6. Co pro Vás znamená povolání ke

Transkript

1 Milí farníci! 4. neděle velikonoční je světovým dnem modliteb za duchovní povolání. Chceme Vám vyjádřit svou vděčnost za Vaše modlitby na tento úmysl a povzbudit Vás slovy těch, kteří od Krista neodešli jako bohatý mladík v evangeliu, ale s radostí ho následovali. sestry SSJ z Olešné 1. Jak jste poznal, že Vás Pán B ů h volá ke kn ě žství? P. Slavomír Peklanský, SAC: Už jako ministrant jsem cítil, že mne to baví a že tomu chci rozumět víc. Naplňovala mne radost z toho, co dělám. Životní okolnosti jasně dosvědčovaly, že tímto směrem mám jít. Ale plánoval jsem úplně něco jiného, ale nic nevycházelo tak, jak jsem chtěl. V srdci jsem cítil, že to, co plánuji, je jenom moje chci. Po definitivním rozhodnutí, že budu knězem, nastal v duši klid a adrenalin příjemně podporoval skok do neznámé budoucnosti, ale v Kristově náručí. 2. Co Vám pomohlo v rozhodnutí se pro kněžství? P. Pavel Römer: Nedokážu si představit, že bych se někdy mohl stát knězem, aniž bych nejprve neprošel konverzí. Mému "ano" ke kněžství nejprve předcházelo odvrácení se od křesťanství zvykového a znovuobjevení víry jakožto vztahu.

2 Snad právě to, že jsem o kněžské službě nikdy dříve neuvažoval, mně paradoxně pomohlo, během 14 dnů jsem měl "jasno" zjednodušeně řečeno. Za to ale vděčím také mnoha přátelům, kteří mě v této myšlence podporovali. Karel Janů, bohoslovec: Nejvíce to byly asi události, které jsem mohl ve svém životě prožívat. Byla to hlavně radost z víry a smysluplného života a touha ukázat tuto cestu ostatním lidem, kteří toto vše hledají v prožitcích, jaké nabízí dnešní svět. Pak to byli hlavně kněží, u kterých jsem viděl, že žijí svůj život pro Krista naplno a jsou šťastní. Tito kněží mi pak byli spolu s mojí pokrevní rodinou velkou oporou. A také to bylo ještě to, že přicházeli tu a tam lidé s prosbou o modlitbu i se svými starostmi a já jim chtěl nějak víc pomoci. 3. Co Vám pomohlo vrozhodnutí se pro řeholní život? S.M. Michaela, cisterciačka z Porta Coeli: Srdečný smích jednoho kněze, když jsme si jednou ve spolču vyprávěli vtipy. Když jsem pak sama (někdy i s hrůzou:-) zjišťovala, co to znamená být vyvlastněná pro zájmy Boží, ujišťovala mě tato vzpomínka, že i tak je možné být prostě šťastná. Sr. Jana Radová, komunita SSJ v Olešné: Řeholní život mě přitahoval už od dětství. Asi od 14-ti let jsem se tou myšlenkou zabývala docela vážně a také jsem se tím hodně chlubila. Samozřejmě jsem se nesetkala právě s podporou a pochopením, takže jsem časem objevila, že povolání musí zrát v tichu a modlitbě. Mnohem více mi k mému rozhodnutí později pomohly rozhovory s lidmi, kteří sami povolání žijí a znají jeho velikou hodnotu. 4. ě Bylo pro Vás t žké jít a prodat všechno (viz Mt 19,6-22)? P. Pavel Römer: Obávám se, že jsem k tak radikálnímu rozhodnutí ještě ne zcela dospěl, jistě je mnoho oblastí, které si ponechávám jen sám pro sebe. Faktem zůstává, že jsem s těžkým srdcem opouštěl své řemeslo, zaměstnání, které jsem těžko "vybojoval" v konkurzu a které mě

3 skutečně bavilo, díky přátelskému kolektivu vychovatelů. Navíc jsem si dobře uvědomoval, že za sebou pálím všechny mosty, touhy a přání po rodinném životě. S odstupem času jsem se však ujistil, že Pán skutečně dává sto ku jedné. P. Slavomír Peklanský, SAC: Rozhodnutí pro kněžství se opíralo o víru v to, co cítím v srdci. Bolelo to. Všechno, co jsem znal a měl rád, se jistým způsobem končí a přede mnou je nejasná budoucnost, jiný způsob života, neznámí lidé i mentalita, jazyk (Polsko). Bylo to těžké. Taková první zkouška: Máš Mě rád více než to všechno? V mé připoutanosti a lidské slabosti mi pomohla slova Ježíše, že dostanu 100 násobně víc. 5. Co pro Vás znamená povolání k zasvěcenému životu? Jakou v n ě m vidíte hodnotu pro dnešního č lov ě ka? S.M. Michaela, cisterciačka z Porta Coeli: Někdo má zvláštní talent pro hudbu, jiný pro matematiku, někdo je nadaný ve sportu. Já mám zvláštní nadání pro Boha. Stále více vnímám, že zasvěcený život je stvořený proto, aby byl svědectvím o životě věčném, po naší smrti. Je mu vlastní dynamika úžasné velkorysosti v promrhávání nejvýhodnějších nabídek, jak si užít tohoto života v jisté naději, že za to dostaneme stokrát víc už teď a pak i život věčný. 6. Co pro Vás znamená povolání ke kn ě žství? Jakou v n ě m vidíte hodnotu pro dnešního č lov ě ka? P. Pavel Habrovec: Kněžství je především naprosto nezasloužený dar od Pána Boha. Povolání k veliké osobní lásce. Povolání ke službě Pánu Bohu a lidem, jejich spáse. Dnešní člověk je v mnoha směrech vedený k sobectví a izolaci. Kněžství naopak znamená naprosto se darovat. Osobní vydání se v sobě nutně zahrnuje práci na vlastním životním růstu.

4 Tímto je kněžství velikým příkladem a ukazuje cestu k opravdovému štěstí člověka, který ve službě je osvobozen od sebe sama a právě proto nachází sám sebe v Bohu. P. Slavomír Peklanský, SAC: Bůh vyhledává slabé, to aby s Jeho mocí byla uskutečňovaná misie hlásání a ne naší lidskou silou. Pro mne to znamená, že Bůh má smysl pro humor, ale i dokonalý plán spásy pro mne i pro lidi, ke kterým mne posílá. On má zájem o život člověka a proto povolává kněze, aby to světu řekli. Je to služba, zodpovědnost, vděčnost. Dnešní člověk, taky kněz, potřebuje kněze. Ten mu vždycky bude připomínat, především ve svátostech, že Bůh ho nesmírně miluje takového, jaký je. 7. Co pro Vás znamená zasvěcení se Bohu? Sr. Jana Radová, komunita SSJ v Olešné: Znamená to pro mě patřit Bohu, učit se být člověkem pro Boha a pro druhé. Setkala jsem se několikrát s tím, že mě někdo litoval: Ale to se nemůžete vdát.. musíte se podřizovat a nemůžete si koupit cokoli, co chcete! Odpovím slovy bl. Jana Pavla II.: Vím jistě, že jsem si vybral větší svobodu. Kdo můžeš pochopit, pochop. S.M. Michaela, cisterciačka z Porta Coeli: Žiji u pramene. To, co vytváří vnější formu mého životního stylu: Řehole, zvyky v klášteře, pracovní úkoly, spolusestry, mě na to stále znovu upomíná. Středem mé pozornosti smí být Láska, Život. 8. Jak plodn ě projít krizí povolání? Mons. Josef Valerián: Se sepjatýma rukama před svatostánkem s vírou v mocnou přímluvu Panny Marie a svého křestního patrona sv. Josefa. Mons. Jan Daněk: Na tuto otázku nemohu odpovědět ze zkušenosti, protože jsem díky Bohu neměl krizi povolání. Každý však prochází zkušeností svého selhávání, propadání do hříchů, které někdy velmi znepříjemňují život. Modlitba a stálá důvěra v Boží milosrdenství pomohou věřícímu, i knězi, překonat všechny krize. Nejhorší je, když někdo řekne,

5 nejsem dosti dobrý, jsem teď v problémech, chci být pravdivý, tak jdu od toho. Tak nikdy ne. Musíš vytrvat. Pros o milost vytrvání až do konce. 9. Jak byste charakterizoval sv ů j kn ě žský vzor? Karel Janů, bohoslovec: Kněz, který má srdce pro Krista a pro každého člověka, který sám koná, co hlásá, který je druhým Kristem zde na zemi. P. Pavel Römer: Bohužel nebo snad bohudík nemám před očima konkrétní postavu, snad proto, že neexistuje kněz, který by "vlastnil" jen samá pozitiva. Jistě si dokážu představit jakousi koláž ctností a darů, jimiž by měl kněz oplývat, zároveň je mi jasné, že Bůh netvoří repliky, nýbrž jen originály. Mým kněžským vzorem se musí stát Pavel Römer, který nepromarní Boží milost, která je mu dána k tomu, aby se stal vposledku tím, kým být má - totiž originálem. 10.Na co by si měl podle Vás kněz udělat vždycky čas? Mons. Jan Daněk: Na modlitbu a prožívání přítomnosti Boží. Zde je zdroj k tomu, aby nevyhořel a nezvlažněl. A pak na službu bližním. Nelitovat pro ně čas, aby dostali, co Bůh chce. P. Pavel Habrovec: Na ponoření se do Boží přítomnosti, aby v ní mohl žít. 11. Na co rád vzpomínáte ve svém kněžském povolání? Mons. Josef Valerián: Na léta ministrování pod vedením Tomáše Špidlíka, pozdějšího kardinála a na příkladný kněžský život novokněží a na víru svých rodičů, zvláště tatínka, zaměstnance státních drah, jak klečel opřen o stůl při říjnové modlitbě sv. růžence. Mons. Jan Daněk: Na okamžik, kdy jsem svěcením dostal kněžskou duchovní moc. Pak jsem si následně uvědomoval, jak je to úžasné, když jsem v pastorační činnosti zakoušel radost z toho, jak lidé byli posilováni milostí, mnozí proměněni, byli šťastní, že našli Krista.

6 Často vzpomínám na to, že jsem mohl být, i když nehodným, přesto nástrojem Božím. To je radost, že mohu druhým posloužit a být užitečný. 12. Co Vám pomohlo z ů stat v ě rný svému povolání i ve vězení? Mons. Josef Valerián: Pevná víra v stálou přítomnost Pána Ježíše, jak jsem to vyjádřil na pamětním obrázku k 60. výročí svého kněžství: Nikdy jsem nebyl sám, vždy jsme byli spolu, Ty, Pane, a já s Tebou. Samotka byla jen pro jednoho. Tys vždy prošel bez zábran k posile vytrvat a nezradit. Díky Tobě, Pane, za tolik lásky! 13. Co byste poradil mladým lidem, kteří hledají své povolání? Karel Janů, bohoslovec: Pro mě bylo důležité, a stále je, spolehnout se plně na Pána. Vnímal jsem, že mne volá, ale nebyl jsem si jistý, zda to tak skutečně je, nebo si něco namlouvám, a hlavně zda bych takový život vůbec zvládl. Tak jsem mu tyto starosti svěřil a udělal první krok, že jsem si podal přihlášku do semináře a nechal na Něm, jak si to povede. To, že mne do semináře přijali, jsem bral jako Jeho odpověď a byl jsem klidný. Ne pocitově, ale v srdci. A pak tento duchovní ping pong pokračoval a pokračuje a vím, že bude pokračovat stále dál. Přijde mi to stejné schéma v cvičení důvěry Bohu. Pán začne a čeká, jak odpovíme. A pokaždé k tomu volí jiné situace, nikdy není nic stejné. Vnímám dnes u mladých lidí, ale je to i ve mně, jak chceme mít stoprocentní jistotu, která stále nepřichází, a tak se ani my nehýbeme z místa. Ale v důvěře je vždy ten prvek spolehnutí se na Pána. Sr. Jana Radová, komunita SSJ v Olešné: Pán nevolá ke kněžství nebo k zasvěcenému životu každého, ale volí si ty, které sám chce; je to jeho iniciativa (srov. Mk 3,13). Je to vzácná milost, znamení Božího zalíbení.

7 Chci mladým lidem popřát pro jejich hledání pokoj, touhu po pravé svobodě a radostnou velkorysost vůči Bohu. Rozvíjejte osobní vztah s Pánem v modlitbě a ve svátostech, žijte v lásce se všemi a plňte rádi své každodenní povinnosti. Pán vás povede. Stačí chtít. P. Pavel Habrovec: Bůh, který Vás volá ke službě v dnešní době, Vám jistě chce dát odpověď. Ptejte se upřímně a se stejnou upřímností si vyprošujte, abyste byli ochotní Jeho odpověď přijmout.