ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV ABSOLVENTSKÁ PRÁCE 669 ZACHRÁNĚNÝCH DĚTÍ. Za Nádražím 222, Český Krumlov. Autor práce: Barbora Kalkušová, IX.

Transkript

1 ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESKÝ KRUMLOV Za Nádražím 222, Český Krumlov ABSOLVENTSKÁ PRÁCE 669 ZACHRÁNĚNÝCH DĚTÍ Autor práce: Barbora Kalkušová, IX.A Konzultant: Mgr. Eva Zálohová Školní rok: Základní škola Český Krumlov, Za Nádražím 222

2 Obsah: ÚVOD 3 1. PŘED VÁLKOU NEPŘÍJEMNÉ UDÁLOSTI SITUACE V PRAZE 4 2. ORGANIZOVÁNÍ NA VŠECHNO JE SÁM ZAŘIZOVÁNÍ 5 3. ZÁCHRANNÁ MISE STAROSTI A JEJICH ŘEŠENÍ WINTON TRAIN 6 4. PO VÁLCE SHLEDÁNÍ OCENĚNÍ 8 LITERATURA 9 ANOTACE 10 PŘÍLOHY 11 2

3 Úvod Toto téma jsem si vybrala, jelikož na mě tento hrdinský čin Nicholase Wintona velice zapůsobil. Stejně tak, jako životní příběhy a osudy všech židů, vlastně celkově všech zasažených válkou. Je to velice smutná kapitola naší minulosti. Tehdy nebyl nikdo, kdo by dokázal něco učinit s nějakým opravdovým výsledkem. Všichni jen smutně čekali na to, jak to všechno dopadne. Spousty lidí; mužů, žen i dětí umíralo a trpělo prakticky pro nic. Jediný člověk, který se rozhodl něco udělat s opravdovým výsledkem, je právě Nicholas Winton. Kolik lidí mu vděčí za život? Za život svého blízkého? Dost na to, abychom si uvědomili jak významný tento muž pro naši minulost je. Obzvlášť, když se nad tím člověk zamyslí a uvědomí si, jaký musí mít Nicholas charakter, když si dokázal zanechat svojí nesobeckost 1. Před válkou Rodina Nicholase Wintona žila před jeho narozením v Německu. Jeho otec Werthemeir byl židovský obchodník, matka Barbara byla první Němka, která složila maturitu. V roce 1907 se přestěhovali do Anglie, kde si změnili jméno na Winton. A v Anglii, přesněji v Londýně, se Nicholas George Winton 19. května 1909 narodil. Nicholas byl, navzdory židovským tradicím, pokřtěn ačkoli jeho rodiče nepopírali svůj židovský původ, příliš u nich nehrálo roli a nakonec byli z Židovské komunity vyloučeni. On i jeho dva sourozenci mluvili bez problému jak Anglicky, tak Německy. Do školy chodil v Hampsteadu, pak ve Stowe. Velký vliv na něj měl učitel matematiky, a také to rozhodlo o jeho dalším povolání. Bude bankéřem. Ještě před složením maturity se zaučoval ve Vojenské bance, poté získával praxi v Hamburku, Berlíně a pařížské Národní Bance. 3

4 1.1. Nepříjemné události Nicholas žil v Berlíně, když se začíná mluvit o Hitlerovi. Když v roce 1933 začne pronásledování Židů, je již zpět v Londýně. O pět let později si už všichni uvědomují zvláštní napětí. Přichází k nim totiž stále více židovských uprchlíků z Německa jejich rodina a přátelé. Všichni unikají před nacismem. Nebezpečí hrozící Židům je už zřejmé Situace v Praze V prosinci 1938 měl Nicholas odjet na dovolenou do Švýcarska do hor se svým přítelem Martinem Blakem. Ovšem ten na poslední chvíli dovolenou zrušil. Měl v plánu jet do Prahy, prý tam má nějaké poslání a hodila by se mu Wintonova pomoc. I Nicholas tedy dovolenou odvolal a narychlo se vypravil do Prahy. S Martinem Blakem se sešli v hotelu Šroubek. A právě tam se Nicholas dozvídá, jak moc je situace vážná. Zjišťuje o uprchlících, co utíkají ze Sudet do Československa, aby si ochránili vlastní kůži před Hitlerem a jeho armádou. Martin měl za úkol dostat ze země Židovské politiky, umělce a intelektuály. Vyslal ho BRCR Britský výbor pro uprchlíky z ČSR. Nicholas, který při návštěvě utečenců kousek od Prahy spatřil onu bídu a strach, se rozhodl samozřejmě také pomoci. Jeho prioritou se staly židovské děti. 2. Organizování Výbor BRCR pomáhal dostat do bezpečí pouze dospělé, a i když bylo ještě několik dobrovolnických organizací se stejným účelem vzniku, bohužel nebyl nikdo, kdo by se postaral o budoucnost dětí. Winton byl jediný, kdo nezavíral oči před jejich smutným osudem a také jediný, kdo se rozhodl jednat. Pomoc potřebovali tisíce dětí, jejichž rodiče byli schopni udělat první poslední, aby životy svých nejmilovanějších ochránili. 4

5 2.1. Na všechno je sám Winton si všechno musel zařizovat sám, bez pomoci výborů. Ale i přes všechny útrapy Winton nesvěšoval hlavu a vymyslel si určitou strategii. Obvolal všechny výbory a všem řekl to samé, a to, že dostal pouze jeden seznam (i když neměl žádný), a že potřebuje i ty ostatní, jinak bude jednat pouze s tím jedním. Plán zafungoval a výbory společně sepsaly seznam židovských dětí, s kterým pak určili ty nejvíce ohrožené [viz příloha 1] Zařizování Winton mohl jednat na místech, kde nacisté sledovali zaměstnance různých výborů. Pomáhal u Červeného Kříže a navštěvoval tábory. Pak mu ovšem skončila dovolená a musel se vrátit do Londýna. S sebou si ale vzal stovky snímku a informace o ohrožených dětech, aby i zde byl k užitku. Tak jako předtím se snažil zkontaktovat různé organizace potřeboval oficiální pověření k vykonávání této činnosti, ať už od BCRC nebo od nějaké jiné ovšem opět bez úspěchu. Tak to vzal pevně do svých rukou. Všechno to bylo velice složité a zdlouhavé, Nicholas vše musel zvládat sám, bez jakýchkoliv sponzorů. Navíc britské ministerstvo vůbec nebralo hrozbu Hitlera moc vážně, a tudíž vůbec nechápalo Wintonův spěch. Aby získal víza, musel Winton předložit žádost pro každé dítě zvlášť, dále pak lékařské vysvědčení a důkaz, že je pro dítě připraven domov. Za každého pak musel složit záruku padesát liber na možné vrácení dítěte zpět do země. Britské Ministerstvo vydávalo víza tak pomalu, že lidé zařizující export dětí museli dokumenty falšovat [viz příloha 2]. Každé dítě muselo mít své britské i tranzitní vízum, pak bylo třeba zamluvit vagóny a později celé vlaky. Pro každé dítě ještě ke všemu Nicholas vytiskl karty s jejich 5

6 jménem, věkem a fotografií [viz příloha 3]. Ty se pak v Británii předkládali všem ochotným, aby si mohli vybrat. Navíc české dráhy někdy vyhrožovaly, že nedovolí vlakům odjet, pokud se nezaplatí další a další poplatky. Ačkoli peněz bylo pořád málo, vždycky se naštěstí povedlo vše zaplatit včas. 3. Záchranná mise První seznam dětí, pro které byl nalezen domov, předložil Nicholas 14. března 1939, a v týž den tedy odjížděl první transport s dvaceti dětmi na palubě. Dne 15. Března začala německá okupace Československa. Proto nebylo nač čekat, muselo se jednat rychle, a to Nicholas věděl. Prohlásil: Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl Starosti a jejich řešení Se vším to šlo od desíti k pěti. Nicholas se snažil ze všech sil získat co nejvíce styků v novinách, rozhlase a školách. Díky bohu, spousta Britů bylo rádo ku pomoci. Nabídky padali především od Židů a jejich organizací, křesťanů a křesťanských institucí, od duchovenstva, učitelů, lékařů. Winton za každou ochotnou rodinu či organizaci velice rád, jeho hlavní starostí totiž bylo děti hlavně někam umístit. Někdo kritizoval, že se od sebe rozdělí sourozenci, s tím se ovšem nedalo nic dělat. V Británii byla hospodářská krize a nikdo neměl příliš peněz, aby se postaral najednou o víc než jedno dítě. I tak měla akce veliký úspěch. Každý další transport si ale vyžadoval stejné starosti a práci. Možná že i stále větší, jelikož je už vážně čím dál tím víc tlačil čas. Navíc bylo na Wintona nasazeno německé gestapo, ale on uměl perfektně německy, a tak věděl, kde se o něm povídá a dával si pozor Winton train Druhý transport s 36 dětmi odjel dne 19. dubna. O deset dní odjížděl další vlak. Pak v květnu, červnu, červenci i srpnu [viz příloha 4]. Nejprve i německá policie 6

7 pomáhala dětem do vlaků, protože válka ještě nezačala. Největší počet dětí se odvezl 1. června 1939 s 241 dětmi. Celkem patnáct dětí odjíždělo z Vídně.. Největší a poslední transport měl odjet 1. Září V ten den bohužel vtrhl Hitler do Polska a hranice se uzavřely. Všech dvě stě padesát pět dětí, které se ten den shromáždily na nádraží, se tedy nepodařilo dostat do bezpečí. Většina těchto dětí skončila v koncentračních táborech. Válka začala. Hranice byly neprůjezdné a nikdo s tím již nemohl nic udělat. Záchranná mise je u konce [viz příloha 5]. Celkem Nicholas zachránil 669 dětí. 4. Po válce V roce 1942 vstoupil Nicholas do anglického královského letectva, ale již tehdy problémy se zrakem. V průběhu války vykonával své občanské povinnosti. Když válka skončila, vrátil se zpátky ke své práci. Oženil se, založil rodinu. Jeho žena Grete o jeho činech věděla, ale až padesát let po záchraně dětí, v roce 1988 vzala dokumenty, seznamy, fotografie dětí a dopisy rodičů a pořádně je prozkoumala. Všechno to bylo uschováno na půdě. Řekla si, že by o hrdinském činu jejího muže měla vědět i veřejnost. Vzala dokumenty a poslala je historičce Elizabeth Maxwelové Shledání Hromadné shledání se konalo v pořadu That s Life na BBC. Ten den se v jednom studiu sešly jak Wintonovy zachráněné děti, které do poslední chvíle nevěděly, kdo je jejich zachráncem, tak Winton, kterého ani nenapadlo, že se se svými dětmi setká. Setkání bylo překvapení pro obě strany. Prvotní šok, když si všichni uvědomili, s kým se právě shledali, velmi rychle vystřídalo nefalšované dojetí a slzy 7

8 4.2. Ocenění Dne 28. října 1998 byl Nicholas pozván na Pražský Hrad, kde byl tehdejším prezidentem České Republiky, Václavem Havlem, vyznamenán řádem T. G. Masaryka [viz příloha 6]. V roce 2002 byl v Británii povýšen královnou Alžbětou druhou na šlechtice [viz příloha 7]. Bohužel nemohl být oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, který uděluje stát Izrael těm jiného vyznání, kteří přispěli k záchraně židů, protože on sám je také židem. Iniciativní studenti zavedli petici, kde žádali, aby byla Nicholasovi udělena Nobelova cena za mír (v roce 2010 měla podpisů) V roce 2001 jeho příběh znovu připomněl režisér Matěj Mináč ve filmu Všichni moji blízcí, a o rok později, v roce 2002 byl o jeho činu natočen i dokument Síla lidskosti Nicholas Winton. V roce 2011 vyšla do kin Nickyho rodina [viz příloha 8]. Jeho jménem Winton byla pojmenována planetka objevena observatoří Kleť v roce

9 Literatura GISSINGOVÁ, Věra; EMANUELOVÁ, Muriel. Nicholas Winton a zachráněná generace. 1.vydání. Nakladatelství X-Egem, ISBN

10 Anotace Československo 1938, těsně před válkou. Občané si uvědomují blížící se hrozbu a zoufale si přejí dostat sebe a své milované do bezpečí. Nicholas Winton přijíždějící sem na dovolenou je ohromen jejich situací a osudem. Nedokáže jen tak odejít. Rozhodne se zachránit alespoň židovské děti, které by jistě nečekalo nic dobrého, pokud by zde zůstaly. Vlaky s dětmi odjíždějí až do doby, kdy se uzavřou hranice. Poslední transport s 241 dětmi odjet nestihl, ale i tak se povedlo za pět měsíců dostat do Velké Británie přes hranice 669 dětí. 10

11 Přílohy Příloha

12 Příloha

13 Příloha

14 Příloha

15 Příloha 5 Děti se scházely na Pražském Nádraží. Tam předložili jízdenky, dostali svá čísla na krk, a pak už zbývalo jen rozloučení s rodiči Poslední objetí, pohlazení. Rozloučení. Pak už všechny děti, malé, které si stále neuvědomovaly, co se děje, i velké, které už měly starosti, co se bude dít, nastoupily za smutku rodičů do vagonů. Zapískání strojvedoucího, pomalé rozjíždění vlaku. Všechny děti si pro sebe ukradly ten poslední pohled za svými rodiči před tím, než vlak odjel z nástupiště. Pro většinu z nich to bylo naposledy, co své nejbližší spatřily živé. Z vyprávění paní Rúth Hálové vím, že pro ni už to po tom bylo dobrodružství. Ona sama se po cestě starala o nějaké dvouleté děťátko a o pár jen o málo starších dětí. Byla jim v tu chvíli oporou, a tak obavy a smutek musely jít zatím stranou. Všichni se těšili až spatří moře a brali to jako delší výlet. Všichni věřili, že se zanedlouho vrátí za rodiči. Děti vystoupily na Anglickém nástupišti. Tam si je rozebrali adoptivní rodiny, které jim Nicholas Winton sehnal. Všichni doufali v brzké navrácení Ovšem než se nadáli, mluvili už anglicky jako česky, potom už i lépe. A potom, najednou, byla pro ně domovem Anglie, ne Československo. Ti, kteří jeli v tom starším věku a pomatovali si svůj předchozí domov i rodinu chápali, jaké měli štěstí. Uvědomovali si, jaké měli štěstí. Ale nikdo nechápal, co se stalo, že oni přežili a jejich rodiny ne. Nikdo nevěděl, co přesně se událo, že se žijí v Anglii a nezemřeli s rodiči v Československu. Nikdo nevěděl, komu vděčí za svůj život. 15

16 Příloha

17 Příloha

18 Příloha