Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Bakalářská práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Bakalářská práce Brno 2012 Dana Slámová

2 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA PRIMÁRNÍ PEDAGOGIKY Úloha autoevaluace v mateřské škole Bakalářská práce Brno 2012 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Zora Syslová, Ph.D. Vypracovala: Dana Slámová 2

3 Anotace: Bakalářská práce je zaměřena na autoevaluaci v mateřské škole. Zabývá se pojmem evaluace, hodnocení, evaluací v pedagogickém procesu, vnitřní a vnější evaluací a autoevaluací školy. Popisuje, jakými fázemi autoevaluace prochází, podle kterých kritérií se řídí. Zabývá se oblastmi a metodami vlastního hodnocení školy. Obsahuje nástroje autoevaluace, které se v mateřských školách užívají. Práce se zaměřuje na to, jakou plní autoevaluace úlohu a jak se s ní potýkají ředitelky a učitelky mateřských škol. Zabývá se tím, jakým způsobem mají mateřské školy zpracovaný autoevaluační systém, autoevaluační zprávu, jaké nástroje a metody používají k autoevaluaci školy a zda autoevaluační zpráva a nástroje vycházejí z autoevaluačního systému. Bakalářská práce se zaměřuje na to, jakou funkci by měla plnit autoevaluace v mateřské škole, zda poskytuje učitelkám zpětnou vazbu a východisko pro další práci a jakým způsobem dosáhnout toho, aby byla úspěšná. Annotation: The thesis focuses on self-evaluation in the kindergarten. It deals with the concept of evaluation and assessment; that is to say evaluation in the teaching process, internal and external evaluation, and self-evaluation of the school. It describes the different phases in the process of self-evaluation and the essential criteria. It covers the scope and methods of school self-evaluation and includes self-evaluation tools used in kindergartens. The paper analyses how self-evaluation enhances the role and effectiveness of the kindergarten Director. This thesis deals with the process of selfevaluation in kindergartens, the system for reporting evaluations, the tools and methods employed in self-evaluation, and whether such tools are appropriate. It examines how a system of self-evaluation should function in nursery schools, providing feedback to teachers, and leading to continuous improvement. 3

4 Klíčová slova: Evaluace, hodnocení, autoevaluace, plánování, motivace, ocenění, kontrola, zpětná vazba. Key words: Evaluation, classification, self-evaluation, dispatching, motivation, evaluation, verification, feedback. Bibliografický záznam práce: SLÁMOVÁ, DANA. Úloha autoevaluace v mateřské škole. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra primární pedagogiky s. Vedoucí práce PhDr. Zora Syslová, Ph.D. 4

5 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Dana Slámová. podpis studenta 5

6 V úvodu své práce bych chtěla upřímně poděkovat paní PhDr. Zoře Syslové, Ph.D. za vedení, ochotu, trpělivost a konzultace při vypracování této bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala ředitelkám mateřských škol za pomoc při kvalitativním výzkumu a své rodině za veškerou podporu a trpělivost, kterou mi při studiu projevovali. 6

7 Obsah Úvod 9 Teoretická část Vymezení základních pojmů Legislativní rámec autoevaluace Zákonné požadavky Autoevaluace v práci školy Fáze autoevaluace Kritéria autoevaluace Oblasti autoevaluace Základní metody autoevaluace Nejčastěji používané nástroje pro evaluaci v mateřské škole Systémové evaluační nástroje Zásady úspěšnosti autoevaluace Praktická část Cíl a použité metody Výsledky analýzy dokumentů Mateřská škola Mateřská škola Mateřská škola Mateřská škola Mateřská škola Závěrečné shrnutí kvalitativního výzkumu

8 7. Výsledky dotazníkového šetření Závěrečné shrnutí kvantitativního výzkumu.. 61 Závěr Resumé 70 Použitá literatura.. 72 Seznam použitých tabulek Seznam použitých grafů.. 76 Seznam příloh

9 Úvod Autoevaluace v mateřské škole by měla sloužit ke zkvalitňování činnosti školy. Škola sleduje, zda školní vzdělávací program přináší očekávané výsledky, hledá silné i slabé stránky své činnosti, odhaluje případné problémy a řeší je. Autoevaluaci je třeba využívat k ověřování kvality zpracování školního vzdělávacího programu, kvality vzdělávacích podmínek, vzdělávacích procesů a vzdělávacích výsledků. Smyslem by mělo být nejen hledat cestu ke kvalitní činnosti školy, ale napomáhat tomu, aby kvality bylo možné dosáhnout a aby odhalené problémy bylo možné řešit. Vlastní hodnocení by mělo probíhat uvědoměle a soustředěně, promyšleně, soustavně a opakovaně. Autoevaluace není záležitostí jednotlivce, ale jde v něm o dovednost spolupráce celého kolektivu mateřské školy. Autoevaluační procesy by měly sloužit ke kontrole odpovědnosti školy za poskytovanou kvalitu vzdělávání a příznivý rozvoj školy. Bakalářská práce vymezuje pojmy související s autoevaluací školy. Jedná se o pojem evaluace, hodnocení, evaluaci v pedagogickém procesu, vnitřní a vnější evaluaci a autoevaluaci školy. Popisuje legislativní rámec autoevaluace i s novelizací školského zákona. Hlavním obsahem je způsob, jakým by se měla autoevaluace uskutečňovat v práci školy. Zabývá se fázemi, kterými autoevaluace prochází. Dotýká se oblastí autoevaluace, které by měly školy sledovat. Popisuje kritéria, pomocí kterých je možné autoevaluaci provádět. Obsahuje metody a nástroje, které jsou v mateřských školách využívány. Vymezuje zásady, jimiž by se měly mateřské školy řídit, aby dospěly k úspěšné autoevaluaci. Cílem bakalářské práce bylo zabývat se tím, jakým způsobem se provádí autoevaluace v mateřských školách, jakou plní úlohu, zda pomáhá ředitelkám a učitelkám jako zpětná vazba pro zaměření na další práci, nebo ji berou jako další administrativní povinnosti. Zda školy chápou proces autoevaluace a zda se jim daří uskutečňovat autoevaluaci úspěšně. Důvodem byla snaha zjistit, co nejvíce poznatků o procesu autoevaluace a kvalitní způsob, který vede k její úspěšnosti, abych mohla tyto poznatky využít při své práci v mateřské škole. 9

10 Teoretická část 1. Vymezení základních pojmů Mezi základní pojmy, které je potřeba si objasnit patří hodnocení, evaluace, pedagogická evaluace, vnitřní a vnější evaluace a autoevaluace. Evaluace je proces systematického shromažďování informací a analýzy informací podle předem stanovených kritérií za účelem dalšího rozhodování. 1 Evaluace je stanovení nebo odhad ceny, ocenění. Znamená to, že evaluace není pouhým hodnocením, ale že oceňuje to, co se událo. Ocenění je jakýmsi měřítkem kvality a ukazatelem cesty. Evaluace znamená řízené hodnocení podle předem určených pravidel. Zahrnuje průběžné vyhodnocování podmínek, procesů a výsledků vzdělávání a programových dokumentů, jejich kvality a naplňování stanovených cílů. Označuje se za proces vyhodnocování vzdělávacích činností, situací, podmínek a výsledků vzdělávání. Probíhá systematicky, pravidelně a s výsledky evaluace se v praxi smysluplně pracuje. Hodnocení se častěji užívá v širších kontextech běžné školní praxe, např. hovoří se o hodnocení žáků, práce učitelů apod. (Průcha, 1995). Bývá vnímáno jako méně systematické. Evaluace a hodnocení můžeme chápat jako synonyma. Hodnocení je vhodné používat ve vztahu k dítěti a pedagogovi a evaluaci ve vztahu ke vzdělávacímu procesu, podmínkám, školnímu vzdělávacímu programu a dalším oblastem (Bečvářová, 2010). 1 BEČVÁŘOVÁ, Zuzana. Kvalita, strategie a efektivita řízení v MŠ. Vyd. 1. Praha : Portál, s. 76 ISBN

11 Pedagogická evaluace je mladou disciplínou, která vstoupila do našich škol s tvorbou vzdělávací koncepce po roce 1989 a především s tvorbou rámcových vzdělávacích programů. Setkala se nejdříve s odmítáním pedagogů. V současné době se již většina učitelek a ředitelek s tímto pojmem smířila a začínají si uvědomovat, že jeho význam je v procesu a v přínosu. Evaluace je moderní disciplína, která nám pomáhá zjistit, zda svou pedagogickou práci vykonáváme dobře a ukazuje nám, jakým způsobem se dále zlepšovat. 2 Evaluaci dělíme na evaluaci vnitřní a evaluaci vnější. Evaluaci vnitřní provádí sama škola. Jde o hodnocení efektivnosti jednotlivých vzdělávacích činností, které probíhají ve vlastní pedagogické práci školy. Její význam je zejména v tom, že si škola uvědomuje vlastní situaci, objevuje svoje rezervy, a to jí ukazuje cestu ke zlepšování a rozvoji. Nevýhodou je neschopnost umět se podívat na vlastní práci z nadhledu (Syslová, 2011). Evaluaci vnější provádí Česká školní inspekce, zřizovatel apod. Vnější evaluace by měla sloužit jako zpětná vazba. Pokud se výsledky vnějšího a vnitřního hodnocení shodují, znamená to, že je evaluace ve škole prováděna kvalitně a účinně. Zřizovatel může provádět hodnocení školy podle kritérií, které si stanovuje sám a předem je zveřejní (Bečvářová, 2010). V současné době se můžeme setkat s dalšími institucemi, které se zabývají externím hodnocením. Pro mateřskou školu je vhodné využít např. společnost Kalibro, která nabízí nástroj pro hodnocení úrovně spolupráce školy s rodiči. K efektivním metodám patří také tzv. benchmarking. Je to poměrně nová metoda, ve které jde o proces spolupráce mezi dvěma školami, při kterém se školy porovnávají (Syslová, 2011). Pro činnost hodnocení školy se užívá několik pojmů autoevaluace, sebehodnocení, vnitřní hodnocení apod. Školský zákon v 12 a vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy, používají pojem vlastní hodnocení školy. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání užívá označení autoevaluace. 2 SVOBODOVÁ, Eva. Vzdělávání v mateřské škole. Vyd. 1. Praha : Portál, s. 168 ISBN

12 Autoevaluace je proces průběžného vyhodnocování vzdělávacích činností, situací i podmínek vzdělávání, realizovaný uvnitř mateřské školy, který se odehrává v několika na sebe navazujících a neustále se opakujících fázích. Poznatky získané tímto průběžným vyhodnocováním poskytují pedagogům zpětnou vazbu o kvalitě vlastní práce a pedagogové by jich měli cíleně využívat k optimalizaci a zlepšování vzdělávacího procesu i podmínek, za nichž vzdělávání probíhá. Nejedná se o jednorázové a náhodné zhodnocení určitého jevu na základě subjektivního dojmu pedagoga, ale o proces, který je realizován systematicky, podle předem připraveného plánu. 3 Autoevaluace by měla odhalit, jaká je úroveň práce školy a ukázat, jak efektivně měnit školu k lepšímu. Nepředpokládá žádný nový sběr informací, ale počítá s využitím a zpracováním těch, které jsou již k dispozici. Jedná se o strukturu autoevaluace, výsledek zhodnocení vlastního školního vzdělávacího programu, záznamy z hodnocení veškerých podmínek vzdělávání, materiály k hodnocení průběhu vzdělávání, k hodnocení vzdělávacích výsledků u dětí a závěrečnou sebehodnotící zprávu z předešlého období. Hodnotitel a zpracovatel zprávy (nejčastěji je to ředitel školy) shrne výsledky hodnocení jednotlivých oblastí a jevů, které byly sledovány, a zpracuje je za celou školu. Měl by zformulovat hodnotící závěry, které se týkají cílů, výsledků a opatření. Je důležité hodnotit dosažené výsledky v souvislosti s podmínkami a ekonomickými zdroji. Zamyslet se nad tím, zda bylo, nebo nebylo v silách a možnostech školy odvést kvalitnější práci a kolik vlastního úsilí škola do vzdělávání vložila. Vyhodnocení účinnosti navrhovaných opatření se provádí při opakovaném vlastním hodnocení školy. Veškeré hodnotící závěry by měly být formulovány pravdivě. Závěrečné vlastní hodnocení by mělo být jasné a stručné. Mělo by se soustředit na podstatná zjištění, která mohou škole pomoci v kvalitě její práce (VÚP Praha, 2010). 3 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, s. 37. ISBN

13 2. Legislativní rámec autoevaluace Školský zákon 4 ukládá všem školám všech úrovní provádět vlastní hodnocení jako povinnost. 12 Hodnocení škol (1) Hodnocení školy se uskutečňuje jako vlastní hodnocení školy a hodnocení Českou školní inspekcí. (2) Vlastní hodnocení je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy a je jedním z podkladů pro hodnocení Českou školní inspekcí. Ministerstvo stanoví prováděcím předpisem rámcovou strukturu, pravidla a termíny vlastního hodnocení školy. (3) Hodnocení ve školách a školských zařízeních provádí Česká školní inspekce. (4) Hodnocení školy a školského zařízení může provádět také jejich zřizovatel podle kritérií, která předem zveřejní. 4 Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon). 13

14 Novelou školského zákona 5 se ruší povinnost škol zpracovávat zprávu o autoevaluaci školy. Autoevaluační zpráva již není podkladem pro hodnocení školy Českou školní inspekcí, je ponechána pouze jako východisko pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy. Zpráva z autoevaluace školy není součástí povinné dokumentace škol a školských zařízení. Nové znění školského zákona: 12 (1) Hodnocení školy se uskutečňuje jako vlastní hodnocení školy a hodnocení Českou školní inspekcí. (2) Vlastní hodnocení školy je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy. (3) Hodnocení vzdělávání ve školských zařízeních provádí Česká školní inspekce. (4) Hodnocení vzdělávací soustavy v kraji provádí krajský úřad ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji. Hodnocení vzdělávací soustavy České republiky provádí ministerstvo ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy České republiky a Česká školní inspekce ve své výroční zprávě. (5) Hodnocení školy a školského zařízení může provádět také jejich zřizovatel podle kritérií, která předem zveřejní. 5 Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. 14

15 Rámcové vzdělávací programy stanovují, že autoevaluace je povinnou součástí všech školních vzdělávacích programů. Škola v ŠVP musí obecně popsat systém autoevaluace, tzn. jakým způsobem bude při hodnocení vlastní činnosti postupovat. Podle sdělení MŠMT si má každá škola vypracovat strukturu hodnocení, v které popisuje konkrétní postup a obsah hodnocení (VÚP, 2010). Má-li být evaluace skutečně funkční, je zapotřebí sbírat, zpracovávat a využívat informace pravidelně a systematicky. Mateřská škola, resp. pedagog, by si proto v rámci tvorby vlastního školního programu měli vytvořit svůj systém evaluace. Tento systém, resp. program vnitřní evaluace konkrétní mateřské školy, má být popsán ve školním vzdělávacím programu. Má popisovat pravidla, podle nichž bude škola postupovat. Pedagogové by si měli stanovit: předmět evaluace (co všechno budou v mateřské škole sledovat, na které konkrétní jevy se ve vyhodnocování zaměří) techniky evaluace (jakými formami, metodami, jakým způsobem budou dané jevy vyhodnocovat) časový plán (konkrétní termíny, či frekvenci, s jakou budou v jednotlivých případech vyhodnocování provádět) odpovědnost pedagogů (kdo bude za co zodpovědný). 6 6 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, s. 38. ISBN

16 Vyhláška č. 15/2005 Sb. 7 a sdělení MŠMT stanovují oblasti, které má škola sledovat a zahrnout do systému i struktury vlastního hodnocení školy: (2) Hlavní oblasti vlastního hodnocení školy jsou vždy: a) podmínky ke vzdělávání, b) průběh vzdělávání, c) podpora školy žákům a studentům, spolupráce s rodiči, vliv vzájemných vztahů školy, žáků, rodičů a dalších osob na vzdělávání, d) výsledky vzdělávání žáků a studentů, v případě středních škol a vyšších odborných škol také uplatnitelnost absolventů na trhu práce, e) řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, f) úroveň výsledků práce školy, zejména vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání 8 upřesňuje pro mateřské školy: tyto požadavky Mateřská škola by měla vyhodnocovat svou práci komplexně. Ke komplexnímu vyhodnocování práce mateřské školy v praxi je zapotřebí zaměřit evaluaci na následující oblasti: - naplňování cílů programu - kvalita podmínek vzdělávání - způsob zpracování a realizace obsahu vzdělávání (zpracování a realizace integrovaných bloků) - práce pedagogů (včetně jejich sebereflexe) výsledky vzdělávání. 7 Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy. Ročník 2005, částka 4. 8 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, s. 37. ISBN

17 Na závěr autoevaluačního období byla škola povinna vypracovat vlastní hodnocení, tzn. sebehodnotící zprávu. Podle vyhlášky č. 15/2005 Sb. 9 a sdělení MŠMT mělo vlastní hodnocení obsahovat: a) cíle, které si škola stanovila zejména v koncepčním záměru rozvoje školy a ve školním vzdělávacím programu, a jejich reálnost a stupeň důležitosti, b) posouzení, jakým způsobem škola plní cíle podle písmene a) s přihlédnutím k dalším cílům uvedeným zejména v rámcovém vzdělávacím programu a odpovídajících právních předpisech, c) oblasti uvedené v odstavci 2, ve kterých škola dosahuje dobrých výsledků, a oblasti, ve kterých je třeba úroveň vzdělávání zlepšit, včetně návrhů příslušných opatření, d) účinnost opatření podle písmene c) obsažených v předchozím vlastním hodnocení. Vyhláška č. 15/2005 Sb. 10 určuje také pravidla a termíny vlastního hodnocení: Pravidla a termíny vlastního hodnocení školy Vlastní hodnocení školy se zpracovává průběžně za období 3 školních roků. Návrh struktury vlastního hodnocení školy projedná ředitel školy s pedagogickou radou nejpozději do konce září školního roku, v němž se má vlastní hodnocení školy uskutečnit. Vlastní hodnocení školy se projedná v pedagogické radě do 31. října následujícího školního roku. Novelou školského zákona 11 se ruší povinnost škol vypracovávat autoevaluaci školy podle struktury, pravidel a termínů stanovených vyhláškou. 12 Termíny, strukturu a obsah autoevaluace si škola stanoví sama. 9 Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy. Ročník 2005, částka Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy. Ročník 2005, částka Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. 12 Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy. Ročník 2005, částka 4. 17

18 2.1 Zákonné poţadavky Autoevaluační systém Autoevaluační systém je součástí školního vzdělávacího programu. Měl by obsahovat: předměty evaluace - co nebo koho budeme hodnotit; prostředky - jakým způsobem budeme hodnotit; časový plán - kdy budeme hodnotit; odpovědnost pedagogů kdo bude hodnotit, popř. další pravidla a postupy (Bečvářová, 2010). Jde o plán autoevaluace, který by měl sledovat, zda jsou cíle školního vzdělávacího programu v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání a jak se daří cíle naplňovat. V systému autoevaluace by se měli pedagogové zaměřit také na podmínky vzdělávání ve všech sedmi oblastech, které jsou stanovené v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Také by měli sledovat obsah vzdělávání ve vztahu k potřebám a zájmům dětí, prostor pro tvořivost učitelek, komplexnost a propojenost na cíle. Systém autoevaluace by měl obsahovat hodnocení pedagoga ze strany ředitelky i vlastní sebereflexi. Pedagogové by měli sledovat výsledky vzdělávání a pokroky jednotlivých dětí. Všechny tyto oblasti by měly obsahovat předmět nebo cíl evaluace, metodu, jak budou pedagogové sbírat a analyzovat informace o sledovaném jevu, termín, kdy budou sběr informací provádět a kdo ponese odpovědnost za realizaci a analýzu dat. Součástí systému autoevaluace by měla být i pravidla pro evaluační činnosti ve třídách. Autoevaluace není záležitostí jednotlivce, ale jde o týmovou práci všech zaměstnanců školy. V mateřských školách si autoevaluační proces řídí zpravidla ředitelka (Bečvářová, 2010, Svobodová, 2010, Syslová, 2011). 18

19 Struktura hodnocení Struktura hodnocení je interní materiál školy. V tomto dokumentu se rozpracovává autoevaluační systém ze školního vzdělávacího programu. Předměty hodnocení by se měly rozčlenit na oblasti a podoblasti, měly by se zadat časové údaje, jmenovitě určit konkrétní odpovědnost jednotlivých zaměstnanců, zvolit vhodné nástroje a určit způsob vyhodnocení, tzn. kdo bude hodnocení provádět, termíny a odpovědnost (Bečvářová, 2010). 19

20 3. Autoevaluace v práci školy Vyhodnocování autoevaluace školy má dnes význam nejen jako povinnost daná zákonem. Je v zájmu škol zamyslet se nad vlastními kroky, nad výsledky své práce. Škola by měla sledovat, zda školní vzdělávací program přináší očekávané výsledky, hledat silné i slabé stránky své činnosti, potvrzovat nebo zpochybňovat své představy, odhalovat případné problémy a řešit je. Měla by tyto činnosti provádět pravidelně a systematicky. V praxi by autoevaluace měla sloužit k udržování trvalé kvality v činnosti školy, k jejímu zlepšování. Měla by probíhat uvědoměle a soustředěně, pedagogové by měli postupovat promyšleně, soustavně a opakovaně. Autoevaluace není záležitostí jednotlivce, ale jde především o dovednost společné práce, o schopnost společného výkonu celého kolektivu mateřské školy (VÚP Praha, 2010). 3.1 Fáze autoevaluace Provádění autoevaluace má své postupy a pravidla. Autoevaluace školy by se měli účastnit všichni zaměstnanci školy. Autoevaluace probíhá na úrovni třídy, např.: hodnocení třídního vzdělávacího programu, integrovaných bloků, výsledků dětí, sebehodnocení pedagogů nebo na úrovni školy, tj. např. naplňování cílů školního vzdělávacího programu, jeho soulad s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, hodnocení podmínek školy, hospitace, dotazníky, ankety. Autoevaluace probíhá v určitých fázích, které na sebe navazují a neustále se opakují. Jsou to motivace, příprava, sběr informací, analýza informací a plán dalšího postupu. Motivace k činnosti může být vnitřní nebo vnější. Vhodnější je motivace vnitřní, protože pokud chce člověk něčeho dosáhnout, vede to většinou k tomu, že je úspěšný a chápe smysl motivace. Je dobré si uvědomit problém, nedostatek, jak ho řešit nebo jak by to bylo možné dělat to jinak nebo kvalitněji. Motivovat učitelky k evaluační činnosti by měly umět především ředitelky mateřských škol. 20

21 Dalším krokem je příprava autoevaluačního systému, při které volíme postupy, formy, metody a techniky, podle kterých budeme provádět sběr informací, určíme hodnotící škálu, konkrétní hodnotitele a harmonogram činností. Dlouhodobou fází je sběr informací, při kterém se hledají a realizují metody, pomocí kterých můžeme nashromáždit data o sledovaném jevu, která budou sloužit pro zpracování dalšího postupu. Analýzou informací zpracováváme získané informace, pozitivní i negativní. Výsledkem vlastního hodnocení je autoevaluační zpráva, která již není povinnou dokumentací školy, ale školy ji mohou nadále zpracovávat. Poslední fází je plán dalšího postupu, ve kterém společně hledáme, jak budeme dále postupovat, abychom dosáhli zlepšení sledovaného jevu a metody, které nám pomohou ověřit, zda jsou uvedená opatření účinná (Bečvářová, 2010). 3.2 Kritéria autoevaluace Při sledování určitého jevu v pedagogickém procesu potřebujeme znát jeho podobu, se kterou můžeme jev poměřovat. Kritéria si můžeme stanovit sami nebo použít kritéria podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Konkrétní kritéria pro vyhodnocování všech oblastí, které jsou předmětem evaluace, mohou být odvozena z požadavků na předškolní vzdělávání vyjádřených v RVP PV. 13 Kritéria můžeme více konkretizovat nebo je rozpracovat do podoby konkrétních ukazatelů. Kritérium představuje měřítko, které určuje žádoucí stav sledovaného jevu. Ukazatelé jsou konkrétní vodítka, podle kterých poznáme, na jaké úrovni je sledovaný jev. Kritéria a ukazatele se mohou prolínat. 13 Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, s. 37. ISBN

22 Kritéria mají zpravidla podobu otázek, na které odpovídáme nebo výroků, ke kterým vyjadřujeme souhlas nebo nesouhlas. Volíme z nabídky možných odpovědí. Jde o použití škály s několika stupni, které umožňují jednoduché hodnocení. Výhodnější je používat škály se sudým počtem stupňů, protože dotazovaný se musí přiklonit na stranu buď kladného, nebo záporného hodnocení. Při použití škál získáváme spolehlivější odpovědi a můžeme data snadněji zpracovat a vyhodnotit. Za pomoci kritérií a škál můžeme vytvářet různé inventáře, které mohou mít podobu dotazníku, pozorovacího archu nebo hodnotícího přehledu. Můžeme je uplatnit při rozhovoru, poradě, při analýze podmínek nebo při hospitaci. Používání takových nástrojů pomáhá k dosažení objektivnějších a spolehlivějších výsledků (VÚP Praha, 2010). Tabulka 1 Ukázka inventáře Odpověď ano spíše ano spíše ne ne výrok platí výrok platí ve výrok platí výrok neplatí vůbec v plné míře značné míře, málokdy, ojediněle většinou Počet bodů Psychosociální podmínky Kritéria a ukazatelé Počet Doplňující Navrhovaná Kontrola bodů poznámky opatření provedených opatření KVALITA PROSTŘEDÍ dbáme, aby ve škole byla vlídná atmosféra, klidná a vstřícná vytváříme dětem pohodové prostředí, ve kterém se mohou cítit spokojeně a bezpečně v prostředí školy se cítíme spokojeně Zdroj: Autoevaluace mateřské školy. Metodická příručka k vlastnímu hodnocení. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, ISBN

23 3.3 Oblasti autoevaluace Vyhláška č. 15/2005 Sb. stanovuje šest oblastí autoevaluace. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání tyto požadavky upřesňuje pro mateřské školy do pěti oblastí. Autoevaluaci školy můžeme rozdělit do tří oblastí, které spolu velmi úzce souvisí. Jsou to podmínky, průběh a výsledky vzdělávání. U podmínek vzdělávání vycházíme ze sedmi podmínek podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Hodnotíme věcné podmínky, prostory a vybavení podle vzdělávacích, bezpečnostních a hygienických požadavků. Dále sledujeme životosprávu, denní řád, režimová pravidla a aktivity. Důležité je hodnocení psychosociálních podmínek, ve kterých posuzujeme klima třídy a školy, atmosféru a kvalitu komunikace, přístup k dětem, vzájemné vztahy a prosociální komunikaci. V organizačních podmínkách sledujeme organizační formy práce, denní program nebo počty dětí ve třídě. U řízení školy, které patří k podmínkám vzdělávání, posuzujeme vymezení pravidel pro týmovou práci, kvalitu plánování, informační systém, spolupráci se zřizovatelem a dalšími partnery. V personálním a pedagogickém zajištění sledujeme kompetence pracovníků, jejich sebevzdělávání nebo další vzdělávání. Posuzujeme také spoluúčast rodičů, vzájemné vztahy mezi rodinou a školou, formy a obsah komunikace a spolupráce s rodiči. U průběhu vzdělávání hodnotíme pedagogický styl, metody a formy práce, metodické, diagnostické postupy pedagogických pracovníků a jejich sebereflexi. Sledujeme také vzdělávací nabídku, promyšlenost a plánovitost třídních vzdělávacích programů, integrovaných bloků, nabídku činností a naplňování cílů. Ve školním vzdělávacím programu hodnotíme jeho soulad s požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání, jeho koncepční záměr, zda má vlastní myšlenku a obsahuje jasné a srozumitelné vzdělávací cíle. Dále sledujeme jeho vhodnost vzhledem k podmínkám školy, pojetí a zpracování vzdělávacího obsahu, formální a obsahové zpracování a otevřenost školního vzdělávacího programu ke změnám a to, zda počítá s kontakty s okolním životem. 23

24 Ve výsledcích vzdělávání hodnotíme vzdělávací přínos u dětí. Sledujeme individuální vzdělávací pokroky u dětí ve všech vzdělávacích oblastech a prospívání dětí vzhledem k jejich individuálním potřebám a možnostem (VÚP Praha, 2010). 3.4 Základní metody autoevaluace Některé postupy a metody jsou vhodné ke sběru informací, jiné ke zpracování nebo vyhodnocení. Metody a postupy se vzájemně doplňují a navazují na sebe. Měly by se využívat různé postupy, které umožní zjištění doplnit, zpřesnit nebo ověřit. Evaluační metody lze třídit na kvalitativní a kvantitativní. Kvantitativní metody si drží odstup od zkoumaných jevů. Kvalitativní metody naopak pronikají do zkoumaného jevu, popisují situace a vztahy v pedagogickém procesu (Syslová, 2012). Tabulka 2 Kvalitativní a kvantitativní metody Metody Kvantitativní Kvalitativní Analýza dokumentů Vymezení významové jednotky (slovo, téma) a jeho sumarizace (kolikrát se Vyhodnocování vlastností, struktury nebo obsahu dokumentů. vyskytlo v dokumentu) nebo analytických kategorií, případně subkategorií (jednotlivé části - kapitoly ŠVP podle RVP PV). Anketa Písemná odpověď na Dotazník Uzavřené (strukturované) položky dichotomické (ano, ne) či polytomické (s možností výběru z nabídnutých odpovědí). otevřenou otázku či otázky. Otevřené otázky. Pozorování Záměrné, strukturované. Nahodilé. Rozhovor (interview) Strukturovaný rozhovor (přesné dané otázky) či polostrukturovaný. Volný rozhovor (dané téma). Zdroj: SYSLOVÁ, Z. Evaluace mateřské školy. Přednáška: Březen,

25 Mezi známou metodu patří pozorování, které slouží k zachycení jevů, procesů, činností a jejich hodnocení. Rozlišujeme pozorování nestrukturované, nahodilé, nebo pozorování strukturované, s určitým záměrem. Na záměrné pozorování je potřeba si vytvořit určitý plán, stanovit si cíl, obsah a postup. Pomocí analýzy dokumentů získáváme informace z písemných materiálů. Jde o školní vzdělávací program, zápisy v třídní knize, třídní plány, písemné přípravy, portfolia, videozáznamy apod. Je třeba si stanovit cíle sledování a kritéria hodnocení. Další metodou je anketa, do které se účastníci (učitelky, zaměstnanci, rodiče) zapojují na základě vlastního rozhodnutí nebo zájmu. Anketa je stručné a rychlé šetření, které probíhá většinou písemnou formou a zkoumá, jaký názor mají dotazovaní o určitém jevu. Mezi často užívanou metodu v mateřské škole patří rozhovor. Jde o metodu, při které se sbírají informace přímou komunikací. Rozhovor může být strukturovaný, polostrukturovaný nebo volný. Strukturovaný rozhovor má přesně stanovené pořadí otázek a lépe se vyhodnocuje. Polostrukturovaný rozhovor má také daný okruh otázek, ale odpovídající má větší volnost při odpovídání. Volný rozhovor se používá k výměně názorů, nápadů, hledání řešení atd. Rozhovor můžeme rozdělit také na individuální a skupinový. Individuální a strukturovaný nebo polostrukturovaný rozhovor se užívá zpravidla při rozboru hospitací. Skupinový rozhovor bývá využíván na pedagogických radách. Rozhovor, diskuse a pedagogické rady jsou postupy, které se v činnosti školy běžně uplatňují. Slouží ke shromažďování dat a informací přímou komunikací. Je důležité si pořídit z těchto jednání záznam. Mezi metody hodnocení patří brainstorming. Je to skupinová metoda, která je založená na zachycování myšlenek účastníků. Spočívá ve vytváření určitých myšlenkových map podle určitého postupu. Nejdříve se vymezí problém, následuje soupis nápadů účastníků a jejich návrhů na řešení, potom se myšlenky utřídí, vyhodnotí a vybere se vhodné řešení. 25

26 Nejčastěji používanou písemnou metodou je dotazník, který slouží ke hromadnému zjišťování a vyhodnocování údajů. Dotazníky si pedagogové často vytvářejí sami. Otázky v dotazníku mohou být uzavřené, na které se odpovídá pomocí nabídnuté škály, otázky otevřené, na které odpovídá dotazovaný vlastními slovy, nebo otázky částečně otevřené, které dávají uzavřené otázky a zároveň umožňují vlastní odpovědi. Každý dotazník by měl ve svém úvodu obsahovat informaci o tom, kdo a proč dotazník zadává a komu je určen. Metodu SWOT analýzu můžeme použít pro základní zmapování situace školy. Umožňuje nám hodnotit situace a jevy uvnitř školy i okolnosti, které ovlivňují činnost školy zvenčí. Jednotlivé faktory, které ovlivňují vzdělávání, se zařazují do jedné ze čtyř kategorií: silné stránky školy, slabé stránky, příležitosti a rizika (VÚP Praha, 2010). 3.5 Nejčastěji uţívané nástroje pro autoevaluaci v mateřské škole Důležité místo v autoevaluačním procesu mají nástroje, které se stávají zdrojem důležitých informací o procesu vzdělávání v mateřské škole. Slouží jako podklad pro zpracování autoevaluační zprávy. Většinou se jednotlivé nástroje překrývají a informace z jednoho mohou sloužit jako podklad pro zpracování dalšího nástroje (Syslová, 2011). Celkový pohled na kvalitu podmínek, procesů i výsledků jednotlivých tříd v delším časovém úseku podává pololetní hodnocení třídního vzdělávacího programu. Podkladem k němu jsou informace, které jsou získávány prostřednictvím dalších nástrojů (videozáznamu, zpětné vazby tematické části, analýzy dokumentů, portfolia dítěte). Dobré je využít i výsledky z dotazníků pro rodiče. Pololetní hodnocení tříd je prováděno téměř ve všech mateřských školách a slouží jako podklad pro hodnocení školy. Musí být určena jasná struktura a kritéria hodnocení, aby nedocházelo k tomu, že výstupy z jednotlivých tříd jsou odlišné a nedají se pro hodnocené školy dobře využít (Syslová, 2011). Deník je jedním z nástrojů, který nemá předepsanou přesnou strukturu a obsah. Jde o písemný záznam, který zachycuje profesní i osobní zkušenosti učitelky, např. záznamy ze vzdělávací práce. Je to cenný nástroj, který pomáhá především při sebereflexi a sebehodnocení vlastní práce učitelky (Syslová, 2011). 26

27 Analýza portfolia dítěte je důležitým zdrojem informací o stavu a rozvoji dítěte a poskytuje pedagogovi zpětnou vazbu o účinnosti jeho vzdělávacích postupů. Portfolio dítěte obsahuje dětské práce, komentáře pedagoga, popisy situací, které zachycují rozvojové a vzdělávací pokroky dítěte. Záznamové a hodnotící listy slouží ke sledování a hodnocení určitých jevů, okolností nebo situací a zaznamenávání zjišťovaných skutečností. Obsahují jasně stanovená kritéria a hodnotící škálu. Další možným postupem je hospitace. Je to jedna z forem pozorování. Informace se získávají přímou účastí hodnotitele v pedagogickém procesu. Sleduje se při ní především činnost pedagoga. Výsledky hospitace se zaznamenávají do hospitačního archu a vyhodnocují se. Součástí hospitace by měl být rozhovor, který je zaměřený na analýzu hospitace a sebereflexi hospitované učitelky. Hospitační činnost můžeme rozdělit na čtyři fáze: příprava, vlastní pozorování, rozborová činnost a vypracování hospitačního záznamu (VÚP Praha, 2010). V sebehodnocení učitelka vyhodnocuje svou pedagogickou činnost. Zpravidla se zpracovává 1x ročně. Obsahem sebehodnocení by mělo být naplňování požadavků Rámcového vzdělávacího programu na práci učitelky (předškolního pedagoga) obsažené jak v kapitolách pojetí předškolního vzdělávání a jeho specifik, tak v kapitole povinnosti předškolního pedagoga. 14 Sebehodnocení by mělo obsahovat hodnocení toho, jak se daří učitelce organizovat vzdělávací činnosti, rozvíjet charakteristické znaky prožitkového učení, diagnostické schopnosti. Učitelka by měla mít v sebehodnocení možnost navrhnout změny a podat návrhy, v čem by se chtěla vzdělávat. Učitelky by se měly dohodnout na jednotné struktuře sebehodnocení (Syslová, 2011). 14 SYSLOVÁ, Z. Vlastní hodnocení mateřské školy jako východisko zkvalitňování vzdělávání. In BURIÁNOVÁ, J., JAKOUBKOVÁ, V., NÁDVORNÍKOVÁ, H. (eds.) Poradce ředitelky Management školy, duben 2011, 2. aktualizace, s Praha : Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., s. 14. ISSN

28 V současné době se začíná v mateřské škole využívat videozáznam. Získané záznamy by měly být vyhodnocovány podle daných kritérií. Speciální metodou využívanou při rozborech videozáznamů je videotrénink interakcí. Metoda je založena na principech dobré komunikace a na podrobné analýze interakčních momentů. Podstatou této metody je zaměření se a vyhledávání pozitivních momentů komunikace a interakce mezi učitelem a dítětem, aby mohly být užívány častěji a efektivněji. Tuto metodu využívají zpravidla pedagogové pro vyhodnocování své práce. Lze ji ale použít také pro hodnocení projevů a vývoje dítěte. 15 Dalším nástrojem je zpětná vazba tematické části, která se provádí vždy po jejím ukončení. Hodnotí se v ní, jak zvolené činnosti pomohly dětem k naplňování vzdělávacích cílů a zda vedly k rozvoji kompetencí, které si učitelka zvolila pro tematickou část (Syslová, 2011). 3.6 Systémové evaluační nástroje Nejznámějšími programy pro předškolní vzdělávání jsou program Začít spolu a program Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole, které mají vytvořeny vlastní evaluační nástroje. Také Výzkumný ústav pedagogický v Praze vydal metodiky, jejichž součástí je nabídka evaluačních nástrojů. 15 SYSLOVÁ, Z. Vlastní hodnocení mateřské školy jako východisko zkvalitňování vzdělávání. In BURIÁNOVÁ, J., JAKOUBKOVÁ, V., NÁDVORNÍKOVÁ, H. (eds.) Poradce ředitelky Management školy, duben 2011, 2. aktualizace, s Praha : Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o, s. 15. ISSN

29 Metodika Pedagogické hodnocení v pojetí RVP PV Součástí této metodiky je nabídka nástrojů, které se vztahují k vybraným očekávaným výstupům v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Vychází z vývojových řad a některých osobnostních charakteristik. Výsledky vzdělávání jsou popsané jako očekávané výstupy, které mohou představovat kritéria pro posuzování vzdělávání dítěte, jeho rozvoj a pokroky v učení. Byly vybrány takové, které přispívají k vytvoření základů klíčových kompetencí. Výběr byl doplněn takovými, které vyplývají z přirozeného vývoje a zrání organizmu v průběhu předškolního věku. Vývojové řady vznikly tak, že k vybraným výstupům nejvyšší úrovně dovedností byly vytvořeny škály, které popisují postupně se zvyšující úroveň dovednosti od 3 do 6 nebo 7 let. Zachycují postupný vývoj a kvalitativní posun v tříletém vzdělávacím období a vycházejí z předpokladu, že každé dítě postupuje vlastním tempem. Umožňují sledovat posun dítěte, jeho individuální vzdělávací pokroky, při kterých není dítě porovnáváno s věkovou ani výkonovou normou. Pracovní přílohou metodiky jsou záznamové archy a počítačový program ke sledování a hodnocení vzdělávání dítěte s formuláři záznamových archů v elektronické podobě, který využíváme v naší mateřské škole (VÚP Praha, 2010). Metodika Autoevaluace mateřské školy Tato příručka slouží k autoevaluaci školy. V praktické části jsou popsány některé praktické postupy a metody, které můžeme použít k hodnocení různých oblastí činnosti školy. Jsou zde uvedena doporučení, jak vytvořit a popsat ve školním vzdělávacím programu systém autoevaluace, jak vytvořit strukturu hodnocení a jak si poradit se závěrečným hodnocením. Příloha obsahuje ukázky inventářů k autoevaluaci mateřské školy, které se hodnotí pomocí bodů od jednoho do čtyř a jsou dobře využitelné v praxi (VÚP Praha, 2010). 29

30 Začít spolu Program Začít spolu má vypracovaný systém evaluačních nástrojů, které jsou využívány v praxi. Mezi formy a metody, které slouží k evaluaci, patří Oregonská metoda pozorování, která sleduje vzdělávací pokroky dětí a klade důraz na hodnocení sociálního a citového vývoje. Zahrnuje deset oblastí vývoje, 60 sledovaných položek. U nás je známá zkrácená verze 35 položek podle Gardnera. Používá pětistupňovou škálu. Dalšími evaluačními nástroji jsou rozhovory, ankety a dotazníky, test pro týmovou spolupráci, hospitace, diskuse, rozbory školní dokumentace, sociometrické metody, inspekční hospitační zprávy, fotodokumentace, Standarty vzdělávacího programu Začít spolu a Standarty lektora Začít spolu. Pro potřeby evaluace jsou zdrojem informací programu Začít spolu především děti a rodiče (Gardošová, 2003). Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole Evaluačním nástrojem programu Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole jsou SUKy MŠ, které slouží ke sledování pokroků dětí. Dalším nástrojem vytvořeným k tomuto programu jsou INDI MŠ, které vedou k evaluaci školního vzdělávacího programu, podmínek mateřské školy a průběhu vzdělávání. Evaluace se uskutečňuje formou tabulkového vyhodnocování. Tyto nástroje jsou určené mateřským školám, které jsou v síti Mateřských škol podporujících zdraví, nebo podle modelového programu pracují (Havlínová, Vencálková a kol., 2006). 30

31 3.7 Zásady úspěšnosti autoevaluace Autoevaluace školy bude úspěšná v případě, že bude potřebovat přiměřené množství času, úsilí a zdrojů. Je potřeba: 1. Zapojit zejména pedagogy v přípravných fázích do rozhodování o pravidlech, podmínkách a obsahu vlastního hodnocení. 2. Snažit se, aby autoevaluace byla pro všechny zúčastněné důvěryhodná a hodnotná. 3. Nepokoušet se vyhodnotit všechno najednou. 4. Zaměřit se postupně na jednotlivé oblasti a jejich hlavní cíle. 5. Ujasnit si informace, které jsou pro účely autoevaluace nezbytné. 6. Shromažďovat pouze podstatné informace. 7. Při použití dotazníků předem prokonzultovat a objasnit důvod a obsah. 8. Rozhodnout, jak se budou odpovědi analyzovat. 9. Snažit se, aby závěry byly užitečné pro všechny zúčastněné strany a byly zdůvodněné. 10. Společně konzultovat opatření, aby vedlo ke zvýšení kvality. 11. Postupovat promyšleně, aby byla autoevaluace užitečná. 12. Nezapomínat, že hodnocení je nekončící proces, který vyhodnocuje úspěšnost naplňování stanovených vzdělávacích cílů, vzdělávacích podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání a ke kterému patří následná opatření a další postupy, které vedou ke zvyšování jejich kvality (Bečvářová, 2010). 31

32 Praktická část 4. Cíl a pouţité metody Cíl Cílem kvalitativního výzkumu bude prostudovat a analyzovat dokumentaci související s autoevaluací školy v pěti mateřských školách v Jihomoravském kraji. Zaměřím se na to, jakým způsobem mají školy zpracovaný autoevaluační systém a autoevaluační zprávu, jaké nástroje a metody používají k autoevaluaci školy a zda autoevaluační zpráva a nástroje vycházejí z autoevaluačního systému. Cílem kvantitativního výzkumu bude zjistit, jakým způsobem se uskutečňuje autoevaluace v mateřských školách, jakou plní úlohu a v čem pomáhá školám v jejich práci. Zaměřím se na to, v jakých oblastech ukazuje autoevaluace školám jejich silná místa nebo naopak, v jakých oblastech mají mateřské školy problémy. Použité metody V kvalitativním výzkumném šetření jsem použila metodu analýzy dokumentů a textů. Jedná se o nekvantitavní obsahovou analýzu textů, která se neopírá o vyčleněné kategorie jevů a nezpracovává se numericky. Nevyjadřuje se v počitatelných ukazatelích (Gavora, 2000). Vymezila jsem si základní soubor dokumentů a textů. V pěti mateřských školách Jihomoravského kraje jsem analyzovala autoevaluační systém, který je součástí školního vzdělávacího programu, autoevaluační zprávu a nástroje pro hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzděláváni. Jednalo se o dotazníky, hospitační záznamy, sebehodnocení, hodnocení třídních vzdělávacích programů, záznamové a hodnotící listy, portfolia dětí a zpětnou vazbu tematické části. Určila jsem si významovou jednotku, tzn. stanovila jsem si kritéria pro hodnocení. Při vyhodnocování jsem se řídila danými zákony a vyhláškami, sledovala jsem strukturu a soulad s kritérii podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání a podle zásad úspěšnosti autoevaluace (viz. kapitola č. 3.7). 32

33 Kritéria pro hodnocení analýzy dokumentů a textů: autoevaluační systém obsahuje všechny oblasti autoevaluace (podmínky, průběh a výsledky vzdělávání) autoevaluační systém obsahuje předmět autoevaluace, techniky autoevaluace, časový plán a odpovědnost pedagogů v autoevaluačním systému jsou stanovena pravidla a kritéria pro autoevaluaci jednotlivé oblasti v autoevaluačním systému mají stanovený cíl k vyhodnocování podmínek vzdělávání jsou stanovena kritéria, která splňují požadavky RVP PV a vychází z autoevaluačního systému sebehodnocení je prováděno podle jednotného systému vzdělávací proces je vyhodnocován podle kritérií, která splňují požadavky RVP PV (přístup učitelky k dětem, pedagogický styl, povinnosti předškolního pedagoga) a vychází z autoevaluačního systému vzdělávací nabídka je vyhodnocována podle kritérií, která splňují požadavky RVP PV (tvorba třídního vzdělávacího programu, sledování a vyhodnocování naplňování vzdělávacích cílů) a vychází z autoevaluačního systému hodnocení školního vzdělávacího programu probíhá podle kritérií souladu rámcového a školního vzdělávacího programu a vychází z autoevaluačního systému hodnocení výsledků vzdělávání se uskutečňuje sledováním a vyhodnocováním individuálního rozvoje a pokroků ve vzdělávacích oblastech každého jednotlivého dítěte a vychází z autoevaluačního systému autoevaluační zpráva obsahuje požadovanou strukturu a vychází z autoevaluačního systému 33

34 Analýze dokumentů a textů předcházel strukturovaný rozhovor s uzavřenými a polouzavřenými otázkami s ředitelkami mateřských škol. Odpovědi jsem průběžně písemně zaznamenávala (Gavora, 2000). Struktura rozhovoru: 1. Kolik máte tříd v MŠ? 2. Podle jakého programu pro předškolní vzdělávání pracujete? 3. Provádíte autoevaluaci postupně nebo vyhodnocujete všechno najednou? 4. Kdo řídí autoevaluaci na Vaší škole? 5. Provádí autoevaluaci všichni zaměstnanci? 6. Provádí autoevaluaci rodiče? 7. Za jak dlouhé období vypracováváte autoevaluační zprávu? 8. Jaké používáte metody a postupy? 9. Máte vytvořena pravidla pro autoevaluaci? Vyhodnocení analýzy dokumentů a textů a rozhovoru jsem provedla slovním hodnocením. V kvantitativním výzkumu jsem použila metodu dotazníku (viz. Příloha 1), který jsem rozeslala do 80 mateřských škol v Jihomoravském kraji. Dotazník obsahuje 18 uzavřených i otevřených otázek, ve kterých je možnost vlastní odpovědi a uvedení konkrétního příkladu. Návratnost dotazníků byla nízká. Vyhodnocovala jsme 37 vyplněných dotazníků, tj. 46,25 %. Procentuální vyhodnocení jsem uskutečnila prostřednictvím grafů a slovního komentáře. 34

35 5. Výsledky analýzy dokumentů 5.1 Mateřská škola 1 Jedná se o čtyřtřídní mateřskou školu, která pracuje podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Autoevaluaci ve škole řídí ředitelka a provádí ji všichni zaměstnanci. Vlastní hodnocení ředitelka zpracovává jedenkrát za dva roky. Autoevaluační systém Škola má vypracovaný velmi podrobný autoevaluační systém, který je součástí školního vzdělávacího programu. Zaměstnanci mají vytvořena pravidla pro autoevaluaci. V autoevaluačním systému je detailně zpracovaný předmět autoevaluace: naplňování cílů školního vzdělávacího programu a vizí školy, podmínky vzdělávání, průběh vzdělávání, práce pedagogů a výsledky vzdělávání. Obsahuje techniky a cíle autoevaluace, časový plán a odpovědnost. Není vypracovaný formou tabulky a tím, že je podrobně zpracovaný, se jeví jako nepřehledný. Bylo by vhodnější zpracovat autoevaluační systém formou tabulky, která dává větší přehled. Školní vzdělávací program je přístupný veřejnosti, a proto by měl být autoevaluační systém, který je součástí školního vzdělávacího programu přehledný a jasný všem. Rozpracovaný autoevaluační systém by bylo vhodné použít jako dokument Struktura autoevaluace, který slouží jako interní materiál pro zaměstnance školy. Metody a nástroje pro autoevaluaci Mateřská škola využívá metody pozorování, rozhovor, diskuse, brainstorming, analýzu dokumentů, dotazníky, SWOT analýzu. Má vytvořeny vlastní dotazníky, ve kterých jsou uvedena kritéria podle RVP PV. Z autoevaluačních nástrojů používá škola hospitace, které ředitelka provádí každý měsíc. Má vypracované hospitační záznamy. Vychází z plánu hospitací. Sebehodnocení pedagogové zpracovávají 1krát ročně podle předtištěného formuláře. Hodnocení třídních vzdělávacích programů zpracovává škola 1krát za půl roku. Podle těchto hodnocení ředitelka vypracovává pololetní hodnocení školy. 35

36 Na konci tematické části vypracovávají učitelky její zpětnou vazbu, ve které zjišťují naplňování dílčích vzdělávacích cílů, klíčových kompetencí a kvalitu nabídky činností. Deníky pro pedagogickou práci si pedagogové nevedou, používají záznamové a hodnotící listy pro děti, které mají vytvořeny formou tabulky. Výsledky vzdělávání dětí hodnotí autoevaluačním nástrojem podle metodiky VÚP Praha, ve kterém jsou sledovány očekávané výstupy jednotlivých dětí. Pro mladší děti mají vytvořeny vlastní zjednodušené tabulky, které neodpovídají sledovaným výstupům. Každé dítě má své portfolio, jehož součástí jsou kresby dítěte a pracovní listy. Autoevaluaci školy provádí všichni zaměstnanci školy i rodiče, kteří vyplňují 1krát za rok dotazník. Jsou shromažďovány podstatné informace a autoevaluace se provádí postupně. Kritéria a nástroje vycházejí z autoevaluačního systému. Autoevaluační zpráva V autoevaluční zprávě nejsou zpracována základní data o škole, vize a stanovené cíle rozvoje školy. Na začátku autoevaluční zprávy je výčet všech oblastí, které by měla zpráva obsahovat. Nejsou zde cíle sledovaných oblastí, kritéria, nástroje. V podmínkách vzdělávání nejsou obsaženy všechny podmínky podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Jsou zde uvedeny personální, materiální a ekonomické podmínky, spolupráce s rodiči a dalšími partnery a řízení školy. V průběhu vzdělávání se jedná o výčet akcí, které se podařily a které škola plánuje. Nehovoří se o naplňování programu, metodách a práci pedagogů, vzdělávací nabídce. Výsledky vzdělávání jsou zaměřeny na tematické bloky, ne na individuální pokroky dětí. Každá oblast je popsána, jak se jeví, jaká jsou její pozitiva, negativa a jaká opatření byla přijata. 36

37 Závěr Mateřská škola má zpracovaný autoevaluační systém velmi podrobně, ale jeví se nepřehledně. Obsahuje předmět, techniky, cíle, časový plán i odpovědnost pedagogů. Jsou v něm zahrnuty všechny oblasti autoevaluace. Autoevaluační systém by měl být zpracovaný jasně a přehledně, protože je součástí školního vzdělávacího programu, tzn. je přístupný všem. Kritéria a nástroje užívané ve škole navazují na autoevaluační systém. Vlastní dotazníky obsahují kritéria podle RVP PV, tudíž jsou kvalitní a dobře vyhodnotitelné. Autoevaluační zpráva nemá odpovídající strukturu a nevychází z autoevaluačního systému školy. Neobsahuje všechny oblasti autoevaluace. 37