Anketa: Plány politických stran v oblasti sociálního bydlení

Transkript

1 Anketa: Plány politických stran v oblasti sociálního bydlení Anketní otázky Platforma pro sociální bydlení se ptala politických stran kandidujících do Parlamentu ČR v mimořádných volbách v říjnu 2013 na jejich pohled na následující otázky: 1) Jaká konkrétní opatření navrhujete v oblasti bytové politiky? 2) Jakými nástroji chcete řešit bytovou situaci sociálně vyloučených? 3) Komu by podle vás mělo být určeno sociální bydlení a za jakých podmínek? 4) Podporujete vznik samostatného zákona o sociálním bydlení? (Pokud ano specifikujte jeho hlavní cíle a principy, pokud ne zdůvodněte) 5) Jakou roli by podle vás měli v sociálním bydlení hrát obce? 6) Jak by se podle Vás měl řešit problém s rozrůstajícím se sektorem nekvalitních, předražených ubytoven? 7) Kam by podle vás měli jít lidé žijící na ubytovnách, volá li se po regulaci ubytoven a omezení výplaty doplatku na bydlení lidem žijícím v ubytovnách? 8) Jak může stát regulovat rezidenční segregaci? Jaká konkrétní řešení navrhuje Vaše strana? Odpovědi na otázky v plném znění budou zveřejněny na webu Ve vyhodnocení ankety jsme ocenili nejlépe připravené odpovědi celkově a dále podáváme přehled odpovědí k jednotlivým otázkám vždy s krátkým komentářem Platformy. O Platformě Platforma pro sociální bydlení je uskupením osob a organizací, jež sdílí myšlenku, že osobám, jež ztratily bydlení, jsou jeho ztrátou ohroženy, nebo užívají neadekvátní bydlení, musí být poskytnuta náležitá pomoc při jejich tíživé situaci. V současné době čítá Platforma celkem 37 členů, z toho 17 organizací. Seznam členských organizací: AD Agape, Armáda Spásy, Centrom, o. s., Centrum pro výzkum a inovaci v sociálních službách, Český helsinský výbor, Elim Vsetín, Fakulta sociálních studií OU, IQ Roma Servis, Katedra sociálních věd UP, Konexe, o. s., Naděje, o. s., R Mosty, ROMEA, Salinger, o. s., Sdružení azylových domů v ČR, SPOT, o. s., Vzájemné soužití. 1

2 Seznam dalších členů: Petra Černá, Pavel Čižinský, Ivanka Čonková, Silvie Hendrychová, Imrich Horváth, Ilja Hradecký, Terezie Hradílková, Jitka Chalánková, Pamela Marková, Markus Pape, Stanislav Penc, Martin Potůček, Libor Prudký, Margita Rácová, Štěpán Ripka, Jan Sládek, Jan Snopek, Linda Sokačová, Ilona Švihlíková, Kateřina Vojtíšková Základní principy sociálního bydlení, které Platforma prosazuje, jsou následující: Sociální bydlení by měl garantovat stát zákonem o sociálním bydlení. Okruh osob v bytové nouzi by se měl definovat na základě evropské typologie ETHOS. Sociální bydlení by mělo být vnímáno jako komplex nástrojů vedoucí k překonání tíživé bytové situace. Sociální bydlení znamená i garantovanou podporu samostatného bydlení a další související služby. Sociální bydlení by mělo být důstojné a standardní bydlení poskytující adekvátní zázemí. Poskytování bydlení a sociální služby je možné a žádoucí oddělovat. Podoba sociálního bydlení by měla vycházet především z potřeb a preferencí osob ohrožených neadekvátním bydlením. Do diskuse o sociálním bydlení by měly být zahrnuty všechny relevantní subjekty a určeny všechny relevantní nástroje. Nejlepší odpovědi ČSSD má nejucelenější program bytové politiky ve vztahu k sociálnímu bydlení. Navrhuje řadu zajímavých nástrojů, zároveň nezaměňuje sociální bydlení s politikou sociální integrace ani jinými opatřeními. Rozlišuje různé cílové skupiny a navrhuje sledovat v rámci regulace ubytoven již zavedená kritéria standardů kvality, podobně jako tomu je u pobytových sociálních služeb. Sociální bydlení dává do souvislosti s územním plánováním a vyváženou státní podporou výstavby nových kapacit, kde je to třeba. Strana zelených poměrně komplexně reaguje na současné problémy při vědomí faktu, že sociální bydlení by mělo naplňovat různé potřeby. Ve svých návrzích strana pojmenovává více faktorů, které vedou k současné špatné bytové situaci mnoha občanů ČR a souvisejících problémů. Také staví na nezastupitelné roli obcí a jejich možností, jak systém sociálního bydlení nastavit. Politické hnutí ANO vcelku přesně analyzuje současnou situaci a navrhuje opatření v souladu s aktuálními trendy v oblasti sociálního bydlení. Navrhuje vhodné prolínání bytové podpory a podpory 2

3 sociální práce, což odpovídá požadavku na oddělení bydlení a sociální práce prosazovaného Platformou pro sociální bydlení. Otázka 1: Jaká konkrétní opatření navrhujete v oblasti bytové politiky? Jedním ze základních nástrojů pro realizaci efektivního sociálního bydlení by podle Platformy pro sociální bydlení měla být povinnost obcí zajišťovat ho svým občanům a občankám. Politická strana ANO deklaruje, že základní myšlenkou v problematice bytové politiky je skutečnost, že garantem práva na bydlení je stát a ten by měl toto právo realizovat prostřednictvím obcí. Obdobně k tématu přistupuje také KDU ČSL, která deklaruje, že obce budou muset více participovat na zajištění bytových potřeb a za prioritní považují zákon o sociálním bydlení. Přijetí zákona o sociálním bydlení požaduje také Strana zelených. Tento zákon by podle ní měl definovat povinnosti obcí v zajišťování bydlení se sníženým nájemným sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel. Na takto definované sociální bydlení by dále měla být navázána státní podpora, neboť obce vesměs nemohou tyto náklady nést samy. Tento přístup by mohl eliminovat zneužívání státní podpory např. majiteli ubytoven, které mnohdy poskytují velmi nekvalitní a nedůstojné bydlení za vysoké finanční prostředky. Vedle toho prosazuje SZ také tzv. prostupné bydlení (přístup k sociálnímu bydlení, jenž vychází z předpokladu, že některé lidi, kteří přišli o bydlení je třeba na samostatné nájemní bydlení postupně připravit, tzn. např. pomoci jim splatit dluhy, naučit se hospodařit s prostředky atp.). Myšlenka, že sociální bydlení by měly řešit obce, je sama o sobě správná, má však několik ale. První je, že obce se v minulosti zpravidla zaměřovaly pouze na podporu bydlení seniorů a mladých rodin s dětmi, případně zdravotně handicapovaných. Obecní bytové politiky zaměřené široce na lidi ohrožené bezdomovectvím, včetně etnických menšin, se zatím uplatňovaly jen velmi zřídka. Druhým ale je, že některé obce svojí bytovou politikou přispěli k segregaci nízkopříjmových či romských domácností a ke vzniku sociálně vyloučených lokalit. Proto je třeba dobře promyslet, jakým způsobem by obce měly dělat bytovou politiku. Při řešení sociálního bydlení by neměl být kladen důraz jen na povinnost obcí zajistit ho, ale také na jeho kvalitu a parametry. Těmto otázkám se ve své koncepci věnuje např. Strana zelených. ČSSD by se v prvé řadě chtěla zaměřit na nápravu nedostatků obsažených v novém občanském zákoníku. V důsledku zrušení tzv. bytových náhrad při skončení nájmu v novém občanském zákoníku bude možné od vyklidit nájemce na ulici. Jako minimální okamžité řešení navrhuje ČSSD rychlou novelou občanského soudního řádu zajistit seniorům, zdravotně postiženým a rodinám s malými dětmi poskytnutí alespoň přístřeší v případě nuceného vyklizení bytu. ČSSD se zaměřuje také na prevenci a uvědomuje si důležitost přístupu k sociálnímu poradenství, které by pomohlo řešit dluhovou situaci či potenciální ztrátu bydlení v dostatečném časovém předstihu. TOP 09 se ve své koncepci bytové politiky zamýšlí především nad rolí sociálních dávek. Strana se chce tak jako v celém svém sociálním programu zaměřovat především na znemožnění zneužívání sociální podpory. Podle strany je třeba posuzovat, zda příjemci dávek také bydlení skutečně užívají. Dávky by podle TOP 09 měly být vypláceny maximálně ve výši nájemného v místě obvyklého. 3

4 Úsvit přímé demokracie navrhuje svým způsobem přelomové opatření, aby příjemcem dávek sociální podpory v oblasti bydlení byly obce. Podle strany by pak měli mít lidé, kteří se osvědčí, nárok na odkoupení bytů do osobního vlastnictví. Podle Platformy však obce tuto možnost nebudou využívat a hrozí opakování současného problému že takové bydlení nebude dostupné např. pro romské rodiny nebo pro bezdomovce z ubytoven, azylových domů či z ulice. Problematický je rovněž odkup bytového fondu v rámci sociálního bydlení. V programech a plánech politických stran se velmi často operuje s tím, že bydlení bude podporováno z programů Evropské unie (např. ANO, ČSSD). Politické strany by se však měly pomalu začít zamýšlet také nad tím, jak bude financování zajišťováno i mimo tyto fondy, aby byly tyto politiky udržitelné. Koncepce SPOZ předpokládá výstavbu sociálních bytů do výměry 50 m² s příspěvkem státu. Vedle výstavby nových bytů je nutné se zamýšlet nad využíváním stávajícího bytového fondu, nad jeho rekonstrukcemi, případně nad výkupem vhodných bytů či spoluprací se soukromými (individuálními majiteli bytů), aby bylo docíleno desegregace sociálního bydlení. Zde vybočuje KSČM, která je rovněž pro státní podporu výstavby startovacích a sociálních bytů, ale zejména formou družstevního vlastnictví. KSČM také navrhuje státem dotovanou (např. z dotací z rozpočtu ministerstev) výstavbu nízkonákladových bytů s garantovaným nízkým nájemným (na úrovni provozních nákladů), které po přesně stanovenou dobu usnadní mladým lidem start do života. Změna by ráda podpořila zákon o neziskových bytových společnostech a družstvech, které budou zajišťovat správu a výstavbu nových nájemních bytů. Vedle toho Změna podporuje regeneraci sídlišť, jak však ukázaly minulé zkušenosti, finanční prostředky vynaložené na tento účel často plynou mimo sociálně vyloučené lokality. Dalším problémem je, že řada stran vnímá sociální bydlení pouze ve vztahu k určitým skupinám obyvatel nejčastěji seniorům, rodinám s malými dětmi a hendikepovaným. Ostatní znevýhodněné skupiny z jejich koncepce vypadávají. Platforma pro sociální bydlení považuje za důležité, aby sociální bydlení bylo dostupné všem, kteří se ocitnou v nouzi a žádné skupiny nebyly předem označovány za ty, které nespadají do koncepce sociálního bydlení. Podobný přístup zaujímá např. ČSSD, KSČM, nejsou v tom však samy. Některé politické strany se tématu bydlení či sociální bydlení specificky nevěnují a odvolávají se na běžné ekonomické nástroje. Bydlení je podle nich specifickým statkem, ale není se mu třeba nějak zvlášť věnovat. Volební seskupení Hlavu vzhůru konstatuje, že nechce slibovat práci ani byt jako levicová ODS, místo toho chce nastavit v ČR takové podmínky, které umožní občanům si na své bydlení vydělat. Obdobně ovšem uvažuje i ODS ve svém programovém bodu První práce, první byt. U mladých lidí do 30 let, kteří si pořizují první nemovitost k trvalému bydlení do osobního vlastnictví v hodnotě do 3 milionů Kč, ODS navrhuje osvobození od daně z převodu nemovitosti. ODS chce rovněž zcela postupně zrušit daň z převodu nemovitosti postupně zcela zrušit. Otázka 2: Jakými nástroji chcete řešit bytovou situaci sociálně vyloučených? Úsvit přímé demokracie a Zelení se otevřeně vyjádřili proti prostorové segregaci chudých a tzv. sociálně slabých, jež představuje jeden ze základních důsledků současné bytové politiky. Obce by 4

5 měly mít podle Zelených rozptýlený bytový fond a nabízet standardní byty lidem, kteří ještě bydlí. Vedle toho by se podle nich mělo dělat prostupné bydlení pro další skupiny. Sociální demokracie správně navrhuje kontroly ubytoven a nastavení bytové politiky tak, aby například kauce v nájemním bytě nemohla být nepřekonatelnou překážkou bydlení. Pro osoby v bytové nouzi je podle sociální demokracie potřeba nabízet programy, které budou zvyšovat jejich soběstačnost pro hrazení nájemného, doporučuje se zde také spolupráce obcí a NNO. Změna sice stanovuje rozumný rámec bytové politiky, ale neuvádí, jaké konkrétní kroky by podnikla. ANO představuje komplexní plán, nejen zastropování plateb za ubytovny, ale také povinnost obcí řešit sociální bydlení, zákon a navazující podpora pro domácnosti ohrožené sociálním vyloučením. Podle KSČM spočívá řešení problémů v obecním bydlení, vůbec však neuvádí, jak by se dalo využít několik set tisíc volných bytů, které mají soukromé majitele. Podle ODS by měly být domácnosti v bytové nouzi podporovány sociálními pracovníky. Jejich práce je podle Platformy sice chvályhodná, bydlení však sama o sobě většinou nezajistí. Sociální pracovníci by podle ODS měli mimo jiné pomáhat se zajištěním péče o děti. Jako by strana nevěděla, že se v roce 2013 v ČR stále odebírají do dětských domovů děti z bytových důvodů, navrhuje jejich rodičům, že jim místo bydlení pomůže trénovat rodičovské kompetence. ODS deklaruje, že nechce podporovat další segregaci, ale chybí zde naprosto vize, jak to zajistit pouze nechce stavět nové sociální byty. Odmítání další segregace v bydlení je v rozporu se současnými plány MMR, kde pod vedením náměstka Kalouse vzniká plán na výstavbu segregovaných domů pro sociální bydlení. Ostatní strany nepředkládají žádné konkrétní hodnověrné návrhy. Otázka 3: Komu by podle vás mělo být určeno sociální bydlení a za jakých podmínek? Pokud už politická strana přistoupila na to, že něco jako sociální bydlení má existovat, lišily se cílové skupiny a situace, pro které by sociální bydlení mělo sloužit. Podle ČSSD by mělo být v zásadě krátkodobé, s cílem zajištění standardního bydlení na trhu s byty již bez pomoci státu. Sociální bydlení by mělo být poskytováno v různých formách, všechny by však měly být důstojné. Zelení připomínají, že podpora bydlení je potřebná pro lidi, kteří jsou na bytovém trhu diskriminováni. Pro ně je trh neférový, a proto Zelení navrhují pojem Férové bydlení jako společnou intervenci obcí a státu a připomínají velké odlišnosti v bytových potřebách občanů v různých lokalitách. ANO správně určuje, že sociální bydlení má být vymezeno příjmem, vedle toho by mělo být poskytováno lidem se specifickými požadavky na typ bytu (např. lidé se zdravotním postižením), pro lidi, kteří nejsou schopni svoji nepříznivou bytovou situaci řešit vlastními silami. Všichni se shodují na cílové skupině seniorů, rodičů samoživitelů a mladých rodin s dětmi. Dvě strany a priori definovaly, kdo by neměl být podporován: pro KDU ČSL má sociální bydlení být vyvážením principu solidarity a zásluhovosti, což znamená, že i chudý si má bydlení zasloužit, nemá na něj nárok či právo, jak navrhovalo například hnutí ANO. ODS uvažuje o sociálním bydlení pouze pro lidi se zdravotním postižením a seniory, u ostatních skupin by měla být podpora omezena časově. 5

6 ODS však nijak neřeší, co by měli nebydlící lidé potom dělat. Tím se nezabývá ani KDU ČSL. ODS také uvádí, že stanoví jasný klíč k podpoře bydlení ze sociálních dávek. Nerozumíme, proč ho již nestanovila, když byla ve vládě. Podle Úsvitu přímé demokracie by sociální bydlení mělo být nástrojem rodinné politiky, TOP 09 pouze velmi obecně definuje, že by mělo být určeno pro sociálně slabé občany, podobně SPOZ o něm uvažuje jako o bydlení pro chudé. Podle Platformy pro sociální bydlení by sociální bydlení mělo být přidělováno na základě bytové nouze a nemělo by být nijak dále podmiňováno. Bydlící, co nejvíce samostatní občané by měli být prioritou sociální politiky. Kvalitní, důstojné a nesegregované bydlení je právo a základ pro participaci ve společnosti a nikoliv odměna. Otázka 4: Podporujete vznik samostatného zákona o sociálním bydlení? (Pokud ano specifikujte jeho hlavní cíle a principy, pokud ne zdůvodněte) Přijetí samostatného zákona o sociálním bydlení, což je hlavní z cílů Platformy pro sociální bydlení, podporuje osm z jedenácti oslovených politických subjektů. Důležité ovšem je, jak přesně si jednotlivé strany tento zákon představují. ANO považuje zákon za jeden za základních kroků k řešení problematiky. Za stěžejní považuje podporu obcí v plánování a garanci variability a kapacit sociálních bytů i souvisejících služeb. V zákoně je nutné vydefinovat co je sociální bydlení, pro koho je určeno a jaký je jeho standard. ČSSD považuje přijetí zákona o sociálním bydlení za nezbytné. Zákon podle strany musí definovat okruh osob, které mají na sociální bydlení nárok a stanovit minimální standard sociálního bydlení. Sociální bydlení by mělo být poskytováno v bytovém fondu ve vlastnictví obcí a soukromých vlastníků, v pobytových zařízeních sociálních služeb (azylové domy, domovy pro seniory) a v nejnižším stupni v regulovaných ubytovnách. Podle ČSSD by měla být zesílena regulace poskytování bydlení pro sociálně zranitelné skupiny v ubytovacích zařízeních v živnostenských předpisech. ČSSD považuje za hlavní cílové skupiny sociální bydlení seniory a rodiny s malými dětmi. Vznik specifického zákona jednoznačně podporuje také KDU ČSL. Na přípravě tohoto zákona již senátoři KDU ČSL pracují. Podle mluvčího Platformy pro sociální bydlení Štěpána Ripky jde o návrh zákona, který prosazuje Občanské sdružení majitelů domů. Soukromí majitelé by podle něj dostávali uhrazené nájemné do tržní výše, ale mohli by si vybírat, koho ubytují, a osobám v zaviněné nouzi by byty nepronajali. Podle majitelů by za osoby v zaviněné nouzi měly být zodpovědné obce a oni sami by je mohli vylučovat. Platforma s takovým pojetím nesouhlasí, jednak je zaviněná nouze nálepka, kterou když člověk dostane, tak se jí nezbaví a jednak je nepřijatelné, aby si soukromí majitelé, kteří provozují sociální bydlení, měli vybírat, koho chtějí ubytovat a koho ne. To by mohlo kolidovat s antidiskriminačním zákonem. Jak říká Štěpán Ripka, stát a obce musí nastavit takovou politiku, která nebude a priori vylučovat nikoho. KSČM podporuje vznik samostatného zákona o sociálním bydlení. Strana však nespecifikovala další kritéria pro poskytování sociálního bydlení. 6

7 ODS hodlá zavést zákon o sociálním (prostupném) bydlení. Ten by měl stanovit jednotlivé typy bydlení v sociální oblasti a výše podpory, pro koho jsou určeny a na jak dlouho. ODS staví přístup k bydlení na tzv. veřejné službě, kterou hodlá opětovně i přes její zrušení Ústavním soused zavést. ODS rovněž považuje za důležité tréninkové typy bydlení s jasnou pomocí sociálních pracovníků a následné bydlení v běžných bytech. ODS nepodporuje výstavbu nových sociálních bytů, která může vést ke vzniku nových ghett. ODS chce spolupracovat s obcemi a soukromými vlastníky bytů. Podle Strany zelených by zákon o sociálním bydlení měl stanovit povinnosti obcí zajišťovat bydlení se sníženým nájemným sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel. Na takto definované sociální bydlení chce SZ následně navázat státní podporu, protože obce vesměs nemohou tyto náklady nést samy. Pro SZ je důležité, aby stát obcím nediktoval, ale pomohl jim přehlednou legislativou. Sám termín sociální bydlení by měl mít jasný legislativní rámec. Podle Úsvitu přímé demokracie by zákon měl být založen na poskytování dávek na bydlení přímo obcím. Ty by měly začít nakupovat či budovat sociální byty. Zákon o sociálním bydlení považuje za nezbytný také hnutí Změna. Zákon by podle něj měl jasně stanovit pravidla pro poskytování i užívání sociálních bytů, definovat sociální bydlení i vzájemný vztah státu a obce v této oblasti. Proti přijetí zákona o sociálním bydlení se vyslovily tři subjekty: Volební blok Hlavu vzhůru, podle kterého se ten, kdo celý život pracuje, nemusí bát sociálního vyloučení, dále SPOZ, který předpokládá novelizaci současných legislativních ustanovení, a také TOP 09, podle které žádný samostatný zákon o sociálním bydlení dané problematice nepomůže. Podle strany je především důležité zabránit zneužívání sociálních dávek. Otázka 5: Jakou roli by podle vás měli v sociálním bydlení hrát obce? Obce by podle Platformy pro sociální bydlení měly vedle státu představovat zásadního hráče v oblasti sociálního bydlení. Jak se k tomuto problému staví oslovené politické strany a hnutí? Podle ANO je role obcí zásadní. ČSSD deklarovala, že obce plní zcela bezpochyby i tzv. sociální funkci. Právě ony mají dle strany ke svým občanům nejblíže, nejlépe znají situaci v místě a mají také představu o svém směřování do budoucna. Státní správě by měla zůstat povinnosti spočívající v administraci a zajištění finančního krytí a legislativního prostředí. ČSSD rovněž upozorňuje na to, že obce se této povinnosti poměrně aktivně brání. Podle seskupení Hlavu vzhůru musí být pomoc adresná a jen pouze dočasná. A to podle této strany dokážou zajistit pouze obce. Podle KDU ČSL by obce s rozšířenou působností měly mít povinnost zpracovávat analýzu potřebnosti sociálního bydlení a v návaznosti na tom zpracovávat střednědobé plány zajištění sociálního bydlení. Z toho vyplývá, že podle KDU by obce neměly mít žádnou specifickou povinnost ve vztahu k zajištění sociálního bydlení. To poukazuje i na selektivní přístup KDU k osobám v nouzi a jejich potřebám v oblasti bydlení. 7

8 KSČM vnímá politiku bydlení jak o součásti rozvoje každé obce a zajištění bydlení pro obyvatele obce, včetně řádné péče o dosavadní bytový fond. Součástí politiky je také každoroční výstavba nových bytů v souladu s místní poptávkou po bydlení. Obce by měly provést inventuru využívání bytů k bydlení. Podle SPOZ mohou obce zabezpečit hlavně kontrolu, zda nedochází ke zneužívání a neefektivnímu vyplácení dávek, měly by také zajistit základní servis a pořádkovou službu. SPOZ zdůrazňuje, že by se mělo jednat o koordinaci obec okres kraj vláda. Podle Strany zelených by stát neměl obcím ani překážet, ani nařizovat. Místo toho by jim měl být oporou. Obce by podle strany měly mít za úkol do určitého termínu, např. v horizontu 5 let od účinnosti zákona o sociálním bydlení, zajistit (výstavbou, koupí či pronájmem) určitý počet sociálních bytů přiměřený počtu obyvatel obce. Úsvit přímé demokracie se domnívá, že by obce měly vytvářet fond sociálního bydlení (výstavbou či koupí) a měly by být příjemce sociálních dávek. Podle hnutí Změna mají být obce garantem realizace sociálního bydlení za předpokladu finanční garance investičních i provozních nákladů ze strany státu tak, aby nebyly tímto způsobem ponižovány obecní rozpočty. Roli obcí v oblasti zajišťování sociálního bydlení vůbec nezmiňuje ODS. Otázka 6: Jak by se podle Vás měl řešit problém s rozrůstajícím se sektorem nekvalitních, předražených ubytoven? Pouze ČSSD a Zelení nabízejí jasnou vizi řešení problémů s lichvářskými ubytovnami prostřednictvím zavádění systémů sociálního bydlení. Obě strany navrhují regulaci ubytoven; ČSSD si uvědomuje, že populistické škrty ve výdajích na dávky v bydlení dopadají na nepopulární skupiny obyvatel, stejně jako na důchodce či mladé rodiny s dětmi. Kvalita ubytoven má být kontrolována a jejich obyvatelům nabídnuto kvalitní bydlení. Zelení pak připomínají, že ubytovny už dávno neslouží pro přechodné ubytování pracovníků, ale nyní jsou přeplněné skupinami, které jsou na otevřeném bytovém trhu diskriminovány. Další strany navrhují v první části otázky k ubytovnám pouze regulaci, zastropování dávek, zavírání ubytoven, nepřemýšlejí ale vůbec, co s jejich obyvateli. Například ODS navrhuje, že zastropuje poplatek za jedno lůžko na ubytovně 1000 Kč / měsíc, což je nerealistické. Jedná se o nerealistickou populistickou rétoriku: náklady na pomoc lidem, kteří by se následkem takového opatření dostali na ulici, by byly mnohonásobně vyšší. Velkým překvapením je pozice strany SPOZ a KSČM v otázce ubytoven: tyto dvě strany by je totiž vůbec nijak neregulovaly. SPOZ navrhuje, že obyvatelé ubytoven si přece mohou dojít do poraden, které bezplatně fungují po celé ČR. 8

9 Otázka 7: Kam by podle vás měli jít lidé žijící na ubytovnách, volá li se po regulaci ubytoven a omezení výplaty doplatku na bydlení lidem žijícím v ubytovnách? Otázka, jak dále přistupovat k faktu, že na předražených ubytovnách bydlí stále rostoucí počet lidí, je stranami reflektována zejména dvěma způsoby: navrhují jednak regulaci dávek na bydlení a jednak ustavení systému sociálního bydlení. Povětšinou potom systému, který by v různé míře těžil ze spolupráce se sociálními službami. Jasné poselství ve vztahu k problematice ubytoven vysílá Změna s poukazem na prioritu, aby se lidé z ubytoven nedostali do ještě horší situace. Promyšlený systém by měl umožnit rozptýlení obyvatel ubytoven mimo podobná zařízení, bohužel se však nedozvídáme základní parametry takového systému. ČSSD přichází v této otázce se zajímavou paralelou s regulací cen u pobytových sociálních zařízení. Takto se vyrovnává s otázkou předraženosti ubytoven, ale ne s kvalitou služeb, jež klientům tato zařízení poskytují. Podle Platformy pro sociální bydlení je přitom předraženost ubytoven jen jedním z celé řady důvodů proč je třeba se zabývat regulací tohoto substandardního segmentu služeb a urychleně nabídnout lidem vyloučeným z bydlení alternativu v podobě standardního nájemního bydlení. Hlavu vzhůru je zásadně proti regulaci, navrhuje důslednou adresnost dávek na bydlení. O kvalitě poskytovaných služeb strana podobně jako ostatní mlčí, otázka se tedy zužuje na aspekt ceny. Úsvit by lidem ze současných ubytoven umožnil přestěhovat se do sociálních bytů nebo městských ubytoven, kde by žili pod dohledem zdravotníků a hygieniků. Dohled a pomoc potřebují podle strany z důvodu nízkých mentálních schopností. Jinou možnost v odpovědi nepřipouští, přestože jsou často veřejně zmiňovány i důvody jako diskriminace či nízké příjmy domácností. TOP 09 by se chtěla zaměřit na důsledné mapování nároku na dávky na bydlení a jejich srovnání s místně obvyklým nájemným. Podobně i SPOZ by se zaměřila na důslednou kontrolu dávek na bydlení bez odkazu k jiným aspektům existence ubytoven. ODS se rovněž pohybuje v podobné argumentaci s dodatkem působit na současné obyvatele výchovně. Strana zelených potom sází na reintegrační programy, jež by umožnili lidem přechod do nájemních forem bydlení. Odkazuje zároveň na některé sociální služby, dále ale nespecifikuje. Otázka 8: Jak může stát regulovat rezidenční segregaci? Jaká konkrétní řešení navrhuje Vaše strana? Rezidenční segregace jako problém současnosti a dost možná i nezamýšlený důsledek některých koncepcí sociálního bydlení je zásadní otázkou pro ČSSD a Strana zelených. Sociální demokraté navrhují přesněji cílit státní podpory výstavby a rekonstrukcí bytových domů v kombinaci s využíváním územního plánování na úrovni krajů a obcí. Zároveň navrhují zpružnit kategorii sociálního bydlení tak, aby bylo možné označovat sociálními byty jednotky podle aktuálních potřeb. Strana zelených plánuje využít současného bytového fondu, který zůstal v majetku obcí v kombinaci 9

10 s prostupným modelem bydlení u lidí, kteří ztratili základní návyky, kteří to jsou a jak se poznají, však SZ nedoplnila. ODS chce své návrhy směřovat na vyváženost podpory ve smyslu integrovaného bydlení, v sousedství by se nacházely byty různého určení, aby se předcházelo koncentraci bydlení pro lidi s jednostranným handicapem. Zároveň je pro stranu rezidenční segregace otázkou důkladného uplatňování represe v sousedstvích, kde lidé nedodržují pravidla soužití. Je však třeba dodat, že problematiku těchto lokalit vůbec nerozvádí. TOP 09 vnímá rezidenční segregaci jako přirozený jev. Jako takový jej podle strany musíme přijímat. Odkazem na přirozenost však zůstává zahalen postoj strany k celkem aktuálnímu problému mnoha měst ČR. Změna chce rezidenční segregaci řešit ve spolupráci s romskými elitami a vyvažováním mezi preventivními a represivními opatřeními. Návrhů z oblasti bytových politik se však strana nevěnuje. Podobně také SPOZ se věnuje prioritně tématu sociálních a ne bytových politik. Nejhorší odpovědi Nakonec jsme ještě vybrali několik odpovědí, které nás nejvíce překvapily. TOP 09 považuje rezidenční segregaci za přirozený jev, něco, co se asi řídí zákony, na které nikdo z nás nemůže mít vliv, dokonce ani stát, územní plánování, urbanismus, bytová politika, stavební úřady. Ve svém pohledu je TOP 09 osamocená. Další smutnou perličkou byl výrok Jiřího Janečka ze strany Hlavu vzhůru, který očividně hraje na nejnižší pudy svých potenciálních voličů. Podle něj je sociální bydlení hloupost, musí jen vzniknout zařízení, na okraji měst, do kterých budou vytlačováni bezdomovci, kteří si vybrali tento styl života dobrovolně a ohrožují řádné občany ČR. Toto zařízení by poskytovalo jen základní životní potřeby. Vedle tohoto fašistického návrhu působí tvrzení o přirozenosti segregace ještě hůře. Segregace do třetice: respondenti hnutí Úsvit nevěděli, co rezidenční segregace znamená, a tak napsali, že by ji řešili výukou českého jazyka, abychom si všichni lépe rozuměli. Tyto příklady jsou však spíše okrajové, co nás tíží je, že politika zásluhovosti a pohled na bydlení jako na něco, co si člověk musí zasloužit, stále pronikají i do návrhů na politiky sociálního bydlení. Některé politické strany sice sociální bydlení dělat chtějí, ale pouze pro vybrané, populární skupiny. Do svých návrhů projektují moralizující soudy a sociální bydlení je pro ně spíše arénou pro vyvolávání morální paniky, či vození se na populistické vlně, namísto toho, aby jej braly jako věcný problém sociální politiky. Slavný výrok kdo nepracuje, ať nejí, se zde dostává do podoby, kdo nepracuje, ať nebydlí. Platforma naopak poučena dlouholetou prací s lidmi bez domova a ohroženými ztrátou bydlení tvrdí, že bydlení je základní potřebou, která má být zajištěna, aby daná domácnost vůbec mohla začít pracovat na řešení dalších potíží, s nimiž se potýká. Po lidech bez domova se chce, aby se začleňovali, ale nedává se jim pro začlenění příležitost. Bydlení je základním lidským právem a nutností pro participaci ve společnosti. 10