Úvod do regionální politiky a regionálního rozvoje: o regionech. Centre for Analysis of Regional Systems cenars.upol.cz

Transkript

1 Úvod do regionální politiky a regionálního rozvoje: o regionech Centre for Analysis of Regional Systems cenars.upol.cz

2 Organizace výuky první polovina semestru (do ): přednášky Halás druhá polovina semestru (od 7. 4.): přednášky Toušek cvičení: dvě skupiny Kladivo dvě skupiny Opravil

3 Struktura přednášek region, hranice regionu, prostorová polarizace společnosti a perifernost (teorie) regiony jako cíle regionální politiky regionální disparity, regionální rozvoj, regionální politika vývoj ekonomických teorií a teorií regionálního růstu regionální rozvoj a regionální politika v EU regionální rozvoj a regionální politika v ČR stránka předmětu: přihlášení do moodlu: informace na cvičeních, prezentace z přednášek budou dostupné v moodlu

4 Literatura (základní) BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha, Karolinum, 2011 BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace. Praha, Karolinum, 2002 RAJČÁKOVÁ, E. Regionálny rozvoj a regionálna politika Európskej únie a Slovenska. Bratislava, UK, 2009 WOKOUN, R. a kol. Regionální rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha, Linde, 2008 Strategie regionálního rozvoje ČR Online, volně dostupná na internetu www stránky Regionální politika a regionální rozvoj v ČR pages/09-regionalni-politika.html

5 Region: z latinského regio tj. království, území, oblast

6 Vznik moderní geografie 19. století 1. polovina 20. století Přístupy k regionu klasická německá škola Alexander von Humboldt ( ): přírodověda, obecná FG a její vliv na lidstvo; autor rozsáhlého díla Kosmos Karl Ritter ( ): vedoucí první katedry geografie na světě, která byla založena v Berlíně; rozpracoval teorii geografického determinismu

7 Vznik moderní geografie (další přístupy) Přístupy k regionu Geografický posibilismus: hlavním představitelem je francouzský geograf Paul Vidal de La Blache ( ) odklon od determinismu zakladatel regionální geografie v dnešním slova smyslu geografii bere jako komplexní vědní disciplinu, region jako výsledek vzájemného působení FG a HG jevů

8 Vznik moderní geografie (další přístupy) Přístupy k regionu Geografický indeterminismus: hlavním představitelem je americký geograf Richard Hartshorne ( ) navazuje na P. V. de La Blache hovoří o nezávislosti člověka na přírodních podmínkách hybnou silou je člověk obdařený svobodnou vůlí záleží jen na něm, jak geografické prostředí využije

9 Region: z latinského regio tj. království, území, oblast první sociální, ekonomické a kulturní charakteristiky zemí (regionů) v závislosti od přírodních podmínek (deterministický přístup) Alexander von Humbolt, Karl Ritter - zájem geografů o regionální výzkum vzrostl na přelomu 19. a 20. století Paul Vidal de la Blache: posibilismus Richard Hartshorne: indeterminismus

10 Klasifikace regionů Regióny podle přesnosti a právního statusu vymezení: - konceptuální - legální Postmoderní pojetí regionu: subjektivní konstrukce a subjektivní charakter regionu (např. percepční region)

11 Definice regionů na základě teorie systémů - definitivní entita anebo část celku, t.j. celek uzavřený do sebe anebo celek orientovaný směrem ven na komunikaci s okolím Geometrické (matematické) vnímání regionu - spojitý plošný (dvojrozměrný) ohraničený útvar vymezený na základě jednoznačně stanovených kritérií Hranice - linie, které nám člení (rozdělují) geografický prostor na dvojrozměrné ohraničené území (na regiony)

12 Hranice nejen jako linie: Šindler: Hranice odděluje nejen zemský povrch, ale i podzemní a vzdušní prostor státu. Proto ji můžeme definovat jako hraniční plochu začínající uvnitř Země, protínající její povrch a oddělující vzdušný prostor státu. V současné době se za horní hranici vzdušného prostoru pokládá výška, kterou stát může efektivně kontrolovat a zabezpečit (technicky dostupná výška letu letadel). Hranice interagující s okolním prostorem: Paulov: Jestli že uvažujeme o prostorové diferenciaci a prostorové organizaci území, potom můžeme hranici chápat jako jejich produkt a zároveň i jako jejich generátor.

13 Státní hranice Šindler: Státní hranice je linie styku dvou sousedních států navzájem jich oddělující. Její podstata je v tom, že vymezuje územní svrchovanost jednotlivých států, nezasahování jiných států do záležitostí suverénního státu, a že odděluje teritorium jednoho státu od států jiných. V některých případech může oddělovat i území suverénního státu od oblasti nepodléhající suverénní moci žádného státu (např. volné moře).

14 Klasifikace hranic podle způsobu určení: konceptuální legální podle stupně propustnosti: otevřené částečně otevřené uzavřené podle genetických faktorů: antecedentní subsekventní překrývající (assekventní) reliktní

15 Stupně ekonomické integrace (Williams) 1. Spolupráce jader ekonomické aktivity a formování os spolupráce 2. Zóna volného obchodu 3. Celní unie 4. Společný trh 5. Hospodářská unie 6. Monetární unie 7. Hospodářská a monetární unie 8. Plná hospodářská unie (společné rozhodování, politická unie)

16 Schengenská dohoda přistoupení České republiky podepsaná 1985 Francie, Německo, Belgie, Nizozemí, Lucembursko Uskutečnění až od : Francie, Německo, Benelux, Portugalsko, Španělsko 1997: Itálie, Rakousko 2000: Řecko 2001: Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko 2007: Litva, Lotyšsko, Estonsko, V4, Slovinsko, Malta 2008: Švýcarsko 2009: Kypr 2011: Bulharsko, Rumunsko, Lichtenštejnsko

17 Schengen a Evropská unie

18 Schengen a Evropská unie Členské země EU, které jsou součástí Schengenu Členské země EU, které jsou součástí Schengenu částečně Země, které jsou součástí Schengenu a nejsou členy EU Členské země EU, která dosud nesplňují kritéria pro přijetí Schengenu Jiné země bez hraničních kontrol Zvláštní případ 22 zemí Velká Británie (od roku 2000) a Irsko (od roku 2002) v oblasti bezpečnosti a justice, hraniční a celní k ontroly si ponechaly Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko Kypr, Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko Monako, San Marino a Vatikán nejsou oficiálně součástí Schengenu, na jejich hranicích se uplatňují schengensk é dohody Andorra není součástí Schengenu, na hranicích zůstaly kontroly - občanům EU stačí pro vstup do země občansk ý průk az, ostatní musí mít platný pas

19 Eulerův diagram Evropy

20 Regiony jako statistické jednotky Nomenclature des Unités Territoriales les Statistiques, resp. Nomenclature Units of Territorial Statistic NUTS - od začátku 70. let 20. století ve státech tehdejšího společenství (dnes EU) - pětistupňový systém: - regionální úroveň: NUTS-1, NUTS-2, NUTS-3 - lokální úroveň: NUTS-4, NUTS-5 (od LAU-1, LAU-2 tj. Local Administrative Units) NUTS-2 základní územní jednotka pro aplikaci nástrojů strukturální politiky EU

21 Intervaly počtu obyvatel (jsou orientační): NUTS-1: NUTS-2: NUTS-3: Systém regionů NUTS v EU (28 států) počet obyv. rozloha NUTS-1: 98 5,2 mil. 45 tis. km 2 NUTS-2: 273 1,9 mil. 16 tis. km 2 NUTS-3: ,4 mil. 3,3 tis. km 2

22 Regiony NUTS-3 (EU-27)

23 NUTS v České republice a) LAU-2 (do r NUTS-5) obce (cca 6 250) b) LAU-1 (do r NUTS-4) okresy (76+1) c) NUTS-3 kraje (13+1) d) NUTS-2 sdružené kraje, resp. VÚSC (7+1) e) NUTS-1 území celé ČR (1) f) NUTS-0 území celé ČR (1) pozn. LAU Local Administrative Units

24 NUTS-2 v České republice NUTS-2 Praha: území hl. m. Prahy NUTS-2 Střední Čechy: Středočeský kraj NUTS-2 Jihozápad: Jihočeský a Plzeňský kraj NUTS-2 Severozápad: Karlovarský a Ústecký kraj NUTS-2 Severovýchod: Liberecký, Královehradecký a Pardubický kraj NUTS-2 Jihovýchod: Vysočina a Jihomoravský kraj NUTS-2 Střední Morava: Olomoucký a Zlínský kraj NUTS-2 Moravskoslezsko: Moravskoslezský kraj

25 NUTS-2 (sdružené kraje) a NUTS-3 (kraje) v ČR

26 Subregionální územní jednotky v ČR (mezi LAU-1 a LAU-2) pověřené obvody obcí s rozšířenou působností (ORP) vznikly , nahradily okresní členění (někdy se nazývají malé okresy); počet Praha pověřené obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (POÚ); počet Praha + 5 vojenských újezdů generelové jednotky pouze pro výzkumní účely; počet v minulosti (vymezoval Terplan); poslední vymezení v roce 2005 (ÚRS); počet 1424 obce se základními střediskovými prvky (pošta, škola, zdravotní zařízení, stavební a matriční úřad) a jejich zázemí

27 Základní ukazatele hodnocení úrovně regionů (indikátory perifernosti) - nejpoužívanějším ukazatelem je HDP HDP součet peněžní hodnoty výrobků a služeb vyprodukovaných a poskytnutých v jedné zemi (příp. jednom regionu) za účtovní období (zpravidla 1 rok); regionální HDP se snižuje o subvence na produkty HDP se většinou udává v přepočtu na 1 obyvatele pozor: existují mnohé rizika používání pouze HDP na měření ekonomické výkonnosti, resp. regionálních disparit

28 Základní ukazatele hodnocení úrovně regionů (indikátory perifernosti) HDP v paritě kupní síly používá se na srovnání v mezinárodním měřítku, jeho výpočet zahrnuje i ceny a objemy prodeje tovarů míra nezaměstnanosti hrubý měsíční příjem (na 1 obyvatele) další ekonomické, sociální a demografické ukazatele + syntéza ukazatelů

29 Hierarchické úrovně regionů, resp. ukazatelů pro hodnocení disparit lokální regionální nadnárodní až globální

30

31

32

33

34

35 Míra nezaměstnanosti (okresy k )

36 Bytová výstavba

37 Index lidského rozvoje (Human Development Index HDI) je vyjádřením kvality lidského života na základě skupiny ukazatelů střední délka života (25-85 let), ukazatele vzdělanosti, HDP na obyv. v paritě kupní síly ( $) při vzdělanosti bereme do úvahy gramotnost (0-100 %) a podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně (0-100 %) f(x) - f(min) HDI parc = f(max)- f(min) HDI = 1/3 (HDI SDŽ + 2/3 HDI G + 1/3 HDI ŠK + HDI HDP ) pozn. při HDP dáváme do výpočtu logaritmované hodnoty

38 Hodnoty HDI státy s vysokou úrovní lidského rozvoje (HDI 0,8) státy se střední úrovní lidského rozvoje (0,5 HDI < 0,8) státy s nízkou úrovní lidského rozvoje (HDI < 0,5) hodnoty HDI v roce 2009: Norsko 0,971 Austrálie 0,970 Island 0,969 Česká republika 0,903 (36. místo) Niger 0,340 počty států v kategoriích: 83; 75; 24 (spolu 182 států)

39 Index lidského rozvoje (HDI) 2009