Přínos programu KLASTRY k formování a rozvoji sítí spolupráce v oblasti výzkumu, vývoje a inovací

Transkript

1 Přínos programu KLASTRY k formování a rozvoji sítí spolupráce v oblasti výzkumu, vývoje a inovací Contribution of the CLUSTERS programme to formation and development of cooperative networks in the field of research, development and innovation Vladislav Čadil cadil@tc.cz Technologické centrum AV ČR ABSTRAKT Cílem tohoto článku je zhodnotit přínos programu KLASTRY k rozvoji aktivit výzkumu, vývoje a inovací mezi podniky a institucemi VaV a vysokými školami v založených klastrech. Pro hodnocení byla použita kvalitativní analýza dat pocházejících z dotazníkového šetření provedeného v podpořených klastrech. Zakládání klastrů je velmi atraktivní pro vysoké školy, instituce výzkumu a vývoje a podnikatele. Spolupráce mezi podniky, institucemi výzkumu a vývoje a vysokými školami se projevuje v rozvoji společných projektů VaV, ve vytváření společných pracovišť VaV a využívání sdílených informací mezi členy klastru, v komercializaci poznatků VaV mezi zapojenými subjekty či efektivnějším rozvojem lidských zdrojů. KLÍČOVÁ SLOVA Klastry, sítě spolupráce, malé a střední podniky, výzkum a vývoj, regiony ČR KEY WORDS: Clusters, cooperative networks, small and medium enterprises, research and development, Czech regions Úvod V souvislosti s kvalitativními změnami hospodářství souvisejícími s přechodem od fordistického způsobu výroby k postfordismu (Amin, 1994), s rozvojem flexibilních forem její organizace (flexibilní specializace) a s chápáním regionu, resp. regionální ekonomiky jako průsečíku prostorových vztahů a sítí (Amin a Thrift, 1992) se v regionálním rozvoji do popředí dostávají nástroje, které mají stimulovat a podporovat jejich rozvoj, šíření inovací v nich a rozvoj malého a středního podnikání. V této souvislosti se hovoří o podpoře klastrů, jakožto významných faktorech rozvoje konkurenceschopnosti regionů (Berman Group, 2006, Baum, Cowan a Jonard, 2008, Isbasoiu, 2006, Pavelková a kol., 2009, Skokan, 2007). V České republice byl koncept klastrů zahrnut i do řady regionálních inovačních strategií (Skokan, 2007, 2008, Pavelková a kol., 2009), byla vytvořena Národní klastrová strategie (MPO, 2005) a současně byl definován způsob jejich podpory v regionech s využitím operačních programů. V minulém programovém období bylo zakládání a rozvoj klastrů podporováno programem KLASTRY, který byl součástí Operačního programu Průmysl a podnikání (MPO, 2004). Jeho cílem bylo podpořit ekonomický růst a konkurenceschopnost ekonomiky rozvojem klastrů, které mohly být vytvářeny na regionální, nadregionální nebo přeshraniční úrovni. Snahou programu bylo i zapojení vysokých škol (VŠ) a institucí výzkumu a vývoje (VaV) do klastrů jakožto významných tvůrců poznatků VaV, které jsou využitelné v podobě inovací. Cílem tohoto článku je zhodnotit přínos programu KLAS- TRY k rozvoji aktivit VaV a inovací mezi podniky a institucemi VaV a vysokými školami v založených klastrech. Jedná se o aktivity, které jsou nezbytným předpokladem znalostně založené konkurenceschopnosti podniků a regionů (Porter, 1998, Etzkowitz a Leydesdorff, 1997, Lundvall, 2004). S přechodem od konceptu lineárního modelu inovací, kde velká část uvedených aktivit byla integrována v rámci jedné firmy, a přechodem ke konceptu otevřených inovací (Chesbrough, 2003) vzrůstá význam interakcí mezi podniky a institucemi VaV (vysokými školami), externalizace VaV, společných projektů VaV a vzájemného učení se (Lundvall, 2004). Od snahy podniků o rozvoj VaV a využívání jejich poznatků se odvíjejí stanovené hypotézy. První tvrdí, že aktivity VaV byly jedním z hlavních motivů pro založení klastrů. Podle druhé hypotézy se společné aktivity uvnitř klastrů zaměřují zejména na rozvoj aktivit VaV a s tím související rozvoj lidských zdrojů. Klastry a jejich přínos V současném období vývoje hospodářství, které je nazýváno znalostní ekonomikou, se zvyšuje význam spolupráce jednotlivých aktérů hospodářského rozvoje. S postupujícím rozvojem a zvyšováním důvěry mezi spolupracujícími subjekty získává kvalitativně vyšší podobu, včetně rozvoje společných aktivit VaV. Kooperační uskupení, nazývaná také inovačními sítěmi, získávají podobu konsorcií, odvětvových fór, technologických platforem či klastrů (Skokan, 2004). Tato uskupení se liší např. hloubkou integrace, probíhajícími procesy, mírou jejich institucionalizace, zaměřením, otevřeností subjektům veřejné správy apod. Právě otevřenost subjektům veřejné správy, resp. veřejným institucím, a současně lokalizace v určitém regionu vytvářejí jednu z hlavních specifik klastrů (Simmie, 2004). Definic klastrů existuje celá řada (k možným vymezením a chaotičnosti používání pojmu klastry viz Martin a Sunley, 2003), přičemž většinou vycházejí z definice M. Portera (1998), který klastry definoval jako místně koncentrované skupiny vzájemně propojených společností a přidružených 45

2 institucí specializujících se v určitém oboru, které mají společný cíl a vzájemně se doplňují. Takto vymezené klastry však není vhodné ztotožňovat s tzv. klastrovými iniciativami, které představují vědomé aktivity vedoucí k rozvoji klastrů. Porterovy klastry jsou totiž výsledkem endogenního vývoje a přirozených výhod z intenzivní spolupráce a blízké lokalizace (Berman Group, 2006). Z Porterovy definice vychází např. vymezení klastrů používané Evropskou komisí (EC, 2005), které vedle spolupráce a propojenosti jednotlivých aktérů klade důraz i na jejich samostatnost a z ní vyplývající konkurenční prostředí uvnitř klastru. O definici Evropské komise se také opírá program KLAS- TRY, který za klastry považuje regionálně umístěný soubor navzájem propojených společností, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných oborech a přidružených institucí a organizací, které si navzájem konkurují, ale také spolupracují a jejichž vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení jejich konkurenceschopnosti (MPO, 2004). Oproti Porterově chápání klastrů program klade důraz na jejich institucionalizaci a jasné stanovení společných aktivit. To však může omezovat jejich flexibilitu, která je pro fungování klastru a jeho vliv na konkurenceschopnost firem nezbytná. Gordon a McCann (2005) varují před přílišnou formalizací a ukotvením struktury a činností klastru a doporučují zachování otevřenosti a flexibility klastru. Přínosy klastrů jsou v prvé řadě spatřovány v posilování konkurenceschopnosti zapojených podniků, čemuž, jak uvádí např. Pavelková a kol. (2009), napomáhají např. dosahování úspor z rozsahu, možnost sdílení nákladů a investic, přístup ke specializovaným vstupům a pracovní síle, přístup k optimalizaci dodavatelského řetězce, získání nových zákazníků, zvýšení exportu, lepší propagace či přístup k informacím. Hlavním zdrojem konkurenceschopnosti pro zapojené podniky je však lokalizovaný proces učení, ve kterém hraje důležitou úlohu vzájemná blízkost podniků, institucí VaV a VŠ a specifická atmosféra založená na společném způsobu chování a institucionálním kontextu (Storper a Venables, 2004, Bethelt a kol., 2004). Spolupracující podniky se lépe orientují v měnících se požadavcích trhu, vývojových trendech (např. technologických či spotřebitelských) a mohou flexibilněji a efektivněji reagovat na měnící se požadavky poptávky. Tomu napomáhají časté kontakty, workshopy apod. představitelů podniků navzájem, zástupců podniků a sféry VaV (Porter, 1998). Za klíčové účastníky klastrů jsou považovány VŠ a instituce VaV, protože přinášejí poznatky VaV, které jsou v podnicích aplikovatelné v podobě inovací, a podílejí se na vytváření společných, sdílených znalostí, vzdělávání zaměstnanců firem a přípravě absolventů, kteří svým vzděláním odpovídají potřebám podniků (Lundvall, 2004). Použité metody Pro hodnocení vlivu založených klastrů na rozvoj sítí spolupráce byla použita kvalitativní analýza dat pocházejících z dotazníkového šetření provedeného v podpořených klastrech. Elektronické dotazníky byly zaslány managerům všech založených klastrů (tj. celkem 12), přičemž jejich návratnost činila 100 %. Dotazníkové šetření bylo realizováno v závěru roku 2008, tedy v době ukončení projektů na zakládání a rozvoj klastrů. Jistou nevýhodou provedeného šetření byla skutečnost, že klastry byly zakládány v různé době, proto by odlišná doba jejich existence mohla ovlivňovat rozvoj aktivit klastru. Otázky však byly formulovány tak, aby tato skutečnost ovlivnila výsledky co nejméně. Výsledky dotazníkového šetření posléze ukázaly, že rozdílná doba fungování klastrů nemá příliš velký vliv na spektrum jejich činností, ale spíše na jejich intenzitu, resp. hloubku. V dotazníkovém šetření byly zjišťovány zejména: (i.) motivy pro založení klastru (očekávané přínosy), (ii.) skutečné přínosy, (iii.) společné aktivity v rámci klastru, (iv.) realizace aktivit VaV. Dále byla zjišťována míra prohloubení spolupráce s jednotlivými subjekty. U jednotlivých otázek respondenti vybírali z navržených možností a doplňovali další, které byly specifické pro jejich klastry. Lokalizace klastrů a hlavní motivy jejich založení Program KLASTRY podpořil založení a rozvoj 12 klastrů. Jejich rozložení v krajích ČR je však velmi nerovnoměrné, jak je patrné z Tabulky č. 1, a je spíše výsledkem aktivity aktérů regionálního rozvoje, v tomto případě především institucí veřejné správy, dále hospodářské vyspělosti, podnikatelské aktivity, odvětvové struktury hospodářství, kvality lidských zdrojů, počtu vysokých škol a institucí výzkumu a vývoje apod. Zájem o založení klastru a vstup do něj byl ze strany hlavních aktérů regionálního rozvoje velmi heterogenní. Největší zájem (podle stupnice od 1 do 5, kde 5 znamenalo nejvyšší zájem) projevily klíčové subjekty regionálních inovačních systémů - VŠ (zájem 3,7, do klastrů se zapojilo 41 pracovišť VŠ či institucí VaV), malí a střední podnikatelé (zájem 3,7, celkem se do klastrů zapojilo 396 firem) a poradenské firmy (zájem 3,7). Zájem VŠ byl motivován především možností aplikace svých poznatků VaV a možností tvorby společných vzdělávacích programů. Zájem poradenských firem vyplýval zejména z jejich úlohy facilitátora při zakládání klastru a při přípravě strategie rozvoje klastru. Zapojení VŠ a malých a středních podniků do klastrů a jejich vysoká motivace vytváří prostor pro posilování vzájemného učení se a přenos poznatků vedoucích k posilování konkurenceschopnosti podniků. Hlavní motivy pro založení klastru (viz Graf č. 1) se mezi jednotlivými klastry významně neodlišují (nereflektují odlišné odvětvové zaměření, velikost klastru, specifické socioekonomické charakteristiky regionu apod.) a z velké části odpovídají přínosům klastrů uvedených v Zelené knize klastrových iniciativ (Sölvell, Lundquist a Ketels, 2003), přičemž odrážejí potřeby současného socioekonomického vývoje založeného na kvalitativně vyšším využívání znalostí. Jak ukazuje Graf č. 1, bylo zakládání klastrů z velké míry motivováno možností a potřebou rozvoje náročných aktivit VaV vyžadujících zapojení výzkumných institucí, vysokých škol a různých podniků. To ve svém důsledku vede k vytváření výzkumných kooperativních sítí. Dalším významným motivem byl rozvoj lidských zdrojů, ať již se jednalo o vzdělávání zaměstnanců zapoje- 46

3 Kraj Vyhledávání klastrů Zakládání a rozvoj klastrů Počet projektů Celkové náklady v mil. Kč Počet projektů Celkové náklady v mil. Kč Středočeský 1 0, Jihočeský 6 7, ,79 Plzeňský 1 1, Karlovarský 4 3, Liberecký 1 0, Pardubický 2 2, Královéhradecký 6 8, ,37 Vysočina 1 1, Jihomoravský 8 8, ,85 Olomoucký 1 1, Zlínský 3 2,93 1 7,64 Moravskoslezský 8 8, ,87 Celkem 42 47, ,52 Tabulka č. 1: Výše celkových nákladů projektů a požadované dotace v programu KLASTRY podle krajů Zdroj: ISOP, ných firem nebo také o zaměření vzdělávacích programů na středních a vysokých školách, aby vzdělání absolventů lépe odpovídalo požadavkům podniků. Rozvoj spolupráce uvnitř i vně klastru Aktivity všech klastrů založených s podporou programu KLASTRY vedou k vytváření sítí zapojených subjektů a prohlubování jejich spolupráce. V souladu s Porterem (1998) v klastrech dochází k rozvoji vertikálních a horizontálních vazeb, kdy vertikální vazby zahrnují nekonkurenční vztahy v rámci produkčních řetězců, zatímco horizontální vazby nastávají mezi konkurenčními či komplementárními firmami působícími ve stejném oboru a sdílejícími stejné vstupy (konkrétně jde např. o společné zakázky nebo sdílení výzkumných a testovacích laboratoří). Mezi společnými aktivitami v rámci klastrů je nejvýznamnější společná propagace (věnují se jí všechny), kdy se účastníci propagují pod společnou značkou svého klastru, např. formou společných propagačních materiálů či účastí na veletrzích. V případě dalších dvou hlavních společných aktivit je zřejmá snaha o posílení konkurenceschopnosti podniků sdružených v klastrech formou rozvoje a využití poznatků VaV a vzájemným učením se (přístupem k informacím). Jedná se o sdílení informací a společné projekty VaV. Tyto aktivity realizuje 92 % klastrů. Lze říci, že spolupráce mezi firmami či institucemi VaV existovala již před jejich vstupem do klastrů, přičemž se po zapojení do klastru prohloubila a rozšířila s tím, jak se v rámci klastru rozvíjely společné aktivity. Vliv programu na rozvoj aktivit VaV, v jejichž rámci dochází k rozvoji spolupráce, ukazuje Graf č. 2. Je zřejmé, že v klastrech dochází k rozvoji takových aktivit VaV, ze kterých má prospěch většina zapojených subjektů a které jsou v rámci klastru uplatnitelné. Zapojené firmy v rámci spolupráce v klastru rozvíjejí své vlastní aktivity VaV (92 % klastrů), vytvářejí společné projekty VaV (84 % klastrů), kterých se účastní firmy, VŠ a instituce VaV a dochází také k zapojení do mezinárodních projektů VaV, např. v rámci 6. a 7. Rámcového programu či programu EUREKA. Účast v mezinárodních projektech s sebou přináší i možnost získávání znalostí generovaných špičkovými pracovišti VaV z různých evropských regionů. Přenos poznatků VaV a posilování spolupráce v oblasti VaV mezi firmami a výzkumnými institucemi vyústil ve zvýšení soukromých výdajů na VaV (nastalo u 67 % klastrů). Tedy zapojením do klastrů firmy získávají takové znalosti, které stimulují rozvoj jejich aktivit VaV. Snaha o praktickou využitelnost poznatků VaV vyústila u 33 % klastrů ve vytvoření společného pracoviště VaV, které realizuje společné projekty VaV. Zavádění nových technologií a aplikace poznatků VaV vyžadují zvyšování kvalifikace zaměstnanců. Proto v 84 % klastrů zapojené firmy očekávaly, že zapojení do klastru jim umožní efektivnější rozvoj lidských zdrojů (např. ve smyslu vytvoření vhodných vzdělávacích programů, společných kursů, snížení nákladů na vzdělávání). Efektivnější rozvoj lidských zdrojů se dosud projevil u 50 % klastrů. K efektivnějšímu rozvoji lidských zdrojů přispívá, a to nejen stávajících, ale i potenciálních v podobě studentů, že podniky v rámci klastrů ovlivňují zaměření vzdělávacích programů na VŠ a SŠ. Společné vzdělávací aktivity, do kterých je zapojena většina subjektů sdružených v klastru, dosud realizuje 84 % klastrů, čímž se tato aktivita řadí mezi nejčastěji realizované společné činnosti. S problematikou VaV a rozvoje lidských zdrojů také souvisí přínos klastrů v podobě využívání sdílených informací mezi členy klastru (byl významný pro 92 % klastrů). Ten lze spolu s uvedenými přínosy v širokém smyslu chápat jako již zmíněný lokalizovaný proces učení se, protože zahrnuje proces 47

4 Graf č. 1: Hlavní motivy pro založení klastru Zdroj:P: dotazníkové šetření Graf č. 2: Vliv založených klastrů na VaV aktivity účastníků Zdroj:dotazníkové šetření 48

5 vytváření, přenosu a využívání informací z firemního sektoru (např. o vývoji trhů), VŠ a institucí VaV firmami (např. vývoj nových technologií, vzdělávací programy), ale i institucí veřejné správy (zaměření a ovlivňování podpůrných programů, opatření a nástrojů) a institucí inovační infrastruktury (poradenská centra pro podnikatele, podnikatelské inkubátory, vědeckotechnické parky). VaV, rozvoj lidských zdrojů a využívání sdílených informací tak představují významný zdroj konkurenceschopnosti podniků zapojených do klastrů. Vzhledem k propojení s ostatními podniky v rámci hodnotových řetězců a různých forem neformální spolupráce se pozitivní efekty budou šířit i do ostatních podniků, což se projeví v posilování inovačního potenciálu a zvyšování konkurenceschopnosti regionů. Závěr Provedená analýza ukázala, že klastry založené s podporou programu KLASTRY se stávají významnou platformou rozvoje aktivit výzkumu, vývoje a inovací v jednotlivých regionech. Dosavadní přínos programu KLASTRY i samotných klastrů na rozvoj aktivit výzkumu, vývoje a inovací je v souladu s diskutovanými teoretickými závěry o přínosech klastrů. Založené klastry jsou výsledkem endogenního vývoje, komparativních výhod krajů (svou úlohu hraje tradice, resp. závislost na minulém vývoji a současně i rozvoj moderních technologií) a aktivit místních aktérů (především malých a středních podniků a vysokých škol). Přestože definice klastrů stanovená programem KLASTRY nepovažuje aktivity VaV za klíčové, stejně jako nepovažuje za zásadní úlohu institucí VaV a VŠ v rozvoji společných aktivit klastrů a následně v posilování konkurenceschopnosti zapojených firem (přestože zapojení nějaké instituce VaV či VŠ bylo podmínkou založení klastru), ve skutečnosti se v založených klastrech kromě společné propagace rozvíjejí zejména aktivity VaV a související činnosti, jakými jsou sdílení informací (znalostí, know-how) a rozvoj lidských zdrojů. Na základě provedené analýzy lze přijmout první hypotézu a říci, že aktivity VaV byly jedním z hlavních motivů pro založení klastrů. Aktivity VaV se tak staly společným znakem všech založených klastrů. Touto kvalitativně vyšší činností se kromě např. vyššího stupně integrace a míry institucionalizace (klastry mají svůj vlastní management a strategii) odlišují od ostatních forem inovačních sítí. Rozvoj aktivit VaV v založených klastrech je poměrně silný a jistě bude s vývojem klastrů nabývat na významu. Je tedy možné přijmout i druhou hypotézu, že společné aktivity uvnitř klastrů se zaměřují zejména na rozvoj VaV. Přínos založených klastrů k socioekonomickému rozvoji regionů v souladu s teorií učících se regionů (Lundvall, 1992, Lundvall a Johnson, 1994) spočívá především v iniciaci a prohlubování spolupráce aktérů regionálního rozvoje, přenosu informací, učení se a vytváření sítí aktérů regionálního rozvoje a účastníků klastrů. V regionech, k jejichž konkurenceschopnosti klastry přispívají, dochází díky rozvoji spolupráce a aktivit klastrů k propojení strategií firem, VaV institucí a institucí veřejné správy. Vytváří se tak podmínky pro efektivnější využití vstupů, koncipování náročnějších strategií, rozvoj podnikatelského prostředí a tvorbu efektivnější regionální politiky (Porter, 1998). Výzkum klastrů, jejich úloha, fungování a vliv na inovační systémy představuje v ČR poměrně nové téma. V souvislosti s potřebou strukturálních změn hospodářství a rozvoje znalostně založené konkurenceschopnosti je žádoucí zaměřit se na další výzkum aktivit VaV realizovaných v klastrech. Další výzkum se proto zaměří na hodnocení intenzity a přínosů spolupráce klastrů s externími subjekty ve smyslu prohlubování spolupráce s institucemi VaV a VŠ nezapojených do klastrů, internacionalizace aktivit VaV, zapojování do nadnárodních klastrů a technologických platforem, a dále na rozvoj aktivit vedoucích ke zvyšování inovační výkonnosti a konkurenceschopnosti podniků zapojených do klastrů ve smyslu např. hodnocení transferu technologií mezi členy klastrů. English summary (abstract) The article aims at assessment of the CLUSTERS Programme contributions to formation and development of cooperative networks among enterprises, R&D institutions and universities in the field of research, development and innovation. The objective of the CLUSTERS Programme, the specific sub-programme of the Operational programme Industry and Enterprises , was to support the economic growth and competitiveness of economy through the development of sector groupings or clusters. The methodology was based on questionnaire survey among fund beneficiaries. The survey was focused on reasons of cluster formation for involved subjects, common activities within the framework of cluster, type of cluster activities in relation to the region development, cluster effect on R&D activities of incorporated subjects etc. The geographic distribution and sectoral structure of clusters were very uneven and strongly influenced by activities of individual players in regional development. Clusters seem to be beneficial for the development of R&D activities of their members. Development of individual R&D activities took place in 92 % of clusters. It is evident that clusters enable R&D institutions and universities to develop their current activities, usable in the cluster. This development is reflected in the creating of joint R&D activities which took place in 84 % of clusters and resulted in an increase in private funds for R&D (67 % of clusters). Clusters are joining international R&D projects (50 %) too, and 33 % of clusters even created joint R&D workplaces. Clusters are very active in human resources development. Secondary schools and universities involved in clusters create joint training courses with firms and enable students to join companies as interns. The involvement of R&D institutions facilitates the externalization of company s R&D, as well as creating joint R&D workplaces and projects. Reinforcing of R&D activities within a cluster leads to the creation an introduction of innovations in the business sector, which subsequently enhances the competitiveness of other companies in the cluster. 49

6 Literatura AMIN, A. (1994): Post-Fordism: A Reader. 1. vydání. Oxford: Blackwell. 395 str. AMIN, A. THRIFT, N (1992): Neo-Marshallian nodes in global network. International Journal of Urban and Regional research č. 4/16. str BAUM, J. - COWAN, R. JONARD, N (2008): Network-independent partner selection and the evolution of Innovation network. UNU-MERIT working paper vydání. Maastricht: UNU-MERIT. 26 str. BERMAN GROUP (2006): Regionální hospodářská konkurenceschopnost, příručka pro představitele veřejné správy. 1. vydání. Praha: Berman Group. 46 str. Bethelt a kol., 2004 BLAŽEK, J. UHLÍŘ, D. (2001): Teorie regionálního rozvoje, nástin, kritika, klasifikace. 1. vydání. Praha: Karolinum. 211 str. COOKE, P. (2002): Knowledge economies. 1. vydání. London: Routledge. 174 str. ETZKOWITZ, H. LEYDESDORFF, L. eds. (1997): Universities in the Global Economy: A Triple Helix of University-Industry-Government Relations. 1. vydání. London: Cassell. 184 str. EUROPEAN COMMISSION (2005): Final report of the Expert Group on Enterprise Clusters and Network, citace Dostupné na WWW: GORDON, I.R. MCANN, P. (2005): Innovation, agglomeration, and regional development, Journal of Economic Geography č. 5/5. str CHESBROUGH, H. (2003): The Logic of Open Innovation. Managing Intelectual Property, Kalifornia Management Review č. 3/45. str ISBASIOU, G.M. (2006): Industrial Clusters and Regional Development. The Case of Timisoara and Montebelluna. MPRA Paper vydání. Munich: MPRA. 31 str. LUNDVALL, B.-Å. eds. (1992): National Systems of Innovation: Toward a Tudory of Innovation and Interactive Learning. 1. vydání. London: Pinter. 317 str. LUNDVALL, B.-Å. (2004): Introduction to technological infrastructure and international competitiveness, Industrial and Corporate Change č. 3/13. str LUNDVALL, B.-Å. - JOHNSON, B. (1994): The learning economy, Journal of Industry Studies č. 2/ 1. str MARTIN, R. - SUNLEY, P. (2003): Deconstructing clusters: chaotic concept or policy panacea? Journal of Economic Geography č. 1/3. str MPO (2004): Operačního programu Průmysl a podnikání , citace dostupné na www: cz/cz/podpora-podnikani/oppp/#category173 MPO (2005): Národní klastrová strategie , citace dostupné na WWW: html PAVELKOVÁ, D. a kol. (2009): Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. 1. vydání. Praha: Grada. 268 str. PORTER, M. (1998): Clusters and the new economics of competition. Harvard Business Review č. 6/76. str SIMMIE, J. (2004): Innovation and Clustering in the Globalised International Economy. Urban Studies č. 5/41. str SKOKAN, K. (2004): Konkurenceschopnost inovace a klastry. 1. vydání. Ostrava: Repronis. 160 str. SKOKAN, K. (2007): Klastry v transformaci regionů pět let poté. Ekonomická revue č. 2-3/ X, str SKOKAN, K. (2008): Role klastrů v regionálním rozvoji. In: WOKOUN, R. a kol. Regionální rozvoj. Praha: Linde. 480 str. STORPER, M. - VENABLES, A. (2004): Buzz: face-to-face contact and the urban economy. Journal of Economic Geography č. 4/4. str SÖLVELL, Ö LUNDQUIST, G. KETELS, C. (2003): The Cluster Initiative Greenbook. 1. vydání. Stockholm: Ivory Tower AB. 94 str. 50