Dobrovolnické centrum ADRA. Materiál ke školení dobrovolníků. Dobrovolnické centrum ADRA Radniční 1242, Frýdek-Místek tel.:

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Dobrovolnické centrum ADRA. Materiál ke školení dobrovolníků. Dobrovolnické centrum ADRA Radniční 1242, Frýdek-Místek tel.: 558 436 261 www.dcfm."

Transkript

1 Dobrovonické centrum ADRA Materiá ke škoení dobrovoníků Dobrovonické centrum ADRA Radniční 1242, Frýdek-Místek te.:

2 1 Obecná část O humanitární organizaci ADRA O Dobrovonickém centru ADRA Kdo je dobrovoník O přijímajících organizacích Pravida dobrovonického programu Jak fungovat jako dobrovoník v organizaci Práva dobrovoníka Povinnosti dobrovoníka 11 2 Senioři Dobrovoníci v domovech pro seniory Dobrovoníci v éčebnách douhodobě nemocných Dobrovoníci v domácnostech kientů 16 3 Děti Psychomotorický vývoj dítěte Kojenecké období Batoecí období Předškoní období Škoní období Psychosociání potřeby dětí do 3 et - potřeba bezpečí 21 a ásky 3.3 Vývoj dětí s psychickou deprivací 22 4 Lidé s mentáním postižením Mentání retardace Lehká mentání retardace, IQ Středně těžká mentání retardace, IQ Těžká mentání retardace, IQ Huboká mentání retardace, IQ je nižší než Schizofrenie Některá zákadní pravida pro jednání s idmi 27 s mentáním postižením 5 Zásady pro pomoc vozíčkářům 28 1 Obecná část 1.1 O humanitární organizaci ADRA Humanitární organizace ADRA je nevádní neziskovou organizací, zaměřenou na poskytování humanitární a sociání pomoci v zahraničí a v České repubice. Sído se nachází v Praze, pobočky Adry jsou ve Frýdku-Místku, ve Zíně, v Novém Jičíně, v Hradci Kráové, ve Vaašském Meziříčí, v Praze, Prostějově a v Českých Budějovicích. Aktuání informace o činnosti humanitární organizace ADRA naeznete na 1.2 O Dobrovonickém centru ADRA Dobrovonické centrum ADRA ve Frýdku-Místku vzniko Za dobu jeho činnosti (do dubna 2007) jím prošo více než 500 dobrovoníků. Úkoem DC ADRA je zprostředkovávat dobrovoníky zdravotním a sociáním organizacím v rámci Moravskosezského kraje. Dobrovoníci pomáhají seniorům, zdravotně postiženým, imigrantům, dětem, mádeži a rodinám. Nápní činnosti Dobrovonického centra je organizace a řízení dobrovonické sužby. To v praxi znamená, že Dobrovonické centrum navazuje spoupráci s organizacemi, které potřebují dobrovoníky, a pak jim je pomáhá naézt, vyškoit a koordinuje jejich sužbu. Stará se o všechny potřeby dobrovoníků a vytváří podmínky pro to, aby mohi být dobrovoníci v organizaci, která je přijaa, co nejužitečnější a sami měi z práce radost. Mimo tento běžný provoz se DC ADRA zasazuje o zviditenění dobrovonictví a usiuje o to, aby došo k setkání mezi idmi, kteří chtějí pomáhat a těmi, kteří pomoc potřebují. Aktuání informace o činnosti Dobrovonického centra ADRA naeznete na 1.3 Kdo je dobrovoník Dobrovoníky se stávají obyčejní, přesto nevšední idé. Jejich neobyčejnost spočívá v tom, že se rozhodi věnovat část svého času a energie tomu, aby byi užiteční světu, ve kterém žijí. Smysem činnosti dobrovoníků není nahradit personá zařízení, do kterého dobrovoník dochází, ae přinést jeho kientům něco navíc, pomoci jim radovat se ze života, vypnit jejich voný čas. 1.4 O přijímajících organizacích Dobrovonické centrum ADRA spoupracuje s přijímajícími organizacemi ze zdravotní a sociání obasti. Přijímající organizace uzavírá smouvu s Dobrovonickým centrem a zavazuje se poskytovat dohodnuté podmínky pro Dobrovonickou činnost. Napříkad to, že bude průběžně informovat své zaměstnance o cíi a průběhu dobrovonického programu. Dobrá informovanost a pozitivní přístup zaměstnanců k dobrovoníkům je vždy jednou ze zákadních podmínek úspěchu dobrovonického programu v organizaci. Pro co nejepší komunikaci dobrovoníků i Dobrovonického centra s přijímající organizací existuje v každé přijímající organizaci takzvaná kontaktní osoba. S její roí se seznámíte v daším textu. 2 3

3 1.5 Pravida dobrovonického programu Dobrovonické centrum, které získao akreditaci Ministerstva vnitra, se musí řídit zákonem o dobrovonické činnosti. Z tohoto zákona vypývají některá z těchto pravide. Pojištění dobrovoníka Nejde o zdravotní či sociání pojištění, jde o odpovědnostní pojištění. Toto pojištění dobrovoníka je sjednáno pro případ úrazu dobrovoníka, který by se sta při výkonu dobrovonictví pro případ úrazu, který se stane kientovi při výkonu dobrovoné činnosti pro případ zničení věci, která patří třetí osobě (přijímající organizaci). (Pojistka nepatí tehdy, jestiže se poškodí či ztratí věci dobrovoníka.) Pojistka patí pouze pro činnosti, které dobrovoníci mohou vykonávat. (Příkad: Pokud by dobrovoník vyjíma pacientce podožní mísu a pacientka by při tom úkonu spada a něco se jí stao, pojišťovna to nezapatí. Důvod? Dobrovoník nemá vynášení podožní mísy v rozpisu činnosti, tudíž pojistku upatnit neze.) Pro zdárné vyřízení pojistky je potřeba, aby dobrovoníci vždy nechai personáem zařízení zapsat do knihy úrazů, jestiže se jim něco mimořádného stane, aby to byo možné poté prokázat! Také z tohoto důvodu se do sešitu prezence dobrovoníků píše datum, jméno dobrovoníka, čas příchodu a odchodu a součet hodin. Je důežité zapisovat návštěvy chronoogicky po sobě, aby se v případě upatňování pojistky dao prokázat, že dobrovoník v zařízení skutečně by. Pojištění dobrovoníků není evnou záežitostí. Proto prosíme, aby dobrovoníci DC informovai, pokud se rozhodnou s dobrovonictvím skončit, nebo svou činnost na deší čas přerušit. Jejich pojištění odhásíme, abychom ho nepatii zbytečně. Zapisování odpracovaných hodin Zapisovat odpracované hodiny je nutné kvůi pojištění a také pro vystavování potvrzení pro dobrovoníky o tom, jak douho fungovai jako dobrovoníci a koik hodin odpracovai. Daším důvodem je to, že DC používá součty odpracovaných hodin při vyhodnocování programu. Viditené označení dobrovoníka vizitkou Vizitka obsahuje ogo ADRY, jméno dobrovoníka a nápis dobrovoník. Chceme, aby dobrovoníci vypadai civině, ne jako personá, aby nebyi anonymní a bya zřejmá jejich roe v zařízení. Supervize Samotné sovo supervize znamená nadhed. V podstatě jde o askavý nadhed nezávisé osoby. Ta je vyškoená k povzbuzování těch, kdo pomáhají jiným idem, aby uměi zvádat sožité situace, které je během jejich sužby potkají. Supervizi v dobrovonictví chápeme jako prostor pro vzájemné sdíení dobrovoníků, zástupců přijímající organizace a Dobrovonického centra, a to pod nezaujatým dohedem supervizora. Takto pojaté supervize výrazně zkvaitňují vzájemnou komunikaci všech tří stran. Dobrovoníci jsou nenásiným způsobem vedeni k seberefexi a ke kvaitnějšímu vztahu k uživateům jejich sužby. Přijímající organizaci umožňují budovat stáe epší podmínky pro reaizaci dobrovonického programu ve svém zařízení. Také Dobrovonickému centru dává supervize, reaizovaná touto formou, užitečnou zpětnou vazbu. Supervize se odehrávají jednou za dva až tři měsíce. Jsou v odpoedních hodinách, trvají hodinu a pů až dvě. Je tam přítomná kontaktní osoba, koordinátor DC, supervizorka. Smysem supervizí je, aby se dobrovoníci mohi sdíet o tom, co prožívají, aby řeki, co se jim neíbí, a abychom spoečně mohi hedat způsoby, jak to uděat jinak. Supervize jsou povinné. Prosíme, aby je dobrovoníci brai vážně a počítai s nimi. Propácení cestovních nákadů dobrovoníkům Propatit ze pouze cestu do a ze zařízení hromadnými dopravními prostředky. Jak na to? Na čistý arch papíru veikosti A4 se pod sebe, aby se nepřekrývay, epí jízdenky. Musí být čitené, protože arch pak bude účetní DC kopírovat. K jízdenkám napíše dobrovoník své jméno a cekovou částku jízdného. V průběhu supervize tyto dokady koordinátor DC propácí. Smouva dobrovoníka s DC Smouva o dobrovoné činnosti má tři stránky a možná se někomu může zdát, že je zbytečně obsáhá. Nicméně všechno, co ve smouvě je, tam musí být, protože to vyžaduje zákon. Od smouvy může dobrovoník kdykoiv odstoupit - stačí kontaktovat koordinátora DC. Na třetí straně je nutné věnovat zvýšenou pozornost ustanovení o mčenivosti. Nevypněnou smouvu dostávají dobrovoníci na škoení. Pokud projdou výběrovými pohovory, je jejich povinností smouvu podepsat a v co nejkratším čase odevzdat koordinátorovi. Pokud dobrovoník koordinátorovi neodevzdá podepsanou smouvu a daší potřebné dokady (potvrzení o zdravotní způsobiosti, výpis z rejstříku trestů) do tří měsíců od začátku své sužby, bude z dobrovonického programu vyřazen. Potvrzení o zdravotní způsobiosti Praktický ékař, v jehož péči je zájemce o dobrovonickou činnost, by mě vystavit potvrzení o způsobiosti tohoto zájemce pracovat jako dobrovoník s kienty sociáního či zdravotního zařízení. Není důežité, jesti je schopen zvedat těžké věci. Ptáme se na psychickou způsobiost. (Napříkad na duševní nemoci, které by mohy vyoučit samostatnou práci dobrovoníka s kientem.) Není nutné žádné kompetní vyšetření, stačí informace, že tento čověk je schopen fungovat jako dobrovoník. Lékař může toto sděení dobrovonickému centru napsat přímo na písemnou žádost o odpuštění popatku, kterou zájemce o dobrovonickou činnost získa na škoení. Výpis z trestního rejstříku O výpisy se žádá na městském úřadě. Padesátikorunový koek, který musí zájemce za výpis zapatit, mu bude Dobrovonickým centrem propacen ve chvíi, kdy výpis odevzdá koordinátorovi. Vyřízení žádosti o výpis z rejstříku trestů trvá asi 3 týdny. Studenti nemusí žádat o výpis z trest. rejstříku. Postačí, aby Dobrovonickému centru odevzdai písemné dobrozdání škoy. V něm se škoa k ničemu nezavazuje, pouze informuje 4 5

4 DC o svých zkušenostech s tímto studentem a vyjadřuje svůj názor na to, jesti je čověkem moráně zdatným, bezúhonným apod. Výběrové pohovory Předpokadem vstupu do dobrovonického programu je zdárné absovování výběrového pohovoru, na kterém je přítomen koordinátor za DC ADRA a kontaktní osoba přijímající organizace. Během rozhovoru, který trvá zhruba 10 minut, se obě strany potkají tváří v tvář a krátce si ujasní svoje očekávání od účasti na programu. Teprve v případě vzájemného sadění požadavků a možností dochází k dohodě, že se zájemce stane dobrovoníkem. U pohovorů s těmi zájemci, kterým ještě nebyo osmnáct, by měi být přítomni rodiče. Zákon sice říká, že dobrovoníkem může být osoba starší patnácti et, v zahraničí starší osmnácti, ae pořád existuje probém s odpovědností. Proto chceme, aby u výběrového pohovoru se zájemcem madším 18ti et by rodič, dozvědě se, do čeho jeho potomek jde a převza za něj garanci. Koordinátor Dobrovonického centra Koordinátor je zaměstnancem nebo dobrovoným spoupracovníkem Dobrovonického centra a má na starosti i někoik dobrovonických programů v různých zařízeních. Jeho úkoem je organizovat pro dobrovoníky supervize, setkávat se tam s nimi, informovat je o změnách v rámci programu, propácet cestovné, působit jako prostředník mezi dobrovoníkem a přijímající organizací tehdy, když se objeví probémy či sožitější situace apod. Dobrovoníci by měi mít teefonní číso koordinátora a obracet se na něj napříkad v případě, že chtějí vystavit potvrzení o dobrovonické činnosti, změnit zařízení, kam docházejí, ukončit svoji činnost apod. Kontaktní osoba Kontaktní osoba je zaměstnancem přijímající organizace. Obyčejně to bývají sociání pracovnice, vrchní sestry, vedoucí úseků sociání péče a podobně. Jméno a teefon kontaktní osoby dostávají dobrovoníci nejpozději při výběrovém pohovoru a měi by se na ni obracet v situacích, které jim v rámci činnosti v zařízení připadají těžké nebo nezvyké. Kontaktní osoba není totéž co koordinátor. Její úkoy jsou jiné: vytváří dvojici - kient a dobrovoník seznamuje dobrovoníky s areáem zařízení, kde vykonávají svoji činnost představuje dobrovoníka ostatnímu personáu řeší probémy s kienty či personáem, odpovídá dobrovoníkům na otázky Stao se, že se dobrovonice od paní, ke které chodí do LDN, dozvěděa, že jí zdravotní sestřička bere peníze. Starší idé si často mysí, že jim někdo bere jejich věci. To by také případ této pacientky. Dobrovonice ovšem nevěděa, jak častý a kompikovaný je to probém. Bya přesvědčená, že paní je skutečně okrádána. Naštěstí si o tom ša popovídat s kontaktní osobou. Ta jí spou se sestrou vysvětia, že pacientka má probémy s podezíráním už douhodobě. Je to způsobeno změnou psychiky v souvisosti s Azheimerovou demencí, kterou trpěa. Peníze měa uschované v trezoru, ae přesto obviňovaa všechny z krádeže. Měa prostě pocit, že se jí opravdu ztrácejí peníze. Kdyby dobrovonice s důvěrou neša za kontaktní osobou, ae své podezření řeka rovnou sestře, se všemi emocemi, které v tu chvíi prožívaa, je docea pravděpodobné, že by se to neprávem osočené sestřičky dotko a hodně by to zkompikovao jejich vzájemný vztah. 1.6 Jak fungovat jako dobrovoník v organizaci Dnes a denně se v nemocnici setkávám s idmi, kteří nemají štěstí na svoji rodinu a tráví posední dny, týdny i roky v nějakém zařízení. Řeka bych, že to co těm idem nejvíce chybí, je zájem o ně a čas, který by mohi strávit s někým jiným. Proto mám vždycky vekou radost, že se sejdou idi, kteří mají zájem o dobrovonictví. Umím si totiž představit ty babičky a dědečky, kteří budou šťastní, protože za nimi někdo přijde a věnuje jim svůj čas. Jsem přesvědčená, že až se spoečně znovu uvidíme na supervizi, povíte mi, že to, co jste jim dai, se vám mnohonásobně vrátio. Mysím si, že svůj vynaožený čas budete cítit jako smysupně vynaožený a že dobrovonická sužba vás hodně obohatí. Moc děkuji, že se zajímáte o dobrovonickou činnost. Setkat se s idmi, jako jste vy, je pro mne opravdu veká radost. Vy jste si uvědomii, že máte ještě trošku svého voného času, který byste mohi věnovat někomu, kdo to potřebuje, kdo nemě toik štěstí jako vy, není úpně zdravý, nachází se v tíživé situaci. Já vám za to opravdu děkuji. Osobní vyznání supervizorky Dobrovonického centra ADRA Zásady pro chování dobrovoníka v organizaci Je důežité, aby si dobrovoník uvědomova, že organizovaná dobrovoná činnost přináší jak práva, tak i povinnosti. Toto je uvedeno ve smouvě, kterou dobrovoník uzavírá s vysíající organizací. Pokud se dobrovoník rozhodne poskytovat navíc některé daší sužby, je třeba to konzutovat s Dobrovonickým centrem. Dobrovoník je nejčastěji spoečníkem kienta, a proto je nutné, aby si mezi sebou domuvii určitá pravida. Je ae vemi důežité, aby si také dobrovoník sám nastavi své vastní hranice. Aby se rozhod, co děat bude a co ne. Dobrovoník by mě být asertivní a aktivní. Dobrovoník si však musí uvědomit, že do organizace nedochází pouze sám za sebe, ae že nese odpovědnost za ceý program. Pokud si tedy své hranice posune příiš daeko, mě by uvědomit kienta i pracovníky organizace, že práce, kterou vykonává, není povinností dobrovoníka, ae jeho vastním zájmem. Že tuto práci, pro kterou se dobrovoně rozhod, vykonává navíc a neměa by být vyžadována také od ostatních dobrovoníků. Odpovědnost první vny dobrovoníků První skupina dobrovoníků v zařízení, kde dosud s dobrovonictvím neměi zkušenost, má o něco vyšší odpovědnost než ty daší skupiny, které přijdou později. Svým způsobem bude nastavovat jakési mantiney, hranice mezi dobrovoníky, kienty a personáem. Je 6 7

5 určité riziko, že by dobrovonictví v nové přijímající organizaci moho s první skupinou také skončit, a to by byo samozřejmě škoda. Zmíníme se o situaci, která téměř na rok zavřea dveře daším vnám dobrovoníků v jednom konkrétním zařízení. Je to sice extrémní příkad, ae hovoříme o něm právě proto, aby si dobrovoníci uvědomii, že dodržování pravide dobrovonictví může vemi ovivnit budoucnost programu. V zařízení pro onkoogické pacientky a umírající ženy bya dobrovonice, která tam chodia za pacientkou Anežkou. Dobrovonice bya magistrou farmacie, pracovaa v ékárně a samozřejmě měa odborné znaosti ze svého oboru. Všima si, že paní Anežka je nějak nápadně utumená. Protože měa éky na stoečku, podívaa se a zjistia, že tam má vyšší dávku éků, než by měa mít. Dobrovonice, protože tomu rozuměa, ša za sestřičkou a trošku jí to vytka. Reakce dobrovonice bya docea pochopitená. Měa s paní Anežkou vztah, záežeo jí na jejím zdraví. Takže ji to samozřejmě hodně rozítio. Ovšem sestřičky se to osobně dotko. Jak si nějaký dobrovoník může dovoit muvit do takovýchto odborných věcí? Situace se vyhrotia tak, že všechny sestřičky se day dohromady a řeky vedení organizace, že buď jim tam budou chodit dobrovoníci, kteří jim budou muvit do práce, nebo tam budou pracovat ony. Vedení zařízení neviděo jinou vobu, než to vyřešit stažením dobrovoníků. Obnovení programu pak trvao rok. Nejsmutnější to byo pro těch třináct pacientek, které všechny zemřey během doby, než tam by dobrovonický program obnoven. Poe působnosti dobrovoníků Dá se říci, že v zásadě závisí na tom, jak si to každý z dobrovoníků určí. To znamená, že někdo bude idem předčítat, někdo si s nimi bude jenom povídat a nasouchat, někdo bude chodit s pacienty na procházky. Konkrétní činnost se bude hodně odvíjet od přání a potřeb pacientů a samozřejmě taky od schopností a možností dobrovoníka. První návštěva Při první návštěvě by měa nejépe kontaktní osoba seznámit dobrovoníka s čověkem, kterému se bude věnovat. Sděí, jaké má omezení díky svému onemocnění, jesti s ním může dobrovoník z postee na procházku, nebo že se naopak nemůže hýbat vůbec. Také se dobrovoník může dozvědět, jaké má ten čověk koníčky a jaká má přání. I pacienti by měi vědět od personáu, že přijdou dobrovoníci. Kontaktní pracovník se pacientů předem ptá, kdo z nich by mě o návštěvu zájem. Pak přichází dobrovoníci k idem, kteří už o nich dopředu vědí a těší se na ně. Pro mnohé nové dobrovoníky bude první krok k seznámení těžký. Nedá se nastudovat, předem vyzkoušet. Proto radíme, aby se dobrovoníci chovai tak, jak to přirozeně cítí. Bariéra se vemi brzy překoná, když se dobrovoník s kientem dá do řeči. Kient pozná, že dobrovoník je ten, kdo si za ním ze své dobré vůe přiše popovídat. Čím více se dobrovoník s kientem znají, tím épe se nabízejí daší témata k hovoru. Když dobrovoník přichází opakovaně, může si s kientem vyprávět o tom, co se za tu dobu stao. Některé svízee při komunikaci s kientem či pacientem Dobrovoník by si mě se svým kientem také domuvit, jak se budou vzájemně osovovat. Začínejme vždy sovem pane, paní a příjmením. Osobnost kienta může být různá. Někteří jsou vemi aktivní, soběstační a veseí. Jiní jsou však již spíše pasivní a veškerou aktivitu nechávají na dobrovoníkovi samotném. Dokonce se může stát, že kient na dobrovoníka nereaguje vůbec. To však ještě zdaeka nemusí znamenat, že by neby za dobrovoníka vděčný. Možná jde jen o to, že kientovi děá probém komunikovat. Např. by douho sám a už komunikovat zapomně. Vztah personáu k dobrovoníkům Je pozitivní a prospěšné, že personá je seznámen s tím, za jakým účeem dobrovoníci přicházejí, že rozhodně nechtějí supovat práci personáu, ae že chtějí být spoečníky kientů. Neměi by je brát jako vetřece. Přesto musí být dobrovoníci toerantní k určitým výkyvům. Ne všichni zaměstnanci budou mít pozitivní postoj k dobrovonictví, ne všichni se na dobrovoníky budou usmívat. Kdybyste se s takovým postojem setkai, nezoufejte. Víte, proč jste tam přiši a ucítíte, že všichni ti, za kterými budete docházet, vás s úsměvem vítat budou. Buďte, prosím, shovívaví a trpěiví vůči personáu. V sociáních a zdravotních zařízeních není dostatek prostředků na to, aby byo toik personáu, koik by pacienti či kienti potřebovai. To znamená, že sestřička nemůže přiběhnout hned po zavoání, pokud má 30 idí, o které se stará. Dá se říci, že atmosféra některých zařízení je epší než v jiných organizacích. Dobrovoníkovi se může zdát, že někteří pracovníci se na kienty máo usmívají, bíží se syndromu vyhoření, svou práci berou jen jako zaběhnutou rutinu. Dobrovoník by se nemě tímto prostředím nechat ovivnit a ztratit svou aktivnost. Smí na sebe nahížet jako na toho, kdo do organizace přináší život a veseí. Nemůže si však myset, že ceou situaci může sám změnit. Nemě by personá poučovat nebo vychovávat. Přerušení či ukončení dobrovoné činnosti Pokud se vyskytne situace, že domuvené termíny návštěv bude dobrovoník potřebovat změnit, vždy by se na tom mě domuvit s kontaktní osobou. Pokud by se jeho situace změnia natoik, že by s dobrovonictvím muse přestat úpně, mě by to nahásit koordinátorovi DC. Tentokrát tedy nejen kontaktní osobě, ae i koordinátorovi Dobrovonického centra. Důvodem je také to, že Dobrovonické centrum patí měsíčně za dobrovoníky pojištění, které není evné. Pokud dobrovoník potřebuje činnost přerušit, mě by informovat koordinátora, aby dočasně zruši jeho pojištění. Pro některé bude dobrovonictví naprosto novou zkušeností, která nebude vždy veseá. Dobrovoníci nasouchají různým životním příběhům. Stává se, že někteří zjistí, že je to pro ně příiš veká emoční zátěž a že ji nezvádají. Neumí se vyrovnat s tím, co syší, tíží je probémy těch idí Tyto situace můžeme pomoci řešit během supervizí nebo individuáních setkání s koordinátorem. Takové pocity nejsou důvodem k odchodu. Naopak, je to příežitost naučit se, jak reagovat. Pokud budete mít pocit, že nezbývá, než odejít, určitě si o tom promuvte. Je možné, že postačí, aby vám poradi čověk, který má o něco větší zkušenosti než vy, a bya by škoda, kdybyste na dobrovonictví zanevřei. 8 9

6 Změna dobrovonické činnosti za jinou Existuje mnoho druhů dobrovonické činnosti. V každém zařízení mají kromě péče o své pacienty či kienty ještě řadu starostí, s nimiž mohou dobrovoníci pomoci. Dobrovonice Věra bya hodně citivá, a protože jí byo íto nemocných idí, po každé návštěvě pořád pakaa. Přestože chtěa skončit s osobními návštěvami u pacientů, hodně stáa o to, aby moha být užitečná. Domuvii se, že v té organizaci bude pomáhat s účetními věcmi. Bya moc spokojená, že naša své místo. Ze začátku činnosti dobrovoníka, kdy kontaktní pracovník nezná jeho schopnosti, bude mít snahu spojit jednoho dobrovoníka s jedním kientem. Jestiže ae časem dobrovoník zjistí, že si nejen poradí s jedním čověkem, ae je schopen na sebe navázat tři, čtyři kienty a bavit se s nimi, vytvořit diskusní kroužek na nějaké zajímavé téma nebo spoečně háčkovat, hrát mariáš..., bude to vemi dobré. Mnozí kienti by takové aktivity vemi uvítai. 1.7 Práva dobrovoníka Právo na rozhovor s kontaktní osobou Jestiže dobrovoník není spokojen s přístupem personáu k němu samotnému či k pacientům nebo se stao cokoiv, co jej zaráží a o čem by si chtě promuvit s někým kompetentním, mě by navštívit kontaktní osobu. Právo dobrovoníka vykonávat tu činnost, pro kterou do zařízení přiše Úkoem dobrovoníků je pacienty či kienty rozveseit. Pokud by se stao, že by někdo z personáu po dobrovonících chtě činnosti, které neodpovídají tomu, proč tady jsou, měi by se ozvat a domuvit se. Do domova důchodců začai nově chodit dobrovoníci. Jedna z dobrovonic bya zdravotní sestra v důchodu, která ceý život pracovaa v jiném domově důchodců a nyní se jí stýskao po její práci. Bya to statná šedesátietá paní, pná života. Shodou okoností bya prvním dobrovoníkem, který na odděení přiše. Zeptaa se sestřičky, která měa sužbu, za kým má jít. Sestřička jí odpověděa, že teď přesně neví, ať chviičku počká, že přebaí pacienty a podívá se na sesterně. A ta dobrovonice jí řeka: Co byste přebaovaa, však máte dost jiné práce a vzaa si vozík s penami, mísami a vydaa se babičky přebaovat sama. Začaa od prvního pokoje a pokračovaa až po ten patnáctý. Povykádaa s babičkami - babičky nadšené. Taky sestřička bya nadšená. Hned to teefonovaa ostatním. Říkaa - to je výborné, že tu máme dobrovoníky, už nebudeme muset na odpoední nic děat. To se jim samozřejmě moc íbio. Jenže druhý den přiša šestnáctietá studentka, která v životě nepřebaovaa ani miminko, natož nějakou babičku. A ta sestřička hned ve dveřích říká: Dobrý den, tady máte vozíček a můžete začít od jedničky. Dívka se naprosto bezradně rozpakaa, ae naštěstí věděa, že si tam přiša s babičkami povídat, vzít je na procházky, ae přebaovat že nemusí. Hned voaa koordinátorce a spoečně uvedy věci na pravou míru. Existují ovšem drobné odchyky od původní domuvy, co je nápní činnosti dobrovoníka. Stává se, že někdy sestřičky dají dobrovoníkovi misku s ovocem a poprosí ho, aby pacientovi, k němuž jde, pomainku ovoce dáva k jídu. Jsou to napříkad idé s poruchou příjmu potravy a těm trvá vemi douho, než něco snědí. V těchto případech dobrovoník vemi pomůže, protože má na krmení čas. Vždy je ovšem podstatné, jaké má dobrovoník zkušenosti a jesti má chuť či odvahu toto děat. Samozřejmě může říct sestřičce: Nezobte se, ae já se na to necítím, nebudu nikoho krmit. Ošetřovateské úkony je třeba odmítnout, ae to, jesti budete chtít děat drobnější úkony jako třeba podat čaj nebo ovoce, bude záežet na vás. Dobrovoník v organizaci nenahrazuje péči personáu. 1.8 Povinnosti dobrovoníka Zachovávat mčenivost o osobních údajích Dobrovoník nemá nárok nahížet do dokumentace o kientech. Ae samozřejmě se tím, že s nimi je v kontaktu, dozví jejich jména, příjmení, datum narození, něco o jejich nemocech, dětech Žádné z těchto osobních údajů se nesmí dostat ven. Nikdy nesmí sděovat pná jména a příjmení kientů a muvit o detaiech z jejich soukromí mimo zařízení. Prosíme, zachovávejte mčenivost také při komunikaci s médii. Většinou, když média muví o dobrovonictví, hovoří pozitivně, ae tak tomu nemusí být vždy. Za přijímající organizaci je oprávněn hovořit její ředite, za ADRU je to vedoucí DC. Nechceme, aby to vyznívao negativně, ae porušování mčenivosti je jedním z důvodů k okamžitému ukončení dobrovonické činnosti. Na otázky novinářů odpovídejte napříkad takto: Rád bych odpovědě, ae jsem vázán mčenivostí ke svému kientovi. Obraťte se prosím na Dobrovonické centrum ADRA. Dodržování termínů návštěv Dobrovoník je mnohdy jediným čověkem, který za kientem pravideně dochází. Den návštěvy dobrovoníka pro takového kienta bývá světem na ceý týden. Často se těší tak, jako se těší maé děti, s vírou očekává, že dobrovoník přijde. Proto se, prosím, když nebudete moci přijít, vždy teefonicky omuvte a poproste personá, aby to vzkáza vašemu kientovi. Na druhou stranu se dobrovoník sám rozhoduje, jak často bude do zařízení chodit. Někdo má víc času, proto bude chodit dvakrát týdně, někdo může přijít jen jednou za čtrnáct dní. Na četnosti návštěv se domouvá s kontaktní osobou při výběrovém pohovoru (či později na zákadě získaných zkušeností). Každá návštěva dobrovoníka je cenná. Není důežité, jak časté návštěvy jsou. Je správné, že dobrovoník věnuje toik času, koik může a chce věnovat. Finance Rozhodně od pacientů či kientů nepřebírejte žádnou větší finanční částku, kíče od bytu, jakékoi cennosti. Tomu se určitě vyhněte. V každé přijímající organizaci fungují sociání pracovnice, které pacientům či kientům vyřídí všechny věci, které potřebují. Kienti jsou 10 11

7 mnohdy zmatení, nepamatují si, co kdy kde komu dai a může se stát, že vás později obviní z krádeže. Pak půjde jen vemi těžko dokazovat, že ke krádeži nedošo. Takovýto probém by moh ovivnit budoucnost ceého dobrovonického programu. Budete-i se chtít domuvit napříkad na pravidené donášce časopisu, raději přebírejte peníze před někým z personáu, který vám případně může dosvědčit, že jste skutečně převzai jen 20 Kč, a ne 500 Kč a podobně. Z dobré vůe by moh vzejít veký probém. Dobrovoník by se mě snažit vycházet kientům vstříc, ae pouze do jisté míry. S dobrovonictvím je nesučitené to, aby si dobrovoník od kientů bra peníze. Činnost dobrovoníků je vždy nezávisá na finanční odměně. Dávejte to jasně najevo také kientům. Pacientka s Azheimerovou demencí daa své dobrovonici kíč od bytu s prosbou, aby jí přinesa z domu vkadní knížku. Dobrovonice se snažia vyjít vstříc, ae naštěstí cíia, že by to nemuseo dopadnout dobře. Proto, než ša k té paní domů, poradia se o tom s kontaktní osobou. Dobře uděaa. V tom bytě už byde někdo jiný. Jen babička to zapomněa. Daší pravida Při dobrovonictví jde o setkání čověka s čověkem a vše, co bude dobrovoník děat ve vyhrazených mantineech, záeží především na objednávce (na přání, touze) toho, komu děá spoečníka. Dobrovoník nemá přicházet s úmysem obracet idi na víru. To není jeho roí. Nesmí také nových kontaktů využívat pro svoje marketingové (obchodní) účey. Dobrovoník se nesmí věnovat dobrovoné činnosti pod vivem akohou a drog. Dobrovoník by nemě chodit do zařízení nemocný. Jestiže onemocní, bude vhodnější, aby zůsta doma a teefonicky se omuvi. Riziko přenosu nákazy na zdravotně osabené kienty je příiš vysoké. Dotýkání a objímání Každý z idí má jiné návyky, které se týkají dotýkání a objímání. Někteří pacienti jsou šťastní, když je ceou půhodinu drží dobrovoník za ruku a nepustí ji, protože jim děá dobře, že mají někoho hodně bízko. Doteky obecně idem hodně chybí, nejen ve zdravotnictví, ae i v sociání sféře. My, kteří žijeme v rodině, si ani neuvědomujeme, koikrát za den se nás někdo dotkne, pohadí nás, poíbí. A tohe těm pacientům může vemi chybět, zvášť pokud na to byi ceý život zvykí. Pak, když se dostanou do zdravotnického či sociáního zařízení, kromě manipuace při přebaování, při jíde nebo podávání éků se jich nikdo nedotkne. Ve většině případů jsou proto idé veice hadoví po dotecích. Dobrovoník musí zjistit, nakoik je dotek příjemný tomu čověku a nakoik je příjemný jemu samotnému. Pokud on sám zjistí, že mu fyzický kontakt není příjemný, nemě by se k tomu nutit. V nemocnicích či éčebnách riziko nátaku na dotýkání není tak veké, více se to stává v zařízeních pro mentáně postižené idi, kteří nemají zábrany v obasti dotýkání. Pro někoho může být vemi nepříjemnou situace, kdy se mu koem krku ovine třicetietý chap jako hora, kterého vidí poprvé v životě. Dostane-i se dobrovoník k čověku, který je více kontaktní než on sám, mě by doteky citivě uvést do té míry, aby to byo příjemné oběma stranám. 2 Senioři Jak hovořit se starými idmi, kteří špatně syší, mají poruchy zraku, hůře se pohybují, jsou ve stresu nebo jsou postiženi demencí Při osovení užívejte jména, které se mu íbí, případně tituu (ze zjistit od personáu). Při zhoršení stavu může nastat změna požadavku na osovení. Je mié, když vás idé nazývají jménem, které máte rádi. Používejte ohedupného a hubšího tónu hasu. Zjednodušte své vyjadřování. Používejte krátká sova a hoé věty, ae snažte se neponížit, nemuvit s kientem jako s maým dítětem nebo hupákem, ať je jakkoi postižený. Vždy muvte jen o jedné myšence, jednom nápadu. Ujistěte se, že kient pochopi první věc, než začnete s druhou. Snažte se komunikovat s postiženými idmi, i když se vám může zdát, že rozhovor nemá smys. Je to vemi důežité pro jejich sebeúctu. Vědomí toho, co kient říká, je pro něho cenné, i když vám se to zdá nesmysné. Komunikace je důežitá, i když kient ztrati schopnost muvit nebo schopnost se dorozumět, protože i přesto může mít sociání cítění. Jednejte a chovejte se tak, jako by každý rozhovor by smysupný. Buďte s kientem v kontaktu, dotýkejte se ho, naznačte pné pochopení, i když nevíte, co vám říká. Vyvarujte se užívání negativních frází a komentářů, mohou kientovi způsobovat stres. Od některých kientů nemůžete očekávat, že porozumí frázím jako Vy jste zapomně nebo Nepamatujete se?. U zmatených kientů je épe odvést pozornost jinam, než se pouštět do konfrontace. Dejte kientovi čas, aby moh vše pochopit. Netačte na něho. Někdy musí kient váš názor vstřebat a pak teprve dokáže formuovat odpověď. Snažte se napovědět tam, kde kientovi chybí sova, zvášť začíná-i být nervózní. Afázie (ztráta schopnosti muvit) je vemi frustrující pro toho, kdo ví, co má odpovědět, ae nemůže si vzpomenout na správná sova. Nikdy nemuvte o přítomné osobě, jako by přítomná nebya. Většina zmatených idí má chviky, kdy rozumí, o čem je řeč, a muví-i se před nimi o nich, jako by byi nepřítomni, může to být pro ně vemi stresující a zahanbující. (Vyjmuto z materiáu pro trénink pečovateů profesora socioogie univerzity v Kansasu a ředitee gerontoogického centra Rhonda Montgomery PhD., přeožia Romana Včková) 2.1 Dobrovoníci v domovech pro seniory V domovech pro seniory, dříve domovech důchodců či v penzionech pro seniory, žijí jak kienti soběstační, kteří se o sebe dovedou dobře postarat a obsoužit se, tak i kienti naprosto nesoběstační, kteří potřebují cekovou péči. Seznámení s personáem Ošetřovateská sožka personáu se skádá z externího ékaře, zdravotníků a personáu 12 13

8 úseku sociání péče. Lékař do domova dochází někoikrát týdně a seduje změny zdravotního stavu kientů. Zdravotní sestry mají na starost především metodiku a organizaci péče, vedou ošetřovateky a pracovníky sociání péče. Dobrovoníci jsou zodpovědní zdravotní sestře, na jejímž odděení svou dobrovonickou činnost vykonávají. V domově je také sociání pracovnice, která má na starost vonočasové aktivity kientů. Zaměstnanci domova respektují práva kientů, např. právo vastního rozhodování. Působí na seniory výchovně a pedagogicky, zároveň jim však neudíejí zákazy. V praxi to např. znamená, že pokud zdravotní sestra vidí diabetika jíst čokoádu či zákusky, zdvořie ho napomene, že by takové věci, vzhedem k jeho zdravotnímu stavu, jíst nemě. Neodtrhává mu však jído od úst. Nezakazuje mu sadké, jen upozorňuje, že to pro něj není vhodné. Od dobrovoníků se ke kientům vyžaduje stejný přístup. Nápň činnosti dobrovoníků Nápň je vymezena písemnou smouvou o dobrovoné činnosti, uzavřenou mezi dobrovoníkem a Dobrovonickým centrem. Dobrovoníkům se zpravida přiděují takoví senioři, kteří ještě nevyžadují příišnou zdravotní péči a obsuhu, jedná se tedy o kienty samostatné a soběstačné. Dobrovoník musí být asertivní, ae i opatrný a rozvážný. Schopný sám se rozhodovat, do jaké práce se s kientem pustí. Důežité je, aby dobrovoník pomáha kientovi jen do té míry, do které jeho chráněnec pomoc potřebuje. Proto je vhodné, aby se dobrovoník o všem poradi s kontaktní osobou. Není potřebné a ani vhodné, aby dobrovoník děa věci za kienta, aby ho obsuhova a obskakova. Přestože se dobrovoníkovi může zdát, že by danou věc bez kientova přispění zvád rycheji a kvaitněji, musí být trpěivý a neděat věci sám. Dobrovoník kientovi pouze pomáhá v záežitostech, které kient není schopen zvádnout bez cizí pomoci. Naopak je dobré, aby dobrovoník vhodným způsobem povzbuzova kienta k jeho vastní samostatnosti. Někdy mají kienti skony k manipuaci. Říkají: Vy to pro mne nechcete uděat To kdybych by doma, moje rodina by to pro mne uděaa. Dobrovoník se tím však nesmí nechat zastrašit. Má být schopný říci přiměřeným způsobem kientovi ne a dáe jej povzbuzovat k vastní aktivitě. Dobrovoník pomáhá napnit voný čas kienta. Vytváří pro něj program, pomáhá mu začít s novými koníčky, může s ním chodit na procházky. Dáe mu také pomáhá při začeňování do koektivu ostatních obyvateů domova. Aktivity smí konat pouze se souhasem kienta, který má právo se samostatně rozhodovat o tom, co chce děat. Vždy by mě kientovi nasouchat a povídat si s ním, neodporovat mu a nehádat se s ním, ae přiměřeným způsobem sděovat své názory a pocity. Je důežité, aby dobrovoník kienta při vhodných příežitostech chvái a povzbuzova. Někteří kienti nejsou příiš komunikativní, pak je do toho dobrovoník nemá nutit. Dobrovoník se vždy má chovat k seniorovi s respektem, a ne jako k maému dítěti. Pro seniory je vemi důežitý pohyb, ve kterém by ho mě dobrovoník podporovat. Ne však ho nutit a vyžadovat nepřiměřené výkony. (Míra pohybivosti je u každého kienta individuání). Rovněž je důežité, aby dobrovoník podporova emoční stav kienta a vztahy s jeho rodinou. Mohou spou psát dopisy nebo teefonovat přísušníkům rodiny. Kienti také rádi povídají o své rodině a ukazují fotografie. Pokud se dobrovoník o kientovi dozví nějaké osobní údaje, je vázán mčenivostí. 2.2 Dobrovoníci v éčebnách douhodobě nemocných Léčebny douhodobě nemocných Léčebny douhodobě nemocných jsou určeny douhodobě nemocným pacientům. Navazují na nemocniční péči. Pečují o ty, kteří již nepotřebují akutní ošetření, ae je nutné násedné doéčování. Kienti však ještě nejsou ve stavu, kdy by mohi být ošetřováni ve svém domácím prostředí. Nejedná se o hospicové zařízení, kde se idé připravují na smrt a umírají. Doba pobytu, kterou mohou kienti v LDN trávit, je maximáně 90 dní. Průměrná doba jejich pobytu je 2 měsíce. Nápň činnosti dobrovoníků v LDN Dobrovoník si s kientem povídá, nasouchá mu, může s ním za příznivého počasí do zahrady, může s kientem zpívat, děat drobné ruční nebo výtvarné práce, doprovázet ho do nemocnice atd. Vítaná je i pomoc rehabiitačním sestrám - nejčastěji ochranný doprovod při chůzi kienta. Je podstatné, aby kient zakusi od dobrovoníka jeho upřímný zájem a snahu o pochopení, aby se setka s dobrovoníkovou nezištností a čistým úmysem. Dobrovoník však není jen ten, kdo dává. Zkušenosti mnohých dosvědčují, že mnohdy víc přijímají, než dávají. Sdíením životních příběhů jiných, jejich zkušenostmi, životními výhrami i prohrami, ae také spousdíením kientových obav, smutků i radostí sami rosteme. Často si můžeme říct: Tento čověk proži v životě toik ztrát a boestí, toik utrpení, nemě vůbec ehký život - a přece se nezomi, má chuť a touhu žít dá. Při tom všem mu dokonce zůsta smys pro humor a umí se radovat z toho, čeho já si vůbec nevšímám nebo to beru jako samozřejmost. Vždyť já také můžu zvádnout své životní probémy... Čas strávený s kientem může pro dobrovoníka znamenat nejen přinášení útěchy, ae také dobíjení baterek. Jak může být dobrovoník užitečný starým a nemocným idem? Vyrovnat se se stářím a nemocí není jednoduché. Kienti, kteří byi dříve samostatní a schopni se o sebe postarat, jsou často najednou odkázáni na pomoc druhých. Nešťastný pád, mozková mrtvice, srdeční sehání..., mohou během někoika vteřin úpně změnit situaci čověka a ovivnit ceý zbytek jeho života. Někteří senioři se s těmito situacemi vypořádávají těžce, mohou propadat smutku, zatrpknout, stát se nepříjemnými až agresivními. Pro kienty někdy bývá těžké dobrovoníka přijmout a zvyknout si na něj. Přiše až do jeho nejobtížnějšího životního období a kient může mít pocit, že na něj dobrovoník nahíží jako na neschopného jedince. Kient, donedávna se starající sám o sebe i o svou rodinu, si najednou připadá nadbytečný, pociťuje vastní neschopnost a nemohoucnost a zdá se mu, že je pro ostatní jen břemenem. Dobrovoník se mu snaží pomoci překonat tento stud 14 15

9 a hanbu, svým osobním nefašovaným zájmem podporuje a zvedá jeho idskou důstojnost.kienti také mohou pociťovat obavy ze své nejisté budoucnosti. V éčebnách douhodobě nemocných nemohou zůstat natrvao a neví, jak se jejich život bude odvíjet dá. Neví, kam půjdou, kdo se o ně postará. Je to pro ně vemi sožitá situace. Mnohdy si kient neumí sám zorganizovat svůj čas, nudí se a neví, čím by se mě zaměstnat. Trápí se svými nemocemi i obavami. Proto je pro něj dobrá přítomnost čověka, který přichází zvenku a tvoří tak jakousi spojku mezi kientovým uzavřeným nemocničním světem a děním ve světě. 2.3 Dobrovoníci v domácnostech kientů Osobní asistence i pečovateská sužba je zaměřena na činnosti, které není kient schopen děat sám. Jedná se o jednoduché ošetřovateské úkony, podávání stravy, doprovod při nákupech, vedení domácnosti atd. Kient se sám, de svých schopností, aktivně zapojuje. Kienty jsou idé všech věkových kategorií. Nejčastěji se však jedná o seniory - po mozkových příhodách, zomeninách či jiných závažných traumatech. U dětí se jedná především o postižení mozkovou obrnou, smysovými vadami, mentáním či kombinovaným postižením. Etika v domácnosti kienta Dobrovoník by se mě chovat v domácnosti kienta tak, jak by si sám přá, aby se idé chovai u něj doma. Tzn. že by mě být sušný a zdvořiý. Pokud chce v domácnosti cokoiv děat, mě by se nejdříve zeptat. Pokud si dobrovoník potřebuje v domácnosti kienta něco půjčit či potřebuje peníze na nákup pro kienta, musí ho o vše sušně požádat. Nesmí si brát věci bez kientova vědomí a dovoení. Dobrovoník se nesmí v dané domácnosti chovat jako domácí, ae vždy jako host. Dobrovoník se nesmí pohybovat v domácnosti bez kientova vědomí a nemě by douho setrvávat v jiné místnosti než kient. Může se stát, že kient dobrovoníka z něčeho křivě obviní. Nejčastěji to vypývá z onemocnění pacienta (např. demence), který si neumí uvědomit reaitu. V takovém případě by se k němu mě dobrovoník chovat zdvořie, vše mu sušně a zdvořie vysvětit a dovést ho ke správnému pohedu na situaci. Nemě by se s kientem přít a hádat. vypnit. Dobrovoník se může dívat s kientem na teevizi, povídat si sním či hrát hry (např. pexeso, čověče nezob se ), čímž trénuje a posiuje kientovu paměť. Dobrovoník se stará nejen o fyzický, ae také o psychický stav kienta. Je potřeba, aby by dobrovoník přizpůsobivý každé situaci. Aby by, v případě potřeby, schopen zavoat pohotovost, hasiče atd. Pokud to kient nemá zajištěno jinak, může mu dobrovoník pomoci vařit. V tomto případě se vaří tak, jak je kient zvyký, a dobrovoník se musí přizpůsobovat jeho požadavkům. Nutnost motivace Zdravotní stav kientů je různý. Někteří kienti svůj zdravotní stav nesou vemi špatně. Mohou se projevovat pačtivostí, agresí, častými stížnostmi, atd. Dobrovoník však nesmí tyto kientovy pocity vztahovat na sebe a brát je osobně. Dobrovoník naopak musí kientovi dobře nasouchat a povídat si s ním. Je důežité, aby si dobrovoník k této činnosti naše nějakou dobrou vnitřní motivaci. Jedná se o práci psychicky náročnou a bez siné motivace, u níž dobrovoník zpravida douho nevydrží. Dobrovoník nesmí zapomínat na to, že má svoje imity. Není proto dobré, aby se na kienta příiš fixova. Nemě by na sebe strhávat kientovu pozornost. Dobrovoník kientovi nasouchá a povídá si s ním. V rámci možností se snaží kientovi vypomáhat ve všem, co kient potřebuje. Podoba dobrovonické činnosti v osobní asistenci a pečovateské sužbě Dobrovoník je dopředu informován, kdo bude jeho kientem. Je seznámen se stářím i s projevy a příznaky kientovy nemoci, s potřebami, které kient má, rodinným zázemím a stavem domácnosti. Ke kientovi přichází v předem domuveném rozsahu, ae dobu neze předem přesně napánovat. Záeží na konkrétních potřebách každého kienta. Dobrovoník dochází do kientovy domácnosti. Péče o kienta je individuání, de jeho potřeb. Dobrovoník se ho snaží vést k dobrému dennímu režimu - ať už se jedná o režim pitný, stravovací, o toaetu a s tím spojenou výměnu pen při inkontinenci atd. Ráno se o kienta postarají pečovateky, které ho přebaí, apikují mu inzuín, pomáhají s hygienou, krmením atd. Po této ranní fázi nastává tříhodinová pauza, kterou je potřeba smysupně 16 17

10 3 Děti sovní zásoba - sova, kterým dítě rozumí. Ve 12 měsících řekne 2-3 sova s významem, podává na žádost hračku, vypní jednoduchý příkaz (např. dej mi to ). 3.1 Psychomotorický vývoj dítěte Každé dítě má svůj individuání harmonogram psychomotorického rozvoje, a tak může zvádnout některé z popisovaných projevů o 1-2 měsíce dříve a jiné naopak o 1-2 měsíce později Kojenecké období Kojenecké období náseduje po období novorozeneckém - ze jej tedy ohraničit časově od 1. měsíce do 12 měsíců věku dítěte. Toto období je charakterizováno nejdramatičtějším vývojem dítěte, a to ve všech obastech. Hrubá motorika V 6 týdnech udrží kojenec havičku v rovině těa. Ve 3 měsících se již sám nadzvedává z ežící poohy - hava nezůstává pozadu, ae je držena nad rovinou poohy těa. V 6 měsících sedí a opírá se o stěnu (bez postranní opory), umí se překuit (dříve z bříška na záda, asi o měsíc později i naopak). V 9 měsících sedí dítě stabině na podaze a může se otáčet, aby dosáho na hračku, stojí a přidržuje se nábytku. Ve 12 měsících se dítě vztahuje do stoje, drží se nábytku a obchází jej, podniká první samostatné krůčky. Jemná motorika V 6 týdnech krátce zafixuje houpající se předmět. Ve 3 měsících krátce podrží chrastítko, seduje pohybující se osobu očima. Po třetím měsíci začíná dítě ohmatávat předměty, a to rukama i nohama. Od 4. měsíce dítě tyto předměty i strká do úst, čímž se s nimi seznamuje a zkoumá jejich vastnosti nejen zrakově, ae i hmatově. Po 12 měsících věku vkádání předmětů do úst již pozbude významu a považujeme je za zozvyk. V 6 měsících dítě zvedne hračku z podožky, přendá ji z ruky do ruky. V 9 měsících se dívá po padajících hračkách, šťouchá ukazováčkem do předmětů, donese šáek k puse. Ve 12 měsících uchopuje do pinzety (pacem a ukazováčkem proti sobě), po názorném předvedení tuče kostkami o sebe, postaví dvě kostky na sebe, je schopno si utřít samo pusu penkou, vhodí minci do pokadničky, snaží se zasunout kíč do zámku. Sociání vývoj V 6 týdnech se kojenec usmívá nebo vydává zvuky, když se na něj hovoří. V 6 měsících sahá po chrastítku a třepe s ním, hraje si s nožičkami. V 9 měsících drží, ukusuje a žvýká sušenku, zvoní na zvonek, když se mu to předvede, začíná chápat hru. Ve 12 měsících děá ručičkou pá-pá, teská rukama, vyprazdňuje skříňku, přikádá při obékání např. čepici k havě, boty k nohám. Jazykový vývoj V 6 týdnech se utiší matčiným hasem, začíná vokaizovat (brouká a kokotá). Ve 3 měsících se směje a výská radostí. V 6 měsících začíná nesrozumiteně žvatat, reaguje na emocionáně rozdíný hasový projev matky. V 9 měsících zdvojuje sabiky (ma ma, da da), napodobuje zvuky, rozumí ne, ukáže, kde je máma, táta. V tomto období narůstá pasivní Batoecí období Batoecí období je věk od jednoho roku do tří et věku dítěte. Je to období, kdy dítě začíná objevovat svět. Dokáže se pohybovat samo a komunikovat pomocí sov, proto se před ním otevírají zcea nové možnosti. V této době je vemi důežitá komunikace s dospěým. Je třeba dítěti nasouchat, snažit se mu porozumět, muvit na něj hodně, často a srozumiteně, ae řečí dospěých, nešišat, nekomoit sova. Motorika Při chůzi ve druhém roce života dává dítě nožky daeko od sebe a má rozpažené ručky, aby udržeo rovnováhu. Koncem druhého roku již chodí po schodech vzpřímeně, pouze s přidržováním se. Ve třetím roce se dítě učí skákat a běhat. Jemná motorika se vyvíjí, v roce a pů dítě staví věž z někoika kostek, čmárá tužkou po papíře, vkádá různé tvary do správných otvorů. Ve třetím roce umí rozšroubovat a zašroubovat menší závit, mauje barvami, staví z písku. Hra Hra je v batoecím období nejdůežitějším výchovným i poznávacím prostředkem. Dítě napodobuje dospěého, pomáhá mu. K tomu souží různé hračky typu nářadí (smetáček, teefon ap.) Ve třetím roce dítě začíná mít veikou představivost, i jednoduché hračky (krabice z epenky, madrace, deka) představují např. dům, auto ap. Dítě miuje převeky, ae spíše si hraje samo nebo napodobuje větší děti (tzv. paraení hra). Koncem třetího roku si již začínají děti hrát i spou. Jsou schopny se děit o hračky, půjčovat je, nabídnout cukroví. Toto je ideání doba pro zapojení dítěte do koektivu. Rozvoj řeči a paměti Koem dvou et vznikají první věty a sovník dítěte obsahuje asi 200 sov. Ve 3. roce začíná dítě kást otázky (kdy, kde) a tvoří gramaticky správné věty. Dramaticky se v tomto období rozvíjí sovní zásoba. Dítě se začíná orientovat v čase. Příčinně myset začíná až ve 4. roce. V prvním roce věku trvá zapamatování jen dva týdny, ve 2. roce si pamatuje někoik týdnů, ve třetím roce zapamatování trvá asi rok a od 4. roku je zapamatování trvaé, ae je třeba upevňovat paměť. Udržování čistoty V průběhu druhého roku života se dítě naučí chodit na nočník. Tomu předchází nutnost poznat, kdy má pný konečník a močový měchýř a pocit nutkání, než stoice a moč odejde. Jakmie si tyto pocity dítě uvědomí, vemi ryche se již spontánně naučí nočník používat, je pouze potřeba mu v tom pomoci. Při úspěchu je nutné chváit, při nehodě se nezobit, spíše dítě poitovat. Odkádání pen na noc je otázkou pozdější, někdy až koem tří et věku. Je třeba počkat, až bude dítě dostatečně zraé, noční pomočování pak obvyke vymizí, a to buď ze dne na den, a nebo postupně a s občasnými nehodami. Noční pomočení do čtyř et věku je považováno za normání. Pouze opětovné noční pomočování po deší suché 18 19

11 pauze je známkou, že něco není v pořádku. Může jít buď o nenadáou psychickou zátěž (zařazení do koektivu, neshody rodičů, úmrtí v rodině) a nebo o známku infekce močového ústrojí. V tomto případě je nutno kontaktovat dětského ékaře Předškoní období Předškoní období (od tří do šesti - sedmi et věku) je charakterizováno rozvojem osobnosti, utváření individuaity dítěte. Každé dítě má svůj specifický temperament, který se projeví již v kojeneckém období. Jsou miminka hodná a kidná a miminka zobivá (pačtivá, podrážděná). Tyto projevy se do jisté míry vyvíjejí i u předškoáků a ze je vemi ovivnit prostředím, ve kterém dítě žije, výchovou v rodině i v předškoním zařízení. Je nutné s dítětem jednat jako s jedincem, který má vastní přání a názory, které je vhodné respektovat. Je třeba posiovat sebevědomí dítěte, neustáe mu zdůrazňovat, jak je pro nás dítě důežité a jedinečné. Pokud je nějaká činnost nad jeho schopnosti, je možné mu v ní pomoci, ae neděat vše za ně, spíše jen poradit, vést dítě k samostatnosti, dostatečně chváit. Předškoní doba je období, kdy se rodiče a děti učí spou vycházet. Dítě musí poznat hranice přijateného jednání a rodiče musí jednat toerantně, důsedně a spravedivě. Správné jednání je třeba dítěti předvádět každodenně. Laskavosti, zdvořiosti a ohedupnosti se dítě naučí jen tím, že pozoruje obdobné jednání ve svém okoí. Ve svém chování k dětem jsou vhodnější kadné pokyny, je třeba vždy dítě poprosit, po vykonání činnosti poděkovat. Výchova má být stejně vedena oběma rodiči, ne aby by jeden zý a druhý hodný. Rodiče by měi vždy vysvětit, proč je třeba nějakou věc uděat, nebo neděat. Měi by mít vždy dostatek trpěivosti a času na zodpovězení dětských otázek, na pomazení se s dítětem a vysechnutí jeho názoru či přání. Motorika Motorické dovednosti se vemi ryche vyvíjejí. Dítě se samo obékne, zapne knofíky, zaváže tkaničky. Dítě je schopno skákat po jedné noze, cvičit, obratně házet, začíná se sporty. Např. jízda na koe, brusích, yžích se nejépe učí právě v tomto období, stejně jako pavání. Na konci předškoního období nakresí čověka s krkem, rukama i s prsty (ne vždy souhasí počet) a s šaty. Psychické schopnosti Vyjmenuje všechny barvy, rozišuje pravou a evou stranu, počítá do šesti. Pamatuje si básničku, zazpívá písničku. Popíše děj pode předoženého obrázku Škoní období Období nazývané škoní zahrnuje děti od 6-7 do 15 et věku - t.j. období povinné škoní docházky. Lze jej dáe děit na období madší škoní (do 11 et) a starší škoní, tak jak odpovídá prvnímu a druhému stupni zákadní škoy. Obě období jsou charakterizována stáe rostoucí samostatností jedince, která vrchoí nastupující pubertou s jejími známkami negativismu a odmítání autorit. Rozvoj myšení, a to i abstraktního, na konci škoní docházky dosahuje již úrovně dospěého. Poněkud pozadu je sociání kontakt, který je spíše zaožen na zkušenosti, stejně jako umění komunikace. V tomto období je veká variační šíře v chování, jednání a schopnostech jednotivých dětí, neboť právě pohavní dospívání, které s sebou nese zrání osobnosti a změnu jedince v dospěého čověka, nastupuje u každého dítěte individuáně a rovněž různě douhou dobu trvá. Na konci škoního období máme před sebou většinou jedince nevyzráého, vemi emotivně aděného, často i náadového. Z tohoto důvodu je třeba ke každému dítěti přistupovat s vekým porozuměním, taktem a citem. Obvyke se snažíme nevnímat negativní aspekty chování dítěte (pokud příiš nevybočují z normy), povzbuzovat jeho tvůrčí zájmy, sportovní aktivity. Pro dítě je třeba naézt dostatek času a pokud samo chce, tak s ním muvit otevřeně a bez zábran o všech otázkách, které jej zajímají. V tomto období je madý jedinec obzváště citivý na neférovost v jednání, v přístupu dospěých ke své osobě, ke svým probémům. Poopravdy a pokrytectví ve svém okoí odsuzuje. 3.2 Psychosociání potřeby dětí do 3 et - potřeba bezpečí a ásky Potřeba ásky a bezpečí Pocit bezpečí dítě potřebuje ke svému zdravému vývoji k tomu, aby se stao sebejisté. Jen když se dítě cítí sebejisté, vydává se na své objeviteské výpravy. Dítě potřebuje zažívat pocit bezpečí prostřednictvím ochrany a informací od dospěých. Z těchto informací se učí i o sobě. Neustáe si potřebuje ověřovat správnost svého chování a na tomto zákadě si tvoří představu o sobě a svou sebedůvěru. Potřeba jistoty je jednou z nejdůežitějších potřeb idského života a v této potřebě by měo být dítě od počátku života uspokojováno. Pro pocit jistoty někdy stačí pouhá přítomnost dospěého. Úzkost Úzkost je strach z neznámého, strach, který nemůžeme ani pojmenovat. Úzkost ovivňuje řadu psychických reakcí dítěte a zváště jeho poznávací procesy. S určitou dispozicí k úzkosti se idé rodí, ae větší dí zřejmě získáváme v průběhu života. Dětskou úzkost vyvoává odoučení od rodičů, strašení, výčitky, neshody, hádky v rodině, neznámé situace. Úzkost má v každém věkovém období jinou podobu. U maého kojence se projeví úzkostným páčem, u staršího někdy i zostnými výbuchy, nekidem, nadměrnou živostí, těkavostí. Časté bývá okusování nehtů, noční pomočování. Úzkostnost někdy nutí dítě ke zobení, aby upoutao pozornost dospěého. Potrestání přináší jakousi nezdravou úevu. Předcházení úzkosti je u každého dítěte jiné, protože u každého má jiné příčiny a projevy, každé dítě je také úzkostné v různé míře. Děti, které pociťují sinou nejistotu ze všeho cizího, potřebují více jistoty a opory. Musíme je na nebezpečné situace předem připravit a projevit pro jejich úzkost pochopení. Nesmíme je také podvést a okamat. Dospěý nesmí strach a úzkost dítěte bagateizovat nebo se jim dokonce vysmívat. Mě by se snažit vcítit se do dítěte, vidět skutečnost jeho očima. Jen tak ho může zbavit úzkosti a dát mu pocit bezpečí. Citová výchova Mezi zákadní emoce, které dítě cítí, patří pocit potěšení, stres, překvapení, znechucení, radost, hněv, strach, smutek, nákonnost, stud, úzkost, pocit viny. Vyjádření citů je první 20 21

12 komunikací mezi ním a okoím. Proto je třeba, aby vychovateé nejen pochopii, co dítě cítí, ae aby také správně reagovai. Vždy je třeba brát vážně negativní emoce. Chybou je reagovat na podrážděnost nebo hněvivost dítěte stejnými city. Dítě se pak cítí nemiováno, vytváří si negativní sebeobraz. U těch nejmenších se musíme snažit najít jejich příčiny, pokusit se je odstranit a ujistit dítě o bezpečí a ásce. Toho docííme někdy pouhou přítomností. Nikdy se na dítě pro jeho city nezobíme, i když nám se zdají neopodstatněné. Dítě samo z našeho empatického přístupu pozná, že se bojí nebo zobí zbytečně. Později, když dítě rozumí, mu pomáháme řešit konfikty v kidu, bez negativních emocí. Obzváště citivě zacházíme s pocity studu a viny. Nevhodnými reakcemi můžeme dítě poškodit na ceý život - vypěstovat v něm pocity méněcennosti, neurózu. Frustrace a deprivace Frustrací se míní takový psychický stav a chování, které vzniká při bokování možnosti uspokojit potřeby nebo dosáhnout cíe. Douhodobá nemožnost uspokojit určité potřeby, táhá frustrace a strádání jsou nazývány deprivací. Je to stav, který vzniká jako násedek určitých životních situací, ve kterých dítě nemá příežitost uspokojit zákadní psychické potřeby v dostatečné míře a dostatečně douho. Nedostatek sociáních kontaktů a především ztráta ásky patří k faktorům, které sině podporují útočné chování a zvyšují agresivitu jedince. Frustrace vede k regresi, k návratu na vývojově nižší stadium uspokojování potřeb. Mezi negativní vivy frustrace a stresu ze zahrnout i máo efektivní využívání již dříve osvojených úkonů a zkušeností. Dašími reakcemi jsou kompenzace - tedy přijetí náhradního cíe a potačení pudů a chtění, což vede ke vzniku vnitřních konfiktů, úzkostí, deprese, k psychosomatickým poruchám. Douhodobé duševní strádání může vést i k osabení organismu, k snadnějšímu podehnutí nemocem. Těžká deprivace může mít za násedek vážnou retardaci duševního vývoje. Časté opakování frustrace může přivodit neurotické poruchy. Důsedky časné psychické deprivace jsou tyto: Narušení kognitivního (poznávacího, rozumového) a motorického (pohybového) vývoje dítěte. Dojde k vývojové retardaci různého stupně. U vážných forem deprivace dochází současně k poruchám těesného vývoje. Narušení vývoje osobnosti. Narušena bývá především schopnost dítěte navazovat hubší sociání vztahy. Nejčastější projevy chování a sociáních vztahů deprivovaných dětí: Sociání hyperaktivita - snadno a ryche navazují kontakt a aktivně se dožadují pozornosti. Chybí jim strach z cizích idí. Jejich vztahy zůstávají povrchní a rozptýené. Sociání provokace - domáhají se pozornosti záměrnou provokací, časté jsou agresivní projevy vůči druhým i sobě. Útumový typ - pasivní až apatické děti s nedostatkem jakékoiv iniciativy. Časté bývá náhradní uspokojování citových a sociáních potřeb (jído, masturbace apod.). Emoční deprivace Citové strádání jedince - dostatečně intenzivní, trvající dosti douhou dobu a zasahující jej v útém věku - může daece poškodit ceý duševní vývoj dítěte. Děti, které v prvních pěti etech stráday nedostatkem ásky, jsou trvae poškozeny ve své schopnosti tvořit citové vztahy k idem. Tyto citové úchyky mohou mít za násedek protispoečenské jednání postižených jedinců. Reakce dětí na nedostatek ásky jsou různé a z těchto dětí vyrůstají různí idé. Někteří na nedostatek ásky reagují odmítáním - stáhnou se do sebe, jsou pasivní, jiné jsou agresivní, daší naopak jsou přítuné a mazivé ke každému. Některé děti si najdou náhradní uspokojení (např. přejídání), zaměří se na hmotný svět hraček. Douhodobé strádání dítěte do pěti et jeho charakter, povahové vastnosti a inteigenci vždy nějakým způsobem negativně ovivní. 3.3 Vývoj dětí s psychickou deprivací Psychická deprivace je stav, kdy čověk nemá douhodobě dostatečnou příežitost k uspokojování některé ze svých zákadních psychických potřeb - nejčastěji potřeby vřeého citového stavu a potřeby stimuace

13 4 Lidé s mentáním postižením 4.1 Mentání retardace Mentání retardace není nemoc, je to spíše stav charakterizovaný cekovým snížením inteektových schopností, který vzniká prenatáně nebo v průběhu prvních dvou et života jedince a je obvyke provázen poruchami adaptace (tj. nižší schopností orientovat se v životním prostředí). Nedostatečná adaptace na prostředí souvisí také se zpomaeným, zaostávajícím vývojem, s omezenými možnostmi vzděávání a s nedostatečnou mírou sociání přizpůsobivosti. Uvedené příznaky mohou mít různou intenzitu a mohou se projevovat samostatně nebo ve vzájemných kombinacích. Označení mentání retardace se váže na násedující tři kritéria: čověk má inteigenční kvocient (IQ) nižší než má vážná omezení ve dvou nebo více obastech adaptivních schopností potřebných v každodenním životě - tedy komunikaci, péči o sebe sama, rodinném životě, sociáních schopnostech, voném čase, péči o zdraví, sebekontroe, vzděání (čtení, psaní, zákady matematiky) a upatnění v komunitě a práci tento stav trvá od dětství, vymezeného jako věk 18 et a méně Koik idí je postiženo mentání retardací? Průměrně jde zhruba o 3-4 % popuace. Mentání retardace je 10x běžnější než mozková obrna a postihuje 25x více idí než sepota. Mentání retardace přetíná hranice rasy, etnika, vzděání, spoečnosti a ekonomického zázemí. Jak mentání retardace ovivňuje schopnosti čověka? Viv mentání retardace se mezi idmi vemi iší, stejně jako se iší rozpětí schopností mezi idmi, kteří mentáně retardovaní nejsou. Mimořádný význam má pro idi s mentáním postižením podpora v rozvoji dovedností. Pokud je dostupná raná péče, vyhovující vzděání, příprava na zaměstnání a daší podpůrné sužby v dospěosti, může mnoho idí s mentání retardací vést nezávisý život v běžné spoečnosti Lehká mentání retardace, IQ Do tří et dítěte můžeme pozorovat jen ehké opoždění, zpomaení psychomotorického vývoje. Jedná se o nejehčí stupeň MR. Nápadnější probémy se začínají objevovat až mezi třetím a šestým rokem. (Maá sovní zásoba, různé vady řeči, obsahová chudost, chybějící a nedostatečná zvídavost a vynaézavost.) Havní obtíže nastanou zejména v období škoní docházky. Omezení rozumového vývoje i daších psychických funkcí se projeví jasněji a výrazněji až při vstupu dítěte do škoy. U těchto dětí se objevuje konkrétní mechanické myšení, sabší paměť, omezená schopnost ogického myšení, vázne anaýza a syntéza. Jemná a hrubá motorika je ehce opožděna, má poruchu pohybové koordinace, během dospívání a dospěosti však může dosáhnout normy. Je vemi zpomaen rozvoj sociáních dovedností. Tyto děti mohou být zcea bez probémů, pokud se nacházejí v sociáně nenáročném a nepodnětném prostředí. Potíže většinou nastanou všude tam, kde je kaden důraz na vysoký stupeň sociokuturních vztahů. Jde tam především o přiměřenost požadavků kadených na dítě a jeho příišné nepřetěžování. V obasti emocionání a voní se u těchto dětí většinou projevuje afektivní abiitou, impusivností, úzkostností a zvýšenou sugestibiitou. Jedinec je schopen se naučit číst s určitým omezením, pokud jde o porozumění, dáe psát a počítat. Řeč se vyvíjí rovněž opožděně. Pokud jde o konkrétní čistě názorné a mechanické schopnosti, ty jsou poměrně dobré. Zákadní vzděání jsou schopni zvádnout jen v redukované podobě. Jedná se o jednoduché učební obory nebo o zaškoení v jednoduchých manuáních činnostech. Po absovování odborného učiiště je u idí s ehkou mentání retardací možnost spoečenského a pracovního zapojení při vytvoření vhodných podmínek. Výchovné působení a rodinné prostředí mají veký viv a význam pro sociaizaci. Výskyt v cekovém počtu mentáně retardovaných je 80 % Středně těžká mentání retardace, IQ U tohoto typu postižení je výrazné omezení v neuropsychickém vývoji. Rozvoj řeči i myšení je sině opožděn a přetrvává do dospěosti. Dítě začíná později sedět, chodit a zůstává nadáe pohybově neobratné, což je způsobeno nápadnou nekoordinovaností jeho pohybů. Omezení psychických procesů je provázeno epiepsií, neuroogickými i těesnými obtížemi. Je schopno se naučit jíst, udržovat osobní čistotu a hygienu, také poznávat osoby ze svého okoí. Řeč se vyvíjí opožděně, je vemi jednoduchá a dospěje stejně jako myšení do úrovně konkretizační. Sovník je obsahově chudý, používají časté agramatismy. U některých jedinců přetrvává pouze nonverbání komunikace. Jsou používány většinou jednoduché nebo i jednosovné věty a sovní spojení. Nápadné jsou poruchy formání stránky řeči. Sabá je schopnost kombinace a usuzování. Citově jsou tito jedinci nevyrovnaní, abiní, někdy s nepříjemnými afektivními výbuchy, které vedou často ke zkratkovitému jednání. Vychovatenost a vzděavatenost těchto jedinců je méně i více omezena. Co se týká sebeobsuhy, samostatnost je pouze částečná, je zapotřebí počítat s dohedem. Část postižených je schopna vzděávat se v pomocných třídách zváštní škoy, samozřejmě s omezeným výběrem zákadního učiva běžné zákadní škoy. Nejschopnější mají možnost jednoduchého pracovního zařazení pod dohedem nebo v chráněném prostředí. Jedinci se středně těžkou MR bývají nejčastěji umístěni v ústavech sociání péče pro mádež. Nejsou schopni úspěšně a samostatně řešit náročnější situace, některé je nutno zbavit svéprávnosti nebo je omezit v právních úkonech. Výskyt v cekovém počtu mentáně retardovaných je 12 % Těžká mentání retardace, IQ Takto postižení jedinci mají výrazně opožděn psychomotorický vývoj již v předškoním věku. Také neuropsychický vývoj je cekově omezen. Jde o častý jev u těžké mentání retardace, objevuje se značná pohybová neobratnost, douhodobé osvojování koordinace pohybů, opoždění hybnosti. Pohyby zůstávají i v dospěosti hrubé. U některých jedinců se vyskytují automatické kývavé pohyby trupu a také havy. To jsou důsedky motorické poruchy a příznaky cekového poškození CNS. Nápadné jsou poruchy v koncentraci pozornosti, značné omezení psychických procesů. V myšení jsou schopni dostat se na úroveň mechanického pnění zákadních úkonů 24 25

14 a některých příkazů, a to zpravida až v dospěém věku ve vhodně podnětném sociáním prostředí. Douhodobým tréninkem si mohou osvojit zákadní hygienické návyky a jiné činnosti týkající se sebeobsuhy, někteří však nejsou schopni udržet těesnou čistotu ani v dospěém věku. Minimání rozvoj komunikativních dovedností, řeč je primitivní, omezená na jednoduchá sova, a nebo není vůbec vytvořena. Poruchy afektivní sféry, vysoká impuzivita a nestáosti náad. Takoví jedinci jsou schopni poznat bízkou osobu. Jsou schopni zvádnout zákadní stereotypy chování v nejběžnějších situacích. Potřebují ovšem ceoživotní péči. Výskyt v cekovém počtu mentáně retardovaných je 7 % Huboká mentání retardace, IQ je nižší než 20 Neuropsychický vývoj u těchto jedinců je ceý život značně omezen. Téměř všichni takto postižení nejsou schopni sebeobsuhy a vyžadují neustáou péči ve všech zákadních životních úkonech. Typickým jevem u huboké mentání retardace jsou nápadné stereotypní automatické pohyby ceého trupu. Většinou bývá jejich postižení v kombinaci s postižením suchu, zraku a těžkými neuroogickými poruchami. Psychické procesy jsou narušeny v ceé šíři. Úroveň myšení i paměti je i v dospěosti minimání nebo vůbec žádná. Řeč není rozvinuta, časté jsou neartikuované výkřiky nebo se objevuje neverbání komunikace bez smysu. Lze u nich dosáhnout porozumění jednoduchým požadavkům. Nejsou schopni poznat své okoí. Kvůi totánímu porušení a afektivní sféře dochází u těchto postižených k častému sebepoškozování. Nebývá žádnou vzácností trvaé upoutání na ůžko z důvodu rozsáhých somatických i neuroogických vad. Nedožívají se většinou vyššího věku. Výskyt v cekovém počtu mentáně postižených je 1 %. 4.3 Některá zákadní pravida pro jednání s idmi s mentáním postižením Nesnažte se s probémem vypořádat sami, poraďte se s pracovníky. Úspěch zaručuje spoupráce. O probémech pohovořte a žádejte o pomoc. Vždy zachovejte kid a muvte jednoduše, jasně a ogicky. Když se setkáte s neobvykým chováním, buďte důsední a používejte jednoduché vyzkoušené postupy de rady pracovníků ústavu. Každý musí při kontaktu s mentáně retardovanými dodržovat stejná pravida. Proto buďte v této otázce stáe v kontaktu s ostatními. Kdykoiv a kdekoiv se setkáte s nepřiměřeným chováním mentáně postižených, snažte se je rozptýit a zabavit jinou činností. Veškerá výchovná činnost směřující ke zepšení chování se musí rozděit na maé kroky a nepostupuje se dá, pokud každé drobné zepšení nebyo fixováno. 4.2 Schizofrenie Do konce 19. stoetí bya diagnostikována jako dementi praecox což znamená rozpocená mys, rozštěpení osobnosti, respektive výskyt protikadných duševních pocitů, myšenek a postojů, které duševně nemocnému čověku znemožňují normání život. V širším smysu je to pojem používaný pro ceou skupinu psychóz charakterizovaných ztrátou smysu pro reáný svět, ponořením se do vastních fantazií, haucinací, případně i budů, které jsou pro jiné idi nesrozumitené. Zváštnost této choroby spočívá v tom, že její obraz je u různých idí rozdíný, neexistují dva stejní pacienti. Také kutura má viv na obraz nemoci. Nemocný čověk většinou podéhá rychým změnám náad, chová se nespoečensky, nedává najevo své city, podéhá budům a haucinacím, není si ničím jistý, jeho emoce jsou nepřiéhavé k situaci, mysí i muví zmateně a bez souvisostí. Cítí, že jedná pod vivem myšenek někoho jiného, mění se v outku, v robota, nesoustředí se a není schopen pánovat, jednat cíevědomě, zařizovat si správně běžný život. Diagnóza se stanovuje v případě, pokud haucinace, budy a daší symptomy přetrvávají dée než jeden měsíc. Tito idé mají nejčastěji porušenou emotivnost - od poruchy pačtivosti až po hostejnost, rozpad ogického myšení, přeudy, haucinace, budy, poruchy řeči, ztrátu kontaktu s reaitou. IQ je u postižených většinou zachován, ae symptomy této nemoci se mohou projevit i u jedinců s mentáním postižením. Často se vyskytuje deficit ve schopnosti smysupně komunikovat, tento deficit je ovivněn a podmíněn geneticky

15 5 Zásady pro pomoc vozíčkářům Nikdy nerozhodujte za postiženého, když se jedná o něco z jeho osobní obasti. Když potkáte na procházce s vozíčkářem známého, který se s vámi dá do řeči, je třeba si k vozíčkáři stoupnout tak, aby se bez vyvracení krku moh podíet na rozhovoru. Když navštívíte představení, obchodní dům, restauraci atd., jeďte vemi opatrně. Pro postiženého je obzvášť nepříjemné, když vjede chodci na nohy, aniž by mě možnost tomu zabránit. Při nákupech musí postižený sám vysovit svá přání. Na tom musí trvat doprovod, protože prodavači se téměř vždy obracejí na něj. Při nákupech nemůže doprovod zároveň brát nákupní vozík. Mě by promuvit s postiženým, zda mu může dát na kín maou pochou krabici, do které by se ukádao zboží. Není příjemné mít na nohou huboce zmražené zboží nebo kutáející se konzervy. Při všech situacích je třeba myset na to, že vozíčkář má jiný zorný úhe než doprovod. Když jej chcete na něco upozornit, skoňte se, abyste zjistii, zda je to vidět i z pohedu postiženého. Hovor s doprovodem je pro postiženého vždy vemi únavný, když musí otáčet havu nahoru a dozadu. Při troše cviku ze také kráčet vede vozíku a tačit za opěrku ruky. Na rovině to není těžké. Při přecházení uic s vekým provozem je třeba se vžít do pocitu postiženého být vydán na pospas. To přesvědčí doprovod o potřebné opatrnosti. Také ve svahu je vydán postižený na pospas. Veká rychost a utíkající doprovod visící na vozíku jsou noční můrou pro každého postiženého. Když na procházce zůstane u vozíku stát dítě, dejte postiženému možnost s ním promuvit, aby ztratio rozpaky před jiným. Bohuže se často stává, že rodiče či doprovod brání dítěti ukojit přirozenou zvědavost. Mnozí vozíčkáři, jejichž sía rukou není omezena, se dokážou na rovině pohybovat sami. Potřebují pomoc pouze při překonávání obrubníků či více schodů, ve více stoupajícím či kesajícím svahu a při přestupování z vozíku. Vzhedem k tomu, že vozíky jsou částečně vemi rozdíné, mě by se doprovod u každého vozíku vždy znovu seznámit s jeho zváštnostmi. Pro manipuaci s vozíkem je důežité Které díy vozíku - opěrky rukou, nohou, havy - nejsou pevně namontovány a ze je vyjmout? Jak fungují brzdy: je páčka na každé straně, nebo mohou být zabrzděny obě strany jednou páčkou? Ve které pooze - dopředu či dozadu - je vozík zabrzděn? Jsou maá řídicí koečka vpředu, nebo vzadu? Při každém zastavení nebo přestupování zabrzdit! Vozík zvedat pouze za pevné rámy. Překážky a manipuace s vozíkem pro jejich překonání: Obrubník nebo schod doů: a) Vozík s vekými koy vzadu: Vozíkem najedeme na okraj obrubníku. Pomocník šápne na ištu vzadu mezi koy a zároveň stačí držáky vozíku tak, až se nakoní vozík ehce dozadu. Potom jej pomau a bez nárazu spustí z obrubníku. Manévr je ukončen, když jsou postavena maá koečka bez nárazu na zem. Někdy je třeba podepřít havu vastním těem. b) Vozík s maými koy vzadu (vzácné): Najede se vozíkem pozpátku na obrubník, ehce se nadzvedne za držáky a napřed maá a pak veká koečka se spustí jemně doů. Obrubník nebo schod nahoru: a) Vozík s vekými koy vzadu: Vozíkem najedeme k okraji obrubníku, ehce nakoníme dozadu a popojedeme, až se maá koečka dostanou na schod. Pak nadzvedneme vozík za držáky, až se dostanou na schod i veká koečka. Podepřít havu! b) Vozík s maými koy vzadu: Najet na obrubník, nakonit na maá koečka, postavit veká koa na schod a zvednout vzadu. Tak nemůže žádný vozíčkář vypadnout. Někoik schodů cestou doů: To je bez nebezpečí možné pouze u vozíků s vekými koy vzadu. Zásadně jsou potřeba dva pomocníci. Jeden pomocník postupuje stejně jako při překonávání jednoho schodu doů. Po každém schodu je však třeba zatačit vozík dozadu, než si pomocník stoupne na daší schod a znovu pevně stojí. Druhý pomocník stojí naproti prvnímu, drží vozík pod opěrkami rukou za rám a působí proti síe sjíždějícího vozíku. Musí přitom jít zpátky a po každém schodu znovu pevně stát. Kromě toho musí trochu roztáhnout nohy, aby byo místo pro opěrky nohou. U postižených se ztuhými koeny, kteří musejí mít vystrčené opěrky nohou, je vpředu potřebný pomocník na každé straně. Vždy je třeba dávat pozor na havu. Někoik schodů cestou nahoru: Znovu jsou potřeba dva pomocníci. Vozík je přistaven ke schodům pozpátku, ehce nakoněn dozadu a opatrně po hranách schodů je vytahován nahoru. Druhý pomocník uchopí vozík za rám a tačí nahoru. Každý pomocník musí po překonání každého schodu znovu pevně stát. Skápěcí mechanismus vozíku: a) Sožení: Nožní ev. ýtkové opěrky skopit do strany, případně odstranit sedací poštář. Pomocník se postaví bokem k vozíku, uchopí sedací pachtu v prostředku přední a zadní hrany a zvedne ji. Tím se vozík skapne. Sedací pachtu zastrčit doů, urovnat a takem do stran úpně skapnout. b) Rozožení: Pomocník se postaví před vozík a uchopí oběma rukama sedací išty v prostředku. Ae pozor - prsty musí být dovnitř, jinak se dostanou mezi rám a išty! Pěsti jsou zvenku. Siným takem na išty se vozík roztáhne, až se napne sedací pachta. Skopit opěrky nohou resp. ýtek a případně znovu poožit sedací poštář. Pomoc při opuštění vozíku: Vozík je třeba dostat do co nejepší přestupní pozice do postee, auta, na toaetu atd. Potom musí být pevně zataženy brzdy a případně sundány odděitené části jako opěrky rukou či nohou. Podožka nohou se skopí nahoru a nohy postiženého se narovnají

16 a) Z vozíku do stoje: Možná nebo potřebná pomoc se řídí zcea druhem postižení. Postižený musí sám říci, jaký je nejepší a pro něj nejpohodnější způsob. Zásadně je třeba si dobře zapamatovat jeden grif, který je použitený u většiny postižených: Pomocník si stoupne před postiženého tak, že stiskne jeho nohy a koena mezi své. Potom se ohne v koenou přičemž záda má rovná a pooží si ruce postiženého koem krku. Potom jej uchopí koem boků a zkříží pevně ruce za zády. Předoktí spočívá ehce na žebrech. Pomocník se domuví a na zvedne švihem postiženého vzhůru tím, že se narovná a postiženého díky fixaci koen, zad a rukou vezme s sebou. Někdy musí ruce sáhnout trochu houběji kvůi podpoře postiženého v obasti kyčí. Pomocník uvoňuje úchop vemi pomau, dokud postižený nestojí tak pevně, jak je možné. Podpora při chůzi se musí opět dohodnout od případu k případu. Pro zpětné posazení postiženého se postupuje v obráceném pořadí. b) Z vozíku na ůžko či židi: Pokud má postižený dostatečnou síu, dokáže se často přesunout z vozíku na poste či jinou židi. Pomocník se v tomto případě může omezit na přidržení žide či použité kuzné desky pode pokynů postiženého. c) Z vozíku na toaetu: Jestiže je toaetní prostor dostatečně veiký, aby se postavi vozík vede mísy nebo šikmo před ni (případně je možno sejmout opěrky nohou), může se postižený případně sám přemístit na mísu. Ve veřejných toaetách je zpravida kabinka příiš maá. Pak je potřebná pomoc jako z vozíku do stoje. Pro otevření a spuštění kahot je třeba případně daší pomoc. Totéž patí pro těžce postižené na rukou a nohou. Pokud neze najet dostatečně bízko k míse, musí být postižený donesen. Zásadně by měo být každému pomocníkovi jasné, že postižený sice nemá žádné potěšení z toho, že je odkázán na pomoc, ae že ji tím raději přijímá, s čím větší samozřejmostí je poskytována. (Vyda Švýcarský červený kříž s podporou Německého červeného kříže. Žádejte u Českého červeného kříže, adresa: Thunovská 18, Praha 1, , te ) 30 31

17 Dobrovonické centrum ADRA Radniční 1242, Frýdek-Místek te.:

5 Přijímající organizace str. 16. 6 Komu pomáhají dobrovolníci str. 20. 7 Zásady přístupu ke klientům str. 27

5 Přijímající organizace str. 16. 6 Komu pomáhají dobrovolníci str. 20. 7 Zásady přístupu ke klientům str. 27 1 1 Základní pojmy str. 3 2 Zásady pro chování dobrovolníka v organizaci str. 6 3 Práva a povinnosti dobrovolníků str. 9 4 Pravidla dobrovolnického programu str. 12 5 Přijímající organizace str. 16 6

Více

Obsah. Důležitý je dialog 2 INKONTINENCE V ČR INKONTINENCE V ČR 3

Obsah. Důležitý je dialog 2 INKONTINENCE V ČR INKONTINENCE V ČR 3 INKONTINENCE v ČR 2 INKONTINENCE V ČR INKONTINENCE V ČR 3 Obsah Důežitý je diaog 3 Inkontinence moči pohedem urooga 4 5 Kontinence 6 7 Pomůcky pro inkontinentní (psk 02) kombinace a souběh pomůcek 8 9

Více

Hledání životní vize

Hledání životní vize BUDOUCNOST PRO SAMUELA, CZ.1.07/1.2.00/14.0108 Hledání životní vize Učební materiál pro pedagogy 2012 Důvěrné D Ě T S K Ý D O M O V A Š K O L N Í J Í D E L N A, C H O M U T O V, Č E L A K O V S K É H O

Více

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dobrovolnictví jako možnost doplnění profesionální

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dobrovolnictví jako možnost doplnění profesionální Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Katedra psychologie Dobrovolnictví jako možnost doplnění profesionální činnosti zdravotních sester v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let.

Více

Bezpečná mateřská škola

Bezpečná mateřská škola Bezpečná mateřská škola Metodika Prevence úrazů a násilí dětí předškolního věku Národní koordinační centrum prevence úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti ve Fakultní nemocnici v Motole Bezpečná

Více

Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj

Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj Tento vzdělávací program vznikl v rámci projektu Podpora dalšího vzdělávání příslušníků bezpečnostních složek v Jihočeském kraj reg. č.: CZ.1.07/3.2.08/02.0046 Tento projekt je spolufinancován Evropským

Více

ÚVOD. Bc. Jana Bednářová srpen 2010. Učební a pracovní texty Vybrané metody sociální práce

ÚVOD. Bc. Jana Bednářová srpen 2010. Učební a pracovní texty Vybrané metody sociální práce ÚVOD Souhrnné učební a pracovní texty pro obor Sociální činnost v prostředí etnických minorit jsou určené k výuce předmětu. Mají za cíl vytvořit základní textovou osnovu a sloužit jako obecný podklad pro

Více

1. Úvod. S úctou k nim tento text předává dále výsledky jejich práce, mnou jen sepsané a dílem interpretované.

1. Úvod. S úctou k nim tento text předává dále výsledky jejich práce, mnou jen sepsané a dílem interpretované. 1. Úvod Chci poděkovat především panu Jiřímu Šimonkovi (DAP-services.cz) za poskytnuté materiály z longitudinálních výzkumů. Dále Yvonně Lucké, Luboši Kobrlemu za seznámení se systémem Pesso - Boyden terapie.

Více

PREVENCE ÚRAZÙ A RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ

PREVENCE ÚRAZÙ A RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ PREVENCE ÚRAZÙ A RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ NÁMÌTY / AKTIVITY / KAZUISTIKY Vytvoøme pro dìti bezpeèné prostøedí. Nauème dìti, jak se chovat, aby k úrazu nedošlo. Tato publikace je vydávána jako součást projektu

Více

Otvíráme. Reformní novela přijata. Nastává čas pravdy. Magazín nejen o českých dětech Vydání III/2012 EDICE

Otvíráme. Reformní novela přijata. Nastává čas pravdy. Magazín nejen o českých dětech Vydání III/2012 EDICE Otvíráme EDICE Magazín nejen o českých dětech Vydání III/2012 Reformní novela přijata. Nastává čas pravdy Obsah TENTO ČASOPIS JE TIŠTĚN NA EKOLOGICKÉM PAPÍŘE 3 5 Editorial Terezy Maxové 6 Otvíráme Poté,

Více

Jak využít metodu street law při výuce práva

Jak využít metodu street law při výuce práva Jak využít metodu street law při výuce práva Lucia Madleňáková Olomouc 2012 Úvodní slovo Vážení a milí kolegové, dostává se vám do rukou příručka, jejímž cílem je usnadnit vám zavádění předmětu (či výukové

Více

Ján Praško JAK ZVLÁDNOUT GENERALIZOVANOU ÚZKOSTNOU PORUCHU

Ján Praško JAK ZVLÁDNOUT GENERALIZOVANOU ÚZKOSTNOU PORUCHU Ján Praško JAK ZVLÁDNOUT GENERALIZOVANOU ÚZKOSTNOU PORUCHU Ján Praško JAK ZVLÁDNOUT GENERALIZOVANOU ÚZKOSTNOU PORUCHU Ján Praško JAK ZVLÁDNOUT GENERALIZOVANOU ÚZKOSTNOU PORUCHU Autor doc. MUDr. Ján Praško,

Více

Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ

Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ obsah 2 / 3 / 4 / 9 / 13 / 17 / 22 / 26 / 31 / 34 / 38 / 47 / 53 / 63 / 69 / 73 / 79 / 85 / Více o projektu Autoři příručky Individuální podpora dítěte 1 Jak

Více

Pedagogika volného času

Pedagogika volného času Pedagogika volného času PhDr. Jiřina Pávková Katedra pedagogiky, Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta d alší vzdělávání pedagogických pracovníků na PedF uk Praha (CZ.1.07/1.3.00/19.0002) 1 PEDAGOGIKA

Více

Vydání publikace bylo finančně podpořeno z programu MATRA/KAP vyslanectví Nizozemského království v Praze

Vydání publikace bylo finančně podpořeno z programu MATRA/KAP vyslanectví Nizozemského království v Praze Vydání publikace bylo finančně podpořeno z programu MATRA/KAP vyslanectví Nizozemského království v Praze 1 ZUZANA ŠTROMEROVÁ MOŽNOST VOLBY Kde mohu přivést své děťátko na svět? Vydalo nakladatelství Argo,

Více

Mateřská dovolená, nebo rodičovský čas? Zkušenosti sedmi českých matek, které pracují a vychovávají své děti v jiných zemích EU

Mateřská dovolená, nebo rodičovský čas? Zkušenosti sedmi českých matek, které pracují a vychovávají své děti v jiných zemích EU Mateřská dovolená, nebo rodičovský čas? Zkušenosti sedmi českých matek, které pracují a vychovávají své děti v jiných zemích EU Kateřina Jonášová, Pavla Frýdlová, Lucie Svobodová Mateřská dovolená, nebo

Více

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA PLZEŇ FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA PLZEŇ FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA PLZEŇ FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2012 Petra Rupertová FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ Studijní program: Ošetřovatelství B 5341 Petra Rupertová Studijní obor: Všeobecná

Více

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ DĚTÍ A ŽÁKŮ VE ŠKOLÁCH

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ DĚTÍ A ŽÁKŮ VE ŠKOLÁCH BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ DĚTÍ A ŽÁKŮ VE ŠKOLÁCH Ví vaše škola a její zřizovatel o změnách v této oblasti? V srpnu 2005 zrušilo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) svým opatřením

Více

Barbora Tichavová - Rozárka a kol. Jak získat nováčky

Barbora Tichavová - Rozárka a kol. Jak získat nováčky Barbora Tichavová - Rozárka a kol. Jak získat nováčky Úvod Právě dnes jsem měla telefonát od Křečka. Prý jestli mám v červnu čas, že dělají seminář o náborech a chtěl by mě tam pozvat na nějaké povídání.

Více

Rozvoj a ochrana všech pěti smyslů

Rozvoj a ochrana všech pěti smyslů kapitola I. Tělesná a pohybová výchova Rozvoj a ochrana všech pěti smyslů Smysly jsou nejen pro děti důležitým informačním kanálem. Díky nim získáváme informace o světě a jeho proměnách, a to často naprosto

Více

Využití netradičních pomůcek v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni základních škol

Využití netradičních pomůcek v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni základních škol Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Brno Katedra tělesné výchovy Využití netradičních pomůcek v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni základních škol Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr.

Více

ČAS PRO ZMĚNU: k rovnováze práce a soukromí

ČAS PRO ZMĚNU: k rovnováze práce a soukromí Průvodce slaďováním soukromého a pracovního života ČAS PRO ZMĚNU: k rovnováze práce a soukromí Blanka Junová www.pracenadalku.cz www.pracenadalku.cz Předmluva Dostává se vám do ruky text vycházející z

Více

Rámcový vzdělávací program. pro předškolní vzdělávání

Rámcový vzdělávací program. pro předškolní vzdělávání Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání Výzkumný ústav pedagogický v Praze 2004 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Č.j. 32 405/2004-22 V Praze dne 3. ledna 2005 Opatření ministryně

Více

jak a proč být prů vodcem cizince příručka (nejen) pro dobrovolníky

jak a proč být prů vodcem cizince příručka (nejen) pro dobrovolníky jak a proč být prů vodcem cizince příručka (nejen) pro dobrovolníky jak a proč být prů vodcem cizince příručka (nejen) pro dobrovolníky Vážení čtenáři, je nám ctí představit vám aktualizovanou, doplněnou

Více

Nabídka. Montessori zpravodaj. Společnost. 15 2013 datum vydání: 20. 9. 2013

Nabídka. Montessori zpravodaj. Společnost. 15 2013 datum vydání: 20. 9. 2013 15 2013 datum vydání: 20. 9. 2013 Montessori zpravodaj ZÁŘÍ Všimli jste si někdy, co světla toto slovo nese a jak nádhern ě zní? Jakoby nás svým názvem nabádalo, abychom si udrželi slunce, které jsme do

Více

Ján Praško, Hana Prašková, Katarína Vašková, Jana Vyskočilová. Panická porucha a jak ji zvládat

Ján Praško, Hana Prašková, Katarína Vašková, Jana Vyskočilová. Panická porucha a jak ji zvládat Ján Praško, Hana Prašková, Katarína Vašková, Jana Vyskočilová Panická porucha a jak ji zvládat Ján Praško, Hana Prašková, Katarína Vašková, Jana Vyskočilová Panická porucha a jak ji zvládat Ján Praško,

Více

Jak se dělá školní časopis. aneb. Školní časopisy pod lupou

Jak se dělá školní časopis. aneb. Školní časopisy pod lupou Jak se dělá školní časopis aneb Školní časopisy pod lupou Návodný a prakticky zaměřený text Jak se dělá školní časopis aneb Školní časopisy pod lupou vydala Základní škola, Mendelova v Karviné - Hranicích

Více