TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

Transkript

1 TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta pedagogická BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2008 Eva Pánková

2

3

4

5

6 Dovoluji si poděkovat PhDr. Zdeňce Michalové, Ph.D za odborné vedení, pomoc a cenné rady, kritické, ale konstruktivní připomínky při vypracování bakalářské práce. Poděkování patří také dětskému domovu v Liberci za umožnění realizace praktické části bakalářské práce. Závěrem bych chtěla poděkovat své rodině, nejbližším přátelům a spolupracovníkům, kteří mi byli po celou dobu studia nakloněni a morálně mě podporovali.

7 Název bakalářské práce: Náhradní rodinná péče Název bakalářské práce: Substitute family care Jméno a příjmení autora: Eva Pánková Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2008 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Zdeňka Michalová, Ph.D. Resumé: Bakalářská práce se zabývala problematikou náhradní rodinné péče a vycházela ze současného stavu možností umístění romských dětí do náhradních rodin. Cílem bylo analyzovat problematiku umísťování těchto dětí do náhradní rodinné péče a charakterizovat problematiku mezinárodního osvojení. Práci tvořily dvě hlavní části. Jednalo se o část teoretickou, která pomocí zpracování a prezentace odborných zdrojů objasňovala problematiku osvojení, pěstounské péče, mezinárodního osvojení a problematiku romského etnika. Praktická část byla zaměřena na sekundární analýzu dat, získaných z dětského domova v Liberci. Vycházela z možností umístění romských dětí do náhradních rodin ve srovnání s možnostmi dětí z většinové populace a dětmi pocházejícími z etnicky smíšeného prostředí. Data byla zpracována do grafů s procentuálním zobrazením hodnot. Výsledky ukazovaly na omezené možnosti umístění romských dětí do náhradních rodin a vyúsťovaly v konkrétní navrhovaná v oblasti náhradní rodinné péče. Přínosem bylo zjištění, že romské děti bývají do rodin úspěšněji předávány v rámci mezinárodního osvojení. Klíčová slova: náhradní rodinná péče, pěstounská péče, mezinárodní osvojení, romské etnikum, většinová populace, děti z etnicky smíšeného prostředí. Summary: The Batchelor work dealt with substitute family care problems and came out of the present situation of placing Romany children in substitute families. The objective was to analyze the problems of placing those children in substitute family care and to characterize the problems of international adoption. The work consisted of two parts: the theoretical part explained adoption, foster care and international adoption through processing and professional sources, and the practical part which was aimed at the secondary analysis of data acquired from the Children s Home in Liberec. It came from the possibilities of placing Romany children in substitute families, compared to major population children and those coming from mixed ethnic backgrounds. The data was transformed into graphs displaying percentage values. The outcome showed limited chances of placing Romany children and led to concrete suggestions in the sphere of substitute family care. The results also showed that Romany children are handled successfully in the range of international adoption. Keywords: substitute family care, foster care, international adoption, Romany ethnicity, the major population, children from mixed ethnic backgrounds.

8 OBSAH 1 ÚVOD 5 2 TEORETICKÁ ČÁST Rodina Náhradní rodinná péče Právní úprava osvojení a pěstounské péče Vymezení pojmu pěstounská péče Vymezení pojmu osvojení Vymezení pojmu mezinárodní osvojení 20 3 ROZHODOVÁNÍ V OBLASTI NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE Sociální a psychické změny v rodině v souvislosti 25 s osvojením 25 4 ROMSKÉ ETNIKUM V ČESKÉ SPOLEČNOSTI Putování romského etnika Romové a jejich způsob života Postavení romského dítěte Romské dítě v náhradní rodinné péči 35 5 PRAKTICKÁ ČÁST Cíl praktické části Stanovení předpokladů Základní použité metody a techniky práce Sekundární analýza dat Kazuistika Popis zkoumaného vzorku a průběh průzkumu Získaná data a jejich interpretace Zhodnocení sledovaného období roků VYHODNOCENÍ STANOVENÝCH PŘEDPOKLADŮ 63 A SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ 63 7 KAZUISTIKA - JAKUB 66 8 ZÁVĚR 69 9 NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ SEZNAM PŘÍLOH 75 4

9 1 ÚVOD Většina z nás považuje za přirozené a zcela samozřejmé zplodit a vychovat své vlastní děti. Tuto přirozenost máme společnou se všemi živými tvory na této zemi. Je za ni zodpovědný pohlavní pud, který zajišťuje zplození potomstva a také pud rodičovský, který zajišťuje jeho ochranu a vývoj. Ve funkční rodině dítě nabývá pocitu jistoty a bezpečí a je potom schopno čelit bolestem i útrapám a naučí se opětovat lásku. V rodinném prostředí si dítě vytváří základy svého celkového vztahu ke světu. Podle Matějčka mít děti je tedy v souladu s přírodní zákonitostí nemít děti je podle této představy něco proti přírodě. 1 Schopností člověka je kontrola vlastního chování. Při ní je jedinec nucen zohlednit zevní psychologické a společenské činitele. Chceme se o někoho starat a předpokládáme, že někdo se jednou postará o nás. V životě našich dětí žijeme dál. Takto uvažuje většina populace, a tak se snaží, aby dříve či později na tento svět přivedla své vlastní potomky a vychovala je. V současné době však tato touha a snaha zůstává stále více partnerům odepřena. Nabízí se proto možnost uspokojení rodičovské potřeby formou náhradní rodinné péče, tedy přijetí cizího dítěte do osvojení nebo pěstounské péče. Děti předávané do náhradních rodin bývají ve většině případů z kojeneckých ústavů a dětských domovů. Pracuji čtrnáct let ve funkci sociální pracovnice v dětském domově pro děti od jednoho roku do tří let. Do našeho zařízení jsou přijímány děti, které z nějakých důvodů nemohou vyrůstat ve vlastní rodině. Jedná se o děti ze špatných sociálních poměrů, kde jim není poskytována přiměřená péče, a bývají tak ohroženy ve vývoji. Značnou část umístěných tvoří děti s různým stupněm zdravotního postižení, děti s vrozenými vadami, kdy vlastní rodina selže a odmítne se o postižené dítě starat. Děti pobývají v domově různě dlouhou dobu. Cílem naší práce je však najít optimální řešení, aby doba, kterou jsou nuceny děti strávit v zařízení, byla co možná nejkratší. 1 MATĚJČEK, Zdeněk. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd. Praha: Portál, s

10 V Úmluvě o právech dítěte se v článku sedm mluví o tom, že každé dítě má být registrováno ihned po narození, od narození má právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a také právo na jejich péči. Jestliže dítě nevyrůstá ve své biologické rodině, ale v zařízení nahrazujícím rodinnou péči, je třeba usilovat o to, aby bylo co nejdříve předáno do rodiny náhradní. Z našeho zařízení každoročně odchází několik desítek dětí do osvojení a do pěstounské péče, část se vrací do původní rodiny a velmi malé procento dětí je přeloženo do předškolního zařízení. Zcela mylnou představu prezentují média, když ve svých příspěvcích hovoří o dětských domovech plných dětí, které jsou v nich umístěny zcela zbytečně. Téměř polovina dětí z předškolních dětských domovů bývá těžce zdravotně postižená. Jedná se o závažné handicapy dětí ležících, krmených sondou, vyžadujících celodenní ošetřovatelskou péči. Právě tato péče je velmi náročná a často ji není možné zvládnout v domácím prostředí. V průběhu své několikaleté praxe jsem měla možnost podrobně se seznámit s problematikou náhradní rodinné péče. Ověřila jsem si zkušenost, že romské děti mají šanci na umístění do náhradní rodiny složitější než děti z většinové populace. Cílem bakalářské práce je analyzovat problematiku umísťování romských dětí do náhradní rodinné péče a charakterizovat problematiku mezinárodního osvojení. Předávání dětí, ať už do biologických rodin, nebo do rodin náhradních, patří k nejvýznamnějším okamžikům práce všech zaměstnanců dětského domova. Při realizaci náhradní rodinné péče přicházíme do bezprostředního kontaktu s dítětem, které známe zpravidla od narození, spolupracujeme s biologickými rodiči a v neposlední řadě se setkáváme s budoucími osvojiteli a pěstouny. Pravidelně se již několik let zúčastňuji jednání poradního sboru pro náhradní rodinnou péči. Zde se společně se svými kolegy snažíme s co největší odpovědností vybrat vhodné náhradní rodiče pro naše děti. Budoucí osvojitelé často ve svých požadavcích uvádějí, že by rádi přijali dítě co možná nejmenší, což je jistě pro jejich vzájemné sžívání nejideálnější. Dalším uváděným požadavkem potom bývá osvojení dítěte z většinové populace. Někdy jsou osvojitelé schopni akceptovat dítě z etnicky smíšeného prostředí, ovšem bez viditelných romských rysů. Šance romských dětí na osvojení se tedy velice snižuje. Přesto jsou čistě romské děti do náhradních rodin také předávány. Několik jich bylo z dětského domova předáno 6

11 do romských rodin, což považujeme za velmi pozitivní, protože se tak romské dítě touto formou dostává do prostředí své přirozené kultury. Další možnou variantou bývá umístění romských dětí do pěstounské péče. V rámci Libereckého kraje funguje několik vynikajících, osvědčených pěstounských rodin, či samotných pěstounek, které jsou ochotny přijmout a vychovávat romské dítě. Jejich zkušenosti však vypovídají o tom, že výchova těchto dětí, které do rodin přicházejí někdy i ve vyšším věku, vyžaduje velmi mnoho trpělivosti, lásky a profesionálních schopností. Děti, které se dlouhodobě nedaří umístit do rodin v rámci České republiky, bývají dále prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně nabízeny k osvojení do zahraničí. Dětský domov Liberec s tímto úřadem spolupracuje již od roku Za tuto dobu již bylo z našeho domova předáno celkem 11 dětí do Dánska, Německa, Španělska a Itálie. Jednalo se ve všech případech o děti čistě romské s typickými romskými znaky. Se všemi těmito osvojiteli máme velmi dobré zkušenosti, s mnohými býváme často ve vzájemném písemném kontaktu (viz text příloha č. 3). Úspěšnost zahraničních osvojení máme možnost si přímo ověřit při občasných návštěvách osvojitelských rodin v dětském domově. Často přemýšlím nad skutečností, proč zahraničním svojitelům nevadí původ těchto dětí, kdežto osvojitelé z naší republiky mají z přijetí romských dětí značné obavy. Někdy uvádějí jako své důvody nevraživost okolí, strach z možných rasistických útoků, jindy mají obavy z toho, že by nezvládli výchovu dítěte s romskou mentalitou. Všichni ti, kteří se zabývají realizací náhradní rodinné péče, si přejí, aby naše společnost zaujala pozitivnější stanovisko k romskému etniku a snažila se mu lépe porozumět. Počet žadatelů, kteří by byli ochotni převzít do své péče romské dítě, by se tak mohl zvýšit. Toto bude, dle mého názoru, ještě dlouhodobý proces, kterým musí naše společnost postupně projít. 7

12 2 TEORETICKÁ ČÁST Úvod teoretické části práce je věnován rodině a její úloze ve výchově dítěte. V dalších kapitolách jsou uvedeny jednotlivé formy náhradní rodinné péče. Závěr teoretické části popisuje historii a mentalitu romského etnika a problematiku vztahující se k přijetí romského dítěte do náhradní rodiny Rodina Rodina je od dávných dob považována za nejpřirozenější a nejzákladnější instituci státu, která se významným způsobem podílí na výchově nové generace. Rodinou bývá označována skupina lidí, která je vzájemně spojena pokrevními pouty. V poslední době se zejména ve Spojených státech a některých zemích Evropské unie začíná považovat za rodinu také skupina lidí se vzájemnou náklonností. Nukleární rodinou se rozumí rodina dvougenerační, zatímco za rozšířenou je považována rodina, které zahrnuje více než dvě generace. V průběhu posledních let bylo zaznamenáno, že rodina některé své funkce předala státu, například vzdělávání, ekonomické zajišťování členů rodiny, výkon práva atd. Stala se tím na státu závislejší. Nadále však jejím nezaměnitelným a hlavním posláním zůstává výchova dětí a jejich emocionální podpora. Rodinu může tvořit také soužití osob, které nemají své vzájemné svazky stvrzeny sňatkem. V rodinách mohou vyrůstat jak děti vlastní, tak nevlastní. Jak uvádí Matějček, má li se dítě vyvíjet po duševní a charakterové stránce v osobnost zdravou a společnosti užitečnou, potřebuje vyrůstat v prostředí stálém a citově příznivém, vřelém, přijímajícím. A takovým životním prostředím by tedy především měla být rodina. 2 Rozumíme tím tedy rodinu plně funkční, která beze zbytku plní všechny své důležité funkce pro zdravý a všestranný vývoj dítěte. 2 MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní nevlastní a náhradní: Rádci pro rodiče a vychovatele. Praha: Portál, s

13 Ve své další knize Dítě a rodina v psychologickém poradenství Zdeněk Matějček hovoří o vzájemném uspokojování duševních potřeb dětí a jejich vychovatelů. O rodinném soužití můžeme tedy mluvit tam, kde dítě uspokojuje psychické potřeby rodičů a rodiče uspokojují potřeby dítěte. 3 Tedy nejenom děti mají své potřeby, které zejména v útlém věku uspokojují v rodině, ale také dospělí tedy rodiče, výchovou svých dětí naplňují svůj život a poslání na tomto světě. Někdy však dochází ke skutečnosti, že touha dvou lidí po založení vlastní rodiny zůstává nenaplněna. Volí tedy možnost přijetí a výchovy dítěte formou osvojení či pěstounské péče. V knize Náhradní rodinná péče se Kovařík zmiňuje o tom, že neplodnost v jedné oblasti může být vyrovnána a nahrazena plodností v oblastech jiných. Tam, kde přijmeme za svou jinou potřebnou bytost (ba potřebnější, než jsme my sami), kdy na základě nikoli biologického vztahu, ale na základě svobodného rozhodnutí, na základě slibu ji necháme zrodit nikoliv pod naším srdcem, ale v něm. Ale to je možné jen tehdy, když je tato volba, toto rozhodnutí, opravdu rozhodnutím svobodným a v případě manželů společným. 4 S tímto názorem se také v podstatě shoduje Koluchová, kdy hovoří o tom, že těhotenství, porod a kojení nestačí samy o sobě k vytvoření dobrého rodičovství. Rozhodující je přijetí dítěte. Toto přijetí dítěte je projevem vyzrálých rodičovských postojů, které se formují v průběhu celé životní dráhy a mohou vytvořit kvalitní rodičovství i u těch jedinců, kde chybí biologický základ. 5 Jak jsem se již zmínila v úvodu, jsem dlouholetou členkou Sboru pro náhradní rodinnou péči. V poslední době lze konstatovat, že bezdětných manželství přibývá a stoupá počet žadatelů o osvojení. Mnoho mladých manželských párů odsouvá plánované rodičovství do vyššího věku, kdy již bývají dostatečně materiálně zajištěni a často jsou potom velmi zaskočeni skutečností, že vlastní dítě nepřichází a na osvojení musejí až několik let čekat. 3 MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, s KOVAŘÍK, Jiří, et al. Náhradní rodinná péče v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, s KOLUCHOVÁ, Jarmila. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. 1. vyd. Praha 2 : MPSV ČR, s

14 Naopak počet dětí vhodných k umístění do náhradních rodin (děti právně volné, zcela zdravé) v současné době stále klesá. Příčina, dle mého soudu, spočívá v důslednější práci sociálních pracovnic s biologickými rodinami dětí. Odebrání dětí z rodin, následné narušení a zpřetrhání citových vazeb nebývá již tak časté, jak tomu bylo v minulosti. Zaznamenala jsem také skutečnost, že žadatelů o pěstounskou péči je podstatně méně než žadatelů o osvojení. Tento fakt ve svém rozhovoru potvrdila i MUDr. Hana Králíčková - členka rady Libereckého kraje pověřená vedením resortu sociálních věcí, kdy uvádí, že v Libereckém kraji ubývá zájemců o pěstounskou péči. Každoročně se do seznamu žadatelů hlásí zhruba deset až patnáct rodin. O přidělování dětí do náhradní rodinné péče rozhoduje poradní sbor jmenovaný hejtmanem Libereckého kraje, jeho členkou je i radní Hana Králíčková. 6 V České republice se na adopci čeká průměrně dva až tři roky, v některých regionech i déle. Ne vždy jsou na vině jen úřady. Někdy i samotní žadatelé mají zcela nereálné představy o novém členovi rodiny. Většina lidí chce co nejmenší zdravé dítě bílé pleti, kterých je ale velmi málo. Podobně je to s romskými dětmi. Ani na ty se dlouhé zástupy čekatelů netvoří. 7 Podobnou zkušenost ve svém článku potvrzuje také Sobotková, kdy sděluje, že mezi dětmi čekajícími déle než tři měsíce na náhradní rodinu je 66 % dětí romských a jen 8 % žadatelů o osvojení a 15 % žadatelů o pěstounskou péči by si vzalo etnicky odlišné dítě, pak je zřejmé, že je nutná proměna postojů celé společnosti k této problematice [online]. 2003, [cit ]. Dostupný z WWW: 7 Děti a my , roč. 37, č. 2-. Praha : Portál, s.r.o., s SOBOTKOVÁ, Irena. Proč je u nás tolik dětí v ústavech a proč jejich počet stále narůstá? Psychologie dnes [online]. 2005, č. 2 [cit ]. Dostupný z WWW: / 10

15 2. 2 Náhradní rodinná péče V České republice jsou tímto termínem označovány všechny formy náhrady rodiny pro děti bez vlastního funkčního rodinného zázemí. Náhradními rodinami tedy mohou být rodiny osvojitelské, pěstounské, rodiny pečovatelek ve vesničkách SOS i jiné fyzické osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče. Zpravidla se jedná o prarodiče nebo jiné blízké příbuzné. Pokud jsou děti umístěny v dětských domovech, kterým je také naše zařízení - dětský domov v Liberci, a dojde k situaci, že jsou tzv. právně volné, mohou být nahlášeny k různé formě náhradní rodinné péče. Touto formou se rozumí zrušitelné osvojení, nezrušitelné osvojení, pěstounská péče, svěření dítěte do profesionální pěstounské rodiny a předání dítěte zahraničním žadatelům v rámci mezinárodního osvojení. Termín právně volné znamená, že je rodiči podepsán protokolární souhlas k osvojení viz příloha č. 1, nebo potvrzen půlroční kvalifikovaný nezájem ze strany rodičů nebo jsou rodiče soudně zbaveni rodičovských práv. Dalším důvodem pro umístění dítěte do náhradní rodinné péče bývá absence pozitivního sociálního chování rodiny ve vztahu k dítěti. 11

16 2. 3 Právní úprava osvojení a pěstounské péče Náhradní rodinná péče zahrnuje pojmy adopce, osvojení a pěstounství. Stěžejním právním předpisem pro osvojení a pěstounskou péči je Zákon č. 359 / 1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. V 5 zmiňovaného zákona se mluví o tom, že nejvýznamnějším hlediskem sociálně právní ochrany je zájem o blaho dítěte. Tento zájem se týká dětí, kterým rodiče např. zemřeli, neplní povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, dále těch, kteří zneužívají nebo nevykonávají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti a v neposlední řadě také těch dětí, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče těmito osobami se rozumí fyzické nebo právnické osoby, které jsou odpovědné za výchovu dítěte, tedy osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu. Tímto orgánem bývá v případě osvojení či pěstounské péče příslušný okresní soud v místě bydliště dítěte. Zákon je účinný více než šest let a jeho realizace přinesla mnoho praktických zkušeností, které byly promítnuty do rozsáhlé novely č. 134 / 2006 Sb. Tato novela nabyla účinnosti dne a pozměnila zprostředkování pěstounské péče a osvojení. Nově upravuje také formu náhradní rodinné péče o pěstounskou péči na přechodnou dobu. V novele zákona o rodině je konstatováno, že soud může na návrh orgánů sociálně právní ochrany svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle zákona o sociálně právní ochraně zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu a to: dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat dobu, po jejímž uplynutí lze podle 68a dát souhlas rodiče s osvojením dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení ( 68). V praxi jsem se však zatím nesetkala s tím, že by bylo dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu. Snahou bývá zpravidla řešit osud dítěte již definitivně. Zásadně nesouhlasím s možností, že by dítě do své plnoletosti mohlo vystřídat také několik profesionálních pěstounských rodin. Toto řešení se mi nezdá být vhodné pro zdárný psychický vývoj dítěte, pro vytvoření pevných vazeb k osobám vykonávajícím pěstounskou péči ani pro vytvoření představy o fungování klasické rodiny. Rovněž musím konstatovat, že jsem dosud nezaznamenala větší zájem ze strany veřejnosti stát se profesionálními pěstouny. 12

17 Podle novely č. 134 / 2006 Sb. zprostředkování osvojení a pěstounské péče spočívá: ve vyhledávání dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče ve vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny v odborné přípravě budoucích osvojitelů a pěstounů ve výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. 9 Výběr osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitému dítěti mohou provádět jen příslušné orgány sociálně právní ochrany. Způsob zprostředkování bývá někdy samotnými žadateli zpochybňován. Obtížné je zejména strpět sociální šetření, nechat se odborně posoudit a v závěru se ještě účastnit povinné přípravy žadatelů na přijetí dítěte do rodiny. Zkušenosti v České republice, ale i v zahraničí vypovídají o tom, že právě odborné posouzení žadatele a dítěte je základem pro zdárné založení fungujícího rodinně - právního vztahu mezi tímto žadatelem a dítětem. V zásadě to však ještě neznamená, že všichni, kteří se rozhodnou být pěstouny či osvojiteli, mají předpoklady pro to, aby se stali dobrými náhradními rodiči, což ale nejsou schopni posoudit oni sami. Na základě toho je odborné posuzování žadatelů podle novely zákona daleko podrobnější a mimo jiné musí obsahovat i vyjádření vybraného dítěte k samotným žadatelům a k jeho následnému přijetí do rodiny. Výběr žadatelů a realizaci náhradní rodinné péče provádějí příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve spolupráci s krajskými úřady a poradním sborem pro náhradní rodinnou péči. Pravidelně se zhruba jedenkrát v měsíci zúčastňuji jednání poradního sboru. Účastníky poradního sboru jsou jmenováni ředitelé dětských domovů, psycholog, sociální pracovnice krajského úřadu a zmiňovaných zařízení, pediatr, praktický lékař, který posuzuje zdravotní stav žadatelů. Cílem všech těchto jmenovaných osob je provést optimální výběr žadatelů pro každé konkrétní dítě. Na výběru žadatelů se musí shodnout nadpoloviční většina členů poradního sboru. K výběru je přistupováno se vší odpovědností. Kladně hodnotím i fakt, že děti, které jsou hlášeny k náhradní rodinné péči, 9 NOVOTNÁ, Věra. Jaké změny přináší novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí? (2): Ještě několik poznámek k novele. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 5, s

18 pracovníci zařízení znají osobně, stejně jako jejich projevy, schopnosti a chování. Ve většině případů znají i biologické rodiče, takže při výběru rodičů náhradních mohou být nápomocni cennými zkušenostmi a radami Vymezení pojmu pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné péče manželům. Pěstoun má právo dítě zastupovat a spravovat jeho záležitosti pouze v běžných věcech. K výkonu mimořádných záležitostí, tzn. například k vyřízení cestovního dokladu, je nutný souhlas zákonných zástupců dítěte, což jsou v tomto případě stále biologičtí rodiče. Mohou tak do výkonu pěstounské péče, někdy i velmi negativně, zasahovat. Tyto zásahy však lze upravit prostřednictvím soudu. Do pěstounské péče se umísťují děti, které nemohou být osvojeny, tedy nejsou právně volné. Stává se to v případě, že trvají projevy zájmu biologických rodičů, ti si však přesto nejsou schopni vytvořit podmínky k výchově dítěte. Jedná se také o děti, kterým psycholog doporučí pěstounskou péči vzhledem k jejich psychomotorickému vývoji, mnohdy opožděnému v porovnání s normou. Do pěstounské péče mohou být umístěny děti i s různým handicapem, záleží pouze na pěstounech, zda takové dítě do své péče přijmou. Pěstounská péče končí zletilostí dítěte. 14

19 V průběhu výkonu pěstounské péče pobírají od státu pěstouni pravidelné finanční příspěvky viz tabulka. 10 Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle věku a zdravotního stavu dítěte v pěstounské péči měsíčně v Kč Nezaopatřené dítě ve věku zdravé dítě koeficient 2,30 dlouhodobě nemocné koeficient 2,35 dlouhodobě zdravotně postižené dlouhodobě těžce zdravotně postižené koeficient 2,90 koeficient 3,10 do 6 let Od 6 do 15 let Od 15 do 26 let Předáváme- li dítě do věku tří let, pěstoun při převzetí dítěte obdrží jednorázový příspěvek ve výši 8000 Kč na pořízení výbavy pro dítě (nově stanoven od ). Každý měsíc je mu dále vyplácen příspěvek na dítě v pěstounské péči Kč a odměna pěstouna ve výši Kč. Kromě těchto dávek má pěstoun nárok na rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Pozitivním faktem je také skutečnost, že na rozdíl od původního zákona se doba výkonu pěstounské péče započítává jako doba započitatelná pro výpočet starobního důchodu. Počátkem loňského roku se tedy finanční podmínky pro pěstouny zlepšily, přesto musím konstatovat, že žadatelů o pěstounskou péči je všeobecně méně než žadatelů o osvojení Vymezení pojmu osvojení Osvojení - adopce (z anglického adoption přijetí) je nejvyšším a z hlediska právního postavení dítěte nejvýhodnějším typem náhradní rodinné péče, protože právní postavení osvojeného dítěte je stejné jako postavení dítěte vlastního. Podmínkou osvojení je tzv. právní uvolnění [online]. c2002, [cit ]. Dostupný z WWW: < 15

20 Osvojení upravuje Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. v ustanoveních 63 až 77. Zákon o rodině Hlava čtvrtá 63 1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. 2) Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí. 11 Nejdůležitějším posláním osvojení je vytvořit nezletilým dětem, které z různých důvodů nemohou být vychovávány ve své původní rodině, příznivé rodinné prostředí, v němž budou zajištěny všechny předpoklady pro jejich harmonickou výchovu. Zákon rozeznává dva typy osvojení osvojení nezrušitelné, kdy jsou do matriky osvojitelé zapsáni na místě rodičů, a osvojení prosté zrušitelné, kdy se do matriky na místě rodičů osvojitelé nezapisují. Pro nezrušitelné osvojení je stanovena minimální věková hranice osvojovaného dítěte jeden rok. Osvojení prosté může být změněno v osvojení nezrušitelné, nikoli však naopak. Důležitým momentem při procesu osvojení dítěte je první kontakt mezi budoucími osvojiteli a dítětem. Zprostředkování tohoto aktu náleží pouze státním orgánům. Zákon stanovil tuto povinnost Ministerstvu práce a sociálních věcí, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, krajům a obcím. Zmíněnou problematikou se zabývá zákon č. 359 / 1999 Sb. v ustanoveních 20 až 27 citovaného zákona. Při realizaci náhradní rodinné péče se všemi výše jmenovanými subjekty spolupracuje také dětský domov v Liberci. Chvíle, kdy dochází k prvnímu setkání mezi osvojiteli a dětmi, bývají plné emocí. Budoucí rodiče, kteří již mívají za sebou ve většině případů dlouhodobou léčbu neplodnosti, dále dobu, po kterou museli na vhodné dítě čekat, se často neubrání velkému dojetí. V tomto okamžiku je důležité ponechat osvojitelům potřebné soukromí, aby si tuto intimní chvíli mohli společně prožít. 11 HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana, HYKLOVÁ, Jana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., s

21 64 1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. 2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům. 12 U každého žadatele o náhradní rodinnou péči musí být s největší pečlivostí posouzeny jeho charakterové vlastnosti a předpoklady pro navázání citového vztahu k osvojovanému dítěti. Rodinné prostředí, v němž má osvojené dítě vyrůstat, by mělo být příznivé nejen z hlediska hmotného zabezpečení, ale především z hlediska výchovného. Osvojitelé musí svým způsobem života zaručovat, že osvojení bude dítěti ku prospěchu. 67 1) K osvojení je třeba přivolení zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení 2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý. 13 V zákoně o rodině není stanovena věková hranice, pokud jde o právo nezletilého rodiče udělit souhlas k osvojení. I nezletilý rodič musí být účastníkem řízení o osvojení. Nezletilý rodič však nemá rodičovskou zodpovědnost, není tedy zákonným zástupcem dítěte. Proto musí být v tomto případě novorozenému dítěti stanoven opatrovník. 68 1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana, HYKLOVÁ, Jana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., s Ibid., s Ibid., s

22 Zejména bod a) zmiňovaného paragrafu působí v praxi značné obtíže. Stává se, že někteří rodiče několik měsíců zájem neprojevují, dítě umístěné v ústavu osobně nenavštěvují, pouze se telefonicky dotazují, někdy zašlou krátký dopis nebo pohlednici. Potom záleží na rozhodnutí soudu, zda takový zájem (někdy spíše účelový) posoudí jako opravdový a neformální a potvrdí kvalifikovaný nezájem ze strany rodičů. Často se stává, že skutečně uplyne půlroční kvalifikovaný nezájem ze strany rodičů, je podán návrh k soudu na jeho potvrzení, ale rodiče se poté do zařízení dostaví a návštěva dítěte jim musí být umožněna. V těchto případech se soudní potvrzení kvalifikovaného nezájmu ze strany rodičů značně prodlužuje. Osobně se domnívám, že by soudy měly mít stanovenu lhůtu, ve které by měly o nezájmu rozhodnout a neprodleně vyhotovit rozsudek. Pokud nastanou vážné důvody k umístění dítěte do ústavní výchovy, soudy musí podle zákona o předběžném opatření a umístění dítěte rozhodnout do 24 hodin. Je však hořkou skutečností, že pokud již důvody pominou, tato doba již stanovena není Odborníci se shodují na tom, že umístění dítěte do náhradní rodiny v co nejútlejším věku je pro jeho zdárný a všestranný vývoj nejvhodnější. Bylo by velmi přínosné, aby tento názor respektovali také samotní soudci a snažili se podle něj rozhodovat. Dítě, o kterém jednají, zpravidla znají jen z dokumentace. Mají možnost ho v zařízení kdykoli navštívit. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že tuto příležitost téměř žádný z nich nevyužívá, což je podle mého názoru ke škodě dětí i soudců samotných. 68a Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů. 15 Ochranná doba šesti týdnů je poskytnuta matce po porodu, aby se předešlo nesprávnému rozhodnutí v době šestinedělí. V tomto období dochází v souvislosti s porodem k hormonálním změnám a možným výkyvům v duševní rovnováze ženy. Nejednou se stane, že matka po porodu předběžný souhlas k osvojení podepíše, ale 15 HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., s

23 v průběhu šesti týdnů dospěje k názoru, že by chtěla o své dítě pečovat, a dítě nakonec do své péče převezme. Některá zdravotnická zařízení a zejména Fond ohrožených dětí tuto zákonem stanovenou dobu nerespektují. Fond ohrožených dětí prosazuje tzv. přímou adopci (tento termín však zákon neupřesňuje), kdy je dítě předáno vytipovaným osvojitelům ihned z porodnice, aby se předešlo tzv. strádání dítěte v ústavní péči. Domnívám se, že zákon by měl být dodržován všemi, kteří se náhradní rodinnou péčí zabývají. Také skutečnost, že biologická matka a osvojitelé se vzájemně znají, přináší do budoucna pro obě strany značné riziko. Anonymita je v tomto případě zcela potlačena. Ze své praxe musím vzpomenout příklad matky, která v době, kdy dítě bylo umístěno ještě v ústavní péči, dvakrát v průběhu několika týdnů svůj souhlas k osvojení vzala zpět. Nezřídka se také stává, že bývá následně u dítěte v poporodním období diagnostikována nějaká vada, či vážný zdravotní problém na porodnici nezjištěný. Předávání dítěte přímo z porodnice proto představuje pro osvojitele značné riziko. 19

24 Vymezení pojmu mezinárodní osvojení Dne byla v Haagu přijata Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Jménem České republiky byla tato úmluva dne v Haagu podepsána. S úmluvou vyslovil svůj souhlas Parlament České republiky a prezident republiky úmluvu ratifikoval. Podle úmluvy je orgánem oprávněným zprostředkovávat mezinárodní osvojení Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (dále jen Úřad). Podle Matouška se takto teoreticky i prakticky otevřela možnost umístit do osvojení romské děti, které se nedaří předat do náhradních rodin v České republice. 16 Tuto skutečnost mohu jednoznačně potvrdit. Všechny děti, které byly z našeho zařízení do mezinárodního osvojení předány, byly čistě romské. V rámci České republiky se pro ně nepodařilo více než šest měsíců najít vhodné osvojitele, i když byly nahlášeny v centrálním registru dětí vhodných k umístění do náhradní rodiny. V článku 1 Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení se praví: Cílem této Úmluvy je: vytvořit záruky toho, aby se mezinárodní osvojení uskutečňovala v nejlepším zájmu dítěte a respektovala jeho základní práva uznávaná mezinárodním právem, a) vytvořit systém spolupráce mezi smluvními státy zajišťující, aby byly tato záruky respektovány, a tak se předcházelo únosům, prodeji a obchodováním s dětmi b) zabezpečit ve smluvních státech uznávání osvojení uskutečněných v souladu s Úmluvou MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., s

25 Zprostředkování mezinárodního osvojení lze provést jen v případě, že dítě je osvojitelné, tedy: Rodiče dali souhlas s osvojením dítěte neznámými osvojiteli. Tento souhlas mohou dát rodiče nejdříve po šesti týdnech od narození dítěte. Souhlas musí být písemně učiněn před soudem nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti. O zbavení rodičovské zodpovědnosti rozhoduje soud, rodiče jsou procesní stranou řízení. Soud rozhodl o kvalifikovaném nezájmu rodiče dle zákona o rodině. Rodiče dítěte nejsou známi. Jedná se o osiřelé dítě bez dalších příbuzných. Rodiče byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo byli ve způsobilosti k právním úkonům omezeni. 18 V České republice se důsledně uplatňuje princip subsidiarity mezinárodních osvojení. Osvojit lze pouze ty děti, pro které se nepodaří nalézt vhodnou rodinu na území našeho státu. V rámci České republiky se pro dítě zprostředkovává náhradní rodinná péče v období šesti měsíců od okamžiku, kdy je dítě osvojitelné. I po uplynutí této doby zůstává nadále prioritou vyhledání rodiny pro dítě v České republice. Dítě je již současně zařazeno do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení v cizině. Musím zde zmínit případ dítěte, které bylo nahlášeno u Úřadu k mezinárodnímu osvojení. V rámci České republiky se však současně přihlásili žadatelé, kteří měli zájem o jeho převzetí do své péče. Dítě v zařízení navštívili, ale od osvojení nakonec ustoupili, protože se jednalo o dítě s typickými romskými znaky. Tím se doba, kterou bylo dítě nuceno strávit v dětském domově, opět značně prodloužila. Žadatelé se s žádostí o osvojení nezletilého dítěte obrací na Úřad prostřednictvím ústředního orgánu ve státě svého bydliště. Jako přílohy jsou povinni předložit: vyplněný dotazník, zprávu o sociálním šetření, kterou vypracoval příslušný sociální pracovník, doklad o psychologickém vyšetření žadatelů včetně vyšetření se zaměřením na odhalení 18 [online] [cit ]. Dostupný z WWW: >. 21

26 případné psychopatologie, zdravotní vyšetření žadatelů, schválení žádosti o osvojení. Dále je třeba doložit písemný souhlas s prováděním kontrol dítěte v termínech stanovených Úřadem, osvědčení o bezúhonnosti žadatele, rodný list, oddací list, doklad o zaměstnání, potvrzení příjmů, fotodokumentaci, tzn. fotografie žadatelů a jejich bytových podmínek. V přílohách musí být výslovně uvedeno, že žadatelé jsou vhodní a způsobilí k osvojení podle práva přijímacího státu. Musí také obsahovat charakteristiku dítěte, o které jsou schopni žadatelé kvalifikovaně pečovat. Žádosti a přílohy musí být předloženy v úředně ověřeném českém překladu. V souvislosti s tragickou událostí, kdy došlo ke smrti nezletilého Erika, který byl svěřen do preadopční péče švédským žadatelům, byla v loňském roce na několik měsíců mezinárodní adopce pozastavena. Erik byl předán do péče osvojitelů dne z kojeneckého ústavu v Brně. V lednu 2006 chlapec zemřel na následky těžké nemoci, při níž nebyl včas převezen k lékařskému ošetření. Adoptivní rodiče byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Na základě příkazu Ministerstva práce a sociálních věcí byla následně Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně vypracována nová, zpřísněná metodika pro posuzování žadatelů o osvojení dítěte z České republiky. Nová metodika vypracovaná pro zahraniční osvojení byla pro všechny, kteří se na mezinárodní adopci podílejí, prezentována na Diskusním soustředění pracovníků kojeneckých ústavů, dětských domovů a dětských center v Praze dne Stejně podrobně, jako jsou vedeny záznamy o žadatelích o mezinárodní adopci, jsou také vedeny u Úřadu spisy dětí vhodných k umístění do zahraničí. Na základě odborného posouzení provede Úřad výběr konkrétních žadatelů tzv. matching. Písemně oznámí žadatelům, že byli vybráni jako osvojitelé k určitému dítěti. Poskytne jim informace o zdravotním stavu dítěte včetně fotografií a psychologického vyšetření. Pokud se žadatelé rozhodnou seznámit s dítětem, sjedná Úřad po dohodě se zařízením, ve kterém je dítě umístěno, termín návštěvy žadatelů. Žadatelé jsou poté povinni s dítětem v tomto zařízení strávit sedm až deset dnů. Seznámení s dítětem je kromě pracovníků zařízení přítomna také pověřená sociální pracovnice z místa bydliště dítěte. O průběhu návštěvy je odborným personálem dětského domova následně vypracována zpráva o průběhu návštěvy, která je odeslána Úřadu v Brně. 22

27 Pokud dojde ke spontánnímu navázání vzájemného kontaktu mezi dítětem a osvojiteli a ti se rozhodnou jej převzít do své péče, je zahájeno řízení o zahraniční osvojení. Úřad pro zprostředkování osvojení stanoví dítěti opatrovníka, který má možnost se k osvojení vyjádřit a také může nahlížet do spisů budoucích osvojitelů. Pro dítě musí být vyhotoven cestovní doklad. Vystavení cestovního dokladu zajišťuje příslušná sociální pracovnice z místa bydliště, nebo zařízení, ve kterém je dítě umístěno. Dítě musí být vyfotografováno podle platných požadavků na pasové fotografie. Cestovní doklad u takto malých dětí se vystavuje pouze na dobu jednoho roku. Do doby vyřízení právní problematiky osvojení dítě setrvává ještě v zařízení a žadatelé se vracejí zpět do své vlasti. Dále Úřad vydá Rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. Na základě domluvy se zařízením je stanoveno datum převzetí dítěte do péče budoucích osvojitelů. Ti se dostaví a zpravidla ještě několik dní pobývají společně s dítětem v dětském domově. Potom spolu odcestují. Proti podpisu jim jsou vydány veškeré doklady, lékařská propouštěcí zpráva, průkaz pojištěnce dítěte, očkovací průkaz, fotografie atd. Podle haagské úmluvy jsou povinny ústřední orgány přijímacího státu prošetřovat situaci v osvojitelské rodině a pravidelně o ní informovat úřad. Na základě zpřísněné metodiky se adoptivní rodina sleduje 48 měsíců. Zde je velký rozdíl oproti osvojitelským rodinám z České republiky, které po třech měsících tzv. preadopční péče podávají návrh k soudu na osvojení svěřeného dítěte. Jakmile soud o osvojení rozhodne, není již povinností příslušné sociální pracovnice tuto rodinu navštěvovat. Po šesti měsících umístění dítěte v přijímacím státě a po předložení tří zpráv o situaci v rodině a vztazích mezi dítětem a budoucími osvojiteli mohou tito osvojitelé podat žádost k úřadu o souhlas s osvojením do ciziny. O žádosti se rozhoduje ve správním řízení. O tomto řízení je informován opatrovník dítěte. Následné řízení o osvojení již probíhá v cizině. Jakmile dojde k osvojení, přijímací stát je povinen informovat stát původu, že osvojení bylo provedeno v souladu s haagskou úmluvou. 23

28 3 ROZHODOVÁNÍ V OBLASTI NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V náhradní rodinné péči je vždy nutné hledat pro konkrétní dítě co nejvhodnější formu péče a co nejvhodnější budoucí rodiče. Také dítě by mělo být vytipováno takové, aby je osvojitelé či pěstouni byli schopni a ochotni akceptovat. Podle Vágnerové můžeme při výběru žadatelů a jejich přiřazení k určitému dítěti využít zmíněnou pětici indikačních činitelů. 1. činitele právní do osvojení lze umístit dítě jen právně volné. Pokud není právně volné, jsme nuceni zvolit pěstounskou péči. 2. biofyzické faktory - riziko závažného geneticky podmíněného poškození dítěte by nemělo překročit 10 %. V případě vyššího ohrožení je vhodnější pěstounská péče. 3. vývojové činitele kojenecký věk je pro osvojení nejvhodnější. Věkovou hranicí pro osvojení je předškolní věk. Hranicí pro pěstounskou péči je věk 11 let. S tímto tvrzením se plně ztotožňuji. Z vlastní praxe mám zkušenost, že děti v kojeneckém věku bývají žadateli přijímány nejlépe a nalézt pro tyto děti vhodné rodiče bývá nejsnadnější. Naopak umístnění školního dítěte do náhradní rodiny představuje často značný problém. Vzájemné sžívání náhradních rodičů s těmito dětmi bývá v tomto případě již mnohdy velmi náročné. 4. sociální činitele pokud je dítě v kontaktu se svou biologickou rodinou, nelze uvažovat o adopci, pouze o pěstounské péči. 5. činitele situační dostupnost odborných služeb, léčebné a rehabilitační péče musí nutně ovlivňovat volbu určité lokality. Například výskyt alergenů v určité lokalitě, projevy rasismu a xenofobie v případě romských dětí budou kontraindikací a bude třeba hledat náhradní řešení. 19 V souvislosti s náhradní rodinnou péčí je třeba uvést, že děti, které přicházejí do náhradních rodin z ústavní péče, kde již zpravidla stráví kratší či delší dobu, přes 19 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profes : variabilita a patologie lidské psychiky. 3. vyd. Praha: Portál, s

29 veškerou snahu ošetřujícího personálu bývají často psychicky deprivované. Zanedbatelný není ani fakt, že již do ústavní péče přicházejí mnohdy velmi silně zanedbané ze svých původních rodin. Deprivací se v tomto smyslu rozumí strádání či dlouhodobé neuspokojování základních důležitých životních potřeb. Nemusí přitom jít o strádání fyzické. V ústavní péči se obvykle jedná o nedostatečné uspokojování potřeb duševních, citových, které jsou pro zdárný vývoj dítěte nepostradatelné. S tímto faktem by měli být náhradní rodiče již před přijetím dítěte seznámeni. Je vhodné, aby s odstraněním těchto důsledků byli rodičům i dětem v případě potřeby připraveni pomoci odborníci z řad psychologů, pedagogů, pediatrů a sociálních pracovníků. Jak uvádí Langmeier, jedním z činitelů ve vzniku psychické deprivace je tedy nedostatečný přívod podnětů sociálních, citových, ale i senzorických, k němuž dochází, žije - li dítě v situaci sociální izolace. 20 Dalším problémem je, dojde - li k přerušení již vytvořeného vztahu mezi dítětem a jeho nejbližším sociálním prostředím. To může nastat například při umístění dítěte do ústavní péče. Dítě je násilně odtrženo od matky nebo jiné osoby, která mu poskytovala citové uspokojení. Je známo, že odloučení dítěte od matky zejména v prvních třech až pěti letech může vést k narušení duševního vývoje dítěte a obvykle zanechává dlouhodobé následky v jeho osobnosti Sociální a psychické změny v rodině v souvislosti s osvojením Očekávání vytouženého dítěte do dosud bezdětné rodiny bývá všemi jejími členy prožíváno zpravidla velmi radostně. Okamžik předání dítěte a následná péče však klade velké fyzické a zejména psychické nároky jak na dítě, tak na osvojitele. Jak píše Zdeněk Matějček ve své knize Osvojení a pěstounská péče, nové vztahy jsou závažným zásahem do života dětí i náhradních rodin. Proto je zákonem 20 LANGMEIER, Josef, MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická deprivace v dětství. 3. dopl. vyd. Praha: Avicenum Zdravotnické nakladatelství, 1974, s

30 zajištěna nezbytná doba nejméně tří měsíců před rozhodnutím soudu, tzv. preadopční nebo předpěstounská péče k adaptaci dítěte a žadatelů na novou situaci. 21 Budoucím osvojitelům by mělo být od pracovníků zařízení, ve kterém je dítě dosud umístěno, poskytnuto co nejvíce přesných informací o dítěti o jeho zdravotním stavu, chování, návycích, režimu dne, na který bylo zvyklé, stravování, spánku, jeho hrách apod. Podle Archerové je nesmírně důležité alespoň nakrátko zachovat co nejvíce z obvyklého prostředí a zkušeností dítěte. 22 Tím může být dítěti zajištěna klidnější adaptace na nový domov. Veškeré změny by měly přicházet velmi pozvolna a opatrně. Zpočátku by si mělo dítě přivyknout pouze na matku a na otce. Střídání návštěv v počátečním období není vhodné a dítě značně psychicky zatěžuje. V prvních letech dítě potřebuje zejména kontinuitu a stálost režimových zvyklostí. Je třeba dát mu potřebné citové zázemí, které je velmi důležité pro získání pocitu bezpečí a pevné vazby ke svým osobám. Domov se mu stane domovem jen tehdy, pokud bude pro něj předvídatelný a neměnný a rodiče tu budou výhradně pro něj. V neposlední řadě stojí noví rodiče před životním rozhodnutím, zda a jak dítěti pravdu o jeho původu, biologické rodině, a tedy skutečnost, že jsou rodiči náhradními, sdělit, či zatajit. Odborníci se dnes shodují na tom, že je velmi důležité z hlediska hledání identity osvojeného dítěte, aby se pravdu o svém původu šetrně od nejbližších osob dozvědělo. Nejvhodnějším věkem pro přijetí takového sdělení se zdá být, dle četných zkušeností, předškolní věk. Dítě by před vstupem do školy mělo být s touto skutečností seznámeno, aby mělo čas se s ní vyrovnat. Rodiče mohou využít rady a pomoci jak psychologů, tak sociálních pracovníků, kteří mají v této oblasti bohaté zkušenosti. 21 MATĚJČEK, Zdeněk, et al. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd. 1. vyd. Praha: Portál, 2002, s ARCHEROVÁ, Caroline. Dítě v náhradní rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, s

31 Matějček uvádí tři hlavní zásady, které by při sdělení této informace měly být dodržovány. Ta první říká, že děti by měly o svém původu a o své rodině vědět alespoň tolik (nebo spíše víc), kolik vědí lidé v okolí. Neměly by být nikdy zaskočeny nějakým nečekaným, netušeným sdělením. Druhá zásada praví, že pravda, kterou se dítě dovídá, má odpovídat chápavosti dítěte. Třetí zásadou je, že pravda musí být sdělena tak, aby nikoho neurážela a nikoho neponižovala! 23 Na osvojitele je kladen velký úkol, aby dokázali svěřené dítě především psychicky přijmout, a tím se tak mezi nimi mohl rozvíjet vzájemný kladný citový vztah. V tomto vnitřním psychickém přijetí dítěte je ukryta podstata psychologického rodičovství. Rodiče se musí snažit přijmout nejen dítě, ale také sebe jako jeho nové rodinné vychovatele. Jde především o to, aby náhradní rodiče dovedli tyto možnosti k prospěchu dítěte i k prospěchu svému dostatečně naplnit. Hlavním předpokladem proto je, že musí svému novému postavení dobře rozumět. 23 MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní nevlastní a náhradní: Rádci pro rodiče a vychovatele. Praha: Portál, 1994, s

32 4 ROMSKÉ ETNIKUM V ČESKÉ SPOLEČNOSTI Romové jsou podle odhadů nejpočetnější etnickou menšinou na území České republiky. Jejich přesný počet není znám. Musíme spoléhat pouze na poslední sčítání lidu, které bylo provedeno v roce 2001, kdy se k romské národnosti přihlásilo jen občanů. Celkově počet romských spoluobčanů nepřesahuje 3 % z celkového počtu obyvatel naší země. Již v roce 1996 náš přední publicista Petr Příhoda napsal, že soužití s Romy představuje značný společenský problém, který je trvale podceňován a prakticky dosud velmi málo řešen. Jde o problém ekonomický, zdravotní, bezpečnostní, politický, ale nejvíce mravní. Podle Říčana, dokud Romové zůstanou tak jako dosud diskriminovanou, odstrkovanou, párijskou okrajovou skupinou, nebude tato republika vskutku demokratickým, ba ani právním státem. 24 V poslední době můžeme za velmi pozitivní jev české společnosti a vývoj směrem kupředu ve vztahu k romským spoluobčanům považovat to, že česká duchovní elita začala pociťovat vinu národa za současný český rasismus, útlak Romů v době komunismu, za jejich vyvražďování během války a těžký úděl v křesťanské Evropě. V současné době se často hovoří o charakteristických rysech romského způsobu života, kultuře, mentalitě a morálce. Je paradoxem, že ve skutečnosti z výše jmenovaného zbyly již jen trosky. Romové v dnešní společnosti žijí naprosto jinak, než tomu bylo v minulosti. Je to důsledkem toho, jak byli neustále nuceni k tomu, aby svůj způsob života přizpůsobili zvykům gádžů tedy bílých Putování romského etnika Za původní vlast Romů je považována Indie, kde patřili tito obyvatelé do nejnižší kasty. Matoušek uvádí, že jejich stěhování na východ, které začalo před deseti staletími, bylo pravděpodobně motivováno nemožností najít v původní vlasti dost zdrojů obživy ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, s MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s