ÚPLNÁ AKTUALIZACE ÚZEMNĚ ANALYTICKÝCH PODKLADŮ PLZEŇSKÉHO KRAJE 2015

Transkript

1 ÚPLNÁ AKTUALIZACE ÚZEMNĚ ANALYTICKÝCH PODKLADŮ PLZEŇSKÉHO KRAJE 2015 Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje Květen 2015

2

3 Úplná aktualizace Územně analytických podkladů Plzeňského kraje 2015 Úplnou aktualizaci Územně analytických podkladů Plzeňského kraje 2015 projednalo Zastupitelstvo Plzeňského kraje usnesením č. 859 dne Pořizovatel a zpracovatel Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje Škroupova Plzeň Oprávněná úřední osoba pořizovatele: Mgr. Jaroslav Kovanda vedoucí oddělení územního plánování Autorský tým Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje Bc. Petr Pelech Bc. Josef Velíšek Mgr. Jaroslav Kovanda Odbor informatiky Michal Souček Aktualizace ÚAP PK Mgr. Lucie Součková Úplná aktualizace Územně analytických podkladů Plzeňského kraje 2015 je uložena k nahlížení do dokumentace u pořizovatele a zveřejněna na internetových stránkách Plzeňského kraje

4

5 Územně analytické podklady Plzeňského kraje (2009) Spolufinancováno z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj Územně analytické podklady Plzeňského kraje projednalo Zastupitelstvo Plzeňského kraje usnesením č. 145/09 dne Zpracovatel DHV CR, spol. s r.o. Sokolovská 100/94, Praha 8 Ředitel společnosti: Vedoucí projektant: Ing. Radim Gill RNDr. Milan Svoboda Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s Riegrova Plzeň Ředitel společnosti: Ing. Filip Uhlík AURS, spol. s r. o. Hládkov 12/ Praha 6 Jednatel společnosti: Ing. arch. Blanka Almásyová Autorský tým DHV CR, spol. s r. o. RNDr. Milan Svoboda vedoucí projektu Mgr. Bohdan Baron Mgr. Vladimíra Khajlová Ing. Tereza Maříková Mgr. Radka Neudertová Mgr. Tomáš Seidl Bc. Jiřina Váchová Mgr. Martin Zoch Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s Ing. Pavel Beneš Mgr. Martina Robotková Ing. Filip Uhlík AURS, spol. s r. o. Ing. arch. Milan Körner

6

7 Obsah dokumentu Textová zpráva Základní východiska... 1 Pojetí udržitelného rozvoje... 1 Úplná aktualizace Územně analytických podkladů PK Struktura územně analytických podkladů... 2 Podklady... 3 Podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území 1. Stav a vývoj území Plzeňského kraje Základní údaje o území Poloha, rozloha, administrativní členění a sídelní struktura Základní charakteristika kraje z hlediska udržitelného rozvoje Širší vztahy a souvislosti území Základní charakteristika přírodních podmínek Území kraje z hlediska podmínek pro příznivé životní prostředí Oblast: Horninové prostředí a geologie Oblast: Vodní režim Oblast: Hygiena životního prostředí Oblast: Ochrana přírody a krajiny Oblast: Zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa Území kraje z hlediska podmínek pro soudržnost společenství obyvatel území Oblast: Veřejná dopravní a technická infrastruktura Oblast: Sociodemografické podmínky Oblast: Bydlení Území kraje z hlediska podmínek pro hospodářský rozvoj Oblast: Rekreace Oblast: Hospodářské podmínky Přehled hodnot území, limitů využití území a záměrů na provedení změn v území Hodnoty území Hodnoty v oblasti environmentálního pilíře Hodnoty území v oblasti sociálního a ekonomického pilíře Limity využití území Limity v oblasti environmentálního pilíře Limity v oblasti sociálního a ekonomického pilíře Záměry na provedení změn v území Záměry v oblasti územního rozvoje Záměry v oblasti dopravní infrastruktury Záměry v oblasti technické infrastruktury Záměry v oblasti ochrany přírody a krajiny Rozbor udržitelného rozvoje území 3. SWOT analýza udržitelného rozvoje území Východiska SWOT analýza Vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území Metodika výběru ukazatelů Environmentální pilíř

8 4.1.2 Ekonomický pilíř Sociální pilíř Metodika vyhodnocení vyváženosti územních podmínek Výsledky vyhodnocení vyváženosti územních podmínek a jejich interpretace Vyhodnocení jednotlivých pilířů udržitelného rozvoje Souhrnné vyhodnocení vyváženosti pilířů udržitelného rozvoje Porovnání výsledků vyhodnocení vyváženosti s vyhodnocením vyváženosti podle úplných aktualizací ÚAP ORP 2014 zpracovaných úřady územního plánování v Plzeňském kraji Problémy k řešení v územně plánovacích dokumentacích Východiska Problémy definované na základě rozboru udržitelného rozvoje území Problémy vyplývající z analýzy vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území resp. hodnotami území Problémy k řešení v územně plánovacích dokumentacích Problémy definované na základě rozboru udržitelného rozvoje území Problémy vyplývající z analýzy vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území (respektive hodnotami území) Tabulkové přílohy Příloha č. 1 Oblast: Geologie a horninové prostředí Schválené prognózní zdroje nevyhrazených nerostů Schválené prognózní zdroje vyhrazených nerostů Výhradní bilancovaná ložiska Chráněná ložisková území Příloha č. 2 Oblast: Vodní režim Zranitelné oblasti Příloha č. 3 Oblast: Ochrana přírody a krajiny Zvláště chráněná území Lokality a území s mezinárodním statutem ochrany NATURA Lokality zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Přírodní parky Krajinný ráz Územní systém ekologické stability (limit podle platných ZÚR PK) Příloha č. 4 Oblast: Rekreace Historické dědictví Grafické přílohy ke kapitole /1 Správní členění Plzeňského kraje k /2 Města a městyse k /1 Vyjížďka do zaměstnání mimo kraj 1.1.3/2 Proudy mezikrajské dlouhodobé migrace ve vztahu k Plzeňskému kraji 1.2.1/1 Radonové riziko 1.2.1/2 Sesuvná území 1.2.1/3 Ložiska nerostných surovin 1.2.1/4 Poddolovaná území 1.2.2/1 Hydrografická síť 1.2.2/2 Záplavová území

9 1.2.2/3 Útvary povrchových vod 1.2.2/4 Ochrana vod a zranitelné oblasti 1.2.3/1 Zdroje REZZO /2 Emise hlavních znečišťujících látek ze zdrojů REZZO 1 3 pro rok /3 Skládky 1.2.4/1 Bioregiony a biochory 1.2.4/2 Zvláště chráněná území 1.2.4/3 Územní systém ekologické stability 1.2.4/4 Oblasti a místa krajinného rázu 1.2.4/5 Koeficient ekologické stability 1.2.5/1 Stupeň zornění 1.2.5/2 Ochrana zemědělského půdního fondu 1.2.5/3 Podmínky pro zemědělství 1.2.5/4 Podíl lesů 1.2.5/5 Stupeň přirozenosti lesů a LHO 1.3.1/1 Dopravní zatížení silnic 1.3.1/2 Změna dopravního zatížení silnic 1.3.1/3 Centra a silniční síť 1.3.1/4 Podíl kanalizace 1.3.1/5 Zásobování elektrickou energií 1.3.1/6 Zásobování plynem 1.3.2/1 Vývoj počtu obyvatel v letech /2 Vývoj počtu obyvatel v letech /3 Věková struktura 1.3.2/4 Vybraná kulturní vybavenost 1.3.2/5 Umístění sociálních zařízení 1.3.2/5-I Kapacita sociálních zařízení 1.3.2/6 Kapacita zdravotnických zařízení 1.3.2/7 Vzdělanost 1.3.2/8 Spádová území úplných základních škol 1.3.2/8-I Počet žáků základních škol 1.3.2/9 Počet žáků podle skupin oborů středního vzdělávání 1.3.2/10 Vyjížďka za sekundárním a terciérním vzděláváním 1.3.2/11 Hustota osídlení 1.3.2/12 Rozdrobenost sídelní struktury 1.3.2/13 Populační vývoj obcí v letech /14-I Sídelní struktura - správní obce 1.3.2/14-II Sídelní struktura - pracovní centra 1.3.2/14-III Sídelní struktura - obce s občanským vybavením 1.3.2/14-IV Sídelní struktura - celková kategorizace center 1.3.2/15 Hierarchie spádových území center osídlení 1.3.2/16 Funkční urbanizovaná území 1.3.3/1 Podíl bytů v rodinných domech 1.3.3/2 Stáří bytového fondu v letech /3 Stáří bytového fondu v roce /3-I. Stáří domovního fondu v roce /4 Intenzita bytové výstavby v letech /4-I Intenzita bytové výstavby v roce 2011

10 1.3.3/4-II. Intenzita bytové výstavby v roce /1 Střediska cestovního ruchu 1.4.1/2 Marketingové turistické regiony 1.4.1/3 Marketingové turistické oblasti 1.4.1/4 Oblasti lidové architektury 1.4.1/5 Vodácky významné toky, významné dálkové cyklistické trasy a trasy pro pěší 1.4.2/1 Stupeň ekonomické aktivity 1.4.2/2 Zaměstnanost v primárním sektoru 1.4.2/3 Zaměstnanost v sekundárním sektoru 1.4.2/4 Zaměstnanost v terciérním sektoru 1.4.2/5 Míra nezaměstnanosti 1.4.2/6 Vyjížďka do zaměstnání 1.4.2/7 Intenzita pracovních míst 1.4.2/8 Ekonomická výkonnost 1.4.2/9 Daň z přidané hodnoty 1.4.2/9-I Změna výše daně z přidané hodnoty v letech /9-II Změna výše daně z přidané hodnoty v letech /10 Daň z příjmu právnických osob 1.4.2/10-I Změna výše daně z příjmu právnických osob v letech /10-II Změna výše daně z příjmu právnických osob v letech /11 Daň z příjmu fyzických osob 1.4.2/11-I Změna výše daně z příjmu fyzických osob v letech /11-II Změna výše daně z příjmu fyzických osob v letech Grafické přílohy ke kapitole 4 4.2/1. Lesnatost 4.2/2. Podíl chráněných území 4.2/3. Podíl zastavěného území 4.2/4. Napojení obyvatel na kanalizaci 4.2/5. Hustota komunikací 4.2/6. Diferenciace území podle podmínek pro příznivé životní prostředí 4.3/1. Míra nezaměstnanosti 4.3/2. Podíl vyjíždějících za prací mimo obec 4.3/3. Podíl pracovních míst v terciéru 4.3/4. Počet ekonomických subjektů na 1000 obyvatel 4.3/5. Vzdálenost obce od silnice I. tř. nebo dálnice 4.3/6. Diferenciace území podle podmínek pro hospodářský rozvoj 4.4/1. Podíl obyvatel ve věku do 14 let 4.4/2. Relativní migrace /3. Stabilita obyvatel 4.4/4. Intenzita bytové výstavby /5. Index občanské vybavenosti 4.4/6. Diferenciace území podle podmínek pro soudržnost obyvatel 4.5/1. Souhrnné vyhodnocení územních podmínek v obcích Plzeňského kraje 4.5/2A. Souhrnné vyhodnocení vyváženosti územních podmínek v obcích Plzeňského kraje podle pilířů udržitelného rozvoje 4.5/2B. Souhrnné vyhodnocení vyváženosti územních podmínek v obcích Plzeňského kraje podle pilířů udržitelného rozvoje 4.5/3. Soulad vyhodnocení vyváženosti s hodnocením úplných aktualizací ÚAP ORP 2014

11 4.5/4. Porovnání výsledků vyhodnocení vyváženosti s hodnocením úplných aktualizací ÚAP ORP 2014 podle pilířů udržitelného rozvoje Výkresy grafické části 1. Výkres hodnot území - 1 : Výkres limitů využití území - 1 : Výkres záměrů na provedení změn v území - 1 : Výkres problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích - 1 :

12

13 Základní východiska Pojetí udržitelného rozvoje Udržitelný rozvoj je v legislativě pro oblast územního plánování vnímán jako rozvoj spočívající ve vyváženém vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel v území a který uspokojuje potřeby současné generace a generací budoucích 1. Tomuto přístupu se podřizuje zpracování územně analytických podkladů a územně plánovací dokumentace po stránce věcné i formální. Uvedená definice udržitelného rozvoje území vychází zčásti z klasické a široce přijaté definice Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj z roku 1987, která považuje rozvoj za udržitelný tehdy, naplní-li potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby příštích generací. Definice udržitelného rozvoje založená na pojmu potřeby příštích generací však naráží na problém, jak tyto budoucí potřeby při současné dynamice vývoje ve všech oblastech lidského života definovat. Příkladem mohou být představy, které panovaly o realitě první dekády 21. století v šedesátých a sedmdesátých letech století dvacátého ve srovnání se současným stavem. Obsah pojmu udržitelný rozvoj se během uplynulých dvaceti let vyvíjel. Světový summit o udržitelném rozvoji (Johannesburg 2002) zdůraznil, že cílem je takový rozvoj, který zajistí rovnováhu mezi třemi základními pilíři: sociálním, ekonomickým a environmentálním, jak symbolicky vyjádřilo jeho heslo: lidé, planeta, prosperita. Podstatou udržitelnosti je naplnění tří základních cílů: - sociální rozvoj, který respektuje potřeby všech; - účinná ochrana životního prostředí a šetrné využívání přírodních zdrojů; - udržení vysoké a stabilní úrovně ekonomického růstu a zaměstnanosti. Tato definice obsahuje těžko uchopitelný pojem potřeby všech, což v podstatě znemožňuje její použitelnost. Pro praktické použití v oblasti plánování rozvoje bylo nutno nalézt operativní tvar, který by umožnil jednoduchým způsobem alespoň posuzovat, zda vývoj směřuje k udržitelnosti, nebo se od ní vzdaluje. Je zřejmé, že tento tvar je do značné míry zjednodušením reality, s nímž je při posuzování udržitelnosti nutno počítat. Vymezení prakticky použitelného tvaru vychází z faktu, že prostor, který je předmětem zájmu (město, kraj, země), je dynamickým systémem (resp. jeho součástí). U každého systému je klíčovou charakteristikou rovnováha. Systém, který je schopen zachovat rovnováhu, je udržitelný, systém, který se vzdaluje od rovnováhy, se dříve či později zhroutí, respektive se přesune do jiného rovnovážného stavu. Nerovnovážné systémy existují pouze díky externí intervenci zajišťující jejich přetrvávání. Pro účely územního plánování a analýz udržitelného rozvoje území je cílem snaha o dosažení co nejvyšší dynamické rovnováhy mezi územními podmínkami pro příznivé životní prostředí (dále též environmentální pilíř ), pro soudržnost společenství obyvatel (dále též sociální pilíř ) a pro hospodářský rozvoj (dále též ekonomický pilíř ). Názorným a snadno srozumitelným vyjádřením ideální rovnováhy je rovnostranný trojúhelník. Podmínky pro příznivé životní prostředí (environmentální pilíř) Podmínky pro hospodářský rozvoj (ekonomický pilíř) Podmínky pro soudržnost společenství obyvatel (sociální pilíř) Velmi složité je definovat, co znamená vyváženost vztahu jednotlivých pilířů. Z logiky územního rozvoje a územního plánování vyplývá, že není možné na všechna území pohlížet stejně a požadovat jakousi unifikovanou podobu prostoru. Je zřejmé, že jádrové území kraje s Plzní a okolními sídly má 1 18 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. 1

14 z hlediska udržitelného rozvoje zcela jiné charakteristiky a problémy než např. oblast Manětínska či Tachovska. V Plzni nepatří mezi základní problémy neexistence kanalizace, či vybavenosti pro vzdělávání. Naopak zde nelze uvažovat o dosažení takového stavu krajiny, který odpovídá venkovským sídlům. Je tedy jasné, že na rovnováhu či vyváženost nemůžeme pohlížet jako na rovnocennost. Rovnostranný trojúhelník uvedený výše je tedy spíše symbolem než reálně dosažitelným stavem. Analýzy stavu a vývoje území a vyváženosti jednotlivých pilířů, tak jak jsou vyžadovány platnou legislativou v oblasti územního plánování, musí být prováděny vždy z úhlu požadovaného stavu území, k němuž má rozvoj směřovat. Úplná aktualizace Územně analytických podkladů PK 2015 Povinnost pořízení úplné aktualizace Územně analytických podkladů Plzeňského kraje 2015 (dále jen úplná aktualizace ÚAP PK 2015 ) vyplývá z ustanovení 28 a 29 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon ). Rozbor udržitelného rozvoje prvních Územně analytických podkladů Plzeňského kraje (dále jen ÚAP Plzeňského kraje ) projednalo Zastupitelstvo Plzeňského kraje dne , první úplnou aktualizaci ÚAP PK 2011 dne , druhou úplnou aktualizaci ÚAP PK 2013 dne Následně odbor regionálního rozvoje, jako příslušný pořizovatel, ve spolupráci s odborem informatiky Krajského úřadu Plzeňského kraje zajišťoval další zákonné povinnosti, zejména průběžnou aktualizaci podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje podle 28 stavebního zákona, zveřejnění a poskytování ÚAP Plzeňského kraje. Ve druhém pololetí roku 2014 bylo zahájeno pořizování úplné aktualizace ÚAP PK Dokumentace je zpracována v rozsahu daném 26 a 27 odst. 1 stavebního zákona a dále 4 a přílohou č. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb. a v souladu s metodikami Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen MMR ). Vychází z aktuálních dat údajů o území od poskytovatelů a zaktualizovaných územně analytických podkladů obcí s rozšířenou působností (dále jen ÚAP ORP ), které byly podle 29 odst. 2 stavebního zákona odevzdány krajskému úřadu na konci roku K získání dostatečných podkladů pro analytickou část pořizovatel využil též informace, podklady a konzultace s pracovníky dalších příslušných odborů krajského úřadu. Hlavní podklady jsou uvedeny níže v samostatné podkapitole. Při pořizování druhé úplné aktualizace byly v maximální možné míře respektovány metody a postupy použité pro tvorbu původní dokumentace ÚAP Plzeňského kraje v roce 2009 a jejich prvních dvou úplných aktualizací v roce 2011 a Pro ÚAP PK 2015 byla již dostupná kompletní data ze SLDB 2011 a proto v částech vycházejících z tohoto podkladu vykazují výraznější rozdíly oproti předchozí aktualizaci než aktualizace 2011 a 2013 mezi sebou. Rozdíly vyplývají také z nutnosti řešit nedostatečnou dostupnost, úplnost a aktuálnost údajů o území od některých poskytovatelů a z nevyváženosti předaných aktualizací ÚAP ORP V mezidobí nebyly pro ÚAP vydány ze strany MMR žádné nové metodické pomůcky, ÚAP PK 2015 tak vychází z metodik vydaných pro první aktualizaci (vyhodnocení vyváženosti podmínek v území), resp. druhou aktualizaci (vyhodnocení center sídelní struktury). Po projednání Zastupitelstvem Plzeňského kraje je úplná aktualizace ÚAP PK 2015 jako hlavní územně plánovací podklad na úrovni kraje využívána pro aktualizaci Zásad územního rozvoje Plzeňského kraje, slouží jako podklad pro územně plánovací činnost na úrovni nejen kraje, ale i obcí a státu a její výstupy mohou být zhodnoceny při pořizování dalších krajských koncepčních dokumentů. Proto je důležité, aby byly vytvořeny podmínky pro zajištění další průběžné, i úplné aktualizace ÚAP Plzeňského kraje v roce 2017 s ohledem na využitelnost pro řadu oborů a oblastí udržitelného rozvoje Plzeňského kraje. Struktura územně analytických podkladů Z hlediska struktury dané právními předpisy se úplná aktualizace ÚAP PK 2015 člení na 2 základní části: - podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území (vyhodnocení stavu a vývoje území Plzeňského kraje, včetně vstupní databáze sledovaných jevů); 2

15 - rozbor udržitelného rozvoje území (analytická část, která prostřednictvím analýzy silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v území a vyhodnocení vyváženosti podmínek pro příznivé životní prostředí, pro soudržnost obyvatel a hospodářský rozvoj, stanoví problémy k řešení v územně plánovacích dokumentacích). Z hlediska výstupů zpracování lze rozlišit 3 části: - databáze data uspořádaná v datovém modelu Plzeňského kraje (datový model firmy T-Mapy spol. s r.o.); - textová zpráva zahrnující: vlastní textovou část s tabulkami, obrázky a grafy; tabulkové přehledy v příloze; kartogramy tvořící grafickou přílohu k textu; - grafická část zahrnující 4 výkresy v měřítku 1 : Podklady Pro zpracování úplné aktualizace ÚAP Plzeňského kraje 2015 byly využity tyto skupiny podkladů: - údaje o území od poskytovatelů; - územně analytické podklady jednotlivých obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP ) v Plzeňském kraji; - další dostupné informace: Údaje od poskytovatelů údaje z literatury, internetových stránek; údaje z územně plánovacích podkladů a dokumentací (studie, generely, Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje a návrh jejich aktualizace); údaje z oborových koncepcí Plzeňského kraje a další informace od příslušných odborů Krajského úřadu Plzeňského kraje (dále jen KÚPK ). Údaje o území od poskytovatelů představují většinu sledovaných jevů podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb.. V analytické podobě jsou údaje od poskytovatelů vyhodnoceny v textu závěrečné zprávy, v tabulkových a obrázkových přílohách (kartogramech). Údaje z ÚAP ORP Údaje z III. úplných aktualizací ÚAP ORP 2014 mají představovat hlavní datovou bázi pro zpracování podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území. Jde o jevy dle přílohy č. 1 část a) vyhlášky č. 500/2006 Sb., event. o údaje z dalších zdrojů. Jak již bylo uvedeno výše, kvalita údajů z ÚAP ORP je velmi různorodá, což je odrazem dvou hlavních problémů: - nekvalitní podklady od některých poskytovatelů údajů pro ÚAP ORP (neaktuální data, nepřesné zákresy, nejednotný formát apod.); - nedostatky při zpracování ÚAP na úrovni ORP (technické potíže při práci s daty, případně i odborné při vyhodnocování analytických výstupů). V jednom konkrétním případě dokonce nedošlo ani po mnoha urgeních k předání III. úplné aktualizace ÚAP ORP 2014 a tím pádem ke komplikaci při srovnávacích analýzách. Snahou pořizovatele ve spolupráci s odborem informatiky KÚPK bylo nedostatky způsobené nejednotností ÚAP ORP a chybami v datech do nejvyšší možné míry eliminovat. S ohledem na ustanovení 27 odst. 3 stavebního zákona však nebylo možné zasahovat do údajů, za jejichž kvalitu a přesnost ručí jednotliví poskytovatelé. Proto se i v úplné aktualizaci ÚAP PK 2015 objevují některé problémy, které budou nadále odstraňovány v rámci aktualizace prováděné ve smyslu 28 stavebního zákona. Další dostupné informace Další dostupné informace byly čerpány z několika okruhů zdrojů: - Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje (2008) ve znění Aktualizace č. 1 (2014) 3

16 - Strategie rozvoje Plzeňského kraje Regionální plán Plzeňského kraje - oborové koncepční a programové dokumenty, např. Koncepce ochrany vod Plzeňského kraje Studie protipovodňových opatření Studie ochrany podzemních a povrchových vod Plzeňského kraje Studie starých ekologických zátěží Plzeňského kraje Akční hlukový plán pro hlavní pozemní komunikace Plzeňský kraj - data z databází a publikací Českého statistického úřadu, Agentury ochrany přírody a krajiny, Ministerstva životního prostředí České republiky, agentury Cenia, České geologické služby, Národního památkového ústavu, Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, z Atlasu cestovního ruchu ČR a ze zdrojů dalších institucí. 4

17 5

18 ČÁST I. PODKLADY PRO ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ 6

19 1. Stav a vývoj území Plzeňského kraje 1.1. Základní údaje o území Poloha, rozloha, administrativní členění a sídelní struktura 2 Plzeňský kraj leží v jihozápadní části ČR při hranici se SRN, konkrétně se spolkovou zemí Bavorsko. Jeho rozloha je km 2, což činí 9,6 % území ČR a řadí ho na 3. místo mezi čtrnácti kraji ČR. Populačně je však jen 9. nejlidnatější v ČR (5,46 %), když k byl počet jeho obyvatel Z hlediska správního tvoří Plzeňský kraj 501 obcí rozdělených do 7 okresů, 15 správních území obcí s rozšířenou působností a 35 správních území pověřených obecních úřadů (grafická příloha 1.1.1/1.). Od došlo v souvislosti se zlepšením skladebnosti správních území ke změnám hranic okresů. Okres Plzeň-město netvoří již jen město Plzeň, ale dalších 14 obcí patřících do správního území Plzně jako obce s rozšířenou působností (3 z nich dříve okres Plzeň-sever a 11 okres Plzeňjih). Ke stejnému datu došlo ještě k přesunům obcí mezi okresy Domažlice a Klatovy (obec Černíkov) a Klatovy a Plzeň-jih (obce Borovy a Nezdice). Plzeňský kraj tvoří společně s Jihočeským krajem NUTS II Jihozápad. Na území Plzeňského kraje k je 1 statutární město (Plzeň), 56 měst (z toho 11 přibylo od roku 2006) a 11 městysů (grafická příloha 1.1.1/2.). Kraj se vyznačuje významnou bipolaritou z hlediska sídelní struktury. Na jedné straně je krajské město ležící na křižovatce cest z Prahy do SRN, kde žije téměř 30 % krajské populace. Plzeň soustředí většinu ekonomických a sociálních kapacit kraje, je hlavním rozvojovým pólem kraje a má široký územní vliv. Většinu rozlohy Plzeňského kraje však tvoří rozsáhlé venkovské oblasti s populačně malými obcemi a slabými centry Základní charakteristika kraje z hlediska udržitelného rozvoje Plzeňský kraj vykazuje výraznou rozmanitost podmínek pro udržitelný rozvoj, což souvisí se specifickou sídlení strukturou charakterizovanou výrazně silným centrem kraje (město Plzeň) a zároveň velmi rozsáhlými územími venkovského charakteru a samozřejmě též s morfologií kraje a rozmanitostí přírodních podmínek. Významnou roli zde hraje dopravní dostupnost a též vymezení rozsáhlých zvláště chráněných území. Z hlediska podmínek pro příznivé životní prostředí má nadprůměrné podmínky prakticky celé příhraničí. Toto území zahrnující velkoplošná chráněná území přírody (NP a CHKO Šumava, CHKO Český les) je součástí tzv. Zelené střechy Evropy zahrnující rozsáhlé příhraniční území jihozápadních Čech a sousední území Bavorska a Horního Rakouska. Na rozdíl od sousedního Bavorska se však z velké části jedná o území vykazující spíše podprůměrné podmínky pro soudržnost společenství obyvatel. V období II. světové války zde došlo k výraznému úbytku obyvatelstva a v podstatě k destrukci dosavadní sídlení struktury (výrazné oslabení některých měst, zánik řady obcí). Ani po r se nedaří výrazněji ovlivnit tuto nepříznivou situaci, i když propojení na sousední bavorské regiony se z větší části obnovilo. Intenzita osídlení příhraničního území je nadále velice nízká a lokální i další centra jsou ve svých kategoriích velmi slabá. Tyto skutečnosti zásadně ovlivňují jak sociální, tak i ekonomický pilíř (které spolu výrazně souvisejí). Nejhorší podmínky z hlediska životního prostředí jsou celkem pochopitelně v centrální části okolo města Plzně, v okolí velkých měst např. Domažlice, Klatovy, dále na Horažďovicku a v koridorech silnic I. třídy, např. silnice I/20. Příznivé podmínky z hlediska životního prostředí se týkají i při poměrně velkém územním rozsahu relativně menšího počtu obyvatel kraje. Z hlediska hospodářského rozvoje výrazně dominuje město Plzeň, které je nadprůměrné i v republikovém srovnání. Částečně ovlivňuje i větší část přilehlého centrálního území. Celkem pochopitelně vycházejí jako nadprůměrné také regiony bývalých okresních měst Klatovy a Domažlice. Toto srovnání však zřejmě již nemá republikové parametry, neboť s výjimkou Klatov jsou ostatní centra výrazně slabší, než tomu bývá v jiných krajích. 2 ČSÚ, k

20 Oproti jiným krajům však mají regiony těchto měst významnou výhodu v propojení na ekonomicky výrazně výkonnější regiony sousední Spolkové republiky Německo, na spolkovou zemi Bavorsko. Podprůměrná úroveň ekonomiky je charakteristická pro relativně souvislé území na severozápadě kraje kromě vlastního města Tachov a obcí při dálnici D5 a silnici I/21 a obecně pro venkovské oblasti mimo hlavní komunikace. Z hlediska podmínek soudržnosti společenství obyvatel lze sledovat výraznou korelaci s hospodářskými podmínkami. Kromě severozápadní části území Plzeňského kraje jsou nepříznivé podmínky sociálního pilíře zejména v obcích na severním Rokycansku, Nepomucku a v podhůří Šumavy Širší vztahy a souvislosti území Geografická poloha Plzeňského kraje na spojnici Prahy se SRN vytvořila podmínky pro růst jeho ekonomické atraktivity po roce Podle Politiky územního rozvoje ČR 2008 (dále jen PÚR 2008) je osa Praha Plzeň Regensburg Nürnberg (München) jednou z nejvýznamnějších rozvojových os ČR (dle PÚR 2008 rozvojová osa OS1 Praha Plzeň hranice ČR/Německo (-Nürnberg)). To dokládá lokalizace řady významných, především zahraničních, investic v Plzni a okolí nebo kolem dálnice D5. Tato dálnice je v současné době stále ještě jediné dokončené dálniční propojení hlavního města Prahy se starými zeměmi EU. Dálnice D5 tvoří společně s modernizovaným III. železničním koridorem hlavní části IV.A větve IV. transevropského multimodálního koridoru. Širším vazbám se sousední SRN brání přírodně cenná území Šumavy a Českého lesa v příhraničí. Provoz některých hraničních přechodů je tak omezen jen pro vybrané druhy vozidel a omezení se týkají i turistických hraničních přechodů. Zvláště zřetelné je to na Klatovsku, kde modernizaci dopravní infrastruktury s mezinárodním významem brání nejen přírodní podmínky, ale i zájmy ochrany přírody (Národní park Šumava). I přes výhodnou geografickou a dopravní polohu nebyla v Plzeňském kraji v roce 2011 (podle SLDB) vyjížďka za prací do zahraničí příliš významná, ačkoliv během deseti let vzrostl její podíl na trojnásobek. Z kraje vyjíždělo za prací do zahraničí podle statistických dat 1,3 % zaměstnaných. Během deseti let se významně navýšil počet obcí, z nichž více než 5% zaměstnaných vyjíždí pracovat do zahraničí (ze 4 na 30 obcí), nejvyšší podíl zaznamenaly obce Pařezov, Brnířov a Nemanice (všechny v ORP Domažlice), přičemž podíl vyjíždějících z Pařezova činí 14,8%, což je dvojnásobek oproti nejvýznamnějšímu podílu v předchozím sledování (v roce 2001 měla obec Bukovec 7,7%). Naopak ve 166 obcích Plzeňského kraje nevyjížděl do zahraničí ani jeden zaměstnaný. Nepotvrdil se tak předpoklad o poklesu výjezdu za prací do zahraničí v souvislosti s ekonomickým vývojem. Intenzivnější pracovní vazby mimo Plzeňský kraj si tak udržuje jen úzký pás především menších obcí při vnitrozemských hranicích Plzeňského kraje (grafická příloha 1.1.3/1.). Poměrně souvislý pás intenzivnější vyjížďky z Plzeňského kraje za prací je na východě přerušen v oblasti Brd (vojenský prostor, dříve většího územního rozsahu), které tvoří bariéru i směrem do vnitrozemí ČR. Z hlediska absolutních počtů je hlavním cílem vyjížďky z Plzeňského kraje hlavní město Praha. Více než 100 osob tam v roce 2011 vyjíždělo za prací z Plzně (1311 osob), Rokycan (164 osob), Zbiroha (104 osob), ale také z Klatov (155 osob) a Sušice (110 osob). Přesto došlo u všech jmenovaných k absolutnímu poklesu vyjížďky do Prahy. Město Plzeň je významné nabídkou pracovních příležitostí pro široké okolí, vč. území za hranicemi Plzeňského kraje. Vyjma Prahy (262 osob) dojížděl do Plzně větší počet osob z Karlovarského kraje (Karlovy Vary 65 osob, Cheb 58 osob, Mariánské Lázně 39 osob). Za zmínku též stojí dojížďka z Mariánských Lázní do Chodové Plané (48 osob) a Plané (36 osob). Plzeň má také zřetelně nadregionální charakter z hlediska dostupnosti vyššího občanského vybavení. Týká se to především zdravotnictví, protože Fakultní nemocnice Plzeň poskytuje některé služby i obyvatelům sousedních krajů. Obdobný význam má krajské město v oblasti školství, vztahy v oblasti vysokých škol dokládá tabulka č. 1. Tabulka č. 1 - Vyjížďka studentů VŠ do škol k podle krajů Studenti (fyzické osoby) s trvalým bydlištěm v ČR celkem studující VŠ v Plz. kraji Podíl Plz. kraje (%) v ČR ,4 8

21 Tabulka č. 1 - Vyjížďka studentů VŠ do škol k podle krajů Studenti (fyzické osoby) s trvalým bydlištěm v ČR celkem studující VŠ v Plz. kraji Podíl Plz. kraje (%) Hlavní město Praha ,5 Středočeský kraj ,2 Jihočeský kraj ,2 Plzeňský kraj ,9 Karlovarský kraj ,6 Ústecký kraj ,2 Liberecký kraj ,2 Královéhradecký kraj ,0 Pardubický kraj ,6 Vysočina ,0 Jihomoravský kraj ,2 Olomoucký kraj ,2 Zlínský kraj ,2 Moravskoslezský kraj ,2 kraj neurčen v cizině ,2 Zdroj dat: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Od roku 2011 každým rokem klesá počet studentů na vysokých školách, s čímž koreluje i pokles studujích v Plzeňském kraji. Závažnějším faktem je, že klesá také zastoupení Plzeňského kraje ve vyjížďce studujících a to ze všech směrů s výjimkou Karlovarského kraje, kde došlo k nepatrnému nárůstu podílu. Podíl vlastních studujících z Plzeňského kraje poklesl pod 50 %, což znamená, že více než polovina studujících z Plzeňského kraje navštěvuje školy mimo svůj rodný kraj. Výrazný celorepublikový nárůst prokazují cizinci, na vysokých školách v Plzeňském kraji stoupl jejich počet od r zhruba trojnásobně., na Lékařské fakultě v Plzni je každým čtvrtým studentem cizinec. Intenzitu vazeb Plzeňského kraje se sousedními kraji a Prahou dokládají také proudy mezikrajské dlouhodobé migrace, které byly stanoveny na základě srovnání místa narození a místa bydliště podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 (grafická příloha /2 a tabulka č. 2). Kraj Tabulka č. 2 - Výsledky dlouhodobé mezikrajské migrace ve vztahu k Plzeňskému kraji z Plz. kraje do Plz. kraje saldo obrat vystěhovalí přistěhovalí migrace migrace Praha Středočeský Jihočeský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj dat: ČSÚ 9

22 Nejintenzivnější výměnu měl Plzeňský kraj s Prahou (obrat 30,4 tisíc osob), kde však také nejvíce dlouhodobě migrací ztrácel (saldo -15,0 tisíc osob). Podobně tomu bylo i s Karlovarským krajem. Migrační saldo s ostatními sousedními kraji je mnohem vyrovnanější. S jinými kraji v ČR byla migrace méně intenzivní Základní charakteristika přírodních podmínek Rozmanitost přírodních podmínek je dána zejména reliéfem území kraje. Z fyzickogeografického hlediska lze Plzeňský kraj rozdělit do několika oblastí na Plzeňskou pahorkatinu, na Brdskou vrchovinu (zasahující z Jihočeského a Středočeského kraje) a na pásmo pohraničních pohoří Český les a Šumava, kde se nachází nejvyšší vrchol kraje Velká Mokrůvka se m. n. m. Do západní části kraje (z Karlovarského kraje) zasahují další geomorfologické celky Slavkovský les a Tepelská vrchovina. Klimatické, geologické a hydrologické podmínky jsou v jednotlivých územních celcích velmi odlišné. Přírodní atraktivitou kraje jsou zejména horské partie, dále chráněná území či přírodní parky, které byly vymezeny zejména pro zachování udržitelnosti krajiny. Na území kraje se vyskytuje NP Šumava a CHKO Šumava, dále CHKO Český les (vyhlášen v roce 2005), dále do Plzeňského kraje zasahuje CHKO Křivoklátsko (severovýchod území) a CHKO Slavkovský les (severozápadní část kraje). Na území se nachází 194 maloplošných chráněných území. V zalesněné oblasti Brdy byla vymezena CHOPAV Brdy, dalšími oblastmi CHOPAV zasahujícími na území kraje jsou CHOPAV Šumava a CHOPAV Chebská pánev a Slavkovský les. Klimatologicky (dle Quitta, 1971) lze řadit území Plzeňského kraje do mírně teplých až chladných klimatických oblastí (obrázek č. 1). Vrcholové partie Šumavy vykazují znaky chladné oblasti CH4 160 až 180 mrazových dnů v roce a počet letních dnů zde nepřesáhne 20, nižší horské polohy lze řadit do chladné oblasti CH6 s o něco mírnějšími klimatickými charakteristikami. Dále pro nejvyšší polohy Českého lesa, Tepelské vrchoviny a Brd na území kraje jsou charakteristické poměry chladné oblasti CH7. Naopak Plzeňská kotlina s povodím Berounky vykazuje znaky mírně teplé oblasti MT11 se 40 až 50 letními dny v roce a 110 až 130 mrazovými dny. Tato oblast je zároveň nejteplejší vymezená oblast v Plzeňském kraji. Ve vyšších polohách navazujících na Plzeňskou kotlinu lze postupně dle Quitta vymezit mírně teplé oblasti MT10, MT9, MT7, MT5, MT4, MT3 s příslušnými klimatickými charakteristikami. Obrázek č. 1: Klimatické oblasti Česka - výřez (dle Quitta, 1971) 10

23 V hydrografické síti dominuje řeka Berounka a její 4 hlavní zdrojnice a přítoky Radbuza, Mže, Úhlava a Úslava. Berounka odvodňuje severní část území Plzeňského kraje, protéká převážně členitým terénem a vytváří tak výraznou přírodní bariéru. Její říční síť lze charakterizovat jako vějířovitou. Jižní část kraje je odvodňována vodním tokem Otava (levý přítok Vltavy). Některé menší vodní toky při hranicích se SRN spadají do povodí Dunaje. Síť vodních toků dále doplňují potoky a říčky, které jsou součástí celkového odtokového režimu kraje. Na území kraje se nachází hned několik významných vodních ploch. Ty jsou důležité, jak z hlediska hydroenergetického, pro využití v průmyslu a z hlediska protipovodňové ochrany, tak jsou zároveň významnými zdroji pitné vody (vodní nádrž Nýrsko a Lučina). Největší vodní plochou kraje je vodní nádrž Hracholusky, dále zmíněné dvě nádrže a vodní nádrž České údolí. Na území kraje se vyskytují tří zásadní rybniční soustavy na Horaždovicku, na Tachovsku a neméně důležitá Bolevecká rybniční soustava. Nejen z hydrologického hlediska je důležité zmínit i ledovcová jezera, která se nachází v NP Šumava. Jedná se o jezero Laka, Čertovo, Černé a Prášilské. V západní části kraje se nachází či zasahují svými ochrannými pásmy některé zdroje přírodních léčivých vod. Místa výskytu pramenů léčivých vod jsou vázána na hlubinný CO 2 pocházející z tektonických zlomů. Jediný zdroj léčivé minerální uhličité vody vyvěrá v Konstantinových Lázních. Životní prostředí Plzeňského kraje v rámci Česka lze hodnotit příznivě. Hodnoty měrných emisí v kraji dosahují nižších hodnot (REZZO 1-4 je 7,91 t/km²) než průměrné hodnoty v České republice (REZZO 1-4 je 13,81 t/km 2 ) 3. Zásoby nerostných surovin, které mimo jiné mohou představovat základní potenciál pro rozvoj zpracovatelského průmyslu, se v Plzeňském kraji soustřeďují zejména do oblasti kolem krajského města Plzně. Jedná se o zásoby černého uhlí, keramické jíly a stavební kámen (například žula). V oblasti podhůří Šumavy se nalézá vápenec, ložiska uranu a zlata se vyskytují na Tachovsku. Zemědělská půda pokrývá 50,2 % z celkové rozlohy kraje (z toho podíl orné půdy 34,0 % - u obou ukazatelů je zřejmá tendence úbytku v řádu desetin % oproti údajům z r. 2007). Přírodní podmínky pro zemědělství v Plzeňském kraji lze charakterizovat jako podprůměrné v rámci ČR. Podíl zalesněné plochy na celkové rozloze kraje činí 39,7 % (zejména vlivem lesnatých ploch Šumavy, Českého lesa a Brdské vrchoviny) Území kraje z hlediska podmínek pro příznivé životní prostředí Oblast: Horninové prostředí a geologie Horninové prostředí, respektive geologická struktura, je jedním z určujících rysů území. Původ a složení horninového prostředí ovlivňuje nejen nerostné bohatství dané oblasti či regionu, ale také se podílí na spoluutváření mnoha dalších faktorů, které se pak následně projevují v jiných oblastech životního prostředí či lidské činnosti. Jedná se například o geomorfologii krajiny či krajinný ráz, na které se primárně geologické podloží podílí, o půdní typy a možnosti využívání krajiny pro zemědělství, celkově ovlivňuje utváření ekosystému v dané lokalitě. Jedná se ale i o faktory ovlivňující lidské aktivity jako je vliv na kvalitu podzemních vod či o možné negativní dopady v souvislosti s nepříznivými vlivy a riziky jako je radonové riziko, sesuvy půdy atd. Z těchto důvodů je horninové prostředí jedním z klíčových prvků přírodního prostředí a jeho znalost, racionální využití a nezbytná ochrana je pro dlouhodobou existenci a udržitelný rozvoj nezbytná. Analýza v oblasti horninového prostředí a geologie se zabývá charakteristikami a členěním Plzeňského kraje z hlediska geologické stavby a geomorfologie. Významná část je věnována rizikovým geologickým jevům, zejména radonovému indexu a sesuvným územím. Závěr analýzy oblasti je věnován nerostnému bohatství. 3 Zdroj: ČHMÚ, emisní bilance za rok Zdroj: ČSÚ, bilance půd k

24 Geomorfologické podmínky a členění Třetina území Plzeňského kraje je rovinatá nebo mírně zvlněná, třetinu pak pokrývají pahorkatiny. Jedná se např. o Plzeňskou pahorkatinu, na severovýchodě pak Plzeňskou kotlinu. Na východní straně do kraje zasahují, i když jenom okrajově Brdy a Křivoklátská vrchovina. Zbývající třetina kraje pak má charakter spíše hornatý. Jedná se o oblasti Šumava, Šumavské podhůří či Český les. Nejvyšším bodem kraje je vrchol Velké Mokrůvky na Šumavě, který dosahuje m n. m.. Nejnižším bodem je území, kde řeka Berounka opouští Plzeňský kraj, jeho nadmořská výška je přibližně 250 m n. m.. Průměrná nadmořská výška území kraje Plzeňského je 530 m n. m.. Plzeňský kraj leží na rozhraní 4 významných geomorfologických jednotek respektive subprovincií České vysočiny: Poberounská soustava, Šumavská soustava, Česko-moravská soustava a Krušnohorská soustava. Nejvýznamnějšími subprovinciemi jsou Poberounská a Šumavská, které pokrývají zásadní část Plzeňského kraje. Z hlediska geomorfologického členění náleží území Plzeňského kraje do těchto jednotek: Systém: Subsystém: Provincie: Subprovincie: Oblast: Celky: Subprovincie: Oblast: Celky: Subprovincie: Oblast: Celky: Oblast: Celky: Hercynský systém Hercynská pohoří Česká vysočina Česko-moravská soustava Středočeská pahorkatina Krušnohorská soustava Blatenská pahorkatina Karlovarská vrchovina Poberounská soustava Brdská oblast Tepelská vrchovina Brdská vrchovina Hořovická pahorkatina Křivoklátská vrchovina Plzeňská pahorkatina Plaská pahorkatina Rakovnická pahorkatina Švihovská vrchovina Subprovincie: Oblast: Celky: Oblast: Celky: Šumavská soustava Českoleská oblast Český les Podčeskoleská pahorkatina Všerubská vrchovina Šumavská hornatina Šumava Šumavské podhůří Geologické členění a charakteristiky Území České republiky tvoří dvě základní geologické jednotky - Český masiv a Západní Karpaty. Plzeňský kraj leží v oblasti Českého masivu. Tato oblast náleží k té části Evropy, která byla formována kadomskou orogenezí (před 660 až 550 milióny let) a výrazně přetvořena variskou orogenezí (před 400 až 330 miliony let). Český masiv má blokovou stavbu a samotné území je rozděleno hlubinnými zlomy, tzv. lineamenty na jednotlivé dílčí oblasti. 12

25 Vzhledem ke značné členitosti kraje, je uveden pouze základní popis geologické skladby předmětného regionu. V následujícím textu nejsou zmiňovány jednotlivé lokální anomálie či lokální systémy, které nejsou z pohledu územního plánování a rozvoje podstatné. I. Krystalinikum a prevariské paleozoikum Krystalinikum a prevariské paleozoikum je v Českém masivu rozděleno do šesti oblastí, do zájmového regionu zasahují dvě z nich: moldanubická (moldanubikum) a středočeská (bohemikum). I.1. Moldanubikum Moldanubická oblast zabírající jižní část Českého masivu. Z těchto nižších jednotek této oblasti zasahují do kraje Moldanubikum Českého lesa, Moldanubikum Šumavy a jižních Čech a dva plutony - Moldanubický pluton (skládající se ze dvou masivů - Vydry a Prášilského) a Středočeský pluton. I.1.1. Moldanubikum Českého lesa Převládajícími horninami jsou pararuly. Magmatity nejsou v této oblasti hojné. Větší těleso tvoří pouze rozvadovský masiv (tirschenreuthsko-rozvadovský masiv) tvořený granity a granodioritem. Z geomorfologického hlediska je Český les členitá vrchovina, zčásti plochá hornatina kerného až klenbového typu. Rozloha této jednotky je 789 km 2, střední výška je 628,2 m n. m. a střední sklon je Převládají především krystalické horniny moldanubika a horniny proterozoického komplexu tepelsko-barrandienské oblasti s tělesy magmatitů. Povrch se sklání příkřeji k východu (místy se svahy na zlomových liniích). Výrazný je přechod mezi Tachovskou brázdou, Chodskou pahorkatinou a Českým lesem. Jedná se o nápadný až 350 m vysoký tektonicky podmíněný svah. Tento svah je nejvýraznější v jižní části (mezi Českou Kubicí a Velkými Dvorci u Přimdy). Mezi Přimdou a Tachovem je hranice Českého lesa nepravidelná. Charakteristické jsou rozsáhlé hřbety, hrásťové a brachyantiklinální elevace. Vzácněji se uplatňují zbytky třetihorního zarovnaného povrchu, údolí jsou většinou široce rozevřená. Významné jsou suky a strukturní hřbítky s tvary zvětrávání a odnosu hornin. Nejvyšší bod je Čerchov m n. m. Na severu oblasti nacházíme antropogenní tvary po hlubinné těžbě rud. I.1.2. Moldanubikum Šumavy a jižních Čech Do Plzeňského kraje zasahuje západní část této jednotky. V rámci moldanubika rozlišujeme dvě hlavní skupiny - jednotvárnou a pestrou skupinu. Jednotvárná skupina je tvořena biotitickými a silimaniticko-biotitickými pararulami. Velmi hojné jsou magmatity. Pestrá skupina je zastoupena pruhem sušicko-votickým lemujícím jižní okraj Středočeského plutonu. Základními horninami jsou biotitické, biotiticko-silimanitické a biotiticko-cordieritické pararuly. Z vložkových hornin převládají v tomto pruhu krystalické vápence (mocnost až do 300 m - využívané v průmyslu stavebních hmot), v menší míře jsou zastoupeny amfibolity a kvarcity. Geomorfologicky je Šumava plochá hornatina, která má rozlohu km 2, střední výšku 921,5 m n. m. a střední sklon Je tvořena z větší části metamorfovanými horninami moldanubika, jimiž pronikla tělesa hlubinných magmatitů Moldanubického a Středočeského plutonu. Jedná se o masivní horský celek v oblasti největšího vyzdvižení tektonické klenby porušené kernými pohyby. Na náhorních plošinách nacházíme rozsáhlé zbytky zarovnaných povrchů s mocným krytem čtvrtohorních zvětralin. Četné tvary periglaciální a místy i glaciální modelace. Nejvyšším bodem je Velká Mokrůvka m n. m. v oblasti Modravských plání. I.1.3. Středočeský pluton Toto rozsáhlé, petrograficky velmi pestré magmatické těleso o rozloze km 2 zasahuje do Plzeňského kraje svým jihozápadním okrajem tvořeným různými typy granitů a granodioritů. I.1.4. Moldanubický pluton Na území Plzeňského kraje zasahuje okrajově tzv. šumavská větev moldanubického plutonu dvěma tělesy - Prášilským masivem a masivem Vydry, která jsou tvořena různými typy granitů až granodioritem. I.2. Bohemikum Z dílčích jednotek zasahují na území kraje tři. Jedná se o Barrandien, Domažlické krystalinikum a Tepelské krystalinikum. I.2.1. Barrandien Tato jednotka je budována nemetamorfovanými nebo slabě metamorfovanými horninami proterozoického stáří a uloženinami paleozoika (kambrium-devon). Z tohoto faktu vychází další dělení na barrandienské proterozoikum a barrandienské paleozoikum. 13

26 Barrandien je možné zařadit do lokalit celosvětového významu, a to především z hlediska paleontologických nálezů, které se v této jednotce nacházejí. Barrandienské proterozoikum tvoří podstatnou část Barrandienu, sahající od Domažlic ke Kralupům nad Vltavou. Území kraje je tvořeno především mohutným psamiticko-pelitickým komplexem charakterizovaným střídáním nepřeměněných nebo jen slabě přeměněných břidlic, prachovců a drob, který obsahuje vložky odlišných hornin. Břidlice, prachovce a droby jsou horniny zpravidla šedé barvy s různými odstíny. Hodnotné jsou rovnoplošně zbřidličnatělé fylity (pokrývačské břidlice), které se těžily v okolí Manětína a Rabštejna. Do barrandienského proterozoika je možné dále zařadit spility, buližníky a grafitické kyzové břidlice. Součástí této jednotky jsou 3 dílčí granodioritické masivy - Štěnovický masiv, Stodský masiv a Čistecko-jesenický masiv. Sedimenty a vulkanity barandienského paleozoika jsou zachovány v rozsáhlém synklinoriu mezi Úvaly a Plzní. Spočívají s úhlovou diskordancí na zvrásněném svrchním proterozoiku. Nejsou výplní jediné pánve, ale několika sedimentačních prostorů, které se liší pozicí a vývojem. Pánev příbramsko-jinecká je vyplněna sedimenty spodního a středního kambria. Uloženiny spodního kambria jsou kontinentálního původu a mají hrubě klastickou strukturu. V mladších souvrstvích se nacházejí polohy křemenných slepenců a pískovců. Maximální mocnost spodního kambria přesahuje m. Ve středním kambriu transgredovalo do této pánve moře a došlo k usazování prachovců a břidlic. Brdská pánev zasahuje do Plzeňského kraje svým západním okrajem a jsou zde zastoupeny pouze usazeniny mladší. Obě uvedené pánve byly výrazně ovlivněny vulkanickou činností, která se projevovala prakticky během celého kambria. Ve svrchním kambriu zesílila a vznikla dvě vulkanická pásma směru SV-JZ. V brdské oblasti se vytvořilo strašické pásmo s horninovou asociací ryolit-andezit-bazalt. V oblasti skryjsko-týřovického kambria došlo k vytvoření rozsáhlého křivoklátského-rokycanského pásma složeného z andezitů, ryolitů a dacitů. Horniny strašického pásma jsou většinou překryty uloženinami ordoviku, křivoklátsko-rokycanské pásmo vytváří výrazný hřbet. Pražská pánev tvoří úzkou lineární depresi směru VSV-ZJZ. Sedimentace v této pánvi probíhala od ordoviku do středního devonu, kdy byla v důsledku variských orogenních pohybů ukončena. Do Plzeňského kraje zasahuje svou jihozápadní částí vyplněnou sedimenty (střídání pelitů a psamitů) a bazaltoidními vulkanity ordovického stáří. I.2.2. Domažlické krystalinikum Tato dílčí jednotka je spojena plynulým přechodem s barrandienským proterozoikem. Hranice mezi oběma jednotkami je konvenční, zhruba probíhá mezi fylity a svory. Z hlediska metamorfitů jsou zde tělesa granitoidů jako je Borský masiv, Kladrubský masiv, Babylonský masiv a Mračnicko-jeníkovský masiv. Bazické magmatity tvoří Kdyňský masiv, Mutěnínský peň, Načetínský (drahotínský) peň a Poběžovický masiv. I.2.3. Tepelské krystalinikum Tepelské krystalinikum je spojeno plynulým přechodem s barrandienským proterozoikem, z něhož se pozvolna vyvíjí přibýváním regionální metamorfózy. Konvenční hranice má stejný charakter jako u domažlické jednotky. Stejně jako u domažlické jednotky lze v důsledku přibývání metamorfózy severozápadním směrem pozorovat rychlý sled metamorfních zón, charakterizovaných příslušnými horninovými typy - dvojslídnými svory a pararulami. II. Svrchní karbon a perm (mladší paleozoikum) Po skončení variského vrásnění (spodní devon až střední karbon) se Český masiv stal souší. Mezi výše položenými hřbety se nacházely poměrně četné sníženiny, které měly charakter jezerních pánví. Sedimentace v těchto pánvích započala v mladším karbonu a na některých místech přetrvala až do permu. V uloženinách této oblasti se rozlišují dva komplexy šedých a dva komplexy červených sedimentů (slepenců, pískovců, arkóz, jílovců a uhelných slojí): - Kladenské souvrství (spodní šedé) - obsahují nejvýznamnější uhelná souvrství (plzeňské, radnické a nýřanské); 14

27 - Týnecké souvrství (spodní červené) - představují komplex bezuhelných červených sedimentů, hojně jsou zastoupeny arkózy (ložiska kaolínu); - Slánské souvrství (svrchní šedé) - obsahují naspodu mělnické souslojí a ve svrchní části souvrství kounovské; - Líňské souvrství (svrchní červené) - červené bezslojové sedimenty. Zbarvení sedimentů je důsledkem klimatu. V teplém a vlhkém (humidním) klimatu vznikaly sedimenty šedého zbarvení v teplém a suchém (aridním) klimatu vznikaly sedimenty převážně červených barev. Humidní klima bylo vhodné pro rozvoj rostlinstva, proto jsou uhelné sloje soustředěny především v obou šedých souvrstvích. Do Plzeňského kraje zasahuje oblast středočeského až západočeského mladšího paleozoika čtyřmi ze šesti pánví: plzeňskou, manětínskou, žihelskou a radnickou. Kromě nich je na tomto území řada drobnějších výskytů: Holoubkovská pánvička, Merklínská pánvička, Letkovská pánvička a Mirošovská pánev. III. Terciér Třetihorní sedimenty a vulkanity se v Českém masivu dělí do několika regionálních jednotek. Na území Plzeňského kraje zasahují relikty sladkovodních terciérních sedimentů a roztroušené alkalické vulkanity a také velmi okrajově podkrušnohorská pánev s přilehlými vulkanickými hornatinami. III.1. Alkalické vulkanity Jedná se o terciérní vulkanity souvislé s vulkanickou činností v Doupovských horách. Tyto vulkanity jsou však značně vzdálené od Doupovských hor a tvoří poměrně izolované jevy v rámci Plzeňského kraje. III.1. Relikty sladkovodních terciérních sedimentů Drobné relikty terciérních sedimentů jsou roztroušeny především v západní, střední a východní části Českého masivu. Jsou to denudační relikty údolních výplní větších toků nebo lokálních jezerních pánví. Jejich rozloha pramení ze samotného vzniku těchto sedimentů (tok / jezero) a většinou se jedná o několika desítek km 2. Jejich složení je typické pro tyto druhy sedimentů a převážně se jedná o štěrky, jílové písky a jíly. Jejich výskyt v popisovaném regionu je v okolí Tachova, Domažlic a Plzně. IV. Kvartér Kvartérní uloženiny jsou geneticky i petrograficky velmi pestré. Ze sedimentů jsou nejvíce rozšířeny říční uloženiny (říční terasy a aluviální nivy), eolické usazeniny (spraše) a svahové uloženiny. Na území České republiky se kvartér dělí do dvou základních oblastí - kvartér denudačních oblastí a kvartér akumulačních oblastí. IV.1. Denudační oblasti Zahrnují pahorkatiny a hory na území Českého masivu. V těchto oblastech, kde převládá denudace se vyskytuje pouze omezený počet genetických typů sedimentů. Prakticky jsou zastoupeny pouze dva typy: říční a svahové sedimenty. Spraše a sprašové hlíny se nachází v nižších částech pahorkatin. IV.2. Akumulační oblasti Kvartér akumulačních oblastí se dělí na oblasti kontinentálního zalednění a oblasti extraglaciální (mimo kontinentální zalednění). Do Plzeňského kraje pak z těchto dvou zasahuje pouze extraglaciální oblast. Z této extraglaciální oblasti je pak v rámci dalšího členění významná pouze podjednotka Plzeňská pánev. Tato pánev má dobře vyvinutý a zachovaný terasovitý systém. Eolické a svahové sedimenty mají menší rozsah a význam. Nejmladší, kvarterní pokryv pak tvoří deluviální a aluviální středně plastické až písčité hlinito jílovité a jílovité zeminy, místy s proměnnou příměsí štěrku, překryté nevýraznými povrchovými polohami sprašových hlín. Radonové riziko Radon (Rn 222) je produktem rozpadu uranu (U 238). Koncentrace přírodního uranu se v jednotlivých typech hornin liší. Obecně lze předpokládat, že v sedimentárních horninách se setkáváme s nižšími koncentracemi uranu (záleží především na základu sedimentu) než v horninách metamorfovaných (zde také záleží, jaká byla původní hornina před metamorfózou vápenec / granit). Naopak u magmatických hornin, jako jsou např. granity, gabra, diority či bazalty, je možné předpokládat vysokou úroveň koncentrace uranu, protože primárně již v době svého vzniku byly obohaceny uranem. 15

28 Radon vzniklý rozpadem/uvolněním z uranu může pronikat do objektů jednak z hornin a zemin, které vycházejí na povrch v jejich základech, jednak z pitné vody, dodávané do objektů a ze stavebních materiálů, jejichž základem jsou obvykle přírodní materiály. Stavební materiály jsou však v současnosti sledovány z hlediska radioaktivity, případy jejich použití z minulosti jsou známy, a proto je pravděpodobnost přítomnosti radonu z nich podstatně menší než z geologického podloží. Zdroje pitné vody, které slouží především pro hromadné zásobování obyvatel (veřejné vodovody) jsou v současnosti sledovány z hlediska koncentrace radonu, a proto je i zde malá pravděpodobnost, že by radon unikající z vody dodávané do objektů, mohl výraznějším způsobem ovlivnit objemovou aktivitu radonu v objektu. U individuálního zásobování pitnou vodou, může tento průnik představovat určité riziko. Hlavním zdrojem radonu však zůstává geologické podloží. Lze předpokládat, že v případě, kdy je hornina jemnozrnnější, bude vzrůstat i povrch zrn, a tím může být radon přeměnou z uranu uvolňován do mezivrstevních prostor a mikrotrhlin v hornině. Odtud pak radon prostupuje do rozvětralých partií horniny směrem k povrchu a svrchních půdních horizontů. Tento proces prostupu je závislý na propustnosti půd a zemin i na tlakových a teplotních gradientech v půdě. Pokud je půda dobře propustná (např. štěrkovitá nebo písčitá), nejsou radonu kladeny překážky a může snadno pronikat k povrchu a odtud do objektů. Pokud je půda hlinitá až jílovitá, radon je zadržován v blízkosti svého vzniku v hlubších horizontech půdy. Půdní profil obvykle není homogenní a sestává z více vrstev s rozdílnou propustností. Radonové riziko je možné rozdělit do kategorií, a to dle objemové aktivity radonu a propustnosti. Z tohoto rozdělení pak vznikala kategorizace radonového indexu, která slouží k stanovení rizika pro stavební pozemky viz tabulka č. 3. Kategorie radonového indexu Tabulka č. 3 - Charakteristiky radonového indexu Objemová aktivita radonu (kbq.m -3 ) při propustnosti podloží nízká střední vysoká 1. nízké < 30 < 20 < střední vysoké > 100 > 70 > 30 V roce 1994 byla uváděna průměrná koncentrace radonu na úrovni 100 Bq/m3, v roce 1996 pak byla uvedena hodnota průměrné objemové aktivity radonu ve vnitřním ovzduší bytů (rodinné domy a byty) na území České republiky na úrovni okolo 116 Bq/m3. Stávající situace, i přes realizaci protiradonových opatření, zůstává bez významné změny. Samotný Plzeňský kraj je pak v porovnání s ostatními kraji spíše pod průměrem, respektive pod hodnotou označovanou jako celostátní průměr. Tento fakt souvisí především s geologickou skladbou kraje, kde mají významné zastoupení sedimenty či metamorfity. Dle výše uvedených kategorií, je možné v kraji najít území se všemi stupni rizika. Největší část kraje je možné zařadit do kategorie s nízkým až středním rizikem. Jedná se především o oblast samotného centra kraje Plzeňsko, Nýřansko, Blovicko, většina území Stodska, Stříbrska, Přešticka. Vyšší objemovou aktivitu radonu je možné předpokládat v oblasti, kde v dřívější době probíhala těžba rud, jako jsou oblasti Tachovska či některé menší lokality Stříbrska (jihozápad) a též v lokalitách ORP Nepomuk, Sušice či Horažďovice. Procentuálně vyjádřený podíl radonového rizika v rámci Plzeňského kraje je následující: - nízký 25,00% - přechodný 29,17% - střední 32,83% - vysoký 13,00% Nízké riziko (včetně přechodného) zaujímá více jak 50 % z plochy Plzeňského kraje. Naproti tomu vysoké radonové riziko, je identifikováno ve velmi malé míře a to přibližně na 13 % plochy kraje. Seismicita Seismické poměry nevybočují v rámci Plzeňského kraje z hodnot běžných pro většinu území České republiky, které lze charakterizovat seismickým ohrožením do 5. stupně. Zemětřesení s intenzitou do 16

29 6 MSK-64 se sporadicky vyskytují v Českém lese (Přimda v r. 1902). Ojedinělá slabá zemětřesení s intenzitou do 5 MSK-64 byla v historické době pozorována též na Šumavě a dále v jižních Čechách. Epicentra těchto aktivit však nebyla v plzeňském regionu. Silná seismická aktivita je vázaná především na nejzápadnější část Čech oblast Krušnohoří (Chebsko, Karlovarsko, atd.) Geodynamické jevy Svahové pohyby jsou na území Plzeňského kraje zastoupeny v bodové i plošné formě, a to jak sesuvy typu aktivní, tak typu ostatní (stabilizované a potenciální). Plošné sesuvy jsou v kraji zaznamenány v lokalitách uvedených v tabulce č. 4. Tabulka č. 4 - Plošná sesuvná území v Plzeňském kraji Lokalita Klasifikace Stupeň aktivity Rok revize záznamu Klíč Žihle Sesuv potenciální Potvorov Odval potenciální Mýto Sesuv stabilizovaný 2008?? Smědčice Sesuv aktivní 2010?? Zdroj dat: Česká geologická služba, 2014 V bodových sesuvných lokalitách mají aktivní sesuvy významnější zastoupení, přesto jejich počet není zásadní. Rozložení sesuvných lokalit je znázorněno v kartogramu 1.2.1/2. Ložiska nerostných surovin Vzhledem k významnému zastoupení sedimentárních hornin vynikají v Plzeňském kraji především ložiska kaolinu, keramických jílů, živců, písků či stavebního kamene. Tyto nerostné suroviny byly poměrně intenzivně využívány již od středověku. Plzeňský kraj je možné označit za rozhodující surovinovou základnu papírenských kaolínů. Ložiska této suroviny jsou soustředěna kolem Plzně. Důležitá jsou také ložiska keramických jílů a živců. V minulosti měla v kraji význam i těžba černého uhlí v plzeňské a radnické pánvi. Velký význam mají pro Plzeňský kraj také ložiska vápence např. v oblasti podhůří Šumavy či stavebního kamene v dalších lokalitách. Ložiska v Kašperských Horách představují jedno z možných a potenciálně významných ložisek zlata a wolframu v Evropě. V současné době však těžba není realizována a je možné, že nebude ani v blízké budoucnosti, a to především z důvodů střetů zájmů s ochranou přírody a nevhodného hydrogeologického podloží. V lokalitě Tachova se vyskytují ložiska uranu, který se zde v minulosti také těžil. V současnosti se na území kraje nachází 172 výhradních ložisek nerostných surovin. Ložiska jsou zakreslena v grafické příloze č /3. a též ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2. Výkres limitů využití území, další údaje o počtu ložisek, zdrojů nerostných surovin a chráněných ložiskových území uvádí tabulka č. 5. Kromě ložisek je na území kraje 1819 schválených prognózních zdrojů nerostných surovin. V roce 2007 bylo v kraji 52 evidovaných prognózních zdrojů nerostných surovin a 268 zrušených (dokumentovaných) prognózních zdrojů nerostných surovin. Tabulka č. 5 Počty ložisek a zdrojů nerostných surovin v Plzeňském kraji 5 Typ ochrany, ložiska nebo zdroje Počet Výhradní ložiska nerostů 172 Ložiska nerostných surovin Prognózní zdroje (vyhrazené nerosty) 8 Prognózní zdroje (nevyhrazené nerosty) 10 Chráněná ložisková území Údaje České geologické služby,

30 Na území Plzeňského kraje je stanoveno 69 dobývacích prostorů o celkové ploše 20,57 km 2 (0,3% rozlohy kraje). U 40 je povolena těžba, od roku 2007 tak došlo k 7 uzavírkám, 9 dobývacích prostorů je v rezervě. Od roku 2013 vznikly dva nové dobývací prostory. Podrobné přehledy zdrojů nerostných surovin jsou uvedeny v tabulkové příloze č. 1. Ložiska nerostných surovin, dobývací prostory ani prognózní zdroje nezaujímají v rámci území Plzeňského kraje významnou plochu. Některá z nich jsou vázána na území významná z hlediska zájmů rozvoje kraje, ochrany přírody a krajiny či ochrany vodních zdrojů. Střety se záměry jsou vyhodnoceny v kapitole a ve výkresu č. 4 Výkres problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích. Poddolovaná území Poddolovaná území na území Plzeňského kraje jsou vymezena dle Registru poddolovaných území (MŽP ČR prostřednictvím Geofondu ČR, ). V registru jsou shromažďovány informace upozorňující na skutečnost, že na vymezených plochách existovala nebo existuje hornická činnost, jejíž důsledky se mohou projevit na povrchu. Jedná se především o poklesové kotliny, bodové propadliny, atd. Poddolované území je nutno respektovat především při povolovacích procesech staveb (vydávání územních rozhodnutí, stavebních povolení a dalších rozhodnutí dle stavebního zákona) v návaznosti na územně plánovací dokumentace. Podkladové mapy slouží pouze jako vodítko, pro identifikaci míry rizika pro jednotlivé lokality. Bližší informace je pak možné získat v rámci inženýrsko-geologického průzkumu na poddolovaném území. Dle Registru poddolovaných území se na území Plzeňského kraje nacházejí pozůstatky po dřívější intenzivní těžbě, která zde probíhala již v období středověku. V rámci Plzeňského kraje je v současné době identifikováno přibližně 400 rizikových lokalit. Nejvýznamnější výskyt plošných poddolovaných lokalit je v okolí Plzně (sever), Nýřan, Stříbra a na Radnicku. Menší poddolovaná území se pak v rámci Plzeňského kraje nacházejí zejména v oblasti Tachovska, Stříbrska, Domažlicka a Rokycanska. V následující tabulce č. 6 jsou uvedeny pouze plošně nejvýznamnější lokality. Poddolovaná území jsou znázorněna v grafické příloze č /4. a též ve výkresu č. 2 Výkres limitů využití území. Tabulka č. 6 Nejvýznamnější poddolovaná území v Plzeňském kraji Název Rozsah Projevy Stáří Plocha /m 2 / KAMENNÝ ÚJEZD U NÝŘAN systém Haldy + propadliny NÝŘANY TLUČNÁ systém Haldy + propadliny VŠERUBY-NEVŘEŇ systém Haldy + propadliny +otevřená ústí před i po 1945 před i po před r CHOTĚŠOV - TÝNEC systém před r CHOTÍKOV systém před r LÍNĚ-SULKOV VLKÝŠ - HEŘMANOVA HUŤ systém systém před i po 1945 před i po MERKLÍN U PŘEŠTIC 4 systém před r TŘEMOŠNÁ-ZÁLUŽÍ systém před r BŘASY-STUPNO-VRANOVICE- ÚJEZD U RADNIC ZBŮCH systém systém Haldy + propadliny před i po 1945 před i po CHOTĚŠOV - MANTOV systém před r VEJPRNICE systém před i po ZADNÍ CHODOV systém po r

31 Tabulka č. 6 Nejvýznamnější poddolovaná území v Plzeňském kraji Název Rozsah Projevy Stáří Plocha /m 2 / VEJVANOV-CHOMLE-SKOLEMLNO- MOSTISTE HROMNICE-HORNÍ BŘÍZA systém systém ROKYCANY-CHÁCHOV systém Haldy + propadliny MIROŠOV 1 systém Haldy + propadliny před i po 1945 před i po 1945 do 19. století před i po KAZNĚJOV systém před r TŘEMOŠNÁ systém Haldy + propadliny před r EJPOVICE-KLABAVA systém před i po Oblast: Vodní režim Hydrografická síť Území Plzeňského kraje náleží do povodí I. řádu vodního toku Vltavy, do povodí II. řádu řeky Berounky a do několika povodí III. řádu, která jsou znázorněna v grafické příloze č /1. Na jižním okraji je povodí hraničních toků, které odvádějí vodu do Dunaje. Dále do území Plzeňského kraje okrajově zasahuje povodí Ohře. Největší řekou Plzeňského kraje je Berounka. Vzniká na území krajského města Plzeň soutokem řeky Radbuzy, do níž se dříve vlévá Úhlava, se Mží. Následně přitéká Úslava a tok Berounky dále pokračuje severní části kraje. U Berounky se jedná o typickou vějířovitou říční síť. Berounka odvodňuje severní, rozlohou zásadní část území kraje. K tomu jí napomáhají další toky nižšího řádu Třemošná, Střela a Klabava. Uvedené vodní toky jsou napájeny dalšími přítoky (viz tabulka č. 7 a výše zmíněná grafická příloha). Vodní tok Délka na území kraje v km Tabulka č. 7 Vodní toky Rozloha povodí na území kraje v km 2 Berounka 94, Úslava 94,1 745 Úhlava 108,8 919 Radbuza 111, Mže 105, Otava Přítoky Klabava, Třemošná, Střela, Javornice, Zbirožský potok Myslivský, Podhrázský potok, Kornatický potok, Bradava Svinský, Zelenský, Drnový potok, Poleňka,Točnický potok, Jelenka, Chodská Úhlava Huťský, Černý, Touškovský, Dnešický, Luční potok, Zubřina, Merklínka Prudký, Lískový, Ševcovský, Sklářský, Lužní, Bílý, Brtný, Sedlišťský, Hamerský, Kosový, Úterský, Vejprnický potok a Úhlavka Křemelná, Vydra (Otava vzniká soutokem), Ostružná, Volšovka, Losenice, Nezdický, Černičský, Mlýnský potok Jižní část Plzeňského kraje je odvodňována vodním tokem Otava, jeho zdrojnicemi jsou Křemelná a Vydra. Některé menší vodní toky při hranici se SRN spadají do povodí Dunaje. Hydrografickou síť dále doplňují potoky a říčky, které jsou součástí celkového odtokového režimu kraje. Přehled hlavních vodních nádrží na území Plzeňského kraje, jejichž objem přesahuje 1 milión m 3, je uveden v tabulce č. 8. Další menší nádrže s objemem pod 1 milión m 3 mají celkovou plochu téměř 19

32 3 000 ha. Jejich využití je zejména rybochovné a rekreační, mnoho menších nádrží není využíváno z důvodů velkého zabahnění. Nádrže mají rovněž velkou ekologickou funkci a mohou být součástí ÚSES. Největší vodní plochu představuje nádrž Hracholusky na řece Mži s rekreačním a rybochovným využitím, dále s hydroenergetickými, průmyslovými účely a s funkcí protipovodňové ochrany. Vodní nádrž Nýrsko (řeka Úhlava) slouží k vodárenskému a průmyslovému využití, k závlahám a k ochraně před povodněmi. Vodárenské využití má vodní nádrž Lučina (řeka Mže) a k rekreačnímu a rybochovnému využití slouží vodní nádrž České údolí (řeka Radbuza). Významným zdrojem pitné vody jsou vodní nádrže Nýrsko a Lučina. Kromě těchto velkých nádrží je na území Plzeňského kraje asi menších vodních nádrží 6. Území Plzeňského kraje v rámci Česka patří k územím s vyšší koncentrací rybníků, především díky rybniční síti na Horaždovicku, Tachovsku, jižním Zbirožsku a Bolevecké rybniční soustavě (na severním okraji Plzně). Plochou největší je rybník Kozčín velký na Kovčínském potoce (přítok Úslavy), dále Myslívský rybník na Myslívském potoce (přítok Úslavy) a rybník Hnačov (na řece Úslavě). Uvedené rybníky mají převážně rybochovné využití. Na řece Klabavě byla vybudována stejnojmenná nádrž Klabava s protipovodňovou ochranou. Na území Plzeňského kraje se nachází 4 ledovcová jezera, která územně spadají do NP Šumava, jmenovitě se jedná o Černé, Čertovo, Prášilské a jezero Laka. Tabulka č. 8 Vodní plochy 7 Plocha Celkový objem v mil. m 3 Rozloha v ha Hracholusky 39,59 417,56 Nýrsko 20,75 148,04 Lučina 5,78 86,2 České údolí 3,14 151,5 Hnačov 3,07 68,38 Kozčín velký 2, Regent 1,71 52,83 Velký Bolevecký rybník 1,42 57,5 Žinkovský rybník (Labuť) 1,21 55,8 Klabava 1,19 45 Myslívský rybník 1,0 69 Jezera hloubka v m rozloha v ha Černé jezero 40,6 18,4 Čertovo jezero 37 10,3 Prášilské jezero 15 3,7 Jezero Laka 3,9 2,78 Ohrožení území povodněmi Dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) (dále jen zákon č. 254/2001 Sb.), je definována ochrana před povodněmi jako činnosti a opatření k předcházení a zvládnutí povodňového rizika v ohroženém území. Zajišťuje se systematickou prevencí a operativními opatřeními (tzv. protipovodňová represe). Zvládání povodňových rizik se soustředí na zmírnění možných nepříznivých účinků povodní na lidské zdraví, životní prostředí, kulturní dědictví a hospodářskou činnost, a pokud se to považuje za vhodné, na opatření nestavební povahy nebo na snížení pravděpodobnosti zaplavení např. zvyšováním retenční schopnosti povodí a ovlivňováním průběhu povodní. Operativní opatření jsou zabezpečována podle povodňových plánů a při vyhlášení krizové situace krizovými plány. 6 Studie ochrany podzemních a povrchových vod Plzeňského kraje. 7 Údaje podle podkladů odboru životního prostředí KÚPK. 20

33 Záplavová území jsou administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. V zastavěném území, v zastavitelných plochách podle územně plánovací dokumentace, případně podle potřeby v dalších územích, vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území, a to podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Zákon č. 254/2001 Sb. stanoví omezení v záplavových územích. Původní Povodňový plán Plzeňského kraje byl vypracován v září Následně byl aktualizován v prosinci 2010 a v současné době má Plzeňský kraj zpracovaný digitální povodňový plán, který je aktualizován průběžně. V povodňovém plánu jsou v mapové části vyznačena stanovená záplavová území včetně vymezených aktivních zón. Vodní toky se záplavovým územím stanoveným podle zákona č. 254/2001 Sb. včetně vymezení aktivních zón: Berounka na území Plzeňského kraje (Q100 a aktivní zóna); Mže od soutoku s Radbuzou v Plzni po hráz vodního díla Lučina (Q100 a aktivní zóna); Mže nad VD Lučina po státní hranici se SRN (Q100 a aktivní zóna); Úslava na území Plzně od Koterova po soutok s Berounkou (Q100 a aktivní zóna); Úslava od hráze Žinkovského rybníka po Lukoviště (městys Kolinec) (Q100, aktivní zóna); Úslava od Koterova do Šťáhlav (Q100 a aktivní zóna); Radbuza (Q100 a aktivní zóna) po celé délce toku; Úhlava od soutoku s Radbuzou v Plzni po hráz vodního díla Nýrsko (Q100 a aktivní zóna) ; Drnový potok od ústí do Úhlavy po soutok s Drnovým potokem (Q100, aktivní zóna); Holoubkovský potok od Rokycan do Holoubkova (Q100, aktivní zóna); Klabava od ústí do Berounky po Strašice (Q100, aktivní zóna mimo vzdutí VD Klabava po celé délce); Kralovický potok od ústí do Střely po Strážovice (Q100, aktivní zóna); Nezdický potok (v povodí Vltavy) od ústí do Otavy po obec Pohorsko (Q100, aktivní zóna); Otava na území Plzeňského kraje (Q100, aktivní zóna); Ostružná po celé délce toku (Q100 a aktivní zóna) Střela od ústí do Berounky po jez Nučice (Q100 a aktivní zóna); Zbirožský potok od jezu Skryje po obec Sirá (Q100 a aktivní zóna); Vejprnický potok (Q100, aktivní zóna pouze v Plzni); Manětínský potok od ústí do Střely po Bezvěrov (Q100 a aktivní zóna); Merklínka od ústí do Radbuzy po Chlumecký mlýn (Q100 a aktivní zóna); Bradava od Žákavy do Míšova (Q100 a aktivní zóna); Výrovský potok od soutoku s Úhlavkou po dálnici D5 (Q100 a aktivní zóna); Volšovka od ústí do Otavy po soutok s Pekelským potokem (Q100 a aktivní zóna); Losenice od ústí do Otavy po soutok se Zlatým potokem (Q100 a aktivní zóna); Božkovský potok (Q100 a aktivní zóna) Bolevecký potok pod hrází Velkého Boleveckého a pod hrází Seneckého rybníka (Q100 a aktivní zóna; Malesický potok od ústí Mže do Chotíkova (Q100 a aktivní zóna); Příchovický potok Příchovice - Skašov (Q100 a aktivní zóna); Úhlavka od ústí do Mže do Velkých Dvorců (Q100 a aktivní zóna); Vydra od ústí do Křemelné po soutok s Roklanským potokem (Q100 a aktivní zóna); Křemelná od ústí do Vydry po soutok se Slatinným potokem (Q100 a aktivní zóna); Javornice na území Plzeňského kraje (Q100 a aktivní zóna); 21

34 Myslívský potok od ústí do Úslavy po Strážovice (Q100 a aktivní zóna); Sedlišťstký potok ve Starém Sedlišti (Q100 a aktivní zóna); Úterský potok od ústí do Mže ve VD Hracholusky po hranice Plzeňského kraje u Žernovníku (Q100 a aktivní zóna)ů Řezná od státní hranice po pramen (Q100 a aktivní zóna); Nezdický potok (v povodí Berounky) od ústí do Úterského potoka po hranice Plzeňského kraje (Q 100 a aktivní zóna); Mihovka od Kláštera do Neuraz (Q100 a aktivní zóna; Úhlava nad ND Nýrsko (ve fázi návrhu) Chodská Úhlava od ústí do Úhlavy do Svaté Kateřiny (ve fázi návrhu) Vodní toky se záplavovým územím stanoveným podle zákona č. 138/1973 Sb. bez vymezení aktivních zón: Třemošná (Q100) Úlický potok (Q100 ); Nekmířský potok (Q100 na části toku); Košetický potok (Q100 na části toku); Hracholuský potok (Q100 na části toku); Vlkýšský potok (Q100 na části toku); Hlubočka (Q100 na části toku); Luční potok (Q100 na části toku); Hněvnický potok (Q100 na části toku); Kbelanský potok (Q100 na části toku); Sulkovský potok (Q100 na části toku); Skořický potok (Q100 na části toku); Příkosický potok (Q100 na části toku); Tisý potok (Q100 na části toku); Veský potok (Q100 na části toku); Voldušský potok (Q100 na části toku); Radnický potok (Q100 na části toku); Hamerský potok (Q100); Úslava od Šťáhlav po Žinkovy (Q100); Zubřina (Q100); Bělá (Q100); Úšovický potok (Q100). Záplavová území vodních toků, pro něž jsou k dispozici datové podklady, jsou znázorněna v grafické příloze č /2.. Na území kraje jsou dále vymezena území zvláštní povodně pod vodním dílem pro vodní díla Hracholusky, Nýrsko, Lučina, Klabava, České údolí, Žlutice (nádrž v Karlovarském kraji), Borecký rybník, Velký Bolevecký rybník, Hvížďalka, Strašil, Regent a Holoubkovský rybník. Oblasti s nadměrně urychleným odtokem Oblasti s nadměrně urychleným odtokem jsou identifikovány dvěma způsoby, charakterizujícími příčiny a do jisté míry i důsledky ohrožení. Jedná se o oblasti: - ohrožené vodní erozí; 22

35 - s vysokým součinitelem odtoku. Při normální erozi nedochází k porušení přírodní rovnováhy a ztráta půdních částic je doplňována tvorbou nových částic z půdního podkladu. Při zrychlené erozi je porušena přírodní rovnováha a dochází k takovému smyvu půdních částic a živin, že nemohou být nahrazeny půdotvorným procesem. Oblasti s nebezpečím opakovaného poškození území povodněmi a erozí pro Česko jsou vyznačeny v obrázku č. 2. Z něho vyplývá, že extrémně ohrožena je horní část povodí Úhlavy a malá část povodí Klabavy a Zbirožského potoka, oblasti se silně urychleným odtokem potom jsou téměř celé povodí Otavy na území kraje, část povodí Úslavy, povodí Bradavy, část povodí Zubřiny a horní část povodí Mže 8. Obrázek č. 2 - Oblasti s nebezpečím opakovaného poškození území povodněmi a erozí - výřez Vodní útvary povrchových a podzemních vod Vodní útvar lze podle zákona č. 254/2001 Sb. vymezit jako základní jednotkou pro management povodí 9, obdobně jako je oblast povodí základní jednotkou pro plánování v oblasti vod. Tímto zákonem se definuje vodní útvar jako vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu, dále společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu. Konkrétně je to nejčastěji dle ekoregionu, typu geologického podloží, nadmořské výšky maximální hladiny, plochy hladiny nádrže, průměrné hloubky a teoretické doby zdržení 10. Vodní útvary se člení na útvary povrchových vod a útvary podzemních vod. Útvar povrchové vody je vymezené soustředění povrchové vody v určitém prostředí, například ve vodní nádrži, v rybníku, v jezeře a v korytě vodního toku. Na území Plzeňského kraje bylo vymezeno 110 vodních útvarů povrchových vod, z nichž 106 je tekoucích a 4 stojaté. Vodní útvary povrchových vod jsou znázorněny v grafické příloze č /3 11. Mezi vodní útvary stojatých povrchových vod v Plzeňském kraji patří 12 : - vodní nádrž Hracholusky, která je využívána rekreačně, hydroenergeticky a retenčně; 8 Koncepce ochrany vod Plzeňského kraje, studie protipovodňových opatření. 9 Jako jednotku pro plánování v oblasti vod. 10 Dle zákona č. 254/2001 Sb.. 11 Dle VUV TGM 12 Dle VUV TGM 23

36 - vodní nádrž Lučina, především zásobárna pitné vody, avšak lze ji využít i hydroenergeticky a retenčně; - vodní nádrž Nýrsko, především zásobárna pitné vody, avšak lze ji využít hydroenergeticky a retenčně; - vodní nádrž České údolí využívaná především k rekreaci a rybářství. Útvar podzemní vody je vymezené soustředění podzemní vody v příslušné horninové vrstvě nebo souvrství hornin s dostatečnou propustností, umožňující důležitou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr. Útvary na území Plzeňského kraje lze rozčlenit na hlavní (krystalinikum, pánve) a svrchní (kvartérní) položené na hlavních. Na území kraje se nachází nebo do něj zasahuje 14 vodních útvarů podzemní vody, jmenovitě 13 : - Kvartérní sedimenty Úhlavy mezi Nýrskem a Klatovy; - Kvartérní sedimenty Radbuzy a Úhlavy v Plzeňské kotlině; - Kvartérní sedimenty Mže v Plzeňské kotlině; - Kvartérní sedimenty Úslavy v Plzeňské kotlině; - Plzeňská pánev; - Manětínská pánev; - Krystalinikum a proterozoikum Mže po Stříbro a Radbuzy po Staňkov - vrcholová partie Českého lesa; - Krystalinikum a proterozoikum povodí Mže po Stříbro a Radbuzy po Staňkov; - Krystalinikum a proterozoikum mezipovodí Mže pod Stříbrem - severozápadní část; - Krystalinikum a proterozoikum mezipovodí Mže pod Stříbrem - povodí Úhlavy a dolní Radbuzy; - Krystalinikum, proterozoikum a paleozoikum v povodí Berounky; - Krystalinikum v povodí Horní Vltavy a Úhlavy; - Krystalinikum v povodí Střední Vltavy. Zdroje vody, jejich ohrožení a ochrana V Plzeňském kraji lze nalézt mnoho významných zdrojů pitné vody, zejména zdrojů podzemních vod. Z hlediska počtu těchto zdrojů se kraj v rámci Česka řadí na přední místa, více vodních zdrojů podzemních vod je evidováno pouze v Jihočeském kraji, a to 424. Samotný kraj disponuje 397 zdroji pitné vody podzemních vod a 11 povrchových vod. Obdobná situace je v Ústeckém a Středočeském kraji 14. V případě zdrojů podzemní vody se jedná především o vrty, studny, zářezy a prameniště v jednotlivých regionech. Města a obce jsou zásobena pitnou vodou z podzemních zdrojů různé jakosti. Avšak všechny zdroje vodovodů pro veřejnou potřebu jsou sledovány (prováděny rozbory vzorků vody) a musí splňovat stanovené limity. Významným zdrojem jsou rovněž povrchové zdroje řeka Úhlava (Plzeň), vodní nádrž Nýrsko (Klatovsko, Domažlicko) a vodní nádrž Lučina (Tachovsko). Mezi další zdroje povrchových vod jsou řazeny Grádelský potok (Železná Ruda - úpravna vody), Bradava (Nezvěstice - úpravna vody), Mže (CHÚV), Klabava - úpravna vody, Sirá - čerpací stanice a Plavební potok (Srní - úpravna vody). V rámci Plzeňského kraje je nejvíce zdrojů pitné vody v ORP Klatovy (80 podzemních vod, 3 povrchových vod), dále ORP Sušice (53 podzemních vod) a ORP Domažlice (43 podzemních vod). Naopak nejméně zdrojů pitné vody jak podzemních, tak povrchových je v ORP Blovice, Horšovský Týn, Nepomuk a Preštice. Přehled o rozložení zdrojů pitné vody v jednotlivých ORP podává tabulka č Převzato ze Studie ochrany podzemních a povrchových vod Plzeňského kraje. 14 Dle VÚV TGM 24

37 Lze říci, že toto rozložení odpovídá fyzickogeografickým podmínkám, jimiž může být geologické podloží a geomorfologické členění, dále jsou důležité klimatické podmínky a působení člověka, jeho zásahy do půdních a vegetačních poměrů. ORP Tabulka č. 9 Zdroje pitné vody podzemních vod Zdroje pitné vody povrchových vod Hlavní zdroje Blovice 9 0 vrty a studny Domažlice 43 0 prameniště Horažďovice 22 0 vrty a studny Horšovský Týn 4 0 vrty a studny Klatovy 80 3 vrty a studny; vodní nádrž Nýrsko, Grádelský potok, Železná Ruda (úpravna vody) Kralovice 37 0 zářezy, vrty a studny Nepomuk 14 0 vrty a studny Nýřany 25 0 zářezy a vrty Plzeň 1 3 Přeštice 15 0 vrty a studny Rokycany 29 2 Stod 11 0 vrty Stříbro 19 1 Sušice 53 1 Tachov 35 1 Celkem Plzeňský kraj vrt; Úhlava (Plzeň-úpravna vody), Bradava (Nezvěstice - úpravna vody), Mže (CHÚV) vrty a studny; Klabava - úpravna vody, Sirá - čerpací stanice studny, vrty a prameniště; řeka Mže (Milíkov - úpravna vody) prameniště, studny a vrty; Plavební potok (Srní - úpravna vody), prameniště, vrty a studny vodní nádrž Lučina (Svobodka - úpravna vody) Ochranná pásma vodních zdrojů Podle vodního zákona č. 254/2001 Sb. stanoví ochranná pásma vodoprávní úřad k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než m 3 za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou. Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. 15 Ochranná pásma vodních zdrojů II. stupně na území Plzeňského kraje jsou uvedena ve schématu č /4. Jedná se zejména o ochranná pásma nejvýznamnějších vodních zdrojů VN Nýrsko, VN Lučina, Plzeň Homolka, Milíkov, Ostrovce, Svojšín, Černošín, Cebiv, Branka, Broumov, Poběžovice, Holýšov, Blovice, Nezvěstice, Janov, Zbiroh, Kaznějov, Obora Třebekov a Mladotice. Specifickými ochrannými pásmy jsou ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů a minerálních vod. Na území kraje zasahují ochranná pásma pramene v Konstantinových Lázních a pramenů v Mariánských Lázních. 15 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách. 25

38 Ochranná pásma jsou uvedena ve výkresu č. 2 Výkres limitů využití území. Zranitelné oblasti Jako zranitelné oblasti jsou vodním zákonem č. 254/2001 Sb. označena území, kde se vyskytují a) povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo b) povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Zranitelné oblasti jsou stanoveny nařízením vlády, které v těchto oblastech upravuje používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření (dále jen "akční program"). Akční program a vymezení zranitelných oblastí podléhají přezkoumání a případným úpravám v intervalech nepřesahujících 4 roky. Přezkoumání se provádí na základě vyhodnocení účinnosti opatření vyplývajících z přijatého akčního programu. Zranitelné oblasti jsou vymezovány na katastrální území. V grafické příloze č /4 jsou znázorněna katastrální území s vymezenými zranitelnými oblasti a jejich seznam obsahuje tabulková příloha č. 2. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (dále jen CHOPAV ) Oblasti CHOPAV byly vymezeny nařízeními vlády za účelem chránit množství a kvalitu povrchové a podzemní vody tím, že jsou řízeny zásahy do území, rozloh a druhové skladby lesů a regulovány hospodářské činnosti na tomto území. Jedná se o oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. V CHOPAV se v rozsahu stanoveném nařízením vlády zakazuje zmenšovat rozsah lesních pozemků, odvodňovat lesní pozemky, odvodňovat zemědělské pozemky, těžit rašelinu, těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny, ukládat radioaktivní odpady. Na území kraje zasahují 3 CHOPAV CHOPAV Šumava, CHOPAV Brdy a CHOPAV Chebská pánev a Slavkovský les 16. Celková plocha CHOPAV na území Plzeňského kraje činí asi 650 km 2 (tj. 8,5 % z celkové rozlohy kraje). CHOPAV Šumava (vymezena Nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) je rozlohou největší 605 km 2 a územně shodná s CHKO Šumava. Na jejím území je vodárenská nádrž Nýrsko, která zásobuje pitnou vodou skupinové vodovody Nýrsko Klatovy a Nýrsko Domažlice Holýšov. Pramení zde zdrojnice pro řeky Úhlava a Otava. CHOPAV Šumava byla zřízena především pro ochranu vod pro dvě největší jímací zařízení pro úpravu pitné vody na řece Úhlavě a pro výhledové vodárenské využití řeky Otavy. Na území Plzeňského kraje se rozkládá na území obcí Čachrov, Dešenice, Dlouhá Ves, Hamry, Hartmanice, Hlavňovice, Horská Kvilda, Chudenín, Kašperské Hory, Modrava, Nýrsko, Prášily, Rejštejn, Srní, Strážov, Sušice, Železná Ruda. CHOPAV Brdy (vymezena Nařízením vlády č. 10/1979 Sb.) zasahuje do Plzeňského kraje na východním okraji střední části území kraje plochou 27 km 2. CHOPAV Brdy přechází ze Středočeského kraje především do povodí Úslavy a Klabavy. Na území kraje se jedná zejména o zdroje vody pro přítoky řeky Úslavy - Bradavu a Kornatický potok. Rozkládá se na území obcí Borovno, Cheznovice, Dobřív, Mirošov, Míšov, Příkosice, Skořice, Spálené Poříčí, Štítov, Strašice, Těně, Trokavec a Vísky. CHOPAV Chebská pánev a Slavkovský les zasahuje na území kraje výběžkem z Karlovarského kraje o ploše 18 km 2 na území obce Chodová Planá. Zmíněná oblast CHOPAV byla vyhlášena Nařízením vlády č. 85/1981 Sb. zejména pro ochranu léčebných vod pro oblast západočeských lázní. Hranice CHOPAV Chebská pánev a Slavkovský les se v zájmovém území překrývají s ochrannými pásmy přírodních léčivých zdrojů a s chráněnou krajinnou oblastí Slavkovský les. CHOPAV na území Plzeňského kraje jsou zobrazeny v grafické příloze č /4. a též ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2. Výkres limitů využití území. Zdroje přírodních léčivých vod a jejich ochranná pásma Na území Plzeňského kraje se nachází či zasahují některé zdroje přírodních léčivých vod. Hlubinný CO 2 pocházející z tektonických zlomů vytváří v západních Čechách místa výskytu pramenů léčivých 16 Dle VÚV TGM. 26

39 vod. Jeden z těchto zdrojů léčivé minerální uhličité vody vyvěrá v Konstantinových Lázních.Voda je čerpána z hloubky 40 m o vydatnosti l za minutu při teplote 9,9 C, ph 5,26 a hustotě 0,9991 kg/l při 20 C. Minerální vodě v Konstantinových Lázních přísluší rovněž jedno prvenství: chemický rozbor místní léčivé minerální vody vykazuje vůbec nejvyšší obsah volného oxidu uhličitého v celé České republice 17. Na území obcí Bezdružice, Kokašice a Konstantinovy Lázně tak zasahuje I. a II. stupeň ochranného pásma přírodního léčivého zdroje a zdroje minerálních vod. Do Plzeňského kraje také zasahuje ochranné pásmo přírodního léčivého zdroje a zdroje minerálních vod I. a II. stupně Mariánských Lázní, které se nachází zhruba v prostoru CHOPAV Slavkovský les Oblast: Hygiena životního prostředí Kvalita ovzduší Emisní situace Nejvýznamnějšími bodovými zdroji znečišťování ovzduší jsou jednozačně Plzeňská energetika, a.s. a Plzeňská teplárenská, a.s., oba tyto zdroje mají význam i z hlediska celokrajské emisní bilance. Hlavními plošnými zdroji jsou velká města a hlavními liniovými zdroji dálnice D5 a intravilánové komunikace v Plzni (I/20, I/26, I/27) 18. V rámci emisí látek z velkých stacionárních zdrojů dominuje oxid siřičitý (52%). Velké zdroje tvoří zhruba 16 % celkových emisních zdrojů, jejich zastoupení pokleslo od roku 2008 přibližně o 5 %. Rozmístění zdrojů REZZO 1 v Plzeňském kraji ukazuje grafická příloha č /1. Je nutné si ovšem uvědomit, že v roce 2010 došlo ke změně metodiky ve vykazování amoniaku, kdy emise z chovů zvířat jsou vykazovány výhradně v rámci malých stacionárních zdrojů, zdroje REZZO 3 tak nyní zahrnují zhruba 40 % celkových emisí a podíl amoniaku v této kategorii se zdvojnásobil. Malé stacionární zdroje zůstávají také největším producentem těkavých organických látek (59%), jejich podíl stoupl v emisi oxidu uhelnatého (z 28% na 36%) i tuhých znečišťujích látek (z 35% na 39%). Mobilní zdroje produkují nejvíce emisí tuhých znečišťujících látek (49%), NO x (71%) a CO (58%). Při srovnání roků 2008 a 2010 lze říci, že pokračuje trend ve snižování hodnot jak podle druhů znečišťujících látek, tak i podle velikosti zdrojů produkce (REZZO 1-4). Významný pokles nastal z hlediska zdrojů produkce u kategorie REZZO 1, především z důvodu poklesu emisí oxidu siřičitého, naopak z trendu vybočuje nárůst u REZZO 3, což je dáno především nárůstem emise amoniaku, který jako jediná hlavní značišťující látka vykázal v emisích nárůst. Celkově se hodnoty emisí hlavních znečišťujících látek snížily o více než 6 tis. tun. Následující tabulka č. 10 uvádí emise hlavních znečišťujících látek v Plzeňském kraji v roce Tabulka č Emise hlavních znečišťujících látek v Plzeňském kraji pro rok REZZO 20 Tuhé látky SO 2 NO x CO VOC NH 3 [t/rok] 1 340,7 5077,0 2649,1 855,1 832,8 1, ,2 146,0 250,6 298,1 362,1 0, ,6 2452,4 511,2 7210,9 5445,0 6247,9 Souhrn ,5 7675,4 3410,9 8364,1 6639,9 6249, ,7 43,1 8357, ,3 2575,8 137,9 Souhrn ,2 7718, , ,4 9215,7 6387,6 Ukazatelé: SO 2 oxid siřičitý NO x oxidy dusíku CO VOC NH 3 oxid uhelnatý těkavé organické látky amoniak Průběžné vyhodnocení Progamu ke zlepšení kvality ovzduší Plzeňského kraje, ČHMÚ, Dle dat ČHMÚ, Emisní bilance, REZZO 1 zvláště velké a velké stacionární zdroje, REZZO 2 střední stacionární zdroje, REZZO 3 malé stacionární zdroje, REZZO 4 mobilní zdroje (doprava). 27

40 V tabulce č. 11 je uvedeno porovnání souhrnných emisí zdrojů REZZO 1 4 v Plzeňském kraji v roce 2010 s krajským emisním stropem v roce Plzeňský kraj dodržuje tyto stropy pro všechny stanovené látky. Tabulka č Porovnání emisí hlavních znečišťujících látek v roce 2010 s krajským emisním stropem v roce 2010 Plzeňský kraj SO 2 NO x VOC NH 3 [kt/rok] REZZO 1-4 7,72 11,77 9,22 6,39 Emisní strop v roce ,50 15,10 15,20 7,00 Další tabulka uvádí souhrnné emise hlavních znečišťujících látek pro zdroje REZZO 1 3 v roce 2010 podle okresů. Emisní situace podle jednotlivých okresů je znázorněna v grafické příloze č /2.. Tabulka č Emise hlavních znečišťujících látek ze zdrojů REZZO 1-3 v Plzeňském kraji pro rok Okres Tuhé látky SO 2 NO x CO VOC NH 3 [t/rok] Domažlice 286,6 491,5 151,3 1278,9 392,9 0,0 Klatovy 489,8 830,8 287,8 1907,0 434,5 0,0 Plzeň - město 227,0 4892,0 2359,9 891,7 712,2 0,5 Plzeň - jih 255,7 403,4 177,1 1238,0 321,9 0,0 Plzeň - sever 331,8 454,3 178,7 1360,6 305,9 0,0 Rokycany 180,2 267,0 106,1 808,8 221,9 0,0 Tachov 270,2 336,4 150,0 879,1 280,8 1,3 Nejvýznamnější stacionární zdroje produkující emise SO 2 a NO x se nacházejí v okrese Plzeň město. Jedná se zejména o zdroje Plzeňská energetika, a.s. a Plzeňská teplárenská, a.s., ostatní zdroje mají násobně nižší podíl na celkových emisích. V emisích tuhých znečišťujících látek, CO a VOC je zastoupení producentů rovnoměrnější, vyjma dvou zmíněných je v emisích tuhých znečišťujících látek významný také Stora Enso Wood Products Planá, s.r.o., LB Minerals, s.r.o. provoz Kaznějov, mezi významné zdroje CO patří závod firmy LASSELSBERGER s.r.o. v Chlumčanech, Železárny Veselí, a.s. (provozovna Hrádek), PILSEN STEEL s.r.o. a Holzindustrie Chanovice s.r.o.. Ve zdrojích VOC je na prvních příčkách opět Plzeňská energetika, a.s. a Plzeňská teplárenská, a.s., dále IACG s.r.o. a BORGERS CS spol.s r.o.(provozovny Hrádek, Rokycany, Volduchy). Nejvyšší produkce souhrnných emisí ze zdrojů REZZO 1 a REZZO 2 v roce 2010 byla na území okresu Plzeň město, nejvíce emisí ze zdrojů REZZO 3 je produkováno na území okresu Klatovy. Změnu u nejvyššího úhrnu v kategorii REZZO 2 lze vysvětlit zmiňovanou změnou metodiky výkazu amoniaku. Imisní situace Na území Plzeňského kraje jsou imise měřeny na 13 měřících stanicích: Plzeň-Doubravka, Plzeň- Bory, Plzeň-Slovany 2x, Plzeň-Skvrňany, Plzeň-mobilní stanice, Plzeň-střed, Plzeň-Roudná, Plzeň- Lochotín, Kamenný Újezd (Rokycany), Přimda (Tachov), Staňkov a Klatovy-soud. V porovnání s podmínkami celé České republiky je v Plzeňském kraji imisní situace poměrně příznivá. Nejhorší situace na území kraje je ve městě Plzeň. 21 Doporučené hodnoty krajských emisních stropů v roce 2010 (kt/rok) dle Nařízení vlády č. 417/2003 Sb., kterým se mění Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí. 22 Dle dat ČHMÚ, Emisní bilance,

41 Tabulka č. 13 uvádí procento plochy území, kde došlo k překročení hodnot imisních limitů pro PM 10, NO 2 a benzen a cílových imisních limitů pro polycyklické aromatické uhlovodíky vyjádřené jako benzo(a)pyren (dále jen BaP) pro ochranu zdraví v rámci Plzeňského kraje a České republiky v roce Tabulka č Území, kde došlo k překročení imisních limitů a cílových imisních limitů pro ochranu zdraví (v % plochy zóny) Zóna PM 10 (r IL) PM 10 (d IL) NO 2 (r IL) Benzen Souhrn překročení IL B(a)P Souhrn překročení CIL Plzeňský kraj 0 0, ,19 2,58 2,58 Česká republika 1,86 21,21 0,03 0,001 21,21 14,47 14,47 Ukazatelé: r IL roční imisní limit PM 10 suspendované prachové částice velikostní IL imisní limit frakce do 10 μm CIL cílový imisní limit NO 2 oxid dusičitý d IL 24hodinový imisní limit B(a)P benzo(a)pyren Z tabulky je patrné, že v roce 2010 oblasti s překročenými cílovými imisními limity pro ochranu zdraví zaujímaly 0,19 % území kraje. Nejhorší situace z hlediska překročení cílového imisního limitu pro škodlivinu PM 10 a B(a)P je v Plzni, mimo toto město je to v území POÚ Domažlice, Holýšov, Horšovský Týn, Kdyně, Staňkov a Nýřany. Následující tabulka č. 14 ukazuje, kolik procent území kraje zasahovaly oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší v letech a na kolika procentech území byl v těchto letech překročen cílový imisní limit pro polycyklické aromatické uhlovodíky 24. Tabulka č Podíl území, kde došlo v letech k překročení imisních limitů a cílových imisních limitů pro ochranu zdraví (v % plochy) Plzeňský kraj PM 10 (r IL) PM 10 (d IL) NO 2 (r IL) Benzen Souhrn překročení IL B(a)P Souhrn překročení CIL ,93 0, ,48 0, , ,19 2,58 2,58 K překročení hodnoty cílového imisního limitu pro ochranu zdraví lidí pro škodlivinu troposférický ozon došlo v roce 2010 na 5,11 % území, což je oproti předchozím letům zlepšení. Problém troposférického ozonu je problémem celorepublikovým. V rámci České republiky se v Plzeňském kraji jedná o hodnotu průměrnou. Kvalita vod Povrchové vody Nejvýznamnějšími vodními toky v Plzeňském kraji, na nichž je sledována kvalita vody jsou řeky Berounka, Mže, Otava, Úhlava, Úslava, Radbuza, Střela, Klabava, Kouba, Řezná, Teplá Bystřice a dále se sledují profily na Hájeckém potoce, Rybničním potoce, Hraničním potoce a Nemanickém potoce. Celkem bylo v roce 2007 sledováno 31 profilů na výše uvedených vodních tocích. Lze konstatovat, že kvalita vody se v Plzeňském kraji stále mírně zlepšuje, srovnání s nejnovějšími dostupnými údaji za rok 2008 u vybraných profilů sledovaných ve státní monitorovací síti ČHMÚ (v Plzeňském kraji sledováno celkem 23 profilů) obsahuje tabulka č Trend razantního zlepšování jakosti vod typický pro 90. léta 20. století však již v posledních letech nepokračuje. Významné 23 Věstník MŽP. 24 Dle Věstníků MŽP 25 Dle dat ČSÚ a ČHMÚ. 29

42 zlepšení v posledních letech (tzn. o dvě třídy při porovnání období a ) zaznamenala v Plzeňském kraji pouze voda na dolním toku Střely. Většina řek spadá do III. třídy jakosti dle ČSN , výjimku tvoří Mže v Plzni a střední tok Úhlavy, které spadají do I. II. třídy jakosti. Tok Profil Mže Stříbro Úhlava Dolní Lukavice Úslava Doubravka Střela Borek Berounka Nadryby Radbuza Dobřany Tabulka č Jakost vody v tocích ve vybraných profilech v letech Rok Biochemická spotřeba kyslíku (BSK 5) Chemická spotřeba kyslíku (CHSK Cr) Amoniakální dusík (N-NH 4 + ) Dusičnanový dusík (N-NO 3 - ) Celkový fosfor mg/l 3,1 19 0,29 2,54 0,13 třída 26 III. III. II. II. III. mg/l 4,6 28 0,13 2,57 0,17 třída III. III. I. II. III. mg/l 4,1 25,2 0,19 2,6 0,16 třída III. III. II. II. III. mg/l 2,3 12 0,19 3,09 0,12 třída III. II. II. II. III. mg/l 1,9 12 0,08 2,65 0,12 třída II. I. I. II. III. mg/l 2,1 11,6 0,14 2,9 0,12 třída II. II. I. II. III. mg/l 3,1 20 0,13 2,61 0,13 třída III. III. II. II. III. mg/l 4,2 27 0,09 2,41 0,17 třída III. III. I. II. III. mg/l 3,9 24,7 0,1 2,5 0,15 třída III. III. I. II. III. mg/l 2,8 19 0,19 2,28 0,11 třída III. III. II. II. III. mg/l 1,8 19 0,04 1,73 0,12 třída II. II. I. I. III. mg/l 2,1 18,6 0,09 1,9 1,12 třída II. II. I. I. III. mg/l 2,5 16 0,19 3,00 0,12 třída III. II. II. II. III. mg/l 2,8 20 0,20 2,86 0,14 třída III. II. II. II. III. mg/l 2,6 17,9 0,20 2,9 0,13 třída III. II. II. II. III. mg/l 3,4 18 0,22 4,28 0,23 třída III. II. II. III. III. mg/l 3,8 20 0,10 4,09 0,20 třída III. II. I. III. III. 26 Třídy jakosti dle ČSN : I. neznečištěná voda, II. mírně znečištěná voda, III. znečištěná voda, IV. silně znečištěná voda, V. velmi silně znečištěná voda 30

43 2008 mg/l 3,6 18,6 0,16 4,2 0,21 třída III. II. II. III. III. Nejzatíženějším vodním tokem byl v roce 2007 dle normy ČSN Hájecký potok, nejméně znečištěny byly toky Řezná, Střela, Radbuza ve Štítarech a Mže v Radčicích. Nepříznivě hodnoceny byly zejména ukazatelé skupiny A 27 : celkový fosfor, AO X a CHSK Cr. Berounka v profilu pod Liblínem dosáhla v této skupině ukazatelů IV. třídy, a to u AO X, III. třídou byl klasifikován celkový fosfor a ukazatelé kyslíkového režimu (BSK 5 a CHSK Cr ). Podobně hodnocená byla i Mže a na 75% jejích profilů byl klasifikován III. třídou i TOC. Na Úhlavě dosahoval hodnot III. třídy pouze celkový fosfor a AO X, v Doudlevcích i BSK 5 a železo, všechny ostatní měřené ukazatele nepřesáhly limit pro I. nebo II. třídu jakosti. Ve skupině ukazatelů C bylo pouze na Mži zvýšeno železo, a to až na úroveň IV. třídy. Ve skupině specifických organických látek byl zařazen do II. třídy 1,1,2,2-tetrachlorethen na Úhlavě, všechny ostatní látky této skupiny nepřekročily na žádném z profilů hodnoty I. třídy. V dané souvislosti je významným specifikem kraje vodárenské využití povrchového zdroje na Úhlavě pro zásobování významné části obyvatelstva. Varující je proto nárůst případů překračování hygienických limitů pro pesticidy v surové vodě pro vodárenskou úpravu. Původ problému je jednoznačně v zemědělské aplikaci těchto látek v povodí Úhlavy. Dle Nařízení vlády č. 229/2007 Sb. 28 nejčastěji nevyhovovaly imisním standardům hodnoty pro Všeobecné ukazatele. AO X překračovaly imisní standard jen nevýrazně na 4 profilech, NL 105 C byly nejvyšší na Hájeckém potoce, kde 10x přesáhly imisní standard. Organické sloučeniny, včetně pesticidů, dosáhly C90 (kromě EDTA) jen zlomků požadovaných koncentrací. Nejméně zatíženými toky podle tohoto nařízení jsou toky Berounka, střední tok Úhlavy, Nemanický potok a Klabava. Vodní nádrže České údolí Špatnou kvalitu vody v nádrži České údolí způsobují zejména nadbytečné živiny, které se do nádrže dostávají přítokem, tedy řekou Radbuzou. Nádrž je silně průtočná, množství přitékající vody je vzhledem k objemu nádrže vysoké, a tak i množství živin doplňovaných řekou Radbuzou. Doplňování je velmi intenzivní, řasy a sinice je svým růstem z vody nestíhají odčerpávat. Druhým problémem přehrady jsou nánosy usazeného bahna. Hracholusk y Vzhledem k protáhlému, korytovitému tvaru této nádrže se zde voda obměňuje velmi málo, v létě teoreticky jednou za několik měsíců. Kvalita vody se tak zlepšuje směrem od přítoku k hrázi. Nejhůře postižená a sinicemi nejvíce zasažená je oblast u ústí řeky Mže do nádrže u Butova, způsobená zejména znečištěním řeky z větších měst: Tachova, Plané a Stříbra, naopak u hráze bývají hygienické limity překračovány pouze výjimečně v letním období vlivem zvyšující se teploty. Lučina Kvalita vody přitékající do nádrže Lučina není příliš ovlivněna zemědělskou výrobou. Hnědé zabarvení vody je způsobeno tím, že přitékající potoky pramení v rašeliništích a lesích. Aby se zachovala dobrá kvalita vody, jsou do nádrže vysazovány dravé ryby, aby zabránily přemnožení ryb plevelných. V poslední době se i v této vodní nádrži objevují v letních měsících sinice a řasy, zejména pod vlivem teplého počasí a přítomnosti vyššího množství fosforu na přítocích. Nýrsko 27 A Obecné, fyzikální a chemické ukazatele, B Specifické organické látky, C Kovy a metaloidy, D Mikrobiologické a biologické ukazatele. 28 Nařízení vlády, kterým se mění Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech 31

44 Vodní nádrž Nýrsko má ze všech nádrží v povodí Berounky nejčistší vodu. Nejsou zde řasy ani sinice a velmi snadno se upravuje na pitnou vodu. Do nádrže se vysazují dravé ryby v zájmu zachování velmi kvalitní surové vody. Potlačuje se tak rozšíření ryb plevelných. Zdroje znečištění Vypouštění odpadních vod a zemědělství jsou nejvýznamnějšími zdroji znečištění povrchových vod. Zemědělství produkující množství živin (dusíku a fosforu), které se mohou dostat smyvem do povrchových vod nebo přes půdu do vod podzemních je nejvýznamnějším plošným zdrojem znečištění vod. Plošné zatížení fosforem koresponduje s erozní ohrožeností. Nejvyšší zatížení touto živinou se tedy nachází v povodí Úhlavy, horní Radbuzy a přítoků Otavy. Vstupy dusíku ze zemědělství do půdy jsou nejvyšší v dolním povodí Úhlavy, v povodí Vejprnického potoka a dolní Mže a středně vysoké v povodí Radbuzy, Úslavy a Otavy. Zátěž pesticidy je nejvyšší v povodí Radbuzy, vysoké hodnoty se však vyskytují v celé oblasti dolních povodí hlavních toků. Významné je zatížení povodí Úhlavy. V nivě řeky na jejím dolním a středním toku jsou příznivé podmínky pro zemědělství, což koliduje s jejím využíváním jako zdroje pitné vody pro Plzeňskou aglomeraci. Kvalita vody v řece je však více ovlivněna bodovými zdroji znečištění, než zemědělstvím. Z hlediska bodových zdrojů je nejvýznamnější vypouštění odpadních vod, jak komunálních, tak i průmyslových. Podzemní vody V roce 2007 překračovaly limitní hodnoty ve vzorcích podzemních vod na území Plzeňského kraje nejčastěji dusičnany. V oblasti povodí Berounky to bylo dále překračování limitů u chloridů. Přítomnost organických látek vyjádřených přes DOC a CHSK Mn byla zanedbatelná. Ekologické zátěže Na území Plzeňského kraje se nachází množství ekologických zátěží. Nejvíce se jich soustředí na území okresu Plzeň město, Rokycany a v okrese Domažlice. Nejvyšší hustota výskytu je v okolí větších měst, což koresponduje s rozmístěním průmyslu a výroby. Následující tabulka uvádí počty lokalit ekologických zátěží dle typu provozu. Údaje vycházejí ze Studie starých ekologických zátěží Plzeňského kraje, pořízené Plzeňským krajem a zpracované v roce Tabulka č Rozdělení lokalit ekologických zátěží dle typu provozu 29 Typ hodnocených lokalit Počet lokalit ČS PHM, sklady, zásobníky a stáčiště ropných látek v ZD 194 Skládky 169 Průmyslové podniky (chemické, hutní, strojní, sklářské, atd.) 37 ČS PHM, sklady, zásobníky a stáčiště ropných látek 21 Energetika 16 Kasárna, vojenské útvary, vojenské prostory 7 Ostatní zemědělská výroba (mimo ZD s ČS PHM) 7 Ostatní 7 Letiště 4 Plynárny 3 Chemické čistírny oděvů 3 Sklad pesticidů 2 Zhruba 10 % z těchto ekologických zátěží bylo v roce 2005 hodnoceno rizikem vysoké a velmi vysoké. Tyto je třeba přednostně rekultivovat, protože zde hrozí zvýšené riziko kontaminace půdy a podzemních vod. Některé lokality jsou již postupně sanovány, pro další lokality jsou zpracovány analýzy rizik. 29 Studie starých ekologických zátěží Plzeňského kraje,

45 Hluk Nejvýznamnějším zdrojem hluku je silniční doprava. Následující tabulky č. 17 a 18 uvádí odhadovaný počet osob žijících v okolí sledovaných komunikací (silnice I. III. třídy i místní komunikace) v různých rozpětích hlukové zátěže 30. Odhad byl vypracován pro výšku 4 m nad zemí a pro nejvíce vystavené části obvodového pláště. Údaje o počtu obyvatel jsou zaokrouhleny na celé stovky. Tabulka č Odhadovaný počet osob a objektů v jednotlivých hlukových pásmech L dvn v Plzeňském kraji Ukazatel L dvn 31 [db] > 75 Počet obyvatel Tabulka č Odhadovaný počet osob a objektů v jednotlivých pásmech L n v Plzeňském kraji 32 L n [db] Ukazatel > 70 Počet obyvatel Nejvyšší počet obyvatel na území Plzeňského kraje, dotčených hlukem z dopravy na nejvíce frekventovaných silnicích, žije v Plzni, Klatovech a v úseku dálnice D5 Sulkov Nová Hospoda. Celodenně je hlukem z dopravy obtěžováno nejvíce obyvatel z Plzně, Klatov a obyvatel v úseku dálnice D5 Cerhovice Ejpovice. Větší počet obyvatel je vystavován překračovaným hodnotám nočního hlukového ukazatele oproti celodennímu. Obrázek č. 3 - Strategická hluková mapa pro rok Plzeň 33 Odpady V porovnání s rokem 2013 došlo v produkci komunálního dopadu na 1 občana Plzeňského kraje k dalšímu poklesu, v roce 2011 činila tato produkce 240 kg, v roce 2013 již jen 231 kg, což je stále 30 Akční hlukový plán pro hlavní pozemní komunikace Plzeňský kraj, Pro silniční dopravu je hlukový ukazatel den večer noc Ldvn 70 db. 32 Pro silniční dopravu je hlukový ukazatel noc Ln 60 db. 33 Akční hlukový plán pro hlavní pozemní komunikace Plzeňský kraj,

46 hluboko pod republikovým průměrem, který během uvedených dvou let poklesl z 320 kg na 307 kg. Tímto svým výsledkem Plzeňský kraj potvrdil v konkurenci ostatních krajů své 1. místo. Produkce odpadu se snížila i ve většině ostatních krajů, nejvýrazněji u Středočského kraje s poklesem produkce o více než 20%. Naopak významnější nárůst zaznamenal pouze Pardubický a Moravskoslezský kraj (oba s nárůsty skoro 10%). Srovnání produkce nejen komunálních, ale také průmyslových odpadů v krajích obsahuje tabulka č Tabulka č Produkce průmyslového a komunálního odpadu podle krajů v roce 2013 Průmyslové odpady v t Průmyslový odpad v kg na 1 obyvatele Komunální odpady [t] Komunální odpad v kg na 1 obyvatele Oddělené sbírané složky v kg na 1 obyvatele Česká republika Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Plán odpadového hospodářství Plzeňského kraje byl schválen Zastupitelstvem Plzeňského kraje v únoru 2005 a každý rok probíhá jeho vyhodnocení. Naprostá většina ukazatelů je splněna, případně splněna s výhradami, problém je pouze s plněním cílů v oblasti komunálního odpadu. Z vyhodnocení z roku 2013 jsou převzata data, která jsou znázorněna v tabulce č. 20 a grafu separovaných složek komunálního odpadu (viz obrázek č. 4). Po několikaleté relativní stagnaci je v roce 2013 patrný nárůst nakládání s ostatním odpadem, což je způsobeno rozvojem činnosti stavebních firem, např. opravou železničních koridorů, jež se znovu rozběhla po neuváženém zastavení v předchozích letech. Z hlediska nebezpečných odpadů je zaznamenán v roce 2013 pokles, ačkoliv je množství stále vyšší než v období krizových let Nejvetším producentem nebezpečného odpadu je firma SYNER, která se v roce 2013 podílela na objemu odpadu zhruba z jedné třetiny. Ačkoliv se Plzeňský kraj dlouhodobě umisťuje na předních místech v třídění odpadu v ČR, materiálové využití složek komunálního odpadu je stále nedostatečné. Dalším problémem je snižování celkové produkce komunálního odpadu a snižování množství biologicky rozložitelné složky ukládané na skládky. Hlavním způsobem odstraňování odpadů v Plzeňském kraji je skládkování. Rozložení skládek v Plzeňském kraji zobrazuje grafická příloha č /3. Jediná spalovna nebezpečných odpadů odstraňuje především nebezpečný odpad ze zdravotnictví. Z celkového množství odpadů produkovaných Plzeňským krajem v roce 2013 ( t, z toho t nebezpečných odpadů) bylo t odpadu využito, t upraveno a t odpadu bylo odstraněno. Tabulka č Nakládání s odpady Podle dat ČSÚ. 34

47 Nakládání s odpady celkem Nakládání s nebezpečnými odpady Nakládání s ostatním odpadem V Plzeňském kraji je patrná poměrně stabilní produkce komunálních odpadů za hodnocené období od začátku platnosti nového zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. a prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu. Podle grafu lze zaznamenat postupné narůstání množství tříděného odpadu zejména prostřednictvím odděleného sběru. Nejvýraznější nárůst zaznamenala produkce vytříděného papíru a to meziročně o cca 225%, nárůst je patrný také u plastů, kde došlo k navýšení o necelých 26%. Celkově lze konstatovat, že i přes ojedinělé výkyvy je zde patrný trend v nárůstu objemu všech separovaných komodit. Pokles skla v roce 2009 oproti předchozím rokům není způsoben faktickým poklesem těchto komodit, ale chybným zařazováním výstupu z třídící linky na papír a sklo v předchozích letech jako produkce vlastní některými firmami (v následujícím grafu toto způsobuje mírně klesající linii dlouhodobého průměru u vytříděného skla). Obrázek č. 4 - Produkce separovaných složek komunálního odpadu v letech Jedním ze sledovaných ukazatelů je množství sběru vyřazených elektrických a elektronických zařízení, cíl v tomto ukazateli (4 kg na osobu za rok z domácností) je plněn dlouhodobě od roku Prostřednictvím kolektivních systémů bylo v roce 2013 sebráno celkem 2 964, 69 tun elektroodpadu, což v součtu s individuálním sběrem včetně započtení vyřazených chladniček (497,17 tun) činí zhruba 6,03 kg elektroodpadu na 1 obyvatele Plzeňského kraje. Tato hodnota řadí Plzeňský kraj nad průměr České republiky, ačkoliv je o zhruba 0,8 kg nižší než hodnota z roku Mezi největší odběratele patřili v roce 2013 systémy společností ELEKTROTWIN, a.s. a ASEKOL, s.r.o. 35

48 1.2.4 Oblast: Ochrana přírody a krajiny Základní charakteristiky přírodního prostředí Plzeňský kraj se vyznačuje poměrně pestrou skladbou přírodního podmínek, což je podmíněno především reliéfem a dlouhodobým utvářením krajiny. Plzeňský kraj zasahuje do kolinního (pahorkatinného) výškového geografického stupně, submontánního (podhorského, vrchovinného) a montánního (horského). Významnými prvky krajiny jsou horská pásma Šumavy a Českého lesa na jihozápadě a rozsáhlá Plzeňská kotlina vyplňující centrální část Plzeňského kraje. Přírodní prostředí je značně diverzifikováno díky intenzitě jeho ovlivnění lidskou činností. Zatímco aglomerace Plzně je charakteristická narušeným životním prostředím a vykazuje dle geoekologické typizace znaky krajiny antropogenizované, vrchovinné a horské oblasti disponují vyšším stupněm ekologické stability a z hlediska krajinného typu představují krajinu kulturní až harmonickou s přechodem k typu krajiny relativně přírodní (s převahou přírodních prvků zejména v ZCHÚ NP a CHKO Šumava, Český les, Slavkovský les, Křivoklátsko). Vegetační stupňovitost (podle Zlatníka) Plzeňského kraje se pohybuje od 3. vegetačního stupně (dobobukový) v nejnižších polohách Plzeňské kotliny přes plošně nejrozšířenější bukový stupeň až po jedlobukový, smrkobukojedlový a v nejvyšších polohách Šumavy po 7. vegetační stupeň smrkový (klimaxové smrčiny). Vegetační stupeň klečový je zastoupen sporadicky a je podmíněn geograficky, především též mikroklimaticky (vyskytuje se okrajově na vysoko položených plošinách Šumavy, mnohdy v inverzních polohách). Převažující potenciální vegetací jsou bikové a/nebo jedlové doubravy, brusinková borová doubrava přecházející v povodí řek v černýšové dubohabřiny a střemchové jaseniny. Významné zastoupení ve vyšších polohách vrchovin Českého lesa, Slavkovského lesa či Brd mají bikové bučiny. Bučiny dominují v šumavském podhůří či Brdech. Ve vyšších polohách Šumavy je nahrazují smrkové bučiny. Vrcholové horské partie Šumavy obsazují třtinové smrčiny a na Šumavě a některých polohách Brd a Českého lesa potom podmáčené rohozcové smrčiny. Pro oblast horního až středního Pootaví jsou typické metlicové jedliny a bazifilní teplomilné doubravy na vápencích. Biogeografické členění Plzeňského kraje Území Plzeňského kraje náleží celou rozlohou do biogeografické provincie středoevropských listnatých lesů. Rovněž náleží výhradně do hercynské subprovincie, jejíž biota je typická pro západní a centrální oblast střední Evropy. Vegetace je zde ovlivněna zejména geologicky starým podložím Českého masivu. Z 90 bioregionů vymezených na území Česka je celkem 12 zastoupeno v Plzeňském kraji: 1.44 Brdský, 1.19 Křivoklátský, 1.16 Rakovnicko-Žlutický, 1.60 Hornoslavkovský, 1.61 Českoleský, 1.27a,b Tachovský, 1.28 Plzeňský, 1.40 Branžovský, 1.62 Šumavský, 1.42 Sušický, 1.41 Plánický, 1.29 Blatenský. Bioregion je jednotkou potenciální bioty, přičemž je dále vnitřně heterogenní a zahrnuje mozaiku nižších jednotek biochor. Bioregiony zaujímají rozlohu mezi 100 až téměř km 2 (Plzeňský bioregion plošně nejvýznamnější v Česku). Nejzachovalejšími bioregiony Plzeňského kraje jsou Šumavský a Českoleský. Nižšími jednotkami biogeografického členění jsou biochory. Tabulka č. 21 uvádí přehled jednotlivých bioregionů zasahujících do Plzeňského kraje a jejich výměru na území kraje. Bioregiony a hranice biochor jsou zobrazeny v grafické příloze č /1. Tabulka č. 21 Bioregiony v Plzeňském kraji Označení a název bioregionu Plocha na území kraje (ha) 1.16 Rakovnicko-žlutický 28967, Křivoklátský 46332, a Tachovský 67570, b Tachovský 2201, Plzeňský , Blatenský 27147,64 36

49 1.40 Branžovský 28880, Plánický 56058, Sušický 34775, Brdský 26258, Hornoslavkovský 11659, Českoleský 71154, Šumavský 65258,13 Ochrana přírody Velkoplošná zvláště chráněná území Národní park NP Šumava byl zřízen nařízením vlády ČR č. 63/1991 ze dne a představuje plošně nejvýznamnější lokalitu ochrany přírody a krajiny v Česku. NP Šumava se v Plzeňském kraji rozkládá na území ORP Klatovy a Sušice. Celková výměra NP je ha, přičemž na území Plzeňského kraje se nachází ha, tj. 4,56 % rozlohy kraje. Existence národního parku má mezinárodní význam a spolu s navazujícím Národním parkem Bavorský les (Bayerischer Wald) ve Spolkové republice Německo, spolkové zemi Bavorsko (Bayern) tvoří významný prvek ekologické stability území evropského významu. Předmětem ochrany v území jsou typické ekosystémy ve všech svých složkách a proces jejich přirozeného vývoje. Hospodaření v NP je definováno podle územní příslušnosti zón ochrany. Rozloha I. zón NP dosahuje na území kraje 4 792,87 ha, II. zón NP ,33 ha a III. zón NP potom 1 300,87 ha. Biosférické rezervace MaB UNESCO Na území Plzeňského kraje zasahují dvě z celkem šesti biosférických rezervací MaB UNESCO a IUCN v České republice. Již od roku 1978 je biosférickou rezervací Křivoklátsko a od roku 1990 je biosférickou rezervací Šumava. Chráněné krajinné oblasti Na území kraje zasahují celkem 4 CHKO: - CHKO Český les (správní obvody ORP Tachov a Domažlice); - CHKO Šumava (ORP Klatovy a Sušice); - CHKO Křivoklátsko (ORP Rokycany a Kralovice); - CHKO Slavkovský les (ORP Tachov). Celková rozloha CHKO v Plzeňském kraji představuje 11,09 % plochy jeho území. Chráněné krajinné oblasti jsou vyhlášeny nařízením vlády ČR. Jsou definovány jejich poslání a bližší ochranné podmínky. Hospodaření v CHKO je rovněž definováno podle územní příslušnosti zón ochrany. Režim využívání krajiny a hospodaření v území se odvíjí od příslušnosti do zón odstupňované ochrany přírody a krajiny. I. zóny CHKO se rozkládají na 6 280,27 ha území kraje, II. zóny CHKO na ,57 ha, III. zóny na ploše ,1 ha a IV. zóny potom na ploše 1 897,44 ha. Velkoplošná chráněná území jsou zakreslena v grafické příloze č /2. a dále ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2 Výkres limitů využití území. Jejich souhrnný přehled obsahuje tabulková příloha č. 3. Maloplošná zvláště chráněná území 35 Národní přírodní rezervace Na území Plzeňského kraje je vyhlášeno 6 národních přírodních rezervací. Mezi nejznámější patří Černé a Čertovo jezero na Šumavě. Národní přírodní rezervace na území Plzeňského kraje mají celkovou výměru 781 ha, což je 0,1 % výměry Plzeňského kraje. Průměr ČR je 0,35 %. 35 Údaje o počtech chráněných území, výměrách a podílech dle AOPK k březnu

50 Přírodní rezervace Přírodních rezervací je v Plzeňském kraji celkem 90. Jejich výměra na území Plzeňského kraje je 3 137,81 ha. Přírodní rezervace tvoří celkem 0,41 % výměry Plzeňského kraje (průměr ČR je 0,51 %). Národní přírodní památka V Plzeňském kraji se nachází 5 národních přírodních památek. Patří mezi ně např. Americká zahrada v Chudenicích nebo Odlezelské jezero na Kralovicku. Národní přírodní památky tvoří celkem 0,03 % výměry Plzeňského kraje a jejich rozloha je 230,52 ha. Průměr ČR činí 0,05 %. Přírodní památka Maloplošných chráněných území kategorie přírodní památka je v Plzeňském kraji 94. Jejich celková výměra je 6 9, ha, což je 0,9 % výměry kraje. Průměr ČR činí 0,32 %. Maloplošná chráněná území jsou zakreslena v grafické příloze č /2. a dále ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2 Výkres limitů využití území. Souhrnný přehled maloplošných zvláště chráněných území obsahuje tabulková příloha č. 3. Lokality a území s mezinárodním statutem ochrany NATURA 2000 NATURA 2000 je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast. Soustava NATURA 2000 se na území Plzeňského kraje skládá ze dvou typů lokalit z ptačích oblastí a z evropsky významných lokalit (EVL). Ptačí oblasti se nacházejí na území Plzeňského kraje dvě. Jde o rozsáhlá území Šumavy a Křivoklátska, která mají na území Plzeňského kraje rozlohu ,28 ha (6,74 % z výměry kraje; průměr ČR je 8,91 %). EVL představují většinou plošně menší lokality (výjimkou např. Šumava). V Plzeňském kraji se jich nachází celkem 63. Celková výměra EVL v kraji je ha, tj. 10,37 % z výměry Plzeňského kraje (průměr ČR je 9,96 %). Lokality soustavy NATURA 2000 jsou zakresleny ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2 Výkres limitů využití území. Jejich přehled je uveden v tabulkové příloze č. 3. Lokality zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Na území Plzeňského kraje jsou dle Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů - přílohy č. 2 vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. chráněny na 11 lokalitách o celkové rozloze 103,55 ha tyto kriticky ohrožené druhy rostlin a živočichů: modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica) a plavín štítnatý (Nymphoides peltata). Lokality výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů jsou zakresleny ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2 Výkres limitů využití území. Jejich přehled obsahuje tabulková příloha č. 3. Ochrana krajiny Územní systém ekologické stability Územní systém ekologické stability (ÚSES) je zákonem č. 114/1992 Sb. definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Vymezení ÚSES zajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny. Územní systém ekologické stability je členěn do tří hierarchických úrovní. Pro účely ÚAP Plzeňského kraje jsou sledovány úrovně regionální a nadregionální. Řešený systém je v obou úrovních tvořen skladebnými prvky: - plochami biocenter; - trasami biokoridorů. Závazné vymezení ÚSES bylo stanoveno Zásadami územního rozvoje Plzeňského kraje (2008), ve znění Akutalizace č. 1 (2014). Do této územně plánovací dokumentace byl ÚSES na nadregionální úrovni převzat z Územně technického podkladu Nadregionální a regionální ÚSES (1996). Zahrnuje 13 nadregionálních biocenter a 19 nadregionálních biokoridorů tvořených třiceti pěti osami (dle 38

51 stanovištního typu). Na regionální úrovni byly skladebné části převzaty zejména z Generelu RÚSES Plzeňského kraje (2005) a dále generelů pro území národního parku a CHKO. V Plzeňském kraji je vymezeno 238 biocenter a 192 biokoridorů a k vymezení je určeno 6 regionálních biocenter a 23 regionálních biokoridorů. Tento závazný ÚSES na nadregionální a regionální úrovni je zobrazen v grafické příloze č /3. a dále ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2 Výkres limitů využití území. Výhledové plochy biocenter regionálního ÚSES, které Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje vymezují na některých lokalitách těžby nerostů (současně využívané dobývací prostory určené pro následnou rekultivaci) a nově navrhované vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES, jsou zobrazeny ve výkresu č. 3 Výkres záměrů na provedení změn v území. Přehled skladebných částí vymezených v platné územně plánovací dokumentaci (limit využití území) obsahuje tabulková příloha č. 3 (Regionální biocentra, která jsou součástí ochranných zón os nadregionálních biokoridorů a nebyla v zásadách územního rozvoje ani v generelu označena, jsou očíslována kódem od 4000 výše). Přírodní parky Přírodní parky jsou zřizovány k ochraně přírodních, kulturních, historických a krajinných estetických hodnot, tedy rovněž k ochraně krajinného rázu. Příslušný orgán ochrany přírody stanovuje obecně závazným právním předpisem omezení využití území vedoucí k poškození stavu a předmětu ochrany v rámci přírodního parku. Síť přírodních parků společně s CHKO a NP představuje hlavní a jedinečné krajinné typy Plzeňského kraje. Na území Plzeňského kraje je vyhlášeno 24 přírodních parků. Navržen je nový přírodní park Branžovský hvozd. Přírodní parky zaujímají svou rozlohou ,96 ha odpovídající 16,08 % výměry kraje. Přírodní parky jsou zakresleny v grafické příloze č /2. a též ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2 Výkres limitů využití území. Jejich přehled je uveden v tabulkové příloze č. 3. Ochrana krajinného rázu Člověkem vnímaný obraz krajiny je tvořen krajinnou matricí, akcenty krajinné matrice, krajinnými ohraničeními a významnými krajinnými póly. V případě Plzeňského kraje jsou výraznými krajinnými ohraničeními právě pásma pohraničních pohoří. Rovněž fyzické ohraničení území kraje na jihovýchodě dotváří dojem celistvého prostoru (v podstatě kopírujícího hydrografickou síť). Za krajinné póly jsou považovány izolované dominanty reliéfu (např. suk Radyně v Plzeňské kotlině či vrch Přimda v oblasti Českého lesa). Akcenty krajinných matric výrazně ovlivňují, narušují a dotvářejí celistvost matric, v řešeném území je představují například hluboko zaříznutá údolí vodních toků, typická například pro sever Plzeňského kraje. Pro vnímání krajiny jsou velmi důležité reliéf, využití krajiny a její osídlení. Typologie krajiny podle reliéfu umožňuje členění na plošně převažující krajiny vrchovin Hercynika v převážné části Plzeňského kraje. Jižní a jihozápadní polohy kraje pokrývají krajiny výrazných svahů a horských hřebenů s fenoménem zarovnaných etchplenů krajiny vysoko položených plošin Šumavy (Modravských a Kochánovských plání). Krajiny zaříznutých údolí jsou typické pro horní úseky horských toků Vydry, Křemelné, Otavy a Losenice v oblasti Šumavy a dále pak středního toku Mže, Berounky a Střely v severní části kraje. V Plzeňském kraji jsou rovněž zastoupeny krajiny izolovaných kuželů a kup sopečného původu především v oblasti Stříbrska a Manětínska. V omezené míře jsou zastoupeny krajinné typy širokých říčních niv v povodí Úhlavy. Nadregionálním specifikem je potom zastoupení typu krajiny ledovcových karů v horských oblastech Šumavy. Typologii krajiny podle různých charakteristik a ukazatelů uvádí obrázky č

52 Obrázek č. 5 Obraz krajiny - základní typologie krajiny (výřez) 36 Obrázek č. 6 Typologie krajiny dle reliéfu (výřez) 36 Dle MŽP, Typologie české krajiny. 40

53 Obr. č. 7 Typologie krajiny podle využití (výřez) Obrázek č. 8 Typologie krajiny dle osídlení (výřez) 41

54 Oblasti a místa krajinného rázu Na území Plzeňského kraje je vymezeno celkem 38 oblastí krajinného rázu charakterizovaných určitým jednotícím prvkem z hlediska krajinného rázu. Oblasti pokrývají celé řešené území. Kromě oblastí krajinného rázu jsou vymezena místa krajinného rázu, mezi něž jsou zařazeny krajinné veduty a krajinné dominanty. Místa a oblasti krajinného rázu jsou zakresleny v grafické příloze /4. a částečně také ve výkresu č. 1 Výkres hodnot území, kde jsou zobrazeny krajinné dominanty a veduty, hodnotné oblasti rybniční krajiny, krajiny hluboce zaříznutých údolí vodních toků a krajiny zalesněných kuželů a kup, které jsou vymezeny platnými Zásadami územního rozvoje Plzeňského kraje. Přehled oblastí krajinného rázu je uveden v tabulkové příloze č. 3. Koeficient ekologické stability KES Pro posuzování krajiny je běžně užívaným integrovaným ukazatelem jejího stavu koeficient ekologické stability (dále též KES ), který vyjadřuje poměr relativně stabilních ploch vůči plochám nestabilním. Dle tohoto ukazatele lze krajinu klasifikovat: 1. Tvorba (krajinný typ A) (KES do 0,399) jedná se o území nestabilní, nadprůměrně využívaná s jasným porušením přírodních struktur. Jde o krajinu zcela přeměněnou člověkem. (KES 0,4 0,899) jedná se o území málo stabilní, intenzivně využívané kulturní krajiny s výrazným uplatněním agroindustriálních prvků. 2. Údržba (krajinný typ B) (KES 0,9 2,99) jedná se o území mírně stabilní, běžnou kulturní krajinu, v niž jsou technické objekty v relativním souladu s charakterem relativně přírodních prvků. 3. Ochrana (krajinný typ C) (KES od 3,0) jedná se o území stabilní, technické objekty jsou roztroušeny na malých plochách při převaze relativně přírodních prvků. Maximálních hodnot ukazatele KES je dosahováno na území obcí / katastrech s významným podílem přírodních prvků na výměře katastru, tedy ekologicky stabilních struktur s nízkou intenzitou využívání krajiny člověkem. Jsou to například území obcí Modrava a Horská Kvilda v Národním parku Šumava či například obec Pec nebo Rybník v CHKO Český les. Naopak maximální narušení přírodních struktur vykazují většinou územně malé obce např. Štítov, Vochov, Výrov, Veselá. KES nutně nevypovídá o kvalitě životního prostředí na území obce. Vykazuje přítomnost ekologických funkcí a intenzitu technických zásahů do krajinných struktur a jejich funkčnosti. Z hlediska zachování přírodních struktur je důležitým hlediskem také stále narůstající fragmentace krajiny, a to především lineárními stavbami dopravní infrastruktury, které brání volné prostupnosti krajiny. Krajinné typy dle koeficientu ekologické stability pro jednotlivé obce Plzeňského kraje jsou zakresleny v grafické příloze 1.2.4/ Oblast: Zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa Zemědělský půdní fond Zemědělská půda v Plzeňském kraji zaujímá plochu km 2, tj. 50,2 % jeho rozlohy. To řadí kraj pod průměr ČR (53,6 %). Nižší podíl zemědělské půdy je důsledkem vyšší lesnatosti kraje (viz dále). Podíl orné půdy v Plzeňském kraji v roce 2013 činil 34,0 % rozlohy (o 0,2 % méně než v r. 2011), což je také pod průměrem ČR (38,0 %). Stupeň zornění byl tedy 67,9 %, tj. o 3 procentní body méně než je tomu za celou ČR (70,9 %). Naopak podíl trvalých travních porostů je v Plzeňském kraji se 14,4 % nadprůměrný (průměr ČR 12,6 %) a oproti r ještě stoupl. V období let kleslo procento zornění v kraji o 0,8 procentního bodu (dále jen p.b. ), tj. jen o málo méně než byl pokles 37 Podle dat ČSÚ. 42

55 v rámci republiky (1,1 p.b.). Uvedené údaje je možno považovat za pozitivní z hlediska podmínek pro příznivé životní prostředí. Vnitrokrajské rozdíly ve stupni zornění dokumentuje grafická příloha č /1.. Nejkvalitnější půdy, tj. I. a II. třídy ochrany půdy, tvoří v Plzeňském kraji 6,9 %, resp. 14,1 %. Největší podíl kvalitních půd je v údolních nivách řek a dále např. na Kralovicku či Rokycansku (viz grafická příloha č /2.). Často se jedná o velmi exponovaná území z hlediska urbanizace, kde dochází ke střetu rozvojových záměrů se zájmy ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen ZPF ). ZPF tvoří kromě zemědělské půdy (pozemků zemědělsky obhospodařovaných) také pozemky dočasně neobdělávané, a některé nezemědělské pozemky, jejichž využívání je spojeno se zemědělskou výrobou. ZPF je chráněn zákonem a cílem ochrany je zajistit šetrné zacházení s pozemky v zájmu ochrany kvantity a kvality ZPF. Ztížené podmínky pro zemědělství vyjadřuje zařazení území do tzv. méně příznivých oblastí (LFA), kterých se rozlišuje 8 typů. Celková rozloha méně příznivých oblastí v Plzeňském kraji je 77,5 % jeho rozlohy, z toho horské oblasti tvoří 14,1 %, ostatní méně příznivé oblasti 77,7 % a oblasti se specifickými omezeními 8,2 % 38. Jejich přesné vymezení je znázorněno v grafické příloze kartogramu č /3. Horské oblasti se kromě příhraničí nachází též v jihovýchodní a severozápadní části Plzeňského kraje. Oblasti se specifickými omezeními jsou soustředěny na Plzeňsku. Stejný kartogram dále obsahuje rozdělení katastrů podle stupně ohrožení půd vodní erozí, která je v Plzeňském kraji poměrně velkým nebezpečím z hlediska dlouhodobé ochrany kvality zemědělské půdy. Největší podíl mají půdy mírně ohrožené 32,1 % a půdy ohrožené 28,1 % katastrálních území. Větší podíl mají půdy silně ohrožené a nejohroženější vodní erozí v jižní části Plzeňského kraje. Z hlediska potenciálního ohrožení větrnou erozí lze půdy na území Plzeňského kraje celkově hodnotit jako neohrožené. Bez ohrožení je 94,5 % katastrálních území. Pro doplnění informací o podmínkách pro zemědělství v Plzeňském kraji obsahuje grafická příloha č /3. také vymezení tzv. zranitelných oblastí (zde ještě podle nařízení vlády č. 103/2003 Sb., aktuální vymezení obsahuje kartogram 1.2.2/4. a tabulková příloha č. 2). V Plzeňském kraji jsou trvale vymezovány nejrozsáhlejší zranitelné oblasti na Klatovsku, Domažlicku a Horažďovicku. Lesy Lesy zaujímaly k v Plzeňském kraji plochu km 2, tj. 39,7 % rozlohy kraje. Plzeňský kraj je tedy 4. nejlesnatější v ČR. Nejrozsáhlejší lesní komplexy pokrývají příhraniční pás hor tvořený Šumavou a Českým lesem. Na území kraje zasahují i další velké lesní celky chráněné jako CHKO (Křivoklátsko, Slavkovský les) nebo CHOPAV (Brdy). Ve vnitrozemí jsou rozsáhlejší lesní porosty na území okresů Plzeň-sever a Rokycany. Tomu odpovídá i podíl lesů na území obcí, jak ho znázorňuje grafická příloha č /4.. Na území Plzeňského kraje se nachází 10 přírodních lesních oblastí (PLO či LHO). Největší část kraje patří do PLO 6 Západočeská pahorkatina. V kraji leží i větší část PLO 11 Český les. Ostatní PLO zasahují jen do okrajových částí Plzeňského kraje (grafická příloha č /5.). Stejný kartogram dokládá také stupeň přirozenosti lesních porostů. Hodnoceno tímto ukazatelem větší rozlohy porostů s přirozenou skladbou dřevin se nachází na Šumavě, části Českého lesa, severním Plzeňsku, ale také území západně od Plzně nebo v jižní části okresu Tachov. Naopak nejvíce pozměněné proti původní skladbě jsou lesy na velké rozloze ve východní části Plzeňského kraje nebo na severu okresu Tachov. 38 Údaje dle Koncepce ochrany přírody a krajiny Plzeňského kraje. 43

56 1.3. Území kraje z hlediska podmínek pro soudržnost společenství obyvatel území Oblast: Veřejná dopravní a technická infrastruktura Doprava V Plzeňském kraji má pro veřejnou dopravu význam jen silniční a železniční doprava. V kraji se sice nachází několik letišť, jejich význam pro přepravu osob i zboží je však zanedbatelný. Na Plzeňsku se předpokládá umístění veřejného logistického centra, a to v lokalitě rozvojové zóny u letiště Líně. Na území Plzeňského kraje se k nacházelo 710 km železničních tratí, 109,2 km dálnic, 418,2 km silnic I. třídy, 1 493,7 km silnic II. třídy a 3 109,9 km silnic III. třídy. Celkově se kraj na silniční a dálniční síti ČR podílí 9,2 %. Vyšší podíl má na dálnicích (14,1 %) a také na silnicích II. třídy (10,2 %), které jsou ve vlastnictví kraje a jsou na modernizaci a údržbu náročnější než silnice III. třídy. Stavebně technický stav relativně husté silniční sítě z velké části nevyhovuje platným normám a stav povrchu komunikací je u většiny silnic II. a III. třídy zařazen do kategorií nevyhovující a havarijní. Na území kraje není žádná rychlostní silnice. Nadřazená silniční i železniční síť v kraji má výrazné radiální uspořádání s centrem v Plzni a zajišťuje především propojení centra kraje s okrajovými částmi. Nadřazenou silniční síť spolu s dálnicí D5 tvoří silnice I/20 České Budějovice Nepomuk Plzeň Karlovy Vary, I/26 Česká Kubice Plzeň a I/27 Železná Ruda Klatovy Plzeň Kralovice Žatec. V současnosti je v nejlepším stavu z hlediska dopravních parametrů úsek I/20 na tahu Plzeň hranice kraje ve směru na Karlovy Vary. Systematické přeložky a úpravy v minulých letech proběhly i na silnici I/21 (Brod nad Tichou, Planá, Kočov 1. stavba), I/26 (Folmava, Česká Kubice, Újezd Draženov, Meclov Horšovský Týn), I/27 (obchvat Třemošná) a některé další. I tak zůstávají na území kraje nadále na silnicích I. třídy řady dopravních závad, např. průjezdů přes obce. Z tangenciálních propojení je nejvýznamnější příhraniční tangenta, kterou na silniční síti tvoří silnice I/21 a I/22, v podhůří Českého lesa však jen silnice II. třídy. Pásma rozsáhlých chráněných území Šumavy a Českého lesa pak představují do jisté míry územní bariéru pro další zlepšování dopravní prostupnosti hranic se sousední SRN a propojení na tyto tangenty. Na dopravu v Plzeňském kraji mělo značný dopad dokončení dálnice D5 a navazující dálnice A6 v SRN, které ještě zvýšilo význam území kraje pro tranzitní dopravu mezi východem a západem Evropy. Zprovoznění dálničního obchvatu kolem Plzně snížilo tranzitní dopravu v Plzni, ovlivnilo však přepravní proudy v blízkosti krajského města. Především se zvýšilo zatížení nejfrekventovanějších navazujících silnic I. třídy v okolí Plzně. Z grafické přílohy č /1. je patrné, že v roce 2010 dosahovaly stejně jako v roce 2005 nejvyšší intenzity dopravy (nad vozidel/den) jen úsek dálnice D5 z Plzně ve směru na Prahu a nejfrekventovanější úseky v Plzni. Intenzita až vozidel/den byla zjištěna na D5 v úseku Plzeň Stříbro (v r až k Boru), na přivaděči z D5 od Ejpovic do Plzně, dále na silnici I/27 mezi D5 a Přešticemi a některých komunikacích v Plzni. Intenzitu vozidel/den vykazuje zbytek dálnice D5 a většina silniční sítě I. třídy, méně zatížené jsou jen silnice I/19, I/27 z Klatov na Železnou Rudu, některé úseky I/22 a úseky silnic I. třídy při hranicích se sousedními kraji a SRN. Z uvedeného vyplývá, že dopravní problémy Plzně se týkají dopravní sítě kraje jako celku. Pro zlepšení situace byla zahájena výstavba západního obchvatu, která navazuje na modernizovaný úsek silnice I/27, a připravuje se také dostavba průtahu silnice I/20. Problematické je i zajištění kapacit pro dopravu v klidu, což se týká i dalších měst a případně též území při hlavních dopravních tazích. Grafická příloha č /2., která dokládá vývoj dopravního zatížení silnic v Plzeňském kraji mezi roky 2005 a 2010, ukazuje na dálnici D5 nárůst intenzity dopravy do 50 % v blízkosti Plzně, ve vzdálenějších úsecích spíš mírný pokles. V celokrajském měřítku převažovaly ze sledovaných úseků ty s nárůstem nebo poklesem 0 50 %. Delší úseky s nárůstem o více než 50 % se objevily např. na silnici I/20 od křižovatky s II/188 ke hranici s Jihočeským krajem, na silnicích II. třídy pak u II/186 Plánice - Defurovy Lažany, II/204 Úněšov - Loza, II/197 Bělá nad Radbuzou hraniční přechod Železná. Naopak pokles o více než 50 % v daném období zaznamenaly kromě silnice II/199 v úseku Tachov - hraniční přechod Pavlův Studenec většinou jen krátké úseky komunikací převážně III. třídy. Železniční doprava si uchovala funkci páteře veřejné dopravy. V souvislosti s udržením její konkurenceschopnosti se rozšiřuje regionální taktová doprava navazující na celostátní taktovou 44

57 dopravu. To vyžaduje modernizaci tratí, neboť stále převažují jednokolejné trati s nedostatečným vybavením (zabezpečovací systémy, odbavení cestujících apod.). Nejvýznamnějším prvkem železniční sítě v Plzeňském kraji je vedení tzv. III. tranzitního železničního koridoru, spojujícího Německo s ČR a dále se Slovenskem a Polskem. Na území Plzeňského kraje je realizován železniční tratí č. 170 Praha Plzeň Cheb, jejíž délka na území kraje činí zhruba 115 km. V souvislosti s mezinárodním významem této tratě zde probíhá zásadní modernizace. Na území Plzeňského kraje byla dokončena modernizace trati západně od Plzně a východně od Rokycan, v součanosti probíhá optimalizace průjezdu železničním uzlem Plzeň a modernizace úseku Rokycany Plzeň s výstavbou nejdelšího tunelu v České republice, který výrazně zkrátí cestovní dobu mezi těmito dvěma městy. Zásadního zkrácení jízdních dob mezi Plzní a Prahou bude možno dosáhnout až po realizaci úprav v úseku Beroun Praha, který nevyhovuje především z kapacitních důvodů v souvislosti s vysokou intenzitou pražské příměstské dopravy. Další celostátní tratě, které se sbíhají koncentricky do Plzně, jsou tratě č. 160 Plzeň Žatec, č. 180 Plzeň Domažlice Furth im Wald, č. 183 Plzeň Klatovy Železná Ruda, č. 190 Plzeň Horažďovice České Budějovice. Tangenciálním propojením v příhraničí na celostátní úrovni je jen trať č. 185 Horažďovice Klatovy Domažlice. Podobně jako v případě silnic jsou v podhůří Českého lesa zastoupeny také jen regionální tratě. Plzeňský kraj patří ke krajům s nejmenším počtem přepravených cestujících v rámci kraje veřejnou dopravou na obyvatele (35,8-11. místo mezi kraji), když v letech zaznamenal ze všech krajů největší pokles tohoto ukazatele. Svou roli v tomto vývoji hraje i vysoký stupeň automobilizace. Podle počtu osobních automobilů na 1000 obyvatel (472) v roce 2010 patřilo Plzeňskému kraji 2. místo za Prahou 39. V době rostoucího počtu automobilů je jedním ze způsobů udržení konkurenceschopnosti veřejné osobní dopravy rozvoj dopravních systémů, které integrují železniční, autobusovou i městskou hromadnou dopravu. Od roku 2002 funguje na území Plzeňského kraje Integrovaná doprava Plzeňska (IDP). V tomto systému fungoval dlouhodobě do roku 2012 princip 2 zón vnitřní (P) pro město Plzeň a okolní obce obsluhované městskou hromadou dopravou a dále zóny vnější (Z) integrující vzdálenější centra se stále silným vztahem k Plzni (Dobřany, Nýřany, Horní Bříza a další). Od dubna 2012 bylo provedeno masivní rozšíření IDP do dalších obcí a v současné době je jich integrováno celkem 194. Nově se systém IDP skládá z 25 zón, přičemž původní zóna vnitřní (P) se transformovala do zóny 001 Plzeň a bylo vymezeno 24 zón vnějších. Zóny mají vždy své vlastní centrum, nefungují tedy na principu vzdálenosti od 1 centra jako např. systém pražské integrované dopravy. Problémem zůstává neúčast určitých linek veřejné dopravy na intergrovaném systému. Při pohledu na silniční dopravní síť v Plzeňském kraji z hlediska dostupnosti center (grafická příloha č /3.) je nápadná poloha Sušice a Tachova, které mají více než obyvatel, avšak leží poměrně daleko od silnic I. třídy. To lze považovat za vážný problém jejich dostupnosti pro ně i jejich spádové území, i když Tachov se nachází poměrně blízko dálnice D5. Horší dostupnost omezuje také rozvojové možnosti těchto center. Dopravní dostupnost ostatních center odpovídá jejich významu v sídelní struktuře. Dostupnost sídel, resp. obcí, lze hodnotit ryze z dopravního hlediska jako vzdálenost od silnic vyšších tříd a železnice. Pro účely vyhodnocování podmínek rozvoje území je však také vhodné hodnotit dostupnost center z jednotlivých obcí. To kromě dopravní sítě závisí na poloze a významu center, tj. také na tom, jaké funkce je schopné centrum plnit (pracovní místa, vzdělávání, sociální služby apod.). Jedním z projevů špatné dostupnosti center je ztráta nebo ohrožení obytné funkce malých sídel, která mezi roky 1991 a 2001 postihla především předhůří Šumavy a v menší míře i Český les, vč. předhůří, severovýchodní část okresu Tachov a západní a severní část okresu Plzeň-sever 40. Ztráta či omezení obytné funkce v těchto oblastech jsou často doprovázeny posílením rekreační funkce těchto sídel. S využitím územních rozdílů dalších sociálně-ekonomických charakteristik (vyjížďka za prací, vyjížďka za vzděláním apod.) a s přihlédnutím k dopravní dostupnosti lze vymezit tyto oblasti s omezenou dostupností center: - Radnicko a obce kolem Berounky na pomezí okresů Plzeň-sever a Rokycany; - Manětínsko a Bezdružicko; - pomezí okresů Domažlice a Tachov (Sedmihoří); - pomezí okresů Domažlice, Klatovy a Plzeň-jih (Kolověčsko, Chudenicko, Merklínsko); 39 Strategie rozvoje Plzeňského kraje Regionální plán Plzeňského kraje, část Doprava. 45

58 - východní pomezí okresů Klatovy a Plzeň-jih (Plánicko, Horažďovicko, Nepomucko); - Šumava a předhůří Šumavy. Tyto oblasti se do značné míry shodují s venkovskými prostory vymezenými Generelem venkovského osídlení Plzeňského kraje (viz další podkapitola). Technická infrastruktura Zásobování obyvatel Plzeňského kraje pitnou vodou není vážnějším problémem, i když podíl obyvatel zásobených z veřejného vodovodu je v porovnání s ostatními kraji ČR dlouhodobě stále nejnižší k v Plzeňském kraji 82,6 % oproti 93,4 % v celé ČR (viz tabulka č. 22). Nedostatky v zásobování pitnou vodou mají především menší obce. K zásobování většiny obcí jsou využívány podzemní vody, největší podíl na spotřebě však mají vody povrchové, neboť tento způsob dominuje v krajském městě Plzeň. Plzeň řeší problémy s kapacitou vodojemů a sítí i s náhradním zdrojem pitné vody. Naopak v oblasti čištění odpadních vod je postavení Plzeňského kraje ve srovnání s ostatními kraji z hlediska podílu obyvatel bydlících v domech napojených na kanalizaci lepší (viz tabulka č. 22). V evropském kontextu situace však již není tak příznivá jako v kontextu ČR, a to s ohledem na povinnost splnění ustanovení vodního zákona po implementaci směrnice Rady EU o čištění městských odpadních vod. Území Tabulka č Vodohospodářská infrastruktura v roce zásobovaných vodou z vodovodu Podíl obyvatel (%) bydlících v domech napojených na kanalizaci Česká republika 93,5 82,5 Hl. město Praha 99,7 100,0 Středočeský ,6 Jihočeský 90,6 86,7 Plzeňský 83,4 79,3 Karlovarský 100,0 94,2 Ústecký 96,0 80,6 Liberecký 90,0 66,4 Královéhradecký 93,3 75,8 Pardubický 96,8 72,3 Vysočina 94,6 85,9 Jihomoravský 94,8 87,7 Olomoucký 90,8 78,7 Zlínský 93,4 90,4 Moravskoslezský 99,7 82,3 Ke splnění směrnice bylo realizováno několik integrovaných projektů čištění komunálních odpadních vod. V Plzeňském kraji je evidováno celkem 40 aglomerací s a více ekvivalentními obyvateli (EO). K stanovenému datu , bylo úspěšně vyřešeno celkem 28 aglomerací s cca EO, které deklarují napojení minimálně 85 % EO na kanalizaci, u 4 aglomerací je v budoucnu počítáno s rozšířením ČOV (Plzeň, Přeštice, Nepomuk, Chodová Planá). Ve stanoveném termínu nebylo vyřešeno 12 aglomerací s cca EO (patří mezi ně 3 aglomerace nad EO - Domažlice, Stříbro a Tachov) a ani k nebyla žádná z nich dořešena. Z výše uvedených a dalších dostupných informací vyplývá, že v termínu se podařilo na území kraje zajistit realizaci řešení pro 70 % všech aglomerací, ve kterých je doloženo cca 90 % všech EO žijících 41 Dle údajů ČSÚ. 46

59 a působících v aglomeracích nad EO na území Plzeňského kraje. V nedořešených aglomeracích žije nebo působí jen 10 % EO 42. Regionální rozdíly ve vybavenosti vodohospodářskou infrastrukturou na základě výsledků Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 dokládá grafická příloha č /4. Podle podílu bytů napojených na kanalizaci byla lépe vybavena větší sídla a také obce na území okresů Tachov a Domažlice. Z hlediska zásobování energií nejsou na území Plzeňského kraje zásadní problémy. Hlavní kapacity výroby energií jsou soustředěny v zařízeních na tuhá paliva. Rozvody energie jsou na vyhovující úrovni. Stav a rozvojové záměry vedení elektrické energie 110 kv a vyšší vystihuje grafická příloha č /5.. Alternativní zdroje energie mají stále malý podíl na celkové produkci energetických zdrojů v kraji, i když potenciál vodních toků je již z větší části využíván a velký nárůst zaznamenaly realizace výstavby fotovoltaických elektráren (FVE) před změnou podmínek podpory v roce V současnosti jsou však perspektivní již jiné alternativní zdroje, např. biomasa. V Plzeňském kraji je nyní 48 bioplynových stanic s typickou kapacitou cca tis. tun biomasy a výkonem kw 43. Velké rezervy jsou v úsporách energií při transportu a především při spotřebě, tj. snižování energetické náročnosti objektů a technologií. Plynofikace sídel zřejmě dosáhla s ohledem na vývoj cen stabilizovaného stavu, když jsou plynofikována všechna větší sídla i většina menších obcí. Stav zásobování plynem v roce 2011 podle výsledků censů SLDB 2011 dokumentuje grafická příloha č /6.. Ve srovnání s rokem 2001 je patrný nárůst plynofikace i v menších obcích položených dále od hlavních tahů. Srovnání také ukázalo značný úbytek obcí, kde není plynofikace vůbec zavedena Oblast: Sociodemografické podmínky Populační vývoj V letech vykazoval Plzeňský kraj jako celek nepříznivý populační vývoj. Počet obyvatel kraje se snížil mezi censy v letech 1991 a 2001 o obyvatel, tedy o 1,36 %. To byl 2. největší pokles mezi kraji ČR po Praze. Hlavní příčinou tohoto neuspokojivého vývoje byl v prvé řadě pokles přirozenou měnou, tj. menší počet narozených než zemřelých, způsobený prudkým poklesem porodnosti v 90. letech. Naopak migrace představovala v 90. letech stabilní a kladnou složku pohybu obyvatel. Na úrovni obcí dokládá vnitrokrajské rozdíly v populačním vývoji mezi roky 1991 a 2001 podle výsledků SLDB grafická příloha č /1.. Přírůstek počtu obyvatel zaznamenala jen menší část obcí. Bylo to především v oblastech s příznivou věkovou strukturou, tj. území znovu osídlené po 2. světové válce, a dále některé obce kolem Plzně. V prvním případě byl příčinou příznivého populačního vývoje relativně vyšší počet narozených, a tedy přírůstek obyvatel přirozenou měnou. Ve druhém případě je pozitivní vývoj důsledkem migračního přírůstku v zázemí Plzně jako důsledek suburbanizačních procesů. Výrazněji rostl počet obyvatel také v některých menších centrech (Blovice, Kdyně, Nepomuk, Planá, Zbiroh). Období se naopak vyznačuje příznivým populačním vývojem Plzeňského kraje. Počet obyvatel kraje se podle údajů zvýšil z (k ) na obyvatel (k ), tj. o 4,0 %. Tím se Plzeňský kraj zařadil na 4. místo v ČR mezi kraji s největším přírůstkem a kompenzoval ztrátu z předchozího desetiletí. Tato radikální změna je důsledkem jednak změny trendu porodnosti, který vedl k růstu počtu narozených, a také zvyšování migračního přírůstku, především zahraniční migrace z ekonomických důvodů (viz obrázek č. 9) v letech 2007 a V roce 2009 byl však zaznamenán výrazný pokles migračního přírůstku, který se vrátil přibližně na úroveň r a tento pokles dále trvá i v roce V letech 2010 a 2011 tak byl zaznamenán pouze nepatrný celkový přírůstek obyvatelstva. 42 Strategie rozvoje Plzeňského kraje Strategie rozvoje Plzeňského kraje

60 na 1000 obyvatel [ ] ÚPLNÁ AKTUALIZACE ÚZEMNĚ ANALYTICKÝCH PODKLADŮ PLZEŇSKÉHO KRAJE 2015 Obrázek č. 9 - Vývoj pohybu obyvatel Plzeňského kraje v letech (vždy k ) Živě narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Přirozený přírůstek Přírůstek stěhováním Celkový přírůstek -5 Grafická příloha č /2. dokumentuje populační vývoj obcí Plzeňského kraje v letech (vždy k 1.1., tedy odpovídá předchozím údajům v textu). Populačně rostly zejména obce tvořící širší zázemí Plzně (25-30 km) i dalších větších měst (např. Tachov, Klatovy, Domažlice a Rokycany), některé příhraniční obce (malý počet obyv.), obce v pásu při dálnici D5 a dalších významných silničních tazích (I/26 a I/20 mezi Plzní a Nepomukem i ve směru na Karlovy Vary). Z uvedeného vyplývá, že do územní diferenciace přirozené měny a celého populačního vývoje se v uplynulém období promítala také věková struktura. Plzeňský kraj se podle indexu stáří (121,6), tj. počtu obyvatel starších 64 let na 100 obyvatel do 14 let podle výsledků SLDB v roce 2001, řadil na 2. místo (za Prahu) mezi kraji s nejvyšším indexem stáří. Podle dostupných údajů SLDB 2011 se index stáří nepatrně snížil, a to na hodnotu 116,7, což souvisí s výše popsaným příznivým populačním vývojem v kraji za poslední desetiletí (odpovídá 5. místu mezi kraji). Průměrný věk obyvatel kraje byl v roce ,2 roku, což je 3. nejvyšší průměrný věk v republice po Praze a Královéhradeckém kraji. Kraj lze podle věkové struktury poměrně zřetelně rozdělit na odlišná území (grafická příloha č /3.). Obce s vyšším indexem stáří se vyskytují spíše ve východní polovině kraje. Mladší populace dominuje v okrese Tachov a přilehlých částech okresu Domažlice a také při hranici se SRN. Nejvyšší index stáří (nad 125) mají některé obce v okrajových částech Plzeňského kraje (Sušicko, Horažďovicko, Nepomucko, Zbirožsko) i v tzv. vnitřních perifériích, tj. na pomezí okresů Plzeň-sever a Rokycany, Plzeň-jih a Klatovy. To je důsledkem malé atraktivity těchto obcí pro mladší populaci z důvodu horší dostupnosti pracovních příležitostí i vybavenosti a služeb. Porovnáním věkové struktury v r a 2012 lze zjistit, že dochází k postupnému potírání výrazné odlišnosti severozápadní části kraje, kde v okrese Tachov přirozeným trendem postupně index stáří mírně narůstá. Markantní změnu prodělaly např. obce Kašperské Hory a Srní na Sušicku s původně mladší populací, kde nyní převažuje index stáří nad 125. Občanská vybavenost Rozmístění kapacit vybrané kulturní vybavenosti v Plzeňském kraji dokumentuje grafická příloha č / Některá ze šesti vybraných druhů vyšší kulturní vybavenosti se vyskytuje v 56 obcích. Menší hustota je v okresu Tachov a v přilehlých územích. Divadlo je ve 3 obcích. Stálé divadelní scény jsou v Plzni a v Klatovech, přičemž v Plzni bylo v září 2014 otevřeno nejmodernější divadlo v České republice. V současné době jsou v Plzni v provozu již dvě multikina. Stálá kina jsou v dalších 21 městech a obcích Plzeňského kraje. Také muzea a galerie různého zaměření a významu jsou evidovány ve 39 městech a obcích kraje, nejvýznamnější z nich jsou lokalizovány v Plzni. Podle dostupných údajů od roku 2006 ukončilo činnost 8 kin převážně 44 NIPOS

61 v menších obcích. Jediná zoologická a botanická zahrada je umístěna v Plzni. Je nejnavštěvovanějším zařízením v Plzeňském kraji, které slouží k rekreaci a trávení volného času nejen obyvatelům Plzně, ale také dalším občanům Plzeňského kraje a České republiky V oblasti sociální péče byly v rámci Plzeňského kraje sledovány 4 typy zařízení domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem a domovy s pečovatelskou službou (viz grafické příloha č /5, která znázorňuje rozmístění těchto zařízení). Některý ze sledovaných typů sociálních zařízení se nachází v 60 městech a obcích na území Plzeňského kraje. Největší zastouepení mají domy s pečovatelskou službou, rozmístěné poměrně rovnoměrně po celém území kraje, naopak domy pro seniory se koncentrují spíše do větších měst s výjimkou významných domů ve venkovské krajině (Mochtín, Černovice). Zařízení specialovaná na osoby se zdravotním postižením převažují v okolí Plzně. Na základě statistiky zařízení sociálních služeb Plzeňskoho kraje z října 2014 lze sledovat i kapacity v jednotlivých zařízeních krajem zřizovaných. Největší domov pro seniory je umístěn v Tachově s kapacitou 241 míst, dvě největší zařízení pro osoby se zdravotním postižením jsou ve Stodě a Horní Bříze (obě 190 míst), V Mirošově je umístěn nejkapacitěnjší domov se zvláštním režimem (160 míst), současně je zde i jeden z největších domovů pro seniory (207 míst). Grafická příloha 1.3.2/5-I. znázorňuje poměr kapacit v jednotlivých sociálních zařízeních v Plzěňském kraji v roce Zařízení sociální péče doplňují centra denních služeb, denní a týdenní stacionáře, chráněná bydlení domy na půl cesty a další zařízení pro sociálně vyloučené osoby. Tato zařízení se nachází především v Plzni a okolí nebo jiných větších městech (nad obyvatel). Mezikrajské srovnání potenciální dostupnosti institucionální péče o seniory v roce 2006 uvádí tabulka č. 23. Plzeňský kraj měl po Praze druhý nejvyšší počet obyvatel ve věku 60, resp. 80, a více let na 1 místo v domovech pro seniory 45. Dostupnost péče o seniory tedy nelze v Plzeňském kraji považovat za uspokojivou a v souvislosti s předpokladem zvyšování podílu i počtu obyvatel v seniorském věku se může tlak na využití zařízení tohoto typu zvětšovat. Tabulka č Dostupnost péče v domovech pro seniory (DpS) v roce 2006 Kraj Kapacita DpS Počet obyvatel Počet osob / 1 místo v DpS Hl.m.Praha ,0 13,1 Středočeský ,3 7,1 Jihočeský ,3 6,5 Plzeňský ,7 8,4 Karlovarský ,9 4,9 Ústecký ,6 3,8 Liberecký ,6 7,9 Královehradecký ,9 6,4 Pardubický ,1 6,0 Vysočina ,6 7,1 Jihomoravský ,1 7,2 Olomoucký ,2 5,6 Zlínský ,5 4,8 Moravskoslezský ,2 5,4 Česká republika ,7 6,6 Lůžková zdravotnická zařízení patří mezi vyšší občanské vybavení a tomu odpovídá také rozmístění a koncentrace jejich kapacit v kraji. Opět byla sledována lůžková zařízení podle počtu lůžek (grafická příloha č /6.). Mezi lůžková zdravotnická zařízení lze zařadit nemocnice (akutní a následná péče) a specializovaná lůžková zdravotnická zařízení (lázně, hospic, atd.). Nemocnice jsou převážně 45 Demografický portál: Dostupnost institucionální péče o seniory z regionálního pohledu. 49

62 v bývalých okresních městech. Bez nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení zůstává jen okres Plzeň-sever. Lůžkovou péči v kraji zajišťuje 11 nemocnic (3 320 lůžek) a dalších 6 specializovaných lůžkových zařízení (1 687 lůžek). Na obyvatel připadá v přepočtu 5,8 lůžek v nemocnicích, tj. zhruba stejně jako celorepublikový průměr. K úbytku lůžek došlo v nemocnici v Klatovech (pokles z 343 na 283 lůžek), stabilní počty vykazuje nemocnice v Plané či Domažlicích. Největším poskytovatelem lůžkové péče zůstává Fakultní nemocnice v Plzni (1 820 lůžek). Dále na území kraje působí 155 lékáren 46. Kapacity léčeben dlouhodobě nemocných jsou omezené a v souvislosti s očekávaným demografickým vývojem lze předpokládat další růst potřeby tohoto typu zařízení. Psychiatrická léčebna v Dobřanech má výrazně nadregionální působnost. Úroveň obyvatel Plzeňského kraje z hlediska vzdělanosti je možno hodnotit jako mírně nadprůměrnou, přičemž vzdělanost populace se stejně jako v celé ČR postupně zvyšuje. Závažnější je však vývoj postavení Plzeňského kraje ve srovnání s ostatními kraji podle vzdělanosti v posledním desetiletí. Podle podílu vysokoškoláků klesl Plzeňský kraj dle SLDB 2011 mezi roky 2001 a 2011 ze 4. na 8. místo (10,4% vysokoškolsky vzdělaných osob ve skupině osob nad 15 let věku) a o tři místa (z 5. na 8. místo) se propadl i podle tzv. indexu vzdělanosti, tj. trojnásobku podílu vysokoškolsky a jednonásobku středoškolsky vzdělaného (s maturitou) obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel nad 15 let. Z hlediska vnitrokrajské diferenciace vzdělanosti (grafická příloha č /7.) tvoří Plzeň jádro souvislé oblasti s vyšší hodnotou indexu vzdělanosti, která pokračuje severně podél silnice I/27 a východně na Prahu. Podobné hodnoty dosahuje také většina měst a větších obcí. Oblast s nižší úrovní vzdělanosti leží v severozápadní části kraje, tj. na Tachovsku a v přilehlých částech okresů Domažlice a Plzeňsever. Pokles počtu narozených z 90. let se v uplynulém období promítl na 1. stupni ZŠ a dotkl se především neúplných škol (jen 1. stupeň). V některých případech vedl až k zániku těchto škol, často malotřídních s malým počtem žáků, které jsou obvykle ve venkovských oblastech. V současné době se pokles počtu žáků přesunul na 2. stupeň. Také zde vedl až k zániku ZŠ, tentokrát však úplných s podobnými parametry. Následný nárůst počtu narozených v posledním desetiletí s sebou aktuálně přináší zvýšenou poptávku především po předškolních zařízeních. V letech zaniklo 8 ZŠ a v období dalších 12 neúplných a 8 úplných škol. Nejvíce z těchto 32 zaniklých ZŠ bylo v územním obvodu POÚ s rozšířenou působností Sušice (4), Horažďovice a Stod (po 3). V roce 2007 zanikly ZŠ v Chudenicích a v Pňovanech, které byly ještě v roce 2004 úplné 47. Mezi roky 2007 a 2009 zanikly celkem čtyři základní školy, z čehož dvě byly v ORP Tachov, jedna se nacházela v ORP Klatovy a další v ORP Kralovice. V roce 2011 došlo ke zrušení 1 základní školy v obci Hlohová v ORP Domažlice 48. Na základních školách se v posledních letech přesunul pokles počtu žáků způsobený snížením počtu narozených v 90. letech z 1. na 2. stupeň. Nebyly již tedy bezprostředně ohroženy malé neúplné školy, které přečkaly období poklesu žáků, ale problémy měly úplné školy s malým počtem žáků, které na venkově převažují. Zánik základní školy může mít značný dopad na takto postiženou obec a její perspektivy, neboť podstatně snižuje její atraktivitu pro mladé stávající i potenciální obyvatele. Síť úplných ZŠ v Plzeňském kraji i s jejich spádovým územím dokumentuje grafická příloha 1.3.2/8. (rok 2008), počty žáků pro školní rok 2010/2011 pak příloha č /8-I.. Síť středních škol podle počtu studentů a oborové struktury dokládá grafická příloha 1.3.2/9. (rok 2008). Střední školy se nachází v 21 obcích Plzeňského kraje. Většinou se jedná o větší obce (nad 2000 obyvatel) s dobrou dostupností. Naprosto dominantní postavení má město Plzeň, kde studuje více než polovina (57 %) studentů. Plzeň vyniká také šíří oborové nabídky, proto sem směřuje zájem i ze širšího okolí. Omezená nabídka středních škol, ale i menší zájem o ně, se projevuje především v okresech Tachov, Plzeň-jih a především Plzeň-sever. Také na středních školách se již začal projevovat pokles počtu potenciálních uchazečů o studium z důvodu změn věkové struktury populace. V období se snížil počet osob, které nastoupily 46 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Strategie rozvoje Plzeňského kraje Stabilita sítě základních škol v Plzeňském kraji. 48 Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Plzeňském kraji ve školním roce

63 do 1. ročníků SŠ v Plzeňském kraji, o 24 %. Zároveň roste nabídka, neboť střední školy se snaží na rostoucí konkurenci reagovat nabídkou nových, atraktivních oborů. To vede k úbytku zájmu o obory s výučním listem a ve svém důsledku může ohrozit existenci škol více orientovaných právě na obory s výučním listem. Počet subjektů poskytujících střední vzdělání se tak v Plzeňském kraji snížil z 61 ve školním roce 2010/2011 na 55 ve školním roce 2012/2013 a na 53 ve školním roce 2014/2015. V oblasti terciárního vzdělávání je na území Plzeňského kraje hlavním subjektem Západočeská univerzita v Plzni, kde na devíti fakultách studuje přibližně 12 tisíc studentů. Většina z nich pochází z Plzeňského kraje. Dále se zde nachází Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni, Česká zemědělská univerzita v Praze se střediskem vzdělávání v Klatovech a čtyři vyšší odborné školy. Dvě z nich jsou v Plzni a po jedné v Domažlicích a v Klatovech. V souvislosti s vyššími stupni vzdělání je důležitý pohyb za vzděláním ve věkové skupině let (dle SLDB 2001), jak ho ilustruje grafická příloha 1.3.2/10.. Velikost vzdělávacích kapacit středních škol je tentokrát reprezentována počtem žáků podle stupně dosaženého vzdělání. Vyšší podíl vyjížďky do škol v této věkové kategorii vykazují obce v blízkém okolí sídel středních škol. Z porovnání nabídky a poptávky (grafická příloha č /10.) vyplývá, že omezená nabídka v některých sídlech středních škol zaměřených na obory s výučním listem nebo nástavby, vede k vyšší vyjížďce i z těchto sídel, např. Horažďovice, Oselce, Planá, Starý Plzenec. To potvrzuje tezi o klesajícím zájmu o obory s výučním listem. Nutno ovšem připomenout, že výsledky zahrnují také vyjížďku na VŠ a jsou ovlivněny územními rozdíly v zájmu o studium. Osídlení Základní charakteristikou osídlení je jeho hustota vyjádřená jako počet obyvatel na km 2. Plzeňský kraj patří v ČR ke krajům s nejnižší hustotou osídlení. Díky nárůstu počtu obyvatel v posledním desetiletí se kraj jako celek podle tohoto ukazatele posunul ze 13. na 12. místo (76,0 obyv./km 2 je jen o málo více než polovina průměru ČR, tj. 133 obyv./km 2 ). Vnitrokrajskou diferenciaci hustoty osídlení, která odráží stupeň urbanizace území, ukazuje grafická příloha č /11.. Nejvyšší hustota osídlení je typická pro centra osídlení. Větší území s vyšší hustotou osídlení jsou v okolí Plzně a v tradičních urbanizovaných osách kolem silnic I/26 a I/27. Naopak nízká hustota osídlení indikuje venkovské oblasti Plzeňského kraje (Šumava, Tachovsko a s ním sousedící část okresu Domažlice, severozápad okresu Plzeň-sever, sever a východ okresu Rokycany, Nepomucko). Venkovské oblasti pokrývají naprostou většinu území kraje. Nejčastěji používané kritérium, tj. obce do 2 tisíc obyvatel, splňovalo 458 obcí z 501 V nich na 82 % území kraje žilo 33 % jeho obyvatel při průměrné hustotě osídlení 31 osob na km 2. Tyto údaje se během dvou let nezměnily. Nízká hustota osídlení přináší v těchto územích problémy s dostupností služeb i pracovních příležitostí 49. Venkovské oblasti s velkým podílem malých sídel dobře signalizuje index rozdrobenosti sídelní struktury. Plzeňský kraj jako celek má 6. nejvyšší index rozdrobenosti sídelní struktury (38,2). Tento výsledek je silně ovlivněn městem Plzeň, kde žije téměř 30 % obyvatel kraje (index = 2,8). Index silně závisí na územním vymezení. Hodnoty podle správních území obcí s rozšířenou působností (ORP) ilustruje grafická příloha č /12. Nejvyšší hodnoty indexu rozdrobenosti sídelní struktury (tabulka č. 24) mají čtyři ORP při vnitrozemských hranicích Plzeňského kraje Nepomuk (výrazně dominuje), Blovice, Horažďovice, Kralovice. Na opačném konci stojí ORP Plzeň a dále ORP se silnými bývalými okresními městy a většinou drobnými dalšími sídly Tachov a Klatovy. Tabulka č Index rozdrobenosti sídelní struktury k Území správního obvodu obce s rozšířenou působností Index rozdrobenosti sídelní struktury Nepomuk 96,39 Blovice 76,13 Horažďovice 73,86 Kralovice 71,91 Stříbro 70,05 Domažlice 62,27 49 Strategie rozvoje Plzeňského kraje Vlastní výpočet, zdroj dat ČSÚ, k

64 Tabulka č Index rozdrobenosti sídelní struktury k Území správního obvodu obce s rozšířenou působností Index rozdrobenosti sídelní struktury Přeštice 61,05 Sušice 53,09 Rokycany 53,73 Horšovský Týn 51,03 Stod 44,64 -Nýřany 43,65 medián ČR 40,5 Klatovy 39,12 Tachov 38,85 Plzeň 2,71 IR = 3 x p1 + 2 x p2 + p3, kde p1 podíl obyvatel v obcích do 199 obyvatel včetně, p2 podíl obyvatel v obcích s 200 až 499 obyvateli včetně, p3 podíl obyvatel v obcích s 500 až 999 obyvateli včetně Historický vývoj sídlení struktury Současná sídelní struktura je výsledkem historického vývoje, který byl i na území Plzeňského kraje výrazně poznamenán událostmi souvisejícími s 2. světovou válkou, respektive pohybem obyvatel v Sudetech před a během války, odsunem většiny německého obyvatelstva a novým osidlováním příhraničí. Mezi roky 1930 a 1950 poklesl podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů počet obyvatel Plzeňského kraje o 25,5 %. Tyto výrazné populační změny zasáhly nejen příhraniční okresy, ale jak je patrné z obrázku č. 10, projevily se na úrovni okresů také na jižním a severním Plzeňsku a méně i v samotné Plzni, naopak se téměř nedotkly Rokycanska. Obrázek č Vývoj počtu obyvatel v letech podle okresů V příhraničí se poválečné změny netýkaly jen početního stavu obyvatel, ale ovlivnily i sídelní strukturu. Z důvodu ochrany státních hranic zde zanikly desítky sídel a u řady dodnes existujících obcí došlo k vysokému až drastickému poklesu počtu obyvatel (Nemanice 12x, Rybník 24x, Prášily 47x, Hamry 16x, Lesná 12x, Milíře 24x, Obora 20x, Olbramov 11x). Lze konstatovat, že v území těsně při státní hranici došlo k rozpadu sídelní struktury, neboť zde přestala fungovat centra až o několika tisících 52

65 obyvatelích (viz tabulka č. 25), která se výrazně podílela na pracovních místech, nabídce služeb (školy, obchod a další) i vztazích směrem do Německa a do českého vnitrozemí. Tabulka č Obce s více než desetinásobným poklesem počtu obyvatel v letech Nemanice Rybník Prášily Hamry Horská Kvilda Lesná Milíře Obora Olbramov Jak dokládá grafická příloha č /13., k výraznějšímu poklesu počtu obyvatel (více než 4x) došlo na úrovni obcí i při vnitrozemské hranici kraje, a to zřejmě z důvodu ekonomických změn (koncentrace pracovních příležitostí) a horší dostupnosti center z těchto území (kapitola ). Zvláště patrné je to na severním Rokycansku a v přilehlé části okresu Plzeň-sever, na Manětínsku, Sušicku, Nepomucku a Blovicku. Pokles počtu obyvatel dokládá i porušení vývoje sídelní struktury v oblasti Podbrdska v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Brdy. Grafická příloha také dokumentuje dlouhodobý růst některých center, popř. jiných větších obcí, z důvodu rozvoje průmyslu. Někde tyto změny začaly na konci 19. století, jinde až po 2. světové válce. Nejmarkantnějším příkladem je z hlediska absolutních počtů samozřejmě Plzeň (31 tisíc v r. 1869, 174 tisíc v r. 1991), relativně nejvíce rostla Horní Bříza (328 v r. 1869, v r. 2001). Centra osídlení Určení jednotlivých dílčích a následných komplexních center sídelní struktury vychází z Metodického sdělení MMR ke zpracování sídelní struktury v 2. úplné aktualizaci ÚAP krajů (březen 2013). V některých bodech musela být metodika upravena vzhledem k nedostupnosti příslušných podkladů. Centra typu I. správní obce V tomto případě došlo k vymezení centra I. kategorie s nejvyšším významem, podmínku splňuje město Plzeň. Na hierarchicky nižší úrovni (II) byly vymezeny 4 zbývající okresní města Domažlice, Klatovy, Rokycany a Tachov. Nižší význam byl přiřazen obcím s rozšířenou působností, které nesplňují podmínky pro zařazení do kategorie vyšší. Takových obcí se zde nachází 10 a dalších 20 obcí náleží do nejnižší sledované kategorie, kam spadají obce s pověřeným obecním úřadem. Z hlediska této kategorie je možné alternativně sledovat obce se stavebním úřadem, ale lepší průkaznost splňují tyto tzv. POÚ. Výpis správních center obsahuje obrázek č. 11 a jejich rozložení v Plzeňském kraji je znázorněno v grafické příloze č /14-I. 51 Historický lexikon obcí České republiky. 53

66 Obrázek č. 11 Význam jednotlivých obcí v sídelní struktuře na základě správního členění Sídelní struktura I - správní obce Sídelní struktura I - správní obce Obec Typ Význam Obec Typ Význam Plzeň KRAJ I Holýšov POÚ IV Domažlice OKRES II Kašperské Hory POÚ IV Klatovy OKRES II Kdyně POÚ IV Rokycany OKRES II Manětín POÚ IV Tachov OKRES II Město Touškov POÚ IV Blovice ORP III Nýrsko POÚ IV Horažďovice ORP III Planá POÚ IV Horšovský Týn ORP III Plánice POÚ IV Kralovice ORP III Plasy POÚ IV Nepomuk ORP III Poběžovice POÚ IV Nýřany ORP III Radnice POÚ IV Přeštice ORP III Spálené Poříčí POÚ IV Stod ORP III Staňkov POÚ IV Stříbro ORP III Starý Plzenec POÚ IV Sušice ORP III Třemošná POÚ IV Bezdružice POÚ IV Všeruby POÚ IV Bor POÚ IV Zbiroh POÚ IV Centra II. typu pracovní centra V rámci vymezování struktury pracovních center byly sledovány takové obce, kde existuje alespoň 1000 obsazených pracovních míst (SLDB 2001). Obec, která splňuje takovouto podmínku, se stává následně kandidátem pro zařazení mezi pracovní centrum, na území Plzeňského kraje splňuje podmínku počtu obsazených pracovních míst celkem 34 obcí (necelých 7% celkového počtu obcí). Na tyto kandidáty byla aplikována podmínka druhá, a to ta, že do obce musí směřovat největší podíl vyjíždějících za prací z alespoň jediné jiné obce (tzn. kandidát musí fungovat jako centrum pro alespoň část svého okolí). Na základě aplikace této podmínky došlo k redukci center na 19 obcí (necelá 4 %). K 19 nalezeným obcím byly následně hledány jejich tzv. funkční městské regiony. Tyto regiony jsou vymezovány na základě sledování podílů vyjížděk za prací do sledovaných pracovních center. Bylo využito již zpracovaných podkladů v rámci Atlasu sídelního systému České republiky, ve kterém došlo k vymezení pracovních center a jejich regionů na základě SLDB Zařazení center do jednotlivých kategorií dle významu bylo provedeno v souladu s metodikou. Jednotlivé rozsahy vymezených regionů jsou patrné z obrázku č. 12. Nejvyššího významu dosahuje pouze jediné centrum, město Plzeň, jehož funkční region zasahuje daleko za hranice okresu Plzeňměsto. Do druhé kategorie byly zařazeny Klatovy, rozsah jejich funkčního regionu až na malé výjimky kopíruje obvod jejich správního území jako obce s rozšířenou působností. Do třetí kategorie spadají zbývající bývalá okresní města Domažlice, Rokycany, Tachov a také Stříbro a Sušice. Nejmenšího významu dosáhlo dalších 11 center, jejichž význam měřený počtem a velikostí obsluhovaných obcí již značně osciluje, jak dokládají hodnoty v následující tabulce. 54

67 Obrázek č. 12 Význam jednotlivých obcí v sídelní struktuře na základě vymezení pracovních center Sídelní struktura II - pracovní centra Obec FMR 1 Podíl FMR 2 Podíl FMR 3 Podíl Význam Plzeň 79 15,8 874,6 11, ,3 I Klatovy 33 6,6 620,7 8, ,2 II Domažlice 23 4,6 232,8 3, ,5 III Rokycany 16 3,2 156,6 2, ,5 III Tachov 12 2,4 350,6 4, ,2 III Sušice 13 2,6 172,6 2, ,7 III Stříbro 20 4,0 345,8 4, ,6 III Přeštice 10 2,0 107,6 1, ,0 III Nýřany 3 0,6 44,2 0, ,5 IV Horažďovice 9 1,8 128,0 1, ,4 IV Kdyně 6 1,2 89,1 1, ,2 IV Nýrsko 3 0,6 108,8 1, ,1 IV Dobřany 1 0,2 35,3 0, ,1 IV Holýšov 6 1,2 50,2 0, ,0 IV Planá 2 0,4 72,3 1, ,0 IV Horšovský Týn 4 0,8 104,0 1, ,0 IV Bor 3 0,6 194,0 2, ,0 IV Nepomuk 10 2,0 68,5 0, ,9 IV Kralovice 8 1,6 83,5 1, ,8 IV Indexy FMR 1-3 značí rozsahy jednotlivých funkčních městských regionů dle počtu obcí, jejich celkové rozlohy v km 2 a jejich celkového počtu obyvatel. Podíly označují % podílu FMR na celkové velikosti Plzeňského kraje. Grafická příloha č /14-II. znázorňuje rozložení pracovních center v Plzeňském kraji. Centra III. typu obce s občanskou vybaveností Při vymezování obcí s přítomností sledované občanské vybavenosti došlo k částečnému odchýlení se od doporučené metodiky. Důvodem je především nedostupnost požadovaných údajů z veřejných databází a omezený prostor k jejich ověření alternativními cestami. Z těchto důvodů musely být určité ukazatele nahrazeny jinými s podobnou prokazatelnou hodnotou. Sledované ukazatele v rámci jednotlivých kategorií dle původní metodiky znázorňuje obrázek č. 13 a upravené ukazatele znázorňuje obrázek č

68 Obrázek č. 13 Metodické doporučení pro přiřazení významu centrům na základě splnění podmínky existence občanského vybavení Faktor / Význam I II III IV Školství vysoká škola, knihovna s odbornými publikacemi nejméně 3 střední školy střední škola úplná základní škola Zdravotnictví nemocnice s nejméně 5 lůžkovými odděleními nemocnice s nejméně 2 lůžkovými odděleními větší ambulantní zdravotnické zařízení vybaveno několika ordinacemi lékařů ordinace praktického lékaře a (alespoň část týdne) minimálně 2 odborných lékařů Kultura divadlo (se stálým repertoárem), koncertní sál divadlo, knihovna s odbornými publikacemi víceúčelový sál víceúčelový sál Maloobchod hypermarket s prodejní plochou nad m 2 (včetně případů, kdy je umístěn v příměstské obci) samostatný prodej cca 15 oborových druhů zboží samostatný prodej těchto oborových druhů zboží: textil, obuv, knihy, papír, drogerie, železářství, elektro, hračky samostatný prodej potravin a průmyslového zboží Obrázek č. 14 Upravená metodika pro stanovení center s občanskou vybaveností Faktor / Význam I II III IV vysoká škola, knihovna s nejméně 3 střední odbornými školy střední škola úplná základní škola Školství publikacemi Zdravotnictví Kultura Maloobchod nemocnice s nejméně 5 lůžkovými odděleními divadlo (se stálým repertoárem), koncertní sál hypermarket s prodejní plochou nad m 2 (včetně případů, kdy je umístěn v příměstské obci) nemocnice s nejméně 2 lůžkovými odděleními divadlo, knihovna s odbornými publikacemi samostatný prodej cca 15 oborových druhů zboží větší ambulantní zdravotnické zařízení vybaveno několika ordinacemi lékařů víceúčelový sál samostatný prodej těchto oborových druhů zboží: textil, obuv, knihy, papír, drogerie, železářství, elektro, hračky ordinace praktického lékaře a (alespoň část týdne) minimálně 2 odborných lékařů víceúčelový sál samostatný prodej potravin a průmyslového zboží Základním zdrojem dat je ČSÚ Místní a obecní statistika, dále výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v Plzeňském kraji ve školním roce a vlastní průzkum. Důležitým faktorem, ovlivňujícím jak bude vypadat náš obraz rozmístění center v kraji, je návrh zohlednění jednotlivých faktorů (témat) pro celkové určení kategorie centra. Nejprve byli navrženi 56

69 kandidáti, což jsou obce, které splňují podmínku alespoň 2 z 3 faktorů, kterým byl přiřazen rovnocenný význam, tedy školství, zdravotnictví a kultura. Zastoupen není maloobchod, který nebyl sledován pro všechny kategorie významnosti, ale u vyšších center k němu bylo přihlédnuto (viz dále v textu). Z těchto kandidátů, kterých je na území Plzeňského kraje 89 (cca 18 %), byly vybrány ty obce, které splňují podmínku všech 3 faktorů, tím došlo k vyřazení 24 kandidátů a byl určen celkový počet center, kterých je 65 (necelých 13%). Následným krokem bylo zařazení center do kategorií. Každý faktor měl přiřazenu stejnou váhu, došlo tedy k zařazení na základě aritmetického průměru jednotlivých hodnot faktorů. Tuto odchylku od metodiky, která navrhuje pro zařazení do kategorie společnou přítomnost všech uvedených druhů a zařízení služeb lze zdůvodnit nemožností získání relevantních údajů, čímž by mohlo dojít k nepřípustné míře zkreslení. V rámci občanské vybavenosti poprvé nalézáme 2 obce splňující kritéria pro zařazení do center nejvyššího významu. Jde o krajské město Plzeň a město Klatovy, které má dostatečně kapacitní nemocnici, divadlo se stálým repertoárem a je zde pracoviště vysoké školy, z hlediska maloobchodu pak lze nalézt hypermarket i množství dalších prodejních ploch. Klatovy jsou tímto jednoznačně atraktivní pro dojížďku obyvatel jižní části Plzeňského kraje. Z grafické přílohy č /14-III. je patrné, že v okolí Klatov navíc nejsou žádná centra vyššího významu a hustota center obecně je zde nízká. Do druhé kategorie spadají 3 obce Domažlice, Sušice a Rokycany. Pro všechny tyto obce platí, že jsou zde alespoň 3 střední školy a je zde kapacitní nemocnice, horší výsledek ukazují ve faktoru kultura, přesto je možné je jednoznačně zařadit mezi II. kategorii významnosti, protože v oblasti maloobchodu splňují i podmínku pro kategorii I. Do III. kategorie spadá 20 zástupců, především se jedná o obce s rozšířenou působností nebo obce s pověřeným obecním úřadem, ale lze zde nalézt výjimky (Mirošov, Kaznějov a další), největším zástupcem je Tachov, naopak z hlediska počtu obyvatel je nejmenší obcí III. kategorie Manětín. Do nejnižší sledované kategorie center spadá ostatních 40 obcí, mezi nimiž lze nalézt výrazné rozdíly jak z hlediska velikosti, tak také v úrovni jednotlivých nabízených služeb. Největším kandidátem na centrum zůstává Železná Ruda, která nesplnila podmínku ve faktoru kultura. Centra a jejich hodnocení faktorů znázorňuje následující obrázek č. 15. Obrázek č. 15 Význam jednotlivých obcí v sídelní struktuře na základě posouzení občanské vybavenosti Sídelní struktura III - obce s občanským vybavením kategorie I - III Obec Š K Z Význam Obec Š K Z Význam Plzeň I Kdyně III Klatovy I Kralovice III Domažlice II Manětín III Rokycany II Mirošov III Sušice II Planá III Blovice III Spálené Poříčí III Bor III Starý Plzenec III Břasy III Stod III Horažďovice III Stříbro III Horní Bříza III Tachov III Horšovský Týn III Zbiroh III Hrádek III Zbůch III Kaznějov III Faktory jsou značeny následovně: Š = školství, K = kultura, Z = zdravotnictví. V tabulce jsou uvedeny pouze obce s významem I III. Z grafické přílohy č /14-III. lze vyčíst vysokou koncentraci nalezených center v Plzeňské aglomeraci a jejím nejbližším okolí. Tyto obce patrně nemají charakter pravého centra, ale spíše je zde vlivem značné suburbanizace v příměstském regionu poptávána občanská vybavenost. Naopak 57

70 nejnižší hustotu vykazují příhraniční oblasti Plzeňského kraje (Český les a Šumava) a další méně zalidněné oblasti. Výsledná centra sídelní struktury Na základě posouzení center všech sledovaných typů došlo k celkovému zařazení obcí do kategorie center sídelní struktury. Centrům byl přiřazen takový význam, kterému obec po průzkumu dílčích centralit kompletně nebo většinově odpovídá. Nejprve byla vymezena centra, u kterých lze celkovou centralitu nalézt bez problémů. Takovým případem jsou centra spadající do dvou nejvyšších kategorií. Centrum I. kategorie je na území Plzeňského kraje pouze jediné - město Plzeň, které prokázalo ve všech sledovaných centralitách nejvyšší význam. Centrum II. kategorie se vyskytuje třikrát, jde o 3 bývalá okresní města, Domažlice, Klatovy a Rokycany, jejich význam odpovídá většinově této kategorii, odlišnosti dílčích centralit lze vysledovat z obrázku č. 16. U center nižších kategorií (III a IV) byly vyjma center jednoznačně určených dle metodiky dále definováni pro každou kategorii tzv. kandidáti. Mezi kandidáty na danou kategorii patří ta obec, která by po splnění podmínky jedné dílčí centrality dosáhla této celkové kategorie. Ve všech případech se jedná o obce, které nesplňují definovanou podmínku pracovního centra. Tito kandidáti však nejsou ve výsledném kartogramu znázorněni. Do III. kategorie spadá 7 center, jedná se o obce s rozšířenou působností, v kategorii nebyly potvrzeny 2 obce tohoto správního významu, a to Blovice a Stod, které zůstaly pouze kandidáty a dále Nepomuk a Nýřany, které dosahují významu pouze IV. kategorie. Vyjma těchto dvou zmíněných spadá do nejnižší IV. kategorie dalších 6 obcí, z hlediska správního členění vždy obce s pověřeným obecním úřadem a nalezneme zde 14 kandidátů na tuto kategorii významnosti. Celkovou kategorizaci centrality znázorňuje grafická příloha č /14-IV. Obrázek č. 16 Celková kategorizace center sídelní struktury v Plzeňském kraji Sídelní struktura - celková kategorizace center Obec C1 C2 C3 Význam KFV Plzeň I I I I 201,24 Domažlice II III II II 16,52 Klatovy II II I II 28,19 Rokycany II III II II 16,50 Horažďovice III IV III III 5,80 Horšovský Týn III IV III III 4,90 Kralovice III IV III III 3,95 Přeštice III III IV III 6,41 Stříbro III III III III 9,68 Sušice III III II III 10,87 Tachov II III III III 13,95 Bor IV IV III IV 3,97 Dobřany IV IV IV IV 5,17 Holýšov IV IV IV IV 3,81 Kdyně IV IV III IV 4,54 Nepomuk III IV IV IV 3,58 Nýrsko IV IV IV IV 4,11 Nýřany III IV IV IV 6,50 Planá IV IV III IV 5,30 Dílčí centrality jsou značeny C 1, C 2 a C 3 pro správní obce, pracovní centra a obce s občanským vybavením. Celková kategorie je uvedena v položce význam. Hodnoty komplexní funkční velikosti obcí (KFV) vyplývají ze SLDB

71 Při porovnání s ukazatelem komplexní funkční velikosti obcí (KFV), je možné tvrdit, že zařazení center do kategorií zhruba odpovídá jejich významu dle tohoto ukazatele. Z hlediska KFV mezi obcemi II. kategorie výrazně vyčnívají Klatovy, které i dle dílčích centralit vykazují nejlepší výsledek v této kategorii, na hranici mezi II. a III. kategorií se pohybuje Tachov. Větší rozdíly, ačkoliv stále zanedbatelné, jsou patrné v kategoriích nižšího významu, mezi námi vybraných 19 obcí by nespadal Nepomuk, naopak by zde byl Stod, lepšího umístění by dosáhly Nýřany, hůře by na tom byly Kralovice. Při porovnání výše uvedeného a dalších aspektů osídlení nezahrnutých do metodiky lze tvrdit následující: Ve srovnání s ostatními kraji ČR je Plzeňský kraj zřetelně monocentrický. Plzeň se vyvinula ve výrazně dominantní centrum (vyšší centrum významné) mezoregionálního významu. V kategorii středních a nižších center lze vždy jen jedno považovat za významné. Jsou to Klatovy jako střední centrum osídlení a Stříbro jako nižší centrum osídlení. Ostatní centra v těchto kategoriích mají výrazně nižší potenciál než obdobná centra v jiných krajích. Týká se to zejména bývalých okresních měst Domažlice a Tachov. Rokycany vzhledem k blízkosti k Plzni mají poměrně nízký regionální význam. Východní část Rokycanska již spáduje k Berounu, respektive již přímo k Praze. Rozložení center v území Plzeňského kraje je značně nevyrovnané. Významnější centrum chybí v severní části kraje. Poměrně dobré je rozložení center v příhraničním území (Planá, Tachov, Domažlice, Kdyně, Nýrsko, Železná Ruda, Sušice). Chybí zde Bělá nad Radbuzou, která před 2. světovou válkou měla téměř 7 tisíc obyvatel (dnes jen 1,8 tisíce). Dvě z těchto center - Tachov a Sušice však leží mimo hlavní dopravní trasy. Klatovy dominují jižní části kraje, středním centrem (ostatním) v tomto území je Sušice. Regionální význam center Nýřany a Dobřany je oslabován blízkostí Plzně. Ze středních center osídlení svému zařazení nejvíce odpovídají města Stříbro a Přeštice. Nejvýznamnější soustředění center je v koridoru Plzeň Domažlice. S výjimkou Domažlic se však jedná o centra lokální úrovně, jedině Horšovský Týn je možné považovat za nižší centrum ostatní. Toto město s významným historickým potenciálem již také leží ve větší vzdálenosti od Plzně. V koridorech směrem jihovýchodním (směr Nepomuk) a severním (směr Kralovice) nejsou střední centra zastoupena. Následující tabulka č. 26 uvádí hierarchii center Plzeňského kraje. Tabulka č Centra osídlení Plzeňského kraje Kategorie Obec Administrativní funkce B1 vyšší centrum významné Plzeň ORP C1 střední centrum významné Klatovy ORP Rokycany ORP C2 střední centrum ostatní Domažlice ORP Tachov ORP Sušice ORP D1 nižší centrum významné Stříbro ORP Nýřany ORP Přeštice ORP Horažďovice ORP D2 nižší centrum ostatní Planá POÚ Horšovský Týn ORP Dobřany POÚ Kdyně POÚ Nýrsko POÚ Holýšov POÚ E1 lokální centrum významné Třemošná POÚ Bor POÚ 59

72 Tabulka č Centra osídlení Plzeňského kraje Kategorie Obec Administrativní funkce E2 lokální centrum ostatní Starý Plzenec POÚ Kralovice ORP Stod ORP Blovice ORP Nepomuk ORP Horní Bříza - Hrádek u Rokycan - Železná Ruda - Staňkov POÚ Plasy POÚ Kaznějov - Zbiroh POÚ Rozvojové osy Plzeň leží na nadnárodních osách osídlení, které ji spojují přes Beroun s Prahou, přes Amberg s Norimberkem a přes Regensburg s Mnichovem. Nadnárodní osy by měly propojovat metropolitní regiony, nadregionální osy významné aglomerace, jejichž jádry jsou vyšší centra (orientačně nad 50 tis. obyv.). Ostatní osy propojují střední centra osídlení, resp. jsou jejich prostřednictvím realizovány přeshraniční vazby. Západovýchodní osa Norimberk Plzeň Praha (dálnice A6 D5) prochází na území Plzeňského kraje s výjimkou úseku Stříbro Plzeň Rokycany řídce osídleným územím bez významnějších center. V úseku Stříbro Amberg není tato osa podporována železnicí. Velice významná je osa Praha Plzeň Regensburg Mnichov, kde je sledován projekt Donau Moldau Bahn umožňující napojení Prahy na vysokorychlostní železniční koridor (ICE) Frankfurt/Strasbourg Stuttgart Mnichov Vídeň. V Regensburgu je též možná vazba na spojení ICE Norimberk Linec Pasov. Problémem tohoto koridoru je oddalovaná přestavba silnice I/26 na území ČR. Nadregionální význam má i osa Plzeň Klatovy Železná Ruda/B. Eisenstein Deggendorf umožňující další spojení na Dunajský koridor osídlení. Nadregionální význam mají osy umožňující propojení Plzně na Ústecký kraj (Chomutov Most) a na kraj Jihočeský (Písek České Budějovice). Další osou této kategorie, navazující v Boru, je osa Plzeň Bor Planá Mariánské Lázně Cheb s pokračováním na Hof a Plauen. Nadregionální význam může mít dále osa Domažlice Klatovy Horažďovice Strakonice ( České Budějovice). Přes Horažďovice a Strakonice je vedena hlavní železniční trať Plzeň České Budějovice. Tato osa je však na území Plzeňského kraje výrazně slabší, nesměřuje na vyšší centrum osídlení. Systém je doplněn osami ostatními s regionálním významem. Jedná se o spojení center osídlení mimo hlavní koridory, tj. Tachova s Planou a Borem a Sušice s Klatovy a Horažďovicemi. Dále lze do této kategorie zařadit regionální přeshraniční vazby Bělá n. Radbuzou Elein, Klenčí pod Čerchovem Waldmünchen, Kdyně Eschlkan a Nýrsko Neunkirchen b. Hl. Blut. Ve stejné kategorii je i spojení Sušice Kašperské Hory Vimperk. Rozvojové osy jsou stabilizované, potenciál sídel v jejich koridorech je však podprůměrný. Vzhledem k omezeným populačním zdrojům Plzeňského kraje i celé ČR nelze předpokládat významnější nárůsty počtu obyvatel. Žádoucí by byla výraznější hierarchizace center, která by umožnila v některých případech jejich posílení. Určitým řešením však může být i posílení spolupráce některých blízkých malých měst. Týká se to např. dvojic Kralovice Kožlany, Plasy Kaznějov, Stod Chotěšov, Holýšov Staňkov, Blovice Spálené Poříčí, Radnice Břasy, Holoubkov Mýto. Spádová území center osídlení a některých dalších významných center podle pracovních vztahů ilustruje grafická příloha č /15. Zdrojem je studie Vyjížďka a dojížďka za prací na území 60

73 Plzeňského kraje. Spádová území byla vymezena také s přihlédnutím ke spádu veřejného občanského vybavení (především škol) a administrativnímu členění, neboť odráží historické vztahy v území. Vztahy center a jejich území byly definovány na základě intenzity pracovních vztahů, které jsou v kartogramu též vyznačeny. Pracovní sílu velikostně vyšších center dokládají i tzv. funkční urbanizovaná území (FUA) 52. Každé FUA se vyznačuje existencí zvláště silných vazeb obyvatel na pracoviště v místním centru, na území kraje bylo vymezeno 7 těchto území. Jednotlivá funkční urbanizovaná území jsou zachycena v grafické příloze č /16. a vzhledem k jejich významu zejména pro ekonomický pilíř se jimi dále zabývá kapitola Oblast: Bydlení Struktura bytového fondu podle druhu domů v Plzeňském kraji se blíží průměru ČR. Při SLDB v roce 2001 byl podíl bytů v rodinných domech 46,1 %, což byl 6. nejnižší podíl v ČR, dle výsledků SLDB 2011 tento podíl narostl na 46,6%. Na tento mírně nižší podíl rodinných domů na bytovém fondu má vliv především Plzeň (viz tabulka č. 27). Také okres Tachov měl podíl bytů v rodinných domech mírně pod průměrem kraje. Na ostatním území byl výrazně vyšší. Tento ukazatel indikuje venkovský charakter zástavby, respektive naopak podíl větších sídel se zástavbou bytových domů. Během let se výrazně výšil podíl rodinných domů pouze v Plzni, v ostatních okresech nárůsty počtu bytů korelují v obou typech (rodinné i bytové), výjimkou je okres Plzeň-jih, kde došlo k významnému poklesu obývaných bytů v rodinných domech, což je však spíše výsledkem územních změn. Tabulka č Trvale obydlené byty podle druhu domů v roce Okres Rodinné domy Bytové domy Ostatní objekty Celkem Podíl rodinných domů (%) Domažlice ,1 Klatovy ,7 Plzeň-město ,3 Plzeň-jih ,2 Plzeň-sever ,6 Rokycany ,3 Tachov ,9 Na úrovni obcí znázorňuje územní rozdíly grafická příloha č /1. Vysoký podíl bytů v rodinných domech (nad 90 %) mají POÚ převážně na Rokycansku a jižním Plzeňsku. Na Klatovsku a části Domažlicka je relativně více obcí s podílem rodinných domů nad 80 %. Komfort nového bydlení v rodinných domech měřený průměrnou kubaturou, zastavěnou nebo užitnou plochou se v posledním desetiletí v Plzeňském kraji i v ČR snižoval. Obytná plocha stagnovala a pokojovost bytů rostla. Tato snaha o větší efektivitu výstavby je zřejmě důsledkem rozvoje developerských projektů v segmentu výstavby rodinných domů. Parametry bytových domů se podstatně neměnily 54. Struktura bytového fondu v Plzeňském kraji z hlediska stáří také odpovídá průměru ČR. V roce 2001 bylo průměrné stáří trvale obydlených bytů v Plzeňském kraji 41,5 roku (Ø ČR 41,2 roku). Vnitrokrajské rozdíly na úrovni okresů dokládá obrázek č. 17. Nejstarší bytový fond mají okresy Plzeň-jih a Plzeň-sever (oba 43,5 roku), nejmladší okres Tachov (38,2 roku). Kromě okresu Tachov byla většina bytového fondu v roce 2001 postavena do roku Plzeň (okres Plzeň-město) vyniká vysokým podílem bytů postavených v letech , kdy ve městě vrcholila panelová výstavba. 52 MMR Podle ČSÚ - SLDB Strategie rozvoje Plzeňského kraje

74 Obrázek č Struktura bytového fondu podle období výstavby v roce 2001 Na úrovni obcí je z grafické přílohy č /2. patrné, že po 2. světové válce byla zahájena intenzivní bytová výstavba ve vybraných centrech a v některých obcích v příhraničí. V období pokračovala intenzivnější výstavba zejména v příhraničí (viz grafická příloha č /3.). Z výsledků SLDB 2011 lze vyhodnoti stáří domovního fondu, kdy stáří jednotlivých obydlených domů či jejich rekontrukce spadá do 1 ze 6 kategorií, viz obrázek č. 17a, který porovnává jednotlivé okresy. Obrázek č. 17a - Struktura domovního fondu podle období výstavby v roce % 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% a starší Podíl výstaby v posledním sledovaném desetiletí dokumentuje grafická příloha 1.3.3/3-I. Z obrázku je patrný rozvoj bydlení v Plzni a jejím zázemí, dále pak výstavba v obcích poblíž hlavních tahů. Místa s odhlehlou polohou mají domovní fond podstatně starší. Z hlediska jednotlivých obcí dominují Kornatice (podíl 48%) a Horská Kvilda (41%). Je nutné zmínit, že statistika zahrnuje také rekonstrukce původních budov. Trendy bytové výstavby dokládají data ČSÚ o bytové výstavbě v letech Ve sledovaném období byl i přes značné výkyvy, tzv. intenzity bytové výstavby, v jednotlivých krajích patrný rostoucí trend. V rámci ČR stoupl v tomto období počet dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu z 1,63 na 4,03. V Plzeňském kraji to bylo z 1,39 na 3,42 s vrcholem v letech (3,70, 3,59 a 3,74). Podle průměrné hodnoty měl Plzeňský kraj v tomto období s intenzitou 3,00 čtvrtou nejintenzivnější bytovou výstavbu v ČR (Ø ČR 2,70). Následující rok 2008 byl z hlediska rozsahu 62

75 dokončované bytové výstavby výjimečný (4,7). Z nejnovějších údajů vyplývá, že po roce 2008 dochází ke klesajícímu trendu v množství dokončených bytů a tento stav trvná až do roku Okresy Plzeňského kraje se však podílely na tomto výsledku velmi různě (viz tabulka č. 28). Ve sledovaném období vykazují nadprůměrnou úroveň bytové výstavby okresy Domažlice, Plzeň-jih a Plzeň-sever, zatímco v Plzni byla průměrná intenzita bytové výstavby poloviční. V krajském městě je také nejzřetelnější rozvoj bytové výstavby v posledních letech, když do roku 2003 se stavělo výrazně méně než 2 byty na 1000 obyvatel. Následoval prudký růst na více než 4 v roce 2006, tj. hodnota, která je obecně považována za mezní pro obnovu bytového fondu. V posledních 2 letech dosahoval index nejvyšších hodnot u okresů Plzeň - město a Plzeň sever, meziročně došlo k poklesu zejména na Tachovsku a Plzni jihu, což může odrážet jednak naplněnost poptávky v předchozím období a také částečně dopady hospodářského útlumu. Tabulka č Intenzita bytové výstavby v letech Počet dokončených bytů na obyvatel středního stavu ročně Okres Domažlice 5,78 3,69 4,08 4,02 5,93 4,58 2,33 5,43 3,28 3,28 4,24 Klatovy 3,12 3,15 3,14 3,74 4,45 2,59 3,85 1,83 3,77 2,82 3,246 Plzeň-město 1,25 1,27 1,62 1,25 2,16 3,46 4,12 3,31 5,89 4,21 2,854 Plzeň-jih 5,21 5,16 5,06 5,90 4,62 4,45 4,69 3,49 4,11 2,71 4,54 Plzeň-sever 3,07 4,64 4,96 4,37 5,04 4,10 4,54 4,21 5,32 4,61 4,486 Rokycany 1,88 2,75 3,13 2,11 2,81 4,07 3,11 4,20 3,00 3,25 3,031 Tachov 3,95 3,41 4,12 2,53 2,39 2,25 2,07 2,30 5,09 2,97 3,108 Na úrovni obcí dokumentuje územní rozdíly v bytové výstavbě v Plzeňském kraji grafická příloha č /4 (pro rok 2011 pak č /4-I., pro rok 2013 č /4-II). Vysokou průměrnou intenzitu bytové výstavby v letech dosahovaly obce tvořící prstenec kolem Plzně, vč. měst a větších obcí (Dobřany, Starý Plzenec, Vejprnice, Tlučná, Líně, Zbůch) s přerušením severním směrem (při silnici I/27). Porovnáním s údaji za poslední 2 roky lze zjistit další mírné rozšíření popsaného prstence, tj. do navazujících obcí dále od Plzně (i v uvedené oblasti při I/27), ale také obecně pokles intenzity výstavby při porovnání roků 2009 a 2011 (např. město Plzeň, při dálnici D5 v okresu Tachov, obce na Šumavě). V pohraničí zůstává poměrně vyšší intenzita v menších obcích na Domažlicku nebo Rokycansku, poklesá na Kdyňsku a také u většiny obcí na Šumavě, které vykazovaly v předchozím období vůbec největší průměrnou intenzitu bytové výstavby v Plzeňském kraji. Intenzivní bytová výstavba s sebou do nových území obvykle přináší požadavky na zajištění související občanské vybavenosti, ale také nárůst dopravního zatížení a nároky na technickou a další veřejnou infrastrukturu. Naopak v 36 obcích kraje nebyl v období dokončen ani jeden byt. Jedná se o malé obce do 500 obyvatel, některé z nich spolu sousedí. Porovnáním roků 2009, 2011 a 2013 je nyní zřejmý nárůst počtu těchto obcí. Ze statistiky ČSÚ pro rok 2013 vyplývá potvrzení trendu intenzivní výstavby v plzeňské aglomeraci a nulového rozvoje malých obcí vně hlavních tahů. Oproti roku 2011 je patrná významná změna v počtu dokončených bytů v některých šumavských obcích (Prášily, Modrava). V oblasti bydlení má význam jako ukazatel i místně obvyklé nájemné, které je sestaveno na základě následujících faktorů: technický stav domu a bytu, technologie výstavby, poloha bytového domu a velikost bytu. Dle těchto šetřených faktorů bude sestavena mapa nájemného pro celou Českou republiku, která je v současnosti v rozpracování. Tabulka č. 29 uvádí výši místně obvyklého nájemného ve vybraných obcích Plzeňského kraje, u nichž jsou již MMR zveřejněny údaje. Podle této tabulky sice nelze komplexně hodnotit diferenciaci nájemného v celém Plzeňském kraji, přesto lze na základě uvedených dat definovat určité pravidelnosti. Nejvyšší míru místně obvykle nájemného vykazují větší města a obce, které leží na přímých dopravních tazích ve směru na krajské město Plzeň např. Přeštice, Klatovy, Nýřany, naopak např. Nýrsko a Kdyně vykazují nižší místně obvykle nájemné. 55 ČSÚ a ČSÚ Analýza bytové výstavby v územích České republiky Kód:

76 Kromě charakteristik bytového fondu ukazuje výše místně obvyklého nájemného také nepřímo na určitou exkluzivitu jednotlivých sídel a koupěschopnost obyvatel. Tabulka č. 29: Místně obvyklé nájemné vybraných obcí k Obec obvyklé nájemné (Kč/m²) nájemné - standardní byt 57 (Kč/byt/měsíc) Plzeň (k.ú.) 94,10 100, Přeštice 78,30 90, Klatovy 75,60 83, Rokycany 69,10 76, Tachov 68,10 75, Nýřany 65,90 75, Planá 65,80 75, Dobřany 64,30 74, Domažlice 63,30 70, Horšovský Týn 60,30 73, Holýšov 60,00 73, Horažďovice 58,90 67, Blovice 58,50 71, Kdyně 52,30 60, Kralovice 52,10 63, Nýrsko 50,60 58, Území kraje z hlediska podmínek pro hospodářský rozvoj Oblast: Rekreace Potenciál kraje pro rekreaci a cestovní ruch Historické a kulturní památky spolu s relativně kvalitním životním prostředím vytvářejí hlavní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu v Plzeňském kraji. Silný lokalizační potenciál je koncentrovaný zejména v příhraničních oblastech regionu národní park a chráněné krajinné oblasti a dále potom zejména v jádru mezoregionu městě Plzni. Plzeňský kraj má dlouhodobě charakter nejen cílového, nýbrž i tranzitního území zejména díky přítomnosti dálnice D5 a III. železničního tranzitního koridoru Praha-Plzeň-SRN. Nevyužitý potenciál tedy spočívá ve významném množství tranzitující klientely. Cestovní ruch představuje v rámci sektorů ekonomiky důležité odvětví služeb. Váže celou řadu dalších ekonomických aktivit a napomáhá nejen ke stabilizaci populace regionu v jeho periferních oblastech, nýbrž i umožňuje zvyšování prestiže a zlepšovaní image regionu, důležité zejména při lokalizaci nejrůznějších průmyslových a obchodních aktivit, ale také v souvislosti s přímými zahraničními investicemi. Z pohledu členění území podle funkčně-prostorového využití a potenciálu pro cestovní ruch je pro Plzeňský kraj typická venkovská krajina s průměrnými předpoklady pro rozvoj CR (40 % rozlohy kraje) a dále venkovská krajina s příznivými předpoklady (34 % rozlohy území kraje). Hodnotná je horská krajina, která tvoří 20 % rozlohy kraje (obrázek č. 18). Ve srovnání v rámci Česka se Plzeňský kraj řadí mezi průměr. 56 Dle MMR (zpracováno IRI) Mapa nájemného, Standardní byt o velikosti 65 m² (dle MMR, zpracováno IRI). 64

77 Obrázek č. 18 Potenciál cestovního ruchu Plzeňského kraje 58 Mezi středisky cestovního ruchu (viz grafická příloha č /1.) dominuje město Plzeň, které je dle typologie středisek hodnoceno jako historické město národního významu. Na úrovni nadregionálního významu jsou to potom Klatovy a Sušice. Podobně pouze Konstantinovy Lázně představují jediné lázeňské středisko na území Plzeňského kraje. Významnými středisky horské zimní a letní rekreace jsou Železná Ruda, Kašperské Hory a Srní v oblasti Šumavy. Významnými středisky letní rekreace u vody jsou Hracholusky, Žihle, Volduchy, Babylon a Dlouhá Ves, pro vlastní město Plzeň takto slouží zejména Bolevecké rybníky. Regionalizace cestovního ruchu Pro účely statistických analýz a pro účely stanovování strategií dělí agentura Czech Tourism území Česka na 17 marketingových turistických regionů a 40 marketingových turistických oblastí. Na území Plzeňského kraje zasahují dva marketingové turistické regiony 1. Plzeňsko a Český les a 2. Šumava (viz grafická příloha č /2.), které se člení do těchto tří marketingových turistických oblastí (viz grafická příloha č /3.): 1. Plzeňsko - zahrnující Plzeňskou aglomeraci s okresy Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever a Rokycany. 2. Šumava - zahrnující v Plzeňském kraji okres Klatovy a dále území jihočeských okresů Prachatice a Český Krumlov. 3. Český les - zahrnující okresy Domažlice a Tachov. Obdobné vymezení regionalizace obsahuje Program rozvoje cestovního ruchu Plzeňského kraje aktualizovaný k , kde je též zmíněna oblast Konstantinolázeňsko navazující na oblast Západočeské lázně v Karlovarském kraji. 58 Z Atlasu cestovního ruchu. 65

78 Atraktivity cestovního ruchu Stupeň přírodní atraktivity území je vysoký zejména v oblastech s výrazným zastoupení zvláště chráněných území obecně při hranicích kraje (Šumava včetně podhůří, Český les, povodí horní Berounky a Střely či Křivoklátsko) a dále pak na území vymezených přírodních parků (viz také kap ) a krajinných památkových zón, které byly vymezeny v roce 1996 na Chudenicku a Plasku. Kulturně historické atraktivity jsou výrazněji koncentrovány v oblasti Plzně a okolí. Ve zbývajícím území kraje jsou rozptýleny rovnoměrně s přirozenými lokalitami vyšší koncentrace. Ze 40 městských památkových rezervací v Česku se nacházejí 3 v Plzeňském kraji v Plzni, Domažlicích a Horšovském Týně. Vesnické památkové rezervace jsou vymezeny v Dobršíně, Ostrovci, Plzni-Koterově, Plzni-Černicích a Plzni-Božkově. Městských památkových zón je 21 a vesnických památkových zón je celkem 44. Kromě památkově chráněných území jsou významnými atraktivitami cestovního ruchu Plzeňského kraje cenné památkově chráněné objekty, zejména národní kulturní památky (dále jen NKP ). Na území kraje je vymezeno 21 nemovitých NKP a 2 movité NKP (soubor gotických soch krásného slohu v Plzni a obraz Petra Brandla Křest Kristův v kostele sv. Jana Křtitele v Manětíně). V roce 2010 byly vyhlášeny tyto národní kulturní památky: Zámek Červené Poříčí, Klášter premonstrátek v Chotěšově, Vodní hamr Dobřív a Jízdárna ve Světcích. V roce 2014 byl za národní kulturní památku prohlášen Zámek v Týnci u Klatov. Koncentrace NKP na km 2 je v případě Plzeňského kraje v poměru k Česku průměrná a srovnatelná např. s Jihočeským krajem, průměr je ovšem ovlivněn výraznou koncentrací NKP na území hl. m. Prahy, v porovnání s ostatními kraji se na území Plzeňského kraje koncentruje výrazně více NKP než v jiných krajích. Na základě návrhu koncepce památkové péče na léta je výhledově možné očekávat prohlášení dalších národních kulturních památek a památkově chráněných území. Důležitý je také objem financí, které jsou určeny na záchranu a ochranu památkového fondu. Plzeňský kraj je například v počtu nejohroženějších památek evidovaných Národním památkovým ústavem v jednotlivých krajích na 5. místě mezi ostatními kraji. Z celkového počtu 859 nejohroženějších nemovitých památek v ČR je 73 evidováno v Plzeňském kraji, z toho je například 17 zámků, 11 kostelů, 4 tvrze a 2 hrady 59. Přehled památkově chráněných území a národních kulturních památek obsahuje tabulková příloha č. 4 a zobrazeny jsou též ve výkresech č. 1 Výkres hodnot území a č. 2. Výkres limitů využití území Kulturně historickou atraktivitou Plzeňského kraje jsou dále zachované objekty lidové architektury. Mnohé z nich jsou chráněny v rámci vesnických památkových zón a rezervací. Typologie regionů lidové architektury a obce, v nichž jsou objekty zachovány nebo doloženy jsou znázorněny v grafické příloze č /4. Významnou atraktivitou jsou střediska zimní rekreace na Šumavě, zejména areály v Železné Rudě, v Prášilech, v Srní a na Modravě. Největším lyžařským areálem je Špičák. V Českém lese se rozvíjí areál lyžování na Přimdě. Pro cykloturistiku mají z pohledu kraje význam zejména dálkové cyklotrasy mezinárodního významu (viz grafická příloha č /5.): - Trasa č. 3 Mnichov Regensburg Plzeň Praha - Trasa č. 37 (po území kraje Železná Stříbro Plzeň) je součástí mezinárodní Panevropské cyklotrasy, která je značena z Paříže přes Plzeň do Prahy - Trasa č. 38 (po území kraje Alžbětín Železná Ruda Klatovy Dobřany, zde se napojuje na RT3) je součástí trasy Vídeň Plzeň Praha Významné jsou též cyklotrasy nadregionálního významu 31 (Plzeň Nepomuk Blatná), č. 33 (příhraniční cyklotrasa na Šumavě), č. 35 (Plzeň Manětín Karlovarský kraj) a č. 36 (příhraniční cyklotrasa v Českém lese). Mezi vodácky významné toky Plzeňského kraje patří především horní tok Otavy. Na území kraje nejčastěji splavný v úseku Sušice Horažďovice. Splavnost z výše položených míst je umožněna při dostačující předepsané výšce hladiny v korytě řeky a respektování nařízení návštěvního řádu NP a CHKO Šumava. Oblíbeným vodácky využívaným tokem je Berounka, která je splavná od svého počátku v Plzni. Další toky Mže, Radbuza, Úhlava, Úslava, Střela a Klabava jsou vodácky využívány pouze při dostačujícím průtoku a vodním stavu. 59 Strategie rozvoje Plzeňského kraje

79 Pro rekreaci u vody jsou nejvyužívanější areály na Hracholuské přehradě a pro obyvatele Plzně Velký Bolevecký rybník, dále pak výše uvedená střediska Žihle, Volduchy, Babylon a Dlouhá Ves. Ke koupání slouží též např. Ejpovické jezero, zatopený kamenouhelný lom u Radnic, pro rekreaci a vodní sporty rybníky Hnačov na Klatovsku, Dlouhý (Sycherák) na Tachovsku a Nový na jižním Plzeňsku. Na území kraje jsou čtyři golfové kluby s kvalitními golfovými hřišti. Jde o kluby Alfrédov, Darovanský Dvůr, Plzeň Dýšina a Hořehledy. Kraj poskytuje možnosti i pro řadu dalších forem rekreace a turistiky např. pro agroturistiku, hipoturistiku, rybaření, ale též pro kongresovou turistiku a incentivní cestovní ruch. Z hlediska rozvoje lázeňství nabízí území Plzeňského kraje ve srovnání s některými jinými kraji Česka omezené podmínky. Je zde pouze jedno lázeňské centrum regionálního až národního významu zaměřené na léčbu kardiovaskulárních chorob Konstantinovy Lázně s léčebnými hydrouhličitanovými sodno-hořečnatými minerálními prameny. Ovšem vzhledem k příznivým charakteristikám kvality životního prostředí zde existuje významný potenciál pro vznik lázeňských center klimatického typu a nejrůznějších regeneračních a wellness center. Specifickou atraktivitou v Plzeňském kraji jsou pivovary nabízející možnosti pro poznávací turistiku spojenou s gastronomickými zážitky (Plzeňský Prazdroj) a pro wellness a relaxaci (Chodovar). Trendem je rozvoj malých minipivovarů (Chudenice, Dobřany, Kout na Šumavě, Plzeň-Černice). Mezi nejnavštěvovanější atraktivity cestovního ruchu v Česku patří z turistických cílů Plzeňského kraje pouze Zoologická a botanická zahrada města Plzně s více než 401 tisíci návštěvníků v roce Představuje jeden z několika mimopražských cílů, které se umisťují v TOP 20 nejnavštěvovanějších cílů v České republice. Zoologická zahrada v Plzni dosáhla v roce místa z hlediska návštěvnosti mezi ZOO v Česku(v roce 2010 to bylo 2. místo, počet návštěvníků za rok poklesl během tří let o takřka 60 tisíc. V návštěvnosti technických památek v Česku již nedominuje uvedený Plzeňský Prazdroj, v roce 2013 zastavá s 275 tisíci návštěvníky (nárůst 50 tisíc od roku 2010) 3. místo. Téměř nadregionálního významu dosahuje i návštěvnost Dinoparku Plzeň v areálu Zoologické a botanické zahrady v Plzni, čkoliv jehož návštěvnost, stejně jako ZOO Plzeň poklesla z 210 tisíc v roce 2010 na 167 tisíc v roce Všechny výše uvedené turistické cíle Plzeňského kraje jsou zároveň nejnavštěvovanějšími cíli v rámci regionu a obsazují první tři místa ve statistice návštěvnosti turistických cílů Plzeňského kraje. Návštěvnost přírodních atraktivit Plzeňského kraje a především pak Národního parku a CHKO Šumava je významně plošně rozptýlena. Úhrnná návštěvnost NP Šumava dosahovala v roce 2009 téměř 2 milionů návštěvníků. 61 Průměrný denní počet návštěvníků v letní sezoně je odhadován na cca 80 tis. osob. Spolu s průvodními negativními dopady koncentrovaného a masového turismu představuje cestovní ruch v oblasti Šumavy motor regionálního rozvoje nejen v oblasti zaměstnanosti, ale též veřejných příjmů a výdajů. Kapacita a kategorie ubytovacích zařízení Vedle existence atraktivit cestovního ruchu (dále jen CR ) a turistických cílů je předpokladem úspěšnosti kraje v oblasti CR existence dostatečné a kvalitní infrastruktury CR. Nejvýznamnější jsou v této oblasti ubytovací kapacity. V roce 2009 se Plzeňský kraj umístil na 7. místě mezi kraji České republiky z hlediska kapacit ubytovacích zařízení. To znamená posun až za Jihomoravský kraj, který byl v roce 2007 na 7. místě. V kraji bylo 488 ubytovacích zařízení z celkového počtu ubytovacích zařízení v Česku, tj. 6,45%. K roku 2010 je uváděno 460 těchto zařízení s celkem lůžky. V letech 2001 až 2006 docházelo k postupnému snižování kapacit ubytovacích zařízení, v období došlo k jejich navýšení a posléze nastal opět trend postupného snižování. Tento jev názorně dokládá obrázek č. 19. Jistým trendem je také postupně se zvyšující průměrná cena ubytování za jednu noc, která byla v roce Kč. Lze předpokládat, že průměrná cena za ubytování se i nadále zvyšovala a v současnosti je vyšší než v posledním sledovaném roce. Průměrná cena za přenocování se pohybuje kolem průměru ceny za ubytování v celém Česku (zmíněný sledovaný jev byl evidován až od roku 2004). 60 Údaje agentury CzechTourism 61 Údaj ČSÚ. 67

80 Opačně je tomu u průměrné doby pobytu, ta ve sledovaném období klesá, ze 4,5 dne v roce 2001 na 4 celé v roce Tento trend tak odpovídá současnému dění v CR v celém Česku. Stejně tomu tak je i v případě průměrného počtu přenocování, i zde došlo ke snižování počtu přenocování z 3,5 přenocování v roce 2001 na 3,1 v roce 2007 a o další desetinu k roku 2009 (v roce 2012 již celorepublikový údaj poklesl na 2,9 dne). Co se týká absolutního počtu přenocování, došlo v průběhu roku 2012 i ve srovnání s rokem 2011 k nárůstu o cca 5%, což odpovídá trendu celé ČR. V Plzeňském kraji se pak v roce 2012 nejvíce ze všech krajů ČR zvýšil počet ubytovaných hostů (o 9,8 %). Obrázek č. 19 Vývoj počtu ubytovacích zařízení v letech v Plzeňském kraji Dle typu ubytovacích zařízení v roce 2009, stejně jako v roce 2007, převládaly hotely a penziony, jednalo se o 62%. Naopak kempy, chatové osady a turistické ubytovny zaujímaly menší část z celkového počtu hromadných ubytovacích zařízení (viz tabulka č. 30). Rok Tabulka č. 30 Vývoj ubytovacích zařízení v Plzeňském kraji v letech Hromadná ubytovací zařízení celkem v tom: Hotely a podobná zařízení celkem hotely **** ostatní hotely a penziony v tom: kempy Ostatní hromadná ubytovací zařízení celkem chatové osady a turistické ubytovny ostatní zařízení jinde nespecifikovaná ČSÚ sleduje kapacity ubytovacích zařízení dle vymezených marketingových turistických oblastí (ČSÚ pro své údaje nadále užívá starší vymezení oblastí z r. 2007). Nejvíce ubytovacích zařízení bylo v roce 2007 i 2009 v turistické oblasti Šumava východ, dále na Plzeňsku a zbývající dvě oblasti měly obdobný počet těchto zařízení. Obdobně tomu bylo i v případě hotelů se čtyřmi a více hvězdičkami, kde jich bylo nejvíce v oblasti Šumava východ a v oblasti Plzeňsko. V těchto dvou oblastech se nacházelo shodně 16 zařízení. 68

81 Další zařízení vyšší kvality nebyla zaznamenána (viz tabulka č. 31). Lze tak říci, že nabídka hotelů s vyšší kvalitou ubytovacích služeb není pokryta v méně preferovaných regionech. Oproti roku 2007 se počet hotelů se čtyřmi hvězdičkami zdvojnásobil a byl zprovozněn i jeden petihvezdičkový hotel. Je možné tedy konstatovat, že kvalita hotelnictví v Plzeňském kraji roste relativně rychle. Tabulka č. 31 Kapacita ubytovacích zařízení dle turistických oblastí v Plzeňském kraji v letech 2007 a 2009 Turistické oblasti v kraji Hromadná ubytovací zařízení Pokoje Lůžka Chodsko Plzeňsko Šumava východ Tachovsko Stříbrsko Rámcový přehled o kapacitách ubytovacích zařízení v jednotlivých městech podává obrázek č. 20. Obrázek č. 20 Kapacity ubytovacích zařízení v Plzeňském kraji Atlas cestovního ruchu ČR. 69