Energetika a životní prostředí v letech Energetika

Transkript

1 Energetika a životní prostředí v letech Energetika Zvláštní pozice energetické politiky v rámci agendy Evropské unie bývá z historického hlediska zdůrazňována v souvislosti s významem, jaký měla v počátcích evropské integrace. Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) bylo mimo jiné organizací pro společný trh pro (ve své době) nejdůležitější energetickou surovinu využívanou v západní Evropě. Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM), založené o šest let později, mělo podporovat mírové využívání jaderné energie. Do Smlouvy o Evropských společenstvích (ES) byl ovšem článek 130s týkající se pravomocí Rady přijímat opatření (na základě jednomyslného rozhodnutí a po konzultaci Evropského parlamentu a Hospodářského a sociálního výboru) významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií" vložen až po revizi Maastrichtskou smlouvou. Samostatný oddíl věnovaný energetice přináší až Smlouva o Ústavě pro Evropu, resp. prostřednictvím Hlavy XXI Smlouva o fungování Evropské unie, která je součástí Lisabonské smlouvy. Spolupráce členských států v oblasti energetiky je v ní definována na základě principů solidarity (fungování trhu s energií a propojení energetických sítí; bezpečnost energetických dodávek; podpora energetické účinnosti, úspor energie, rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie). Otázka energetického mixu (volba mezi různými energetickými zdroji a skladba zásobování energií) a podmínek pro využívání vlastních energetických zdrojů zůstává v kompetenci členských států. K důvodům, proč oblast energetické politiky zůstávala navzdory integračním základům ES v praxi dlouho mimo integrační projekt, náleží proměna významu původně klíčových energetických zdrojů pro evropské hospodářství (především uhlí) a také struktura aktérů (producenti, operátoři přenosové sítě, velkoodběratelé, environmentální organizace apod.). Pokles významu uhlí jakožto energetického zdroje, který řadě členských států zajišťoval v počátcích fungování jednotného trhu a při tehdejším objemu průmyslové výroby a dopravy do značné míry energetickou soběstačnost, a naopak značný nárůst významu kapalných paliv (především ropy) a zemního plynu, jejichž významná ložiska leží mimo území EU, navíc podtrhl důležitost vnější dimenze energetické politiky a otázku tzv. energetické bezpečnosti. Otázky související s oblastí energetiky se tak v rámci agendy EU z politického a legislativního hlediska, pokud jde o jejich vnitřní a vnější dimenzi, nacházejí v průsečíku komunitární a mezivládní úrovně. Prolínají se zde aspekty ekonomické, vzhledem k tomu, že se jedná o jednu ze součástí vnitřního trhu, s aspekty strategickými (vnější politika) a nelze pominout ani rozměr environmentální. Legislativní i nelegislativní aktivity Komise na poli energetické politiky se v období soustřeďovaly zejména na otázky souvislostí energetické politiky a klimatických změn, liberalizace trhu s energiemi a problém energetické bezpečnosti. K formulaci nové podoby energetické politiky EU vyzvaly Komisi závěry Evropské rady v prosinci března 2006 Komise představila zelenou knihu Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii". První konsolidovaná formulace cílů evropské energetické politiky, která odkazovala nejen na vnitřní, ale i na vnější dimenzi energetické

2 politiky EU a vyzývala ke krokům legislativní i nelegislativní povahy, byla navržena Komisí v lednu 2007 v podobě balíčku dokumentů s názvem Energetická politika pro Evropu". Pod vlivem tohoto prvního strategického přezkumu energetiky (Strategic Energy Review; SER) a závěrů Evropské rady Komise vydala klíčové balíčky legislativních norem: tzv. třetí liberalizační balíček (19. září 2007) a klimaticko-energetický balíček (23. ledna 2008). Prozatím nejnovější iniciativou obsahující strategické směry evropské energetické politiky v uvedeném období je soubor dokumentů, který Komise zveřejnila 13. listopadu 2008 v návaznosti na závěry jarního summitu Evropské rady z roku Druhý strategický přezkum energetiky (Second Strategic Energy Review) se zaměřuje na energetickou budoucnost EU v delším časovém horizontu, konkrétně na období let Součástí balíčku je mimo jiné akční plán EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití; zelená kniha Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti"; sdělení o směrnici č. 2004/64/ES o opatřeních pro zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu; návrh směrnice, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů; návrh směrnice o energetické náročnosti budov; návrh směrnice o energetických štítcích. 1. Liberalizace trhu s energií 1.1. Energetický balíček Tzv. energetický balíček (známý také pod názvem třetí liberalizační balíček) byl souborem pěti legislativních návrhů. Jeho cílem bylo vytvořit právní podmínky pro další liberalizaci trhů s elektřinou a zemním plynem. Komise jej předložila 19. září První dva texty představovaly návrh směrnice, kterou se mění směrnice č. 54/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, a návrh směrnice, kterou se mění směrnice č. 55/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. Další dva texty tvořily návrh nařízení, kterým se mění nařízení č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a návrh nařízení, kterým se mění nařízení č.1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám. Poslední součástí balíčku byl návrh nařízení, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). Mezi sporné body těchto návrhů odrážející rozdílné pozice členských států na půdě Rady i všech tří klíčových institucí legislativního procesu patřila především otázka tzv. unbundlingu a různých navrhovaných variant oddělení dodavatelských a výrobních činností od provozu přenosové sítě. Nová legislativa se dotýká jak soukromých, tak veřejných producentů elektřiny a plynu v rámci celé EU. Energetický balíček obsahoval také ustanovení pro řešení vztahů se třetími zeměmi s neliberalizovaným energetickým sektorem, včetně systému certifikace pro investory z třetích zemí, kteří usilují o kontrolu nad přenosovým systémem či operátorem ("klauzule Gazprom"). Základním principem mělo být, aby i subjekty ze třetích zemí (a třetí země, které by chtěly působit na trhu EU) musely dodržovat stejná pravidla, která platí pro společnosti sídlící v EU. Původní návrh Komise (který v prvním čtení podpořil také Evropský parlament) obsahoval snahu převést kontrolu nad systémem certifikace externích aktérů na nadnárodní úroveň - na regulační agenturu ACER či Komisi.

3 Rada v rámci společného postoje přijatého v lednu 2009 podpořila vedle úplného unbundlingu další dvě alternativní varianty: vytvoření nezávislého systémového operátora (ISO - independent system operator) a variantu (prosazovanou především Německem a Francií) právního oddělení přenosové soustavy a produkce energie zřízením nezávislého operátora přenosové soustavy (ITO - independent transmission operator). V otázce klauzule Gazprom" dala Rada přednost národní variantě: certifikace bude v rukou státních regulačních orgánů, které ale musí informovat Komisi, jež vydá stanovisko, zda se příslušné rozhodnutí členského státu nedostává do rozporu s požadavkem na bezpečnost energetických dodávek v EU. Ke sblížení pozic Rady a Evropského parlamentu napomohla až neformální politická dohoda, k níž zástupci Evropského parlamentu a Rady pod českým předsednictvím dospěli v březnu Tzv. energetický balíček byl schválen na plenárním zasedání Evropského parlamentu 22. dubna Výměnou za přijetí kompromisního návrhu ve věci unbundlingu prosadili zástupci Evropského parlamentu do konečné podoby návrhů posílení ochrany spotřebitele. 2. Obnovitelné zdroje energie a boj proti změně klimatu 2.1. Klimaticko-energetický balíček Tzv. klimaticko-energetický balíček byl souborem čtyř legislativních návrhů. Jeho cílem bylo právní ošetření konkrétních kroků majících napomoci boji proti změně klimatu a do určité míry i potenciálnímu snížení energetické závislosti EU na třetích zemích a/nebo subjektech. Komise jej zveřejnila na mimořádném plenárním zasedání Evropského parlamentu 23. ledna První z legislativních textů se týkal regulace a stimulace využívání technologie CCS (geologického skladování oxidu uhličitého), která umožňuje separovat CO 2 od dalších (v průmyslových provozech sekundárně produkovaných) plynů a ukládat jej pod zemský povrch (více zde). Takový CO 2 je možné považovat za neemitovaný". Daná technologie by měla v budoucnosti nahrazovat již fungující systém obchodování s emisními povolenkami, byť návrh Komise prozatím počítal s jejím využitím až v okamžiku, kdy to bude nákladově efektivní. Úprava stávajících předpisů se týká zejména podmínek skladování CO 2. Předmětem debat byla především použitelnost technologie CCS v praxi, hlavně v souvislosti s náklady a potažmo otázkou finanční podpory k zahájení jejího pokusného využívání. V tomto bodě se debata o prvním z textů balíku prolínala s projednáváním druhého návrhu, který představoval revizi směrnice č. 2003/87 o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Jejím cílem mělo být rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami o větší množství podniků i další plynné emise (N 2 O) a od roku 2013 legislativně umožnit zahájení tzv. třetí fáze systému obchodování s emisními povolenkami, v níž má distribuce povolenek probíhat nikoli na základě národních alokačních plánů, ale formou celoevropských" aukcí. Návrh upravoval také zařazení zařízení využívajících technologie CCS. Konečným cílem původního návrhu mělo být plošné snížení emisí CO 2 a dalších plynů do roku 2020 o 21 %. K nejspornějším bodům, které se odrážely také v projednávání návrhu v Evropském parlamentu a Radě, náležel právě tento cíl - vedle způsobu alokace emisních povolenek, nakládání s příjmy z jejich prodeje a možnosti relokace (přemísťování) dotčených podniků mimo EU v důsledku zpřísnění stávajících norem.

4 Revidovanou směrnici o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů doplňoval třetí text: návrh rozhodnutí o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku Ten závazky předchozího návrhu ještě doplňoval o závazky jdoucí nad jejich rámec, a to v jiných sektorech (doprava, zemědělství či nakládání s odpady). Návrh obsahoval mimo jiné národní limity", tedy mezní hodnoty emisí skleníkových plynů jednotlivých členských států stanovené pro rok 2020 s ohledem na jejich úroveň v referenčním roce Posledním textem klimaticko-energetického balíčku byl návrh směrnice o podpoře energie z obnovitelných zdrojů. Návrh obsahoval mimo jiné závazný cíl využívat v roce 2020 v unijním průměru 20 % produkované energie z obnovitelných zdrojů. Současně měl všechny členské státy zavazovat cíl navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v oblasti dopravy na 10 % konečné spotřeby. Indikativní podíl energie z obnovitelných zdrojů (dle do té doby platné směrnice č. 2001/77) byl nahrazen závazným cílem (konkrétní závazky byly stanoveny pro každý členský stát). Ke sporným bodům náležely především otázky využívání energie z těch obnovitelných zdrojů, které jsou současně užívány k produkci potravin; přednostního využívání jiných obnovitelných zdrojů, jakými jsou biopaliva druhé generace, vodík či jiné progresivní zdroje; navrhované schéma obchodování s plněním limitů pomocí tzv. certifikátů zelené energie a požadavky Evropského parlamentu na zavedení finančních sankcí za nedodržení stanovených limitů. Po téměř rok trvajícím procesu projednávání celého legislativního balíčku, který nebyl prost kontroverzí, došlo k průlomu na jednání Evropské rady v prosinci Výsledný kompromis poněkud nestandardně v prvním čtení schválil ještě na plenárním zasedání 17. prosince 2008 Evropský parlament, Rada jej již pouze formálně schválila v dubnu 2009 a normy publikací v Úředním věstníku vstoupily do implementačního procesu v červnu Energetická účinnost V červnu 2005 Komise zveřejnila dokument s názvem Zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více s cílem iniciovat debatu o zefektivnění využívání energie v rámci Společenství až o 20 % do roku V říjnu 2006 následovalo zveřejnění akčního plánu pro energetickou účinnost pro období , který navazoval na předchozí sedmiletý akční plán a identifikoval šest klíčových oblastí, v nichž by mělo být dosaženo úspor energie (mj. energetická náročnost produktů, budov a služeb, doprava atd.). Nastínil také 85 návrhů na konkrétní opatření, která by měla být podniknuta na úrovni EU i členských států. S implementací akčního plánu se počítalo do roku K jeho střednědobé evaluaci a přípravě nového akčního plánu, který by se týkal delšího období (do roku 2030 či 2050) a byl v souladu s dalšími (již přijatými) projekty v oblasti energetické politiky a životního prostředí (především s požadavky klimaticko-energetického balíčku a s mechanismem obchodování s emisními povolenkami) se Komise chystala v roce Směrnice o energetické účinnosti a energetických službách

5 5. dubna 2006 vstoupila v platnost směrnice č. 2006/32 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách, která zrušila platnost dosavadního předpisu z roku Směrnice stanovuje obecný rámec pro úspory energie platný ve vztahu k distributorům energie, systémovým operátorům, maloobchodním prodejcům energie i spotřebitelům s výjimkou těch, kteří jsou zapojeni do mechanismu obchodování s emisními povolenkami. Členské státy na jejím základě předkládají národní akční plány pro energetickou účinnost, které obsahují strategii, jak dosáhnout úsporných cílů stanovených směrnicí. 13. listopadu 2008 Komise v rámci SER zveřejnila také sdělení s názvem Energetická účinnost: plnění 20% cílové hodnoty. Jsou v něm hodnoceny dosavadní pokroky na úrovni EU i členských států vzhledem k cílům akčního plánu pro energetickou účinnost. V hodnocení dosavadní efektivity implementace směrnice o energetických službách jsou konstatovány nedostatky, a sdělení proto nevylučuje revizi dané normy Směrnice o energetické náročnosti budov V rámci sdělení Energetická účinnost: plnění 20% cílové hodnoty" Komise navrhla také přepracování směrnice č. 2002/91 o energetické náročnosti budov. Revizi směrnice, kterou dosud (2010) plně neimplementovaly všechny členské státy, podpořil ještě před zveřejněním návrhu Komise Evropský parlament prostřednictvím usnesení ke zprávě Fiony Hallové (ALDE, Velká Británie) o akčním plánu pro energetickou účinnost. Dosud platná směrnice z roku 2002 stanovuje minimální požadavky na energetickou náročnost stávajících i nově postavených velkých budov (s výměrou nad 1000 m 2 ), podmínky pro energetickou certifikaci těchto budov a požaduje pravidelné inspekce kotlů a klimatizačních zařízení. Nový návrh chce do rámce směrnice zahrnout (u nových budov a renovací) i budovy s výměrou pod 1000 m 2 a mimo jiné požaduje zavedení evropských benchmarků pro stanovení energetické náročnosti budov v jednotlivých členských státech či regionech. Zavádí také náhodné inspekce kotlů a klimatizačních systémů, požaduje uveřejňovat údaje o energetické náročnosti budov (certifikáty energetické náročnosti) v inzerátech a na viditelných místech či zavedení plánů na zvýšení počtu nízkoemisních budov ze strany členských států. Směrnice by měla být implementována do národních právních řádů do 31. prosince 2010 s možností odkladu v případě některých ustanovení do 31. ledna Návrhem se v průběhu jara 2009 zabýval Evropský parlament, který prostřednictvím usnesení schváleného na plenárním zasedání v dubnu 2009 požaduje návrh Komise zpřísnit. V druhé polovině roku 2009 se očekávalo intenzivnější jednání o návrhu na půdě Rady Směrnice o energetických štítcích Další součástí SER v oblasti energetické účinnosti je návrh na revizi směrnice č. 92/75 o energetických štítcích spotřebičů pro domácnost, která zavedla povinné označování a zařazování výrobků pro domácnosti do energetických tříd. Návrh doplňuje tzv. směrnici o ekodesignu, nařízení o programu Energy Star a nařízení o ekoznačce. Rozšiřuje současný systém energetických štítků na všechny výrobky spojené se spotřebou energie používané v domácnostech, průmyslu a obchodě a reviduje kritéria pro kategorizaci výrobků s ohledem na dosažený technický pokrok. Dodavatelé by měli mít

6 povinnost dodávat spolu s výrobkem energetické štítky, technickou dokumentaci a informační list výrobku; prodej výrobku nevyhovujícího požadavkům směrnice může být omezen či zcela zakázán. Návrh směrnice zavádí právní ochranu štítků a sankcí vůči členským státům v případě porušení jejích ustanovení. Umožňuje stanovit třídy účinnosti, podle kterých by členské státy neměly poskytovat pobídky nebo zadávat veřejné zakázky v hodnotě nad euro. Evropský parlament v květnu 2009 schválil usnesení ke zprávě Anni Podimata (PES, Řecko), v němž provedl oproti původnímu návrhu Komise několik změn (zachování současného modelu značení, zavedení povinnosti uvádět energetickou náročnost také u některých výrobků a materiálů určených pro stavebnictví apod.). Návrh směrnice je paralelně projednáván také na půdě Rady Směrnice o značení pneumatik Součástí revizního balíčku z 13. listopadu 2008 je v neposlední řadě také nový návrh směrnice o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry. Navrhován je integrovaný přístup ke značení pneumatik: opět se jedná o obligatorní opatřování výrobků štítky, které by kromě energetické účinnosti měly obsahovat také informaci o přilnavosti pneumatiky za mokra a o externím hluku produkovaném při jejím provozu (pneumatika by podle těchto údajů měla být zařazena do jedné z kvalitativních tříd A až G). Výsledná směrnice by se měla dotknout pneumatik kategorií C1, C2 a C3 (pro osobní automobily, resp. lehké i těžké nákladní automobily). Za značení pneumatik a dostupnost požadovaných informací by měli být odpovědni výrobci pneumatik a automobilů a/nebo jejich distributoři. Používání vhodných pneumatik by mělo snížit spotřebu automobilů až o 30 %. 4. Zabezpečení dodávek energetických zdrojů a energetická bezpečnost Legislativní aktivity EU na poli bezpečnosti dodávek energetických zdrojů vycházejí podobně jako v případě liberalizace trhu s energií, obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti z požadavků formulovaných v rámci zelené knihy o bezpečnosti energetických dodávek, kterou Komise zveřejnila 29. listopadu Komise v ní ještě před realizací východního rozšiřování EU konstatovala rostoucí závislost EU na vnějších zdrojích energie a potřebu ucelené strategie pro zabezpečení energetických dodávek, která by měla za cíl redukci nejrůznějších rizik, jež jsou s vnější závislostí na energetických zdrojích spojena, za současného využití možností a nástrojů, které EU dává postupná komunitarizace energetické politiky. Zdůrazněna byla také potřeba věnovat v budoucnosti pozornost debatám o využitelnosti a bezpečnosti jaderné energie. Problematika energetické bezpečnosti EU zahrnuje jak již zmíněné otázky fungování vnitřního trhu s energií, tak legislativu týkající se zásobování energetickými zdroji (ropa, zemní plyn, elektřina) a pochopitelně i problematiku vnější dimenze energetické politiky EU. Sem náleží různé multilaterální smluvní a diplomatické platformy pro řešení problémů energetické bezpečnosti, kterých se EU účastní nebo je iniciuje, například Smlouva o Energetickém společenství z roku 2005, která vytváří vnitřní trh s elektřinou a zemním

7 plynem mezi ES a smluvními stranami, k nimž v současnosti náleží sedm členů z oblasti západního Balkánu včetně Kosova; Ukrajina, Moldávie, Turecko a Gruzie mají pozorovatelský statut; tzv. Smlouva o energetické chartě z roku 1994, která vytváří rámec pro mezinárodní spolupráci mezi evropskými zeměmi a dalšími industrializovanými zeměmi v oblasti využívání energetického potenciálu střední a východní Evropy a energetické bezpečnosti EU, a její protokol týkající se energetické účinnosti a souvisejících environmentálních aspektů; Úmluva o jaderné bezpečnosti z roku 1994; Černomořská synergie z roku regionální spolupráce, která se netýká pouze energetiky a doplňuje v tomto směru aktivity vnější politiky EU typu evropské sousedské politiky; Euro- Středomořská spolupráce v oblasti dopravy a energetiky; nástroj pro spolupráci mezi EU a zeměmi Afriky, Karibiku a Pacifiku v oblasti energetiky; spolupráce s rozvojovými zeměmi v oblasti energetiky atd Směrnice o povinných zásobách ropy Povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů ukládá členským státům směrnice č. 67/2006, která je již čtvrtou revizí směrnice z roku Ze stejného roku pochází také rozhodnutí č. 416/68 o uzavírání a provádění zvláštních mezivládních dohod týkajících se povinnosti členských států udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů, v roce 1973 byla potom přijata směrnice č. 238/73 o opatřeních ke zmírnění následků potíží v zásobování ropou a ropnými produkty. V rámci SER Komise 13. listopadu 2008 představila také nový návrh směrnice, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů. Cílem má být především vytvoření jednotného legislativního rámce a také posílení spolupráce s Mezinárodní energetickou agenturou (IEA). Předmětem diskuse je také otázka vlastnictví rezervoárů, v nichž jsou povinné devadesátidenní zásoby ropy a ropných produktů umístěny (stát/komerční subjekt) a možnost členského státu nebo jeho centrálního subjektu pro správu zásob přenést plnění úkolů spojených s řízením zásob mimo vlastní území na jiné členské státy či subjekty pro správu zásob Směrnice o zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu Legislativní vývoj v této oblasti souvisí do určité míry s výše popsanou problematikou liberalizace vnitřního trhu se zemním plynem. Tzv. plynová směrnice č. 2003/55 dala členským státům právo považovat bezpečnost dodávek zemního plynu za veřejnou službu. Členské státy mají možnost podniknout všechna potřebná opatření k zajištění dodávek v případě mimořádných událostí na trhu s plynem vzhledem ke strategickému významu této komodity. Směrnice č. 2004/67 se týká bezpečnosti dodávek zemního plynu primárně pro odběratele, jakými jsou domácnosti (členské státy mají zajistit bezpečnost dodávek plynu pro domácnosti v případě částečných výpadků dodávek, extrémních teplotních podmínek či v podmínkách zvýšené poptávky po zemním plynu). Členské státy mohou tento režim zvláštní ochrany pro zabezpečení dodávek plynu rozšířit i na jiné odběratele typu malých a středních podniků, kteří se v případě krize dodávek nemohou rychle přeorientovat na jiné zdroje energie. Směrnice

8 vymezuje situaci vážného narušení dodávek a hovoří také o možnosti zabezpečení dodávek plynu prostřednictvím zařízení na jeho skladování (i ve spolupráci s dalšími členskými státy prostřednictvím bilaterálních dohod apod.), na rozdíl od směrnice o povinných zásobách ropy však neukládá členským státům povinnost skladování a udržování minimálních zásob zemního plynu vzhledem k nákladnosti tohoto procesu. Komise má na základě zpráv od členských států monitorovat, do jaké míry je bezpečnost dodávek plynu v dlouhodobém horizontu zajištěna prostřednictvím kontraktů s dodavateli ze třetích zemí, stupeň vzájemného propojení systémů plynárenských přepravních soustav zásobujících jednotlivé členské státy či situaci zásobování plynem v delším časovém horizontu na úrovni Společenství a v jednotlivých geografických oblastech. Vzhledem k několika energetickým krizím, které Společenství v posledních letech postihly v souvislosti s externími dodávkami zemního plynu i vzhledem k rozdílné míře implementace dosud platné normy, byla ustavena Koordinační skupina pro otázky plynu (Gas Coordination Group). Komise se také rozhodla v rámci SER vydat sdělení týkající se směrnice č. 2004/67 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, v němž hodnotí dosavadní stav provedení této směrnice a působení Koordinační skupiny pro otázky plynu. Konstatuje, že současný mechanismus nepostačuje k zajištění včasné odezvy na krizi v dodávkách zemního plynu, která přesahuje úroveň, jež mohou zmírnit vnitrostátní opatření, a prověřuje možnosti dalších zlepšení do budoucna (vymezení standardů pro částečné narušení dodávek; nová opatření na úrovni Společenství; posílení regionální spolupráce; zajištění dodávek pro domácnosti a ostatní chráněné subjekty během nedostatečných dodávek plynu; strategické skladování plynu a jeho nákladnost atd.) Směrnice o zabezpečení dodávek elektřiny Podobně jako v případě zemního plynu je i problematika zabezpečení dodávek elektřiny propojena s otázkou liberalizace trhu s elektřinou. Zabezpečení dodávek elektřiny včetně regulace provozního zabezpečení sítí a investic do sítí má upravovat směrnice č. 2005/89 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. 5. Energetická infrastruktura 5.1. Transevropské energetické sítě (TEN-E) Problematika energetické infrastruktury souvisí do značné míry s otázkami liberalizace energetického trhu, tvorby dlouhodobějších strategií v oblasti energetické politiky a energetické bezpečnosti. Neopomenutelnou složku ovšem tvoří také stránka finanční. Rozhodnutí č. 1364/2006 stanovuje hlavní směry pro transevropské energetické sítě. Mění a nahrazuje předcházející rozhodnutí v této oblasti z let 1996 a Definuje hlavní cíle projektů TEN-E, jimiž mají být: zajištění efektivního fungování vnitřního trhu s energií; bezpečnost a diverzifikace dodávek; zamezení izolaci některých geografických regionů (ostrovy, znevýhodněné" oblasti, oblasti trpící z různých důvodů nižší mírou pokrytí energetickými sítěmi a propojení s jádrovými" regiony v rámci EU); udržitelný rozvoj. Na základě těchto cílů identifikuje konkrétní projekty v rámci TEN-E, na něž může být poskytnuta finanční dotace z rozpočtu Společenství s ohledem na nařízení č. 2236/95, které

9 stanovuje obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských sítí a které bylo novelizováno v roce 2007 prostřednictvím nařízení č. 680/2007. Rozhodnutí č. 1364/2006 přitom rozlišuje tři kategorie způsobilých projektů: tzv. projekty společného zájmu, prioritní projekty a projekty evropského zájmu. 10. ledna 2007 Komise formou sdělení zveřejnila tzv. prioritní plán propojení (Priority Interconnection Plan; PIP), který analyzoval soudobý rozvoj evropské energetické infrastruktury (elektřina, plyn) s ohledem na projekty, s jejichž podporou počítalo rozhodnutí č. 1364/2006. Komise v něm navrhla pět prioritních opatření pro vytvoření příznivějšího investičního prostředí. SER z 13. listopadu 2008 obsahuje zelenou knihu o budoucnosti evropské energetické sítě Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti", v níž Komise nastiňuje budoucí priority a vyzývá k novému přístupu EU k rozvoji evropských energetických sítí (zajistit propojení nových členských zemí EU se staršími členskými státy a vzájemné propojení nových členských zemí; rekonstrukce potrubí sloužících pro dovoz energetických zdrojů; harmonizace přístupu ve schvalování a povolování velkých infrastrukturních projektů; spojování sítí v plynárenském odvětví; rozšíření TEN-E na ropovody; nahrazení TEN-E novým nástrojem EU pro energetickou bezpečnost a infrastrukturu a navýšení rozpočtu pro TEN-E ještě v rámci stávajícího finančního období ). Zelená kniha jmenuje šest konkrétních klíčových projektů transevropských sítí (mj. plán propojení Pobaltí, tzv. jižní koridor pro přepravu zemního plynu, Středomořský energetický okruh či podporu dodávek a skladování zemního plynu ve formě LNG. Seznam odkazů Dokumenty Smlouva o Evropské unii (92/C 191/01) Smlouva o Ústavě pro Evropu (2004/C 310/01) Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie (2008/C 115/01) Evropská rada v Bruselu 15. a 16. prosince Závěry předsednictví (15914/1/05 REV 1) Zelená kniha Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii" (KOM(2006)105) Evropská rada v Bruselu 8. a 9. března Závěry předsednictví (7224/1/07 REV 1) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Druhý strategický přezkum energetické politiky. Akční plán EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití (KOM(2008)781) Zelená kniha Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti (KOM(2008)782) Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o směrnici č. 2004/64/ES ze dne 26. dubna 2004 o opatřeních pro zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu (KOM(2008)769) Návrh směrnice Rady, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů (KOM(2008)775) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (přepracování) (KOM(2008)780)

10 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (přepracované znění) (KOM(2008)778) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice č. 54/2003/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (KOM(2007) 528) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice č. 55/2003/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (KOM(2007)529) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (KOM(2007)531) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č.1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám (KOM(2007)532) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (KOM(2007)530) Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (KOM(2008)16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES Návrh Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (KOM(2008)17) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů (KOM(2008)19) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou Zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více (KOM(2005) 265) Sdělení Komise Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností (KOM(2006)545) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS Sdělení Komise Energetická účinnost: plnění 20% cílové hodnoty (KOM(2008)772) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov Usnesení Evropského parlamentu ze dne 31. ledna 2008 o Akčním plánu pro energetickou účinnost: využití možností Zpráva o Akčním plánu pro energetickou účinnost: využití možností (zpravodajka: Fiona Hall) Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov (přepracované znění) (KOM(2008)780 - C6-0413/ /0223(COD)) Směrnice Rady 92/75/EHS ze dne 22. září 1992 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích spotřebičů pro domácnost a v normalizovaných informacích o výrobku

11 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 6. července 2005 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů a o změně směrnic Rady 92/42/EHS a Evropského parlamentu a Rady 96/57/ES a 2000/55/ES Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17. července 2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 106/2008 ze dne 15. ledna 2008 o programu na označování energetické účinnosti kancelářských přístrojů štítky Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. května 2009 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (přepracované znění) (KOM(2008) C6-0412/ /0222(COD)) Zpráva o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku (přepracované znění) (zpravodajka: Anni Podimata) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry (KOM(2008)779) Green Paper - Towards a European strategy for the security of energy supply (COM(2000)769) Smlouva o Energetickém společenství Úmluva o jaderné bezpečnosti Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Černomořská synergie - Nová iniciativa pro regionální spolupráci (KOM(2007)160) Communication from the Commission to the Council and the European Parliament enhancing euro-mediterranean cooperation on transport and energy (COM(2001)126) Sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu o budoucím rozvoji Energetické iniciativy EU a o možnostech vytvoření Energetického nástroje pro země AKT (KOM(2004)711) Communication from the Commission to the Council and the European Parliament - Energy cooperation with the developing countries (COM(2002)408) Směrnice Rady č. 2006/67/ES ze dne 24. července 2006, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů Směrnice Rady č. 68/414/EHS ze dne 20. prosince 1968, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů Rozhodnutí Rady 68/416/EHS ze dne 20. prosince 1968 o uzavírání a provádění zvláštních mezivládních dohod týkajících se povinnosti členských států udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů Směrnice Rady 73/238/EHS ze dne 24. července 1973 o opatřeních ke zmírnění následků potíží v zásobování ropou a ropnými produkty Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/55/EC ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES Směrnice Rady č. 2004/67/EC ze dne 26. dubna 2004 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury

12 Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1364/2006/ES ze dne 6. září 2006, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí 96/391/ES a rozhodnutí č. 1229/2003/ES Nařízení Rady (ES) č. 2236/95 ze dne 18. září 1995, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských sítí Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 680/2007/ES ze dne 20. června 2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Prioritní plán propojení (KOM(2006)846) Zelená kniha Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti (KOM(2008) 782) Další odkazy European Commission - Energy. European Strategies. Energy policy for Europe European Commission - Energy. European Strategies. Second Strategic Energy Review - Securing our Energy Future Energy Charter Secretariat: The Energy Charter Treaty and Related Documents Životní prostředí Otázka životního prostředí patřila v období let mezi ty, jež komplexně ovlivňovaly dění Evropské unie jako celku a v podobě jednání o budoucnosti tzv. Kjótského protokolu přesahovaly také do mezinárodněpolitické roviny. Politika životního prostředí přitom nepatřila mezi oblasti, jimiž by se Společenství zabývalo hned od svého založení. Naopak: původně šlo primárně o doménu jednotlivých členských států a Společenství sehrávalo pouze koordinační roli. K zásadní změně došlo s přijetím Jednotného evropského aktu před necelým čtvrtstoletím a v souvislosti s nárůstem preferencí tzv. postmateriálních hodnot (zejména) v západní Evropě. Neopominutelný význam měla, jak se ukazuje stále častěji, i skutečnost, že oblast životního prostředí a jeho ochrany umožňuje Evropské unii relativně snadno působit i na mezinárodním poli, neboť je v porovnání s jinými (v daném směru použitelnými" politikami - např. společnou zahraniční a bezpečnostní politikou) mezi členskými státy spíše nekontroverzní (což jen potvrzuje míra legislativní aktivity Komise a rychlost přijímání výsledných legislativních textů na základě poměrně střídmé legislativní báze článků Smlouvy o založení Evropského společenství po revizi Smlouvou z Nice). Typickým příkladem z tohoto ranku jsou jednání o budoucnosti Kjótského protokolu. Problematika životního prostředí zaznamenala v uvedených pěti letech, pokud jde o zahájené a/nebo dokončené sekundárněprávní legislativní procesy, zásadní kvalitativní i kvantitativní posuny, a to navzdory tomu, že její původní místo v kontextu rozsáhlé Lisabonské strategie bylo po přehodnocení tzv. Kokovou zprávou v roce 2004 nahrazeno tzv. ekonomickým pilířem. Rozhodujícím se stal fakt, že Komise byla v předchozím období (do roku 2004), ale i

13 poté na poli environmentální politiky mimořádně aktivní a zahájila řadu nelegislativních projektů, jež postupně vykrystalizovaly v návrhy, které byly Radou a Evropským parlamentem projednány a schváleny jako závazná legislativa. Na boomu" politiky životního prostředí se částečně podílela také skutečnost, že některé dříve přijaté normy obsahovaly revizní klauzule (závazek, že za určitou dobu dojde k jejich přizpůsobení) a/nebo byly již tolikrát novelizovány, že Komise přistoupila k návrhu na jejich konsolidaci. Z hlediska obsahu se uplatnil princip prosazování environmentálních prvků do všech politik, kde je to užitečné a/nebo možné. Typickým příkladem je dopravní politika Evropské unie, rozhodně ale není jediná. V této souvislosti lze jmenovat, jak vyplývá s níže uvedeného textu, také oblast daní, energetiky, politiky ochrany spotřebitele nebo politiky spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Zcela samostatnou kapitolu pak představuje environmentální aspekt společné zemědělské politiky Evropské unie. Do budoucna lze na poli unijní politiky životního prostředí očekávat podobný vývoj jako doposud, tj. precizaci stávající legislativy, popř. její zpřísňování, ať už s ohledem na evaluaci dosavadních výsledků, nebo kvůli mezinárodněpolitickým závazkům (např. v podobě přijetí režimu stran prosazování cílů Kjótského protokolu i po roce 2012, kdy jeho platnost skončí). Poznámka: Níže uváděné sekce respektují vnitřní tematické dělení politiky životního prostředí, jak jej pracovně" provádí Komise. Uvnitř sekcí jsou jednotlivé návrhy a/nebo normy řazeny podle data, kdy byly coby legislativní iniciativy předloženy Evropskému parlamentu a Radě. 1. Znečištění ovzduší 1.1. Směrnice o emisích z klimatizačních systémů motorových vozidel Cílem směrnice č. 2006/40, jejíž návrh byl předložen 11. srpna 2003, je technická harmonizace týkající se emisí klimatizací osobních a lehkých užitkových vozidel (kategorie M1 a část kategorie N1), resp. emisí fluorovaných skleníkových plynů s potenciálem globálního oteplování vyšším než 150", jež mohou z klimatizací unikat. Daným plynům se obecně věnuje nařízení č. 842/2006. Členské státy byly povinny směrnici provést do 4. ledna 2008, Česká republika tak učinila prostřednictvím pěti právních norem Směrnice o daních v oblasti osobních vozidel Směrnice by měla stanovit pravidla pro výpočet daní a poplatků z osobních vozidel (kategorie M1) na základě jimi produkovaných emisí CO 2, postupně odstranit poplatky za registraci a zřídit systém náhrady ročních silničních daní. Obecně by mělo dojít k otevření" společného trhu s automobily za současného respektování určitých emisních standardů a výší příslušných daní (tj. nikoli logiky jejich výpočtu) v jednotlivých členských státech. Komise svůj návrh v tomto směru předložila 5. července 2005, legislativní proces však prozatím dosáhl jen fáze prvního čtení v Evropském parlamentu. Rada se k němu dosud relevantním způsobem nevyjádřila, přitom je to právě ona, kdo může výslednou normu přijmout; Evropský parlament je do projednávání zapojen pouze prostřednictvím konzultační procedury.

14 Jako největší problém se jeví neslučitelnost názorů na to, jak cílů potenciální směrnice, stran nichž panuje obecná shoda, dosáhnout 1.3. Směrnice o kvalitě ovzduší Směrnice č. 96/62 stanovuje již více než deset let komplexní požadavky na kvalitu ovzduší v Evropské unii a na její postupné zlepšování. Současně určuje příslušné mezní hodnoty znečišťujících látek a povinnosti členských států při jejich potenciálním překročení. Směrnice č. 2008/50, jejíž návrh byl předložen 21. září 2005, je konsolidační normou zahrnující nejen směrnici č. 96/62, ale i obsah dalších čtyř norem: směrnice č. 1999/30, směrnice č. 2000/69, směrnice č. 2002/3 a rozhodnutí č. 97/101. Členské státy jsou povinny ji provést do 11. června Nařízení o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z osobních a užitkových vozidel Nařízení č. 715/2007 definuje požadavky na emisní standardy osobních a užitkových vozidel (kategorie M1, M2, N1 a N2 s maximální hmotností kg; podle Komise, která svůj návrh předložila 21. prosince 2005, v souladu technologickým pokrokem) a stanovuje parametry tzv. norem Euro 5 a 6 (jde tedy o revizní legislativu). Cílem je snížení objemu škodlivých emisí (CO, NO X, částice), jež tato vozidla při provozu produkují (norma se tedy netýká jen emisí z výfuku"). Ke zlepšením by mělo docházet i v důsledku oprav/výměn relevantních náhradních dílů. Konkrétní specifikace jsou uvedeny v Příloze I nařízení č. 715/2007. Závisejí na normě (Euro 5, nebo Euro 6) typu motoru (diesel, nebo jiný) a/nebo hmotnosti vozidla. Norma Euro 5 se začne uplatňovat od 1. září 2009 (pro schvalování typu), resp. od 1. ledna 2011 (pro registraci a prodej nových vozidel). V případě Euro 6 platí data 1. září 2014, resp. 1. ledna Podpora vozidel ohleduplnějších k životnímu prostředí Směrnice č. 2009/33 vyžaduje, aby byly při veřejných zakázkách týkajících se nákupu silničních vozidel zohledňovány jejich energetické a ekologické dopady (včetně spotřeby energie, emisí CO 2 a emisí znečišťujících látek). Cílem normy je podporovat trh s čistými a energeticky účinnými vozidly ve veřejném sektoru - a působit edukativně" i na sektor soukromý. Legislativní proces, zahájený 21. prosince 2005, byl poměrně komplikovaný, neboť jeho výsledek měl potenciál přenést náklady realizace nové normy na konkrétní subjekty (např. regionální a místní samosprávy). Výsledkem jsou dvě možnosti, jak požadavků směrnice dostát: stanovit v dokumentaci k nákupu silničních vozidel technické specifikace týkající se vlastností dosahovaných z hlediska energie a životního prostředí, nebo zahrnout do rozhodnutí o nákupu energetické a ekologické dopady. Členské státy musejí směrnici provést do 4. prosince Emisní standardy u nových osobních automobilů

15 Nařízení č. 443/2009 lze považovat za doplněk výše uvedeného nařízení č. 715/2007. Komise svůj návrh předložila 19. prosince 2007 s odůvodněním, že dobrovolné závazky výrobců automobilů týkající se emisních standardů nepřinášejí očekávané výsledky. Norma se týká prioritně emisí CO 2 u nových osobních automobilů (kategorie M1) produkovaných od roku Výsledkem by měly být maximální emise CO 2 u těchto automobilů v ob jemu 130 g CO 2 km od roku g limitu by mělo v roce 2012 dosáhnout 65 % všech vyprodukovaných a zaregistrovaných vozidel, v roce %, % a v roce % (bez ohledu na výrobce, jak se počítalo původně, ale ve vztahu k automobilové produkci v Evropské unii jako celku). Producenti by navíc měli tendovat k cíli 95 g CO 2 /km v roce Nařízení podrobně stanovuje také sankce za překročení uvedených limitů (v podobě pokut" za každý překročený gram emisí CO 2 ). Výsledná norma je ve srovnání s původním návrhem méně restriktivní - nejen v důsledku lobby automobilového průmyslu, ale také kvůli tlaku členských států, jejichž ekonomiky jsou na automobilovém průmyslu více či méně závislé Směrnice o průmyslových emisích Směrnice č. 2008/1 o integrované prevenci a omezování znečištění (Integrated Pollution Prevention and Control Directive; IPPC) je výsledkem dlouholeté precizace směrnice č. 96/61. Jejím cílem je stanovit pravidla pro vypouštění emisí produkovaných (primárně) při průmyslové výrobě na základě principu znečišťovatel platí". Zařízení, na něž se norma vztahuje, jsou uvedena v Příloze I směrnice. Norma rovněž specifikuje, jakým způsobem žádat o povolení, jehož přidělení je zpravidla předpokladem pro konkrétní průmyslovou činnost, či zda a jak může docházet k inspekcím dotčených zařízení. V současnosti dochází k revizi směrnice č. 2008/1, resp. probíhá poměrně citlivý legislativní proces, jehož cílem je vytvoření komplexního systému, který by krom dané normy zahrnul ještě šest dalších (sektorových). Komise svůj návrh předložila 21. prosince Rada v červnu 2009 dosáhla politické dohody. Po jejím formálním přetavení" ve společný postoj se bude textem ve druhém čtení zabývat Evropský parlament Nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Nařízení č. 2037/2000 je normou, jež má za cíl (v souladu s požadavky tzv. Montrealského protokolu) celkově snížit produkci a využívání látek poškozujících ozonovou vrstvu. Zároveň však jde i o normu vysoce komplexní a často revidovanou (doposud byla změněna či doplněna v různé míře desetkrát). Proto (ale i kvůli revizi samotného Montrealského protokolu) Komise 1. srpna 2008 předložila návrh na konsolidaci stávajícího regulatorního prostředí. Legislativní proces zatím dosáhl pouze fáze prvního čtení v Evropském parlamentu, Rada se k němu dosud oficiálně nevyjádřila. 2. Obecná ustanovení 2.1. Rozhodnutí o uzavření Aarhuské úmluvy

16 Rozhodnutím č. 1367/2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Komise návrh předložila 24. října 2003) Evropská unie stvrdila fakt, že danou úmluvu v červnu 1998 podepsala. Přijetím rozhodnutí zajistila konzistenci uplatňování daného dokumentu institucemi a orgány Společenství a získala právní bázi pro argumentaci ve smyslu posilování veřejné participace také v kontextu dalších a/nebo nově připravovaných norem (viz např. směrnice č. 2003/4 a 2003/35 a návrh směrnice o přístupu ke spravedlnosti v otázkách životního prostředí, jejž Komise předložila rovněž 24. října 2003, avšak doposud nebyl schválen) Trestněprávní ochrana životního prostředí Směrnice č. 2008/99 o trestněprávní ochraně životního prostředí je výsledkem legislativního procesu, na jehož začátku stál institucionální spor mezi Radou na jedné straně a Komisí (a Evropským parlamentem) na straně druhé o to, jaká právní báze se má použít při vytváření norem, jež meritorně spadají do více oblastí ( pilířů") Evropské unie. Evropský soudní dvůr vydal v září 2005 rozsudek ve věci C 176/03, jímž se podpořil argument Komise, tj. možnost fakticky rozhodovat o věcech justice a vnitra v tzv. prvním pilíři, pokud v jeho rámci existuje opora pro příslušnou politiku (v tomto případě politiku životního prostředí). Směrnice č. 2008/99, jejíž návrh byl zveřejněn 9. února 2007, definuje relevantní trestné činy (skutkové podstaty) a základní parametry jejich sankcionování (tj. nikoli výši sankcí, ty určí členské státy; musí být účinné, přiměřené a odrazující). Členské státy jsou povinny normu provést do 26. prosince Akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku Akční plán byl Komisí zveřejněn 25. června 2008 s cílem sesumarizovat kroky, jež Evropská unie může (ve věci udržitelné spotřeby a produkce) podniknout. Obecně vychází z Lisabonské strategie, konkrétně pak z norem, jejichž revizi bezprostředně předpokládá: směrnice č. 2005/32 týkající se tzv. ekodesignu, nařízení č. 1980/2000 o tzv. ekoznačce a nařízení č. 761/2001 o dobrovolné účasti organizací v programu Společenství pro systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí" (Eco-Management and Audit Scheme; tzv. EMAS) Požadavky na ekodesign výrobků Návrh (Komisí předložený 16. července 2008) předpokládá rozšíření působnosti směrnice č. 2005/32 na výrobky spojené se spotřebou energie (které ale nejsou energetickými spotřebiči; typicky úsporné vodovodní kohoutky a sprchy či vhodně designovaná okna). Plénum Evropského parlamentu završilo své první čtení v dubnu 2009 (neakceptovalo poměrně restriktivní text z výboru). Rada s jeho výsledkem podle Komise předběžně souhlasí, formálně se však v tomto směru nevyjádřila.

17 Nařízení o systému ekoznačky Cílem návrhu (Komise jej předložila 16. července 2008) je shrnout dosavadní zkušenosti se systémem označování ekologicky šetrných výrobků (podle nařízení č. 1980/2000) a zajistit jeho další fungování. Obecně by mělo dojít ke zvýšení povědomí o ekoznačce a zajištění většího podílu značených výrobků a služeb (systém má ale zůstat fakultativní). Projednávání návrhu je ve stejné fázi jako negociace stran návrhu uvedeného výše: kompletní první čtení proběhlo pouze v Evropském parlamentu (v dubnu 2009) a Rada se oficiálně nevyjádřila Nařízení o dobrovolné účasti v programu EMAS Návrh, jejž Komise předložila 16. července 2008, si klade za cíl zrevidovat současnou legislativní úpravu EMAS (nařízení č. 761/2001), resp. zjednodušit, zpřehlednit a zatraktivnit daný fakultativní program (např. principem jediné registrace pro celou Evropskou unii, aby mohlo kontinuálně docházet k nárůstu počtu subjektů, jež jsou do EMAS zahrnuty). Obdobně jako v případě předchozích návrhů z akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku bylo i u tohoto návrhu završeno první čtení Evropského parlamentu a (neformálně) přislíbena dohoda s Radou. 3. Ochrana půdy 3.1. Nařízení o detergentech Nařízení č. 648/2004 o detergentech (návrh byl zveřejněn 10. června 2002) má dva základní cíle: eliminovat škodlivé efekty jejich používání (mj. i ve vztahu k půdě) a zajistit jejich lepší (přehlednější, jednotnější) značení pro spotřebitele. Norma nahrazuje pět směrnic (č. 73/404, 73/405, 82/242, 82/243 a 86/94) a sama již byla revidována - nařízením č. 907/ Trvale udržitelný rozvoj 4.1. Výběr poplatků za užívání pozemních komunikací kamiony Otázka tzv. euroviněty nebo také euromýta", jež primárně spadá do oblasti dopravní politiky, je v Evropské unii upravena směrnicí č. 1999/62. V letech byla jedna její revize dokončena a další započata. Cílem první z nich byla realizace zásady uživatel platí", druhá revize (Komise návrh přeložila 8. července 2008) má za cíl podrobně legislativně ošetřit zásadu znečišťovatel platí": do výpočtu mýtného by měly být zahrnuty i tzv. externí náklady (spojené s dopravními nehodami, zácpami a znečištěním ovzduší). Dosavadní legislativní proces je charakterizován sporem mezi členskými státy zastoupenými v Radě na jedné straně a Komisí a Evropským parlamentem na straně druhé. Uvnitř Rady současně probíhá i spor mezi tranzitními a periferními státy. To vše přesto, že započítávání externích nákladů by pro členské státy nemělo být (alespoň prozatím) obligatorní.

18 V současnosti se očekává přijetí společného postoje Radou; plénum Evropského parlamentu své první čtení završilo v březnu Poté patrně proběhne druhé čtení a s ohledem na popsané kontroverze nejspíše i čtení třetí. 5. Boj proti klimatické změně 5.1. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí Směrnice č. 2004/35 o odpovědnosti za životní prostředí je normou legalizující v Evropské unii princip znečišťovatel platí": vytváří rámec odpovědnosti za životní prostředí (...) s cílem předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je". Komise svůj návrh v tomto směru předložila 23. ledna Norma přesně definuje, které druhy škod pokrývá, jaká preventivní a/nebo nápravná opatření lze veřejnými autoritami v souladu s ní realizovat, kdo nese náklady s nápravou škod ap. Česká republika směrnici provedla prostřednictvím šestnácti právních norem Nařízení o fluorovaných skleníkových plynech Nařízení č. 842/2006 o fluorovaných skleníkových plynech je výsledkem dlouhého a poměrně komplikovaného projednávání návrhu, jejž Komise zveřejnila 11. srpna Norma má za cíl omezovat a snižovat emise fluorovaných skleníkových plynů, na které se vztahuje Kjótský protokol - částečně fluorované uhlovodíky (HFC), zcela fluorované uhlovodíky (PFC) a fluorid sírový (SF6). Uvedené plyny jsou, pokud jde o tzv. potenciál globálního oteplování, mnohem nebezpečnější než např. oxid uhličitý. Proto stanovuje nejen příslušná data, ale i oblasti/výrobky, na něž se vztahuje. Podrobná specifikace je k dispozici v Příloze I a Příloze II nařízení Klimaticko-energetický balíček Tzv. klimaticko-energetický balíček, soubor čtyř legislativních návrhů, Komise zveřejnila na 23. ledna První z textů byl věnován regulaci a stimulaci využívání technologie CCS (geologické skladování oxidu uhličitého), která umožňuje separovat CO 2 od dalších (v průmyslových provozech sekundárně produkovaných) plynů a ukládat jej pod zemský povrch. Daná technologie by měla v budoucnosti nahradit již fungující systém obchodování s emisními povolenkami. Předmětem debat byla především použitelnost technologie CCS v praxi, zejména v souvislosti s náklady a otázkou podpory příslušných pilotních projektů. Druhý návrh představoval revizi směrnice č. 2003/87 o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Jeho cílem bylo rozšíření stávajícího systému o větší množství podniků i další plynné emise a zahájení celoevropských" aukcí povolenek (od roku 2013; namísto tzv. národních alokačních plánů, jež počítají s jejich bezplatnou distribucí). K nejspornějším bodům patřil mj. způsob alokace povolenek, nakládání s příjmy z jejich prodeje a možnosti relokace (přemísťování) dotčených podniků mimo EU v důsledku zpřísnění stávajících norem.

19 Třetí text klimaticko-energetického balíčku se týkal závazků jdoucích nad rámec obchodování s emisními povolenkami - úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020". Návrh se týkal např. sektoru dopravy, zemědělství nebo nakládání s odpady. Posledním textem klimaticko-energetického balíčku byl návrh směrnice o podpoře energie z obnovitelných zdrojů. Obsahoval mj. závazný cíl využívat v roce 2020 v unijním průměru 20 % produkované energie z obnovitelných zdrojů (platná směrnice č. 2001/77 stanovovala pouze indikativní cíle) a cíl navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v oblasti dopravy na 10 % konečné spotřeby (ve všech členských státech). Ke sporným bodům náležela především otázka využívání energie z těch obnovitelných zdrojů, které jsou současně užívány k produkci potravin (a potažmo otázka biopaliv tzv. druhé a třetí generace), či zavedení finančních sankcí za nedodržení stanovených limitů. Návrhy byly po necelých čtrnácti měsících přijaty jako směrnice č. 2009/28, 2009/29 a 2009/31 a rozhodnutí č. 406/2009. Směrnici č. 2009/28 jsou členské státy povinny provést do 5. prosince 2010, směrnici č. 2009/29 do 31. prosince 2012 a směrnici č. 2009/31 do 25. června Odpadové hospodářství 6.1. Směrnice o nakládání s odpady z těžebního průmyslu Cílem směrnice č. 2006/21, jejíž návrh byl předložen 2. června 2003, je předcházet nepříznivým vlivům na životní prostředí způsobeným nakládáním s odpadem z těžebního průmyslu". Proto stanovuje povinnosti provozovatelů (např. vytvoření plánu pro nakládání s odpady), preventivní opatření, definuje podmínky udělení povolení k těžbě apod. Česká republika směrnici provedla šesti právními normami Nařízení o přepravě odpadů Nařízení č. 1013/2006 o přepravě odpadů (jeho návrh Komise představila 30. června 2003) nahradilo nařízení č. 259/93 a jeho dosavadní revize. Norma komplexně upravuje otázku přepravy odpadů v rámci Evropské unie, Evropského sdružení volného obchodu (European Free Trade Association; EFTA), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development; OECD) a třetích států, jež jsou stranami tzv. Basilejské úmluvy, včetně všech nezbytných procedur (autorizací). Technické otázky nařízení (např. požadavky na přepravu různých druhů odpadů) stanovují jeho přílohy Směrnice o bateriích Směrnice č. 2006/66, jejíž návrh Komise uveřejnila 21. listopadu 2003, nahradila směrnici č. 91/157 a všechny její revize s cílem sjednotit požadavky týkající se nakládání s bateriemi a akumulátory - na trhu, při používání i po něm.

20 Norma mj. zakazuje používání většiny baterií obsahujících rtuť nebo kadmium (resp. jejich nadměrné množství) a stanovuje tzv. recyklační cíle (do 26. září 2016). Právě druhá z položek do značné míry způsobila, že projednávání návrhu bylo relativně dlouhé a komplikované, navíc nikoliv prosto chyb (v průběhu roku 2008, ještě před uplynutím implementační lhůty směrnice č. 2006/66, byla schválena její revize v podobě směrnice č. 2008/12 a předložen nový návrh) Směrnice o odpadech Směrnice o odpadech prošla v období let dvěma revizemi. Výsledkem první z nich (zahájené 27. listopadu 2003) byla směrnice č. 2006/12, druhý legislativní proces (zahájený 21. prosince 2005) vyústil v přijetí směrnice č. 2008/98. Zatímco první ze změn byla víceméně formální (shrnula původní směrnici č. 75/442 a její revize), druhá se nesla v duchu meritorních posunů, vyjasnění použitých konceptů ( předcházení vzniku", opětovné použití", recyklace", odstranění" ap.), stanovení minimálních standardů či požadavků na členské státy, pokud jde o plány pro nakládání s odpady a programy předcházení vzniku odpadů, a způsobila v Evropské unii nemalé kontroverze - zejména kvůli hierarchizaci způsobů nakládání s odpady a zařazení zásady soběstačnosti a blízkosti (tj. že odpad vyprodukovaný v daném členském státě má být tímtéž státem prioritně i zpracován). Směrnice č. 2008/98 nahradila nejen směrnici č. 2006/12, ale i směrnice č. 75/439 a 91/689. Členské státy jsou povinny směrnici provést do 12. prosince Směrnice o schvalování typu motorových vozidel z hlediska jejich opětné použitelnosti, recyklovatelnosti a využitelnosti Směrnice č. 2005/64, jejíž návrh Komise uveřejnila 11. března 2004, meritorně doplňuje směrnici č. 2000/53 s cílem zajistit, aby výrobci automobilů (kategorie M1 a N1) při produkci zohledňovali opětnou použitelnost, recyklovatelnost a využitelnost použitých komponent. Norma se na nové typy vozidel vztahuje od 15. prosince 2008, na stávající typy (ty, jež byly pro provoz schváleny již dříve) se začne uplatňovat od 15. prosince Česká republika ji provedla pěti právními akty Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních Směrnice č. 2002/96, známá také pod zkratkou WEEE (Waste Electrical and Electronic Equipment Directive), si klade za cíl prevenci vzniku odpadních elektrických a elektronických zařízení (...) jejich opětovné použití, recyklaci a další formy jejich využívání ve snaze snížit množství odpadu určeného k odstranění". Za tím účelem zapojuje všechny aktéry životního cyklu těchto zařízení a stanovuje příslušné požadavky. Od 3. prosince 2008 probíhá revize směrnice č. 2002/96 mající přehodnotit" platné (a často zbytečné) administrativní požadavky a patrně i upravit cíl 4 kg vybraných odpadních elektrických a elektronických zařízení na osobu ročně. Současně by mělo dojít i k jejímu užšímu propojení se směrnicí č. 2002/95 o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (Restriction of the Use of Certain Hazardous