Studie na záchranu a rehabilitaci. hradní zříceniny Zlenice. a jejího přírodního prostředí

Transkript

1 Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí

2

3 Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí Kolektiv autorů: Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc Ing. Jan Vinař Ing. Michal Červenka Mgr. Soňa Černocká

4 Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí

5 Obsah: 1) Úvod Úvodní slovo Zásady památkové péče o torzální architekturu ) Shrnutí dosavadního archeologického výzkumu Archeologické aktivity do roku Výzkum v roce Výzkum v roce Výzkum v roce Výzkum v roce Akce v letech Výzkum v roce Výzkum v roce Výzkum v roce Výzkum v roce Výzkum v roce ) Komplexní dokumentace historického i současného stavu Zaměření hradního areálu Situace a řezy terénem Historická ikonografi e a plány Popis hradu Celková situace Prostor před čelem předhradí Prvý příkop Předhradí Druhý přík op Jádro

6 Čelo jádra s první branou Velká věž Jihovýchodní křídlo Severovýchodní křídlo Nádvoří jádra Druhá brána jádra Severozápadní křídlo Parkány jádra Třetí příkop Plocha před třetím příkopem Podoba hradu a jeho stavební vývoj Geologický průzkum Geologická charakteristika lokality Založení hradu Dendrologický průzkum Celkový stav, charakter poruch a jejich příčiny Koncepce řešení Restaurátorské práce Koncepce restaurátorských prací Omítky Dřevěné prvky Prvky z tesaného kamene ) Koncepce konzervace, opravy a rehabilitace hradního areálu Význam a využití programu regenerace, konzervace a rehabilitace památkového areálu pro rozvoj občanských aktivit regionu Stavební a statický stav dochovaných konstrukcí, havarijní stavy Současný stav Koncepce řešení Zeleň v hradním areálu Současný stav Koncepce řešení Zastřešení, případně jiné formy zajištění korun zdiva proti povětrnostním vlivům Přístupové cesty a komunikace Současný stav Koncepce řešení Prezentace hradu a jeho dílčích částí Návštěvnický provoz a zajištění bezpečnosti Program údržby Společensko-didaktická funkce ) Studie využití a provozu hradního areálu Koncepce a metoda opravy Zeleň Návštěvnický provoz Cesty v prostoru zříceniny Vybavení hradního areálu Informační tabule Přístřešek

7 6) Dílčí projekty konzervace, opravy a rehabilitace Zastřešení a statické zajištění brány jádra hradu [1999] Výchozí stav v roce Koncepce opravy Návrh statického zajištění zdiva Návrh zastřešení brány Návrh dřevěné vyhlídky v podobě konstrukce zpevňující zachovalé torzo první brány jádra hradu [2005] Výchozí stav v roce Návrh dřevěné konstrukce Návrh dřevěné lávky zpřístupňující jádro hradu [ ] Zhodnocení staveniště Urbanistické a architektonické řešení stavby Technické řešení ) Shrnutí závěrečná zpráva Zhodnocení hradu v kontextu české hradní architektury Hodnotné detaily a prvky Literatura ) Priority a doporučení následné péče o památku Architektonické, urbanistické a památkové závady Doporučení pro další zacházení s hradem

8 Úvodní slovo Vážení čtenáři, publikace, kterou jste právě otevřeli, je nepochybně nejúplnějším dokumentem vypovídajícím o historii a současnosti unikátní středověké památky, zříceniny hradu Zlenice lidově též zvaného Hláska. Společně s přehledně a komplexně zpracovanou historií hradu Vám umožní seznámit se i s děním, které se v hradním areálu odehrává posledních patnáct let. Prvotní myšlenka záchrany zříceniny hradu Zlenice se zrodila roku 1995 a díky nadšeneckému zápalu si brzy získala četné příznivce, což umožnilo téměř okamžité zahájení celé řady prací, jejichž budete na následujících stránkách svědky. Chuť a touha pomoci časem a neúctou těžce zkoušené památce se v tomto případě potkala s intenzivním zájmem odborné veřejnosti, která nad jednotlivými akcemi vedoucími k ochraně památky převzala dlouhodobý dohled. Vedle prací úklidových, konzervačních a restaurátorských byl v uplynulých letech hrad Zlenice též předmětem archeologického výzkumu, který umožnil důkladnější seznámení se s jeho osudy i způsobem života jeho původních obyvatel. Věřme, že toto skromné svědectví o plodné koalici ryzího nadšení a hluboké erudice povede k mnoha dalším neméně úspěšným projektům, založeným na dobrovolnickém odhodlání a vůli pomoci zachovat jedinečné kulturní dědictví naší země. 8 STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

9 Zásady památkové péče o torzální architekturu Hrad Zlenice patří mezi zříceniny, u kterých jsou zachována jen torza některých zdí a jen ojediněle i torza budov. Zcela zmizely dřevěné konstrukce, některé klenby jsou zachovány pod mohutnými sutěmi. Přesto má hrad kromě romantického kouzla, kterému podléhá většina jeho návštěvníků, nezanedbatelnou vypovídací hodnotu pro ty, kteří ji dokážou rozpoznat. Zatímco tomu, kdo hledá na hradech romantiku, postupné chátrání tolik nevadí, jiný názor má návštěvník poučený, kterému mnoho informací může poskytnout i zdánlivě bezvýznamný detail. Protože zub času na zříceninách neúprosně hlodá a člověk svou činností přispívá k jejich zkáze možná ještě víc, má smysl snažit se zachránit to, co ještě zůstalo. Smysl má zejména dokumentovat současný stav a snažit se alespoň zpomalit zánik. Proto je třeba ocenit snahu těch, kterým zánik významných dokladů minulosti není lhostejný. Je však třeba si uvědomit, že při této činnosti nestačí jen dobrá vůle, nezbytnou podmínkou je odborný přístup. Tak jako není možné, aby vzácný rukopis nebo obraz opravoval nadšený amatér, ani u architektonických památek nelze připustit nekvalifi kovaný zásah. Sdružení pro ochranu kulturního dědictví Zlenice postupuje ve své činnosti v souladu se zákony i s odbornou praxí, její činnost může účinně napomoci tam, kde stát nestačí zajistit všechny zájmy péče o památky. Již v roce 1996 byla stanovena koncepce konzervace hradu a byly dohodnuty její zásady. Hlavní zásadou je, že veškerá stavební činnost se provádí pouze na základě schválené dokumentace a provedené práce jsou přebírány zúčastněnými odborníky a orgány státní památkové péče. Dílčí projekty vycházejí z dohodnuté koncepce, jejich rozsah se volí tak, aby odpovídaly možnostem investora. Cílem konzervace hradu je zajistit stabilitu staticky narušených částí zdiva, zpevnit zdivo tam, kde je ohroženo samovolným rozpadem, zajistit přirozené odvodnění všech částí areálu hradu, zabezpečit ochranu zdiva před účinkem povětrnosti a vegetace a vytvořit podmínky pro bezpečný přístup návštěvníků. Navrhované konzervační zásahy vycházejí z těchto principů: Jsou opravovány vždy jen ty konstrukce, které jsou v havarijním stavu. Přednostně jsou užívány autentické technologie nebo technologie, které jsou autentickým blízké. Zdivo je doplňováno jen tam, kde je to technicky nezbytné (pro ochranu zachovalé části nebo pro zajištění její statické funkce). V těchto případech musí dozdívka vycházet z bezpečně zjištěného autentického stavu. Pokud autentický stav není poznatelný, odliší se to v provedení dozdívky. Spáruje se pouze zdivo, které má maltu narušenou do hloubky, původní spárování se zachovává. Archeologické výkopy jsou prováděny pouze v nutných případech a pod odborným dozorem. Doplňkové konstrukce (cesty, zábradlí, zábrany, případné střechy) jsou provedeny tak, aby nenarušovaly současný charakter hradu. Jejich smyslem je pouze účelový charakter, není uplatňována snaha o reminiscenci historických konstrukcí. Vegetace je upravována v místech, kde narušuje zdivo, přirozený vegetační pokryv zdiva je zachován. U všech zásahů se věnuje pozornost odvedení vody, která proniká násypy a zdivem. ÚVOD ZÁSADY PAMÁTKOVÉ PÉČE O TORZÁLNÍ ARCHITEKTURU 9

10 Shrnutí dosavadního archeologického výzkumu Přehled archeologického výzkumu v letech Archeologické aktivity do roku 1998 V letech hrad v rámci systematického průzkumu hradišť, tvrzí, tvrzišť a hradů na okrese Benešov navštívili pracovníci AÚ ČSAV Praha Josef Kabát a Karel Slepička (Anonym 1968; Kabát Slepička 1972). Hrad na okrese Benešov neleží a jeho zařazení do tohoto okresu oběma autory bylo výsledkem chybného ztotožnění zříceniny s katastrálním územím stejnojmenné obce na protilehlém břehu řeky. Při této příležitosti pořízená fotografi e byla ve Fotoarchivu ARÚ uložena pod chybným k. ú. Zlenice. V roce 1969 na západním svahu pod hradem sebral několik střepů a kostí V. Volenec (Vencl 1972; Durdík Chotěbor 1972). Nálezy byly předány autorovi, pro úmrtí nálezce však již nebylo možné místo nálezu revidovat. Povrchový průzkum hradu spojený se sběry archeologického materiálu počátkem 70. let autora a P. Chotěbora byl dokončen a publikován v roce 1972 (Durdík 1972; Durdík Durdík 1972; Durdík Chotěbor 1972; Durdík 1975). 10 STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

11 V roce 1983 bylo zjištěno rozsáhlé nezákonné a neodborné narušení na severní straně jádra v prostoru prvého nádvoří v hraně nad potokem, které dosahovalo plochy cca 5 m 2 a hloubky 1 m (Durdík 1985). Narušitel na místě zanechal stovky keramických zlomků, zcizil zřejmě pouze výjimečně kvalitní nálezy. Památkový referát ARÚ ČSAV podnikl kroky k zajištění památkové ochrany hradu. V roce 1990 získal P. Hejzlar na jihozápadní stráni po jádrem hradu sběrem soubor archeologických nálezů, který pak zpracoval V. Kašpar (1992 a; 1992 b). V roce 1993 získal J. Rendek sběrem na severním severozápadním svahu pod hradem malý soubor keramických zlomků, který je uložen v Národním muzeu (Brych 1997). V roce 1994 bylo zjištěno další závažné narušení hradu neodbornými výkopy (Durdík 1997 a). V severozápadním křídle byl proveden výkop do hloubky cca 2 m v prostoru průchodu v příčné zdi. Dále bylo konstatováno několik čerstvých narušení v severozápadním svahu pod přední částí jádra. Jak ukázala revize stavu v následujícím roce (Durdík 1997 b), nepodařilo se tyto zničující aktivity zastavit. Naopak byl proveden obrovský (plocha cca 18 m 2, hloubka 3,5 m) výkop v zadní části jádra, kterým byl obnažen i k parkánové hradbě přistavěný pilíř. Narušitel zřejmě vybíral pouze nejkvalitnější nálezy, protože na místě zanechal několik desítek kg velmi kvalitního archeologického materiálu. Ten byl postupně rozchvacován návštěvníky hradu, zbývajících několik desítek kg pak odnesli z autorova popudu jeho tehdejší mladí spolupracovníci M. Kovář a P. Vařeka a zbytek byl sesbírán při návštěvě Tehdy byla též konstatována dvě další čerstvá narušení v severozápadním svahu pod přední částí jádra, u nichž opět narušitel zanechal většinu archeologického materiálu. V letech byl stav lokality nadále sledován a probíhala jednání s tehdejší Nadací pro záchranu hradu Zlenice o další spolupráci (Durdík 1998). V roce 1998 na hradě prováděné práce nezasahovaly do terénní situace (Durdík 2000). Výzkum v roce 1999 Od roku 1999 na hradě probíhají předstihové a záchranné výzkumy v souvislosti s činností Sdružení pro ochranu kulturního dědictví Zlenice (původně Nadace pro záchranu hradu Zlenice) a v dobré spolupráci s ním. Nutnost provedení záchranného předstihového archeologického výzkumu prvé brány jádra hradu Zlenice (zkoumaná plocha označena jako sonda 1) byla vyvolána špatným statickým stavem zříceniny objektu, který hrozil rozsáhlou destrukcí. Z tohoto důvodu byla započata opatření k jeho statickému zajištění, komplikovaná špatným stavem zcela zvětralé a místy již i chybějící podložní skály. Projekce i provedení statických zásahů si vyžádaly odstranění historického nadloží v interiéru brány a před jejím čelem, aby bylo možno zajistit poškozené zdivo a místy i podezdít dnes ve vzduchu se nacházející základovou spáru. Výzkum v srpnu 1999 (Durdík Kašpar 2000 a; 2000 b; Durdík 2001; 2003 a; 2004 a; Durdík Kašpar 2004; 2005) proběhl ve spolupráci se Sdružením pro ochranu kulturního dědictví Zlenice za vedení T. Durdíka a V. Kašpara. Výzkum objasnil základové poměry torza subtilní branské věže a významnou měrou přispěl i k rekonstrukci její podoby a provozu. Věž byla od počátku vybavena evidentně provozním suterénem. Proto byla pro její stavbu do skalního podloží, které klesalo do příkopu, vysekána velká jáma. Takto vzniklý suterén (vlčí jáma) byl po celou dobu života brány udržován čistý. Tento požadavek nepochybně vyplynul z provozních důvodů. Uvedená skutečnost spolu se zjištěnou podobou torza čelní zdi umožňují rekonstruovat situaci tak, že brána byla vybavena kolébkovým padacím mostem, jehož vnitřní rameno tvořilo podlahu průjezdu. Zjištěná kubatura mazanice v destrukčních vrstvách je pak zjevně pozůstatkem horního dřevěného (roubeného či hrázděného) patra nebo polopatra. Fragment červeně malované stolní keramiky SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU 11

12 Téměř všechny zkoumané vrstvy souvisely se zánikem hradu a rozpadem jeho konstrukcí v následujících obdobích. Ze sondy 1 získaný archeologický materiál byl prvým stratifi kovaným materiálem z hradu a svým složením odpovídal před zahájením výzkumu získaným souborům. Jeho souvislost se zánikovým horizontem je jedním ze současných příspěvků k nezbytné výrazné revizi datování posázavské keramiky (výskyt vysokých, prožlabených okruží na hrubé, makroskopicky ostřené a oxidačně pálené keramice východního Pražska do doby po polovině 15. století). V souboru registrujeme i fragment luxusní červeně malované stolní keramiky a k dokladům vysoké sociální úrovně hradu náleží i ojedinělé plasticky a rytinou zdobené bronzové (?) kování, které si zaslouží další detailní pozornost. Zdobené bronzové (?) kování Výzkum v roce 2000 Výzkum v roce 2000 (Durdík Kašpar 2001 a; 2001 b; 2001 c; Durdík 2003 b), který proběhl za vedení T. Durdíka a V. Kašpara v srpnu téhož roku, navazoval na výzkum prvé brány jádra v předcházejícím roce. Dvěma sondami (č. 2 a 3) zkoumal prostor před nádvorní stranou věže. Komunikačně silně exponovaný prostor za branou dle očekávání nepřinesl situace starší než zánikový horizont hradu datovaný mezi léta Touto charakteristikou zkoumaná plocha odpovídala v předcházejícím roce zkoumané situaci v interiéru branské věže. Byl zjištěn výrazný destrukční horizont s množstvím žlutavého jílu, který je možno spojovat s mazanicovou omazávkou svrchních, roubených či hrázděných partií věže. Je možno uvažovat o tom, že šlo o podsebití či obranné polopatro. Mladší destrukční horizonty tvořené převážně velkými lomovými kameny s maltovinou již odpovídaly následnému přirozenému rozpadu věže. V komunikačním prostoru před branou byly zastiženy pouze v prohlubních ve skalním podloží slabé vrstvy životních nečistot z doby těsně předcházející či odpovídající zánikovému horizontu. Jsou nepochybně z hlediska studie chronologie keramiky širšího regionu velmi vítaným materiálem. Na jižní straně zkoumaného prostoru byla zjištěna bez použití malty vystavěná tarasní zídka. Dokládá vedení vstupní komunikace do hradního jádra severním směrem a vylučuje možnost přímé komunikace v prostoru za branou východním směrem. Výzkumem v roce 2000 byl uzavřen výzkum prvé brány jádra a získány všechny informace potřebné pro její památkovou úpravu. 12 STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

13 Výzkum v roce 2001 Výzkum v roce 2001 (Durdík Kašpar 2002 a; 2002 b; 2992 c; Durdík 2003 c; 2003 d) řešil sondou 4 především velké a mimořádně nešťastné nezákonně provedené narušení v severovýchodní části jádra, které na Zlenicích představuje nejzávažnější a nejrozsáhlejší zásah tohoto druhu do archeologických terénů. Výzkum dále pokračoval zjišťovací sondáží v prostoru zaniklé druhé (sonda 5) a třetí (sonda 6) brány jádra. Zde jeho výsledky mají posloužit k vhodnému řešení nástupu do jádra od prostoru již v letech zkoumané prvé brány. Výzkum v srpnu 2001 proběhl ve spolupráci se Sdružením pro ochranu kulturního Sonda 4, 2001 dědictví Zlenice za vedení T. Durdíka a V. Kašpara. Sonda 4 ukázala překvapivě složitý a komplikovaný stavební vývoj této části hradu. Na jeho počátku stála stavba hlavní obvodové zdi jádra (mimo plochu sondy 4) a po zřejmě nevelkém časovém odstupu následovala stavba zdi parkánové. V tělese parkánu se uložily nálezově bohaté vrstvy z doby stavby hradu na počátku 14. století a životní nečistoty. Velký násypový destrukční kužel nejspíše odpovídá stavebním úpravám nejasného charakteru v jádře a při této příležitosti vyvezené suti. Poté se opět ukládaly vrstvy životních nečistot zakončených výraznou požárovou vrstvou. Následně byl do těchto vrstev vyhlouben základový vkop pro pilíř přiložený k parkánové hradbě. Pilíř je možno nejspíše spojovat s můstkem k prevétu. Do zánikového horizontu se uložilo ještě několik velmi nálezově bohatých vrstev s materiálem 15. století a stopami ohně. Zánikový horizont opět s požářištěm odpovídá zničení hradu v prvé polovině 60. let 15. Sonda 6, 2001 věku, po němž následovaly velké destrukce zděných konstrukcí. Sonda 5 ležela téměř celou svou plochou v prostoru před čelem druhé brány jádra. Její portál se nedochoval a práh musel ležet těsně nad úrovní současného terénu. Mohou to napovídat i další skutečnosti niveleta třetí brány a poloha střílnovitého otvoru ve stěně věže. K zmíněnému portálu musela vést dřevěná přístupová konstrukce od prvé brány jádra nejspíše ukončená padacím mostem. Sonda se pohybovala v prostoru příkopu pod ním, a proto její výplň beze zbytku tvořila destrukce z doby po zániku hradu. Klesající skalní podloží neumožňovalo příliš ukládání vrstev nečistot. Přiložení zdi brány na spáru k velké věži je dokladem stavební fáze či spíše mikrofáze. Interval mezi oběma stavebními činnostmi poměry v sondě neumožnily posoudit. Poněkud překvapující je kontrast oble vyzděného odkrytého východního nároží brány s jejím dochovaným pravoúhlým západním nárožím. Sonda 6 výrazně přispěla k poznání terénních poměrů i řešení komunikačního schématu jádra hradu. Potvrdila v plném rozsahu velmi neobvyklé přizdění dvou stěn věže na spáru. Časový interval mezi oběma stavebními aktivitami nebylo možno posoudit. Sonda přinesla i důležité informace k podobě třetí brány jádra a poskytla tak základní nivelety pro řešení komunikačního schématu. V sondě byl nalezen i prvý jednoduchý tesaný architektonický prvek z hradu (Zavřel 2001). Mimořádně závažným přínosem výzkumu v roce 2001 bylo získání nálezů z počátků hradu v sondě 4, které je možno datovat na samý počátek 14. století (s možností i eventuální starší datace). Z toho vyplývá, že historickou zprávu z roku 1318 je nutno spojovat již s dnešním hradem a odpadl tak interpretační směr, který se ji snažil přičíst protilehlému Hradu u Čtyřkol (Durdík 2007), který by tak byl chápán jako prvá fáze Zlenic. V nálezovém fondu se vyskytly i kvalitní až luxusní předměty (např. zřejmě zlacená agrafa). SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU 13

14 Výzkum v roce 2002 V roce 2002 (Durdík Kašpar 2003 a; 2003 b; Durdík 2004 b) proběhl v srpnu pod vedením T. Durdíka a V. Kašpara. V jeho rámci byly vyhloubeny dvě sondy. Sonda 7 představovala řez příkopem před prvou branou jádra a byla vyhloubena v souvislosti se záměrem stavby mostku přes příkop. Poskytla velmi kvalitní stratigrafii s množstvím kvalitních archeologických nálezů. Statigrafie nevelké mocnosti postrádala výraznější historické vrstvy kamenných destrukcí. To zjevně odpovídá jejich odstranění v rámci novověkého rabování stavebního kamene ze zříceniny, které postihlo především předhradí hradu. V malé části sondy, která do jeho plochy zasahovala, současný drn nasedal již přímo na silně zvětralé skalní podloží, narušené dvěma recentními trampskými odpadními jámami. Žádná mostnice či jiná úprava nástupu na most nebyla zjištěna. V kontreskarpovém svahu do skály zasekaného příkopu vystupovalo skalní podloží prakticky až na dnešní povrch, kapsy ve skále vyplňoval lesní humus. Nade dnem příkopu byla zkoumána stratigrafie o mocnosti pouze 1,5 m. Svrchní část tvořily recentní a subrecentní destrukční vrstvy. Ve střední části převládaly mírně zjílovatělé vrstvy. Patrně souvisejí s zánikovým horizontem hradu z počátku 60. let 15. století. Jejich jílovou složku je možno klást nejspíše do souvislosti s omazy dřevěných konstrukcí prvé brány hradního jádra. Na relativně rovném dně příkopu tvořeném zvětralým skalním podložím se nacházely nevýrazné vrstvy životních nečistot, které obsahovaly archaický keramický materiál, datovatelný do doby počátků hradu na přelomu 13. a 14. století. Sonda na eskarpové straně příkopu nedosáhla až čela brány. V prostoru sondy nebyly zaregistrovány žádné pozůstatky středověkého mostu přes příkop. Sonda 8 byla situována napříč přes předpokládaný severní vnitřní líc třetí brány jádra s mírným přesahem do vnitřního nádvoří hradu. Dále pokračovala přístupovým prostorem před branou až k nádvorní zdi severozápadního palácového křídla, kde končila za jejím vnitřním lícem. Nepřinesla předpokládanou jednoduchou situaci s druhou špaletou třetí brány, nýbrž složitou stratigrafi i dokládající komplikovaný vývoj zkoumaného prostoru. Pod vrstvou výrazných destrukčních kamenitých sutí recentního stáří byl zachycen vnější a vnitřní líc i koruna nádvorní zdi severovýchodního palácového křídla. Velmi zajímavým zjištěním byla vrstva přemístěného geologického podloží, která tvořila mladší povrchovou úpravu komunikačního prostoru ve zkoumané části nádvoří. Na této vrstvě se uložila statigrafi e vypálených vrstev související zřejmě se zánikem hradu počátkem 60. let 15. století a tenká vrstva životních nečistot. Obě uvedené vrstvy přiléhaly k odkrytému bloku zdiva. Šlo o základy pilíře provedené z hrubě opracovaného zvětralého pilíře, který nejspíše souvisel s vzhledem k malému rozsahu zkoumaného prostoru ne zcela jasnou nadzemní konstrukcí (např. ochoz či peron). Pilíř byl na spáru přizděn k nádvornímu lící již zmíněné stěny palácového křídla. K jeho předzákladu přiléhal kaktovitý stavební horizont, překrývající starší vrstvy životních nečistot. Pod ně zabíhala maltovinová vrstva související s výstavbou severozápadního palácového křídla (zabíhala k úrovni jeho předzákladu). Následovala složitá stratigrafie drobných i výraznějších vrstev klesajících severozápadním směrem podle sklonu geologického podloží. Vyplňovaly trojúhelníkovou kapsu mezi vnějším lícem obvodového zdiva severozápadního paláce a klesajícím skalním povrchem. Vrstvy přerušoval výrazný základový vkop pro nádvorní zeď severozápadního palácového křídla. V místě lomu skalního podloží byl zachycen nevýrazný příčný taras tvořený jednou řadou kamenů. Na skalním povrchu nebyl zachycen žádný pozůstatek severního líce třetí brány. S největší pravděpodobností zde došlo v průběhu existence hradu k přeřešení komunikačního schématu jádra a zániku třetí brány. S tím bylo spojeno úplné odstranění její severní špalety a tento zásah postihl situaci až do geologického podloží. Výzkum v roce 2002 defi nitivně potvrdil počátky hradu v době přelomu 13. a 14. století. Získal zásadní poznatky pro poznání komplikovaného stavebního vývoje hradu i hradní každodennosti. Sonda 8, STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

15 Akce v letech V roce 2003 na hradě žádné terénní aktivity neproběhly. V roce 2004 byly pouze provedeny revize stavu lokality, který byl shledán setrvalým (Durdík 2007 b). Sondy 9, 10 A, 11, 12, 2005 Výzkum v roce 2005 I výzkumná sezona 2005 (Durdík Hložek Kašpar 2006 a; 2006 b; Durdík 2008 b), která byla realizována ve dnech , probíhala v souvislosti s památkovými úpravami. Celkem byly v roce 2005 vyhloubeny 4 sondy. Dvě z nich (sonda 9 a 10) souvisely s již v dřívějších letech rozpracovanou situací v okolí prvé brány jádra. Zjišťovací výzkum prostoru zaniklé věžice na severozápadní straně hradního jádra (sonda 12) byl vyvolán jejím havarijním stavem a zjišťovací sondáž v rozměrné budově na jihovýchodní straně předhradí (sonda 11) potřebou ověřit terénní poměry v této části hradu v souvislosti s dalším provozem a prezentací. Sonda 9 představovala dokončení řezu čelním příkopem jádra. Odkryla jeho skalnatý eskarpový svah a jeho styk s rovným dnem. Zkoumaná statigrafi e byla organickým pokračováním poměrů zkoumaných v předcházejících sezonách sondami 7 a 1. Ani v sondě 9 se nepodařilo zachytit žádné pozůstatky kotvení konstrukcí mostu přes příkop. Z vrstev jeho výplně byly získány kvalitní vzorky hradního inventáře. Sonda 10 ve své části A (a v podstatě i v z bezpečnostních důvodů nedobrané části B) ukázala, že skalní podloží za prvou branou jádra příliš nestoupalo a potvrdila tak představu, že před druhou branou, částečně zkoumanou v minulých sezonách sondou 5, musela existovat nástupní rampa. S její existencí, respektive stavbou, by mohly souviset v části A na skalním povrchu zjištěné stopy malty. Zmíněná rampa však nejspíše ležela mimo plochu sondy severozápadnějším směrem tak, aby její osa byla kolmá na čelo druhé brány. Hrubá destrukce s většími bloky zdiva, která v sondě tvořila většinou zkoumané statigrafi e, nepochybně pochází z destruovaných částí velké věže, s níž je též nutno spojovat nalezené tesané prvky. V případě sondy 11 bylo zjištěno, že dochované relikty severovýchodní části jihovýchodní budovy předhradí příslušejí jedinému stavebnímu řešení. Zmíněná část budovy byla podélným dvoutraktem, přičemž užší nádvorní místnost, snad chodbovitého charakteru, byla situována podstatně výše, zatímco místnost jihovýchodní, nepochybně v důsledku přirozené geomorfologické situace, měla podlahu situovánu podstatně níže. Ve vztahu k niveletě nádvoří tak měla charakter sklepa. Způsob jeho zastropení není prozatím možné stanovit. Specifi cká kamenná destrukce, která by indikovala zřícenou klenbu, nebyla nalezena. Tato skutečnost však může být způsobena důsledným rozebíráním zástavby předhradí na stavební materiál v novověku. Enormně malá kubatura destrukce zřícených SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU 15

16 nadzemních konstrukcí charakterizuje plochu předhradí a druhého příkopu obecně. Pro existenci dřevěného stropu však spolehlivější doklady také prozatím chybí. Mezitraktová zeď budovy, v níž by pak mohly být založeny kapsy stropních trámů, případně náběh klenby, je, až na pouze místy dochovanou základovou řádku, zcela rozebrána. Pro možnou existenci dřevohlinitých (snad hrázděných) konstrukcí na úrovni prvního patra by mohla hovořit vrstva jílu zachycená na vnitřní i vnější straně nádvorní zdi budovy. Ze sondy byla získána nevelká kolekce keramiky a železných artefaktů. Kromě jednoho zlomku podkovy můžeme ostatní kovové nálezy zařadit do skupiny stavebních želez. Z funkčního hlediska se jedná, minimálně v prostoru sondy, o dvojtraktový, částečně podsklepený, spíše polyfunkční hospodářský objekt s významnou skladovací funkcí. Na základě kolekce keramiky získané sondáží je možné vznik budovy a stejně tak i starší fázi obvodové hradby předhradí datovat do první poloviny 14. století. Rozsahem prozatím nevelká, doposud první sondáž v prostoru předhradí hradu Zlenice prokázala založení areálu předhradí již v době vzniku hradu. Otázky další uvažované zástavby a vybavení předhradí jsou v možnostech dalšího archeologického výzkumu. Značná překvapení přinesla zjištění v sondě 12. Nebyla zde očekávána zjištěná bohatá a početné kvalitní nálezy obsahující stratigrafi e. Všechny zkoumané vrstvy vznikly až po stavbě zdi s věžicí a mají buď charakter svahoviny, respektive otevřeného povrchu svahu, nebo destrukcí či vrstev vyplaveného materiálu. V této souvislosti je zajímavým zjištěním velký obsah jílovité a písčité složky v podstatné části vrstev, který by mohl být stopou zaniklých dřevěných konstrukcí. Větší počet otázek otevírají početné změny sklonů vrstev a zejména existence vrstev v podstatě rovných tam, kde by teoreticky měl být spíše příkrý svah. Směr úvah k vysvětlení těchto skutečností je v podstatě dvojí. Prvý pracuje s nepochybně spíše dramatickým přirozeným povrchem skalního podloží, který je již jen v plochou malém rozsahu sondy nesporný, jehož vystupující části mohly působit jako opora pro vznik zjištěného reliéfu. Druhý směr úvah předpokládá umělou bariéru, kterou by analogicky k protilehlé straně areálu musela být parkánová hradba. Po celé délce severozápadní strany hradního areálu se však nedochovaly ani žádné pozůstatky, ani stopy takovéto konstrukce. Silný přirozený sklon svahu se však zdá činit existenci takovéto konstrukce velmi nepravděpodobnou. Zjištěný tvar věžice je v kontextu české hradní architektury značně neobvyklý. Její poloha spíše ukazuje, že důvod jejího vzniku nejspíše nebyl primárně obranný, neboť je situována na nejhůře přístupné straně hradního jádra nad nejprudším svahem. Musela tedy být buď méně pravděpodobně podnoží pod nějakou neznámou nástavbu, nebo spíše statickým zpevněním obvodové zdi hradu v základově komplikovaných poměrech, tedy v podstatě velmi neobvykle řešeným opěrákem nejspíše v místě nějaké poruchy či jiného problému v skalním podloží. Směr úvah tímto směrem silně podporuje fakt, že navazující obvodová zeď je nejsilnějším doposud na hradě známým zdivem a byla (včetně věžice) hojně a hustě proložena mohutnými trámy kleštin. Výzkum v roce 2006 Výzkum v roce 2006 (Durdík Hložek Kašpar 2007 a; 2007 b; 2007 c) navazoval ze značné části objemu na práce v předcházejících letech. V tomto roce byla vyhloubena v úplnosti jediná sonda (číslo 13), která odkryla zaniklou bránu do předhradí. V jejím případě byl na základě výsledků povrchového průzkumu předpoklad, že historické nadloží zde je velmi slabé a mohlo by včetně pozůstatků konstrukcí brány být postiženo či zaniknout při početnějších průjezdech mechanizace, která bude muset minimálně do hradního areálu navážet materiál v souvislosti se stavbou mostu přes čelní příkop jádra. Při velké věži v prostoru za druhou branou jádra byl zahájen výkop sondy 14, který však musel být v podstatě ve fázi snímání subrecentních nečistot z provozních důvodů zastaven. Výzkum, konaný v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady záchrana pramenů, proběhl ve dnech Předstihový záchranný výzkum brány předhradí (sonda 13) potvrdil malou mocnost a velkou zranitelnost archeologické situace v prostou brány (zejména jejího průjezdu). Intenzivnějším provozem techniky v rámci plánovaných památkových úprav by byla nepochybně minimálně postižena, ze značné části pak nejspíše zničena. Výzkumem se tak podařilo zachránit závažné informace, které významnou měrou rozšiřují vědomosti o hradu. 16 STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

17 Sonda 13, 2006 Velmi dobře je možno rekonstruovat podobu brány předhradí. Bránu tvořila rozložitá, dovnitř otevřená stavba, snad věžovitého charakteru. Navenek se otevírala jediným portálem, do nádvoří se plochostropý (žádné stopy destrukce kleneb nebyly zaznamenány) průjezd otevíral plným profi lem. Vzhledem k malé síle stěn neobsahoval průjezd žádná sedile a pod. Portál se uzavíral vraty, jejichž čep (či čepy) byly na spodní straně osazeny do ložisek současně se stavbou brány osazeného trámu. Zda bylo zděné i prvé patro, vzhledem k zániku většiny destrukčních vrstev, nevíme. Nepochybně však poslední úroveň (ať se již jednalo o prvé či o druhé patro) byla dřevěná (dokládá to nalezená vrstva 8 spojovatelná s omazy dřevěných konstrukcí). Prostoru, která zde existovala, vytápěla kamna z kachlů s pravoúhlým ústím, jejichž zbytky byly v destrukci nalezeny. Krytina byla nejspíše šindelová, hřebů šindeláků však bylo nalezenou pouze malé množství (což však s ohledem na sbírání železa a rozebírání destrukce a konstrukcí hradu na stavební materiál nepřekvapuje). Před branou existoval od počátku parkán, padacím mostem pak byla zjevně vybavena až brána v parkánové hradbě. Jak napovídá příčný žlábek před portálem brány, byla cesta procházející parkánem před branou upravována s pomocí dřeva. Brána byla vystavěna současně s čelní hradbou předhradí. Kdy se tak stalo, situace v sondě 13 neumožnily řešit. Dle očekávání se v tomto komunikačně exponovaném prostoru neudržely žádné nálezově bohatší vrstvy z doby stavby počátků života brány. Protože zde nebyly zachyceny pozůstatky žádné starší situace, je nutno předpokládat, že se tak stalo současně se vznikem předhradí. Velmi slabé zdi brány a její nikterak oslnivé obranné kvality nás zjevně odkazují do klidného průběhu 14. století. Úprava průjezdu brány evidentně vykazuje určitý vývoj. Zda se již od počátku jezdilo přímo po skalním povrchu, spolehlivěji nevíme, i když je to značně pravděpodobné. Po určité době se tento povrch vyjezdil a od kol vozů zde vznikly nepochybně nežádoucí koleje. Proto byla úroveň srovnána nepříliš mocnou navážkou a na takto vzniklý povrch byl osazen hrubý štět, který pouze v prostoru při portálu obsahoval i velké kameny. V archeologické situaci byly zjištěny stopy ostřelování brány při obležení hradu vojsky Jiřího Poděbradského. Nalezena byla kamenná praková koule, kamenná dělostřelecká koule rozbitá nárazem, hroty střel do kuše, nárazem deformovaná olověná střela do hákovnice, hroty střel z kuše a šipka z lukostřeleckého zápalného šípu. Přes užití zápalného střeliva však brána v průběhu bojů o hrad zjevně nevyhořela, uhlíky se v nálezové situaci nevyskytovaly v množství a koncentraci, která by odpovídala požáru stavby. Nálezová situace též nepřinesla zcela jednoznačné stopy záměrného boření brány po dobytí hradu. Pokud bychom takové chtěli hledat, mohli bychom nejvýše uvažovat o zničení spodní části JV ostění brány, které však samo o sobě k destrukci portálu zřejmě nevedlo. Malá síla zdiva brány však zřejmě při jejím eventuálním záměrném boření nevyžadovala podkopávání líců. SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU 17

18 1, 2 olověné válcové střely do hákovnic, 3 zápalná lukostřelecká šipka, 4, 5 hroty střel do kuše, 6 kamenná dělová koule, 7 kamenná praková koule. (kresba L. Raslová) Výzkum v roce 2007 I výzkum v roce 2007 (Durdík Hložek Kašpar 2008 a; 2008 b) navázal na práce proběhnuvší v předcházejících letech a stejně jako ony proběhl v souvislosti s památkovými úpravami. Práce v srpnu 2007 proběhly v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady záchrana pramenů zejména v souvislosti s plánovanou stavbou přístupového mostu přes čelní příkop jádra. Předmětem výzkumu byl vstup do předhradí, respektive prostor před hlavní bránou (sonda 16), zkoumanou v loňském roce. Situace zde byla akutně ohrožena očekávaným provozem mechanizace v souvislosti s výše uvedenou stavbou. Druhou zkoumanou plochou byla severozápadní strana předhradí. Druhá sonda (číslo 15) byla vyhloubena kolmo na severozápadní hranu předhradí za účelem zjištění průběhu fortifikace a mocnosti a podoby historického nadloží. V druhém případě šlo o nezbytnost v souvislosti s možným využitím plochy v rámci předpokládaných památkových prací. Kromě obou zmíněných sond byla ještě po odstranění stromů provedena dokumentace koruny jihovýchodní stěny brány v sondě 13 z roku V případě sondy 13 byl rektifi kován půdorys brány a dokončena dokumentace jejího zdiva. Sonda 15 přinesla zásadně důležité poznatky o vývoji reliéfu i využití severozápadní strany předhradí. Bylo potvrzeno, že i tato strana byla opevněna zděnou hradbou se značně slabým zdivem (jeho síla je pouze 90 cm). Aby bylo možno vytvořit rovnou plochu předhradí, byla tato hradba založena již v původním svahu, jehož povrch byl při stavbě kontaminován, a tak zpevněn maltou. Více jak pětimetrový prostor mezi hradbou a do rovna zasekaným skalním podložím pak musel být dosypán. Tato kapsa z doby stavby hradu nebyla, bohužel, nálezově příliš bohatá, ale přesto přináší zásadní informace jak pro možnosti datace vzniku předhradí, tak pro studium lokální sekvence keramiky. V profilu B bylo zachyceno schodovité zahloubení do skalního podloží, překryté pak horní částí vrstev zásypu kapsy. Nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o pozůstatek úpravy pro nějakou stavbu při obvodu předhradí. Tento směr 18 STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

19 úvah však silně zpochybňuje fakt, že v protilehlém profilu D žádnou analogickou situaci neregistrujeme. S uvažovanou stavbou by eventuálně mohla souviset i zjištěná maltová vrstva (která by tak byla podlahovou úpravou zapadající do neulehlé kapsy). Po vyplnění kapsy byla podél hradby postavena budova nejspíše lehčí konstrukce. Z její nádvorní stěny se dochovala jediná vrstva kamenů, které nebyly pojeny maltou. Může jít o základovou úpravu pod roubenou stěnu. I tato představa nutně zůstává hypotézou, poněkud zpochybnitelnou značnou šíří zmíněné vrstvy kamenů (90 cm). Spíše by mohlo jít o nejspodnější řádku zdi stavené na hliněné pojivo. Vrstvy, které by příslušely době života této stavby (např. podlahová úroveň) se již in situ nedochovaly. Sonda 15, 2007 V prostoru mimo kapsu je historické nadloží velmi slabé (cca 15 cm). Odpovídá to dosavadním zjištěním představám a potvrzuje předpoklad, že archeologické situace zde je velmi zranitelná. Na to je nutno brát ohled při všech dalších pracích na hradě. Nálezový materiál ze sondy umožňuje ve shodě s obecnými představami předpokládat hospodářské a provozní využití prostoru. V sondě 16 předstihový záchranný výzkum opět potvrdil malou mocnost a velkou zranitelnost archeologické situace v prostou vstupu do předhradí. Intenzivnějším provozem techniky v rámci plánovaných památkových úprav by byla nepochybně minimálně postižena, ze značné části pak nejspíše zničena. Výzkumem se tak podařilo zachránit závažné informace, které významnou měrou rozšiřují vědomosti o hradu. Zmíněná charakteristika platí i přes to, že téměř celé historické nadloží zde již bylo zničeno a ze středověkého zvrstvení se zde dochoval pouze malý fragment se zbytkem dlažby v prostoru komunikace. Parkánová hradba s branským portálem ve zkoumané ploše zcela zmizela a nezbyly po ní ani stopy v podobě malty na skalním povrchu (ten byl nepochybně po zániku hradby vystavěn přímé erozi). Nicméně úprava skalního povrchu v prostoru parkánu (pro cestu a mimo cestu) umožňuje určit jeho šíři. Konec této úpravy zároveň dokládá polohu vnitřního líce parkánové hradby, vnější pak koresponduje s eskarpovou hranou příkopu. Zmíněné pozorování je možné zjevně díky tomu, že pro založení parkánové hradby byl vysekán srovnaný základový zářez. Zda s konstrukcí či provozem brány souvisí jáma 10, není zcela jasné, i když to nelze vyloučit. Naprostá většina zkoumaných vrstev a situací je výsledkem novověké eroze, splachů a dalších zásahů. Nalezená mince dobře koresponduje s dobou zániku hradu. Výzkum v roce 2008 Výzkum v roce 2008 (Durdík Hložek 2009; v tisku) navazoval ze značné části objemu na práce v předcházejících letech. V jeho rámci byly vyhloubeny dvě sondy. Prvá zkoumala průběh projektované trasy elektrické přípojky a prostor stavby jejího sloupku v rozsahu vlastního hradního areálu, druhá pak přeťala při dělící příčce prostor jihozápadní místnosti interiér jihovýchodní budovy předhradí. Výzkum probíhal v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady záchrana pramenů ve dnech za vedení autora tohoto elaborátu a Josefa Hložka z KAR FF ZČU Plzeň. Sonda 17 přinesla zásadně důležité a překvapivé poznatky o komplikovanějším vývoji jihovýchodní budovy předhradí. V severovýchodní straně sondy byl zachycen průběh líce její příčky, která je však výsledkem složitějšího stavebního vývoje. Jak ukázal rozsah zjištěného původního zahloubení interiéru severovýchodní části budovy do skalního podloží, předstupující před odkrytou příčku, měla příčka ležet (či v lehčí konstrukci původně ležela) poněkud severozápadněji od dnešního průběhu. Z dochované zděné příčky nejprve vznikla její krátká část při vnitřním líci vnější obvodové zdi budovy. V pohledu ze sondy toto spárami vymezené zdivo působí až pilířovitým dojmem, ale jak dokládá situace zjištěna v předcházejí- SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU 19

20 Sonda 17, 2008 (detail patrno několik stavebních fází obvodového zdiva a příčky budovy) cích letech v sondě 11 v jihozápadní části budovy, jde zjevně o ukončení zesílení vnější obvodové zdi masivní přizdívkou k jejímu vnitřnímu líci. Zbytek průběhu odkrytého líce příčky vznikl až v další stavební fázi. Na jihovýchodní straně lícuje se zmíněným ukončením starší přizdívky, na straně nádvorní se přikládá ke stoupajícímu zahloubení do skalního podloží. Vnitřní líc nádvorní stěny, který byl ještě před několika málo lety zachován, v prostoru sondy zcela zanikl. Jeho poloha je však díky zjištěné hraně zahloubení interiéru do skalního podloží vcelku jasná ležel ve vzdálenosti 30 cm od dnešní hrany líců zbaveného torza zdi. Při vnitřním líci vnější zdi budovy bylo možno zkoumat kapsy z doby stavby, které ukazují, že tato zeď vznikla zjevně již v počátcích doby stavby hradu koncem 13. či na přelomu 13. a 14.století. Nálezový materiál ze sondy (např. množství zlomků podkov) umožňuje ve shodě s obecnými představami předpokládat hospodářské a provozní využití budovy. Závažné a zajímavé situace zastihl předstihový záchranný výzkum i v sondě 18, ležící v jihovýchodním ukončení čelního příkopu jádra, kde byl zde zachycen průběh jak hlavní hradby (v tomto případě uzavírající na jihovýchodní straně druhý příkop), tak ve svahu pod ní probíhající hradby parkánové. Obě na maltu vystavěné hradební zdi byla nápadně slabé síla uzávěrové (v nadzemním zdivu) dosahuje 85 cm, parkánové 110 cm. Šíře parkánu mezi oběma zdmi obnášela 2,4 m. Situace v prostoru příkopu před vnitřním lícem uzávěrové zdi ukazovala, že tato zeď (minimálně s ohledem na její základový stupeň) byla stavěna až poté, co se v příkopu uložila část zvětralinovito splachových vrstev. Ty obsahovaly nálezy z doby počátků hradu koncem 13. či v době okolo přelomu 13. a 14. století, které se pak vyskytovaly i v dalších částech sondy. Dno do skály zasekaného příkopu probíhalo v podstatě rovně, jeho přechod od skalního svahu leží v prostoru parkánu. Pro stavbu parkánové zdi bylo skalní podloží na vnitřní straně upraveno zasekáním. V prostoru parkánu se podařilo zjistit maltové vrstvičky z doby stavby. Prostor příkopu před vnitřním lícem uzávěrové zdi se pak postupně zanášel splachovo zvětralinovitými vrstvami s kvalitním archeologickým materiálem. Charakter vrstev dobře dokládá, že prostor druhého příkopu nikdy nebyl využíván jako vodní rezervoár, jak předpokládal např. A. Sedláček. Horní část statigrafie pak byla tvořena zánikovými a pozánikovými vrstvami, zejména charakteru svahoviny. Výsledky výzkumu v roce 2008 přes jeho nevelký rozsah představují další velmi potřebné přínosné potřebné kameny do mozaiky vědomostí o vývoji, podobě, provozu a každodennosti hradu Zlenice. 20 STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

21 Výzkum v roce 2009 Výzkumné práce v prostoru předhradí, které zde v roce 2009 provedl ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. ve spolupráci s Katedrou archeologie FF ZČU Plzeň ze značné míry navazovaly na výzkumné práce realizované v předcházejících letech. V rámci výzkumu v roce 2009 bylo v areálu předhradí provedeno celkem 6 nevelkých sond. Sonda 20 přeťala návštěvnickým provozem degradovaný prostor svahu v čelním rameni parkánu v sousedství hradní brány. Z vlastní slabé parkánové hradby byly zachyceny pouze nepatrné pozůstatky vlastního zdiva a zbytek negativu. Hradba sama, pocházející z doby stavby zděného opevnění předhradí ve 14. století, byla zničena buď v rámci boření hradu, nebo spíše v rámci rabování stavebního kamene ze zřícenin v průběhu Sondy 21 a 23, 2009 novověku. Statigrafická situace za torzálně dochovaným negativem parkánové hradby ukázala, že v pokročilejším průběhu 15. století byla hradba zesílena masivnější, výše založenou, přizdívkou. Toto opatření je možno nejspíše dát do souvislosti se snahami o zlepšení obranyschopnosti hradu v době před jeho zánikem v průběhu poděbradských válek. I zmíněná zesilující přizdívka, nepochybně vyvolaná nevelkou odolností slabé, v klidných poměrech 14. věku stavěné hradby, se dochovala pouze ve formě negativu. S ohledem na dochování pouze části nadloží nebyly v sondě zjištěny žádné doklady ostřelování hradu v době jeho obležení. Malá zjišťovací sonda 24 v ploše nádvoří v místě budoucího předpokládaného stavebního dvora s otáčením mechanizace ukázala, že tento prostor byl od počátku intenzivně komunikačně využívaným nádvořím. Tomu odpovídá i charakter nálezové situace. Historické nadloží je zde velmi slabé (pouze několik cm) a mimořádně zranitelné při intenzivním provozu stavby nejspíše zanikne. Shodný charakter, včetně uvedené nepříznivé prognózy, měla sonda 19 ve zkoumané ploše projektovaného ukončení nového mostu přes druhý příkop. I zde se nacházelo nádvoří oježděné prakticky až na skalní povrch, což vzhledem k tomu, že šlo o hlavní komunikační tah, nepřekvapuje. Jediný významnější objekt, který byl do podloží zahlouben, představovala již zřejmě mimo hlavní komunikační osu ležící větší jáma, vyplněná především zlomky kvalitní omítky. Tu je možno spojovat s nějakou nejspíše dřevěnou stavbou, která se nacházela v nevelké vzdálenosti od jámy. Naprostou většinu nálezů v sondě představovaly doklady mondénního lázeňského návštěvnického provozu v prvé polovině 20. století. Mimořádně poškozenou a zároveň složitou situaci ukázaly i tři sousedící sondy 21, 22 a 23 v prostoru cesty scházející do druhého příkopu. V jejím prostoru, kde dnes na mnoha místech vystupuje skalní podloží, leží i zbytky nádvorní stěny velké hospodářské budovy, která vyplňovala téměř celou jihovýchodní stranu předhradí. I zde je nutno při provozu mechanizace při památkových úpravách předpokládat těžké postižení, respektive zánik zbytků historického nadloží. Vlastní stěna hospodářské budovy se dochovala značně fragmentárně, povětšině v podobě jediné vrstvy kamenů, lokálně již byla zcela zničena. Přesto se v ní podařilo lokalizovat polohu vstupu. Archeologická situace před ní prakticky zcela zanikla. Zkoumat bylo možno pouze nepatrné zbytky. V interiéru budovy pak byla situace o něco příznivější. Ukázalo se, že zkoumaný prostor prodělal složitější stavební vývoj. Nádvorní chodba na západě končila ostrým úhlem, tento kout byl následně vyplněn patrně statickými problémy podmíněnou vyzdívkou. Z mezitraktové zdi se dochovaly pouze nepatrné pozůstatky. Ukázalo se, že z níže ležícího interiéru budovy patrný značně solidním dojmem působící amorfní pozůstatek této zdi je ve skutečnosti zranitelným a nepochybně málo stabilním střepem o šíři jednoho až dvou kamenů. Zmíněný komplikovanější stavební vývoj budovy, částečně poznaný již v rámci sondáže v minulých letech, a zejména jeho chronologii, bude nutno dořešit budoucím výzkumem. Výsledky výzkumu v roce 2009 přes jeho plošně nevelký rozsah představují další velmi potřebný přínos pro poznání podoby předhradí důležitého šlechtického hradu a jeho každodennosti. Za současného stavu vědomostí představuje předhradí hradu Zlenice díky provedeným archeologickým výzkumům i dalším průzkumům jeden z hlavních zdrojů informací o aktuální a stále nedostatečně probádané problematice předhradí českých středověkých hradů. SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU 21