EVROPSKÝ LOBBING ÚVOD DO ROZHODOVACÍCH PROCESŮ

Transkript

1 EVROPSKÝ LOBBING ÚVOD DO ROZHODOVACÍCH PROCESŮ Přednášející: Michal Kadera, Alena Vlačihová Osnova: Rozhodovací procesy na národní úrovni Rozhodovací procesy v EU Role Evropské komise Role Rady EU Role Evropského parlamentu souhlas, spolupráce, spolurozhodování, konzultace Role Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů Další způsoby rozhodování I. ROZHODOVACÍ PROCESY NA NÁRODNÍ ÚROVNI Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu. Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů. Komory zřizují jako své orgány výbory a komise. Činnost výborů a komisí upraví zákon. Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců. Jednání obou komor upravují jednací řády. Schůze komor jsou veřejné (veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem). Společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny. Pro jednání společné schůze komor platí jednací řád Poslanecké sněmovny. Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. Člen vlády je povinen osobně se dostavit na schůze Poslanecké sněmovny nebo Senátu na základě jejich usnesení. To platí i o schůzích výborů, komisí nebo vyšetřovacích komisí, člen vlády se zde ale může dát zastupovat svým náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní účast. Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů. K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak. K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů. K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda. Tyto návrhy projednává na veřejné 1

2 schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna. Vládní návrhy zákonů procházejí před schválením vládou mezirezortním připomínkovým řízením, kdy se k návrhu mohou v dané lhůtě vyjádřit ostatní ministerstva a ústřední orgány státní správy. Poté je návrh zákona zaslán k projednání Legislativní radě vlády. Teprve poté může o návrhu hlasovat vláda. Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů. Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně. Vláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry. Po doručení návrhu zákona Poslanecké sněmovně určí organizační výbor věcně příslušný gesční výbor. Gesční výbor určí zpravodaje a návrh projedná, poté je návrh postoupen k projednání a následnému hlasování plénu. Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu. Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení. Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat se jím. Jestliže se Senát nevyjádří ve výše uvedené lhůtě, platí, že je návrh zákona přijat. 1 Projednání v Senátu je v případě zabývání se návrhem velice podobné poslanecké sněmovně: organizační výbor věcně příslušný gesční výbor, ten určí zpravodaje a návrh projedná, poté je návrh postoupen k projednání a následnému hlasování plénu Senátu. Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců. Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat. Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona v původním znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců. Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné. Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen. O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon je přijat. Jinak platí, že zákon nebyl přijat. 1 Totéž platí pro případ, že Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona. 2

3 Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády. K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Zákony a mezinárodní smlouvy jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů ČR. K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení podepsané předsedou vlády a příslušným členem vlády. Vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí je nutná nadpoloviční většina všech jejích členů. Přijaté vyhlášky jsou k dispozici na stránkách vlády ( stejně jako stručný program jednání a zápisy ze schůzí. Předpisy, které jsou v procesu projednávání, lze dohledat v neveřejném elektronickém registru EKLEP. Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. II. ROZHODOVACÍ PROCESY V EU Způsob přijímání evropských předpisů je upraven v zakládacích smlouvách. Možnost přijímat závazné právní akty odlišuje EU od jiných mezinárodních organizací. Smlouvy stanovují, ve kterých oblastech má EU výhradní, sdílenou nebo žádnou kompetenci a pro jednotlivé oblasti určují legislativní postup, tedy zejména způsob hlasovaní v Radě (kvalifikovaná většina, prostá většina, jednomyslnost) a roli Evropského parlamentu (procedura spolupráce, souhlasu, spolurozhodování, konzultace, apod.). Např. otázka daní, přijetí změn základní smlouvy či přijetí nového členského státu jsou ve výlučné pravomoci členských států, které tak o těchto otázkách rozhodují jednomyslně. Pro většinu ostatních oblastí se uplatní hlasování kvalifikovanou většinou (čl. 251 SES), která od jejího zavedení Jednotným evropským aktem v roce 1987 postupně vystřídává jednomyslnost. Některé členské státy se mohou dohodnout na užší spolupráci v určitých oblastech přesahující rozsah zakládacích smluv. Jedná se o posílenou spolupráci (nutný počet spolupracujících států činí 8) Role Evropské komise Iniciátorem evropské legislativy je pouze Evropská komise, která po schválení návrhu v kolegiu komisařů návrh předkládá Radě EU, případně Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů podle stanoveného legislativního procesu Role Rady EU Rada EU buď projednává návrh pozměňující stávající legislativu, nebo přijímá návrh nový. Hlasování v Radě EU je vážené. Počet hlasů každého členského státu záleží na počtu obyvatel. Celkem mají členské státy dle Smlouvy z Nice 345 hlasů, pro přijetí návrhu je nutných 255 hlasů (tj. 73,91%) 2. Současně musí návrh podpořit většina členských zemí (tj. 14) a více než 62% evropské populace. Důvodem pro vážení hlasů je, aby se zamezilo rozhodnutím, která by mohla být učiněna pouze velkými státy. Pro zablokování návrhu malými členskými státy, tzv. blokační menšina je potřeba 88 hlasů. 2 V případě, že rozhoduje Rada na návrh Komise. V ostatních případech, ve kterých Rada rozhoduje bez návrhu Komise, se k přijetí požaduje minimálně 255 hlasů reprezentujících alespoň 2/3 členských států (66,67%). 3

4 Členský stát Počet hlasů Německo, Francie, Itálie, Spojené království 29 Španělsko, Polsko 27 Rumunsko 14 Nizozemsko 13 Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Portugalsko 12 Rakousko, Švédsko, Bulharsko 10 Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko, Finsko 7 Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko, Slovinsko 4 Malta 3 CELKEM 345 * Úprava hlasů byla zavedena Smlouvou z Nice s účinností od Role Evropského parlamentu Evropský parlament rozhoduje podle zakládacích smluv čtyřmi různými způsoby. Jejich použití není na volném uvážení, vyplývá ze zakládacích smluv podle oblasti, které se navrhovaná legislativa týká. Používané procedury jsou: Konzultace Souhlas Spolupráce Spolurozhodování Procedura konzultace Tato nejdéle používaná procedura v EU (používána již Evropským společenstvím uhlí a oceli od roku 1951) spočívá v pouhé faktutativní nebo obligatorní konzultaci Evropského parlamentu. Nejdůležitější roli v legislativním procesu tak hraje Komise s Radou EU. Rada není vázána stanoviskem Parlamentu. Komise předloží návrh Radě a Parlamentu Parlament vydá stanovisko (opinion) Rada dle vlastního uvážení pozmění akt a schválí jej Souhlas Procedura souhlasu je používána od přijetí Jednotného evropského aktu (1987) s cílem posílit roli Evropského parlamentu. Tato procedura se uplatní např. při rozšiřování EU, otázkách spojených s fungováním Evropské centrální banky nebo přijetí asociačních dohod se třetími zeměmi. V těchto oblastech je rovněž stanovena povinná konzultace Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů. Evropský parlament může ve své podstatě návrh zamítnout, nemá však možnost návrh pozměnit. Komise předloží návrh Radě a EP Rada případně návrh pozmění Poté EP může dát souhlas Radě teprve poté může Rada akt přijmout akt 4

5 Spolupráce Stejně jako souhlas byla procedura spolupráce zavedena Jednotným evropským aktem (1987) s cílem posílit vliv Evropského parlamentu v rozhodovacím procesu. Spolupráce byla zejména ustanovena pro oblasti vnitřního trhu (čl. 252 SES). S přijetím Amsterodamské smlouvy (1997) byl institut spolupráce zúžen jen na malý počet oblastí především v oblasti Evropské hospodářské a měnové unie (čl. 102 a 103 SES. Spolurozhodování Spolurozhodovací procedura je nejpoužívanějším způsobem přijímání legislativních aktů a týká se především oblasti vnitřního trhu, vzdělávání, kultury, zdraví, výzkumu, dopravy, životního prostředí a řady dalších. Procedura byla zavedena Maastrichtskou smlouvou (1992). Spolurozhodování zahrnuje tři čtení a je tak nejsložitější z procedur. Pokud se Rada s Evropským parlamentem nedohodnou, dochází ke smírčímu řízení (conciliation committee), kterého se účastní zástupci obou institucí a Komise. První čtení Komise předloží návrh Radě a EP stanovisko EP Rada stanovisko schválí nebo v případě nesouhlasu hlasuje kvalifikovanou většinou a přijímá společné stanovisko (common position) společné stanovisko Rada komunikuje EP Druhé čtení a) EP během 3 měsíců společné stanovisko přijme (přijetím je považována i nečinnosti EP). Rada přijímá návrh v podobě společné pozice. b) EP absolutní většinou svých členů společnou pozici zamítne návrh je pak považován za neschválený. c) EP během 3 měsíců předloží Radě a EK pozměňovací návrhy přijaté absolutní většinou svých členů a Rada a EK se k těmto pozměněním vyjádří. Pokud během tří měsíců Rada kvalifikovanou většinou schválí změny navržené EP, akt je schválen ve formě pozměněné společné pozice. Rada však musí schválit jednomyslně ty pozměňovací návrhy, ke kterým se EK vyjádřila negativně. Pokud Rada nepřijme všechna pozměnění, prezident Rady a prezident EP musí do 6 týdnů svolat dohadovací výbor. Třetí čtení neboli dohadovací řízení Dohadovací výbor je složen z členů Rady či jejich zástupců a stejného počtu zástupců Evropského parlamentu. Jeho úkolem je dosáhnout shody na společném textu kvalifikovanou většinou členů Rady a většinou členů EP. Řízení se účastní také Komise, která napomáhá dosažení kompromisu mezi Radou a EP. Dohadovací výbor by měl předložit společnou pozici založenou na návrzích předložených EP. Pokud během 6 týdnů Dohadovací výbor schválí společný text měly do 6 týdnů schválit kvalifikovanou většinou. EP a Rada by jej Pokud ani jedna z institucí text neschválí - návrh není schválen. To platí i pro případ, kdy dohadovací výbor nepřijme společný text. * Období 3 měsíců může být prodlouženo max. o 5

6 jeden měsíc a třítýdenní období o max. dva týdny, a to pouze na základě požadavku EP nebo Rady Role Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výbor regionů Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) byl zřízen na základě zakládacích smluv, aby reprezentoval zájmy občanské společnosti, konkrétně zaměstnavatelů, odborů a občanské společnosti. Zakládací smlouvy přesně stanoví, ve kterých oblastech je při přípravě legislativy nutné EHSV konzultovat. Komise může konzultovat EHSV dle vlastního uvážení i v dalších oblastech. Jeho stanoviska jsou však pro Radu a Evropský parlament nezávazná. Výbor regionů (VR) zastupuje zájmy regionů a municipalit. Stejně jako u EHSV stanoví zakládací smlouvy, ve kterých oblastech je při přípravě legislativy nutné VR konzultovat. Komise může konzultovat VR dle vlastního uvážení i v dalších oblastech. Stanoviska VR jsou pro Radu a Evropský parlament taktéž nezávazná Další způsoby rozhodování Na Komisi jsou delegovány zakládacími smlouvami nebo sekundární legislativou některé další normotvorné pravomoci. Tímto způsobem přijímá Komise stále více norem sekundárního práva, jejich počet je dokonce vyšší než legislativa schválená Radou a Evropským parlamentem. Velké množství ale neznamená automaticky zásadní význam, ve většině případů jde o normy technického či čistě expertního rázu. Delegovaná legislativní pravomoc Komise je kontrolována systémem výborů složených ze zástupců členských států. Celý tento proces se nazývá komitologie". Důležitá role v rozhodovacím procesu je také přičítána předsednické zemi v Radě EU. Zvláštní úlohu má také Evropská rada, i když nemá legislativní pravomoc. 6

7 OTÁZKY: Které výbory Parlamentu ČR přijdou do styku s návrhy evropských právních aktů? Může v rámci spolurozhodovací procedury v Evropském parlamentu skončit projednávání návrhu právního aktu v prvním nebo ve druhém čtení? Jaké vysoké funkce zastávají čeští poslanci v orgánech Evropského parlamentu? Které české organizace jsou zastoupené v Evropském hospodářském a sociálním výboru? DALŠÍ DOKUMENTY: Kalendář Evropského parlamentu BIBLIOGRAFIE: Pitrová, M., Fiala, P.: Evropská unie. Brno: CDK, 2003 Tichý, L.; Arnold, R.; Svoboda, P.; Zemánek, J.; Král, R. Evropské právo. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, ISBN: X Outlá, V. Právo Evropské unie. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., ISBN: Gueguen, D.: Nový praktický průvodce labyrintem EU. Brno: BMS Creative, s.r.o., 2006, ISBN