klouby. Páteř, spojení

Více

Lebka (cranium) význam : ochrana mozku ochrana smyslových orgánů

Lebka (cranium) význam : ochrana mozku ochrana smyslových orgánů Lebka (cranium) význam : ochrana mozku ochrana smyslových orgánů Stavba : 1. NEUROCRANIUM(mozková část) 8 kostí 1a) baze (spodina) 1b) klenba - rozhraní glabella týlní hrbol 1a)BAZE: kost čelní (os frontale)

Více

Otázka: Opěrná soustava. Předmět: Biologie. Přidal(a): Kostra. Kosterní (opěrná) soustava:

Otázka: Opěrná soustava. Předmět: Biologie. Přidal(a): Kostra. Kosterní (opěrná) soustava: Otázka: Opěrná soustava Předmět: Biologie Přidal(a): Kostra Kosterní (opěrná) soustava: základem je kost, soubor kostí v těle = kostra 206 230 kostí (novorozenec 300) tvoří pouze 14% tělesné hmotnosti

Více

Zdravotní nauka 1. díl

Zdravotní nauka 1. díl Iva Nováková Učebnice pro obor sociální činnost ISBN 978-80-247-3709-6 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Více

Zdravotní nauka 1. díl

Zdravotní nauka 1. díl Iva Nováková Učebnice pro obor sociální činnost ISBN 978-80-247-3709-6 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Více

Zdravotní nauka 1. díl

Zdravotní nauka 1. díl Iva Nováková Učebnice pro obor sociální činnost ISBN 978-80-247-3709-6 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Více

Anatomie. Roviny. Směry

Anatomie. Roviny. Směry Anatomie Pro popis těla se používá terminologie rovin a směrů abychom se orientovali v umístění jednotlivých částí a v pohybech, je to něco jako kompas. Postavení těla pro popis je vzpřímený postoj s volně

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Prameny Určeno pro 8. třída (pro 3. 9. třídy) Sekce Základní / Nemocní /

Více

Druhy tkání. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: přírodopis

Druhy tkání. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: přírodopis Druhy tkání Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová Datum (období) tvorby: 23. 10. 2012 Ročník: osmý Vzdělávací oblast: přírodopis Anotace: Žáci si rozšíří znalosti o tkáních, z kterých se pak vytváří větší celky

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Prameny 8. třída (pro 3. 9. třídy)

Více

SOUSTAVA OPĚRNÁ A POHYBOVÁ. Vývoj a růst kostí. Tvary kostí

SOUSTAVA OPĚRNÁ A POHYBOVÁ. Vývoj a růst kostí. Tvary kostí SOUSTAVA OPĚRNÁ A POHYBOVÁ Tvoří celek, který plní několik funkcí: - je oporou těla - chrání životně důležité orgány (lebka, páteř, hrudník) - je zásobárnou minerálních látek-vápník - umožňuje pohyb KOSTRA

Více

Stavba kosti (Viz BIOLOGIE ČLOVĚKA, s. 12-13) Mechanické vlastnosti kosti. Vznik a vývoj kosti

Stavba kosti (Viz BIOLOGIE ČLOVĚKA, s. 12-13) Mechanické vlastnosti kosti. Vznik a vývoj kosti S_Kost1a.doc S O U S T A V A K O S T E R N Í Autor textu: RNDr. Miroslav TURJAP, 2004. Určeno: Jako pomocný text pro žáky III. ročníku gymnázia. Odkazy: Novotný, I. - Hruška, M. : BIOLOGIE ČLOVĚKA. Praha,

Více

- pevná opora měkkým částem těla, umožňuje pohyb, vytváří ochranná pouzdra některých orgánů

- pevná opora měkkým částem těla, umožňuje pohyb, vytváří ochranná pouzdra některých orgánů Otázka: Kosterní soustava Předmět: Biologie Přidal(a): Iveta Základní funkce - pevná opora měkkým částem těla, umožňuje pohyb, vytváří ochranná pouzdra některých orgánů Obecná stavba - tvoří ji kosti a

Více

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332 Lidské tělo BSP Multimedia - úvodní obrazovka = 3D laboratoř: Zobrazení systémů - v pravé části je menu: Oběhový systém 3D Lab návrat do úvodní obrazovky Rejstřík Rejstřík A-Z Rejstřík 3D modelů Rejstřík

Více

Stanoviště 1. - Kostra osová - Páteř a hrudní koš

Stanoviště 1. - Kostra osová - Páteř a hrudní koš Za pomoci modelu kostry, volných kostí a obrázků v učebnici se nauč jednotlivé kosti lidské kostry. Latinské názvy v závorkách nemusíte znát, jsou uvedeny pouze pro zájemce. Při zkoušení bude třeba kost

Více

KOSTERNÍ SOUSTAVA. DLOUHÉ KOSTI(stehenní), PLOCHÉ ( lopatka), KRÁTKÉ ( články prstů)

KOSTERNÍ SOUSTAVA. DLOUHÉ KOSTI(stehenní), PLOCHÉ ( lopatka), KRÁTKÉ ( články prstů) KOSTERNÍ SOUSTAVA - základním projevem je pohyb, rozhodující úlohu má kostra a svalstvo - určuje základní tvar a chrání lehce zranitelná vnitřní ústrojí KOSTI - člověk má průměrně 206 kostí - nejtěžší

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_07_TKÁNĚ1_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

LIDSKÁ KOSTRA. KOSTRA OSOVÁ - lebka, páteř (chrání mozek a míchu) sestavená z obratlů, hrudní koš (ukryty plíce a srdce) k. hrudní + žebra.

LIDSKÁ KOSTRA. KOSTRA OSOVÁ - lebka, páteř (chrání mozek a míchu) sestavená z obratlů, hrudní koš (ukryty plíce a srdce) k. hrudní + žebra. LIDSKÁ KOSTRA Lidská kostra je základnou na niž se upínají svaly a opěrným bodem, umožňujícím jejich práci. Chrání životně důležité orgány, ale také produkuje životodárné látky (krvinky z červené kostní

Více

Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako:

Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako: Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako: Přijímá podněty smyslovými orgány tzv. receptory (receptory), Kontroluje a poskytuje komplexní komunikační

Více

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň EPITELOVÁ TKÁŇ Epitelová tkáň potní žlázy Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň Epitel tvoří vrstvy buněk, které kryjí vnější a vnitřní povrchy Epitel, kterým cítíme, je běžně nazýván kůže Sekrece

Více

Kostra. Osová kostra. Kostra končetin. Páteř Kostra hrudníku Kostra hlavy. Horní končetina Dolní končetina. Pletenec pánevní

Kostra. Osová kostra. Kostra končetin. Páteř Kostra hrudníku Kostra hlavy. Horní končetina Dolní končetina. Pletenec pánevní Pohybový aparát Kostra 206 kostí v těle závislé na věku, novorozence 270 Cca 14%hmotnosti Opora těla Ochrana orgány, mozek Pohyb Krvetvorba Zásobárna minerálů Ca (až 1,5 kg), P Kostra Osová kostra Páteř

Více

Kosterní soustava I. - Kostra osová

Kosterní soustava I. - Kostra osová I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Pracovní list č. 2 Kosterní soustava I. - Kostra

Více

TEPNY LIDSKÉHO TĚLA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

TEPNY LIDSKÉHO TĚLA. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje TEPNY LIDSKÉHO TĚLA Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Září 2010 Mgr. Jitka Fuchsová TEPNY TEPNA = arteria vede krev okysličenou vede krev

Více

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE

Více

:25 1/5 1. přednáška

:25 1/5 1. přednáška 2016-08-27 00:25 1/5 1. přednáška 1. přednáška Člověk je vyudován hierarchicky buňka tkáň orgán orgánový systém oranizmus Buňka základni morfologická a funkční jednotka organismu je základní stavební prvek

Více

Variace Svalová soustava

Variace Svalová soustava Variace 1 Svalová soustava 21.7.2014 16:15:35 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SVALOVÁ KOSTERNÍ SOUSTAVA Stavba a funkce svalů Sval ( musculus ) hybná, aktivní část pohybového aparátu, kosterní sval

Více

Buňka --- tkáň --- orgán --- org. soustava --- organismus

Buňka --- tkáň --- orgán --- org. soustava --- organismus Tkáně : literatura : Dylevský, I.: Anatomie a fyziologie člověka. Olomouc: Epava, 1998. Dylevský, I., Trojan,S.: Somatologie 1. Praha : Avicenum, 1990. Machová, J.: Biologie člověka pro učitele. Praha

Více

4.2.1 Molekulární podstata svalové kontrakce Klidové napětí svalu a jeho význam Typy svalové kontrakce

4.2.1 Molekulární podstata svalové kontrakce Klidové napětí svalu a jeho význam Typy svalové kontrakce Obsah Úvod... 11 1 Základní vlastnosti živé h m o ty... 12 1.1 Metabolismus... 12 1.2 Dráždivost... 12 1.3 Rozmnožování... 12 1.4 A utonom ie... 12 1.5 Třídění biologických věd... 12 2 Funkční morfologie

Více

Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ

Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ PL 15 /LP 4 Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ Teorie: Stavba a funkce tkání Tkáně představují soubory buněk stejného původu, metabolismu, funkce i tvaru. Z hlediska vývoje, stavby a funkce je dělíme na tkáně:

Více

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.)

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.) 1 Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.) 1. Povrch kosti kryje vazivová blána, která se nazývá a) okostice b) chrupavka c) kostní obal 2. Na průřezu kosti rozeznáváme

Více

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Buňky, tkáně, orgány, soustavy Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma

Více

Anotace: Žáci se během prezentace seznámili s kosterní soustavou, s nejdůležitějšími částmi kost. soustavy. Prezentace trvala 35 minut.

Anotace: Žáci se během prezentace seznámili s kosterní soustavou, s nejdůležitějšími částmi kost. soustavy. Prezentace trvala 35 minut. Základní škola a mateřská škola Lázně Kynžvart Autor: PAVLÍNA SEDLÁKOVÁ NÁZEV: VY_32_INOVACE_01_CJS_13 Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Ročník: 5. Druh učebního materiálu: prezentace Číslo projektu:

Více

PRIR2 Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd

PRIR2 Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd Název šablony: PRIR2 Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd Vzdělávací oblast/oblast dle RVP: 6 Člověk a příroda Okruh dle RVP: 6 3 - Přírodopis Tematická oblast: Přírodopis Člověk sada 2

Více

Anatomie I přednáška 2. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí.

Anatomie I přednáška 2. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Anatomie I přednáška 2 Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Obsah přednášek Úvod. Přehled studijní literatury. Tkáně. Epitely. Pojiva. Stavba kostí. Typy kostí. Růst a vývoj kostí. Spojení

Více

KOSTRA. Anotace: Materiál je určen k výuce přírodovědy v 5. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se stavbou a funkcí lidské kostry.

KOSTRA. Anotace: Materiál je určen k výuce přírodovědy v 5. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se stavbou a funkcí lidské kostry. KOSTRA Anotace: Materiál je určen k výuce přírodovědy v 5. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se stavbou a funkcí lidské kostry. Kostra opora těla spolu se svaly umožňuje pohyb chrání některé vnitřní orgány (srdce,

Více

2. Pohybová soustava člověka

2. Pohybová soustava člověka Tvar kostí 2. Pohybová soustava člověka je rozmanitý a odpovídá vcelku funkci, které kost slouží. Podle převládajících rozměrů rozeznáváme kosti dlouhé, ploché a krátké. - Dlouhé kosti tvoří kostru nejpohyblivějších

Více

OCEŇOVACÍ TABULKA ÚRAZY BEZ TRVALÝCH NÁSLEDKŮ METLIFE EUROPE D.A.C, POBOČKA PRO ČESKOU REPUBLIKU ZPP enu 1.0

OCEŇOVACÍ TABULKA ÚRAZY BEZ TRVALÝCH NÁSLEDKŮ METLIFE EUROPE D.A.C, POBOČKA PRO ČESKOU REPUBLIKU ZPP enu 1.0 OCEŇOVACÍ TABULKA ÚRAZY BEZ TRVALÝCH NÁSLEDKŮ METLIFE EUROPE D.A.C, POBOČKA PRO ČESKOU REPUBLIKU ZPP enu 1.0 účinnost od 1. listopadu 2016 V případě neúplné zlomeniny (např. infrakce, fisury, odlomení

Více

Zdravotní nauka 1. díl

Zdravotní nauka 1. díl Iva Nováková Učebnice pro obor sociální činnost ISBN 978-80-247-3709-6 Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Více

Soustava opěrná a pohybová

Soustava opěrná a pohybová Pořadové číslo a název projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2671 "Učení nás baví" Soustava opěrná a pohybová Škola Základní škola praktická, Liberecká 31, Jablonec nad Nisou, příspěvková organizace Autor Mgr. Zuzana

Více

Variace Soustava tělního pokryvu

Variace Soustava tělního pokryvu Variace 1 Soustava tělního pokryvu 21.7.2014 16:11:18 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA TĚLNÍHO POKRYVU KŮŽE A JEJÍ DERIVÁTY Kožní ústrojí Pokryv těla: Chrání každý organismus před mechanickým

Více

Kosti. Dolní končetina se skládá ze stehna, bérce a nohy. Noha má shora nárt a zespoda chodidlo. čelní spánková. týlní. lícní.

Kosti. Dolní končetina se skládá ze stehna, bérce a nohy. Noha má shora nárt a zespoda chodidlo. čelní spánková. týlní. lícní. Anatomie pro účastníky kurzu ZZA Následující řádky jsou určeny těm z vás, kteří jste při hodinách biologie chyběli, už jste toho hodně zapomněli, nebo jste měli trvale otevřenou stranu s nejzajímavějšími

Více

Variace Dýchací soustava

Variace Dýchací soustava Variace 1 Dýchací soustava 21.7.2014 13:15:44 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA DÝCHACÍ SOUSTAVA Dýchací systém Dýchání je děj, při kterém organismus získává a spotřebovává vzdušný kyslík a vylučuje

Více

Biologie člověka souhrnné opakování 1. část kostra, vylučovací soustava a kůže, regulace, receptory

Biologie člověka souhrnné opakování 1. část kostra, vylučovací soustava a kůže, regulace, receptory Biologie člověka souhrnné opakování 1. část kostra, vylučovací soustava a kůže, regulace, receptory 1. Vazivová blána, která kost obaluje, se nazývá. 2. Podtrhněte, co tvoří osu kostry: lebka, lopatky,

Více

Pohybové ústrojí. kosti chrupavky vazy klouby

Pohybové ústrojí. kosti chrupavky vazy klouby POHYBOVÉ ÚSTROJÍ Pohybové ústrojí Pasivní složka - kostra Aktivní složka - svaly kosti chrupavky vazy klouby Kosterní soustava Kostěná část kostry Chrupavčitá část kostry reziduum po chrupavčitém modelu

Více

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta. Didaktika přírodopisu s biologií člověka PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINY PŘÍRODOPISU

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta. Didaktika přírodopisu s biologií člověka PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINY PŘÍRODOPISU Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Didaktika přírodopisu s biologií člověka PŘÍPRAVY NA VYUČOVACÍ HODINY PŘÍRODOPISU Kateřina Slavíčková, UČO 105648 5. ročník, Bi/Rv podzim 2007 TÉMA: KOSTERNÍ SOUSTAVA

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_18_BI1 DÝCHACÍ SOUSTAVA DÝCHACÍ SOUSTAVA Buňky živočišného organismu získávají energii pro životní děje: převážně z biologických

Více

Přehled cév a cirkulace v malém oběhu. Systém aorty a jejich hlavních větví. Tepny orgánové, tepny trupu a končetin.

Přehled cév a cirkulace v malém oběhu. Systém aorty a jejich hlavních větví. Tepny orgánové, tepny trupu a končetin. Přehled cév a cirkulace v malém oběhu. Systém aorty a jejich hlavních větví. Tepny orgánové, tepny trupu a končetin. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Krevní oběh: Tepny těla jsou uspořádány do 2 oběhů:

Více

Variace Smyslová soustava

Variace Smyslová soustava Variace 1 Smyslová soustava 21.7.2014 16:06:02 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ SLUCH, ČICH, CHUŤ A HMAT Receptory Umožňují přijímání podnětů (informací). Podněty jsou mechanické, tepelné,

Více

Kostra pracovní list

Kostra pracovní list Kostra pracovní list Autor: Mgr. Anna Kotvrdová Vzdělávací oblast: Somatologie Tematický okruh: Soustava opěrná - kostra Mezioborové přesahy a vazby: Ošetřovatelství, Klinická propedeutika, První pomoc,

Více

Kosti pánevního pletence a pánve. Roviny a směry pánevní. Kosti horní a dolní končetiny. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Kosti pánevního pletence a pánve. Roviny a směry pánevní. Kosti horní a dolní končetiny. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Kosti pánevního pletence a pánve. Roviny a směry pánevní. Kosti horní a dolní končetiny. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Pánev - PELVIS Je složena: 2 kosti pánevní OSSA COXAE Kost křížová OS SACRUM

Více

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka www.nasprtej.cz Téma: buňka stavba Ročník: 1. Buňka cytologie Buňka - Základní, stavební a funkční jednotka organismu - Je univerzální - Všechny organismy jsou tvořeny z buněk - Nejmenší životaschopná existence - Objev v 17. stol. R. Hooke Tvar: rozmanitý,

Více

Základy buněčné biologie

Základy buněčné biologie Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních

Více

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější

Více

Seminář pro maturanty

Seminář pro maturanty Úvod do biologie člověka Seminář pro maturanty 2006 Organismy mají hierarchickou strukturu Buňka - tkáň - orgán - orgánová soustava celkem asi 216 typů buněk v lidském těle tkáň = skupina buněk stejné

Více

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386401, fax: +420

Více

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník Charakteristika vyučovacího předmětu Vyučovací předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie a Člověk a zdraví.

Více

Variace. Kostra. 21.7.2014 15:54:28 Powered by EduBase

Variace. Kostra. 21.7.2014 15:54:28 Powered by EduBase Variace 1 Kostra 21.7.2014 15:54:28 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA KOSTRA LIDSKÉHO TĚLA Kostra osová Kostra končetin Kostra SOŠS a SOU Kadaň Biologie člověka - Kostra lidského těla 2 Kostra osová

Více

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám VY_32_INOVACE_ZDRK34060FIG Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0883 Název projektu: Rozvoj vzdělanosti Číslo šablony: III/2 Datum vytvoření:

Více

ŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII.

ŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII. ŘÍZENÍ ORGANISMU Přírodopis VIII. Řízení organismu Zajištění vztahu k prostředí, které se neustále mění Udrţování stálého vnitřního prostředí Souhra orgánových soustav NERVOVÁ SOUSTAVA HORMONY NEROVOVÁ

Více

Kosterní a svalová soustava. Kosterní soustava

Kosterní a svalová soustava. Kosterní soustava Kosterní a svalová soustava Kosterní soustava 1. Proč máme kostru? Kostra tvoří pomyslný základ našeho těla. Umožňuje pohyb (klouby), chrání orgány (lebka, hrudní koš) a upínají se na ní svalové úpony.

Více

Základní škola praktická Halenkov VY_32_INOVACE_03_03_16. Člověk III.

Základní škola praktická Halenkov VY_32_INOVACE_03_03_16. Člověk III. Základní škola praktická Halenkov VY_32_INOVACE_03_03_16 Člověk III. Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.3185 Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Zařazení učiva v rámci

Více

Kostra končetin EU peníze středním školám Didaktický učební materiál

Kostra končetin EU peníze středním školám Didaktický učební materiál Kostra končetin EU peníze středním školám Didaktický učební materiál Anotace Označení DUMU: VY_32_INOVACE_BI1.3 Předmět: Biologie Tematická oblast: Biologie člověka Autor: RNDr. Marta Najbertová Datum

Více

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti patří mezi biologické vědy, které zkoumají živou přírodu hlavním předmětem zkoumání je člověk název je odvozen od řeckých slov: SOMA = TĚLO LOGOS = VĚDA, NAUKA Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha

Více

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Srpen 2010 Mgr. Radka Benešová ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ Hormony jsou produkty

Více

- kosti spojeny pomocí švů (vazivo), pouze dolní čelist kloubně s k.spánkovou

- kosti spojeny pomocí švů (vazivo), pouze dolní čelist kloubně s k.spánkovou Otázka: Kosterní soustava Předmět: Biologie Přidal(a): Evca.celseznam.cz Kosterní soustava = sceletum funkce - pevná schránka pro uložení orgánů (lebka mozek, hrudník plíce, srdce, páteřní kanál mícha);

Více

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE OBSAH 1. STAVBA BUŇKY (S. Čech, D. Horký) 10 1.1 Stavba biologické membrány 11 1.2 Buněčná membrána a povrch buňky 12 1.2.1 Mikroklky a stereocilie 12 1.2.2 Řasinky (kinocilie) 13 1.2.3 Bičík, flagellum

Více

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A

Buňka. Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou

Více

Okruh B: Orgánové soustavy (trávicí, dýchací, močová a pohlavní soustava, srdce, žlázy a kůže) zelená

Okruh B: Orgánové soustavy (trávicí, dýchací, močová a pohlavní soustava, srdce, žlázy a kůže) zelená Okruh B: Orgánové soustavy (trávicí, dýchací, močová a pohlavní soustava, srdce, žlázy a kůže) zelená Trávicí soustava 1. Zuby Hlavní body: vnější a vnitřní stavba zubu, fixace zubu v čelisti, typy zubů,

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 Speciální základní škola a Praktická škola Trmice Fűgnerova 22 400 04 1 Identifikátor materiálu:

Více

1. Horní a dolní končetina

1. Horní a dolní končetina I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Pracovní list č. 3 Kosterní soustava II. - Kostra

Více

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ Tkáně lidského těla Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ buněčná složka mezibuněčná složka 1typ buněk nositel funkce extracelulární matrix Tkáně Složené ze souborů (populací) buněk, které mají

Více

Stanovení pojistného plnění z pojištění trvalých následků úrazu

Stanovení pojistného plnění z pojištění trvalých následků úrazu trvalé následky 1 / 7 úrazu. Stanovení pojistného plnění z pojištění trvalých následků úrazu Co musí trvalý následek splňovat Pojistné krytí se vztahuje výhradně na trvalé následky úrazu, nikoli nemoci.

Více

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Dnešní přednáška: Koncept uspořádání tkání Embryonální vznik tkání Typy tkání a jejich klasifikace Orgánové soustavy

Více

ročník 9. č. 20 název

ročník 9. č. 20 název č. 20 název Orgánové soustavy člověka anotace V pracovních listech si žáci opakují učivo z 8. ročníku. Testovou i zábavnou formou si prohlubují znalosti na dané téma. Součástí pracovního listu je i správné

Více

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech

Více

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako

Více

kosti, vazy šlachy chrupavky KOSTI Složení kostí Rozdělení kostí podle tvaru:

kosti, vazy šlachy chrupavky  KOSTI Složení kostí Rozdělení kostí podle tvaru: základním projevem je pohyb, rozhodující úlohu má kostra a svalstvo určuje základní tvar a chrání lehce zranitelná vnitřní ústrojí kosti, vazy (spojují jednotlivé kosti), šlachy (připojují svaly ke kostem),

Více

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je L. Sinkulová

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je L. Sinkulová 1/5 5.2.02.18 Vnitřní stavba těla savců (př. pes domácí) - tělo pokryté kůží vrchní část pokožka, spodní část škára (cévy prokrvují, vyživují), podkožní vazivo (tuk) - srst delší - pesíky, kratší- podsada

Více

- do svalu pronikají cévy - uvnitř se větví až na drobné vlásečnice, které opřádají svalová vlákna

- do svalu pronikají cévy - uvnitř se větví až na drobné vlásečnice, které opřádají svalová vlákna Otázka: Svalová soustava Předmět: Biologie Přidal(a): Brabencová Svalová soustava - svaly hladké - příčně pruhované - srdeční - do svalové soustavy řadíme jen svaly příčně pruhované - orgány jsou svaly

Více