POSTUP PASTORAÈNÍHO PORADENSTVÍ TYPU ODPADLÍK

Transkript

1 7. POSTUP PASTORAÈNÍHO PORADENSTVÍ TYPU ODPADLÍK V 5. kapitole jsme stanovili dva cíle pastoraèního poradenství pro odpadlíky. Prvním cílem je dovést klienta ke specifikaci jeho problému a pomoci mu ho pøekonat. Pastoraèní poradce si proto musí být nejprve vìdom rùzných okolností, za nichž klient svou náboženskou spoleènost opustil, a rùzných zátìží, které si s sebou mùže pøinášet. Rùznost tìchto okolností je naznaèena v èásti 7.1. Další èást (7.2) pak pojednává o možných problémech klientù. V poradenském rozhovoru by mìly být tyto problémy pojmenovány. V èásti 7.3 jsou pak diskutovány možnosti, jak odpadlík mùže tyto problémy zvládnout. Závìreèná èást této kapitoly (7.4) ukazuje, jak poradce mùže naplnit druhý cíl pastoraèního poradenství odpadlíkovi, totiž pomoci mu zpracovat jeho zkušenost a k nalézt její smysl pro osobnostní a duchovní rozvoj. Na tomto místì je tøeba zopakovat, co bylo øeèeno již výše (v èásti 5.1) o negativnì zatíženém pojmu odpadlík. V odborné literatuøe není vhodnìjší oznaèení pro ty, kteøí opustili náboženskou skupinu, s níž se doposud identifikovali. Sami se èasto jako odpadlíci oznaèují, a to s vìdomím pejorativnosti tohoto pojmu. K odpadnutí, které je v mnoha pøípadech stálo mnoho duševních sil a které pro nì èasto znamenalo nesmírnì tìžké rozhodnutí, se hlásí jako k dùležitému životnímu momentu. 7.1 Okolnosti, smìøující k odpadnutí, a jejich význam Klienti poradenství v oblasti sekt a sektáøství, které jsme zaøadili do typu pøíbuzný (6. kapitola), se nacházejí v pomìrnì široké škále vztahù k pøíslušníku skupiny, kterou podezírají ze sektáøství (rodièe, manželé, sourozenci, známí). S podobnì rùznými klienty se ale setkáváme i v kategorii odpadlíkù. Roli hraje množství faktorù, které pastoraènímu poradci nedovolují rychlé úsudky a snadné nabídky øešení, nebo situace je odlišná u doslova každého klienta. Nejprve záleží na tom, jakou skupinu klient opustil. Odborníci, kteøí se zabývají souèasnou religiozitou, mají èasto tendenci zdùrazòovat spíše shodné znaky nových náboženských hnutí a sekt a oèekávat, že zkušenosti jsou pøenositelné z jedné této skupiny do druhé. Èasto to ale nebývá pravda. Jednotlivé skupiny (i ty, které mùžeme oznaèit jako sektáøské) mají jistì více rozdílného než spoleèného. Zpùsoby a intenzita psychické manipulace se liší nejen mezi nimi, ale i uprostøed nich v rùzném èase a na rùzném místì. Poradci je tedy tøeba doporuèit velkou opatrnost pøi utváøení obrazu o klientovi a o problémech, které si jako odpadlík s sebou pøináší. Tato opatrnost je na 177

2 místì tím více, èím více je poradce nucen spoléhat na cizí zkušenosti. Jak ukázaly již pøedchozí kapitoly, v popisech a hodnoceních fenoménù spjatých se sekt ani sektáøstvím nalezneme mezi odborníky extrémní rozdíly a v nìkterých pøípadech až protikladné postoje. Odlišnost jednotlivých klientù je dána také tím, co nejvíce ovlivnilo jejich rozhodnutí odejít. Stuart A. Wright ve své mimoøádnì zdaøilé studii 1 dochází k pìti faktorùm, které ovlivòují rozhodnutí opustit náboženskou skupinu (Wright zkoumal nìkterá nová náboženská hnutí a shrnuje je pod spoleèný pojem hnutí mìnící svìt 2 ). Tyto faktory posilují pochybnosti, které asi bìžnì vyvstávají ve vìtšinì èlenù. 3 Pochybnosti jsou jistì bìžné a nemusejí pøíliš mnoho znamenat, mohou být ale posíleny do té míry, že pochybujícího pøimìjí k opuštìní skupiny. Prvním z faktorù, které mohou posílit pochybnosti, je porušení uzavøenosti (izolace) 4 hnutí. Tato izolace totiž zabrání èlenùm v nepøíznivých hodnoceních hnutí, zatímco uvnitø zvyšuje kohezi, konformitu a oddanost. 5 Ve Wrightovì výzkumu hrála u odpadlíkù z uzavøených skupin roli krátkodobá nepøítomnost v jejich náboženské spoleènosti (zapøíèinìná napø. cestováním nebo nemocí), díky níž mohli izolaci narušit. Když byli alespoò na èas vystaveni jinému prostøedí než své uzavøené skupinì, byli schopni kriticky reflektovat svou skupinu i svou roli v ní. 6 Tato reflexe v nìkterých pøípadech vede až k rozchodu se skupinou. Druhým faktorem je podle Wrighta míra, v níž hnutí potlaèuje výluèný vztah dvou lidí. Intimní vztah dvou lidí, øíká Wright, odvádí emoèní energii pryè ze skupiny, protože mnoho køižujících se mezilidských vztahù, které mohou jednotlivce ovlivòovat (sociální kontrola), je redukováno... 7 Pro zajištìní konformity ve skupinì je nejvýhodnìjší, pokud se noví èlenové zbaví starých intimních vazeb a vytvoøí nové uprostøed skupiny. Pokud jsou tyto vazby vytvoøeny pouze na základì spoleèného èlenství ve skupinì (jako v pøípadì øízeného výbìru partnera, o nìmž jsme se již nìkolikrát zmínili). Odpadnutí se stává pravdìpodobnìjším, pokud význam vztahu ve dvojici pøeváží nad významem vztahu ke skupinì. Pokud se v tomto pøípadì jeden z dvojice stane odpadlíkem, druhý ho následuje, popø. se odpadlíky stávají oba souèasnì. Tøetím faktorem, který podle Wrighta mùže významnì ovlivnit odpadnutí, je pokles naléhavosti zvìsti, kterou náboženská skupina hlásá 8 (pøi charakteristice nových náboženských hnutí v èásti 3.3 jsme toto vìdomí naléhavosti nazvali spolu s Novotným kairofilií). Pøíslušníci radikálního náboženského spoleèenství totiž bývají ochotni pøistoupit na drastické zásahy do jejich životního stylu (skupina si nárokuje urèit jejich naplòování èasu, jejich práci, sexuální chování apod.), pokud jsou tyto zásahy ospravedlnìny jako naléhavé potøeby, vynucené zvláštní, jedineènou dobou. Pokud ovšem v prùbìhu èasu poklesne naléhavost zvìsti, je pravdìpodobné, že èlenové budou oprávnìní takových zásahù do osobního života zpochybòovat. Konflikt, který tak mùže nastat, se mùže stát prvním krokem k odpadnutí. Ètvrtý Wrightùv faktor, který mùže významnì ovlivnit odpadnutí, souvisí se skuteèností, že radikální náboženské skupiny slouží svým pøíslušníkùm jako primární 178

3 skupiny, které svými vøelými vztahy nahrazují rodinné prostøedí. Uspokojují tak jejich potøeby na synteticky konvenèní úrovni jejich duchovního vývoje, o nìmž jsme referovali výše v èástech 4.1 a 4.2. Èím menší je stupeò, na nìmž èlenové vnímají, že jejich organizace naplòuje citové potøeby primární nebo kvasiprimární skupiny, tím vìtší je pravdìpodobnost odpadnutí, zní další Wrightova hypotéza. Takto formulovaná hypotéza nechává prostor pro obì možnosti, které mohou tímto zpùsobem vést k odpadnutí: buï budoucí odpadlík pøestane tyto potøeby intenzivnì poci ovat, anebo skupina pøestane být schopna tyto potøeby naplòovat. Také poslední faktor, který podle Wrighta mùže významnì ovlivnit odpadnutí, byl již v této práci na jiném místì a jinými slovy popsán. Wright navazuje na koncept exemplárního vedení 9 Maxe Webera a upøesòuje ho slovy, že èiny vùdce a druhotných vùdcù jsou subjektivnì vnímány jako konzistentní s ideály a cíli hnutí. Pøedpokládá tedy nejen pøíkladné jednání vùdce, ale i jeho charismatisaci prostøednictvím jeho následovníkù tak, jak jsme fenomén charismatisace popsali výše (3.3). Wrightova hypotéza v souvislosti s jeho pátým faktorem, ovlivòujícím odpadnutí, zní: Èím menší je stupeò, na nìmž èlenové vnímají vedení jako pøíkladné, tím vìtší je pravdìpodobnost odpadnutí. 10 V terminologii, používané v naší práci, bychom spíše øekli, že pravdìpodobnost odpadnutí vzrùstá v závislosti na poklesu ochoty jednotlivce charismatisovat svého vùdce. Na základì zmínìných pìti Wrightových faktorù, které mohou ovlivnit odpadnutí, mùžeme zdùraznit, jak rozdílné mohou být u jednotlivých klientù poradenství v otázkách sektáøství bezprostøední impulsy k jejich odpadnutí. Není vùbec výjimeèné, že roli u nich hraje pouze jeden z tìchto faktorù, zatímco úloha ostatních mùže být minimální. Pøíkladem mùže být rozèarování odpadlíka z neschopnosti náboženské spoleènosti nadále naplòovat jeho citové potøeby ve smyslu primární skupiny pøi jeho souèasné stále neomezené ochotì charismatisovat jejího vùdce. EXKURS: Pøíkladem tohoto jevu mùže být chování klientky (24 let, støedoškolské vzdìlání), která se cítila být podvedena vedením èeské odboèky hnutí Hare Krišna. Její oddanost dílu zakladatele tohoto hnutí Prabhupády ( ) však nedoznala žádné zmìny. Pokoušela se odvolat k mezinárodnímu vedení hnutí, èímž ovšem v oèích èeského i mezinárodního vedení jen potvrdila svou problémovost. Její objednávka jako klientky poradenství v otázkách sektáøství byla pak smìøována na poskytnutí pomoci v boji se skupinou, která ji už citovì neuspokojovala, v zájmu èistoty odkazu zakladatele a prvního vùdce. Tato objednávka byla pochopitelnì ze strany poradce odmítnuta. Poradenský rozhovor s klientkou se pak ubíral jiným smìrem. Vedle zkušenosti s rozdílnými náboženskými skupinami a vedle rozdílných posledních impulsù, které je vedly k odchodu, se klienti navzájem liší také vìkem, a tím samozøejmì mírou nabytých životních zkušeností, schopností jejich reflexe a schop- 179

4 ností zmìny svých postojù a návykù. Velmi dùležitá je i délka doby, kterou odpadlík ve skupinì prožil, a role, kterou tam hrál. Odchod po delší dobì ve skupinì mívá následky pøedevším v emoèní oblasti, odchod z vyšší a odpovìdnìjší role zase nastoluje palèivìjší sociální otázky. Rozdílnost mezi jednotlivými klienty je také dána rozdílnými rodinnými pomìry: v naprosto jiné roli je odpadlík, který v prostøedí náboženské skupiny vyrùstal, èlovìk, který v ní založil rodinu a ta v náboženské skupinì zùstává, èi na druhé stranì mladý èlovìk, který se stal pøíslušníkem náboženské skupiny jako svobodný a jako svobodný také odchází. V tomto posledním pøípadì bude samozøejmì doba èlenství ve skupinì chápána spíše jako pouhá životní epizoda. Rodinné pomìry také do znaèné míry urèují míru sociální podpory, která se klientovi mùže dostat a která je jedním z klíèových faktorù pøi jeho pøekonávání nároèné životní situace, která mu odchodem vznikla. Vedle rodinných pomìrù musíme zmínit také otázku, jaké má odpadlík vzdìlání a dovednosti, jimiž se uplatní na trhu práce. Velkou roli mùže hrát i momentální finanèní situace klienta, která ho mùže omezit v uèinìní množství potøebných krokù, napø. pøi zajištìní bydlení a základních potøeb, zajištìní zdravotní péèe apod. 11 Velmi také záleží na zpùsobu opuštìní náboženské skupiny. Na prvním místì se mùžeme zamyslet nad mírou dobrovolnosti pøi odchodu, ale musí nám zùstat na zøeteli, že mezi nedobrovolným vylouèením a dobrovolným odchodem je celá škála situací, v nichž se dobrovolnost a nedobrovolnost mísí. Za pøíklad nám mùže posloužit situace, kde se èlen náboženské skupiny dobrovolnì dopustí èinu, o nìmž ví, že za nìj mùže být vylouèen, anebo naopak pøípad, kdy radìji sám - dobrovolnì - odchází, než aby èelil nedobrovolnému a èasto i nepøíjemnému vylouèení, o nìmž si je jist, že musí døíve èi pozdìji nastat. Nejèastìji ale dochází k postupnému rozvolòování vztahù, kdy se jednotlivec náboženské skupinì postupnì vzdaluje. Skupina to vnímá stále intenzivnìji jako ohrožení a ve snaze zabránit vlivu potenciálního odpadlíka na ostatní ho negativnì nálepkuje. 12 Jak upozornili Brinkerhoff a Burkeová, 13 nálepkování slouží jako katalyzátor odchodu, protože potenciální odpadlík tuto roli, kterou mu skupina pøiøkla, zpravidla pøijme. 180 EXKURS: Nálepkování pøispìlo k rozhodnutí klienta (vysokoškolské vzdìlání, 27 let) opustit Pražské spoleèenství Kristovo (PSK), souèást Mezinárodních církví Kristových (ICC). S odstupem nìkolika mìsícù píše ve svých vzpomínkách: 14 Když jsem si stanovoval cíle pro rok 1999, tak jsem mezi nì zaøadil i odejít z PSK. Plánoval jsem to udìlat v létì pøed misijní konferencí, kdy budu mít okruh známých mimo sbor a zajištìné bydlení. Na podzim 1998 a v zimì 1999 odešli z PSK bratøi, kteøí mi byli nejbližší. Jeden z nich po nìkolikatýdenních diskusích s pastorem, který mu nedokázal vysvìtlit nìkterá dogmata v uèení ICC. Druhý byl navíc veøejnì na støedeèním shromáždìní pastorem oznaèkován (marked up). Den pøed tímto shromáždìním

5 jsem slyšel vzkaz na záznamníku, kde dával pražskému pastorovi jeho vedoucí z berlínské církve pokyn k tomu, aby byl odstartován proces jeho oznaèkování. Bylo mu zakázáno úèastnit se na shromáždìních církve a všem ostatním uèedníkùm bylo doporuèeno, aby se s ním nestýkali, protože by to mohlo být nebezpeèné pro jejich víru. Vedlo k tomu jeho vytrvalé poukazování na nedostatky v církvi. Byl pøesvìdèen, že v PSK chybí èinnost Ducha Svatého a že lze dary Ducha nalézt i v souèasné dobì, což odporuje uèení ICC. Toto oznaèkování urychlilo mé rozhodnutí odejít z PSK. Pøi dobrovolném, vìdomì pøipravovaném odchodu mùže mít klient již rozmyšleny další kroky (ve smìru existenèního zajištìní, obnovení kontaktù, další náboženské orientace apod.), jimiž zmírní negativní sociální dùsledky odchodu, a tím si zpravidla vytvoøí i dobré pøedpoklady pro jeho psychické zvládnutí. Zcela odlišná je situace náhle vylouèeného odpadlíka, který mùže doslova v okamžiku ztratit duchovní i sociální zázemí, a tím se propadnout ještì hloubìji do duševního zmatku, který byl vylouèením vyvolán. EXKURS: Rozdíl mùže být dokumentován na dvou pøíkladech. Prvním je muž (28 let, støedoškolské vzdìlání, funkèní rodina s øímskokatolickým zázemím), který se dlouhodobì na základì èetby i konzultací pøipravoval k odchodu z mezinárodnì významného místa ve struktuøe žákù indického duchovního uèitele Šrí Èinmoje (*1931). Tuto strukturu se rozhodl opustit k urèitému datu, kdy bude schopen rychle a snadno pøedat své finanèní a organizaèní odpovìdnosti. Mìl naplánován pøechodný návrat k rodièùm, kteøí mu poskytli potøebnou sociální podporu. Bìhem tohoto pøechodného období se dokázal orientovat jak na trhu práce, tak si zvolit své další duchovní smìøování. Naproti tomu muž (22 let, vyuèen bez maturity, s málo uspokojujícím rodinným zázemím) byl neèekanì vylouèen z Náboženské spoleènosti Svìdkové Jehovovi po sporu o okrajovou doktrinální otázku. Vylouèením ztratil vážnou známost, všechny pøátele i dosavadní ubytování a pocítil dokonce ohrožení své pozice v zamìstnání. Kromì duševních a duchovních zmatkù tak musel èelit i vážným sociálním problémùm. Pøi dobrovolném, pøipravovaném odchodu velmi záleží na tom, jakým zpùsobem je proveden. Tento zpùsob ovšem není pouze volbou odcházejícího, ale také záležitostí skupiny, kterou odpadlík opouští. Náboženskou skupinu je možné kultivovat v tom smyslu, aby reakce jejích jednotlivých èlenù na odpadlictví pøinesla odpadlíkovi minimální emocionální, duchovní a sociální ztráty, 15 ovšem úsilí o takovou kultivaci je velmi výjimeèné. Již zmínìný sociolog Stuart A. Wright s využitím starších studií (Skonovd, 16 Beckford 17 ) rozlišuje tøi typy odchodù. 18 U každého z tìchto typù se krátce zastavíme a poukážeme na jeho výhody i rizika. 181

6 Prvním typem je skrytý odchod, provedený vìtšinou proto, že odcházející nemají sílu vstoupit do pøedpokládané nároèné konfrontace se zbylými èleny skupiny, kteøí takový èin pochopitelnì vnímají negativnì jako ohrožující. Nespornou výhodou skrytého odchodu je relativnì menší citová zátìž. Jako znaèná nevýhoda se ovšem mùže èasem projevit palèivý pocit zrady spoleèenství a vìdomí vlastní slabosti, viny a selhání. Jako slabošský tento zpùsob odchodu bývá ostatnì vnímán i tìmi èleny, kteøí ve skupinì setrvali. To jim poskytuje nadìji, že odpadlík mùže být soustøedìným tlakem navrácen, a jsou tedy tímto zpùsobem odchodu povzbuzováni k vyhledávání kontaktu s ním a ke zvýšené snaze pøesvìdèit ho k návratu. Èelit takovým akcím bývá pro odpadlíka nesmírnì psychicky nároèné až vyèerpávající. Druhým typem pøipravovaného odchodu je otevøené rozlouèení, pøi nìmž odpadlíci opouštìjí náboženskou skupinu klidnì, ale nikoli tajnì. Dìje se tak zpravidla po dohodì s nadøízenou osobou po jejích neúspìšných pokusech budoucího odpadlíka zadržet. Tyto pokusy mohou zahrnovat celou škálu akcí: od pouhého pøemlouvání pøes výhružky náboženskými sankcemi až po pøeložení do jiné komunity téže náboženské skupiny. Ve Wrightovì prùzkumu byl tento zpùsob odchodu nejèastìjší 19 navzdory èasové nároènosti i psychickému vypìtí, které tento proces mùže pøinést. Nezanedbatelnou výhodou této strategie je ovšem to, že nutí odpadlíka postavit se èelem k problému a trvat na svém navzdory nesouhlasu tìch, kdo mu jsou (anebo donedávna byli) blízcí. Pokud odpadlík v tomto nároèném období obstojí, poskytne mu tato zkušenost nejen užiteèné dovednosti pro další samostatný život, ale také potøebné sebevìdomí. Posledním typem strategie pøi pøedem pøipravovaném opuštìní náboženské skupiny je podle Wrighta deklarativní odchod, který je možné pøipodobnit k hlasitému zavøení dveøí. Typická je pro tento typ rozhodnost a definitivnost, která pøedem vyluèuje každé jednání a každý kompromis. Odpadlík se tak zpravidla vyhne dalším kontaktùm se skupinou. Pøíèinou volby této strategie bývá nemožnost toho, aby budoucí odpadlík úèinnì projevil své pochybnosti a své úmysly odejít. Není dùležité, zda je tato nemožnost dána nedostatkem jeho komunikaèních dovedností, anebo neochotou ostatních pøíslušníkù skupiny a jejího vedení signály této komunikace zachytit a správnì vyhodnotit. Deklarativní odchod je tak možné pochopit jako krajní komunikaèní prostøedek. Emocionálnì vzrušená situace poslední kapky poháru trpìlivosti, která provází deklarativní odchod, s sebou ovšem mùže pøinést trvalý a stupòovaný konflikt s odpadlíkovou pùvodní skupinou. Zvláštní nebezpeèí tohoto konfliktu nastává tehdy, pokud je deklarativní odchod sledován širokým publikem, nebo pokud dokonce prostoupí (tøeba prostøednictvím médií) i do prostøedí mimo náboženskou skupinu, jíž se týká. Konflikt mùže stupòovat nepøátelství mezi odpadlíkem a jeho bývalou skupinou, které mùže odpadlíkovi nadlouho (pokud ne natrvalo) zabránit pozitivnímu zhodnocení jeho zkušenosti (více o tom níže v èásti 7.3). Tímto zpùsobem ho mùže zajmout v roli bojovníka, jediného spravedlivého, odhalovatele skryté pravdy èi v podobných, pro osobnostní vývoj odpadlíka nepøíznivých rolích. 182

7 EXKURS: Za typický pøíklad deklarativního odchodu mùžeme považovat situaci, kdy ústøedí èeské mormonské misie (Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnù) v roce 1995 opustil její tiskový mluvèí. Navzdory tomu, že pøi poradenském procesu byla upøednostnìna jiná strategie jeho odchodu, mluvèí využil své kontakty se zástupci médií k deklarativnímu odchodu za jejich asistence. O jeho odchodu byl ve formì skandálních odhalení pøipraven televizní dokument a zpracován rozsáhlý investigativní materiál v jednom z nejvìtších celostátních spoleèenských týdeníkù. Další dùležitou okolností pro odpadlíka je to, zda náboženskou skupinu opustil sám, anebo s rodinou èi ve skupinì. V druhém pøípadì disponuje pøirozeným podpùrným prostøedím, které mu pøechod ponìkud ulehèuje. Ve vyjmenovávání okolností bychom ale mohli pokraèovat a uvést, že se odcházející mohou v rozdílné míøe setkat se lží, pomluvami, citovým vydíráním, nátlakem, zastrašováním èi hrozbami. 20 Pastoraèní poradce také musí poèítat s tím, že klienti se mezi sebou liší i tím, jak dlouho po odchodu vyhledají poradce. Naše zkušenost nepotvrzuje, že by bylo možné stanovit stádia vývoje odpadlíka. Nìkteøí autoøi 21 tak ale èiní. Napø. Markowitz 22 dìlí období po odpadlíkovì odchodu na tøi èásti: (1) v období návratu (v dobì asi 1 až 3 mìsícù po odchodu) dominuje závislost odpadlíka na jeho nejbližším sociálním prostøedí (nejèastìji rodinì); (2) ve druhém období (od 6 do 18 mìsícù po odchodu) bývá odpadlík schopen vrátit se do školy èi do práce a tehdy zvláštì potøebuje pocítit dùvìru svého okolí, aby mohl znovu získat sebevìdomí; a koneènì (3) v období integrace (od 18 do 36 mìsícù po odchodu) již postupnì mizí i zbývající pøíznaky jeho bývalého sektáøského angažmá. I když nemusíme souhlasit s tímto èlenìním, vývoj odpadlíka v dobì po odchodu samozøejmì vzít v úvahu musíme stejnì jako další faktory jmenované v této èásti. 7.2 Následky odpadnutí Možné potíže tìch, kdo opustili radikální náboženskou skupinu, tvoøí velmi pestrý soubor. Každá taková skupina je totiž jedineèná a její odpadlíci si pøinášejí jedineèný soubor možných potíží. Navzdory této rùznosti se nìkolik autorù pokusilo vytvoøit soubory obvyklých symptomù, 23 které by byly spoleèné pro celou oblast sektáøské religiozity. Nìkteré z nich jsou zjevnì poznamenány vyhranìnì negativním vnímáním nových náboženských hnutí, pøíp. náboženství jako takového. Na prvním místì v následující kolekci 24 potíží, s nimiž se pastoraèní poradci mohou setkat, je ztráta smyslu života a vyhoøení. 25 Halperin nás upozoròuje, že tento pocit s odpadlíky sdílejí i další, kdo nebyli èlenem sekty, a pøece na konci svých tøicátých let pøehodnocují idealistické nasazení svého mládí. 26 Pevné a intenzivní zamìøení na uskuteènìní ideálu náboženské spoleènosti pravdìpodobnì døíve vyplòo- 183

8 valo celý životní obzor souèasného odpadlíka. Na místì tohoto zamìøení je nyní prázdnota, protože žádný jiný cíl nelze s tímto všeobjímajícím ideálem srovnat. 184 EXKURS: Odpadlík (asi 40 let, vysokoškolské vzdìlání, pøed vstupem do komunity ve významném vedoucím postavení) z náboženské komunity tzv. imanuelitù, pomocníkù Syna Èlovìka, popsal své názory a zážitky po svém vyhnání z komunity tìmito slovy: 27 Rok V lednu jsem byl ze sekty vyhozen a dobrovolnì jsem odešel od rodiny, která se mì zøekla. Následující samota v jakési ubytovnì, v jedné místnosti 3x3 metry, byla jednou z mnoha hrùz, kterými jsem ještì musel projít. Dva mìsíce na poušti. Celé dny jsem chodil podél zdí a èekal na zázrak. Snad se nade mnou smilují a budu se moci vrátit zpátky. Když už jsem to nemohl vydržet, zkontaktoval jsem se tajnì s jasnovidcem sekty, který mi sdìlil, že budu-li mít štìstí, a budu hodnì prosit, zemøu. Vyložil jsem si to po svém a pøestal jsem pøijímat potravu a pití. Po pìti dnech jsem zaèal omdlévat. Vím s urèitostí, že bych tehdy zemøel žízní, kdyby se náhle neozvala manželka se zprávou, že i ona byla ze sekty vyhozena. To vše zmìnilo. Jako ve snách jsem se ihned navrátil do vytouženého domova. Tam se setkaly dvì psychické i fyzické trosky, které se vzápìtí dohodly, že další život již nemá cenu. Dìti jsme ponechali v péèi sekty, stále pevnì vìøíce, že jsou pod tou nejlepší ochranou, a odjeli jsme z domu, nyní již odprodaného, pryè. Jeli jsme nìkam na jih potichu zemøít. Zdaleka ne každá ztráta náboženských ideálù je dramatická tak jako v uvedeném pøípadì, s pocitem prázdnoty a zbyteènosti života je ale tøeba poèítat. Je možné sice doufat, že odpadlík naváže na své zvyky a snad i koníèky z doby, než se pøipojil do své náboženské spoleènosti, zároveò je ale jasné, že žádná døívìjší èinnost nemùže ztrátu obzoru, poci ovanou po odchodu, nahradit. Ztráta smyslu mùže být provázena pasivitou, rezignací (èi dokonce cynismem) ve vztahu k životu i ke spoleènosti, v extrémních pøípadech mùže pøibýt i duchovní problém strachu z neodvratného a vìèného zavržení. Pasivita a rezignace vede v nìkterých pøípadech k uzavírání se do vnitøního duchovního svìta. Pokud vnitøní život není rozvinut tak, aby odpadlíka uspokojoval, mùže nastat dlouhodobá nuda. Souèasnì se ztrátou smyslu ovšem èasto dochází i k mnoha jiným ztrátám. Tìžkou ranou bývá zvláštì ztráta pøátel, s nimiž odpadlíka pojí mnoho vzpomínek. V intenzivnì žijící náboženské skupinì èasto bývají uzavírána hluboká pøátelství, utvrzená velkým spoleèným úsilím, pøekonáváním spoleèných pøekážek a spoleèným nasazením. Je naneštìstí pravdìpodobné, že zároveò s odchodem z takovéto náboženské skupiny zanikla i tato pøátelství, protože odpadlík v oèích svých pøátel vlastnì spoleèné ideály zradil.

9 Nejsou to ale jen jednotlivá pøátelství, která mohou hrát velkou úlohu v odpadlíkovì poèáteèním pocitu samoty a ztráty. Mohl pøijít i o spoleèenství, po nìmž se mu nyní stýská, a zároveò se spoleèenstvím i o vìdomí pøíslušnosti a sounáležitosti. Bìžný je proto u odpadlíkù pocit vykoøenìní a pozice v zemi nikoho. Svìt mimo odpadlíkovu bývalou náboženskou spoleènost mu patrnì pøíliš nerozumí a nedopøává mu stejnì intenzivní vìdomí pøíslušnosti a citového uspokojení. Ve starší práci jsme pocit smutku, samoty a ztráty na základì rozhovorù s odpadlíky pøipodobnili ke zkušenosti smrti blízkého èlovìka. 28 Ztráta jasné životní perspektivy mùže vést k neurèitým a neuchopitelným obavám z budoucnosti. To vše pùsobí, že nìkteøí odpadlíci se v tomto svìtì - obraznì øeèeno - necítí být doma. Toto vykoøenìní ze známého svìta mùže být posilováno nedostatkem sociálních dovedností k vykonání bìžných úkonù (napø. založení vlastního úètu, uzavøení pojištìní apod.), které odpadlíkovo okolí cítí jako bezproblémové, a tím jen zvyšuje jeho úzkost. Další bolestnou ztrátou pro odpadlíka mùže být zjištìní, že za dobu jeho nepøítomnosti se svìt zmìnil. Nìkteøí pøátelé, možná dokonce všichni a v extrémních pøípadech i vlastní rodina (i pokud zùstala mimo danou náboženskou skupinu) odpadlíkovi už neposkytují to zázemí, které prožíval pøed svým pøipojením k náboženské skupinì. V pøípadì odpadnutí pøíslušníka, který v dané náboženské spoleènosti vyrùstal, nemusejí existovat dokonce žádné vztahy, na nìž by bylo možné nyní navázat. Ztrátu mùže odpadlík poci ovat i vzhledem k pøíležitostem (vzdìlání, budování spoleèenské prestiže) nebo zážitkùm a rolím (manželství, dìti), které mu tøeba unikly. V nìkterých pøípadech mohou skuteèné nebo jen zdánlivé ztráty ústit až do pocitu totálního selhání, životní neúspìšnosti, prázdnoty a promarnìní. Tyto pocity mohou být o to palèivìjší, že ve své náboženské spoleènosti mohl být vychováván právì k názoru, že odpadnutí a zrada k takovému životnímu krachu nevyhnutelnì vedou. Stav odpadlíka tedy toto uèení potvrzuje, a tím ještì zvyšuje odpadlíkovy pochybnosti o správnosti kroku, k nìmuž se odhodlal. Pocit selhání pøispívá u èásti odpadlíkù k nízkému sebehodnocení. To mùže být posíleno i negativní nálepkou, kterou skupina odpadlíkovi v dobì odchodu pøisoudila (zmínili jsme se o ní již výše, v èásti 7.1). Odpadnutí pøináší také v nìkterých pøípadech neodbytný pocit mravní neèistoty a viny vùèi Bohu èi Božství i vùèi lidem. Pocit viny na lidech se mùže týkat nìkolika oblastí: 29 rodiny (kvùli rozbití nebo oslabení vztahù èi kvùli zpùsobení starostí nejbližším), konvertitù, které souèasný odpadlík pro svou náboženskou skupinu døíve získal, podøízených, u nichž v rámci hierarchie náboženské skupiny uplatòoval svou moc, èinù náboženské skupiny, na nichž se odpadlík podílel a jejichž etickou hodnotu nyní nahlíží jako spornou, apod. Vina vùèi Božství mùže mít podobu zrady, protože odpadlík cítí, že božské nároky (jak mu byly komunikovány jeho náboženskou skupinou) nejen nenaplnil, ale odchodem se vzdal i dalšího úsilí o jejich naplnìní. Pocit zrady se mùže týkat i organizace, která transcendentní hodnoty v oèích odpadlíka doposud reprezentovala a s níž odpadlíka doposud spojovalo tìsné pouto spoleèného úsilí, spoleèného zápasu za menšinové ideály proti vìtšinì spoleènosti a v nìkterých pøípadech i spoleèného utrpení. 185

10 K otázce viny patøí další charakteristická (aèkoli spíše výjimeèná) obtíž odpadlíkù od radikálních náboženských skupin. V odstavcích o charismatizaci (3.3) jsme se zmínili o tom, že èlenové nových náboženských hnutí jsou èasto pøesvìdèeni, že se podílejí na rozhodujících svìtových událostech. To dovolovalo souèasnému odpadlíkovi žít spolu s takovou skupinou jakoby v samém centru kosmu. Nepøíjemným dùsledkem této nevìdomì pøijaté role je pak u èásti odpadlíkù pocit odpovìdnosti za tento kosmos. Každá negativní událost - válka, pøírodní pohromy apod. - pak mùže u odpadlíka vzbuzovat úzkost a pocity viny. 186 EXKURS: Pøíslušníci alternativní køes anské skupiny munistù sledovali svìtové události a pøipisovali je úsilí jejich zakladatele a duchovního vùdce Son-Mjong Muna (*1920). Z tìchto událostí odeèítali náznaky budoucího vývoje lidstva a kosmu a zároveò se tento vývoj pokoušeli pozitivnì ovlivnit modlitbami. Byli pøesvìdèeni, že bez jejich duchovního úsilí by se svìt již propadl do zkázy; takto je lidstvu ještì dána možnost k duchovnímu pokroku. Odpadlík (25 let, vysokoškolské vzdìlání) uvedl, že cítí tìžkou vinu za katastrofy (napø. zemìtøesení), protože se domnívá, že pøišly proto, že svým odchodem ze skupiny zradil Boha. U odpadlíkù se mùže objevit i stud za vlastní hloupost, stud za nerozvážnost, za ochotu nechat sebou manipulovat, za ochotu pøinášet obìti, zatímco druzí z tìchto obìtí možná profitovali, apod. Osobní vlastnosti mohou být náhle nahlédnuty v novém svìtle a i tento pohled mùže vést k nízkému sebevìdomí. Sebehodnocení je ovšem nìkdy snižováno i poci ovanou ztrátou vlastního statutu. Jako souèást náboženské skupiny mohl mít souèasný odpadlík vìdomí vyvolenosti, zvláštního urèení a kosmicky dùležitého poslání. S odchodem ze skupiny a se ztrátou poslání tento dojem ve velké vìtšinì pøípadù samozøejmì ztrácí. Všechny zmínìné pocity mohou vyústit do hnìvu. Pokud jsme výše pøipodobnili ztrátu k odchodu milovaného èlovìka, hnìv je také (podle našeho staršího èlánku) možné pøipodobnit ke známìjší životní zkušenosti - k situaci odhalení nevìry milovaného partnera.... Týká se [hnìv - pozn. Z. V.] v nestejné míøe jak opuštìné organizace, v níž byly znehodnoceny klientovy èasové, emoèní, finanèní a snad i jiné investice, tak i klienta samotného, který se hnìvá na sebe a obviòuje se. S tímto hnìvem se nìkdy spojuje pocit zklamání ze sebe, životního selhání, v extrémních pøípadech až zhnusení nad sebou samým. 30 Je tøeba také poèítat s tím, že náboženská spoleènost, kterou odpadlík opustil, nese jeho odchod velmi tìžce a mùže jednat tak, aby odpadlíka pøimìla k návratu (o této situaci jsme se zmínili výše - v èásti 7.1). Osobní, telefonické èi listovní intervence ze strany pøíslušníkù (èasto bývalých osobních pøátel) jeho nìkdejší náboženské skupiny mohou vzbuzovat u odpadlíka silné pochybnosti. K nové vlnì pochybností staèí i vìdomí, že se za odpadlíka jeho bývalá skupina modlí, hovoøí o nìm apod. V malém, pøece však nezanedbatelném poètu pøípadù si klienti poradenství v otázkách

11 sektáøství stìžují, že neobvykle èasto jakoby náhodou potkávají pøíslušníky své bývalé skupiny. Zda byla taková setkání ze strany pøíslušníkù skupiny zámìrná a zda se jedná skuteènì o náhodu, popø. o odpadlíkùv omyl, není pochopitelnì možné zjistit. V pastoraènì poradenském rozhovoru je ovšem tøeba brát tyto potíže vážnì, i kdyby se jednalo o pouhou odpadlíkovu myšlenkovou konstrukci. Výše jsme zmínili, že odpadlíkova nespokojenost mùže zvyšovat pochybnosti o tom, zda uèinil správnì, když náboženskou organizaci opustil. Nyní ještì zdùrazníme, že pro nezanedbatelnou èást klientù z øad odpadlíkù jsou nejistota a pochybnosti stálými prùvodci po nìkolik mìsícù, rokù a v extrémních pøípadech navždy. Tyto extrémní pøípady nenastávají jen proto, že nìkteøí odpadlíci jsou pro nì psychicky vybaveni, nýbrž i kvùli situacím, do nichž se odpadlíci brzy po svém odchodu dostanou. Pokud se jich po odchodu dotkne tragická událost, jsou samozøejmì pochybnosti o správnosti uèinìného kroku velmi posíleny. Mùže se stát, že hlavnì návyk na èernobílý svìt... uvrhne odpadlíka do dlouho trvající nejistoty o správnosti kroku, který odchodem uèinil, a do sžíravých pochybností. 31 Pochybnosti se mohou vracet s neèekanou intenzitou ve chvílích neúspìchu a nejistoty. EXKURS: Odpadlík z komunity pomocníkù Syna Èlovìka, tzv. imanuelitù, (citovaný již výše) odhaluje reportéru televize Nova selhání svého bývalého duchovního vùdce a vzpomíná na své obìti (jenom finanèní obì je možno vyèíslit v øádu milionù), které tomuto duchovnímu vùdci (Janu Dvorskému, *1965) pøinesl. Rozhovor s reportérem konèí slovy: Pøes to pøese všechno existuje kdybysmus. To je šílený. Èlovìk má sto jasných dùkazù, a pøesto mu zùstane co kdyby. Co kdyby Jan Dvorský byl skuteèným Synem Èlovìka? Jiným pøíkladem je respondentka (bývalá svìdkynì Jehovova) z výzkumu v magisterské práci Markéty Brabcové. Brabcová pøipomíná, že ženiny psychické problémy zaèaly v dobì po tøech letech po jejím odchodu v náhlé zátìžové situaci. 32 Sama respondentka pak uvádí toto: Nejstrašnìjší stavy jsem mìla kolem rozvodu. Nastoupil nièím nepodložený strach o dìti. Stále se mi vracela myšlenka, že Svìdkové Jehovovi mají pravdu, bude konec svìta a mé dìti kvùli mnì nebudou spaseny. Èasto jsem se v noci probouzela s hrùzou, že nastává apokalypsa. 33 Do pochybností o správnosti rozhodnutí opustit náboženskou skupinu uvrhne øadu odpadlíkù také setkání s bývalými souvìrci anebo jakákoli pøipomínka jejich bývalého angažmá v náboženské skupinì. Psychoterapeutka Tobiasová 34 takové pøipomínky vyjmenovává ve skupinách podle smyslu, který zasahují: zrakové (napø. charakteristická barva, obrázek, symbol), sluchové (modlitba, mantra, charakteristické slovo, žargon atd.), dotekové (ritualizované polibky, podání ruky apod.), èichové (vùnì kadidla nebo vonných tyèinek apod.) i chu ové. Tyto pøipomínky mohou odpadlíka spontánnì uvést do snìní ( vznášení se, splývání 35 ). Myšlenky jim utíkají tak, že na okamžik nejsou schopni žádné akce. Zajímavý pøípad takového vznášení se popisuje Singerová: 36 Na jednom sezení 187

12 Rosemary popisovala snìní za bílého dne, do nìhož upadla pøedchozí den: Byla jsem vèera v kanceláøi a nemohla jsem se soustøedit... Nemohla jsem udržet v chodu pozitivní systém pøesvìdèení, øekla. Podívej, Rosemary, øekla jsem, pokraèuje Singerová, Øekni nám pøesnì a konkrétnì, co se stalo a jak ses cítila. S námahou nám øekla, že používala kopírku a že se zmaèkal papír. Nevìdìla, jak to spravit, a cítila se tak špatnì, že se stydìla dojít se zeptat. Místo toho stála tiše a nepøítomnì u stroje. Nyní pod tlakem nalezla zpùsob, jak nám to øíci. V sektì se uèila generalizovat do širokých kategorií pocitù, uèila se vyjadøovat nepøesnì, pøekládat své osobní reakce do kódu. Na tomto pøípadì bychom mohli ilustrovat nejen již zmínìné nízké sebevìdomí a nejistotu v tomto svìtì, ale i špatnou možnost koncentrace a potíže s rozhodováním. Odpadlíci pøicházejí v nìkterých pøípadech z prostøedí, v nìmž mìli na jednu stranu malou možnost se skuteènì rozhodovat, protože se od nich oèekával pouhý souhlas s tím, co skupina považovala za vhodné, dobré, užiteèné apod. Na druhou stranu ale každé takové rozhodnutí mìlo svùj náboženský rozmìr: správné i nesprávné rozhodnutí bylo považováno za akt, který zásadnì ovlivòuje vztah k Bohu, pokrok na duchovní cestì apod. Malá zkušenost s odpovìdným rozhodováním a zároveò pøetrvávající vìdomí o jeho zásadní dùležitosti je kombinace, která mùže nìkterým odpadlíkùm èinit znaèné obtíže. Kontrolované prostøedí v nìkterých náboženských spoleènostech mùže zpùsobit neschopnost odpadlíka rozhodovat se a selhat tøeba v organizaci vlastního èasu. 188 EXKURS: Žena støedních let, která se stala žaèkou duchovního vùdce Šrí Èinmoje po rozvodu a ztrátì zamìstnání, vyhledala poradce rozhodnuta svého Mistra opustit asi dva roky poté, co ji pøijal za žaèku. Jako dùvod uvedla obavy z rozdvojení osobnosti, zpùsobeného požadavkem stálého naslouchání vnitønímu hlasu, jímž k ní promlouvá božský (Supreme) Šrí Èinmoj. Zároveò ale vyjadøuje obavy, že život bez tohoto hlasu nezvládne: Øeknìte mi, co mám dìlat. Supreme mne vedl krok za krokem. Ale teï? Bez nìj? 37 Výše zmínìné pochybnosti, pocity selhání a celkového psychického diskomfortu zpùsobují u nìkterých odpadlíkù bezdùvodný strach. Mùže být živen nejasnou budoucností (také napø. s pøetrvávajícími apokalyptickými schématy), pøesvìdèením o zklamání Boha a jeho následném nevyhnutelném hnìvu, 38 neschopností uplatnit se ve spoleènosti, selháváním ve vztazích apod. EXKURS: Odpadlík (23 let, støedoškolské vzdìlání) z radikální køes anské skupiny Slovo života po sedmi letech èlenství sdìluje poradci: Když už jsem prostì vùbec nemohl dál a koneènì se rozhoupal k odchodu, mìl jsem dìsný strach. Strach z toho, že mne pøejede auto a já budu vìènì trpìt v pekle, mìl jsem strach koupit si zmrzlinu nebo jít do kina, protože by to mohlo být

13 høíšné, strach z nìjaké katastrofy, za kterou ponesu vinu, protože jsem odpadlík. Zlepšilo se to až za nìkolik mìsícù. Pak jsem potkal v metru kamaráda, kluka, s nímž jsem se pøedtím hodnì bavil a o kterém jsem si myslel, že je bráška v Kristu, a ten mì tak odsoudil, že strach a to všechno zaèalo nanovo... Ale teï už je mi to vlastnì fuk, já jenom vím, že už to v církvi nechci prožít znovu... I kdybych mìl jít do pekla. 39 Mimo svou dosavadní náboženskou skupinu si odpadlíci èasto pøinesou návyky v kognitivní oblasti, které jejich další život mohou komplikovat. Patøí k nim totální vidìní (Erikson 40 ), které není schopno diferencovaných soudù. V oèích odpadlíka mùže svìt zùstat rozdìlen na pozitivní a negativní sféru v podobném smyslu, jako tomu bylo v radikální náboženské skupinì. Odpadlík také nemusí být schopen nadhledu a shovívavosti - jeho soudy bývají pøíkré a založené na pøehánìní a zjednodušování (bìžné jsou výroky jako všichni lidé se honí za majetkem, ve všech sektách jde o peníze, všichni køes ané zradili Krista apod.). Zmatek se nìkdy projevuje i v oblasti citù. Sebekontrola, kterou si mùže pøíslušník radikální náboženské skupiny vyvinout v dùsledku snahy být svou skupinou bezvýhradnì pøijímán, se mùže po odchodu projevit nejistotou, jaké city vlastnì prožívá a zda je vùbec správné je prožívat. Rozpaky nad vlastním prožíváním mohou vést k pocitu ztráty spontaneity. Nìkteøí klienti poradenství v otázkách sektáøství uvedli, že se cítí být pouhými pozorovateli svého života a vypovídali o pocitu robota, bez zájmu vykonávajícího bìžnou denní rutinu a nezúèastnìnì unášeného událostmi. Z hlediska spoleèenských vazeb bývá dùležitým prùvodním znakem odpadlictví ztráta dùvìry v lidi, která patrnì vyplývá ze zklamání, jež odpadlík prožil. Setkat se mùžeme s ostychem z minulosti, protože dlouhodobé angažmá v radikální a odsuzované náboženské skupinì mùže pùsobit jako negativní stigma. Toto angažmá také nebývá snadné vysvìtlit ani nepøedpojatým blízkým osobám. Nedùvìra a ostych spolu s nedostatkem sociálních dovedností, zpùsobeným izolujícím prostøedím náboženské skupiny, se u odpadlíka èasto projeví sníženou schopností navázat a udržet partnerský a pøátelský vztah i sníženou možností získat odpovídající profesi. Neúspìchy v jednání s lidmi u odpadlíka dále posilují pocity osamocení a vykoøenìní. EXKURS: Odpadlice (ve støedním vìku, vysokoškolské vzdìlání) líèí první kroky po té, co s celou rodinou opustila radikální esoterickou komunitu Most ke svobodì, takto: Manželovi rodièe mìli domek s dvoupokojovým bytem, kam jsme s dìtmi odešli. Nedovedla jsem si návrat pøedstavit - už jsem nevìdìla, jak vypadají peníze, byla nová mìna, rozpadla se republika a všechno bylo tøikrát tak drahé. Když jsem pøišla s malou Petrou do obchodního domu a ona tam uvidìla barbíny, tak z toho - po životì témìø mimo civilizaci - málem koktala. Aby si snad Bùh nemyslel, že jsem odešla kvùli pohodlí, pekla jsem doma 189

14 190 chleba a rohlíky. Když jsem náhodou spala v noci osm hodin, tak jsem se za to omlouvala - byla jsem úplnì dezorientovaná. 41 Kolekce nejèastìjších problémù odpadlíkù, jak zde byla v pøedchozích odstavcích podána, není zdaleka vyèerpávající a nemùže být pokládána za smìrodatnou pro každého jednotlivého klienta poradenství v oblasti sektáøství. V souhrnu ale platí, že je tøeba poèítat s celkovou úzkostí, zpùsobenou nejistým sociálním postavením, sníženou schopností orientovat se ve svìtì mimo opuštìnou náboženskou skupinu, nejistou perspektivou a citovým zmatkem. 42 Úkolem poradce 43 je povzbudit klienta v pojmenování jeho potíží a využít jeho postavení jako objednavatele k tomu, aby on sám vylíèil okolnosti svého odchodu a specifikoval to, co považuje za problém. 44 V této první fázi je pro poradce dùležité empatickým chováním ujistit klienta, že danou náboženskou skupinu zná, že rozumí tomu, co klient prožívá, a že se tedy klient obrátil na správné místo. Je tøeba mít na pamìti, že odpadlík má pravdìpodobnì špatnou zkušenost z pokusu (èi pokusù) sdílet svou zkušenost. Jak øíká Beckford, 45 prvním problémem pro bývalé èleny... bylo to,...že pro nì bylo témìø nemožné mluvit o svých døívìjších pøesvìdèeních a závazcích, aniž by byla ohrožena jejich integrita nebo jejich inteligence.... Druhým... bylo, že jejich posluchaèi obvykle chtìli slyšet vyznání viny nebo slabosti... Takto vznikající dùvìra je potøebná pro jistotu klienta, že jeho osobnost není patologická a že jeho situace není výjimeèná. K tomuto ujištìní patøí i pøedbìžné sdìlení dobré perspektivy pro pøekonání této nároèné životní situace a ocenìní odvahy, která byla pro jeho rozhodnutí nutná. Rozhodnutí odejít pak klient nemusí spatøovat jako tragický konec jedné své životní etapy, ale naopak jako nový, nadìjný zaèátek skuteènì autentického, odpovìdného života. Je totiž pravdìpodobné, že klient bude v této fázi hledat v poradci oporu pro chápání sebe samého jako obìti. Poradce ho ovšem vede k pøijetí odpovìdnosti za to, co se stalo. Pøipouští, že klient mohl být pøiveden ke konverzi v dobì svého oslabení a že mohl být následnì oklamáván øadou metod a technik, souèasnì ale zdùrazòuje, že nikdy neztratil možnost volby. Dùkazem možnosti volby nakonec je i jeho rozhodnutí odejít èi nechat dospìt vývoj až k vylouèení. Poradce rùzným zpùsobem sdìluje klientovi skuteènost, že psychická manipulace patøí k bìžným vzorcùm lidského chování a je odpovìdností každého dospìlého èlovìka, aby se nauèil jí vzdorovat. Poradce se ale varuje toho, aby pøipomínka klientovy odpovìdnosti vyznìla jako konstatování jeho selhání. Proto souèasnì vede klienta k uvìdomìní pozitivních motivù, které ho do dané náboženské organizace pøivedly - jeho zaujetí pro ideály, touhu po zmìnì sebe i lidské spoleènosti, touhu po opravdových vztazích, hlubokém duchovním životì apod. V kontrastu k potížím, jimiž se klient mùže cítit pohlcen, je možné posílit jeho prožívání úlevy, pocitu osvobození, nového poèátku apod., tedy kladné emoce vìtšiny odpadlíkù, bohužel èasto pøekryté negativními. K vyrovnanému pohledu na náboženskou skupinu, kterou odpadlík opustil, mùže pøispìt i poradcovo vybídnutí k racionální úvaze, zda na své pøíslušnosti ke skupinì nachází nìco dobrého.

15 Zkušenost ukazuje, že naprostá vìtšina odpadlíkù odpovídá na takovou otázku kladnì a že tato odpovìï jim pomáhá pøekonat krizová období. 46 EXKURS: V diplomové práci Markéty Brabcové nacházíme napø. tuto výpovìï odpadlíka: Beru to jako jednu z životních kapitol. Byl jsem mladý, a tak moje hledání mìlo extrémní podobu. Zákonitì jsem musel odejít dnes jsem tedy starší, zkušenìjší a opatrnìjší na své duchovní cestì. 47 Hnìv, o nìmž jsme se zmínili výše, spolu s pochopením sebe samého jako obìti, mùže v nìkterých klientech vyvolat sérii negativních soudù o náboženské spoleènosti, již opustil. Jak øíká Opatrný, nìkteøí lidé mají po odchodu ze sekty chu ospravedlnit svou minulost tím, že sektu pomluví a svou minulost v sektì prakticky negují. Nebývá to nejš astnìjší øešení. Èlovìk by mìl svou minulost zkoumat - s urèitým odstupem - tak, aby docenil to, co na ní bylo dobré, a aby neztratil úctu ani k sobì ani k bližním, kteøí jeho minulost spoluvytváøeli. K tomuto odstupu mùže poradce klientovi zásadním zpùsobem pomoci. V nìkterých pøípadech, pøedevším tam, kde se opakovanì ozývá klientùv údiv nad jeho jednáním v dobì, kdy patøil ke své náboženské skupinì, mùže poradce v této fázi rozhovoru objasnit mechanismy psychické manipulace (více o nich výše v 5. kapitole), které se v prostøedí nìkterých náboženských skupin vyskytují. Ovšem ani popis tìchto mechanismù by nemìl vyvolat v klientovi dojem jakéhosi ïábelského spiknutí, jehož se stal bez vlastního pøièinìní pasivní obìtí. Rozhovor s nìkterými klienty je ztížen skuteèností, že nejsou reflexe prožité zkušenosti zatím schopni. Osvìdèenou metodou je poradcova žádost o vypsání klientovy zkušenosti pokud možno v chronologickém sledu a s vystižením kauzálních souvislostí. Ve vìtšinì pøípadù se takový zápis stane dùležitou pomùckou pro tematizaci zkušenosti pøi následující klientovì návštìvì. 7.3 Postup pro odstranìní odpadlíkových potíží Nedomníváme se, že k odstranìní potíží odpadlíkù je nutný nìjaký komplexní rehabilitaèní a resocializaèní program, 48 na druhou stranu ale poradce musí vzít v úvahu, že klienti nebývají schopni uvìdomit si a pojmenovat všechny potíže, jimž èelí, nebo jež mohou v budoucnosti nastat. Poradce v otázkách sekt a sektáøství proto nabízí možnosti i v oblastech, které èasto nebývají v první fázi poradenského rozhovoru zmínìny. V této fázi klienti pojmenovávají vìtšinou jen emoèní a sociální potíže, v pøedkládání možností je ale vhodné zaèít možnými fyzickými potížemi. Péèe o fyzické zdraví mohla být v rámci angažmá v radikální náboženské skupinì zanedbána. Dùvodù pro takové zanedbání mùže být nìkolik: v nìkterých náboženských skupinách není obvyklé pøikládat tìlesnému stavu velkou váhu, v jiných mùže být hlásáno uzdravení nadlidskými prostøedky a pøíznaky nemoci proto mohou být 191

16 pøehlíženy, v dalších mùže být organismus vystaven dlouhodobé námaze, v nìkterých náboženských skupinách jsou odpírány urèité zpùsoby léèby apod. Je samozøejmì na odpadlíkovi, zda se podrobí komplexní zdravotní prohlídce, ale poradce by mìl v potøebných pøípadech pøipomenout dùležitost vstupu do obvyklého systému zdravotní péèe anebo obnovení pravidelného kontaktu s praktickým lékaøem. Zvláš dùležitým se tento bod poradenského rozhovoru stává v pøípadech, kdy spolu s odpadlíkem opouští náboženskou spoleènost i nezletilé dítì. Po odchodu z náboženských skupin se zvláštními stravovacími pravidly vyvstává otázka, zda tato pravidla nadále zachovávat èi zda pøejít na jiný typ stravy. V pøípadì dìtí nebo u odpadlíkù s oslabeným organismem by u tohoto rozhodování nemìl chybìt dietolog. Intenzita potíží, s nimiž klienti - odpadlíci pøicházejí (nìkolik jich bylo popsáno výše v èásti 7.1), mùže vyvolat potøebu psychiatrické péèe. Celkovì ale není možné odpadlíky z radikálních náboženských skupin považovat za psychiatrické pacienty, aèkoli nìkteré symptomy posttraumatické stresové poruchy (PTSD), depersonalizaèní poruchy a disociaèní poruchy lze jistì vysledovat. Psychiatrická péèe o odpadlíky je nezbytná pouze ve výjimeèných pøípadech. Rozhodnì musí být odmítnuta myšlenka, že odpadlíci trpí zvláštním druhem psychické nemoci 49 (v èásti 4.1). Odmítnout je tøeba i vyhledávání syndromù psychických poruch v rámci vyhranìnì negativního až bojovného vztahu k urèitým náboženským skupinám. 50 Studie psycholožky Margarety Thaler Singerové Odchod ze sekty 51 a v menší míøe i práce Johna Clarka Sekty 52 (obì vyšly roku 1979 v renomovaných èasopisech) mìly znaèný ohlas a podnítily øadu dalších odborníkù 53 k pohledu na nová náboženská hnutí jako na zdroje vážných psychických potíží, které vyžadují psychiatrickou péèi. Tento pøístup ovšem odmítáme. Práce Singerové, Clarka a dalších totiž vzbudily také velmi odmítavé reakce a zvláštì Singerová byla obvinìna z medikalizace deviantních náboženských skupin. 54 K prvnímu zásadnímu odmítnutí této psychiatrizující koncepce došlo ze strany Thomase Robbinse a Dicka Anthonyho. 55 Na základì výzkumu postojù pìtaètyøiceti odpadlíkù k jejich bývalým náboženským skupinám se k vážným výhradám pøidal i Stuart A. Wright. 56 Poukázal - kromì jiného - na to, že odpadlíci zahrnutí do výzkumù Singerové a dalších byli z velké èásti deprogramováni, a tak byl jejich referenèní rámec pøipraven tak, aby se jejich výpovìdi shodovaly s koncepcí toho, kdo výzkum provádìl. Další studie, vesmìs také velmi opatrné v závìrech ve smyslu negativního vlivu radikálních náboženských skupin na duševní zdraví, shrnul roku 1985 James T. Richardson. 57 Došel k závìru, že existuje velmi málo dat, jež by podporovala témìø úplnì negativní obraz, nakreslený nìkolika psychiatry, kteøí se zapojili do kontroverze o nových náboženstvích. 58 Ve stejném roce jako diskutované práce Singerové a Clarka vyšla také vlivná studie psychiatra Marca Galantera a jeho spolupracovníkù, 59 která na vzorku 237 munistù zhoršení psychického stavu neprokázala, ale poukázala spíše na pozitivní vliv pro vymanìní z drogové závislosti. Marc Galanter také v jím editované zprávì Americké psychiatrické asociaci uvádí dalšího psychiatra s vyváženým postojem k roli psychiatrie ve zmíròování potíží odpadlíkù a pøíbuzných èlenù sekt, Davida 192

17 A. Halperina. 60 Další významná studie Trudy Solomonové 61 z roku 1981 pak ukázala na skuteènost, že odpadlíci popisují svou zkušenost jazykem výstupových poradcù, popø. deprogramátorù (více o nich ve 2. kapitole), a pøebírají od nich postoje a hodnoty. 62 Výsledky prùzkumù odpadlíkù, jak je provedli Singerová, Clark a další autoøi, publikující (nikoli výhradnì) v èasopise Cultic Studies Journal, 63 jsou tedy pravdìpodobnì velmi silnì ovlivnìny prostøedím, v jakém se odpadlíci po svém opuštìní náboženské spoleènosti ocitli. Opatrné stanovisko k vlivu radikálních náboženských skupin na psychický stav jednotlivce formuloval v našich pomìrech napø. psycholog Michal Stríženec. 64 Tím ovšem samozøejmì nemá být øeèeno, že odpadlíci psychiatrickou péèi nepotøebují nikdy. 65 Poradce by mìl disponovat adresáøem pouèených a citlivých psychiatrù, zároveò by se ovšem mìl vyvarovat jakýchkoli podnìtù, které by klientùv stav unáhlenì psychiatrizovaly. Pøedání do rukou psychiatra musí být pouze další z možností, kterou poradce mùže v nìkterých pøípadech klientovi navrhnout. Kvùli pocitu fyzického nebo duševního vyèerpání odpadlíci sami èasto touží po odpoèinku a vyhledávají napø. pøíbuzné, u nichž by si mohli - jejich èastými slovy - vzít dovolenou, nadechnout se èi se srovnat. 66 Takový odpoèinek v neagresivním prostøedí je možné jen doporuèit; podmínkou by ale mìla být pøechodnost takového pobytu a perspektiva samostatného, nezávislého a odpovìdného života. Tuto perspektivu mùže u tìch odpadlíkù, kteøí se plnoèasovì vìnovali své náboženské skupinì, kalit finanèní nouze a naléhavá potøeba najít si práci. V této èásti poradenského rozhovoru mùže poradce s klientem prohovoøit to, co využitelného se odpadlík ve své náboženské skupinì nauèil. Jak øíká psycholožka Zuzana Škodová ve své diplomové práci, 67 na prvý poh¾ad to môže vyzera absurdne, ale je dobré sadnú si a spísa na papier, èo sa dotyèný v kulte nauèil (mnohý sa stali viac extrovertnými, osvojili si administratívnu prácu, zdokonalili komunikaèné zruènosti, nauèili sa hospodari apod.). K tomu musíme pøipoèítat i znalost cizích jazykù a snad i jiné dovednosti. Klient se samozøejmì mùže vrátit ke svému døívìjšímu povolání, anebo zaèít nové. Zkušenost ukazuje, že zaujetí pro práci mùže do znaèné míry potlaèit nepøíjemné vzpomínky a zprostøedkovat vìdomí nového zaèátku. Na novém pracovišti také vìtšinou nebývá známa osobní duchovní historie zamìstnance, takže odpadlík není svou minulostí zatížen. Vedle nástupu do zamìstnání je možné také doporuèit dokonèení pøerušeného studia, veèerní studium èi rekvalifikaèní kurs. U mladších klientù mùže poradce upozornit na univerzitní prostøedí. Vysoká škola je prostøedím, které dovoluje, a dokonce vítá experimenty, takže odpadlík se v nìm mùže zaèlenit do vìtšinové spoleènosti, aniž by utrpìl nìjakou spoleèenskou újmu. Zároveò se jedná o prostøedí, které je doposud nezávazné z hlediska zamìstnání, a tak mùže odpadlíkovi poskytnout èas na rozhodnutí o další kariéøe. U všech klientù se zkušeností ze sekty je možné doporuèit rozbíjení návykù na zjednodušené, èernobílé vidìní svìta napø. èetbou nároènìjší literatury a zhodnocováním dalších kulturních podnìtù. V nìkterých pøípadech je tøeba upozornit na nutnost nauèit se správnému hospodaøení s èasem. 193

18 V pastoraèním a poradenském rozhovoru nad emoèními problémy postaèí ve vìtšinì pøípadù poradcovo naslouchání a vedení klienta v jeho hledání øešení; pouze v menšinì pøípadù vyvstane možnost nabídnout seznam služeb nábožensky citlivých psychologù a psychoterapeutù. V rozhovoru je vhodné smìrovat klienta nejprve k vyrovnání s minulostí, a to ve smyslu redukce jeho pocitù viny, jeho studu, hnìvu a strachu. Odpadlík se potøebuje nauèit jemnì diferencovat míru své odpovìdnosti za èiny, které vykonal v rámci své náboženské skupiny. Nelze z nìj snímat bøemeno individuální odpovìdnosti; není možné akceptovat pøípadný pokus zbavit se této odpovìdnosti poukazem na tlak skupiny, pøání jejího vùdce nebo na vymytý mozek. Je ale možné, aby poradce vyjádøil pochopení pro èiny, konané v dobré víøe a s úmysly, které odpadlík tehdy považoval za nejlepší. Pocit viny pøed transcendentní Skuteèností pak mùže být redukován díky ujištìní, že jsou to právì úmysly srdce, které jediné pøed touto Realitou obstojí. V otázkách viny pøed lidmi je nutno uvážit, zda a jak mùže být tato vina napravena. Se samotnou snahou o nápravu je však potøebné poèkat až do doby, kdy bude odpadlíkùv stav zcela konsolidován (zmínka o tom bude uèinìna níže). Podobnì i pocit studu mùže být redukován poukazem na dobré úmysly. Odpadlík mùže být ujištìn o vzácnosti a obdivuhodnosti snahy mìnit svìt v kontrastu s pragmatismem èi cynismem jiné èásti spoleènosti. Tato snaha je chvályhodná, by by se prokázalo, že byla naivní nebo že byla tøeba i zneužita. Možné vystøízlivìní z idealismu nic nemìní na tom, že idealistický pøístup má vysokou (aèkoli èasto spoleèensky nedocenìnou) hodnotu. Navíc udìlat chybu, pøiznat, že cesta je slepá, a opustit ji je jistì vzácnìjší než se o nic nepokusit. Nejúèinnìjším prostøedkem k redukci pocitù viny a strachu je ovšem odpuštìní. Je spíše výsadou a vlastní výhodou než pouhou benevolencí. Nemusí se tedy týkat všech, kdo se na odpadlíkovi - podle jeho soudu - provinili. Zvláštì odpuštìní vedoucí osobnosti nebo bezprostøednímu nadøízenému v hierarchii bývalé skupiny mùže být velmi tìžké a možné tøeba až po dlouhé dobì. Poradce odpuštìní nevyžaduje, mùže ho ale vhodným zpùsobem zmínit jako možnost, která by patrnì redukovala odpadlíkovy tenze. V køes anství je otázka odpuštìní klíèová a v pastoraènì poradenském procesu v køes anském prostøedí je tedy samozøejmì možné navázat na modely zacházení s vinou, které køes anská víra poskytuje. Vìdomí smíøení s lidmi i s mocí, která èlovìka pøevyšuje, mùže pøispìt k redukci strachu. Smíøení s vlastní minulostí zbavuje odpadlíka strachu z budoucnosti. Také hrozby trestu, zpùsobeného Bohem, božstvem, kosmickými silami, karmickým zákonem apod., které si odpadlík mohl osvojit v dobì své pøíslušnosti ke své náboženské skupinì, ztrácejí ve stavu vyrovnání se s minulostí své ostré kontury. Strach z fyzického násilí ze strany pøíslušníkù bývalého náboženského spoleèenství nebývá (kromì skupin, které se pohybují za hranicemi trestních zákoníkù) oprávnìný. Psychický nátlak (vyhledáváním kontaktu s odpadlíkem, telefony, dopisy, výhrùžkami atd.), o nìmž jsme se zmínili výše v odstavcích o zpùsobech odchodu, mùže být samozøejmì velmi vyèerpávající. Mùže být ale také vidìn jako pøíležitost pro odpadlíka, jak se 194

19 nauèit asertivnímu odmítání. Po asertivní, dobøe zvládnuté odpovìdi nátlak vìtšinou ustává. Odpuštìní také mùže ukonèit období hnìvu. Hnìv je zdravá emoce, která nemá být potlaèována. Odpadlík se ovšem mohl setkat s postojem, že hnìv je nìco nepatøièného, co je napø. v rozporu s žádanou pokorou a poslušností. V takovém pøípadì mu poradce mùže navrhnout, aby svùj hnìv pøece jen svobodnì vyjádøil, a to napø. formou fiktivních dopisù, adresovaných jeho bývalé náboženské skupinì, jejímu vùdci, anebo dokonce Bohu nebo jiné transcendentní bytosti. Je pravdìpodobné, že takto vyjádøený hnìv bude mít emoènì uzdravující úèinek a navíc pomùže odpadlíkovi utøídit si myšlenky a vytvoøit si koncept toho, co se vlastnì stalo. Hnìv by ovšem odpadlík nemìl zamìøit na sebe (hnìv by byl v takovém pøípadì jen extrémní variantou studu, zmínìného výše). Pøi hnìvu mùže poradce pomoci odpadlíka ochránit pøed pokušením upadnout jak do role obìti, která by mu umožnila vyhnout se jeho odpovìdnosti, tak do role bojovníka proti své bývalé skupinì. Proti tomuto druhému pokušení je možné postavit hráz èasového omezení hnìvu: pøi nìkolikáté návštìvì, pøi níž by klientùv hnìv neustupoval, by poradce mìl klienta upozornit na nebezpeèí zakonzervování hnìvivého postoje, jímž by se pøipravil o možnosti dalšího osobnostního a duchovního rùstu. Pokud jsou klientovi naznaèeny možnosti emocionálního vyrovnání se s minulostí, mùže se pastoraènì poradenský rozhovor zabývat pøítomnými výzvami, které klientovi jeho postavení odpadlíka pøináší. Pøed pocitem osamìní a ztráty pøátel, rokù života èi vøelého spoleèenství není žádná jednoduchá obrana. Jsou to emoce, které do urèité míry prožívají všichni lidé. Projít si jimi mùže být pro odpadlíka sice bolestné, ale zároveò oèistné. Tyto emoce mu mohou prospìt pro dosažení osobnostní dospìlosti. Podobnì k dospìlosti patøí i pochybnosti v náboženské oblasti, i když - pøipouštíme - v pøípadì odpadlíka mohou být zvláštì sžíravé. Mohou se ale stát i nástrojem duchovního rùstu a otevøít doposud netušené možnosti. Klient, který pøichází z úzkoprsého náboženského prostøedí, mùže velmi ocenit poradcovo ujištìní o smyslu pochybností a nejistoty, které sice zbavují duchovnì žijícího èlovìka bezpeèné ohrady dogmat, ale které ho zároveò vyvádìjí do svobodného duchovního prostoru a pøirozeného vztahu k tomu, koho nebo co vnímá jako ono Pøesahující. Více praktickou výzvou pro odpadlíkovu pøítomnost je stanovení jeho nových životních priorit a nalezení krátkodobých i dlouhodobých cílù. K nim mùže patøit získání zamìstnání nebo vstup do vzdìlávacího systému stejnì jako budování sebedùvìry. V reakci na pøípady psychické manipulace své bývalé náboženské skupiny, které klient mohl uvádìt, tak mùže poradce klientovi napø. doporuèit, aby se soustøedil na uèení asertivnímu chování. Klient se zkušeností s náboženským sektáøstvím by si mìl osvojit dovednosti, jak vyjádøit své chtìní, jak odmítnout nabídku èi nesouhlasit, aniž by pocítil výèitky svìdomí, jak vyjádøit nesouhlas s postoji druhého apod. Úkoly, pøed nimiž odpadlík stojí, je snazší zvládnout se sociální podporou. Poradce tedy mùže klientovi navrhnout kroky ke smíøení pøedevším s rodinou. V mnoha 195

20 pøípadech to není pro odpadlíka vùbec jednoduché. Jeho nejbližší se mohli v dobì jeho nasazení pro náboženskou skupinu chovat nepøátelsky, po odchodu mu zase mohou vyèítat ztrátu èasu, finanèních prostøedkù, anebo jinak dávat najevo nenaplnìní svých pøedstav. Role èerné ovce rodiny, navracejícího se ztraceného syna, nezodpovìdného duchovního hledaèe a další role, které nejbližší odpadlíkovi v nìkterých pøípadech pøedpisují, mohou být pro nìho velmi traumatizující, a tedy nepøijatelné. Na druhé stranì i odpadlík mùže vidìt své nejbližší kriticky napø. kvùli tomu, co považuje za málo duchovní, povrchní zpùsob života. A je ale situace v odpadlíkovì rodinì jakkoli tìžká, poradce klienta povzbuzuje v tom, aby potenciál sociální podpory rodiny nebyl pøehlížen. Mùže také doporuèit vyhledání rodinného èi manželského poradce a doporuèit tuto cestu i odpadlíkovì rodinì. Pøedchozím odstavcem ovšem není øeèeno, že pokud je odpadlíkem mladý dospìlý, poradce ho vede k životu spoleènì s jeho rodièi. Naopak, kromì krátké doby dovolené (o jejíž užiteènosti jsme se zmínili výše) je perspektivou takového odpadlíka spíše samostatný život, v nìmž se sám rozhoduje a v nìmž pùsobí jako dospìlý jedinec. Odpadlíkovì reintegraci do spoleènosti mùže vedle rodiny podobnì pomoci obnovení starých pøátelství a vazeb, by by byly tøeba narušeny rozdílným pøístupem k náboženství. Dobrá jsou i pracovní spoleèenství v zamìstnání, sportovní kluby a zájmová sdružení, 68 nebo všechny takové skupiny mohou zprostøedkovat resocializaci a sloužit k adaptaci odpadlíka do vìtšinové spoleènosti. Ovšem, jak øíká Stuart A. Wright v práci, která zde byla již nìkolikrát citována, 69 jisté spoleèenské skupiny jsou lépe vybaveny k tomu, aby takové jednotlivce pøijaly. Mají jednoduše lepší zdroje a opatøení k tomu, aby vstøebaly pøedchozí zážitky odpadlíkù, poskytly vhodné informace a znalosti, vymezily nové smìry, a tak napomohly urovnání. Zde odkazuji k náboženským skupinám, o nichž se zdá, že mají vìtší úspìch v asimilaci starých a nových kognitivních perspektiv do smysluplného celku. Není možná žádným pøekvapením, pokraèuje Wright v prezentaci výsledkù svého výzkumu, že vìtšina odpadlíkù v této studii se... pøidala k jiné náboženské skupinì. Lidé, kteøí jsou nábožensky muzikální (abychom si vypùjèili Weberovu metaforu) pravdìpodobnì budou více empatiètí vùèi zkušenostem a událostem odpadlíkova života. A odpadlík nakonec zùstává v témže diskursním univerzu, pokud ve své náboženské orientaci pokraèuje. Ve Wrightovì výzkumu to byly více než tøi ètvrtiny (78%) respondentù, kteøí udávali alespoò nìjaký vztah k jiné náboženské skupinì nebo k náboženskému systému. 70 Ještì k vyššímu èíslu došel psycholog Lukáš Humpl pøi prùzkumu mezi odpadlými èeskými svìdky Jehovovými: 71 Pøevážná vìtšina zkoumaných osob (86%) zùstala i po opuštìní skupiny dále vìøícími v konkrétního, osobního Boha. Více než polovina oslovených nyní navštìvuje bohoslužby jiné denominace, pøièemž dlouholetí èlenové tak èiní èastìji než ti, jež byli mezi svìdky kratší dobu... U dlouholetých èlenù lze vysoké množství kladných odpovìdí vysvìtlit buï opravdu pevnou vírou, pøesvìdèením a potøebou sdílet se s jinými vìøícími nebo prostì již zažitým zpùsobem 196