Opava jako hudební lokalita

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy Lucie Fajmonová IV. ročník prezenční studium Obor: Učitelství pro 1. stupeň základních škol Opava jako hudební lokalita Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Marie Horáková, Ph.D. OLOMOUC 2009

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Marie Horákové, Ph.D. a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Herticích dne:

3 Děkuji Mgr. Marii Horákové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad, připomínek a hlavně za její neutuchající trpělivost ke mně. Děkuji také všem, kteří se podíleli na vzniku této diplomové práce.

4 MOTTO:,,Vidím vlát prapory na věžích bílého města. (Petr Bezruč)

5 OBSAH ÚVOD 6 1. OPAVA 1.1 Vznik a založení města Významné události v historii města Opavy v datech Opavské kulturní památky Město Opava a jeho nejvýznamnější osobnosti Petr Bezruč Joy Adamsonová Johann Mendel SLEZSKÉ DIVADLO V OPAVĚ 2.1 Založení divadla, divadlo v proměnách času Divadelní soubory v minulosti a dnes Nejvýraznější osobnosti divadla ZUŠ VÁCLAVA KÁLIKA 3.1 Život a dílo Václava Kálika Vznik a vývoj hudební školy Současná hudební tělesa a kulturní akce školy OPAVSKÁ HUDEBNÍ TĚLESA 4.1 Pěvecké sbory Hudební festivaly a soutěže konané v Opavě Bezručova Opava Další břehy Mezionárodní soutěž mladých varhaníků Festival duchovní hudby Orchestry působící v Opavě Opavský studentský orchestr Boris 90 ZÁVĚR 92 PRAMENY A LITERATURA 93 SEZNAM PŘÍLOH, ANOTACE

6 ÚVOD Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma s názvem Opava jako hudební lokalita. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla svou práci věnovat zrovna této problematice byl můj vlastní postoj k hudbě, která ovlivňuje nejen lidskou psychiku, náladu, ale taky celou osobnost člověka. Ať už dospělého či dítě. Chtěla jsem poukázat na to, že hudba a hudební umění je stejně důležitou složkou ve výchově dětí, jako matematika nebo přírodní vědy. Dalším důvodem je fakt, že přestože v Opavě žiji, o jejích dějinách či hudebním dění vím opravdu jen velmi málo. Má snaha to změnit zavedla mé první kroky do opavské knihovny, kde jsem získala spoustu informací, ale žádný ucelený a přehledný výčet. Nechtěla jsem se spokojit pouze s těmito informacemi o městě, ve kterém žiji. Můj názor je, že učitel základní školy by měl mít znalosti v oblasti umění, kulturního dění a historických faktů svého působiště. Z tohoto důvodu bylo mým záměrem vytvořit stručný a ucelený přehled možností kulturního využití volného času dětí, které jako pedagog budu vzdělávat a ovlivňovat jejich výchovu. V neposlední řadě jsem svou snahu zaměřila na to, aby mnou vytvořená práce neskončila v šuplíku pracovního stolu, ale aby sloužila jako opora učitele. Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola představuje město Opavu, jeho vznik a založení. Zabývá se historií a vznikem samotného názvu města, prvními obyvateli a nejstaršími dokumenty, které dokládají původ a funkci města. Jsou v ní zařazeny také historicky významné události, kulturní památky a osobnosti kulturní sféry spjaté s Opavou. Druhá kapitola se soustřeďuje na nejvýznamnější stavbu v Opavě, Slezské divadlo. Provází nás obdobím jeho vzniku a proměnami, kterými procházelo během různých časových úseků. K divadlu také neodmyslitelně patří jeho osobnosti. Ty, které se pohybovaly v jeho zdích či ty, které jsou spojovány s významnými událostmi města. Posledním pod bodem druhé kapitoly je divadlo v současnosti. Jak vypadá dnes, které divadelní složky obsahuje. Jaký kulturní program nabízí společnosti, jakým způsobem se obměňuje repertoár či vyskytují-li se 6

7 problémy s řízením a provozem divadla. Další zajímavou kulturní budovou v Opavě je bezpochyby ZUŠ Václava Kálika, která je podrobně rozebrána ve třetí kapitole. V ní se zaměřuji především na osobnost Václava Kálika, který je jejím zakladatelem a díky kterému budova plní stále stejnou funkci již mnoho desetiletí. Kapitola obsahuje také zmínku o kulturních akcích školy v současné době, reprezentování žáků školy na nejrůznějších vystoupeních, hudebních akcích, ale také hostování v zahraničí. Čtvrtá kapitola nese název: Opavská hudební tělesa a tvoří ucelený přehled hudebních těles působících v Opavě. Zaměřuje se především na pěvecké sbory, orchestry a nejznámější hudební soutěže a festivaly. Při psaní své diplomové práce jsem čerpala jednak z odborné literatury, časopisů, internetu, novin a kronik města, ale také ze vzpomínek a vyprávění členů souborů. Získané poznatky mohu využít ve své pedagogické praxi na prvním stupni základních škol nejen v rámci hudební výchovy, ale i v hodinách vlastivědy, českého jazyka, zájmových činnostech a v dalších předmětech. Myslím si, že je velmi důležité, aby děti znaly svůj kraj, poznaly nejen jeho historii a památky, ale také hudební kulturu. 7

8 1. OPAVA 1.1 Vznik a založení města Opava, město, ležící na stejnojmenné řece, město, o kterém stejně jako o mnoha jiných nelze s jistotou říct, kdy a kým bylo založeno nebo začalo být budováno. Nedochovaly se žádné listiny, které by mohly jeho vznik prokázat. Podle jedné pověsti byla Opava významnou osadou už v době Kvádů, německého kmene, který obýval část Moravy a Horního Slezska již v době před narozením Krista. V jiné a snad nejznámější pověsti, se praví, že:,, Před mnoha staletími se v místech současného města sešli dva mocní páni. Jelikož se jim tento kus země zalíbil, postavili si zde své stany. Jednoho dne přijel průvod kupců, kteří pánům nabídli ke koupi čarovně krásného ptáka, kterého nikdy v životě předtím páni neviděli! Oba pánové jej chtěli mít pro sebe a strhla se hádka. Ani jeden z pánů nechtěl ve svém rozhodnutí koupě ustoupit. Přesto se nakonec oba udobřili, a jednoho z nich napadlo, že by mohli na tom památečním místě postavit město?! Pán, který ptáka koupil, řekl:,,ať se tedy jmenuje po onom krásném ptáku! že prý když se hádali o páva, tak ať se jejich město jmenuje Opava!!! 1 Mimo jiné také existuje latinsky psaná kronika zachycující události od roku Ta je uložena v opavském městském archivu a v ní je řečeno, že Opava byla vybudována jako osada již na počátku 3. století našeho letopočtu vojevůdcem římských legií Lukou. Podle něj byla pojmenována Luka nebo Louka. Bohužel, tato zpráva se také považuje pouze za pověst. Co víme určitě je, že počátky osídlení Opavy a jejího okolí sahají až do období pravěku, střední doby kamenné. Což dokládají archeologické vykopávky. Důvodem osídlení tohoto území bylo především příznivé klima, úrodná oblast podél řeky a možnost budování chráněných sídel. Procházely tudy staré kupecké stezky propojující Slezsko s dalekými oblastmi Evropy. Obchodovalo se s kožešinami, voskem, otroky, jantarem, keramikou, zbraněmi, textilem a šperky. 1 http/www. opava city.cz 8

9 Od 3. století př. n. l. na tomto území sídlili Keltové a od 2. století n. l. to byli Germáni. V 8. století dorazili na území Opavska první Slované. Počátkem 9. století jej zřejmě obýval slovanský kmen Holasiců. U říčního brodu přes řeku Opavu se tak začala vytvářet malá, postupně se rozšiřující kupecká osada. Pojmenování řeky a pozdější osady dokládá tradici keltskou a germánskou. Jméno Opava vzniklo pravděpodobně až ve 12. a 13. století, spojením germánského slova APA a keltského AHWA či AHAWA, obě znamenají ve významu vodu či mnoho vody. Vznikl tak český název Opava, latinské jméno Opavia a německé Troppau. S jistotou víme, že osada s pozdějším názvem Opava existovala již v 10. století, neboť roku 936 n. l. jí udělil král Jindřich I. různá privilegia. Ještě více to prokazuje existence darovací listiny, kterou roku 1055 n. l. postoupil Opavě polský kníže Kazimír. Ve slezské kronice se píše, že Opava byla již v roce 1164 významným kupeckým centrem. Vůbec první písemná zmínka o Opavské osadě pochází z roku Tehdy zde krátce pobýval olomoucký údělný kníže Vladimír, který vydal listinu s datem a místem latinsky psaným,, In Opavia. Daleko významnější zpráva o Opavě, pochází z roku Tehdy se Opava v písemném prameni uvádí již jako město s právním a sídelním uspořádáním. Městská práva však Opava získala mnohem později, ve 13. století. Tato práva přinášela městům nejen ekonomickou prosperitu, ale také důležitý moment pro utváření jejich podoby. Jednalo se o právo trhu, tzv. mílové právo (ochrana městských řemeslníků a výrobců před konkurencí) a právo hradební. Opava byla od svých počátků obehnána hradbami se soustavou tří bran. Ratibořská na severu, Jaktařská na západě a Hradecká na jihu, jejich průsečík tvořil centrální tržní prostor (Horní náměstí). Opava byla jednoduchá osada s hliněnými valy, palisádovou hradbou ze dřeva a s příkopem okolo vnějšího okruhu. Stala se tak podstatným strategickým místem bránícím hranici království proti nepřátelským vpádům ze severu. Podle vzniku již zmíněného názvu a podle toho, že nejstarší listiny byly psány německy se usuzuje, že prvními obyvateli Opavy byli Němci a také židovské etnikum. 9

10 To dokazují německá jména měšťanů, vyskytujících se již v roce 1238 na tomto území. Toto plánovité usazování německých přistěhovalců v osadách začalo ve Slezsku prokazatelně za Boleslava I. kolem roku Historické prameny dokládají, že Opava udržovala obchodní styky s Uhrami, Polskem a dalšími oblastmi Evropy. Rozkvět města na krátkou dobu zastavil mongolský vpád v roce 1241, při němž Opava vyhořela. V 11. Století bylo, tehdy už město, nadále podporováno králi a později opavskými vévody. Díky čemuž vznikly pevné kamenné hradby okolo města s cimbuřím a věžemi. Otevírání zděných městských bran mělo přísný režim. Ve středověku náleželo důležité postavení ve městě církevním institucím. Na území Opavy působilo hned několik církevních řádů. Jako první se zde usadil Řád německých rytířů v roce Později minorité, dominikáni a ve 12. století pak johanité. Základním nositelem a šiřitelem kultury středověku však byla křesťanská církev. V této době se ve městě hojně zakládaly kláštery a kostely, které se stávaly dominantami města. Pěstovala se zde latinská liturgie, tvořili se základy pozdějších klášterních knihoven. S tím byly spojeny také počátky výuky a školství. Komunikační mluvou se stala latina, což byl univerzální jazyk tehdejší středověké Evropy. Společně s ním se rozvíjelo výtvarné umění, architektura, sochařství a malířství. V Horním Slezsku se používala od poloviny 13. do poloviny 15. století němčina. Dokládají to mj. mnohé německy psané listiny měst Opavy, Těšínska aj. Do konce 13. století byla Opava součástí Holasické provincie svázané s Moravou. Roku 1269 v Opavě zasedal královský sněm Přemysla Otakara II., který daroval Opavsko svému nemanželskému synovi Mikuláši I. jako odškodné za vyloučení nástupnictví na český trůn. Roku 1281 byla Opava ustanovena sídlem knížectví a Mikuláš I. byl jmenován opavským knížetem. Ten si však za své lenní sídlo vybral hrad v Hradci nad Moravicí. Bohužel roku 1318 zemřel. Z tohoto důvodu se toto území dostalo do držení královny, vdovy Kunhuty, sídlící na Hradci. Stalo se tak podřízeným české koruně a jejím vládcem byl ustanoven Mikulášův syn Mikuláš II.. Vedlejší větev rodu Přemyslovců spravovala zemi až do poloviny 15. století, a tak 10

11 vlastně Přemyslovci vládli na Opavsku ještě mnoho desetiletí po vymření hlavní větve rodu. V době vrcholného středověku již byla Opava výstavným městským centrem. Díky obchodům a řemeslu město bohatlo. Dokonce se zde nacházela samostatná mincovna (v místech dnešního hotelu Koruna). Od konce šedesátých let 13. století se Opavsko začalo vzdalovat od Moravy vznikem zvláštního vévodství pro již zmíněnou vedlejší větev přemyslovské dynastie, založenou nemanželským synem krále Přemysla I. Mikulášem. Sídlem opavských vévodů byl hrad v Hradci nad Moravicí. V roce 1365 zemřel Mikuláš II. O dvanáct let později se Opavsko rozdělilo mezi čtyři syny knížete Mikuláše II. (Jana, Mikuláše, Václava a Přemka). Centrem knížectví se stal Hradec nad Moravicí. Ve 14. století byla již Opava pevnou součástí sítě měst království českého. Z tohoto období se dochoval městský formulář, první doklad o existenci městské kanceláře. Opava se tak stala administrativním městem Opavského knížectví. 15. století se stalo dobou vlády opavského knížete Přemka, který sídlo správy knížectví přenesl z Hradce do Opavy, zde také nechal zbudovat opevněný městský hrad, který se stal součástí městského opevňovacího systému. Ulice města nebyly dlážděné, ale již vznikaly jímky a studny. Dále byly stavěny církevní stavby a usazovaly se zde další církevní řády. Významnou se pak stala minoritská stavba kláštera s kostelem svatého Ducha, v jehož kryptě byla pohřbívána opavská knížata (Přemyslovci). Toto století bylo postiženo několika velkými požáry města Opavy. Město vyhořelo v letech 1431, 1461 a V letech Opavsko ovládli Husité. Opava husitské války přečkala, protože se jí vyhnuly přímé boje. Opavské knížectví získal pro svého syna Viktorina český král Jiří z Poděbrad. Netrvalo to však dlouho a Opava opět získala nového majitele. V roce 1474 Opavu stihlo křižácké tažení. Uherský král Matyáš Korvín se ujal vlády na Opavsku, když ji odňal knížeti Viktorinovi z Poděbrad. Opavské knížectví bylo v té době předmětem politických i mocenských soupeření královských rodů střední Evropy. Opava získávala četné výsady, díky kterým prožívala období hospodářského a společenského rozkvětu. Po nástupu habsburské dynastie na český trůn se roku 1526 definitivně právně potvrdila 11

12 přímá podřízenost Opavského knížectví královské moci. Zatímco za husitských válek patřila Opava k oporám katolického panstva, ve druhé polovině 16. století zde dochází k náboženským sporům, které vrcholí téměř úplným vítězstvím reformace. Vyznačovalo se érou přeměn a náboženských konfliktů. Převážná část německy mluvícího obyvatelstva přijímala Lutherovo učení a protestanté tak získali oporu v členech městské rady. Radnice vedla spory s olomouckým biskupem o ustavování farářů, konání bohoslužeb a užívání kostelů. Tak postupně došlo k úpadkům klášterů. Zdejší většinová evangelická komunita byla centrální vládou potrestána v roce 1607 usazením pluku císařského vojska. Dále byla ukončena bezprostřednost Opavského knížectví, které bylo uděleno katolickému velmoži Karlovi, knížeti z Lichtenštejna. Naproti tomu, rostoucí bohatství měšťanů dalo vzniknout novému zděnému městskému sídlu s renesančními prvky a motivy na fasádách domů. Ty se vyznačovaly sgrafitovými malbami a loubími, které chránily obyvatele města před nepřízní počasí. V centru města stála hlásná věž, která sloužila k vyhlašování otevírání a zavírání městských bran a hodiny k orientaci obyvatel. Král Ludvík Jagellonský vypověděl na žádost měšťanů židovské obyvatelstvo z města. Tomu bylo znovu povoleno usazovat se ve městě až koncem poloviny 18. století. Toto století přineslo městu také pohromu, kterou se stala morová epidemie v roce O 36 let později přišla druhá morová rána. Existují již zde také písemné zprávy o první české škole, zřejmě při kostele sv. Jiří. Nástupem 17. století se v rámci rekatolizačních opatření stává roku 1613 Karel z Lichtenštejna opavským knížetem. Opava za dlouhého období třicetileté války trpěla. Byla několikrát obléhána, obsazována armádami obou válčících stran. Od roku 1645 zde sídlila stálá vojenská posádka. Po skončení třicetileté války, byla značná část českého obyvatelstva nucena vystěhovat se a opustit dosud většinou evangelickou Opavu. Začaly četné rekatolizační akce. Mnozí měšťané raději zvolili nedobrovolnou emigraci, než zřeknutí se vlastního vyznání. Město bylo dosídlováno Němci. A nastal germanizační útlak zbylého obyvatelstva. Němčina se stala úředním jazykem, pronikala do školství i hospodářství. Do města přišel řád jezuitů. Založil zde 12

13 kolej a gymnázium, organizoval školství a duchovní život obyvatel. Probíhaly stavební rekonstrukce města i hradu. Dbalo se spíše na vnější vzhled. Zdobilo se antickými římsami, zasazovala se valounová dlažba, byl zbudován Mlýnský náhon, který sloužil jako zásobárna vody pro město a městské kašny. Probíhali změny v opevňovacím systému, a to tak, že před zděné hradby byly předsunuty sypané bastiony zpevňované zdivem. Přibyly další řádové stavby klášterů. Příchod jezuitů značil nový výtvarný sloh baroko. Počet obyvatel se pohyboval okolo Během prusko-rakouských válek v 18. století byla Opava obsazena pruskými vojsky. Pruský král Bedřich II. po vleklých válkách získal většinu Slezska, takže české koruně zůstala jen jeho malá část s hlavním městem Opavou. Sídlil zde královský úřad, později místodržitelství a zemská vláda. Význam Opavy vzrostl, avšak město přestalo být centrem obchodu a řemesla. V těsné blízkosti Opavy byla vytyčena hranice dělící Pruské království a rakouskou monarchii. V rámci Josefínských reforem, roku 1782, bylo sloučeno rakouské Slezsko s Moravou. Opava dostala reprezentativní podobu, funkce hradeb zcela upadla, což způsobilo jejich rozpad. Hradby totiž bránily rozvinutí zástavby města. Změnila se celková architektura města, vše se ladilo do podoby barokního stylu. Nastaly velké společenské změny, které přinesly reformy v církevní oblasti. Rušila se či omezovala činnost řádů, kostely sloužily jako modlitebny a klášterní komplexy přecházeli do majetku obecního či zemského (státní) a byly využívány k různým účelům, v rámci josefínských reforem. Jednalo se o celkový rozvoj a modernizaci města. S příchodem 19. století se rozvinula městská komunita v čele s radnicí a zlikvidovalo se zanedbané opevnění, na jehož místě vznikaly nové stavební parcely. Postupně byly zrušeny všechny městské brány. Část pozemků si ponechalo v držení město (parky, brány) a bývalý hrad města byl zbořen. Rostl počet obyvatel, čímž se zvyšovaly nároky na životní styl (úřady, zdravotní péče, městský provoz, hygiena ). Měšťané vystavěli na místě předešlých pohřebišť divadlo. Roku 1814 vzniklo gymnazijní muzeum, jako vůbec první instituce tohoto druhu na území dnešní České republiky. 13

14 Mělo se docílit moderních podmínek pro život, systémem kanalizací a dláždění ulic. Roku 1805 prošla Opavou ruská vojska v čele s carem Alexandrem, což mělo za následek i epidemii tyfu. Roku 1820, po porážce Napoleona, se zde konal Opavský kongres vítězných mocností, sešly se zde zástupci tzv. Svaté aliance (ruský car, pruský král, rakouský císař a zástupci Anglie a Francie) k jednání o společném postupu proti revolučnímu hnutí v Itálii. V roce 1848 se Opava stala hlavním městem Slezska. Začala výstavba škol, úřadů, kasáren aj. Opava se stala sídlem vojenské posádky. Vznikl nový městský hřbitov na okraji města, rozdělený na katolickou, evangelickou a židovskou část. Město vybudovalo moderní železniční trať a nové umělé koryto řeky. Dostalo tak podobu klidného a úřednického charakteru. Etnikum opavských Židů postavilo jednu z největších synagog v bývalých zemích Koruny české. Opava vzrůstala, díky přízni úřadů a Vídně. Byla zde zřízena obchodní a živnostenská komora. Druhá polovina 19. století byla charakteristická rozvojem českého národního hnutí, které bojovalo proti tvrdému poněmčování. Ve městě začaly vycházet první české noviny (Opavský besedník, Opavský týdeník). Roku 1883 vzniklo v Opavě české gymnázium. Vzrostla životní úroveň obyvatel, vybudovala se kanalizace, vodovod, rozvod plynu a v ulicích počaly jezdit tramvaje. Nástupem 20. století došlo ke zdokonalení elektrifikace a kanalizačního systému, vznikaly nové nemocnice a nově také psychiatrická léčebna. Modernizovaly se obchody a Hláska byla přestavěna. S dobou přišel také nový umělecký sloh, secese. Stavěly se výstavné soukromé domy. Krásné období konce 19. století vystřídala pohroma v podobě první světové války v letech , která ochromila rozvoj města. Většina opavského německého obyvatelstva nebyla ochotna respektovat nově vzniklý Československý stát a město se stalo na krátko centrem německorakouské provincie Sudetenland. Československé ozbrojené síly jej však přičlenili k nové republice. Nově vzniklá Československá republika dbala na svou údržbu, a tak 14

15 vznikla v Opavě vilová zástavba, byla přestavěna budova pošty, vznikl obchodní dům Breda, bazén a koupaliště a byl postaven památník obětem 1. světové války. Až do roku 1928 byla Opava sídlem zemských úřadů. Téhož roku zasedal Opavský kongres a vzniklo první veřejné osvětlení financované městem. Třicátá léta vynikala výstavbou moderních opevnění, pásem pevností. Dne 8. října roku 1938 vstoupila do Opavy německá armáda, nadšeně vítána německými obyvateli. Na základě Mnichovské dohody ze stejného roku se Opava stala součástí Německé říše a zároveň sídlem jednoho ze tří vládních obvodů Sudetské župy. Dosavadní český kulturní a politický život byl nacistickou mocí zcela zlikvidován. Německá správa za války plánovala rozsáhlou přestavbu města. Opava se ale na sklonku válečných událostí stala pevností a během bojů byla těžce poškozena. Po těžkých bojích bylo město ve dnech dubna 1945 osvobozeno vojáky sovětské armády. Opava utrpěla značná poškození, mnoho budov bylo zcela zničeno. Opava patřila mezi nejvíce válkou postižená města Československé republiky. Válka odčerpala veškeré finance města. Město bylo zpustošeno, neexistovalo zásobování vodou, plynem, elektřinou a byly časté požáry. Opavská radnice zanikla, budova muzea shořela. Obyvatelé začali s obnovováním základních funkcí města, vyklízením trosek a obnovováním historického jádra města. Změnila se skladba obyvatelstva. Němci byli postupně odsunuti a Opava byla dosídlována osobami české národnosti. Město dostalo prvky funkcionalistické architektury. Začala vnější přestavba divadla. Přibýval počet obyvatel, což vedlo k postupně rostoucí panelové výstavbě a sídlišť. Rozvíjela se automobilová doprava, místo dlažby vznikaly vozovky a parkoviště, místo tramvají nastoupily trolejbusy. Byla obnovena činnost muzea, došlo k úpravě města a divadlo opět dostalo malebné prvky. Opava ale ztratila výsadní postavení, stala se běžným okresním sídlem. Opava se rozrostla také územně. Byly k ní připojeny dosud samostatné obce. Nově nastoupený komunistický režim přetvořil politický život i hospodářství na spolkovou činnost. Vznikly nové průmyslové podniky, pod státním dohledem se rozvíjela i kultura. Rozšířila se struktura středních škol. Bývala zde i Vyšší pedagogická škola. 15

16 Charakter správního i kulturního centra byl utlumen. Situace se změnila až po listopadu Nastoupilo nové demokratické vedení státu. Opava opět získala výhodné postavení a stala se nejmenším statutárním městem v České republice. Obec nabyla značný majetek, bývalé státní domy a lesy. Byly zahájeny rekonstrukce domů, vznikla řada nových obchodů, provozoven a jiných podniků. Na okrajích města bylo vystavěno několik supermarketů. V roce 1990 zahájila svou činnost v Opavě vysokoškolská fakulta a následující rok zde vznikla univerzita. Univerzitní instituce posilovala význam slezské metropole. V duchovních sférách byl význam Opavy umocněn založením Ostravsko opavského biskupství. Svou činnost také obnovili některé tradiční spolky. Město se tak navrátilo ke své někdejší funkci, být vzdělanostním a kulturním centrem českého Slezska. V roce 1998 došlo k vyhlášení euroregionu Silesia, jehož oficiální smlouva byla podepsána dne v Moravské kapli. Dnes je Opava statutárním městem, sídlem Slezské univerzity, středních škol, kulturních a vědeckých institucí. Slezské zemské muzeum je nejstarším muzeem v ČR, zde také sídlí Slezský ústav a expozitura Archeologického ústavu Akademie věd v ČR. Město je rodištěm a místem odpočinku básníka Petra Bezruče. Na zdejším gymnáziu studoval zakladatel moderní genetiky J.G.Mendel. Narodila se zde také spousta významných osobností, jako jsou např: vídeňský architekt J.M.Olbrich, spisovatelé A.C.Nor a Joy Adamsonová. Žil zde také vynálezce barevné fotografie Karl Schinzel. Ve městě je mnoho kulturních památek, které jsou chráněny státní památkovou péčí,,bílou Opavou jak město nazval přední Opavský básník Petr Bezruč. 16

17 1.2 Významné události v historii města Opavy v datech prosince - první písemná zpráva o Opavě (listina olomouckého knížete Vladimíra vydaná v Opavě) Opava listinně doložena jako město a proto se oprávněně řadí k nejstarší vrstvě privilegovaných měst v českých zemích (listina krále Přemysla Otakara I. sepsaná notářem Heřmanem v Hulíně) května - privilegium markraběte Přemysla, kterým se Opavě uděluje právo výročního trhu a osvobození od cla 1281 Opava ustanovena sídlem knížectví; král Přemysl Otakar II. postoupil Opavsko v r svému synovi Mikuláši I. v odškodné za vyloučení nástupnictví na český trůn, po návratu z uherského zajetí byl. Mikuláš I. jmenován opavským knížetem 1318 umírá Mikuláš I, kníže opavský července - Mikuláš II. obdržel Opavsko v dědičné léno a tím podřízené České koruně prosince - umírá Mikuláš II dělení Opavska mezi čtyři syny knížete Mikuláše II (Jana, Mikuláše, Václava a Přemka), když k němu bylo přistoupeno až nabytím plnoletosti nejmladšího z nich; centrem knížectví je Hradec nad Moravicí husité ovládli Opavsko, kníže Přemek podepisuje "čtyři artikule pražské", pronikání české reformace, Opava sídlem knížectví 17

18 Opava sdílí důsledky papežské klatby kvůli setrvávání v podobojí vyhlášené papežem Pavlem II. dne ; byla odvolána teprve křižácké tažení uherského krále Matyáše Korvína (v papežských službách) na Opavsko; Matyášova černá rota přitáhla k Opavě 23. srpna vláda Uhrů na Opavsku; Matyáš Korvín se 12. května 1485 ujal vlády na Opavsku, když jej k uvedenému datu odňal knížeti Viktorinovi z Poděbrad 1525 luterská reformace v Opavě a město se postupně stává střediskem reformace ve Slezsku října. - císař Rudolf II. vyhlásil nad městem Opavou říšskou klatbu; následoval vojenský zásah olomouckého biskupa a kardinála Fr. Dietrichštejna (1607) září - po 43 dnech obléhání Opavy vojsky císařského generála Jiřího Basty (Geisbergerův pluk) město dobyto 1613 v rámci rekatolizačních opatření se stává knížetem opavským Karel z Lichtenštejna, v Opavě však nebyl přijat "vlídně" a proto jeho sídlem se stává Krnov, spojil takto od 1377 rozdělené Opavsko s Krnovskem 1648 město prožívá po skončení třicetileté války těžké chvíle - značná část českého obyvatelstva byla nucena vystěhovat se a opustit dosud většinou evangelickou Opavu, začaly četné rekatolizační akce v rámci protireformačních snad za účinné pomoci jezuitské koleje, založené v Opavě již během války, město bylo dosídlováno Němci, nastává germanizační útlak zbylého českého obyvatelstva 18

19 1742 jako důsledek Vratislavského míru uzavřeného Slezsko rozděleno mezi Prusko (větší část) a Rakousko (menší část), kdy hranici tvořila na teritoriu knížectví řeka Opava; město Opava se stává hlavním městem rakouského Slezska a současně sídlem Královského úřadu a Slezského veřejného konventu Rakouské Slezsko podřízeno správě moravsko-slezského gubernia v Brně, v Opavě dále zasedá Slezský veřejný konvent, od r Opava sídlem kraje a tudíž krajanského hejtmanství 1820 v Opavě, se ve dnech konal tzv. Opavský kongres Svaté aliance 1849 Opava sídlem místodržitelství, od r Zemské vlády slezské až do r jako politického úřadu 1850 zřízena v Opavě obchodní a živnostenská komora a zemský soud 1862 sídlo zemského slezského sněmu až do r zřízeno finanční ředitelství až do r stává se statutárním městem v čele s magistrátem 1870 ustanovena zemská školní rada 1911 vzniklo Ředitelství pošt a telegrafů pro Slezsko v Opavě byla sídlem tzv. provincie "Sudetenland", po obsazení Opavy českým vojskem přešla moc do rukou úřadu vzniklé ČSR listopadu - zaniklo Slezsko jako země, Opava ztratila četné výhody spojené s titulem zemského hlavního města 19

20 byla centrem vládního obvodu v rámci Sudetské župy dubna - Opava osvobozena Rudou armádou za cenu nesmírných válečných škod, v rámci srovnatelných lokalit utrpěla Opava nejvíce ze všech měst ČSR květen začala výstavba a obnova Opavy, která se opět stává statutárním městem, 7 říjen - sídlo okresního národního výboru 20

21 1.3 Opavské kulturní památky V Opavě se vedle přírodních krás můžeme setkat s hodnotnými a zajímavými kulturními odkazy našich předků či novodobými stavbami, které slouží významným akcím města. Opava je zosobněným centrem vzdělávání. Což dokládá, právě tady stojící nejstarší muzeum v České republice, Slezské zemské muzeum, které bylo založeno 1. ledna roku 1814 jako Gymnazijní muzeum, první instituce tohoto charakteru na území dnešní ČR. Gymnazijní muzeum mělo převážně přírodovědný charakter a stálo na místě dnešního Zemského archivu. Tehdejší budova sněmovny. Sloužilo výuce žáků gymnázia, ale od svého počátku bylo přístupno i veřejnosti. Jeho sbírky obsahovaly přírodniny, modely strojů, hospodářské nářadí a zařízení a sbírku archiválií. Díky darům mecenášů, sběrům v terénu a nákupům se sbírka muzea a jeho knihovna rozrostla během 30 let na kusů. Již v prvním roce bylo pohromadě na 300 svazků knih přírodovědných, filozofických a historických. Prostory muzea už nestačily. Proto byla se svolením Zemské vlády 16. března 1816 využita pro muzeum kaple. Stavební náklady na úpravu prostor a další příspěvky do muzejních sbírek byly získány z příspěvků mnoha významných osobností. Díky tomuto rozšíření vzrůstal význam muzea. Roku 1818 byly vypracovány a posléze také potvrzeny muzejní zásady. Podle nich mělo muzeum zůstat ve vlastnictví opavského gymnázia a být určeno k podpoře vzdělávání mládeže. Do reprezentace muzea mělo být zvoleno šest mužů s výbornými znalostmi alespoň v jednom vědním oboru a každoročně se z nich měl volit předsedající, který měl zachovávat muzeum a jeho součásti. Pro všestranné využití mělo být muzeum otevřeno každé úterý, čtvrtek a neděli ve stanovených hodinách. Dne 27. května 1821 proběhlo slavnostní otevření muzea. V roce 1819 byly už opět prostory muzea malé a tak bylo rozšířeno o další dvě místnosti, čímž se problém vyřešil jen do roku Proto bylo k muzeu ještě připojeno auditorium Jezuitského kostela. Samotné muzeum bylo založeno díky vlasteneckému nadšení vzdělaného opavského starosty Jana Josefa Schӧsslera. 21

22 Narodil se roku 1761v Rýmařově a zemřel 3. května Dalším zakladatelem byl důstojník v penzi a amatérský znalec botaniky František rytíř Mükusche z Buchbergu. Díky patří také třetímu ze zakladatelů, opavskému gymnazijnímu učiteli Faustinu Ensovi, narozenému 15. února 1782 v Rothweilu. Který sloužil jako dobrovolník ve válce Rakouska proti Francii. Poté se stal gymnazijním učitelem v Opavě, kde působil mezi lety Později byl zvolen za správce muzea. Když Ens odešel z Opavy na odpočinek do Bregenz roku 1844, došlo k útlumu muzejní práce bezmála na 40 let. V této době Ens psal o mravním stavu Opavy ve středověku, o vztazích Opavy k českým zemím, o původu tohoto knížectví a poprvé představil své historické studie. Napsal také biografii Františka rytíře Mükusche. Zemřel 2. března 1858 v Bregenz. Oživení muzejní práce nastalo až počátkem 80. let 19. století. V této době byly založeny dvě muzejní instituce. Roku 1882 Uměleckoprůmyslové muzeum a roku 1884 Muzeum Matice opavské. První z nich vzniklo za podpory Obchodní a živnostenské komory, Lichtenštejnů a samotného císaře, jehož jméno si muzeum vzalo do svého názvu:,,muzeum Františka Josefa pro vědy a řemesla. Muzeum Matice opavské vzniklo z vlasteneckých pohnutek, ze zájmu o český lid na Opavsku. Jeho cílem bylo sbírat a uchovávat doklady české minulosti, životě a kultuře lidu na Opavsku. Jakýmsi duchovním otcem muzea byl významný historik Vincenc Prasek. Muzeu přispěl i Jan Neruda, který mu věnoval své sbírky a v Čechách jej horlivě propagoval. V roce 1896 vzniklo v Opavě také Městské muzeum, které bylo umístěno v budově opavské hlásky. Uměleckoprůmyslové muzeum se rychle rozrostlo a musela se postavit nová reprezentativní výstavní budova v letech Podle návrhů vídeňských architektů Schein ringem a Kachlera. Velký vzrůst muzea nastal v době, kdy zde působil jako ředitel Dr. Edmund Wilhelm Braun ( ). Chtěl vybudovat muzeum moderního typu. V té době muzeum shromažďovalo především uměleckohistorické sbírky špičkového evropského a světového umění od baroka po současnost. Roku 1921 bylo muzeum převzato pod názvem Slezské zemské muzeum do správy země Slezské. A zaměřilo se spíše na život a kulturu slezskou. Ve stejném roce muzeum převzalo pod svou správu i sbírky Muzea Matice opavské. 22

23 V období první republiky bylo muzeum rozšířeno o další dvě muzea a to Československé zemědělské muzeum 1924 a Muzeum památek národního odboje Sbírky tohoto muzea byly svěřeny do péče slezského Zemského muzea, v jehož čele byl Dr. Karel Černohorský. Pod jeho vedením se muzeum více orientovalo na lidovou kulturu. Tento vývoj však přerušila nacistická okupace. Roku 1939 byla sloučena muzea Zemské a Gymnazijní a vzniklo Říšské župní muzeum, pod které byla postupně sloučena další muzea. V březnu roku 1947 budova muzea vyhořela i s částí sbírek. Muzeum bylo opět budováno a jeho činnost byla zahájena roku Dne 26. Června 1949 bylo muzeum převzato do státní správy a přejmenováno na Slezské muzeum v Opavě. Od roku 1951 se začal vydávat Časopis Slezského muzea a v roce 1955 se muzeum stalo vědeckým ústavem a otevřelo první experimentální expozici. Roku 1958 bylo zřízeno Arboretum v Novém Dvoře u Opavy a připojen Památník Petra Bezruče a po roce 1992 byl k muzeu přiřazen Památník II. světové války v Hrabyni, reál čs. Opevnění v Hlučíně a Slezský ústav. Je možno zcela souhlasit s autorem publikace Cesta za uměním současné Opavy, který říká:,, Slezské zemské muzeum není jen muzeem Opavy či Opavska, ale i Slezska a severní Moravy, přesahuje ve vybraných oborech do celonárodní i mezinárodní funkce, to ji řadí k největším centrům muzejnictví v celé republice. 2 Dnešní Slezské zemské muzeum je vědeckou a kulturní institucí s bohatými sbírkovými fondy a rozsáhlou výzkumnou činností. Existence této instituce aktivně přispívá k obohacení kulturního života města a regionu. Dalším vyhledávaným kulturním stánkem Opavanů se již od svého otevření v roce 1974 stal Dům umění. Původně budova dominikánského kláštera s kostelem sv. Václava byla založena pravděpodobně roku 1291 opavským vévodou Mikulášem, synem českého krále Přemysla Otakara II. Pozůstatky původního gotického slohu nalezneme v mohutných kamenných pilířích lodi kostela a v okenní kružbě na severní straně presbytáře. Od poloviny 16. století správně náležel polské provincii a proto většina mnichů byla polské národnosti. 2 V. Pfeffer: Cesta za uměním současné Opavy, Ritornel, 2003, s

24 V roce 1536 vymřeli všichni mniši na mor a záhy celý klášter při velkém požáru Opavy roku 1556 vyhořel. Od roku 1600 proběhly jeho opravy a přestavba do renesančního slohu, avšak v průběhu 17. století objekt dvakrát vyhořel, a tak byl znovu přestavěn, tentokrát do barokního slohu. Následné josefínské reformy konce 18. století znamenaly zánik existence dominikánského kláštera v Opavě. V klášteře byla umístěna škola a v kostele bylo umístěno skladiště. Objekt chátral, až do roku 1914 kdy začala jeho obnova. Teprve v roce 1996 bylo rozhodnuto, že objekt bude rekonstruován a využit pro kulturní účely. Přestože se jeho historie začala psát už v době před šesti stoletími, s příchodem dominikánů na území Opavy, jakýmsi uměleckým stánkem se stal až na počátku devadesátých let. V porevolučním duchu devadesátých let, kdy padly všechny ideologické překážky, pořádal Dům umění jednu velkou výstavu za druhou. Milovníci výtvarného umění mohli shlédnout samostatné i skupinové výstavy klasiků českého moderního umění šedesátých let, stejně tak jako představitele mladé generace nastupující na výtvarnou scénu v polovině 80. let. Tímto výstavním programem docílil institut velké návštěvnosti, díky níž si získal renomé po celé republice. Druhá polovina 90. let však očekávaný úspěch nepřinesla. Z důvodu nezájmu vedení města, ochabování snah pořadatelů výstav a finančních problémů došlo k vážné krizi této umělecky zaměřené instituce. Poprvé za celých pětadvacet let existence Domu umění byl jeho význam pro město a společnost vážně zpochybňován. Zlom k lepšímu nastal opět až s příchodem občanského sdružení Bludný kámen 1. ledna 1999, které se začalo starat o jeho fungování a kulturní program. Ředitelem institutu se stal Martin Klimeš, jehož prvořadým cílem bylo pozvednout úroveň kulturního zařízení a nabídnout prostor pro prezentaci současného umění. Dům umění se stal místem nejen uměleckých výstav, ale také hudebním stánkem, v němž zní pravidelně soudobá experimentální, alternativní a vážná hudba, která probíhá nejen v rámci každoročních festivalů Pohyb Zvuk Prostor a Dva dny soudobé hudby. Členům občanskému sdružení Bludný kámen se podařilo učinit z bývalého kláštera jedno z neopominutelných center současné vizuální a hudební kultury. Svá díla zde vystavují jak výtvarní klasikové, tak tvůrci střední a nejmladší 24

25 generace. Rozvíjí se zde také prezentace fotografické tvorby, přednášek a jiných kulturních akcí. Na volném prostranství před Domem umění byla umístěna plastika Utíkající dívky z roku 1975, která je dílem akademického sochaře Kurta Gebauera. Je tedy zřejmé, že bývalý klášter dnes žije bohatým kulturním i společenským životem. Podobným osudem si prošla i budova bývalého minoritského kláštera. Která patřila ke kostelu sv. Ducha, jehož přesné datum založení není dodnes známo. Vědci odhadují založení komplexu na rok První písemně doložená zpráva o existenci opavského konventu je z 3. dubna roku 1250, kdy byl přijat mezi kláštery Česko polské provincie. Původní stavby, jak obydlí, tak svatyně, byly účelové dřevěné objekty, které nejpozději do roku 1265 nahradila stabilní zděná architektura. Kostel jako původně gotická dvojlodní stavba byla v 17. Století přestavěna na jednolodní prostor s řadou bočních kaplí. V přilehlém komplexu minoritského kláštera se zachoval z doby jeho založení gotický kapitulní sál a zimní refektář s freskovou výzdobou z 18. století. V klášteře byly postupně zřizovány vojenský polní špitál, vojenská nemocnice, zemský soud, zemské finanční ředitelství, berní správa, školské úřady a jiné instituce. Od 16. století zde zasedaly knížecí sněmy, stavovské soudy a ukládaly se zde zemské desky. Obrovský požár města v roce 1689 tento konvent i s kostelem minoritů velmi poškodil. Obnova kostela trvala až do roku V roce 1714 bylo přistavěno ke dvěma již jsoucím třetí křídlo. Přesně o dvacet let později se zřítila část traktu, díky čemuž byla zahájena a dokončena nová hlavní dvouposchoďová budova. V rámci oprav byly upraveny i zbylé dva trakty a fresková výmalba. Do 19. století se v budovách úřadovalo, následně zde byl umístěn opavský porotní soud a konečně byly prostory pronajaty gymnazijní knihovně. V okupačním období zabral celý komplex říšský archiv. Válka zanechala na minoritském klášteře i chrámu značné škody. Nejhůře byl zničen právě nejstarší trakt, který byl znovu adaptován v roce Dnes tyto budovy slouží znovu potřebám kláštera. Nejstarší a zároveň nejcennější východní trakt je majetkem státu a zůstává otevřen veřejnosti. Centrální prostor, od rekonstrukce nazýván Sněmovní sál, slouží ke koncertům a prezentaci umělců z hudebních odvětví, slavnostním aktům Slezské univerzity, 25

26 kulturním akcím středních, základních škol a města, nejrůznějším pracovním i společenským setkáním. Výborná akustika prostoru, nástěnné malby a zbytky historických gotických fresek navozují klidnou a vážnou atmosféru, která je hodnotným pozůstatkem dávné minulosti. Venkovní zahrady pak představují místo pro relaxaci a odpočinek. Zájmovou činnost mladé generace převzal na svá bedra Dům dětí a mládeže, který organizuje celou řadu hudebních, sportovních, výchovných a uměleckých programů. Hlavním úkolem tohoto školského zařízení je především zaujmout co nejvíce dětí a mladých lidí, naplnit jejich volný čas. Ředitelkou tohoto domu je Jaroslava Poláková, která má velkou zásluhu na kvalitě v národním i mezinárodním měřítku. Tato instituce je vyhledávaným pořadatelem několika dětských soutěží, vystoupení pro veřejnost, divadelních a folklorních festivalů. V jeho rámci vyvíjí činnost například folklorní soubor Úsměv, který vznikl v roce 1978, a který prezentuje lidové umění z regionu Opavského Slezska a vystupuje v rekonstruovaných krojích z okolí Opavy. Podobným zaměřením vyvíjí svou činnost také soubor Vrtek, který mapuje lidovou kulturu Opavska. Dále zde funguje cimbálová muzika, loutkové divadlo, kroužky moderního tance a stepařská skupina Step, jež v současnosti má přes 60 členů a vystupuje na společenských a kulturních akcích města. Tento výčet není zdaleka vším, co Dům dětí a mládeže nabízí dětem moderní generace. Díky záštitě jeho provozovatelů má mládež v Opavě centrum kulturního vyžití v různých oblastech umění. Rušnému kulturnímu dění v Opavě se nevyhnula ani dnes snad nejnavštěvovanější budova ve městě Městský dům kultury a knihovna Petra Bezruče. Tato honosná budova oslaví v roce 2010 své stodvacáté jubileum vzniku. Budova byla projektována vídeňským architektem Leopoldem Bauerem. Celý objekt je jakýmsi uměleckým dílem. Je zdoben uměleckými díly, která vyjadřují vztah k výrobě, řemeslům a obchodu ve Slezsku. K práci na zkrášlení budovy byli přizváni nejen slezští umělci různých oborů, ale také vídeňský sochař Gustav Gurschner. 26

27 Autorem čtyř soch umístěných na hlavním průčelí a kamenných reliéfů byl Josef Obeth. Od svého vzniku až do roku 1949 sloužila budova opavské obchodní a živnostenské komoře. V přízemí byla umístěna moderně uspořádaná knihovna a čítárna, přístupná veřejnosti, také živnostenský katastr a registr firem. Po zrušení obchodní a živnostenské komory byl objekt převeden do majetku tehdejšího československého státu. Ve znárodněné budově byl zřízen Dům kultury Petra Bezruče a koncem 50. let zde byla umístěna knihovna. Poté, co byly v hlavním sále koncem 70. let 20. Století nainstalovány píšťalové varhany, stal se sál dějištěm koncertů, varhanních soutěží a různých společenských událostí a obřadů. Na počátku všeho byla spolková knihovna Matice opavské, založená roku V polovině 19. Století se v Opavě začal rozvíjet spolkový život, který přinášel možnosti kontaktu širokých vrstev obyvatelstva s tištěným slovem. S každým spolkem vznikaly i malé spolkové knihovny. Činnost knihovny výrazně ovlivnila tehdejší kulturní život nejen v samotném městě, ale i v celém regionu. V roce 1950 se knihovna stala okresní knihovnou a až do konce roku 1996 byla příspěvkovou organizací Okresního úřadu v Opavě. Od 1. ledna roku 1997 je jejím zřizovatelem Statutární město Opava. Dnes se Okresní knihovna Petra Bezruče zaměřuje zejména na práci s dětským čtenářem a na zpřístupňování knihovních fondů pro zdravotně postižené občany. Roku 1999 došlo k otevření specializované studovny pro přístup na internet pro nevidomé a slabozraké občany. O rok později, po rekonstrukci byly vyčleněny zvláštní prostory také pro oddělení zvukové knihovny. Knihovna je výjimečná také tím, že pořádá řadu akcí pro děti. Jmenuji alespoň některé jako například: besedy se spisovateli a ilustrátory, knihovnické lekce, soutěže a exkurze, ale také pořádá již po několikáté anketu,, O paví pero, ve které udělují žáci opavských škol své hlasy předním spisovatelům a ilustrátorům dětských knih. Různí autoři jsou na besedy s dětmi zváni dodnes. Okresní knihovna Petra Bezruče se stala jakousi branou do světa poznání. 27

28 1.4 Město Opava a jeho nejvýznamnější osobnosti Petr Bezruč Město Opava je rodištěm i místem posledního odpočinku básníka Petra Bezruče. Jeho poezie je neodmyslitelně spjata s Opavou. Bezručova tvorba se v české literatuře zabývá sociálními a národnostními problémy Slezska konce 19. Století, a proto je také Bezruč řazen mezi autory sociální, buřičské. Petr Bezruč Vlastním jménem Vladimír Vašek, básník a prozaik. Narozen v Opavě, (Ostrožné ulici č 262) dne 15. září 1867 jako prvorozený syn profesora opavského gymnázia Antonína Vaška a jeho ženy Marie, rozené Brožkové. Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Vydával od roku 1860 první český list ve Slezsku Opavský besedník. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského a obvinil Václava Hanku z jejich padělání. Vaškova matka Marie pocházela ze zámožné rodiny v Týnci nad Labem. V roce 1873 byl Antonín Vašek za své pročeské aktivity (v téměř německé Opavě) nucen i s rodinou přestěhovat se do Brna. Každé léto trávil malý Vladimír Vašek v Háji u Opavy, kam se vracel jeho otec za svou zálibou - lovem. Dětství Vladimíra Vaška bylo však poznamenáno neshodami mezi rodiči a nevybíravými útoky proti otci za jeho filologickou práci o Rukopisech. Antonín Vašek zemřel na tuberkulózu v roce Marie Vašková tak zůstala se šesti dětmi sama v nelehké finanční situaci. Již jako malý chlapec projevoval Vladimír vážnou povahu, údajně po otci, měl rád samotu. V roce 1881 začal Vladimír Vašek navštěvovat brněnské gymnázium. Nejhorší prospěch měl z němčiny, matematiky a zpěvu. Učitel zpěvu prý ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (ein ton=jeden tón), protože všechny písně zpíval v jediném tónu. Naopak prospíval v řečtině. Během gymnaziálních let již napsal první verše, které se však nezachovaly. Většinou se však jednalo o ironické veršovánky namířené proti profesorům. Byl ovlivněn četbou Vrchlického, Čecha, Nerudy, Holderlina a Poea. 28

29 Již ve čtrnácti se naučil rusky a četl Puškina a Lermontova v originále. Po ukončení gymnázia uvažoval o vstupu do kláštera. Nakonec se však rozhodl pro studium klasické filologie v Praze. Tři roky ( ) studoval v Praze klasickou filologii, studia však nedokončil. Zde získal zálibu v antice i etymologii. Není bez zajímavosti, že mezi jeho učitele patřili T. G. Masaryk, Josef Durdík, Jaroslav Goll, Otakar Hostinský. V této době trávil nejvíce času v hospodách a kavárnách. Více než studiu se věnuje kartám a pitkám se spolužáky. Setkal se zde poprvé s Janem Herbenem a také Vilémem Mrštíkem, se kterým diskutoval o literatuře. Stále častěji však propadal melancholii a uzavíral se do sebe. Neúčastnil se žádných politických ani národních aktivit. Když se v roce 1888 se vrátil z Prahy do Brna, byla situace rodiny kritická. Jeho matka se musela zadlužit, aby uživila pět Vaškových sourozenců. Musel si proto najít nějaké zaměstnání, avšak nejevil žádnou snahu, aby alespoň trochu pomohl matce. Získal místo písaře zemského výboru jen díky přímluvám matky. Rodině však nijak nepomohl. Žil v jakési apatii, ze které jej dokázal dostat jen alkohol, cigarety a první příležitostné výlety do okolí Brna. Objevovaly se první příznaky plicní choroby. V této době se pokoušel psát prozaické črty a z této doby také pochází Studie z café Lustig, která byla otištěna v časopise Švanda dudák během roku 1889, pod pseudonymem Ratibor Suk. V tom samém roce začal pracovat na poště. Teprve v roce 1891 složil úřednickou zkoušku, která mu zaručovala platový postup, a po ní byl ihned přidělen na poštu v Místku. Vaškův pobyt v Místku v letech se stal stěžejním pro vznik Slezských písní. Vašek zde byl jako poštovní úředník automaticky místními přiřazen k honoraci. Dále pokračoval v nevázaném životě, avšak začal si všímat velké lidské bídy Frýdecka. Nejprve bydlel v osadě Koloredov u Místku, později u řezníka Lyska na Ostravské ulici v Místku. Začátkem roku 1892 se Vašek seznámil s Ondřejem Boleslavem Petrem v hostinci manželů Sagonových. Ondřej B. Petr byl učitel, divadelník a vlastenec a mezi ním a Vladimírem se zrodilo veliké přátelství. Oba psali verše, vyráželi spolu na túry po kraji, kde Petr seznamoval Vladimíra s historií a problémy jednotlivých vesnic. Byl to právě slezský vlastenec Ondřej B. Petr, který obrátil Vladimírovu pozornost k sociální a národní otázce 29

30 Slezska a který jej seznámil také s Maryčkou Sagonovou (svou nešťastnou láskou). Vladimír Vašek se nejprve zamiloval do Maryčky Sagonové a později do Dody Bezručové. Tito dva lidé, Ondřej a Dody, byli nejbližšími přáteli Vladimíra Vaška v Místku. Pozdější Vaškův pseudonym Petr Bezruč k tomu odkazuje. Zde v Místku také začal přerod apatického Vaška ve vášnivého zastánce práv chudých slezských lidí. V roce 1893 spáchal jeho nejlepší přítel Ondřej B. Petr sebevraždu a Vladimír Vašek si podal žádost o přeložení do Brna, ta byla kladně vyřízena a ještě v témže roce nastoupil na nádražní poštu v Brně. V roce 1894 zemřela Marie Vašková. Vladimír se začal starat o mladšího sourozence Antonína. Jezdil za svým bratrem Ladislavem do Kostelce na Hané. Odtud se datuje jeho vztah k Hané. V lednu začal Vladimír Vašek zasílat své básně Janu Herbenovi do časopisu Čas pod pseudonymem Petr Bezruč. Zároveň se zhoršoval jeho zdravotní stav a objevilo se chrlení krve. Příznak tuberkulózy. Herben ihned poznal kvalitu básní a vydával je v beletristické příloze Času. Z první zásilky otisknul tři básně: Den Palackého, Škaredý zjev a Jen jedenkrát. Číslo bylo však konfiskováno rakouskou policií a cenzura pak dovolila uveřejnit pouze intimní lyrickou báseň Jen jedenkrát. Do roku 1904 pak Vašek zasílal celkem 74 básní v 39 zásilkách. Básně měly veliký ohlas. V roce 1903 vydal Herben 1. číslo Besed Času s podtitulem Slezské číslo. Za měsíc vyšla sbírka knižně v nákladu 3000 výtisků. V roce 1909 vyšly Bezručovy básně poprvé pod názvem Slezské písně vydané Spolkem českých bibliofilů. V roce 1910 na veřejné přednášce Adolfa Kubise byla prozrazena pravá identita Petra Bezruče. V roce 1911 vyšla dvě knižní vydání Slezských písní a roku 1915 v zahraničním odbojovém časopise L'Indépendance Tchéque básně oslavující ruská vojska a ruského Cara jako osvoboditele. Básně byly podepsány iniciálami P. B., která veřejnost okamžitě připisovala Petru Bezručovi. Autorem těchto básní však byl Jan Grmela, ostravský rodák a neúspěšný básník žijící v té době v Paříži. Když se tyto básně objevily v Čechách, byl na Vladimíra Vaška vydán zatykač pro velezradu a hrozil mu za to trest smrti. Po svém zatčení, vyslýchání byl v roce 1915 odvezen do posádkového vězení na Hernalsergurtlu ve Vídni, kde čekal na svůj proces u vojenského soudu. 30