Očekávaný výstup Žák rozvíjí čtenářskou gramotnost. Žák vyhledá informaci v přiměřeně náročném textu. Speciální vzdělávací Žádné

Transkript

1 Název projektu Život jako leporelo Registrační číslo CZ.1.07/1.4.00/ Autor Hana Brázdilová Datum Ročník 8. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor Český jazyk a literatura Tematický okruh Rozvoj čtenářské gramotnosti Téma Rozvoj čtenářské gramotnosti 4 Metodický list/anotace Žáci pracují s textem i tabulkou a hledají v nich odpovědi na otázky. Lze navázat mezipředmětové vztahy s dějepisem a matematikou. Typ DUMu Pracovní list Jazyk čeština Očekávaný výstup Žák rozvíjí čtenářskou gramotnost. Žák vyhledá informaci v přiměřeně náročném textu. Speciální vzdělávací Žádné potřeby Cílová skupina Žák Stupeň a typ vzdělávání Základní vzdělávání - druhý stupeň Typická věková skupina 12-15

2 Prvorepublikový film Jistě znáte němé filmy s Charliem Chaplinem či grotesky Laurela a Hardyho. Možná jste četli o německém velkofilmu Metropolis (1926) či Ejzenštejnově Křižníku Potěmkin (1925). Zkuste si však vybavit nějaký němý český film. Nepochybně žádný nebudete znát. Česká kinematografie se zrodila již roku 1898, ale po dlouhé období němého filmu až do roku 1930 produkovala filmy natolik chabé úrovně, že jejich uvádění by dnes nevyvolávalo ani nechtěný smích. Byla by to nuda. I to je důvod, proč dnes tak vzhlížíme ke kinematografii z let ; z předchozí doby chybějí divácky akceptovatelné snímky. Český film vstupoval na počátku třicátých let do zvukové éry s tristní bilancí, domácí produkce byla povýtce provinční. Byla i řemeslně neprofesionální a výrobně zaostalá, filmy měly špatné scénáře, neujasněnou režijní koncepci, herci přehrávali až do parodických poloh. Část tohoto dědictví si film odnesl i do zvukové éry. Dnes se sice obdivujeme svižným Fričovým snímkům, jako byl Kristián (1939) nebo Eva tropí hlouposti (1939), bavíme se u študáckých komedií Škola, základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939), jenže to jsou skutečné vrcholky české produkce celého období. Na tyto filmy, stejně jako na další zdařilé s Hugem Haasem či Vlastou Burianem, na umělecky náročnější snímky Otakara Vávry, připadaly ovšem i početné filmy režisérů, jako byl Vladimír Slavínský, Svatopluk Innemann či Václav Binovec. Lidové veselohry a dojemná melodramata, jejichž ekvivalentem by dnes byly některé seriálové produkty komerčních televizí. Pod touto produkcí, oním středním proudem českého filmu, stojí ještě jedna úroveň: filmy tvůrců typu Oldřicha Kmínka, které se vyznačují už viditelnou mírou diletantismu. Česká kinematografie ve třicátých letech produkovala ročně okolo třiceti i více celovečerních hraných snímků, což je hodně. Nástup zvukového filmu po roce 1930 vyvolal zvýšený zájem o domácí kinematografii, lidé mohli slyšet rodnou řeč z úst jim blízkých herců. Film jako celek ovšem znovu hledal své výrazivo, především střihově zdaleka nedosahoval bravury němé éry. Úroveň tehdejší zvukové techniky nedovolovala jít s kamerou ven mimo ateliéry, i proto se tehdejší filmy omezovaly především na interiérové konverzačky. Krok byl srovnán až v poválečné době, kdy se natáčecí a zvuková technika zmenšila a zdokonalila natolik, že bylo možné bez obtíží pracovat i v reálném prostředí. Ačkoli často hovoříme o prvorepublikovém filmu, většinou si neuvědomujeme, že pod tento pojem zahrnujeme skoro vždy i snímky natočené jak v pochmurném období takzvané druhé republiky, tedy od září 1938 do března 1939, tak v době Protektorátu Čechy a Morava. K zábavným filmům natáčeným v letech , kdy na Pražském hradě vlál hákový kříž a lidé mířili do koncentračních táborů, patřily Fričovy komedie s Oldřichem Novým Hotel Modrá hvězda, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý či Vávrova Dívka v modrém, ale také burianovské komedie Přednosta stanice, Katakomby či Provdám svou ženu. Jde o zvláštní vidění: období je zafixováno jako temný čas českých dějin, na druhé straně ale filmové produkty té doby většina diváků vyhledává pro jejich projasněnost a nekonfliktní pohodu. A tak zatímco v Kristiánovi, který měl premiéru v září 1939, nabízí hlavní hrdina zájezdy do exotických zemí, kde moře hučí a palmy šumí, ve skutečnosti už z Protektorátu Čechy a Morava nebylo možné jen tak odjet, protože právě vypukla válka. Okupace země nacisty zprvu neznamenala konec českého filmu. Paradoxně mu přinesla určitou jistotu a také řád. Ještě v letech 1939 a 1940 se natočilo čtyřicet jedna, respektive třicet filmů ročně. Filmy byly podřízeny cenzuře a kontrole, což vyžadovalo lepší dramaturgickou přípravu. Okupační správa chtěla udržet v protektorátu zdání míru, aby průmysl mohl produkovat zbraně a venkov dodávat potraviny. I proto byl film podporován, a

3 pokud se filmoví pracovníci vysloveně nezapojili do odboje (což byl třeba případ herečky Anny Letenské, kterou nacisté zatkli a popravili), měli filmaři příslovečný klid na práci. I v této době převažovaly z hlediska námětového komedie a milostné příběhy, vznikly však i solidní realistické filmy: například psychologicky laděné tituly Pacientka dr. Hegla (1940) či Minulost Jany Kosinové (1940), případně Vávrova předzvěst neorealismu Šťastnou cestu (1943). Další filmy zase stavěly na národním cítění a oslavě prostého člověka - Babička (1940) nebo Barbora Hlavsová (1943). Filmový průmysl také pod různými krycími pracemi uchránil některé z českých tvůrců - scenáristů, režisérů i herců, kteří měli obživu a nemuseli na práci do Německa. Počty českých hraných celovečerních filmů natočených v letech (Halada, Andrej: Lesk a stíny éry pana Kristiána. Živá historie. 2013, č. 11, s ISSN ) Otázky k textu: 1) Jaké konkrétní nectnosti měly české němé filmy? 2) Kteří režiséři jsou v textu jmenováni více než jednou? 3) Které komedie autor považuje za nejlepší z popisovaného období? 4) Tvorbu některých režisérů přirovnává autor k seriálům komerčních televizí. O jaké lidi se jedná? 5) Vnímá autor tyto tvůrce jako nejhorší v té době? Proč? 6) Proč se zvukové filmy třicátých let točily především v interiérech? 7) Pojem prvorepublikový film autor používá v trochu jiných hranicích. O jaké období přesně jde? 8) Najděte v textu, kde autor ukazuje příklad toho, jak se realita doby zcela odvrací od reality filmové. Jaký film uvádí jako příklad? 9) Jaké náměty autor zdůrazňuje jako pozitivní pro dobu okupace? 10) Ve kterých dvou po sobě jdoucích letech bylo natočeno nejvíce filmů? 11) Ve kterém roce okupace bylo natočeno nejvíce filmů? 12) Kolik filmů bylo natočeno do roku 1938 včetně? 13) Odečtu-li od nejvyššího počtu natočených filmů za jeden rok číslo, které určuje počet natočených filmů o rok dříve, získám číslo, ke kterému přičtu údaj o počtu natočených filmů z roku 1942, a získám tak číslo konečné. Moje otázka zní: Ve kterém roce bylo natočeno tolik filmů, kolik vám vyšlo konečné číslo?

4 Řešení: 1) Byly provinční, řemeslně neprofesionální a výrobně zaostalé, měly špatné scénáře, neujasněnou režijní koncepci, herci přehrávali až do parodických poloh. 2) Frič a Vávra. 3) Kristián, Eva tropí hlouposti, Škola, základ života, Cesta do hlubin študákovy duše. 4) Vladimír Slavínský, Svatopluk Innemann, Václav Binovec. 5) Ne, uvádí ještě horší případ: Oldřich Kmínek. 6) Úroveň tehdejší zvukové techniky nedovolovala jít s kamerou ven mimo ateliéry. 7) Nejen období první republiky, ale také tzv. druhé republiky a protektorátu, čili ) Jde o zvláštní vidění: období je zafixováno jako temný čas českých dějin, na druhé straně ale filmové produkty té doby většina diváků vyhledává pro jejich projasněnost a nekonfliktní pohodu. A tak zatímco v Kristiánovi, který měl premiéru v září 1939, nabízí hlavní hrdina zájezdy do exotických zemí, kde moře hučí a palmy šumí, ve skutečnosti už z Protektorátu Čechy a Morava nebylo možné jen tak odjet, protože právě vypukla válka. (příkladem je tu film Kristián) 9) Realistické, psychologicky laděné, oslava prostého člověka. 10) ) ) ) Zdroje: Halada, Andrej: Lesk a stíny éry pana Kristiána. Živá historie. 2013, č. 11, s ISSN

5