OBSAH KONEC SVÌTA A BUDOUCÍ BLAŽENOST DINGIR PØIPRAVUJE JIŽ 10. ROÈNÍK VSTUPTE DO 10. ROÈNÍKU S NÍM. (Zdenìk Vojtíšek)

Transkript

1 KONEC SVÌTA A BUDOUCÍ BLAŽENOST Zdenìk Vojtíšek K èlovìku patøí pohled do budoucnosti, a tedy nadìje, nebo pøedevším díky nadìji je možné zvládnout pøítomné obtíže. A i kdyby se je zvládnout nepodaøilo, je tu zase nadìje, která èlovìka pøes potíže tohoto svìta pøenáší do oblastí, kde už žádné obtíže nejsou. Tyto lidské nadìje, které pøesahují obzor smyslové zkušenosti, jsou pojmenovávány a živeny v duchovních tradicích. Ty obsahují a èasto bohatì rozvíjejí své eschatologie, tedy nauky o posledních vìcech (øecky eschata ). A eschatologické nauky (spíše ale jen jejich nepatrná èást) jsou tématem posledního èísla èasopisu Dingir v jeho 9. roèníku. Na malé ploše (nebo více èasopisecký èlánek nedovoluje) srovnává eschatologie svìtových náboženství Ivan O. Štampach a shledává shody a rozdíly. V èlánku jde o nadìji jednotlivce (o tzv. individuální eschatologii) i o svìtové závìreèné události. Pro takové pojetí kolektivní (svìtové) eschatologie, v nìmž je oèekáván vìk nebo øíše pozemské blaženosti, se užívá pojem milenialismus. Tímto pojmem, základní typologií milenialismu a podobami mileniálních nadìjí se zabývá Zdenìk Vojtíšek v ústøedním èlánku tématu. Nìkteré mileniální nadìje jsou apokalyptické. V bìžné øeèi tento pojem odkazuje na katastrofy, podobné tìm, které jsou popsány v Apokalypse, v poslední knize køes anského Nového zákona. Apokalypsis je prvním slovem této knihy a znamená odhalení, odkrytí èi zjevení. Dramatické dìje, které byly zjeveny køes anu Janovi a které jsou v této knize obsaženy, mohou sloužit také jako nástroje sebepoznání. Tvrdí to ve svém èlánku psychoterapeut Prokop Remeš, který s tìmito pøíbìhy ve své praxi pracuje. Rozsah èasopisu dovolil podrobnìjší èlánky jenom o dvou významných mileniálních hnutích: Adam Fišer pøipomíná okolnosti vzniku køes anského adventního hnutí a sleduje jeho nejživìjší vìtev - Církev adventistù sedmého dne - až do souèasnosti. Profesor Univerzity Karlovy Vladimír Sadek zase krátce shrnuje mohutné židovské mesiášské hnutí Šabtaje Cvi. S tématem tentokrát souzní nejen rozhovor, v nìmž mariánské mileniální oèekávání pøedstavuje vydavatel a organizátor František Mráèek. Nebyl v tom žádný redakèní zámìr, ale k tématu se více èi ménì vztahují témìø všechny další èlánky tohoto èísla: mileniální oèekávání, spjatá s èeským národem, mìla mystièka Alma Excelsior, o níž pojednává èlánek na následujících stranách. Ze silného oèekávání brzkého druhého pøíchodu Krista vyrostlo hnutí uzavøených bratøí i hnutí Víry, o nichž se zmiòuje domácí rubrika. Mileniálními motivy je ale prodchnuta i dalajlamova mise na Západ, zmínìná v rubrice události. Tak bychom mohli pokraèovat, ale i z tohoto výètu je jasné, že s milenialismem se mùžeme setkat doslova na každém kroku. Po pøeètení tohoto Dingiru si to možná budeme trochu více uvìdomovat. n PhDr. Zdenìk Vojtíšek (*1963) je odborným asistentem na Husitské teologické fakultì UK a šéfredaktorem èasopisu Dingir. DINGIR PØIPRAVUJE JIŽ 10. ROÈNÍK a stále má co øíci: pracuje na èláncích o hnutí Hare Krišna, o souèasné èeské mystice, o fundamentalismu, o Theosofické spoleènosti a jejích dìdicích, o hnutí Víry a o mnoha dalších fenoménech souèasné náboženské scény. Objednávky ètvrtletníku DINGIR vyøizuje zásilková služba SEND ( , administrace@send.cz). VSTUPTE DO 10. ROÈNÍKU S NÍM OBSAH Konec svìta a budoucí blaženost (Zdenìk Vojtíšek) Ve znamení filadelfické kultury (Robert Bezdìk) Zahranièí Ruská pravoslavná církev v zahranièí (Karel Spal) Špatný zákon kazí dobré mravy (Zdenìk Vojtíšek) Z domova Boží muž Ulf Ekman (Leoš Kyša) Skuteènì uzavøení (Pavel Hanych) Téma Konce a zaèátky v náboženstvích svìta (Ivan O. Štampach) Nadcházející vìk blaženosti (Zdenìk Vojtíšek) Hlubinnì analytický výklad Apokalypsy (Prokop Remeš) Jsou adventisté ještì adventisté? (Adam Fišer) Falešný mesiáš Šabtaj Cvi (Vladimír Sadek) Rozhovor Po velkém trápení pøijde š astná epocha Rozhovor s Františkem Mráèkem (Martin Koøínek, Miloš Mrázek a Vojtìch Tutr) Info-servis Události Recenze Reflexe Dopisy

2 Zodiakální škola Almy Excelsior - moravská varianta Steinerovy antroposofie VE ZNAMENÍ FILADELFICKÉ KULTURY Robert Bezdìk Na pøelomu 20. a 30. let 20. století vznikla v Boskovicích esoterní náboženská skupina s názvem Zodiakální škola. Její zakladatelka psala pod spirituálním pseudonymem Alma Excelsior. Svou duchovní nauku koncipovala pøedevším na základì antroposofie Rudolfa Steinera. Jednotlivé antroposofické pøedstavy doplnila vlastními duchovními vizemi a prožitky a ve shodì s nimi je také interpretovala. Své stoupence má Alma Excelsior v rámci Zodiakální školy i mimo ni také v souèasnosti. Mediálnì nejznámìjší osobností z prostøedí této skupiny byl (a zøejmì ještì stále je) bývalý moderátor pøedpovìdi poèasí Ján Zákopèaník. Z veøejnì publikujících osob se k odkazu Almy Excelsior hlásí František Venzara a Karel Funk. I oni však zmiòují pouze vybrané aspekty její nauky. Vìtší èást uèení i rituálù Zodiakální školy je stále pøed veøejností utajována z obavy pøed nepochopením, zkreslováním èi zesmìšòováním. Alma Excelsior Alma Excelsior se narodila jako Marie Formánková 2. listopadu 1887 v Brnì. V roce 1906 se provdala za profesora brnìnského gymnázia Jana Kubištu. Manželství se však pro ni stalo utrpením, uvažovala dokonce o sebevraždì a pozdìji tuto svou životní periodu charakterizovala jako mystickou smrt. Po manželovì úmrtí v bojích první svìtové války se rozhodla vìnovat výtvarné èinnosti. Své malíøské schopnosti zaèala v roce 1918 rozvíjet pod vedením kyjovské akademické malíøky Marie Gardavské ( ). Obì ženy se na podzim roku 1918 pøi spoleèném duchovním zážitku na Hostýnì sblížily a zaèaly spoleènì žít v Boskovicích. Zde také Alma Excelsior získávala své první významnìjší duchovní vize, zaèala psát své knihy a pùsobit jako duchovní uèitelka pro postupnì se rozrùstající kruh žákù. V roce 1927 Gardavská Almu Excelsior opustila, nebo nesouhlasila s interpretací jejích vizí a další soužití se ukázalo jako nemožné. V témže roce se Kubištová sblížila s pøíznivcem svého uèení Janem Dlabalem, který se postupnì v rámci systému nauky stával stále dùležitìjší osobou. Alma Excelsior zemøela 29. èervence 1956 v Brnì. 1 Alma Excelsior. Alma Excelsior za svùj život napsala celkem nìkolik desítek rùznì rozsáhlých prací. Nebyly ovšem publikovány veøejnì, nýbrž její pøíznivci je rozmnožovali v desítkách kusù jako èíslované strojopisy pro vlastní potøebu. Teprve v 90. letech vydal František Venzara knižnì tøi její tituly. 2 Spisy Almy Excelsior lze podle obsahu rozdìlit do nìkolika okruhù. Pro poznání nauky Zodiakální školy jsou dùležitá pøedevším pojednání o stvoøení, vývoji a struktuøe svìta a èlovìka. Tento okruh èasto bez výraznìjších zmìn pøejímá a kopíruje pøíslušná spirituální schémata teosofie a antroposofie. Dalším nosným tématem nìkolika strojopisù je význam èeského národa a zdejšího geografického prostoru pro nastávající duchovní epochu. I zde je inspiraèním zdrojem antroposofie, konkrétnì Steinerova dílèí zmínka o významné spirituální úloze Slovanù v budoucnosti. K pochopení myšlenkového svìta Almy Excelsior je také dùležitá skupina spisù, jejímž obsahem jsou její vlastní duchovní vize a prožitky. Menší poèet strojopisù obsahuje modlitby, mantry, magické prùpovìdi a popisy urèitých rituálù pro stoupence Zodiakální školy. Vìtšina titulù se ovšem vìnuje znaènì detailním popisùm jednotlivých oblastí zodiakálního systému a pùsobení zdejších duchovních bytostí v souvislosti s duchovním vývojem žákù školy. Tyto práce s výraznými astrologickými asociacemi fakticky jen doplòují a rozšiøují základní témata pøedchozích zmínìných okruhù. Nìkteré spisy Almy Excelsior jsou výraznì didaktické, kladou dùraz na systematické výèty a formálnì se blíží vìdeckému stylu. Jiné jsou plné poetického patosu a barvitých fantastických obrazù. To platí obzvláštì o vizionáøsky zamìøených spisech. Celkovì jsou tyto spisy èasto zahlceny vzájemnì nesouvisejícími informacemi. Autorka mnohdy odbíhá od hlavního tématu a dìlá odboèky takovým zpùsobem, že velmi znesnadòuje orientaci v daném díle. Specifické dílo Almy Excelsior si v èeských zemích našlo sice øadu pøíznivcù, ovšem mezi ostatními esoteriky se pøíliš dobré reputaci netìší. Za všechny je možné citovat názor popularizátora hermetických nauk Milana Nakoneèného: Autorka (Alma Excelsior) byla osudem tìžce zkoušená a nepochybnì povahovì ušlechtilá žena, ale její literární projevy jsou fantasmagorie, obsahující nespojené fragmenty z rùzných esoterických systémù. 3 Také èeští antroposofové její názory vesmìs odmítají nebo zcela ignorují. Tajná duchovní vìda Alma Excelsior charakterizovala svou nauku jako tajnou èi duchovní vìdu. Definovala ji jako zkoumání duchovních zákonù 110

3 neviditelného (nadsmyslového) svìta, jenž svým pùsobením umožnil vznik a vývoj svìta viditelného (zjevného). Exaktní vìdu pokládala za svého druhu ménìcennou, protože vychází pouze z lidských zkušeností a chybí jí hlubší pøesah. Pøíliš prý pracuje s pouhými hypotézami a pøedpoklady, zatímco duchovní vìda získává pøímé poznání z duchovních svìtù bez pokusù. Jako formy spojení s duchovními svìty rozlišovala po vzoru Steinera imaginaci v podobì vidìní obrazù, inspiraci jako slyšení Slova od duchovních bytostí a intuici ve smyslu vnímání duchovních tvùrèích sil. Orgány duchovního poznání oznaèovala Alma Excelsior stejnì jako teosofové a antroposofové pojmem lotusy (nikoli lotosy) a podrobnì propracovala rùzná schémata jejich vývoje a pùsobení. 4 Alma Excelsior stejnì jako Steiner vìøila, že k opakovaným vtìlením nedochází pouze u živých bytostí, ale také u planet. Minulá i budoucí vtìlení Zemì v celkovém poètu sedmi nazývala kosmickými dny. Sedm kosmických dní a šest nocí (pauzy mezi jednotlivými vtìleními) tvoøí jednu Manvantaru. Sedm tìchto celkù zase dává dohromady jednu Manumanvantaru se ètyøiceti devíti dny a toto seskupování do stále rozsáhlejších celkù pokraèuje opakovanými násobky èísla sedm až k jedné Taovestromanvantaøe. Tìch je opìt sedm a jedna se skládá z kosmických dnù. 5 Alma Excelsior tak oproti Steinerovi nastínila ještì mohutnìjší obraz kosmických dìjin, který ovšem už dále nespecifikovala. Pantakl èili velká peèe kontrolních Geniù hierarchických bytostí domù Kozoroha. Pantakly v Zodiakální škole pøedstavují peèetì, støežící vstup do urèitých duchovních úrovní. Jde o magické obrazce, které se používaly pøi rituálech a také k ochranì èlenù školy. Svými pøesnými výèty trvání jednotlivých epoch a jejich množstvím se spíše blíží teosofickým a indickým kosmologickým pøedstavám. V souèasné (v poøadí ètvrté) zemské inkarnaci rozlišovala Alma Excelsior opìt jako Steiner sedm hlavních dob: v minulosti - polární, hyperborejskou, lemurskou, atlantskou, v souèasnosti - árijskou, a v budoucnosti dobu sedmi peèetí a dobu sedmi pozounù. Oznaèovala je jako zemské epochy. U páté doby dala pøednost staršímu teosofickému oznaèení árijská místo Steinerovy doby poatlantské. V jejím rámci stejnì jako Steiner líèila vývoj od indické kultury pøes perskou, egyptskou, latinskoøeckou až po anglo-sasko-germánskou. Zatímco však Steiner poèítal s existencí této kultury až do roku 3 573, Alma Excelsior už byla pøesvìdèena o zaèátku šesté kultury v rámci árijské doby. Oznaèovala ji vìtšinou jako Filadelfickou kulturu Slovanskou. Poèátek této slovanské epochy spojila Alma Excelsior s konkrétní historickou událostí prohlášení samostatnosti malých evropských národù na kongresu v americké Philadephii 23. øíjna Apokalyptickou peèe šesté kultury zde mìl svým projevem zlomit první èeskoslovenský prezident Tomáš Garrigue Masaryk. 6 Cílem této kultury má být rozvinutí slovanského impulsu sbratøení národù a ustanovení království božího na zemi jako projevu svobody a míru. Církev ve Filadelfii, uvedená ve Zjevení Janovì, 7 má pøedstavovat duchovní nauku této doby, jejíž podstatou je sbratøení všech ve vìdomí Všelásky. Zatímco rysem pøedchozí kultury bylo racionální myšlení, nyní nastává období lásky. Slované mají pro tuto úlohu vzhledem ke svým pøedchozím inkarnaèním zkušenostem nejvhodnìjší povahu, která se vyznaèuje poddajností, mìkkostí i nadšením. 8 V Èechách a na Moravì byly podle Almy Excelsior uchovány ojedinìlé duchovní síly, které se vztahují k prasemitskému etniku, jež stálo i podle Steinera u zrodu nynìjší doby árijské. Tuto kontinuitu mìlo ztìlesòovat dlouhotrvající židovské osídlení obzvláštì v Praze a Boskovicích. Mezi židovské obyvatele Boskovic se dokonce mìli inkarnovat strážci Archy úmluvy a nìkteøí starozákonní proroci. Také lva z èeského státního znaku vnímala v souvislosti se zodiakálním znamením Lva, které má vládnout souèasné zemské inkarnaci. Tvar lva nacházela i v reliéfu tehdejší ÈSR, jehož ocas v podobì Podkarpatské Rusi mìl smìøovat do oblasti jižního Ruska, jako místa Božská hierarchie podle Almy Excelsior. zrodu pøíštího duchovního centra. Èechy pak mají být pøímoøskou výspou nastávající slovanské kultury, protože západní Evropa bude zaplavena vodou stejnì jako kdysi Atlantida. 9 Alma Excelsior ve svých spisech také vylíèila znaènì komplikovaný systém duchovního svìta s množstvím rùzných, vzájemnì se prostupujících, úrovní. V nich mají žít rozmanité duchovní bytosti, jejichž vzájemné hierarchické vztahy jsou neménì složité a nepøehledné. Jejich jména jsou èasto neobvyklými složeninami, pøevzatými z rùzných náboženství a jazykù. Nejvýše stojí odvìké bytí Augmohathátor (AUGM), neboli ohnivé Tao, 10 které se rozdìlilo z neviditelného centra do sedmi Trojplamennù. Tìchto sedm duchù èi synù AUGM nazvala jménem Vestrojáhve. V každém z nich je pøítomná trojpodstata božské trojice - Otce, Matky a Ducha svatého. Sedmým synem AUGM, stvoøitelem jedné sedminy naší èásti vesmíru, je Vestrojáhve Zakaj (VJZ). Alma Excelsior také èasto zmiòovala postavu Pistis-Isis-Peri Sophia, která ztìlesòovala urèitý nižší božský projev a mateø ský princip. Jméno Pistis pøedstavuje aspekt moudrosti, Isis lásky a Peri síly. Oznaèovala ji také jako zodiakální pannu a božskou duševní bytost. Cítila se s ní zøejmì bytostnì spøíznìna, nebo P. I. P. Sophia ji také èasto provázela jako spirituální vùdce duchovními svìty a vizemi. V kosmologic- 111

4 nìkdo oznaèuje za jakéhosi vedoucího žákù, bývá to vìtšinou jen nezvládnutí osobních ambicí. Každý žák má pracovat samostatnì. Jen v nìkterých oblastech pùsobí organizaèní vedoucí kvùli praktickým èinnostem (kopírování textù), kteøí však s duchovním vedením nemají nic spoleèného. Èlenové si navzájem mohou pomáhat a vysvìtlovat rùzné aspekty nauky, ale žádné pravidelné organizované schùze se nepoøádají. Vìtšinou se po dohodì konají jen obèasné informativní schùzky starších žákù pro nové. Jedno ze základních pravidel nauky má znít: Nevidìni a neslyšeni, nepoznáni a nectìni budeme dennì pracovat od svého oltáøe ve prospìch lidstva Signatury Zodiakální školy. Signatura (signum) je jakýsi podpis èi identifikaèní znak jednotlivých duchovních bytostí, prostøednictvím nìhož je možné tyto bytosti vyvolat. 1 - Tabulka magických sigen planetárních sedmi planet kosmického zøízení; 2 - Tabulka magických sigen planetárních vládcù, planetárních Geniù pìti planet makrokosmických a 3 - Tabulka magických sigen planetárních duchù Formy, Geniù pìti planet makrokosmického zøízení. kých schématech Almy Excelsior se však také hojnì objevují rùzní Jáhvové, Géniové, Amenové, ale též Bódhisattvové èi Buddhové. Vìtšinou vystupují ve skupinách po dvanácti nebo dvaceti ètyøech a žijí v rùzných sférách duchovního svìta. 11 Zodiakální škola Zodiakální škola vždy pùsobila ve skrytosti pøed vnìjším svìtem. Je proto velmi obtížné zjistit cokoli o formì a obsahu její èinnosti z minulosti i souèasnosti. Ze spisù Almy Excelsior lze vyèíst jen nìkteré torzovité údaje. Ústøedí Zodiakální školy bylo v Boskovicích, kde Alma Excelsior žila, pøednášela a organizovala veškerou èinnost. Obèas pøednášela i v Brnì. Èlenové školy zøejmì pøedevším studovali její spisy, úèastnili se jejích pøednášek a spoleèných i individuálních rituálù a modliteb. V rámci školy existovalo podobnì jako v jiných esoterních skupinách nìkolik stupòù výuky a zasvìcení. Bìhem druhé svìtové války vnìjší èinnost školy ustala a konaly se obøady za ochranu žákù a jejich rodin a za mír. Pøíchod ruských vojsk byl uvítán jako potvrzení vítìzství slovanské kultury nad germánskou. Rok 1948 a nástup komunismu byl ovšem opìt vnímán jako nové ohrožení nauky. Po roce 1948 se kontakt autorky se žáky omezil, nebo Alma Excelsior byla údajnì hlídána a vyslýchána státní bezpeèností. Po smrti Almy Excelsior se její spisy tajnì pøedávaly, ruènì opisovaly i vázaly do knih. K 20. kvìtnu 1996 se oficiálnì u èeského Ministerstva vnitra zaregistrovala organizace pod názvem Vìdecká duchovní spoleènost Zodiakální škola jako neziskové zájmové sdružení se sídlem v Boskovicích v Tyršovì ulici è. 11. Podle vyjádøení Karla Funka 12 je celá nauka Zodiakální školy v souladu s Poøadem školení koncipována do jednotlivých roèníkù èi okruhù, které se mají dodržet a nepøedbíhat, aby bylo zabránìno nepochopení. Nauka je stavìna tak, že k oèistným praktikám na urèité období (okruh) se ètou pøíslušné knihy. Ani v jejich ètení by se nemìlo pøedbíhat bez pøedepsané práce na sobì. Pøi pøijetí do školy by mìl být zasvìcujícímu udìlen souhlas z duchovního svìta se zasvìcením zájemce. Protože ale vìtšinou chybí spolehlivý kontakt nahoru, je nutné aspoò opakovanì vznášet prosby a èekat na nìjakou nápovìdu, tøeba v podobì pøekážky, která se zájemci postaví do cesty v den, kdy mìl být pøijat. Zodiakální škola jako instituce prý vlastnì ani neexistuje. Jednotliví žáci pouze pøedávají uèení dalším, pokud to uznají za vhodné. Poèet žákù lze tìžko odhadnout, protože existují mnohé vìtve, o kterých druzí nevìdí. Žádná centrální evidence není vedena. V období komunismu byly žákù øádovì snad desítky, nyní možná už stovky. Znají se navzájem spíše jen z urèitého regionu, aby si pomáhali v opatøování pøíslušných materiálù. Skuteèné centrum je pouze v duchovním svìtì. Pokud se prý obèas František Venzara Na poèátku 90. let zaèal vybrané èásti uèení Almy Excelsior veøejnì popularizovat František Venzara. Narodil se v roce 1926 v Domašovì nad Bystøicí, vystudoval práva a jako podnikový právník byl také zamìstnán až do okamžiku, kdy podepsal Chartu 77. Poté pracoval až do dùchodu manuálnì na stavbách silnic. V souèasnosti žije ve Štìpánovì u Olomouce. Po rodièích byl pùvodnì registrovaný katolík, ale po seznámení se s uèením Almy Excelsior øímskokatolickou církev opustil. Sám tvrdí, že Almu Excelsior osobnì neznal a s jejími spisy se seznámil u svého souseda, od nìhož je také získal. Pozdìji prý poznal nìkteré starší žáky Almy Excelsior. Po urèité dobì však zjistil urèité nesrovnalosti mezi naukou a skuteènou situací nìkterých žákù a kontakty se èleny Zodiakální školy pøerušil. 13 Vedle popularizace spisù Almy Excelsior zaèal v regionálních novinách, na Internetu i v samostatných publikacích prezentovat také své vlastní myšlenky. Jako organizaèní základnu pro šíøení svých názorù založil roku 1990 dobrovolnou spoleèenskou organizaci Sdružení pøátel morálního Zákona (SPMZ) se sídlem v Pøerovì a pozdìji ve Štìpánovì. Cílem organizace má být studium pøírodního morálního zákona a uplatòování získaných poznatkù v praxi, zejména na základì køes anského uèení. Sdružení chce být etickým svazem zájemcù o novì vznikající slovanskou kulturu a její svìtový názor. V konkrétní spirituální rovinì chce pøispìt k vítìzství vyššího já (ducha) nad nižším pudovým já (duší) u èlovìka. Èlen SPMZ nesmí pít alkohol, kouøit a užívat drogy. Mùže být ateista nebo libovolného vyznání, ale musí uznávat existenci pøírodního morálního zákona. Pøed- 112

5 nostnì je však SPMZ urèena duchovnì vyspìlým jedincùm, kteøí mají za svùj osobní vzor Ježíše Krista, uznávají reinkarnaci a nesmrtelnost lidského ducha a jedí bezmasou stravu. V budoucnu chce SPMZ k efektivnìjšímu prosazení svých zámìrù vytvoøit Vysokou školu MZ a Ústav MZ se sídlem v Olomouci. 14 Pro vydávání pøevážnì svých vlastních prací, kterých je od poèátku 90. let již nìkolik desítek, zøídil Venzara vydavatelství Svìtlo pravdy morálního Zákona. Jeho publikace jsou drobné brožury, které mají èasto jen nìkolik stran. Vìtšinu z nich je také možné najít na jeho internetových stránkách. 15 Jednotlivé tituly se svým obsahem od sebe vìtšinou pøíliš neliší. Jde pøedevším o rùzné opakující se obecné morální výzvy, kritiku soudobých spoleèenských pomìrù ve svìtì a pøedevším u nás a prezentaci vlastní alternativy spoleènosti, žijící podle Morálního zákona. V mnoha svých pracích se Venzara zabývá poselstvím bible, kterou samozøejmì interpretuje v souladu s uèením Almy Excelsior a svými názory. Obecné aspekty spirituálního uèení Almy Excelsior jen struènì shrnuje, aniž by jeho podobu nìjak doplòoval èi mìnil. Stejnì jako ona klade dùraz na význam poèínající slovanské duchovní kultury. Karel Funk K odkazu Almy Excelsior se v souèasnosti také hlásí Karel Funk (*1948), který tak ovšem na rozdíl od Venzary neèiní pøíliš otevøenì a zjevnì. Funk je inženýrem ekonomie a v souèasné dobì pracuje jako øeditel sociálnì-zdravotního zaøízení pro seniory v Písku. Koncem 60. let se zaèal zabývat východními náboženskými naukami. V letech byl žákem v ášrámu tibetskoindického zamìøení Eduarda Tomáše v Jílovém u Prahy. U Tomáše se také pøi pøepisování rùzných knih seznámil s uèením Františka Drtikola a stal se jeho posmrtným žákem. Dnes svùj zájem o Drtikola vnímá jako období pøechodu ke kristusovsko - mariánské cestì. Jednotlivé etapy svého vývoje nyní sám interpretuje jako opakování rùzných fází náboženského vývoje svìta ve svém životì, které prožil, aby sám na sobì poznal principy tohoto vývoje. Funk byl spolu s Ludvíkem Procházkou hlavním redaktorem èasopisu Gemma, který vycházel jako mìsíèník v letech a byl orientován pøedevším na problematiku jógy, parapsychologických fenoménù, transpersonální psychologie a antroposofie. 16 Funk ve svých knihách dává pøedevším najevo své sympatie k antroposofii. Zároveò však také prohlašuje, že je tøeba vykroèit pod vedením slovanského nebe a jeho zasvìcovatelù dále za Steinera v jím pøedpovìzeném smìru a oprostit se od netvùrèí pøíchylnosti k jeho odkazu v germánském duchu. V tomto a mnoha podobných výrocích dává nepøímo najevo svou vazbu na Zodiakální školu. Jejím stoupencem je od roku 1974, i když, jak sám uvádí, na rozdíl od øady žákù se neuzavírá i jiným Modlitba magického kruhu Vìèný Bože, Všemohoucí Trojjediný Otèe Všehomíra, vyslyš nás. Posvì obøad, který konáme. Mocí tvého køíže budiž nám poskytnuta ochrana v naší duchovní práci. AMEN Vìèná Matko kosmická, Lve jódy, i ty Kriste, provázejte naši práci požehnáním své božské Lásky! Dovolte, abychom byli zaøazeni do magického kruhu Lásky, který tvoøí øetìz pøedávání duchovních sil mezi námi a všemi bytostmi nebeskými - buòkami Božského tìla. AMEN Všemohoucí Osvìtiteli a dárce poznání, duše svatý, El Jevo, vyslyš nás Naplò nás silou svého osvícení. Pomoz nám, abychom chápali skryté síly makrokosmu a uvìdomili si jejich pùsobení ve svém mikrokosmu. AMEN Vzýváme Vás hierarchické Mocnosti Zodiaku, vyslyšte nás Pomáhejte nám v díle sebeoèisty a sebeposvìcení! AMEN Vzýváme Vás Andìlé, Archandìlé, Archeové, Mocnosti, Síly, Vládcové, trùnové, Cherubíni, serafíni, svatí a svìtice boží, proroci a vyznavaèi - duchové Manasu, Muèedníci duchové Buddhi, Nevinní duchové Átmanu, vyslyšte a posvì te nás! AMEN Alma Excelsior, Mantrické modlitby obøadní. Pøíruèka ke všem obøadùm, Boskovice 1947, s smìrùm, nevystupuje sektáøsky ani fanaticky, ba ani jako reprezentant nìèeho vyššího. 17 V jeho knihách o této vazbì kromì øady shod v obsahu nauky svìdèí i èetné citace ze spisù Almy Excelsior, u nichž ovšem jako zdroj uvádí pouze prvorepublikové samizdaty, autorku prvorepublikových úvah nebo esoterní slovanská zasvìcení. 18 n Poznámky 1 ALMA EXCELSIOR, O svìtovém názoru budoucnosti pro šestou, filadelfickou kulturu, Pøerov: SPMZ 1990, 4 s ; ALMA EXCELSIOR, O reinkarnaci, karmì a o posmrtném životì èlovìka v kámaloce, Štìpánov u Olomouce: SPMZ 1991, s Jde o tituly uvedené v pøedchozí poznámce a knihu Vývoj sedmi principù èlovìka z hlediska 6. kultury árijské, filadelfické, Pøerov: SPMZ Brožura O svìtovém názoru budoucnosti pro šestou, filadelfickou kulturu je struènou kompilací z nìkolika spisù Almy Excelsior. 3 NAKONEÈNÝ, Milan, Novodobý èeský hermetismus, Praha: Vodnáø 1995, s ALMA EXCELSIOR, Modrá éra, Boskovice 1947, s , ALMA EXCELSIOR, Esoterní klíèe k nauce svaté Trojice a k impulsu kultury slovanskéfiladelfické. Vývoj sedmi principù èlovìka z hlediska šesté kultury Arijské, Boskovice 1934, s. 4, 20, 40-46, ALMA EXCELSIOR, Zasvìcovací mysteria cesty AUGM. Neotaoétery AUGM, Boskovice 1947, s ; O reinkarnaci, s Masaryk byl podle Almy Excelsior významnou èeskou duchovní postavou, která v pøedchozích dvou inkarnacích žila jako J. A. Komenský a J. Hus. Alma Excelsior dokonce Masarykovi vìnovala samostatný spis: Strážnému duchu èistého lidství T. G. M., Boskovice Zjevení 3, 7. Podle této interpretace pøedstavuje jednotlivých sedm andìlù církví ze Zjevení Janova sedm jednotlivých kultur árijské doby a jejich nauku. 8 Esoterní klíèe...,s. 1-2, 21, 30-31; O svìtovém..., s ALMA EXCELSIOR, Cesta ohnì III. Tajemství køtu Trojplamene, Boskovice 1937, s. 26, 68-74; Cesta ohnì IV., s Pojem tao nemá nic spoleèného s èínským taoismem. Alma Excelsior jej odvodila od hebrejského písmene thau (zøejmì jde o poslední písmeno hebrejské abecedy taw), pøedstavujícího prasymbol božského já. 11 ALMA EXCELSIOR, Modrá éra, s ; ALMA EX- CELSIOR, Esoterní klíèe, s Vyjádøení Karla Funka v tomto a v následujícím odstavci: korespondence Karla Funka s autorem, Korespondence Františka Venzary s autorem, Leták Stanovy pøátel morálního zákona, Pøerov: SPMZ 1990; leták Informace o nové spoleèenské organizaci SPMZ, Pøerov: SPMZ FUNK, Karel, Odívání sluncem, Brno: Agape 1998, s. 249; FUNK, Karel, Epopej mariánství, Hranice: Fabula 2003, s Korespondence Karla Funka s autorem, FUNK, Karel, Epopej mariánství, s , Signatura 4 - Tabulka magických sigen všech planetárních hierarchických bytostí pìti planet makrokosmického zøízení. Mgr. Robert Bezdìk (*1978) vystudoval religionistiku a historii. V souèasnosti dokonèuje na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brnì doktorské studium. 113

6 z a h r a n i è í Devadesát let osobitého proudu ruského pravoslaví RUSKÁ PRAVOSLAVNÁ CÍRKEV V ZAHRANIÈÍ Karel Spal Svìtové pùsobení pravoslavných církví spíše kopíruje migraèní pohyby (národnì èi církevnì definovaného) pravoslavného obyvatelstva ve svìtì, než by bylo výsledkem intenzivní misijní èinnosti. Jedním z takových pøípadù je pùsobení Ruské pravoslavné církve v zahranièí 1 (dále jen RPCZ). Vznik RPCZ je spojen s velkou migraèní vlnou následující po pádu ruského impéria a vítìzství bolševikù na území bývalého Sovìtského svazu. Po pádu Sovìtského svazu v 90. letech minulého století je moskevský patriarchát konfrontován se sedmdesátiletou tradicí komunismem nezkorumpované RPCZ, stejnì jako je hierarchie RPCZ konfrontována s nyní již svobodnou Ruskou pravoslavnou církví (dále jen RPC). Pád ruského impéria a obèanská válka, která vypukla hned po pøevzetí moci bolševiky v roce 1917, je pøíèinou vzniku RPCZ. Patriarcha tehdy ještì jednotné RPC Tichon, zvolený na soboru v roce 1917, se po dobu obèanské války nepøiklonil ani k jedné z válèících stran, ale snažil se o jakési støedové postavení (útoèištì pro obì strany). Bolševické Rusko bylo silnì proticírkevní. Jedním z prvních bolševických dekretù byl dekret ( ) O odluce církve od státu a škol od církve, který znamenal konfiskaci veškerého církevního majetku (kostelù, škol, semináøù i charitativních ústavù). Další dekret v roce 1919 zestátnil lávry (starobylé kláštery). Boj proti náboženským relikviím byl v roce 1920 institucionalizován dalším dokumentem. Dekret z roku 1921 pøikazoval státní cenzuru všech kázání a veøejných vystoupení duchovních. Grajewski 2 se zmiòuje o vyvraždìní více než 130 pravoslavných biskupù a více než pìtaètyøiceti tisíc knìží, øeholníkù, øeholnic i laikù povraždìných v letech (mnozí upáleni, umuèeni, ukøižováni), Struve 3 dokládá, že jen v roce 1922 padlo za obì represím knìží, mnichù a øeholnic. Po vítìzství bolševikù v obèanské válce (1922) byl patriarcha Tichon uvìznìn a o tøi roky pozdìji zemøel. Ruská pravoslavná církev v zahranièí (RPCZ) vznikla na soboru v Srebských Karlovcích (na území bývalé Jugoslávie) v roce Sobor svolali biskupové, kteøí emigrovali spoleènì s èástí duchovenstva po prohrané obèanské válce v Rusku. Na soboru bylo konstatováno, že církev v Rusku je pronásledováním zahnána do podzemí èi kolaboruje, a jediným vìrohodným pøedstavitelem hierarchie se tak stávají exilové struktury. Jejich rozhodnutí vycházelo z výnosu No V nìm se pravilo, že v pøípadì nemožnosti svazu s Moskvou je tøeba zorganizovat doèasný Archijerejský synod Ruské zahranièní církve. Tím dodnes RPCZ 4 legitimizuje svou existenci jako kanonickou. 5 Od pravoslavných biskupù v Srebských Karlovcích v èele s metropolitou Antonijem (Chrapovickým) zaznìla i výzva svobodnému svìtu k pøerušení diplomatických vztahù s bolševickou vládou. Archijerejský synod Ruské zahranièní církve v následujících letech sjednotil vìtšinu pravoslavných skupin v zahranièí (Èína, Japonsko, USA, Kanada, Evropa). 6 Nevyhnul se ale ani odstøedivým tendencím. 7 Monastýr Svaté Trojice v Jordansville, New York, USA. Foto: Bìhem druhé svìtové války sídlil metropolita RPCZ Anastazij v Bìlehradì. Po skonèení války se èinnost RPCZ soustøedila pøedevším na duchovní a právní pomoc pravoslavným bìžencùm nacházejících se ve spojeneckých sektorech, jimž hrozila repatriace do Sovìtského svazu. Následující migraèní vlna za oceán výraznì posílila pravoslavné eparchie v USA (okolo 100 farností), ale i v jižní Americe a Austrálii. V roce 1950, kdy vìtšina pravoslavných migrantù již žila mimo Evropu, se do USA uchýlil i metropolita Anastazij a centrem RPCZ se stává Jordanville poblíž New Yorku. RPCZ je aktivním odpùrcem spoleèenství s katolíky, protestanty a dalšími jinoslavnými a odsuzuje tuto praxi u RPC moskevského patriarchátu. Spoleèenství s RPCZ nemá žádná z autokefálních pravoslavných církví. 8 RPCZ se skládá pøibližnì z 250 farností v osmi eparchiích: v Severní Americe (3), Austrálii a Novém Zélandu (1), Evropì (2) a od devadesátých let minulého století jsou dvì eparchie i v Rusku. Eparchie jsou spravované eparchiálním archijerejem. Každá eparchie organizuje nejménì jednou za tøi roky eparchiální sabranie (snìmy) za úèasti klerikù, laikù, øeholníkù, církevních bratrstev, škol i charitativních organizací. V každé eparchii má být pøíslušná eparchiální rada i eparchiální církevní soud. Nejvyšší instancí RPCZ je Sobor episkopov øídící církev skrze pervojerarcha, archijerej- 114

7 z a h r a n i è í ský synod a eparchiální archijereje. Archijerejský synod je výkonným orgánem Soboru. V Jordanville vznikla roku 1948 duchovní škola pro poslušniky (novice) øeholního života. V souèasné dobì slouží tato škola 9 jako vyšší duchovní semináø pro budoucí knìze RPCZ. Její studenti absolvují pìtileté studium zakonèené titulem bakaláø bohosloví. Semináø navštìvují studenti z celého svìta (nyní i z Ruska), pøi škole pùsobí sbor, vychází èasopis Russkij pastyr. Souèasným rektorem semináøe je pervojerarch mitropolit Lávra. Pøíèiny sporù mezi RPCZ a RPC Pøíèin sporù je nìkolik. Kolaborace církevní moci v Sovìtském svazu ( sergiánství ) Po pùvodní neúspìšné snaze o totální likvidaci pravoslavné církve v Rusku (období obèanské války a bezprostøednì po ní) se bolševická moc pokusila o ovládnutí øídících struktur pravoslavné církve. Tuto iniciativu pøebrala tzv. Živá církev, tedy skupina duchovních okolo knìze Vvedìnského, které byl nìkolikrát umožnìn kontakt s uvìznìným patriarchou Tichonem. Ten povìøil doèasným vedením (do následujícího soboru) patriarchátu jaroslavského arcibiskupa Agafangela. Než dorazil arcibiskup Agafangel do Moskvy, byla kanceláø patriarchátu doèasnì svìøena skupinì Živá církev. Ti obratem ruky promìnili moskevský patriarchát v Nejvyšší církevní správu. Po smrti patriarchy Tichona (1925) se na veøejnosti objevily dvì závìti - první, potvrzená 59 biskupy a kolující po jeho smrti v církevních kruzích, ukládala bránit svobodu náboženství a postupovat podle smìrnic soboru konaného v letech (nový patriarcha mìl být zvolen soborem, nezávislost církve na státu mìla být zachována). Druhá závì uveøejnìná v Izvestijích vyhlašuje úplnou loajálnost církve sovìtskému státu. GPU (Hlavní politická správa - bývalá Èeka) zorganizovala v roce 1925 synod. Jeho výsledkem byl souhlas církve se stálým policejním dozorem, stažení pro vládu nepøijatelných biskupù, další prohlášení loajality, odsouzení církve v exilu a podøízení ukrajinské pravoslavné církve Moskvì. V roce 1927 metropolita Sergij (Stragorodskij) vyhlásil loajalitu církve vùèi bolševické vládì. V prohlášení kromì jiného stálo: 10 Všichni ruští pravoslavní duchovní, kteøí pùsobí v zahranièí, musejí sovìtskému státu vyhlásit loajalitu, a ti, kteøí by se stavìli na odpor, budou vylouèeni z øad duchovních podléhajících moskevskému patriarchátu. V tomtéž prohlášení též podìkoval úøadùm, že bylo možné svolat synod, potvrzující jeho volbu za pøedstaveného patriarchátu, a vyjádøil rovnìž nadìji, že úøady udìlí souhlas ke svolání soboru. Zakrátko pøijal titul strážce patriaršího trùnu a stal se hlavním pøedstaveným celé ruské pravoslavné církve. Bìhem druhé svìtové války se Sergij jako strážce patriaršího trùnu postavil na stranu sovìtského státu proti nacistickému Metropolita Lávr. Nìmecku a odsoudil poèínání biskupù na územích okupovaných Nìmci (Polikarp z Lucka na Ukrajinì, nebo Filofej z Minsku, který ustavil autokefální bìloruskou pravoslavnou církev). Tyto kompromisy se Stalinem pøispìly k jeho zvolení patriarchou moskevským a celé Rusi na soboru ( ) v moskevské katedrále. Soboru se úèastnilo pouze 19 biskupù, z nichž nìkteøí byli pøivezeni do katedrály z vìzení. Jeho nástupcem se stal ( ) metropolita leningradský Alexij. Tohoto soboru se úèastnilo 41 biskupù, 87 knìží a 36 laikù a byl na nìm schválen i status pravoslavné církve. Novomuèedníci Loajalita RPC k sovìtskému státu zahrnovala i negativní postoj k tzv. novomuèedníkùm. Novomuèedníci byli pøedevším obìti bolševických (komunistických) represí. Ty ovšem moskevský patriarchát popíral a tvrdil, že pùsobení církve v Sovìtském svazu je svobodné. Patriarchát navíc údajnì vydával neloajální duchovní svìtské (sovìtské) moci. Volba patriarchy Dalším problémem rozkolu ruských církví je zpochybnìní legitimity souèasného patriarchy Alexije II. Podle snìmovního usnesení RPCZ nejsou pøedstavitelé moskevského patriarchátu uznáni za kanonické. Po zvolení každého nového patriarchy Ruské pravoslavné církve moskevského patriarchátu (vèetnì souèasného patriarchy Alexije, zvoleného v r. 1990) pøijal první následující snìm RPCZ usnesení, že tato volba nebyla kanonická. Takovéto usnesení z roku ð Dokonèení èlánku na dalších stranách dole. Významné postavy ruské exilové církve I pøes její relativní uzavøenost v RPCZ vynikly postavy, jejichž význam a popularita pøekroèily hranice této jurisdikce, a dokonce i samotného pravoslaví. Výraznou postavou byl už její první metropolita Antonij Chrapovický ( ), jehož nìkteré nekonvenèní a kontroverzní teologické názory (uvedené zvláštì v knize Dogma o vykoupení) jsou dodnes pøedmìtem diskusí uvnitø i vnì RPCZ. V mnohých místních pravoslavných církvích na Západì i v tradièních pravoslavných zemích je jako svìtec uctíván charismatický biskup ze San Franciska Jan Maximoviè ( ). Èetné knihy o duchovním životì amerického konvertity a mnicha Serafíma Roseho ( ) 1 se pøekládají do mnoha jazykù. Pozoruhodnou postavou byl také chilský konvertita Josef Svatý Jan Maximoviè. Muños ( ), který cestoval po svìtì s ikonou Panny Marie, z níž údajnì spontánnì vytékal vonný olej (tzv. myro), a který byl za záhadných okolností zavraždìn v Øecku. Serafím Rose. Poznámka: 1 Viz Dingir 2/2004, s Miloš Mrázek, foto: a 115

8 z a h r a n i è í Na Slovensku byla za podivných okolností registrována církev mormonù ŠPATNÝ ZÁKON KAZÍ DOBRÉ MRAVY Zdenìk Vojtíšek Slovenské zákony, které mají umožòovat registraci nových náboženských spoleèností, jsou špatné. Vùèi menším náboženským spoleèenstvím jsou vyslovenì diskriminující. Na tomto hodnocení se shodují nejen pøíslušníci tìchto spoleèenství, ale i organizace sledující lidská práva, a dokonce i slovenské úøady. Shoda panuje i v tom, že špatné zákony by mìly být nahrazeny takovými, které by lépe vyhovovaly slovenské demokratické, proevropské spoleènosti. Ministerstvo kultury SR ale radìji podporuje obcházení tìchto zákonù. Diskriminace nìkterých menších spoleèenství je tak dvojnásobná - dvakrát diskriminována jsou ta, která nemají drzost a konexe. Špatnou právní situaci menších náboženských spoleèností vytváøejí dva zákony. Zákon 308/1991 Zb. o slobode náboženskej viery a postavení cirkví a náboženských spoloèností byl sice roku 2000 novelizován, ale novelizace se zpùsobu registrace nedotkla. Platí tedy, že návrh na registráciu cirkvi alebo náboženskej spoloènosti sa môže poda, ak sa preukáže, že sa k nemu hlási najmenej to¾ko plnoletých osôb, ko¾ko ustanovuje všeobecne záväzný právny predpis ( 11). Tímto pøedpisem je druhý zákon, zákon è. 192/1992 Zb. o registrácii cirkví a náboženských spoloèností, v jehož druhém paragrafu se praví: Cirkev alebo náboženská spoloènos môžu poda návrh na registráciu, ak preukážu, že sa k nim hlási najmenej dvadsa tisíc plnoletých osôb, ktoré majú trvalý pobyt na území Slovenskej republiky. Dvacet tisíc lidí, kteøí se náboženskému spoleèenství hlásí, je na pìtimiliónové Slovensko opravdu vysoký poèet. Ve dvojnásobnì lidnaté Èeské republice staèí k pouhé registraci 300 lidí, k získání zvláštních práv pak jedno promile obyvatelstva, tedy asi 10 tisíc tìch, kteøí se k danému spoleèenství hlásí. I to je možná pøíliš, ale ve srovnání se Slovenskem je dosažení tohoto poètu ètyøikrát snazší. Nebylo by tedy divu, kdyby se v této neuspokojivé situaci nìkterá menší slovenská náboženská spoleènost pokusila chytraèit. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnù to zkusila a 18. øíjna registrace dosáhla. Èas se naplnil... Sektáøské období Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù je dávno pryè. Ve své mateøské zemi a na mnoha místech svìta jsou svatí posledních dnù (mormoni) považováni za úctyhodnou náboženskou organizaci. Její zvláštní, od tradièního køes anství znaènì vzdálená nauka, už nebudí pohoršení, životní praxe už nepøekraèuje ð Dokonèení z pøedchozích stran není oficiálnì zrušeno. RPCZ stále trvá na volbì patriarchy losem, jak byla uplatnìna na prvním všeruském soboru ( , pøi nìmž byl zvolen patriarcha Tichon). Tato procedura probíhá tak, že jsou soborem navrženi tøi kandidáti a lístky s jejich jmény se losují pøed vladimirskou ikonou Boží matky. 11 Ekumenismus Sblížení RPCZ a RPC moskevského patriarchátu brání oficiální èlenství moskevského patriarchátu v ekumenickém hnutí. Ekumenismus je RPCZ vnímán jako hereze herezí, jako poslední velká køes anská hereze. Pro RPCZ je dùležité, aby vedení moskevského patriarchátu opustilo ekumenické hnutí i Svìtovou radu církví, kde v ústøedí pùsobí vedle biskupù a duchovních moskevského patriarchátu i 8 žen. Tento antiekumenický postoj je v Rusku skrze významnou èást duchovenstva i vìøících RPC pøijímán kladnì. Antiekumenické hnutí v pravoslavném svìtì má své koøeny v 60. letech minulého století. V 90. letech v Rusku bylo toto hnutí politicky podpoøeno ruskými nacionalisty ve smyslu protizápadních hnutí. Hnutí nemìlo jednoho vùdce, bylo roztøíštìno a jednotící roli hrál tisk (Rus pravoslavnaja - pøíloha komunistických novin Sovetskaja Rossija èi èasopis Radonìž), nyní internet (webové stránky Russkaja linija, Russkoje nebo, Pravoslavije ). Souèasnost Po pádu Sovìtského svazu a demokratizaci Ruska zaèala nová etapa ve vzájemných vztazích mezi RPC a RPCZ. Nejprve byla s existencí západní RPCZ konfrontována vlna ruských, pøevážnì pracovních, migrantù v západní Evropì. RPCZ se zároveò otevøel pøístup za železnou oponu na území bývalého Sovìtského svazu, kde zpoèátku s velkou dynamikou zakládala nové farnosti. V této dobì vrcholily spory mezi RPC a RPCZ. V Evropì (Francie, Nìmecko) se jednalo o to, která z církví má peèovat o nové migranty z bývalého Sovìtského svazu, kteøí èasto poèetnì pøevyšovali èlenstvo pùvodních farností RPCZ. Docházelo tak i ke sporùm o chrámy, tj. pod jakou jurisdikci (RPC, nebo RPCZ) bude ten který chrám patøit. Naopak dynamika, se kterou se RPCZ rozšíøila na teritoriu Ruska, byla vnímána jako ohrožení kanonického teritoria RPC. Synod RPCZ však nemìl zkušenosti v postsocialistickém terénu a výsledkem bylo, že biskup Venjamin Suzdalský a po nìm Lazar Odesský na znamení protestu proti nekanonické èinnosti synodu RPCZ vytvoøili vlastní církevní strukturu. První z nich je nyní v èele tzv. Ruské pravoslavné autonomní církve (RPAC), druhý se pozdìji vrátil do synodu RPCZ. Nìkteøí 116

9 z a h r a n i è í západní etické normy a na dramatickou (a dokonce místy krvavou) historii se už nevzpomíná. Ve vìtšinì evropských zemí a také v Èeské republice, Polsku èi Maïarsku je právní postavení svatých srovnatelné s místními respektovanými domácími církvemi a náboženskými spoleènostmi. Sto padesát slovenských mormonù se rozhodlo anomálii svého právního postavení zrušit. V srpnu a záøí 2006 se proto rozbìhla velká akce. Zapojili se do ní nejen slovenští mormoni, jejich pøíznivci, misionáøi i bývalí misionáøi, ale i misionáøi, pùsobící v Èeské republice. Provázely je emotivní výzvy amerického právníka a zamìstnance lobbyistické právní kanceláøe Jonathona T. Ticheho, který vystupoval i jako právní zástupce slovenských svatých posledních dnù. V dopise na stránkách mormonských misionáøù 1 z 1. záøí Tichy se zjevným nadšením konstatoval, že mormonský misijní prezident v Èeské republice G. Fred Yost posílá všechny misionáøe na Slovensko, aby tam pracovali od èasného rána do veèera, dokonce i v nedìli, a pøinášeli mimoøádné obìti k dosažení zvláštního a dùležitého cíle. Sedmdesát misionáøù z Èeské republiky - hlavnì mladí muži v tmavých oblecích - s typickými èernobílými jmenovkami naplnilo celý vagón jednoho rychlíku a pøipravilo tak železnièáøùm a ostatním cestujícím zvláštní zážitek. Ticheho list konèí slovy Èas se naplnil... Nejednoznaèná formulace Cílem mimoøádné akce bylo získat 20 tisíc podpisù na petièních arších, a to mezi slovenskou veøejností, nebo samotní èlenové a pøíznivci církve by tento nesmyslnì vysoký poèet nikdy nenaplnili. Podpisùm mìly pomoci letáèky s pøejnými vyjádøeními èeského herce a moderátora (a také prvního rádce misijního prezidenta Yosta) Tomáše Krejèíøe nebo slovenského spisovatele ¼uboše Juríka. Letáèek zdùrazòoval solidaritu køes anù a svobodu vyznání. Kromì jiného uvádìl, že archy mohou podepsat i ti, kdo nejsou èleny Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnù, a dokonce i lidé bez náboženského vyznání. 2 Akce vyvrcholila 26. záøí. Tehdy byl Ministerstvu kultury Slovenské republiky pøedložen návrh na registraci, k nìmuž byly pøiloženy podpisové archy. Ty obsahovaly dokonce 33 tisíc podpisù. 3 Petièní archy byly uvedeny slovy: Podpisy plnoletých osôb s trvalým pobytom na území Slovenskej republiky podporujúcich registráciu Cirkvi Ježiša Krista Svätých neskorších dní na Slovensku a hlásiacich sa k nej. Ještì pøed oficiálním pøedáním návrhu avizoval øeditel církevního odboru Ministerstva kultury SR, JUDr. Ján Juran, 4 že pøi Letáèek k podpisové akci. registraèním øízení bude uplatòován tzv. širší výklad klíèového výrazu hlásící se, uvedeného v 11 výše citovaného zákona. Podle tohoto výkladu mají být tìmi, kdo se hlásí k církvi nebo náboženské spoleènosti, nejen její èlenové a stoupenci, ale i sympatizanti a vlastnì kdokoli, kdo arch podepíše. Tento výklad sice odporuje rozumu a protiøeèí smyslu zákona, ale stejnì není dostateènì široký na to, aby se do zákona formulace na podpisovém archu vešla. Slovenský zákon totiž požaduje, aby bylo prokázáno, že se k danému náboženskému spoleèenství hlásí daný poèet obyvatel. Nejednoznaèná formulace podporujúcich... a hlásiacich sa ovšem tìžko mùže nìco takového prokázat. Kdo vlastnì podepsal tento arch? Byli to ti, kdo podporují církev, ti, kdo se hlásí k církvi, anebo ti kdo podporují a zároveò se hlásí? To není v žádném pøípadì prùkazné. Prùkazné by bylo, kdyby záhlaví podpisového archu uvedlo - ve shodì se zákonem - pouze výraz hlásí se. Ale v tom pøípadì by se tìžko sešlo tìch neš astných 20 tisíc podpisù... ð Dokonèení èlánku na další stranì dole. nesouhlasící odešli do starokalendáøních øeckých jurisdikcí. Na tento neúspìch reagoval moskevský patriarchát zvýšeným úsilím v budování církevních struktur v zahranièí. Následovala snaha RPCZ, pøedevším archepiskopa Marka (nìmeckého a berlínského) a metropolity Lávry, o sblížení s RPC. Tato snaha vedla roku 2001 k rozkolu uvnitø RPCZ. Vznikla Ruská pravoslavná církev ve vyhnanství (RPCvV), vedená metropolitou Vitalijem, který stál v cestì sbližování s moskevským patriarchátem. Novým metropolitou RPCZ se stal Lávra. Závìr Svobodné pùsobení RPC v souèasném Rusku je pro RPCZ výzvou k pøehodnocení její existence. Døíve palèivé argumenty sergiánství a legitimity volby patriarchy ustupují v rétorice RPCZ do pozadí. Vìtším problémem než sergiánství je postoj k ekumenismu. V souèasných jednáních mezi RPC a RPCZ není argument nelegitimity patriarchy již tematizován. 12 V 90. letech 20. století se zmìnil postoj RPC k novomuèedníkùm a v roce 2003 moskevský patriarcha Alexij (RPC) spoleènì s metropolitou Lávrem (RPCZ) položili základní kámen chrámu Ruských novomuèedníkù a svìdkù víry na místì masových poprav v Butovu (Moskva). Hlavním tématem probíhajících rozhovorù mezi obìma církvemi se tak stává otázka institucionálního charakteru. Zatím se jeví jako pøijatelná podoba pro obì strany pøiznání RPCZ statutu autonomní pravoslavné církve s rozsáhlými pravomocemi. n Poznámky 1 Russian Orthodox Church outside of Russia; vedle toho se používá i Russian Orthodox Church Abroad. 2 GRAJEWSKI A., Rusko a køíž: z dìjin pravoslavné církve v SSSR, Èeská køes anská akademie 1997, s STRUVE N., Die Christen in der USSR, Mohuè 1965, s Stejnì tak i pozdìjším rozdìlením vzniklá Ruská pravoslavná církev ve vyhnanství (RPCvV). 5 Pozdìjší deklarace (1928) zakazující èinnost synody pak byly dílem metropolity Sergije, jehož legitimitu exilové struktury neuznávají. 6 V ÈSR to byl napøíklad pravoslavný monastýr v Ladomírové. 7 Tzv. Platonovská smuta v USA èi Jevlogiánský rozkol v Evropì. Viz: ŠÈUKIN S., Krátká historie Ruské pravoslavné církve v zahranièí , sebepøedstavení RPCZ, dostupné z URL - synod/history/his_rocorshukin.html, Nadstandartní vztahy má RPCZ se Srbskou pravoslavnou církví, na jejímž území RPCZ vznikla. 9 Holy Trinity Seminary. Dostupné z URL: GRAJEWSKI A., Rusko... s ANAŠKIN, D. P., Priobretenie ili poterja?, Nezavisimaja gazeta, pøíloha Religija, Nelegitimitu patriarchy RPC tematizuje pøedevším Ruská pravoslavná církev ve vyhnanství metropolity Vitalije (RPCvV). RPCvV vznikla rozdìlením RPCZ, a to pøedevším z dùvodu odmítnutí dialogu s RPC. Redakèní poznámka O pùsobení Ruské pravoslavní církve v zahranièí na území Èeskoslovenska viz: VOPATRNÝ, G., Pravoslaví u nás od 19. století, Dingir 7 (2), 2004, str Mgr. Karel Spal (*1970) absolvoval v roce 2006 religionistiku na Filozofické fakultì Univerzitì Pardubice. Externì vyuèuje na VOŠ Jabok. Zajímá se o náboženství v migraci a terénní výzkum souèasné religiozity. 117

10 z d o m o v a Brno navštívil zakladatel švédské církve Slovo života BOŽÍ MUŽ ULF EKMAN Leoš Kyša Brnìnské kino Scala sedmnáctého øíjna v podveèer snad poprvé za dobu své existence praskalo ve švech. Lidé sedìli na zemi, tlaèili se u vchodù a na balkónì jich bylo tolik, že málem zaèali pøepadávat. Pøišlo sem totiž pøes šest stovek vìøících na kázání charismatického kazatele Ulfa Ekmana, který po letech zavítal do Èeské republiky. Akci zahájil hlavní èeský pastor církve Slovo života Michal Vanìk sbírkou na s nadšením oèekávaného švédského kazatele. Zeptejte se každý Boha, kolik máte dát na tohoto božího muže, vyzívá shromáždìné a do sálu vchází lidé s proutìnými košíky. Vidím, že spousta vìøících se skuteènì modlí. Pak odchytávají výbìrèí a pøispívají na božího muže. Spustí kapela, ale záhy vypadne proud do zesilovaèù. Zpìvaèky to neodradí a dvì jednoduché gospelové písnì chválící Ježíše Krista zazpívají bez pomoci kapely se ð Dokonèení z pøedchozích stran. Špatné mravy a temné podezøení Navzdory zdravému rozumu i špatnému zákonu církevní odbor Ministerstva kultury na základì pøedložených podpisových archù Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnù registroval. Samotná registrace tohoto spoleèenství je jistì správná, zpùsob registrace je ale demoralizující. Pohrdá nejen duchem i literou zákona, ale i tìmi malými náboženskými spoleènostmi, které si obcházet zákon nedovolily. Namísto tìžké práce s pøípravou a prosazením nového, lepšího zákona zvolilo Ministerstvo kultury snazší, ale špatnou cestu tím, že obcházení špatného zákona posvìtilo. Povzbudilo tak všechny možné lobbyisty, stateènou pomocí publika. Zpìvaèka pak všechny poprosí a se modlí, aby se zapojil proud do zesilovaèù. Mezi tím pod pódiem bìhají najatí technici a aparaturu se jim podaøí zprovoznit. Vidíte, že když je velká víra, tak všechno jde, prohlásí nadšenì zpìvaèka. Kapela koneènì mùže spustit naplno. Poslouchej Ducha svatého Lidé, kteøí sem dnes veèer pøišli, vypadají Rozhodnutie o registrácii (...) Registrujúci orgán preskúmal v zákonom stanovenej lehote všetky skutoènosti dôležité pre vydanie tohto rozhodnutia. Preskúmal èi návrh na registráciu obsahuje v súlade s ustanovením 2 zákona Slovenskej národnej rady è. 192/1992 Zb. najmennej 20 tisíc plnoletých osôb (...) hlásiacich sa k predmetnej cirkvi. Po preskúmaní predložených hárkov s podpismi registrujúci orgán zistil, že zákonom stanovený cenzus poèetnosti hlásiacich sa k cirkvi bol splnený. (...) Z rozhodnutí Ministerstva kultúry Slovenskej republiky z 18. øíjna na sebevìdomé, pøátelské a podle obleèení i docela bohaté lidi, vìtšinou støedního vìku, ale vzali s sebou i dost malých dìtí. Vstupné je zdarma. Amosféra se velmi rychle rozproudí už bìhem zpìvu písní, z nichž nìkteré mají i docela bøeskné rockové melodie. Lidé zvedají ruce dlanìmi k nebesùm a obèas se ozvou výkøiky aleluja a amen. Pøichází Ulf Ekman se svým tlumoèníkem a sklízí bouølivý potlesk. Jeho kázání Ulf Ekman (vpravo). Foto: Petr Hloušek, deník Právo. je velmi vtipné. Dokáže v lidech rozproudit krev. Všichni se smìjí a tleskají. Vypráví pøíbìhy z Nového zákona, ale i vlastní ale i chytráèky a podvodníèky. Ve svìtle tohoto postupu se obvyklá praxe èeského odboru církví zdá odpovìdná: 5 èeské ministerstvo posílá na adresy, uvedené v podpisových arších, dopis se zdvoøilou žádostí, aby adresáti potvrdili, že se k danému náboženskému spoleèenství skuteènì hlásí. Kvùli nesrovnalostem na podpisových arších dva subjekty dokonce odmítlo registrovat. Vìc na Slovensku je ale ještì horší: je tady temné, ale docela dùvodné podezøení, že celá akce malé církve mormonù, zoufalé ze špatných slovenských zákonù, byla pøedem pøipravena a konzultována na ministerstvu. Pro toto podezøení mluví prostá úvaha, že obrovskou a jistì i finanènì nároènou akci s nejednoznaènou formulací na odpisových arších by mormoni tìžko zahájili, kdyby nemohli pøedpokládat její kladný výsledek. Tento úspìch ostatnì avizoval již 15. srpna, snad po jakémsi jednání s vládními úøedníky, Jonathon T. Tichy na stránkách mormonských misionáøù. 6 Pokud je toto podezøení pravdivé, pak by pøi demokracii a spravedlnosti na Slovensku mìli stát všichni svatí, nejen svatí posledních dnù. n Poznámky 1 Messages. Dokument na stránkách Czech Prague Mission, provozovaných LDS Mission Network, dostupný na World Wide Web: czech/prague/messages.php; download V souèasné dobì ( ) ale dokument už dopis Jonathona T. Ticheho neobsahuje. 2 Podpísanie petície za registráciu, dokument na stránkách Cirkev Ježiša Krista Svätých neskorších dní, dostupný na World Wide Web: media/peticia/campaign_flyer.pdf; download V souèasné dobì ( ) je ale dokument už nedostupný. 3 Cirkev Ježiša Krista Svätých neskorších dní, dokument dostupný na World Wide Web: mormoni.sk; download V rozhovoru s autorem V Èeské republice se roku 1997 pokusila Církev sjednocení získat 10 tis. podpisù pro registraci zpùsobem, který velmi pøipomíná souèasnou slovenskou akci mormonù. 6 Podle: Karol Nagy, diskusní pøíspìvek z , dostupný na World Wide Web: diskusia/index.php?subpage=forum&s=posts&f=1& t=602&page_is=1; download

11 z d o m o v a Ulf Ekman (*1950) je švédský pastor a zakladatel církve Slovo života. Církev byla založena v Uppsale roku 1983 na teologických základech køes anského hnutí Víry. Teologie hnutí Víry spojuje prvky charismatického køes anství a dogmata Nového myšlení. Z charismatického køes anství si hnutí Víry bere pøedevším dùraz na zázraèné dary Ducha svatého (napø. dar uzdravování), které se projevují v emoènì vypjatých shromáždìních, dále dùraz na doslovný výklad Bible (tzv. biblický fundamentalismus) a oèekávání brzkého druhého pøíchodu Kristova, pøi nìmž budou hrát jednu z hlavních úloh Židé (tzv. køes- anský sionismus). Z Nového myšlení èerpá pøedevším pøi teologických spekulacích o protikladnosti tìla a ducha (a tím i tìlesné a duchovní pøirozenosti Ježíše i tìch, kdo v nìho vìøí). Vliv Nového myšlení je patrný také v typické víøe v moc vlastní víry. Podle hnutí Víry má køes an nárok na úplné zdraví, bohatství a všestranné požehnání, musí tento nárok ale slovnì vyznávat pozitivními afirmacemi a vìøit, že to, co vyznal, již obdržel (by by to ještì nebylo patrné). Bez této víry není žádné požehnání možné. Církev Slovo života má v Èeské republice asi deset sborù, nejsilnìjší je v Brnì (jeho souèasným pastorem je Michal Vanìk). Zdenìk Vojtíšek zážitky o tom, jak ho ovlivòuje Duch svatý a jaké èiní zázraky. Vzpomíná, jak si jednou povídal s vìøící ženou o jejích problémech. Stále ovšem nemohl pøijít na to, v èem spoèívá její smutek. Do mysli se mu vplížila myšlenka: Zeptej se na otce. On se však nezeptal. Postupoval jsem tak, jak mì nauèili abych se lidí ptal. Jenže vùbec jsme se nedokázali dostat k základùm jejího soužení. Ta myšlenka však byla neodbytná a nakonec jsem se odhodlal a té ženy se zeptal na otce. Rozbreèela se a my se koneènì k dostali k problému, který ji trápil kvùli otci, øíká Ekman. Na tomto prvním pøíkladu vyzývá, aby lidé poslouchali Ducha svatého. Stejný je pøíbìh o jednom setkání, kde se lidé neradovali, nesmáli a nevzdávali chválu. Odešel z nìho úplnì zdrcený. Když tu k nìmu do zákulisí pøibìhla žena, která se ho chtìla na nìco zeptat. Chytla jej za ruku, ale dostala obrovskou ránu a odletìla od nìj nìkolik metrù. Zeptal jsem se Boha: Pane co to mìlo znamenat? Bùh mi odpovìdìl, že to byla energie urèená pro celé Brnìnské shromáždìní s Ulfem Ekmanem. Obì fotografie na této dvoustranì: Petr Hloušek, deník Právo. shromáždìní, které ji nechtìlo, a tak se vypotøebovala do té ženy. Jeho nejzajímavìjší historka je však ta, jak jel v noci jako spolujezdec autem. Usnul a vzbudil ho Duch svatý. Øekl mu a vykøikne na øidièe, aby zahnul doprava. Vzbudil se a vykøikl: Zahni doprava. Øidiè jedoucí v mlze po prostøedku cesty tak uèinil. Za chvíli uvidìli, že se díky tomu vyhnuli krávì jdoucí mlhou po støedním pruhu silnice. Kdyby ho Duch svatý nevzbudil, jistì by do ní narazili. Za chvíli jel proti nim kamion, který by je pak nadobro zabil. Kdybych byl typický Švéd a pøemýšlel nad tím a pochyboval a pak se zeptal øidièe: Ty hele, nejsem si jistý, ale je asi možné, že by bylo dobré, kdybys odboèil k pravému kraji, tak urèitì zemøeme. Ne. Já jsem vykøikl. Proto se nebojte poslouchat pøíkazy Ducha svatého. Nebojte se být díky tomu spontánní, nabádá. Pøitom se obèas rùznì pitvoøí a všelijak své pøíbìhy prokládá gesty rukou i grimasami. Každá pointa je vtipnì zakonèená tak, aby vyvolala výbuch smíchu. Na konci si pokládá otázku, jak èlovìk pozná, že k nìmu skuteènì mluví Duch svatý. Odpovídá že je to tìžké, ale to nás nesmí odradit od toho mít otevøené srdce a poslouchat ho. Øev na ïábla Po kázání nás vyzve, abychom chválili Boha a zvedali ruce k nebesùm. Pomalu nám káže slovy z bible a vykøikuje aleluja. Každou chvíli stejnì vykøikne nìkdo ze sálu. Lidé se modlí, objí- mají se a Ekman stupòuje napìtí. Všichni jsou u vytržení. Modlí se a køièí nahlas. Atmosféra je elektrizující. Dav mì strhává a dìlám vše s nimi. Zdvihám k ruce k nebesùm, hlasitì zpívám i se modlím. Lidé se smìjí, pláèí a køièí. V tento zdrcující závìr mnozí z nich prožívají velmi silné náboženské vytržení. Ekman nás ujiš uje, že nyní je mezi námi Duch svatý, který mnohé z nás vyléèil a otevøel naše srdce. Vyzývá nás abychom se nebáli modlit v jazycích, prorokovat i vkládat ruce a uzdravovat. Akce konèí nìkolika písnìmi. Bìhem zpìvu náboženských písní mì Ekman na chvíli vyhledá pohledem. Má neuvìøitelnì Odpovìdnost leží na tobì Musíš pochopit, že ty sám se také úèastníš uzdravení. Vždycky se nám chce pøenést na druhé odpovìdnost za to, za co musíme odpovídat sami. Jestliže napøíklad na mì vzkládali ruce a nic se nestalo, mám si v takovém pøípadì myslet, že v rukou toho, který se modlil, nebyla moc? Ne, to není správné. A je kolik chce moci v Božím pomazání - je na tobì, jestli ji pøijmeš. Je nutné ji PØIJMOUT. Když na tebe pøichází moc shùry, musíš ji ve svém srdci pøijmout a vyznat: Boží moc k uzdravení vstoupila teï do mì. Pøijímám uzdravení. Pøijímám tuto moc vírou a vyznávám, že od této chvíle jsem zdráv. A vidím výsledky uzdravení teï nebo za nìjakou dobu - stejnì ho pøijímám vírou právì teï. Pouze TY SÁM neseš zodpovìdnost za pøijetí svého uzdravení nezávisle na tom, kolik Boží moci a milosti by se vylévalo na druhé. Právì díky nepochopení této dùležité skuteènoti mnozí ztrácejí uzdravení, i pøes nejsilnìjší projevy Boží moci. (...) Zaèátek kapitoly Odpovìdnost leží na tobì z brožury Ulfa Ekmana Bùh chce uzdravit všechny, Voda života pronikavé oèi a charisma, které dokáže s èlovìkem pohnout. Jeho pohled nevydržím a uhnu oèima. Na závìr vyzve Michal Vanìk, abychom zaøvali tak, aby to šlo slyšet až v nebi a až náš køik uslyší ïábel, aby se tøásl strachy. Šest stovek hrdel zaøve a v tu chvíli všichni vìøí, že nás snad opravdu slyšeli všichni andìlé i ïábel se svou suitou. n Leoš Kyša (*1979) je redaktorem deníku Právo. 119

12 z d o m o v a Uzavøení bratøi na základì osobní zkušenosti SKUTEÈNÌ UZAVØENÍ Pavel Hanych Pøed èasem v Dingiru vyšel èlánek Pavla Šímy s názvem Uzavøená církev (Dingir 1/2002, s. 6n). Autor píše o køes anském hnutí tzv. plymouthských bratøí (nìkdy také oznaèovaných jako darbisté), o jeho poèátcích v Anglii a Irsku, o rozdìlení na dvì vìtve (uzavøenou a otevøenou) a také o jejich zastoupení v souèasnosti u nás. Rád bych na tento èlánek navázal informacemi o životì vìtve uzavøených (exkluzivních) bratøí v Èeské republice. Jestliže v dobì vzniku tohoto èlánku podle autorových slov neexistovalo v dostupné literatuøe nic, co by snad mohlo posloužit jako informaèní zdroj o skupinì uzavøených bratøí, není dnes situace o mnoho jiná. Struènou zmínku naleznete pouze ve Vojtíškovì Encyklopedii náboženských smìrù v Èeské republice (Portál, 2004). A není divu: skupina uzavøených bratøí žije v ústraní, vyhýbá se všemu svìtskému a mimo své misijní snahy (distribuce náboženských letákù) o styk s okolním svìtem nestojí. John Nelson Darby ( ), zakladatel plymothských bratøí a po jejich rozkolu v roce 1848 vùdce pøísnìjší, uzavøené vìtve. Foto z knihy Arenda Remmerse Gedenket euer Führer, CSV Nakonec mi nezbylo než toto spoleèenství osobnì navštívit pøímo na adrese, kterou udávají jako své sídlo, v jedné malé obci na Pardubicku. Pøijat jsem byl vlídnì, ale rozhovor nebyl snadný. Zpoèátku se velmi zdráhali o sobì cokoli øíct. Postupnì se však tito uzavøení bratøi pøece jen trochu otevøeli, díky èemuž jsem pøece jen získal cenné informace z první ruky. Jak Pavel Šíma v èlánku poznamenal, oficiální název skupiny neexistuje (uzavøení bratøi by ho považovali jen za doklad dalšího rozštìpení církve). Pokud se jich na název zeptáte, odpovídají shodnì: Jsme køes ané. Na veøejnosti vystupují pod hlavièkou Šíøení Písma Svatého, což je však pouze název jejich misijního vydavatelství (døíve Posel pokoje a radosti ). Podobnì nejasnou odpovìï dostanete na otázku po poètu èlenù, které z principu neevidují: Je nás mnoho. Do našeho spoleèenství patøí každý, kdo byl Duchem Svatým obvinìn z høíchu a uvìøil Slovu a milosti Ježíše Krista. A pøidávají biblický verš: Aj, Ženich jde, vyjdìte proti nìmu! (Mt 25,6). Do tøetice zdráhavá odpovìï pøichází, zeptáte-li se na jejich historii. Tu podle svých slov považují za nepodstatnou. Autorita Bible a význam znovuzrození Charakteristické pro tuto skupinu je to, že neuznává jakoukoli církevní nebo teologickou autoritu. Jedinou autoritou je samotné Písmo a vedení Duchem Svatým. Neopírají se o žádnou osobnost køes anských dìjin (kromì Krista) ani o žádnou osobnost svého køes anského smìru (pouze uznávají osobu Darbyho, oznaèení darbisté však odmítají). Ordinované duchovní a teology nemají a jejich potøebu neuznávají. Veškeré funkce zastávají laici, kteøí nabyli pøesvìdèení a ujištìní, že jsou k tomu zmocnìni i vedeni Duchem svatým. Spoleèenství tedy pøijalo všeobecné knìžství. Ovšem - a to je dùležité - bez žen, o jejichž postavení bude ještì zmínka níže. Samotná bible jim je autoritou nejvyšší, dobøe ji znají a doslovnì vykládají. Jakékoli moderní exegetické metody pøístupu k biblickým textùm striktnì odmítají a odsuzují. Diskuse na toto téma je zbyteèná. Projeví se totiž jejich naprostá neochota znovu a kriticky promýšlet to, co je pøece dávno jasné a Boží slovo nic takového nepotøebuje. Jejich pøístup k bibli je celkovì velmi fundamentalistický. Neustálá citace jednotlivých biblických veršù zpamìti a absence chápání bible jako celku tuto skuteènost jen dokládají. V užívaných biblických pøekladech jednoznaènì vítìzí Bible kralická, jejíž text je v pøípadì potøeby upravován a doplòován nìkterými moderními èeskými pøeklady jako Nová bible kralická nebo Nová smlouva. Svou dùležitost tu mají také pøeklady v národních jazycích (zejména v angliètinì a nìmèinì). Èeský ekumenický pøeklad naopak nepoužívají témìø vùbec. Proè? Vždy se podívejte, kolik jenom faráøù na nìm pracovalo! Protože se zøekli všeho, èím disponovaly a disponují tradièní církve, nepøekvapí, že odmítají svátosti. (Køest a veèeøi Pánì sice mají, ale za svátosti je nepovažují.) Naprosto zásadní význam však pro nì má tzv. znovuzrození. Je to zlomová životní událost, která se jednoho dne stala (obvykle si èlovìk pamatuje pøesné datum) a úplnì zmìnila život. Èlovìk totiž pochopil a vyznal, že je špatný, že jedinì Bùh mu mùže pomoci a spasit ho. Jak øíkají, je to událost opravdu revoluèní a pro spasení a vìèný život nezbytná. Otáèí život o 180 stupòù. Další v poøadí dùležitých životních událostí každého jejich èlena je køest. Køtí se ponoøením do vody a výhradnì v dospìlosti, kdy už má èlovìk tolik rozumu, že se mùže sám dobrovolnì rozhodnout a pøijmout dar i závazek svého køtu. Pokud se o èlenství ve spoleèenství uchází èlovìk, který už je pokøtìn v nìjaké církvi, doporuèuje se, aby se nechal pokøtít znovu a mìl tak jistotu, že je pokøtìn øádnì a opravdovì. V ojedinìlých pøípadech je možné - na základì osobních rozhovorù a ujištìní o znovuzrození nového pøíchozího - druhý køest vynechat. 120

13 z d o m o v a Náboženský život Pravidelná nedìlní shromáždìní pardubického sboru probíhají v pronajatých prostorách za úèasti okolo 60 lidí. Pøesnì to prý není možné vyèíslit, protože se úèastní také dìti, které sice jsou spasené, ale nemohou ještì být znovuzrozené. Proto je tu otázka, zda je do celkového poètu zahrnout, èi ne. Bohoslužebná liturgie je k nièemu, Duch Svatý totiž vede a øídí vše. Není ani nikdo, kdo by shromáždìní vedl. My si urèíme jen èas zaèátku a konce, vše ostatní už necháme na Duchu Svatém, øíkají. V praxi shromáždìní probíhá tak, že úèastníci v tichosti sedí a ten (pouze osoba mužského pohlaví), kdo byl osloven Duchem Svatým, zaène mluvit, modlit se nebo vybere píseò ke spoleènému zpìvu. Bìhem shromáždìní se rovnìž vysluhuje veèeøe Pánì. Úèast je podmínìna znovuzrozením a radìji i køtem v tomto spoleèenství. Pokud jsou pøítomni neèlenové, jsou výslovnì požádáni, aby se veèeøe Pánì neúèastnili. Sbírky na chod samotného spoleèenství neexistují, stejnì tak salár, desátky apod. Osvìdèenì tu prý funguje model první církve, kdy bohatší pomáhají chudším. Pøi shromáždìní se spoleènì zpívá, nyní z nového zpìvníku. Ten obsahuje celkem 225 písní (pùvodnì jich bylo 180). Vìtšina písní je pøeložena z nìmèiny, nìkteré i z francouzštiny. Autoøi textu a nápìvu uvedeni nejsou. Pøi shromáždìní se také mùže vycházet z pomùcek, z vlastní literatury (výklady, úvahy). Podobným zpùsobem probíhají i domácí pobožnosti. Naprosto podøadné postavení pøi všech shromáždìních, ale i v životì spoleèenství celkovì mají ženy: ve shromáždìní nesmìjí vùbec promluvit, musí mít pokrývku hlavy a nemají žádnou moc, práva ani dùležitost. Není zajisté muž stvoøen pro ženu, ale žena pro muže. (1 Kor 11,9) Tímto biblickým veršem je podøadná role ženy legitimizována. Dokonce i pøi domácích náboženských rozpravách ženy pouze tiše sedí, pøípadnì nosí jídlo a kávu. Také pøi mé návštìvì a rozhovoru jsme o podstatných vìcech hovoøili pouze v mužském spoleèenství. Vztah k okolnímu svìtu Obecnì platí, že se èlenové této skupiny straní všeho, co je tzv. svìtské - napø. neprovozují kulturní a spoleèenský život, sòatky uzavírají obvykle jen mezi sebou a také tøeba neslaví svátky. A to ani církevní, dokonce ani Vánoce a Velikonoce. Vánoce prý stejnì byly v bøeznu, Velikonoce jsou podle nich zase pøíliš direktivnì urèeny z Øíma, což patrnì vyjadøuje nechu k øímskokatolické církvi. A dodávají: Vánoce máme každou nedìli, ne jen jednou do roka nìco, co není stejnì nièím jiným než komerèní záležitostí. I vánoèní stromek má podle nich pùvod v pohanství, nicménì nìkteøí èlenové (zvláštì ti, kteøí mají malé dìti) stromek údajnì mívají a není jim to poèítáno za špatnost. Jejich vztah k vládnoucí moci, politice, Evropské unii a dalším institucím vychází z toho, jak chápou Ježíšùv výrok: Dejtež, co je císaøovo, císaøi, a co jest Božího, Bohu (Mt 22,21). Danì tedy platí, ale tøeba ke svobodným volbám zásadnì nechodí. Vztah s jinými církvemi existuje pouze na misijní úrovni, což pro nì znamená distribuci náboženské literatury nìkterým sborùm Církve bratrské, Èeskobratrské církve evangelické i dalších. Homosexualita je podle nich tìžkým høíchem. Dokládají to nìkolika biblickými místy. O používání antikoncepce lze v jejich prostøedí uvažovat jen ze zdravotních dùvodù. Jinak prý nech platí známé vy pak ploïte a množte se (Gn 9,7). Vydavatelská èinnost Uzavøení bratøi vydávájí velké množství rùzné vlastní literatury. Je urèena pro misijní úèely, nìkteré publikace slouží také ke vzdìlávání vlastních øad. Misijní literaturou jsou pøedevším rùzné kalendáøe, úvahy a zamyšlení na každý den (Dobrá setba nebo Manna pro každý den), dále rùzné traktáty, urèené lidem v konkrétní situaci a mnoho dalšího. Materiály urèené k misijním úèelùm mají vždy totožné schéma - vykreslení èlovìka jako høíšníka, výzva k obrácení pro spasení a nìkolik biblických veršù, které dokládají výše uvedené. Výkladové poznámky k biblickým knihám a další podobné materiály potom patøí k literatuøe vzdìlávací. Už 13 let také vychází také interní èasopis Milost a pravda. Z vìtšiny obsahuje pøeklady rùzných úvah, zamyšlení a textù zahranièních autorù. Šíøení Písma svatého je podporováno nìmeckým nakladatelstvím GBV - Gute Botschaft Verlag (Nakladatelství dobrého poselství). Tato organizace v souèasnosti vydává a tiskne veškerou jeho literaturu. Kromì toho GBV podporuje i další køes anskou misii prostøednictvím spolkù v rùzných zemích a pøekládá køes anskou literaturu do nìkolika jazykù (vèetnì napø. èínštiny èi arabštiny). Obálka letošního biblického kalendáøe. Misie Èlenové spoleèenství se vìnují bohaté misijní èinnosti. Je to vlastnì jediný zpùsob, kdy vystupují na veøejnosti. Misijní èinnost není organizována, každý má sloužit podle svých možností. Misie probíhá distribucí traktátù a další literatury na ulicích a po domech. Jejich stánek mùžete zahlédnout i na knižních veletrzích. S misijní èinností souvisí také pastýøská péèe, které se vìnují naplno a která je skuteènì pøíkladná. S chutí a se zájmem pomáhají lidem v nouzi, ve stáøí, v nemocech a jiných tìžkostech, a to i daleko za hranicemi svého spoleèenství. Shrnutí Uzavøení bratøi v mnohém vycházejí z køes anských církví, mnohé s nimi mají spoleèné. Bible je nejvìtší autoritou, dbají na život podle jejího svìdectví (snad až pøíliš doslovnì), k životu spoleèenství patøí køest, veèeøe Pánì, ale i dobøe mínìná misie a laskavá pastýøská péèe. Dlužno však zmínit také negativa, která dle mého názoru všechna vycházejí z vnímání sebe sama s urèitou nadøazeností, exkluzivitou. Jako by mezi øádky neustále znìlo - my jsme ti lepší, my máme vìtší (ne-li jedineèný) nárok na spasení, my jsme Bohu blíž. Takový pøístup (by by ho uzavøení bratøi asi nikdy otevøenì nepøiznali) je s proklamovanou ideou prvotní církve jen tìžko sluèitelný. n Poznámka Bible je citována (tak jako ve spoleèenství uzavøených bratøí) v kralickém pøekladu. Pavel Hanych (*1983) studuje evangelickou teologii na Evangelické teologické fakultì UK v Praze. 121

14 t é m a Eschatologie, nauky o posledních vìcech èlovìka a svìta, mají své konstanty i promìnné KONCE A ZAÈÁTKY V NÁBOŽENSTVÍCH SVÌTA Ivan O. Štampach Slýcháme, že náboženství je pøedevším odpovìdí na otázku o naší smrtelnosti. Je náš osobní konec definitivní? A jak je to s celkem svìta, s pøírodou a se vším, co vytvoøili lidé? Témìø ve všech náboženstvích najdeme pøíbìhy nebo nauky, které se to snaží objasnit. Všimneme si zde odpovìdí, jež nabízejí náboženství s mnoha stoupenci nebo rozšíøená v mnoha zemích. Nekoneèný kolobìh a vysvobození Lidé i ostatní bytosti procházejí v indických náboženstvích nesmírnì dlouhým sledem po sobì následujících životù. Lidé a ostatní bytosti se pøerozují a objevují se na svìtì v rùzné podobì podle døívìjších èinù. Lze mluvit o kolobìhu životù. Podle nìkterých smìrù mùže samsára, toto plynutí všech bytostí v jednom proudu, být bez zaèátku a bez konce. Navíc je život prostoupen strastí. Následující životy nejsou z tradièního indického hlediska nadìjí (jako pro mnohé západní stoupence tzv. reinkarnace). Další život je také další smrt a pøedtím další utrpení. Lze doufat v únik, v naplnìní mimo sféru samsáry, v individuálním osvobození. To, co pro struènost nazýváme hinduismem je komplexem èetných smìrù a škol. Je však asi možno øíci, že motivem jdoucím jimi napøíè je úvaha o možnosti osvobození, mókša, k nìmuž vedou rùzné cesty. Bhaktické smìry, jako napø. zde v západním svìtì známé kršnovské hnutí, preferují klasickou náboženskou cestu, uctívání boha èi bohynì, zpìv božských jmen, chrámové a domácí obøady. Cílem je blažené, láskyplné spoèinutí u boha. Džòánické smìry volí cestu poznání. Jeho cílem je odhalit závoj klamu a uvìdomit si jednotu nejniternìjšího jádra vlastní bytosti (zvaného átman) s božskou skuteèností. Spoèinutí jednotlivce v cíli se však netýká celku skuteènosti. Na okraji indické Andìlé troubí k poslednímu soudu. Z knihy Zjevení svìdkù Jehovových. tradice se vyskytují úvahy o nepøedstavitelnì dlouhých cyklech dob rùzného charakteru. Podle jedné varianty takových výpoètù tvoøí ètyøi taková rùzná a rùznou dobu trvající období jednu kalpu a tisíc takových celkù tvoøí Brahmùv den, po nìm následuje stejnì dlouhá Brahmova noc. Z tìchto dnù se skládá sto let Brahmova života. Èiní v pøepoètu let. Pak Brahma umírá. Zdá se tedy, že se, pokud jde o celek svìta, neoèekává definitivní završení. 1 V nejstarší doložené verzi pùvodního indického buddhismu jsou bohové jako napø. Brahma koneèné bytosti a potøebují stejnì jako lidé probuzení (bódhi). Díky nìmu pak mohou spoèinout v nirvánì. Pøedstavy o èase v raných buddhistických spisech jsou nesrovnatelné s našimi. I tam je samsára spíše bez konce a zaèátku. Jednotlivec, když postupuje se vší radikalitou podle Buddhou objevené metody (podle Ušlechtilé osmidílné stezky), když žije podle mravních zásad a když pìstuje soustøedìní a bdìlost (všímavost), vymaòuje se z kolobìhu a nemusí se již vracet do zdejších pomìrù. Podle jiné verze buddhismu, která z pùvodních koøenù vyrostla a rozkvetla pozdìji zejména v Èínì a Japonsku, tedy podle mahájány, nìkteré bytosti dobrovolnì oddalují své koneèné vymanìní a spoèinutí a pomáhají všem cítícím bytostem. Pravdìpodobnì desítky milionù buddhistù se hlásí k buddhovi Amitábhovi (v Japonsku je zván Amida). Tento buddha nekoneèného svìtla pomáhá lidem, kteøí ho s vírou vzývají. Otevírá se jim Èistá zemì, v níž jim už nic nebrání v probuzení a nirvánì. Nekoneèné zásluhy tohoto buddhy staèí pøispìt k na osvobození všech bytostí. 2 Vítìzství Svìtla nad Temnotou V perské tradici, v její dnes zastoupené podobì v Íránu a západní Indii (a v komunitách rozptýlených po jiných zemích) má svìtelná tvùrèí božská bytost nad svìty Ahura Mazda dvì emanace. Ve vìkovitém zápasu jsou tvùrèí princip Spenta Mainyu a princip destruktivní Angra Mainyu. Lidé mají aktivní podíl na koneèném vítìzství sil Svìtla. Údìl jednotlivého èlovìka po smrti závisí na tom, jaký byl jeho život. Pøevládají-li dobré myšlenky, slova a èiny, èeká èlovìka nebe, jinak peklo. Shodné pro rùzné výklady je koneèné vítìzství Svìtla nad Temnotou. Ahura Mazda vrátí svìt do jeho pùvodní èisté podoby a obyvatelé pekla budou osvobozeni. Významnou roli v závìreèném bìhu událostí má hrát Saošjant, Èlovìk míru, doslova Ten, který pøináší požehnání, mesiánská postava, o které se v nìkterých textech uvádí, že se narodí z panny, s ním nastane vzkøíšení a poslední soud lidí, a pak nastolení koneèné harmonie. Podle nìkterých pramenù má dva pøedchùdce. 3 Požehnání budoucího vìku V èástech židovské Bible, které se považují za nejstarší, se o posledních vìcech èlovìka a svìta prakticky nic neuvádí. Pak se zaèíná zmiòovat svìt, který má pøijít. Má v nìm dojít k nápravì onoho porušení, k nìmuž došlo pádem prvních lidí. Úèast na požehnáních budoucího vìku má mít povolaný lid, Izrael, který žije podle zvláštní smlouvy s Hospodinem a ti z národù, kteøí se drželi aspoò zásad noemovské smlouvy. 4 Poté, co Peršané osvobodili Izraelce z babylonského zajetí, objevuje se v jejich náboženství postava charakterizovaná v rùzných èástech postupnì vznikající židovské Bible rùznì, jednou jako jakýsi kosmický èi nebeský èlovìk nazývaný Syn èlovìka, jindy jako Trpící Služebník Boží, díky jehož utrpení budou uzdraveny rány a nemoci v Božím lidu. Nejèastìji jde o postavu Mesiáše, koneèného vítìze, který nastolí novou situaci. Zejména ortodoxní Židé 122

15 t é m a oèekávají konkrétní postavu, reformní smìry se kloní spíše k jejímu symbolickému výkladu. I když ve starších textech jde spíše o vzkøíšení lidí, kteøí zemøeli a byli skuteènì mrtví, pozdìjší vývoj judaismu pøinesl pøedstavy o složkách èlovìka - kromì tìla je to ještì duše (nefeš). Døíve tìlo i duše byly spíše dva zpùsoby, jak mluvit o celém èlovìku, v pozdìjším pojetí je tìlo pohøbeno a duše se uvolòuje. Pøi vzkøíšení se opìt spojí. Ve høe je ještì duch (ruah), døíve spíše oživující dech od Boha vanoucí vším živým, pozdìji princip, který po smrti odchází u zvíøat do zemì, u lidí k Bohu; je však otázka, pøedstavuje-li pokraèující osobní identitu u Boha. V pozdìjším judaismu se pøipouští jako možnost i kolobìh duší (gilgul nešamot). 5 Spása a Boží království Co se týká osobního údìlu èlovìka, má se v køes anství za to, že ve smrti èlovìk pøedstupuje pøed Boží soud a zakouší pak vìènou blaženost nebo vìèné zavržení. Øímští katolíci mají za to, že vìèné blaženosti mùže pøedcházet oèiš ování zemøelého, který sice zemøel smíøen s Bohem, ale není ještì plnì zpùsobilý vidìt Boha tváøí v tváø. Je oèiš- ován utrpením. To lze zmírnit odpustky, tedy konkrétními èiny (modlitba, almužna, pomoc bližnímu apod.). Boží milost dává tìmto skutkùm hodnotu, jíž je možno pøipsat zemøelým. Tato praxe však ustupuje. 6 Svìdectví Bible, Starého i Nového zákona o posledních událostech svìta, jsou pestrá, jednotlivé události a jejich postup jsou popisovány rùznì u starozákonních prorokù, v evangeliích, epištolách a v Apokalypse. Nelze sestavit jednotný, všemi akceptovaný scénáø, jak se o to pokoušejí nìkterá vyznání. Nìkteøí napø. oèekávají zvláštní tisícileté Království pøed koneèným završením èasu a oddìlují vzkøíšení rùzných skupin lidí a jejich soud. Víra všech køes anù se snad mùže shodnout na tom, že svìt je koneèný a že jeho konec je v Božích rukou, že i v katastrofách konce se odhaluje spravedlivý, ale rovnìž dobrotivý Bùh. V køes anství nejde o nìjakou aritmetiku provinìní a zásluh, odmìn a trestù. Podstatná je role Ježíše Krista. Je Vykupitelem. 7 Znamená to, že všem lidem nabízí osvobození od situace zdìdìné upadlosti a osobní viny. Spása je záchrana, vnitøní osvobození a uzdravení nemocné lidské duše; vykoupení se promítá na jednotlivého èlovìka a pøijímá se vírou. Následkem je nové jednání popisované èasto jako následování Krista. Z hlediska lidstva a tvorstva jako celku mùže být øeè o Božím (popøípadì nebeském) království. Bùh se nejprve skrytì a nenápadnì ujímá vlády nad svìtem, je to Boží kralování v nitru jednotlivých lidí a v jejich vztazích. Boží království roste do historických a kosmických dimenzí. Jeho koneèný stav je vyjádøen napø. tak, že Bùh bude všecko ve všem. 8 O Kristu je øeèeno, že naplnil všechno, co jest. 9 Svìt se nejen vrátí pøed poèáteèní porušení, ale zahrne vše, èím lidé v dìjinách prošli a co vytvoøili, v obnovené a oèištìné podobì. Popisuje se to obrazem nebeského Jeruzaléma. 10 Odvážná formulace v pozdním novozákonním textu øíká, že cílem Božích pøíslibù je, abychom se stali úèastnými božské pøirozenosti. 11 V tomto smyslu mluví zejména východní køes anství o zbožštìní (theósis). V Ježíši Kristu se Bùh stal èlovìkem, aby se èlovìk mohl stát bohem. Zbožštìný èlovìk je úèastníkem Božího života. 12 Den soudu a Ráj Když èlovìk zemøe, podle islámu oddìlí andìl Azrá íl duši od tìla. Podle tradièního mínìní muslimù pak andìlé kladou zemøelému otázky a èlovìk (v závislosti na dosavadním životì) mùže zakoušet tíži, tíseò, nejhorší hodiny života. Pak nastává oèekávání, snad v jakémsi spánku, pøíp. v hranièní oblasti èi stavu zvaném barzach. Rovnou do Ráje jdou duše tìch, kdo padli v boji za svatou vìc. Též proroci si zachovávají i po smrti vìdomí. Nìkteøí se snad rovnou zøítí do pekla. Koneèný údìl nezávisí jen na bilanci dobrých a špatných skutkù. První slova Koránu mluví o Bohu jako o milosrdném a slitovném. Kdo se dopustí provinìní, má možnost pokání a Bùh mu mùže odpustit. Když se Korán vyjadøuje o tom, kdo má nadìji, jsou samozøejmì na prvním místì muslimové, ale spolu s nimi také ti, kdo vìøí v jediného Boha a v soudný den. K závìreèným událostem tohoto svìta patøí po dramatických úkazech i druhý pøíchod proroka Ísy, tedy Ježíše, který spolu Mahdím porazí Džadžála, Lháøe, falešného Mesiáše a ostatní Boží nepøátele. Soudný den je závìrem našeho èasu. Tehdy mrtví vstanou, nejprve proroci, pak ostatní a dojde k velikému shromáždìní lidí a ostatních bytostí. Vzkøíšení zemøelí jsou pak v dlouhé etapì souzeni. Dojde k odhalení falešných bohù. Tento svìt bude znièen. Nekající høíšníci budou vrženi do pekelného ohnì, kde podle obvyklého mínìní aspoò nìkteøí Kalkí, poslední avatár (sestoupení) indického boha Višnua, nastolí vìk míru a hojnosti. Z knihy Jana Filipského Encyklopedie indické mytologie, Praha budou navždy a ostatní pøijdou do Ráje plného rozkoší; podle nìkterých vykladaèù jde o blažené patøení na Boha. 13 Spoleèné motivy? Èetná náboženství, zejména abrahámovská tradice (judaismus, køes anství a islám), ale též zoroastrismus se zamìøují na budoucnost. Není to však budoucnost historická. Jejími aktéry nebudou už lidé. Po koneèné katastrofì svìta se ujme iniciativy Bùh a nastolí nové poøádky. Mají tedy pravdu kritici, že to bere lidem z rukou iniciativu? Odkládá se tím doopravdy spravedlivé uspoøádání spoleènosti až do záhrobí? Je takové náboženství povzdechem utištìného èlovìka bez skuteèné síly nìco zmìnit? Nebo je Boží království jako nový zaèátek na konci našeho èasu odmítnutím falešných ambicí, ale zároveò výzvou a inspirací udìlat nìco realistického, nìco prospìšného v mezích tohoto porušeného svìta? Dìjiny náboženství ukazují, že eschatologická oèekávání od spoleèenské aktivity odvádìla i k ní inspirovala. Byla opiem fantastù a rovnìž inspirací tvùrèích jedincù. Opravdové potíže nastávají tam, kde se nìjaká náboženská skupina sama ujímá role strùjcù apokalyptických katastrof èi vykonavaèù Božích trestù. Za sociálnì patologickou je tøeba také pokládat totální uzavøenost a odlouèenost apokalypticky ladìných skupin. Pokládají svìt za natolik doèasný a propadlý zkáze, že nemá smysl v nìm pracovat, získávat vzdìlání, žít rodinným životem a podobnì. n Poznámky k èlánku a autorùv medailonek jsou na stranì 143 dole. ð 123

16 t é m a Mileniální ideje jsou významnými spolutvùrci (nejen) naší civilizace NADCHÁZEJÍCÍ VÌK BLAŽENOSTI Zdenìk Vojtíšek Náboženství neposkytují nadìji na budoucí úplné a dokonalé pøekonání omezenosti pozemského života jen jednotlivcùm, ale i celým komunitám. Hovoøí o vìku, království èi øíši, kde se nadcházející blaženost pro celé spoleèenství bude realizovat. V rùzných dobách a náboženských systémech se tak setkáváme s podobným schématem budoucnosti. Navzdory množství variant a výjimek se velká èást lidstva shoduje ve víøe v dosažení kolektivního všestranného blaha za pomoci transcendentní síly. Velmi èasto má být této blaženosti dosaženo v dohledné dobì a v mnoha pøípadech také v prostøedí, které bude ideální, ale zároveò pozemské, tìlesné, lidské. Pøesvìdèení o takové kolektivní budoucnosti jsou souhrnnì nazývána milenialismus nebo také chiliasmus. 1 Výše uvedenou základní charakteristiku milenialismu 2 je tøeba vysvìtlit a upøesnit. Všestranným blahem (blažeností) rozumíme stav bez pøítomnosti zla, a je toto zlo chápáno jakkoli. Koøeny zla mohou být pojímány rùznì (mùže to být napø. nevìdomost, høích anebo tøeba i vykoøis ovatelská spoleènost), ale jeho projevy poci ujeme ve všech dobách a na všech místech podobnì: jako utrpení, chaos, násilí, bídu apod. Tato blaženost má velmi èasto nastat - jak už bylo øeèeno - v lidské sféøe: obraznì (ale èasto i doslovnì) na zemi, nikoli v duchovní oblasti ( na nebi ). 3 Má se jednat o návrat dávného ráje, o uzavøení dìjinného kruhu, nikoli o opuštìní pozemského prostøedí a odchod do nebe. Proto je také tato pozemská blaženost doèasná; mùže trvat velmi dlouho (symbolicky tøeba tisíc let ), ale nebývá to ještì blaženost vìèná. Dìjinný obrat k této kolektivní blaženosti má nastat brzy, v dobì, která je pro èlovìka významná (kam ještì dohlédne ), a za pomoci síly, která èlovìka pøesahuje. Tato síla je opìt pojímána velmi rùznì: mùže pøicházet od Boha, mùže být ale i neosobní kosmickou silou a mùže být vyjádøena i svìtsky napø. jako dìjinná nutnost. Základní typologie milenialismu V podílu této transcendentní síly na dosažení blaženosti a ve zpùsobu tohoto dosažení je klíè k rozdìlení milenialismu na dva základní typy. 4 Katastrofický milenialismus spatøuje tento svìt jako velmi špatný a vzdalující se od ideálu. Jeho náprava není možná, a tak jedinou nadìjí je nadpøirozená intervence v dobì, kdy už nemùže být hùøe. Z takto zkaženého svìta nezùstane nic (nebo témìø nic) dobrého, proto má tato intervence podobu jeho naprostého znièení (tzv. apokalypsy, nebo konce svìta ). Podíl lidí na vzniku následujícího blaženého období je minimální, spíše žádný. Katastrofickému (apokalyptickému) milenialismu se daøí v tìžkých pomìrech, kdy se zdá, že koneèný obrat již musí být za dveømi a že je možné jeho znamení odeèíst z doléhajících událostí. Nositelé tohoto pøesvìdèení jsou osobnì spíše pesimistiètí, ve spoleènosti politicky pasivní a individualistiètí, nebo nenacházejí mnoho smyslu v nièem kromì pìstování vlastní zbožnosti. Aktivní bývají pouze v misii, kterou chápou jako záchranu jednotlivcù ze zkažené spoleènosti. Opaèným typem je progresivní milenialismus. Je to optimistický pøístup ke svìtu, politicky angažovaný, aktivní ve zlepšování spoleènosti a se smyslem pro kolektivní usilování. Úsilí o pokrok je neseno vírou, že se tento pokrok dìje ve shodì s transcendentní silou, anebo dokonce pod jejím vedením a inspirací. Pøechod k úplné blaženosti nemusí být podle tohoto pøesvìdèení spojen s katastrofickými událostmi, ale nastane spíše jako završení postupného pokroku. Tragická apokalypsa tedy nebývá oèekávána; cesta k završení dìjin ovšem mùže být chápána jako revoluce. Tento typ milenialismu (je-li revoluèní) pak vyžaduje obìti tìch, jichž se pokrokový optimismus netýká. Katastrofický ani progresivní milenialismus není pevnì svázán s žádným náboženstvím. V rámci jedné náboženské instituce nebo jednoho náboženského spoleèenství se mohou vyskytnout oba typy, èasto i souèasnì. Jednotlivá náboženství a jejich smìry obvykle disponují ve svých svatých textech nebo v posvátné historii takovými motivy, které poskytují možnosti chápat dìjiny a budoucnost lidstva jak v duchu katastrofického, tak progresivního milenialismu. Pøíklon k jednomu z typù je tak do znaèné míry dán osobnostním vybavením jednotlivce a jeho spoleèenskou situací a mùže se bìhem èasu u jednoho èlovìka nebo u celé velké skupiny radikálnì promìnit. Tato promìnlivost ale nevyluèuje vznik kompaktních mileniálních hnutí, èasto velkých a významných. Na dalších øádcích se o nìkterých zmíníme a seøadíme je podle náboženských tradic. Mileniální motivy v zoroastrismu a judaismu Náznaky milenialismu se nìkdy hledají i v rùzných starovìkých náboženstvích 5 (napø. ve schématu ètyø vìkù podle Hesioda), ale o skuteènì mileniální ideji mùžeme hovoøit patrnì jen v pøípadì zoroastrismu a judaismu. Obì tato náboženství charakterizuje lineární pojetí èasu, tedy pøesvìdèení, že svìt má stejnì jako každý jednotlivý èlovìk svùj poèátek (stvoøení, zrození) a konec (zánik, smrt). Takové vnímání je samozøejmì daleko pøíznivìjší pro vznik a rozvinutí milenialismu než pojetí cyklické, které chápe dìní jako kolobìh stále vznikajících a zanikajících forem. Zoroastrismus i judaismus se ale ponìkud vymykají z výše vymezeného pojmu milenialismus, nebo pøedpokládají vznik definitivní blaženosti hned po zániku svìta. Pro oznaèení tohoto pøístupu (a hlavnì pro význaènou roli spasitele v obou tìchto náboženstvích) se proto více hodí pojem mesianismus. 124

17 t é m a Náboženství proroka Zarathuštry (zoroastrismus), obsahuje myšlenku návratu svìta k dokonalosti po velké kosmické bitvì. Již v gáthách, hymnech pøipisovaných samotnému Zarathuštrovi (vznikly snad již na pøelomu 2. a 1. tisíciletí pø. Kr. nebo pozdìji), je naznaèeno brzké promìnìní svìta ohnìm a roztaveným kovem. Nadìjné vnímání budoucnosti postupnì rozvinulo motiv spasitele, vzkøíšení tìla a posledního soudu. 6 Nejstaršími texty židovského apokalyptického mesianismu jsou patrnì èásti proroctví Izajáše 7 z druhé poloviny 8. st. pø. Kr. Na nì navazuje tzv. Druhý Izajáš (ze 6. století) se slavnými texty o sloužícím, a dokonce trpícím mesiáši. 8 Mezi 2. st. pøed Kristem a 2. st. po Kristu pak nastává doba velkého rozkvìtu katastrofického milenialismu s desítkami spisù; do kánonu judaismu byl ale pøijat jen spis Daniel, ostatní zùstaly se svou barvitou apokalyptikou za hranicí obecnì pøijímaných posvátných textù. Starovìký židovský mesianismus vyvrcholil v postavách Ježíše Nazaretského, Judy Galilejského a Bar Kochby v 1. století našeho letopoètu. Aèkoli pojetí mesiáše prošlo vývojem a patrnì nikdy nebylo zcela jednotné, 9 mesianismus hrál v židovstvu velkou úlohu v podstatì ve všech obdobích. Mesiášské oèekávání je ostatnì souèástí Tøinácti èlánkù víry, 10 které zformuloval Maimonides ( ). Od konce 13. století se hlavním zdrojem mesianismu stala kabala, pøedevším její pøevládající luriánský typ. Na základì kabaly vznikly desítky pøedpovìdí pøíchodu mesiáše a kabalistou byl i Natan z Gazy (asi ), který velmi posílil mesiášské ambice nejvýraznìjší postavy židovského mesianismu, Šabtaje Cvi ( ). Z koøenù luriánské kabaly vyrostl v polovinì 18. století i chasidismus, v nìmž byly mesiášské nadìje vždy silnì pøítomny. Jejich vyjádøením byla (a dodnes èásteènì je) i víra významné lubavièské vìtve chasidismu v rabína Menachema M. Schneersona ( ) jako v mesiáše dnešní doby. Køes anský milenialismus 11 Køes anská církev vznikla z židovských mileniálních nadìjí a milenialismus je v ní po celou dobu existence velmi živý, aèkoli ne stejnì ve všech jejích èástech a ve všech dobách. Køes anské kanonické spisy sice obsahují výroky, které inspirují k progresivnímu milenialismu, 12 raná církev ovšem pøed druhým pøíchodem Krista oèekávala spíše katastrofické události. 13 Tuto orientaci zmìnila až ve 4. století nová role církve ve spoleènosti. Katastrofická mileniální oèekávání církve v dobì po Konstantinovi byla neutralizována myšlenkou postupného rozšiøování boží vlády misijním úsilím a zlepšováním spoleènosti. V hlavním proudu køes- anství byla nadìje na kolektivní blaženost v Tisícileté øíši nahrazována dùrazem na osobní kvality, potøebné ke spasení. Katastrofický milenialismus 14 se tak posunul do více èi ménì okrajových a nìkdy heretických køes anských proudù, aniž by ovšem zcela zeslábl. Dominantním motivem se stal v protestantismu. Mimo nìj je dnes velmi silný v obrodných a lidových formách katolicismu, nejvíce pravdìpodobnì v rámci mariánské zbožnosti. Nìkteré proudy souèasného pravoslaví se nechávají inspirovat k mileniálnímu oèekávání protestantským fundamentalismem. Køes anský progresivní milenialismus 15 nachází ohlas spíše mezi elitami: jeho nejvlivnìjší støedovìkou formou bylo jistì pojetí tøí vìkù Jáchyma z Fiore ( ), 16 které inspirovalo - kromì jiných - patrnì i Kryštofa Kolumba ( ) k jeho mileniálnímu nadšení objevit novou zemi. Ideje progresivního milenialismu ovšem obsahuje i apoštolský list Jana Pavla II. Tertio Millennio Adveniente z roku V reformaci køes anstva byl pøítomen prvek katastrofického milenialismu, který obzvláš jednoznaènì ztotožòoval papeže s apokalyptickou postavou antikrista. Silnì mileniální bylo již husitské hnutí a radikální reformaèní skupiny v 16. století se kvùli excesùm spjatým s apokalyptickými vizemi 17 dostávali do støetu nejen s katolíky, ale i s umírnìnými reformaèními proudy. Silné mileniální cítìní mìli i puritáni. Pøenesli ho z britských ostrovù i do severní Ameriky a podnítili tak vznik amerického milenialismu, dodnes živého a velmi èinorodého komplexu pøesvìdèení, jemuž dominuje víra Amerièanù ve své poslání být vzorem ( mìstem na hoøe ležícím ) celému zbytku svìta. 18 Vrcholem protestantského milenialismu se stalo 19. století. V jeho prùbìhu vzniklo bezpoètu nových hnutí katastrofického milenialismu s naléhavým oèekáváním (mormonismus, adventní hnutí, dispensacionalistická hnutí Èeská verze komunistického mileniálního mýtu: Klement Gottwald nanebevzatý. a mnoho dalších, ve 20. století pak ještì pentekostalismus). Pod tímto vlivem se probuzenecké hnutí (evangelikalismus) posunul z pùvodního progresivního milenialismu Jonathana Edwardse ( ) a dalších ke katastrofickému vidìní Dwighta L. Moodyho ( ) a jeho pokraèovatelù. Ze stovek protestantských mileniálních konceptù, rozvinutých v 19. století, je tøeba zmínit alespoò dva: pøesvìdèení o vytržení svatých, 19 a to kvùli jeho vlivu na americkou (a dále i svìtovou) populární kulturu, a køes anský sionismus 20 kvùli jeho vlivu na židovské sionistické hnutí, a tím i na vznik a dìjiny Státu Izrael. Ve druhé polovinì 19. století ale na protestantské stranì køes- anstva výraznì vzrostl také vliv progresivního milenialismu, a to hlavnì v liberálních církvích, které vyvolaly nebývalý zájem o sociální otázky, køes anskou misii a ekumenické hnutí. Sekulární a esoterický milenialismus Byly to pravdìpodobnì právì sociálnì reformní myšlenky køes anského progresivního milenialismu a rùzné komunitní experimenty, 21 které napomohly ke vzniku sekulárního revoluèního mileniálního hnutí socialismu a komunismu. Komunistické... A èínská verze téhož. 125

18 t é m a a národnì socialistické myšlenky a pokusy o jejich revoluèní aplikaci opravòují vidìt 20. století jako vrchol sekulárního milenialismu. Jejich úsilí prosadit komunismus, Tøetí øíši a další mileniální koncepty si vyžádalo milióny obìtí tìch, kteøí tomuto pokroku stáli v cestì. V tradici sekulárního milenialismu ale dnes nestojí jen spoleèensky reformní a národní hnutí, ale novìji napø. i nìkteré ekologické skupiny, 22 které varují pøed apokalyptickým zhroucením životního prostøedí, anebo fenomén Y2K, spojený s obavami z kolapsu poèítaèù a následnì celé západní civilizace na konci minulého století. V progresivním milenialismu liberálních protestantských církví i sekulárních sociálnì reformních hnutích mùžeme nalézat stopy vlivu evoluèní teorie na vnímání spoleènosti a jejích promìn. Podobnì se evoluèní teorií nechali inspirovat i pokraèovatelé západní esoterické (hermetické) tradice, která na pøelomu 19. a 20. století zažila nový rozkvìt. 23 Byla to hlavnì Theosofická spoleènost, která od svého založení roku 1875 šíøila progresivní mileniální ideje, nesené myšlenkou duchovní evoluce lidstva pod dohledem a s pøispìním bratrstva nanebevzatých mistrù. Myšlenky Theosofické spoleènosti došly obrovského rozmachu v 80. a 90. letech v jednom z nejvìtších náboženských mileniálních hnutí 20. století, v hnutí Nového vìku (New Age). 24 Idea Velkého bílého bratrstva byla mnohokrát obnovena i poté, co sama Theosofická spoleènost ztratila vliv, napø. v dramatech na Ukrajinì a v Rusku v souvislosti s ohlášením konce svìta na rok Katastrofický milenialismus s apokalyptickým vrcholem, oèekávaným v polovinì 30. let 20. století, vypracoval na pozadí gnostického pojetí kosmu Oskar Ernst Bernhardt ( ), zakladatel hnutí Grálu. Tyto mileniální nadìje 25 byly bouølivì obnoveny v letech 1993 a 1994 ve známém èeském hnutí imanuelitù, vedeném Janem Dvorským (*1965). Milenialismus a ostatní náboženství Monotheismus, lineární pojetí èasu a další prvky abrahamovské tradice zpùsobují, že dalším velkým mileniálním náboženstvím je islám. Jsou to pøedevším mekkánské súry (hlavnì súry 75-78), které ukazují na silné poèáteèní mileniální oèekávání proroka Muhammada. Po jeho smrti se mileniální nadìje spojují s postavou mahdího, o níž se ovšem nepíše ani v Koránu, ani v nejvíce respektovaných sbírkách hadísù. Pøesto je víra v mahdího (tedy správnì vedeného ), Rudra Èakrin, vládce Šambhaly. Ilustrace z knihy Luboše Bìlky Buddhistická eschatologie. Šambhalský mýtus, Brno který spolu s Ísou (Ježíšem) bude hrát hlavní roli v apokalyptických událostech pøed všeobecným zmrtvýchvstáním, velmi silná v lidovém sunnitském islámu. V ší itském islámu je dokonce souèástí ortodoxie (a to jednou z nejdùležitìjších). Právì v tomto prostøedí vznikly desítky mahdistických hnutí v celé škále od tìch, jejichž pùsobení vedlo k rozkvìtu (napø. Fátimovci), pøes neúspìšná reformní hnutí (napø. bahá í) až k mnoha hnutím vyslovenì extremistickým (napø. qarmaté, assasínové a mnoho dalších). 26 U dnes již celosvìtovì rozšíøené víry bahá í je zajímavý vývoj od revoluèního k evoluènímu progresivnímu milenialismu. Islámský milenialismus (mahdismus) se projevil v posledních letech v mnoha rùzných souvislostech, napø. se Šestidenní válkou, s íránskou revolucí, se vznikem nìkterých džihádistických skupin anebo tøeba pøi vzniku amerického, pøevážnì èernošského hnutí Národ islámu. Podstatnì ménì mileniálních motivù samozøejmì nalezneme v indické tradici, formované cyklickým pojetím èasu. Myšlenka obnovy (pøipomínající katastrofický milenialismus) se ale objevuje i v nejznámìjším náboženském textu, v Bhagavadgítì. Bùh Krišna v ní øíká: Když ctnost upadá, když spravedlnost je šlapána v prach, tu vždy se rodím, zplodiv sám sebe, abych znovu obnovil svùj øád. Rodím se v každém vìku, abych chránil dobré, nièil zlé a dával prùchod spravedlnosti. 27 Krišna v indické tradici vystupuje také jako avatár ( sestoupení ) boha Višnua. Právì v nauce o avatárech je další z mileniálních motivù. Desátým, posledním avatárem má být Kalkí, který pøijde na konci posledního vìku (kalijugy) èasového cyklu. Je oèekáván jako ten, kdo znièí vše zlé, obnoví øád (dharmu) a dovede vìrné do zlatého zaèátku nového cyklu (satjajugy). Živost této nauky dokazuje i indický duchovní uèitel Šrí Muktišvára Bhagaván (*1949), který je jako Kalkí pøitažlivý i pro západní žáky svým poselstvím progresivního milenialismu. 28 V mahájánovém buddhismu je naopak mileniálních motivù celá øada. Za jakousi obdobu mileniální øíše mùže být považována zemì blaha buddhy Amitábhy. Uctívání Amitábhy a víra ve zrození v jeho Èisté zemi nalézá od 5. století velký ohlas v Èínì a Japonsku. Zøetelnì mileniální postavou (oblíbenou pøedevším v tibetském buddhismu) je buddha Maitréja, poslední z pozemských buddhù a pán budoucího vìku. V tibetském buddhismu zaujímá velmi dùležité místo pøedstava Šambhaly, 29 š astné zemì, skryté v nìkterém z nepøístupných tibetských údolí. Mýtus obsahuje již Kálaèakratantra, text z 10. století, ale velké aktuálnosti dosahuje od poèátku 20. století a hlavnì po tragické okupaci Tibetu èínskými silami v jeho polovinì. Vliv šambhalského mileniální mýtu je patrný také v souèasném misijním úsilí dalajlamy a dalších pøedstavitelù tibetského buddhismu na Západì. Silné mileniální motivy se pojí s Nièirenovou ( ) školou, oblíbenou v Japonsku. Mnohá nièirenovská hnutí je možné považovat za vyslovenì mileniální, napø. spoleènost Sókka Gakkai, založenou ve 30. letech 20. století. Mileniální motivy z køes anství, z astrologie, z tradice Nièirena i z mýtu o Šambhale zkombinoval do originální vize japonský duchovní uèitel Šókó Asahara (*1955). Jeho zpoèátku optimistický progresivní milenialismus se postupnì promìnil v katastrofický, až roku 1995 vyvrcholil pokusem rozpoutat apokalypsu teroristickým útokem v tokijském metru. 30 Buddhistický milenialismus v Èínì má dlouhou tradici tajných spoleèností, které byly nìkolikrát dokonce schopny svrhnout vládnoucí dynastie. Na základì této tradice není pøekvapivý úspìch sekulárního mileniálního hnutí Mao Ce-tunga ( ). Dnes o èínském milenialismu mùžeme slyšet pøedevším v souvislosti s hnutím Fa-lunkung, které kromì známìjšího cvièebního systému rozvinulo také silné oèekávání v podobì katastrofického milenialismu. Závìr èlánku a poznámky na 3. stranì obálky. ð 126

19 t é m a Biblická kniha Zjevení Janova (Apokalypsa) jako nástroj duchovního sebepoznání HLUBINNÌ ANALYTICKÝ VÝKLAD APOKALYPSY Prokop Remeš Poslední biblická kniha Zjevení je plná symbolických obrazù, které odedávna jitøí lidskou fantazii. Od nejstarších dob byly proto navrhovány nejrùznìjší strategie, jak porozumìt jejich skrytému poselství. Tyto strategie lze v zásadì rozdìlit do dvou velikých skupin: Jednak jde o výklady, které v obrazech knihy Zjevení (Zj) spatøují informaci o vnìjším svìtì, jednak jde o výklady, které v nich spatøují informace o ètenáøi. K prvému výkladovému proudu, který by bylo možné nazývat klasickým, patøí historický výklad, který uèí, že Zjevení má vztah pouze k událostem v té dobì, kdy byla kniha psána. Na nìj navazuje futuristický výklad, který øíká, že kromì prvních tøí kapitol Zjevení, které se vztahují na dobu sepsání knihy (pøípadnì na sedm etap v historii církve), vše následující je pøedpovìdí událostí, které se stanou v dobì bezprostøednì pøed druhým pøíchodem Kristovým. Koneènì historizující výklad shrnuje oba pøedchozí do jediného a prohlašuje knihu Zjevení za náèrt církevních dìjin od sepsání knihy až do druhého pøíchodu Ježíše Krista. 1 Druhá výkladová linie je pøedstavována strategiemi, které v obrazech knihy Zjevení spatøují informaci o konkrétním ètenáøi. Nepovažuje knihu Zjevení za objektivní uèebnici o náboženských, historických, teologických a antropologických skuteènostech, ale považuje ji za subjektivní zrcadlo, v nìmž ètenáø mùže spatøovat sám sebe ve svém konkrétním zde-a-nyní. Hlavním teoretikem této hermeneutiky je Umberto Eco, který svùj receptivní výklad rozvedl v dílech Opera aperta a Lector in fabula. 2 V jistém smyslu sem ale patøí i klasický všeobecný výklad, který v knize Zjevení vidí symbolický obraz neustálého boje mezi dobrem a zlem a který soustøeïuje pozornost ètenáøe na etické a duchovní pravdy. Všeobecný výklad se pohybuje na rovinì pouèení týkajícího se celého lidstva a všech lidí. Receptivní výklad knihy Zjevení se však zamìøuje na jednoho každého konkrétního ètenáøe. Jeho typickým pøíkladem je výklad hlubinnì psychologický. 3 Hlubinnì psychologický výklad Bible Aè se to mùže zdát pøekvapující, hlubinnì psychologický výklad má v køes anství témìø dvoutisíciletou tradici, zejména v homiletické praxi církve. Nejznámìjším pøíkladem tohoto pøístupu je už svatý Augustin ve svých Vyznáních, když hovoøí o své konverzi ke køes anství. Augustin píše, jak skrze Bibli neèekanì spatøil sebe sama a skrze toto sebespatøení zažil i náhlé oslovení, v nìmž ho Bùh vybídl ke zmìnì života. K této zvláštní pøemìnì mrtvého Božího slova v setkání s živým Bohem však Augustin nedospìl logickou úvahou ani meditací, ale iracionálním pøesvìdèením, že k nìmu hovoøí sám Bùh, když nad zavøenou Biblí zaslechl ze sousední zahrady dìtský hlas opakující øíkanku: Tolle - lege, tolle - lege ( vezmi - èti, vezmi - èti ). Augustin Bibli vzal, otevøel ji a jeho zrak padl na vìtu, kterou zažil jako blesk Božího oslovení, které bylo urèeno právì jemu: Ne v hýøení a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonùm, abyste nepropadli vášním (list Øímanùm 13,13). 4 Prožitek, že pøi ètení Bible mùže Bùh zde-a-nyní oslovovat èlovìka v jeho jedineèné životní situaci, tvoøí základ hlubinnì analytického výkladu. Z psychologického hlediska ho teoreticky rozvinul nìmecký psycholog a teolog Eugen Drewermann ve svém díle Hlubinná psychologie a exegeze. 5 Drewermann vyšel z konceptu analytické psychologie, podle níž autoøi Bible promítali do biblického textu symbolické obrazy svého nevìdomí a tyto obrazy mohou nyní oslovovat analogické symboly uložené do duše každého ètenáøe. Tyto symboly jsou v textu sice uloženy potenciálnì, ale zcela reálnì, a rezonance ètenáøe s jejich obsahem mùže umožnit ètenáøi rozpoznání pravdy o sobì samém. Dokonce i v situaci, kdy ètenáø zažívá poznávající aha-zážitek v protikladu s obecnì uznávaným výkladem té které biblické pasáže. Nebo bohatství rozmanitých recepcí je založeno již v Bibli samé a je jejím autorem (vševìdoucím Bohem) chtìno a zamýšleno. Dùležitou výkladovou zásadou tohoto typu výkladu je podle Drewermanna to, aby biblické pøíbìhy byly vykládány podobnì jako jsou vykládány sny v jungiánské psychologii: buï tak, že osoby a situace, které se v textu objevují, mohou symbolizovat rùzné typy lidí a situací, v nichž se ètenáø zde-a-nyní nachází, což je tzv. objektový výklad, pøípadnì tak, že v nich ètenáø mùže rozpoznat rùzné protikladné stránky své duše a svého intrapsy- Apokalyptická témata a jejich barvité výtvarné zpodobení je typické pro spoleèenství svìdkù Jehovových. Tato ilustrace pochází z knihy Zjevení. Jeho slavné vyvrcholení se pøiblížilo! (1991), ilustrace na další stránce je z obálky èasopisu Strážná vìž z 1. dubna

20 t é m a chického fungování, což tzv. subjektový výklad. 6 Nacházet v symbolech Apokalypsy obrazy lidské duše není ve skuteènosti velký problém. V obrazech troubících andìlù lze napøíklad i jen s bìžnou mírou fantazie spatøovat obrazy mocných emocionálních stavù - hnìvu ( nastalo krupobití a na zem zaèal padat oheò smíšený s krví, Zj 8,7), hoøkosti ( z nebe se zøítila veliká hvìzda hoøící jako pochodeò jméno té hvìzdy je Pelynìk a tøetina øek byla otrávena, Zj 8,10-11), smutku i deprese ( byla zasažena tøetina slunce, tøetina mìsíce a tøetina hvìzd, takže ze tøetiny potemnìly a den i noc byly o tøetinu temnìjší, Zj 8,12). Nicménì hlubinný výklad biblických textù není nikdy jednoznaèný. Je pouze potenciální, a i když potencialita významù je objektivnì obsažena v samotném textu, jejich aktualizace se mùže od èlovìka k èlovìku výraznì odlišovat. Žena, drak a falešný prorok Ústøedním místem Apokalypsy je vidìní dvanácté, tøinácté a poèátku ètrnácté kapitoly. Tyto kapitoly jsou èasto umìlecky ztváròovány a vykládány a jsou považovány za klíè k výkladu celé Apokalypsy. Pøibližme si, oè v tìchto kapitolách jde: Jan vidí tøi nepøátele Církve - draka pronásledujícího ženu odìnou Sluncem a bojujícího s archandìlem Michaelem v nebesích, sedmihlavou moøskou šelmu, která pøijímá od draka jeho moc, a šelmu vycházející ze zemì, která jako falešný prorok šelmì z moøe slouží. Proti této ïábelské trojici spatøuje Jan Beránka stojícího pøed Božím trùnem a bojujícího za koneèné vítìzství dobra. 7 Když pracujeme s knihou Zjevení v našich terapeutických skupinách, èasto se v souvislosti s dvanáctou, tøináctou a ètrnáctou kapitolou Zjevení setkáváme s mocnými hlubinnì psychologickými obrazy. Základní otázka pro ètenáøe zní: Kdo je ona žena odìná Sluncem? V katolické teologii byla tato žena èasto považována za symbol církve a ve volnìjší interpretaci za Marii, Ježíšovu matku. Na hlubinnì psychologické rovinì však pro velkou èást našich ètenáøù pøedstavuje Marii spíše v symbolickém smyslu, druhou Evu ( životodárnou ), tedy zdroj života, bytí, rozvoje a dobra. Èi jinak øeèeno: Zobrazuje Marii jako obraz životodárných sil svìtla, které jsou v textu Apokalypsy ohrožovány silami tmy. Ty jsou ve 12. kapitole symbolizovány drakem - zde jako ve všech mýtech a pohádkách obrazem ïábla a smrti. Pokud na hlubinné rovinì hovoøí dvanáctá kapitola Zjevení o boji smrti a života, ve tøinácté kapitole Zjevení se dovídáme, že smrt - drak má dva pomocníky, dvì šelmy: Šelmu z moøe (Zj 13,1n) a šelmu ze zemì (Zj 13,11n). Ty mu pomáhají ve vládì nad lidmi. V klasických výkladech se øíká, že šelma z moøe pøedstavovala pøedevším øímskou øíši a øímského císaøe. Na o- becnìjší rovinì všechny násilné diktátory a dobyvatele, na nejobecnìjší rovinì samu zneužitou svìtskou moc, která uctívá a zbožš uje sama sebe. 8 Avšak na psychologické rovinì je to trochu jinak: moøe, z nìhož první šelma vychází, pøedstavuje zlý a nebezpeèný živel. To, že šelma vystupuje z moøe, které bývá ve snech symbolem nevìdomí, mùže naznaèovat, že pod onou nenávidìnou šelmou mùžeme spatøovat i mocné a nezvládnuté síly naší psychiky: naši agresivitu, náš narcismus, touhu po moci, naši deviantní sexualitu. Podle textu Zjevení je šelma z moøe výkonným orgánem ïábla, nebo drak jí dal svou sílu i trùn i velikou moc. Ale i naše nevìdomí se èasto mùže stát výkonným orgánem smrti. Mnohé cesty do záhuby (v extrému tøeba sebedestruktivní jednání drogovì závislých lidí nebo agresivní jednání teroristù) vycházejí z nejhlubších a nejtemnìjších zákoutí lidské duše. Z lidské nenávisti, závisti, pocitù pøíkoøí a poníženosti, z lidské agresivity a zloby. Smrt a destrukce má až pøevelmi èasto v silách našeho nevìdomí své pomocníky, jimž propùjèuje nejen sílu, ale i trùn a velikou moc. A obdiv dnešních lidí k tìmto silám pøechází èasto až k modláøskému uctívání, jak se s tím setkáváme v postmoderní psychologii i spiritualitì typu New Age. Jan nazývá šelmu z moøe také Antikristem, symbolizuje ji èíslem 666 a v textu Apokalypsy se dvakrát vzhledem k této šelmì vyskytuje výraz klekali (Zj 13,4.8). Jde tedy o božskou poctu urèenou èlovìku, jeho nitru a zbožštìní nárokù, které kladou jeho temné síly na lidské chování a prožívání. Kniha Zjevení ale ukazuje, že apokalyptický drak narušuje a nièí život nejen tím, že pùsobí prostøednictvím moøské šelmy - Antikrista (zneužité svìtské moci èi zbožštìné moci nevìdomých sil lidského nitra), ale i tím, že k této šelmì pøidává pomocníka v šelmì ze zemì. Tato šelma vypadá jako ovce, beránek, pøedstírá podobu Kristovu, ale když otevøe ústa, ukazuje svou draèí ïábelskost. Její podstatou je lež a Jan oznaèuje tuto šelmu jako Falešného proroka (Zj 16, 13; 19,20; 20,10). Klasické výklady poukazují na to, že èinnost falešného proroka sestává z reklamy a propagandy kultu Antikrista, svìtské moci, kterou obklopuje zdáním náboženského posvìcení. 9 To jsme konec koncù v dìjinách 20. století zažili mnohokrát - nacismus posvìcovaný pseudovìdeckými rasovými teoriemi, komunismus posvìcovaný (pseudo)vìdeckým svìtovým názorem. Na vnitøní výkladové rovinì však šelma ze zemì mùže pøedstavovat i ty vzorce naší duše, které obklopují naši vlastní agresivitu, chtivost, závislost a narcismus zdáním mravního a náboženského posvìcení. Jako by tato šelma mohla být i symbolem lidského racionalizujícího vìdomí, které dokáže obhájit sebetemnìjší síly našeho nevìdomí, ba dokonce je vydávat za síly správné, mravné a Bohu milé. Síla šelmy ze zemì - falešného proroka, tkví v našich racionalizacích: Vést války ospravedlòované náboženskými i svìtskými ideály, rozsévat utrpení a zlo a pøi tom se zažívat jako nástroj vyššího dobra, zažívat pocit spravedlivého oprávnìní trestat a napravovat druhé. To vše jakoby bylo plodem apokalyptických šelem, jak se s nimi setkáváme v bìžném životì a ve svém nitru. 10 Nevìstka babylónská Hlubinnì psychologický pøístup k textu Apokalypsy tak mùže být pro každého ètenáøe velkou inspirací. Mùže mu osvìcovat tìžké obrazy knihy Zjevení z nových úhlù a pomáhat mu objevovat neèekané souvis- Dokonèení na další stranì dole. ð 128