Porovnání charakteristik demografické statiky a dynamiky v dvanácti nových zemích EU

Transkript

1 Porovnání charakerisik demografické saiky a dynamiky v dvanáci nových zemích EU Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Milan Palá, CSc. Per Vérosa Brno 2008

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Porovnání charakerisik demografické saiky a dynamiky v dvanáci nových zemích EU vypracoval samosaně a v seznamu lieraury uvedl veškerou použiou lierauru a další zdroje V Brně 10. dubna 2008 Per Vérosa 3

3 Poděkování Chěl bych na omo mísě poděkova prof. Ing. Milanu Paláovi, CSc. za cenné rady a připomínky, keré mi poskyl při psaní éo bakalářské práce. 4

4 Absrac Vérosa, P. Comparison of characerisics of demographic saics and dynamics in welve new members of he European Union. Bachelor hesis. Brno, This bachelor hesis deals wih comparison of demographic indicaors in new members of he European Union. Demographic processes are described by demographic indicaors such as naaliy, feriliy, aborion, moraliy, marriage, divorces rae and migraions. In hese regions he numer of conraced marriages is decreasing and also he rae of children in he populaion is lower. The average lengh is elongaing and he moraliy is declining. This siuaion causes he aging of populaion, which is a opical problem in he European Union. Demographic processes, he European Union, Aging of he populaion Absrak Vérosa, P. Porovnání charakerisik demografické saiky a dynamiky v dvanáci nových zemích Evropské unie. Bakalářská práce. Brno, Tao bakalářská práce se zabývá porovnáním demografických ukazaelů v nových členských sáech Evropské unie. Demografické procesy jsou popsány demografickými ukazaeli jako porodnos plodnos, poraovos, úmrnos, sňaečnos, rozvodovos, migrace. V ěcho regionech klesá poče uzavřených manželsví a aké klesá podíl děské složky v populaci. Prodlužuje se sřední délka živoa a klesá úmrnos. To způsobuje sárnuí populace, keré je významným problémem celé Evropské unie. Demografické procesy, Evropská unie, sárnuí populace. 5

5 Obsah 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE ÚVOD DO PROBLEMATIKY CÍL PRÁCE.8 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED ZÁKLADNÍ DEMOGRAFICKÉ POJMY PŘEDMĚT DEMOGRAFIE DEMOGRAFICKÉ UKAZATELE A JEJICH MĚŘENÍ OBECNÉ MÍRY SPECIFICKÉ MÍRY STANDARDIZACE STRUKTURA POPULACE DEMOGRAFICKÁ STRUKTURA STRUKTURA PODLE RODINNÉHO STAVU STRUKTURA PODLE TYPU DOMÁCNOSTÍ EKONOMICKÁ STRUKTURA ÚMRTNOST UKAZATELE ÚMRTNOSTI PORODNOST A PLODNOST UKAZATELE PORODNOSTI A PLODNOSTI POTRATOVOST SŇATEČNOST A ROZVODOVOST UKAZATELE SŇATEČNOSTI A ROZVODOVOSTI MIGRACE IMIGRACE A EMIGRACE ČASOVÉ ŘADY MĚŘENÍ TRENDU MECHANICKÉ VYROVNÁNÍ ČASOVÉ ŘADY ANALYTICKÉ VYROVNÁNÍ ČASOVÉ ŘADY METODIKA ZÁKLADNÍ DEMOGRAFICKÉ UKAZATELE VYROVNÁNÍ ČASOVÝCH ŘAD TIPY TRENDU VÝSLEDKY PRÁCE STRUKTURA POPULACE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATELSTVA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH POHLAVNÍ STRUKTURA OBYVATELSTVA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH PR OGNÓZA POČ E TNÍHO STAVU OBYVATELSTVA V ZEMÍCH EU ÚMRTNOST VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU HRUBÁ MÍRA ÚMRTNOSTI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU KOJENECKÁ ÚMRTNOST VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU PŘÍČINY SMRTI

6 4.4. PORODNOST A PLODNOST VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU OBECNÁ MÍRA PORODNOSTI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU ÚHRNNÁ PLODNOST V EVROPSKÉ UNII POTRATOVOST VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU SŇATEČNOST A ROZVODOVOST VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU MIGRACE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU DISKUSE ZÁVĚR

7 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE 1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY Mnoho oázek, zejména v oblasi sociální poliiky a ekonomiky, vyžaduje při svém řešení demografické údaje o obyvaelsvu. Kupříkladu evropské insiuce a národní vlády pořebují údaje o vývoji srukury populace, míry plodnosi a úmrnosi při plánování důchodové poliiky. Jinou oblasí je pořeba regionálních da nuných pro správnou alokaci uvolňovaných prosředků ze srukurálních fondů EU. Proo EUROSTAT, jako saisická insiuce Evropské unie, shromažďuje obrovské množsví demografických da, keré dosává každoročně od 31 sáů Evropy a každých 3 až 5 le sesavuje demografické prognózy. Důležiou úlohu v makroekonomické saisice Unie hraje Výbor pro moneární a finanční saisiku plaební bilance, kerý zajišťuje spolupráci mezi EUROSTATEM, Evropskou cenrální bankou a cenrálními bankami členských zemí. Zabývá se zejména koncepcí, sledováním a hodnocením saisických násrojů pořebných pro Evropskou měnovou unii (např. poradní funkce ve věci kalkulace vládního deficiu a dluhu). 1.2 CÍL PRÁCE V éo bakalářské práci se budu zabýva jednolivými demografickými charakerisikami. Po vymezení demografie jako vědy a předměu jejího sudia budu popisova ukazaele demografické saiky a dynamiky a aplikova je na nové členské sáy Evropské unie přisoupivší v roce Po přehledu lieraury, ve kerém uvedu základní demografické ermíny, bude následova konkréní popis savu v nových dvanáci členských zemích unie prosřednicvím abulek a grafů popisujících siuaci ěcho zemích a porovnávající údaje nejen mezi ěmio sáy, ale aké vůči sávajícím členům EU či Evropské unii jako celku. Číselné údaje uvedené v abulkách jsem získal z daabáze EUROSTATU a 8

8 Českého saisického úřadu. Veškeré údaje se, pokud nebude řečeno jinak, vzahují k jednoleému časovému období. V závěru práce provedu shrnuí a komplexní vyhodnocení dosažených poznaků. 9

9 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 ZÁKLADNÍ DEMOGRAFICKÉ POJMY Název Demografie je složeninou dvou řeckých slov démos, edy lid, a grafein, edy psá, zjednodušeně můžeme edy říci, že se jedná o lidopis. Demografie je inerdisciplinární vědní obor, je o věda, kerá se zabývá reprodukcí lidských populací. Pod pojmem populace můžeme chápa obyvaelsvo určiého území nebo skupinu osob se sejnými biologickými, kulurními a sociálními znaky, mezi nimiž dochází k reprodukci. Demografie se ovšem nezabývá pouze reprodukcí obyvaelsva, ale i jinými oblasmi, keré se časo překrývají s předměem sudia jiných věd. Do ěcho oblasí mohou paři například vzahy ovlivňující reprodukci, jako jsou sňaky či rozvody. Teno sysém, edy reprodukci obyvaelsva a vzahy ovlivňující uo reprodukci, nazýváme demografický sysém. Podmínky, při nichž k reprodukci dochází označujeme jako sociální sysém. Demografie je edy věda, kerá se zabývá sudiem demo-sociálních sysémů [KOSCHIN, 2000, sr. 7] PŘEDMĚT DEMOGRAFIE Demografická saisika se dělí na demografickou saiku, kerá zkoumá údaje o savu obyvaelsva (o jeho poču a srukuře) a demografickou dynamiku, jejímž oblasí zájmu je pohyb obyvaelsva (někdy se používá ermín měna). Údaje o savu obyvaelsva, edy v demografické saice, se zjišťují prosřednicvím soupisu obyvaelsva nebo sčíáním lidu. Rozdíl mezi ěmio meodami spočívá v kvaliě získaných da, kdy soupis obyvaelsva je jednodušší akce, při níž se zjišťuje jen několik základních znaků(např. pohlaví, věk a povolání) oproi sčíání lidu, při kerém získáváme mnohem více osobních charakerisik. 10

10 V demografické dynamice jde edy o sudium pohybu obyvaelsva. Takový pohyb však musí bý jednoznačně vymezen. Jedná se o časové (událosi, ke kerým dojde v určiém časovém období), mísní (událosi podle mísa rvalého pobyu osoby) a věcné vymezení. Nejproblemaičější vymezení je o věcné, neboť pro různé demografické procesy exisují ve svěě různé definice. Proo někeré jevy jsou mezinárodně jen ěžko nebo vůbec porovnaelné. Pohyb obyvaelsva můžeme rozliši na: přirozený pohyb změna obyvaelsva úmrím a narozením, mechanický pohyb sěhování obyvaelsva sociální pohyb změny v srukuře populace. Předměem sudia demografie jsou demografické jevy a demografické procesy. Demografické jevy jsou významné událosi, keré ovlivňují průběh reprodukce obyvaelsva. Mezi nevýznamnější paří narození a úmrí, ze kerých odvozujeme procesy porodnosi a úmrnosi. Z poraů, jako zvlášního druhu úmrí, odvozujeme poraovos. Tyo událosi ovlivňují demografickou reprodukci přímo. Událosi sňaek a rozvod ovlivňují reprodukci zprosředkovaně a vedou k demografickým procesům sňaečnosi, resp. rozvodovosi. Demografický proces se vyznačuje změnou savu jedince, je o přechod z jednoho savu do druhého (např. úmrnos proces, při kerém jedinec přechází ze savu žijící do savu zemřelý ) DEMOGRAFICKÉ UKAZATELE A JEJICH MĚŘENÍ Demografickými ukazaeli můžeme nazva číselné vyjádření výše uvedených událosí a procesů. Pro každý akový proces a událos můžeme zkonsruova řadu ukazaelů. Jejich základní dělení je na míry obecné a specifické. 11

11 OBECNÉ MÍRY Obecné demografické míry vycházejí z předpokladu, že schopnos člověka zemří, rozmnožova se, vyváře nebo ruši svazky a schopnos sěhova se je po celou dobu živoa konsanní a že všichni jedinci jsou sejní. Tyo charakerisiky mají v čiaeli poče událosí (např. poče zemřelých, poče živě narozených, poče ženaých, ad.) a ve jmenovaeli zv. dobu expozice. Doba expozice předsavuje dobu, po kerou jsou členové populace vysaveni riziku např. úmrí, rozvodu apod. Doba expozice se vzhledem k náročnosi určení nezjišťuje přesně, ale odhaduje se. Tímo odhadem získáme průměrnou velikos populace, zv. sřední sav. m M S m je obecná míra úmrnosi, M je poče zemřelých a S sřední sav obyvaelsva. Exisují dvě možnosi jak odhadnou sřední sav. První je výpočem prosého arimeického průměru z počáečního (velikos populace na počáku sledovaného období) a koncového savu (velikos populace na ko nci sledovaného období). Druhou alernaivou je, že za sřední sav budeme považova velikos populace uprosřed sledovaného inervalu. Obecné míry mají velký nedosaek v om, že neberou v poaz věkovou a pohlavní různorodos obyvaelsva. Například obecná míra úmrnosi nás informuje spíše o vymírání než o úmrnosi jako vlasnosi. U osaních charakerisik již není rozpor mezi procesem a vlasnosí ak markanní jako je omu u úmrnosi. Obecné míry je zvykem uvádě v promile SPECIFICKÉ MÍRY U specifických měr je zásadní předpoklad, že se určiá schopnos při různých podmínkách mění. Každou akovou schopnos poom počíáme zvlášť. Například předpokládejme, že schopnos zemří se mění s věkem. 12

12 Konsrukce specifického ukazaele poom bude vypada ak, že budeme uvažova jen o zemřelých v určié věkové skupině a o sředním savu éo věkové skupině odpovídající. M, x m, x ; kde x označuje příslušnou věkovou skupinu S, x Specifické míry se časo uvádějí nejen pro věkové skupiny, ale aké zvlášť pro každé pohlaví. Hovoříme poom o věkově a pohlavně specifických měrách. Diferenčními měrami poom označujeme specifické demografické míry počíané podle jiných charakerisik, kerými může bý vzdělání, zaměsnání, apod. Sejně jako obecné míry se i yo ukazaele obvykle uvádějí v promile STANDARDIZACE I přes výše uvedené nedosaky obecných charakerisik se yo přeso časo používají pro srovnání dvou nebo více populací, je nuné ale akové ukazaele oprosi od vlivu věkové srukury. Meoda sandardizace má právě za úkol vylouči vliv věkové srukury ve všech srovnávaných populacích. Nejčasěji se využívá při zkoumání úmrnosi a plodnosi. Rozlišujeme dva způsoby sandardizace: 1. Přímá sandardizace spočívá v aplikaci sandardních měr pozorované populace na věkové složení odpovídající sandardní populaci [LANGHAMROVÁ, 2007, sr.28]. Za sandard můžeme zvoli například jednu z porovnávaných populací, nadřazenou populaci apod. Je nevhodné uo meodu použí v případě, že nám nejsou známy specifické míry u srovnávané populace nebo jsou-li yo míry zaíženy velkými chybami. 2. Nepřímá sandardizace při éo meodě aplikujeme specifické míry u sandardní populace na věkové složení porovnávané populace, čímž dosaneme zv. hypoeický poče událosí. Podílem skuečného a hypoeického poču událosí získáme zv. srovnávací index, kerý nám 13

13 říká, jak by se změnil poče událosí, kdyby věková srukura zůsala sejná (jako ve srovnávané populaci) a změnily se jen specifické míry událosí. Sandardizovanou míru poom dosaneme jako násobek ohoo indexu a obecné míry ve sandardní populaci [LANGAMROVÁ, 2007, sr.28]. 2.2 STRUKTURA POPULACE Zkoumáním okamžikového savu obyvaelsva, edy jeho srukurou, se zabývá demografická saika. Tuo srukuru můžeme sudova z různých pohledů: Demografická srukura srukura podle pohlaví a věku. Srukura podle rodinné savu a ypu domácnosi. Ekonomická srukura říděná na ekonomicky akivní a ekonomicky neakivní čás obyvaelsva. Geografická srukura geografické rozmísění obyvaelsva. Jiné srukury např. podle náboženského vyznání, vzdělání, národnosi apod DEMOGRAFICKÁ STRUKTURA Demografickou srukuru reprezenují srukura věková a pohlavní. Nejprve se budeme zabýva věkovou srukuru. Podle é můžeme obyvaelsvo rozděli do ří skupin: 1. I. biologická generace (předreprodukční) 0 až 14 le, 2. II. biologická generace (reprodukční) 15 až 49 le, 3. III. biologická generace (poreprodukční) 50 a více le. Z hlediska věkové srukury můžeme populace rozděli na: Progresivní převažuje v ní I. biologická generace, edy mladí lidé. 14

14 Sacionární populace se sabilním počem narozených a zemřelých (podíl I. a III. biologické generace je přibližně sejný). Regresivní populace ve keré převládá III. biologická generace, edy sarší lidé. K omuo ypu paří věšina evropských populací. K základním ukazaelům věkové srukury obyvaelsva paří průměrný věk, věkový medián a index sáří. Průměrný věk je charakerisika, kerá nás informuje o průměrném věku obyvaelsva. Věkový medián rozděluje celou populaci podle věku na dvě sejně počené čási. Je o sřední hodnoa, kerá je ovlivněna méně exrémními hodnoami a je vždy nižší než průměrný věk. Index sáří je podíl I. a III. biologické generace. Je o ukazael, kerý je velmi cilivý i na malé změny. Základní charakerisikou pohlavní srukury je index feminiy (případně maskuliniy), což je číslo, keré nám říká, kolik žen (mužů) v populaci připadá na jednoho muže (ženu). Vzhledem k omu, že úmrnos mužů je jiná než úmrnos žen, je jasné, že se poměr mužů a žen v populaci s věkem mění. Pro každou věkovou skupinu poom počíáme specifické indexy feminiy (maskuliniy). Společnou charakerisikou věkové srukury je graf demografické srukury, nazývaný srom živoa nebo aké věková pyramida. Věková pyramida je vořena dvěma hisogramy, přičemž vlevo jsou údaje pro muže, vpravo údaje pro ženy. Věk se vynáší na svislou osu, na vodorovné ose je poče osob v příslušné věkové kaegorii STRUKTURA PODLE RODINNÉHO STAVU Srukura populace podle rodinného savu je jednou ze základních demografických charakerisik. Je důležiá s ohledem na reprodukci obyvaelsva, neboť poziivně ovlivňuje nejen porodnos, ale i úmrnos. Obyvaelsvo podle rodinného savu řídíme na: svobodné, ženaé a vdané, 15

15 rozvedené a ovdovělé STRUKTURA PODLE TYPU DOMÁCNOSTI Rozlišujeme ři ypy domácnosí: Byová domácnos všechny osoby bydlící v jednom byě. Společně hospodařící domácnos skupina osob, keré sdružují své prosředky, aby uspokojili své pořeby [KOSCHIN, 2002, sr.81]. Ve společně hospodařící domácnosi mohou ží i lidé z donucení (vynucení byovou siuací). Censová domácnos skupina osob, kerá by sdílela společnou domácnos, i kdyby k omu nebyla donucena vnějšími podmínkami, zejména nedosakem byů. Exisují čyři ypy censových domácnosí: 1. Úplná rodinná domácnos je vořena párem (nejen manželským) s děmi nebo i bezděným. 2. Neúplná rodinná domácnos jeden rodič s nejméně jedním díěem. 3. Vícečlenná nerodinná domácnos není ani úplnou ani neúplnou rodinnou domácnosí a voří ji více osob. 4. Domácnos jednolivce vořena pouze jedním členem. Informace o srukuře podle ypu domácnosi jsou důležié zejména pro archieky, ekonomy, urbanisy nebo sociology EKONOMICKÁ STRUKTURA Ekonomická srukura předsavuje rozdělení na ekonomicky akivní a ekonomicky neakivní čás obyvaelsva. Definice ekonomicky akivních obyvael zní: osoby, keré svou činnosí přispívají k hospodářskému výsledku společnosi, osoby pomáhající a osoby zdržené 16

16 od povolání [KOSCHIN, 2002, sr.83]. Do poslední skupiny paří osoby nezaměsnané, vojáci v základní vojenské službě, vězni a ženy na maeřské dovolené. Míry ekonomické akiviy se počíají obvykle pro jednolivé věkové skupiny, případně i pohlavně specifické míry. Demografie ale časěji než o ekonomicky akivních hovoří o produkivních členech populace, což je věkově vymezená skupina osob předsavující poenciál ekonomicky akivních. Věkovým vymezením produkivních dosaneme ři čási populace, keré nazýváme ekonomickými generacemi. Obdobně jako u biologických generací rozlišujeme ři skupiny osob: I. ekonomická generace (předprodukivní) 0 až 19 le, II. ekonomická generace (produkivní) 20 až 64 le, III. ekonomická generace (poprodukivní) 65 a více le. Sejně jako u věkové srukury je jedním ze základních ukazaelů podíl III. a I. ekonomické generace, edy podíl důchodců a děí a mládeže. Rozumnější charakerisikou je ovšem index hospodářského zaížení, což je podíl všech členů populace a generace produkivních. Říká nám kolik jeden produkivní jedinec musí živi osob. I. eg II. eg III. eg ixhz ; eg je zkraka pro ekonomickou generaci. II. eg Vážený index hospodářského zaížení je zobecněním předchozího indexu, kerý vychází z předpokladu, že každá generace má odlišné pořeby a říká nám, kolik spořebních jednoek musí jeden produkivní svou prací živi. OSN používá váhy 0,7, 1 a 0,7, což nám říká, že člověk v neprodukivním věku, zn. děi a důchodci, spořebuje 70% oho, co člověk ve věku produkivním. ixhz 0,7;1;0,7 0,7 I. eg 1 II. eg 0,7 III. eg II. eg 17

17 Můžeme aké počía index závislosi mladých (podíl I. generace k II. generaci), kerému se říká zelené zaížení nebo index závislosi sarých (podíl III. generace k II. generaci), keré nazýváme šedým zaížením. 2.3 ÚMRTNOST Termín úmrnos se používá ve dvou významech. Jednak pro označení vlasnosi členů populace (edy schopnosi zemří ), jednak pro označení procesu vymírání populace. Tímo pojmem edy označujeme nejen vlasnos, ale i projev éo vlasnosi. Společně s nemocnosí je úmrnos jedním z hlavních ukazaelů vypovídajících o savu populace. Hlavní fakory, keré ovlivňují jak úmrnos, ak nemocnos, můžeme rozděli do ří základních skupin: Geneické ypickým příkladem je rozdíl v úmrnosi mezi muži a ženami Ekologické klimaické podmínky a živoní prosředí významným způsobem ovlivňují úmrnos Socioekonomické živoní úroveň, vzdělání, péče o vlasní zdraví, fyzická akivia, úroveň zdravonicví, sysém sociálního zabezpečení, ekonomická siuace, ad. Demografie se na jedné sraně zabývá kvaniaivní sránkou úmrnosi, kerou reprezenují jednolivé demografické ukazaele, na druhé sraně ji však zajímá rovněž kvaliaivní sránka úmrnosi, j. příčiny smri. Příčiny smri jsou rozděleny do skupin označenými římskými číslicemi, jejichž poče se sále mění. V současném modelu klasifikace, planém od roku 1993, exisuje 19 říd. Saisicky se zpracovává základní příčina smri, zn. nemoc nebo úraz, jimiž byl položen základ vedoucí k úmrí. 18

18 2.3.1 UKAZATELE ÚMRTNOSTI Nejjednodušší charakerisikou úmrnosi (moraliy) je poče zemřelých. Jedná se však o charakerisiku nevhodnou, proože nebere do úvahy velikos populace. Značíme ji velkým písmenem M a musí bý doplněna obdobím a populací, ke keré se vzahuje. Obdobím bývá nejčasěji kalendářní rok, populace se věšinou vzahuje k nějakému území. Jinou charakerisikou úmrnosi je obecná míra úmrnosi(m). Tao charakerisika však vypovídá spíše než o úmrnosi o vymírání populace. Vypočíá se jako podíl poču zemřelých a doby expozice ( udává nám, po jakou dobu jsou členové populace vysaveni riziku úmrí). Uvádí se, jako věšina demografických charakerisik v promile a říká nám, kolik zemře ročně lidí na každých isíc obyvael dané populace. M m S Přesnějším ukazaelem úmrnosi jsou specifické míry úmrnosi, keré se počíají jako jednoleé nebo, časěji, jako víceleé, zpravidla pěileé. Jde o věkově a pohlavně specifické míry úmrnosi, keré nás informují o změně úmrnosi s věkem a pohlavím. K porovnání úmrnosi mezi jednolivými populacemi používáme syneickou charakerisiku úmrnosi sřední délku živoa. Ta nám udává průměrný poče le, kerého by se dožil novorozenec při zachování současné úmrnosi. Sřední délka živoa ovšem nic nevypovídá o om, kolik se novorozenec dožije le, vypovídá pouze o současné úmrnosi, neříká nám nic o budoucnosi. I eno ukazael má ovšem své nedosaky. Jedná se zejména o o, že jeho hodnoa je do určié míry ovlivněna exrémními hodnoami, keré mohou jeho velikos výrazně ovlivni. Mimo dříve zmíněné ukazaele používá demografie i další, z nichž nejběžnější jsou modus a medián. Modus délky živoa nám udává věk, ve kerém lidé nejčasěji umírají a označuje se jako normální délka živoa. Hodnoy, kerých ao veličina nabývá, bývají 19

19 čísla vyšší, než-li omu je u sřední délky živoa. Je o dáno ím, že do normální délky živoa se nepočíají zemřelí v prvém roce živoa. Další charakerisiku úrovně hodno předsavuje medián, kerý v omo případě nazýváme pravděpodobná délka živoa. Jedná se o zřídkakdy používanou charakerisiku, kerá udává věk, kerého se při dané úmrnosi dožije právě polovina populace. Kojenecká úmrnos vyjadřuje úmrnos v prvním roce živoa, zn. v průběhu prvních 365 dní živoa díěe. Kojenecká úmrnos je v úzkém vzahu s vyspělosí země. Hlavním fakorem, kerý rozhoduje o výši kojenecké úmrnosi je úroveň předporodní a porodní péče a její echnické vybavení, keré jsou dány ekonomickou silou země. Kvocien kojenecké úmrnosi je časo považován za indikáor vyspělosi země. Udává poče zemřelých děí do jednoho roku živoa připadajících na 1000 živě narozených v émže roce, vyjadřuje se v promile a počíá se pro obě pohlaví dohromady. Tao charakerisika se časo používá při porovnání vyspělosi jednolivých sáů. Je odrazem porodní a předporodní péče v zemi. Charakerisické je aké snižování hodnoy kojenecké úmrnosi v posledních leech. Srukura kojenecké úmrnosi je nerovnoměrná, úmrnos se zvyšuje směrem k počáku živoa. Proo se počíá i novorozenecká (prvních 28 dnů živoa), časná novorozenecká (prvních 6 dnů živoa) nebo poporodní úmrnos (první 3 dny živoa). 2.4 PORODNOST A PLODNOST Porodnos je jedním z klíčových demografických procesů a spolu s úmrnosí předsavuje základní složku demografické reprodukce populací. Jejím výsledným efekem je poče narozených děí. Rozdíl mezi porodnosí a plodnosí spočívá v odlišnosi souboru obyvaelsva vůči němuž vzahujeme poče narozených děí. U porodnosi se jedná o sřední sav obyvaelsva, u plodnosi o zv. rodivý koningen, což jsou ženy v plodném věku, kerý se vymezuje obvykle věky 15 a 50 le. 20

20 Sejně jako máme k úmrnosi kvaliaivní znak příčiny smri, ak můžeme i u porodnosi a plodnosi zkouma jejich kvaliaivní aspeky. Znaky, podle kerých můžeme řídi narozené jsou: dle rodinného savu maky v době porodu manželské a nemanželské děi, dle vialiy rozlišujeme živě a mrvě narozené, dle pohlaví, dle zralosi děi nedonošené, děi donošené a děi zralé, dle pořadí pořadí díěe, dle socioekonomické skupiny nejvyšší dosažené vzdělání, dle kalendářního měsíce UKAZATELE PORODNOSTI A PLODNOSTI Nejjednodušší charakerisikou plodnosi, neboli feriliy, je poče narozených. Jedná se sejně jako u úmrnosi o ukazael nevhodný, značíme ho písmenem N a vzahuje se opě k určiému období a populaci. Do éo populace se zahrnují jen i, keří se na daném území rvale vyskyují. U narozených se bere v úvahu rvalé bydlišě maky. Další jednoduchou charakerisikou je obecná míra porodnosi (naaliy značíme ji n), kerá nám ale vypovídá spíše o procesu rozmnožování. Určíme ji jako podíl živě narozených a sředního savu obyvaelsva. n N ( živě ) S Při porovnání úmrnosi a porodnosi (a aké započíáním migrace) zjisíme, zda daná populace přibývá či ubývá Nedosakem u obecné míry porodnosi je skuečnos, že v úvahu bereme sřední sav, nikoliv dobu expozice. Pokud dáme do jmenovaele jen u čás populace, kerá je vysavena riziku narození díěe (j. ženy ve věku od 15 do 50 le), dosaneme obecnou míru plodnosi (feriliy), označujeme ji f. 21

21 f ( živě ) N, kde F předsavuje ženy od 15 do 50 le. F Rozlišujeme čisou míru porodnosi, při keré dosazujeme do čiaele živě narozené a hrubou míru porodnosi, kerá zahrnuje všechny narozené. Také obecná míra plodnosi je ovlivněna věkovou srukurou obyvaelsva. Přesnější charakerisiky se nazývají věkově a pohlavně specifické míry plodnosi. Ty se počíají zpravidla jako jednoleé či pěileé, s jinými inervaly se sekáme jen zcela výjimečně. Sejně jako u úmrnosi se pro porovnávání mezi populacemi konsruuje syneická charakerisika, v omo případě úhrnná plodnos. Při její konsrukci předpokládáme nulovou plodnos žen mladších 15 le a sarších 50 le a nulovou úmrnos do 50 le. Úhrnná plodnos je definována jako průměrný poče děí, keré by se narodily jedné ženě při dané neměnné plodnosi a nulové úmrnosi do 50 le. Ani eno ukazael nám neříká nic o budoucnosi, nedozvíme se z něj kolik děí se v průměru narodí jedné ženě, jde pouze o charakerisiku momenální plodnosi. úf 49 f x x15 Jinou charakerisikou plodnosi může bý například čisá míra reprodukce, kerá udává poče dívek, keré by se v průměru narodily jedné ženě při neměnné plodnosi a neměnné úmrnosi do 50 le [KOSCHIN, 2002, sr.53]. Pokud je hodnoa ohoo ukazaele menší než 1, říká nám o, že by žena v průměru nenahradila sama sebe a docházelo by k zúžené reprodukci. V případě, že by byla hodnoa rovna 1, znamenalo by o, že nedochází ani k úbyku ani přírůsku populace, žena by nahradila sama sebe, hovoříme o prosé reprodukci. Pokud by nám vyšlo číslo vyšší než 1, jednalo by se o rozšířenou reprodukci. Žena by nahradila sama sebe v průměru více než jednou holčičkou a populace by rosla. Pokud nebudeme brá do úvahy úmrnos, dosaneme zv. hrubou míru reprodukce, což je poče děvča, keré by se v průměru narodily jedné ženě při neměnné plodnosi a nulové úmrnosi do 50 le. [KOSCHIN, 2002, sr.55]. 22

22 Rozdíl mezi čisou a hrubou mírou je vzhledem k nízké úmrnosi minimální. Výrazný rozdíl se však objevuje v populacích s vysokou mírou úmrnosi POTRATOVOST Poraovos je proces, kerý se váže k oběma předcházejícím procesům lidské reprodukce, edy úmrnosi a plodnosi. Není žádná mezinárodní definice porau. U nás je pora definován ako: 1. ukončení ěhoensví ženy, při němž: plod neprojevuje ani jednu ze známek živoa a jeho porodní hmonos je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjisi, jesliže je ěhoensví kraší než 28 ýdnů, plod projevuje alespoň jednu ze známek živoa a má porodní hmonos nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu, z dělohy ženy bylo vyňao plodové vejce bez plodu, anebo ěhoenská sliznice. 2. ukončení mimoděložního ěhoensví anebo umělé přerušení ěhoensví provedené podle zvlášních předpisů ( Zákon ČNR č.66/1988 Sb., o umělém přerušení ěhoensví. Vyhláška MZ ČSR č. 75/1986 Sb., kerou se provádí zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení ěhoensví). V zásadě se rozlišují ři ypy poraů samovolný (sponánní), umělé přerušení ěhoensví (inerrup ce) a osaní (mimoděložní ěhoensví a kriminální případy). Sejně jako na předešlé charakerisiky můžeme i na úroveň poraovosi z konsruova jak obecné, ak specifické míry poraovosi. Hlavní fakory ovlivňující úroveň poraovosi: legislaiva, dosupnos, rozšíření a meody anikoncepce, náboženské přesvědčení, vzdělání, ekonomická siuace, zdraví obyvaelsva. 23

23 2.5 SŇATEČNOST A ROZVODOVOST Sňaečnos je demografický proces, kerý sleduje zakládání manželsví na základě zákonem sanovených podmínek. Podmínky pro uzavírání sňaků: dosažení věku v České republice 18 le (výjimečně může soud povoli uzavření manželsví nezleilému saršímu 16 le), rodinný sav manželsví mohou v monogamních společnosech uzavří jen nesezdaní, supeň pokrevnosi rodiče s děmi a sourozenci nemohou uzavří manželsví, braranec se sesřenicí již může, pohlaví v České republice mohou uzavří sňaek jen osoby opačného pohlaví. Regisrované parnersví není považováno za rovnocenné a není ani saisicky evidováno. Rozvod je právním ukončením manželsví, rozhoduje o něm soud, hlášení o rozvodu podává v ČR okresní soud a ao hlášení zpracovává Český saisický úřad UKAZATELE SŇATEČNOSTI A ROZVODOVOSTI Obecné míry obou charakerisik jsou konsruovány pro jednoleé období jako poměr poču sňaků (rozvodů) a sředního savu obyvaelsva. Hodnoy se uvádí v promile a mají přibližně sejnou hodnou jako u úmrnosi či porodnosi. Sň sň a S Ro ro S Údaje se celosvěově ěžko porovnávají, neboť v různých mísech svěa jsou různé kulurní zvyklosi. I pro ukazaele sňaečnosi a rozvodovosi můžeme vypočía jejich specifické míry. Od obecných měr se liší ím, že do jmenovaele nedosazujeme sřední sav obyvaelsva, ale jen u čás, u keré hrozí riziko sňaku či rozvodu. U sňaečnosi ak sledujeme jen osoby svobodné, rozvedené nebo ovdovělé, u rozvodovosi poom jen osoby vdané, resp. ženaé. Vzhledem k omu, že yo údaje nejsou vždy k dispozici, 24

24 počíá se časo se sředním savem osob příslušného věku. Takové ukazaele poom nazýváme redukované specifické míry sňaečnosi, resp. rozvodovosi. U sňaečnosi se počíají ješě zv. míry prvosňaečnosi, kde se berou v úvahu jen první sňaky. Úhrnná sňaečnos je definována jako souče redukovaných specifických měr prvosňaečnosi do 50 le. Je o edy průměrný poče prvních sňaků, keré by během svého živoa do 50 le uzavřel jeden muž, resp. jedna žena při dané neměnné sňaečnosi a nulové úmrnosi do 50 le [KOSCHIN, 2002, sr.68]. Při porovnání obecné sňaečnosi a úhrnné sňaečnosi zjisíme, že u úhrnné sňaečnosi rozdíl mezi západní a východní Evropou sice aké exisuje, ale není již ak velký. Úhrnnou sňaečnos bychom měli ješě doplni dalším ukazaelem a ím je průměrný věk při prvním sňaku, kerý má významný vliv na reprodukci obyvaelsva (exisuje z hlediska reprodukce rozdíl mezi sňakem uzavřeným v 25 leech a sňakem uzavřeným v 50 leech). Teno věk se v EU za posledních 30 le zvýšil u mužů o 4 roky, u žen o 5 le. Úhrnná rozvodovos nám říká, kolik rozvodů připadá na jeden sňaek (nikoliv na jednu osobu). Můžeme ji definova jako podíl sňaků, keré by skončily rozvodem při dané neměnné rozvodovosi, úmrnosi a srukuře vdaných a ženaých podle doby rvání manželsví [KOSCHIN, 2002, sr.70]. Při výpoču éo charakerisiky se neberou v úvahu manželsví zaniklá úmrím 2.6 MIGRACE Migrací označujeme proces sěhování obyvaelsva. Obecně je za přesěhování považována změna rvalého či obvyklého mísa pobyu, se kerou souvisí vybudování živoa na jiném mísě. Migrace je ovlivněna různými ekonomickými, poliickými a sociálními fakory. Tyo fakory bývají označovány jako push a pull fakory. Mezi push fakory paří např. ekonomická nesabilia, válečné konfliky, nábožensví a zhoršování kvaliy živoního prosředí. Pull fakory mají za následek především migraci do západních 25

25 zemí a zahrnují např. ekonomickou prosperiu, poliickou sabiliu, svobodu a možnosi seberealizace IMIGRACE A EMIGRACE Proces imigrace znamená sěhování směrem do populace, emigrace je proces sěhování směrem z populace. Pro oba jevy můžeme vypočía obecné míry imigrace, resp. emigrace, keré jsou dány jako poměr přisěhovalých (vysěh ovalých) k sřednímu savu obyvaelsva. I i a S E e ; pro jednoleý časový inerval S Tyo charakerisiky jsou základem pro obecnou míru migrace, zv. čisou migraci, ze keré můžeme vyčís, zda nám populace přibývá nebo naopak ubývá. Je o edy rozdíl mezi imigrací a emigrací. mi Specifické míry se konsruují pouze pro emigraci, keré nám vypovídají, že nejvěší sklony k emigraci mají lidé mezi 20 a 30 ley. Úhrnné míry se akřka neudávají. Důvodem je velká nesabilia migrace v čase. I E S 2.7 ČASOVÉ ŘADY Časovou řadou rozumíme posloupnos hodno sledovaného saisického znaku seřazenou zpravidla v časové posloupnosi ve směru od minulosi do příomnosi. Základní dělení časových řad: časové řady úsekové (inervalové) zjišěné hodnoy znaku se vzahují k časovému úseku nenulové délky, časové řady okamžikové hodnoa znaku se vzahuje k určiému časovému okamžiku nenulové délky. 26

26 Pro úsekové časové řady je na rozdíl od řad okamžikových charakerisická sčiaelnos hodno znaku. U ěcho řad lze kromě řady běžných hodno konsruova i řady odvozené. Odvozenými časovými řadami jsou součové řady (vznikají posupným načíáním hodno časové řady) a řady klouzavé (sesrojíme je sčíáním posledních p hodno časové řady). Úroveň úsekové řady měříme prosým arimeickým průměrem (podmínkou ovšem je konsanní délka inervalů). Pro určení úrovně okamžikových časových řad používáme chronologický průměr MĚŘENÍ TRENDU Nejjednodušší meoda popisu časových řad je meoda založená na separaci a odděleném změření hlavních složek pohybu časové řady. Tyo složky voří: rend hlavní směr, endence vývoje (sacionární, rosoucí, klesající, sřídavý, přímočarý či křivočarý), periodické kolísání pravidelné kolísaní hodno kolem hlavního směru (krákodobé, sřednědobé a dlouhodobé kolísání), nepravidelná složka časové řady nepravidelná flukuace kolem určié hodnoy. Při analýze časových řad předpokládáme, že je rendová a periodická složka v celém jejím průběhu neměnná. Tyo dvě složky určují zv. sysemaickou složku, kerá je dána složením rendové a periodické složky. Proces výpoču sysemaické složky se nazývá vyrovnáním časové řady MECHANICKÉ VYROVNÁNÍ ČASOVÉ ŘADY Jde o meodu s využiím klouzavých průměrů. Ten sanovíme pro délku klouzavé čási p jako klouzavý úhrn dělený délkou klouzavé čási a umísěný do jejího sředu. Pokud je o možné, volíme p jako liché číslo. V případě, že je p sudé číslo, není možné urči sřed klouzavé čási a je řeba provés cenrování, keré 27

27 spočívá ve výpoču prosého průměru vždy ze dvou sousedních necenrovaných klouzavých průměrů ANALYTICKÉ VYROVNÁNÍ ČASOVÉ ŘADY Too vyrovnání spočívá v konsrukci zv. rendové funkce. Základní meodou éo konsrukce je meoda minimálních čverců. Meoda minimálních čverců vede k nalezení paramerů rendové funkce. Lze ji použí pro funkce lineární v paramerech a pro funkce, pro něž exisuje linearizující ransformace. Principem éo meody je nají akový průběh funkce zvoleného ypu, kerá minimalizuje souče čverců odchylek pozorovaných a vypočených hodno závislé proměnné. n i1 ( y i y ) K nalezení vhodného ypu rendové funkce je důležiá analýza diferencí dané časové řady. Pro časovou řadu o délce n lze urči n 1 rozměrných absoluních přírůsků (diferencí) 1 í 2 min. d y y, pro = 2,3,, n s nulovou, kladnou nebo zápornou hodnoou. Výpoče diferencí můžeme vzáhnou i na řadu absoluních přírůsků, výsledkem je poom řada n 2 druhých diferencí 2 d. Pro uéž časovou řadu lze dále urči n 1 bezrozměrných řeězových indexů koeficienů růsu y k, pro = 2,3,, n. y 1 Tab. 1: Trend a jednoduché charakerisiky vývoje Trendová funkce Absoluní přírůsek Koeficien růsu Žádná kolísá kolem nuly kolísá kolem jedné Přímočarý rend přibližně konsanní, kladný nebo záporný sysemaicky klesající Kvadraický rend první diference sysemaicky rosoucí nebo klesající, druhá X diference přibližně konsanní Exponenciální rend přibližně konsanní pro logarimy hodno časové řady přibližně konsanní 28

28 3. METODIKA Veškerá saisická daa použiá v mojí práci jsem čerpal z daabáze EUROSTATU a Českého saisického úřadu. Ponejvíce jsem využíval údaje z ročenky EUROPE IN FIGURES pro rok Z menší čási jsou zasoupeny údaje z webových sránek ČSÚ hp:// Pro zpracování ěcho da jsem použil následující saisické meody. 3.1 ZÁKLADNÍ DEMOGRAFICKÉ UKAZATELE Srukura obyvaelsva se provádí podle pohlaví a podle věku. Podle věku je dána rozdělením populace do věkových skupin. Ty mohou bý jednoleé či víceleé (zpravidla pěileé). Věková srukura populace ukazuje na vývoj porodnosi, úmrnosi a migrace za minulých so le. Pohlavní srukuru populace můžeme hodnoi s pomocí indexu feminiy, což je číslo, keré nám říká, kolik žen v populaci připadá na jednoho muže. Pokud označíme index feminiy ife, poče mužů Pm a poče žen Pz, poom plaí ife Pz P m 100 Hrubá míra úmrnosi je definována jako poče zemřelých připadajících na 1000 obyvael (sředního savu). M m, kde M je poče zemřelých a S je sřední sav obyvaelsva. S Sřední délka živoa, označovaná aké jako naděje dožií. Jedná se o ukazael hypoeický, říká nám le v průměru prožijeme za předpokladu, že se nezmění úmrnosní poměry. Kvocien kojenecké úmrnosi(kú) informuje, kolik zemřelých děí do jednoho roku živoa připadá na 1000 živě narozených v daném roce. M kú N,0 ( živě ) 29

29 Obecná míra porodnosi(n) se vypočíá jako podíl živě narozených a sředního savu. N n S ( živě ) Obecná míra plodnosi(f) dává do poměru živě narozené děi a rodivý koningen, edy ženy ve věku le. ( živě ) N f, kde F jsou ženy ve věku mezi 15 a 50 ley. F Rozvodovos(ro) a sňaečnos(sň) můžeme vyjádři opě hrubými měrami, rovnice mají var Sň sň a S Ro ro, kde Sň a Ro vyjadřují poče sňaků, resp. rozvodů. S Mezi hlavní ukazaele migrace paří obecná míra imigrace(i) a obecná míra emigrace(e) I i a S E e, kde I označuje poče imigranů a E poče emigranů. S Čisá migrace(mi) je ukazael, kerý je dán rozdílem mezi imigrací a emigrací mi I E S 3.2 VYROVNÁNÍ ČASOVÝCH ŘAD Nejčasějším echnikou vyrovnání časové řady je aplikace meody minimálních čverců. Ta spočívá v nalezení akové regresní funkce daného ypu, kerá minimalizuje souče odchylek pozorovaných a vypočených hodno závislé proměnné, j. n i1 ( y i y ) í 2 min. Nezávislou proměnnou rendové funkce je pravidelně odsupňovaná časová proměnná, kerou zavádíme dvěma možnými způsoby: hodnoa časové proměnné = 1, 2,, n (pro deseileou časovou řadu bude = 1, 2,, 10), 30

30 2i n 1 hodnoa časové proměnné pro i = 1, 2,, n, přičemž nyní 2 plaí, že 0 (pro deseileou časovou řadu bychom v omo případě získali = -4,5-3,5, -0,5 +0,5 +4,5). Tuo meodu lze použí v případě lineární a kvadraické funkce. V případě exponenciálních funkcí je pořeba nejdříve provés linearizující ransformaci. Modifikovaný exponenciální rend, logisický rend a Gomperzovu křivku nelze žádnou vhodnou linearizující ransformací převés na vhodný var Typy rendů Základním ypem rendu je zv. lineární (přímočarý) rend. Ten volíme v případě, kdy hodnoy absoluních přírůsků kolísají kolem nuly a koeficien růsu kolísá kolem jedné. Trendová přímka má var T b0 b1, kde je časová proměnná a b0, b1 jsou paramery funkce. Ty zjisíme vyřešením sousavy normálních rovnic y nb0 b1 0, 2 b0 b1 y 0, symbolem rozumějme souče přes od 1 do n. Parabolický(kvadraický) rend má použijeme ehdy, když je první diference rosoucí nebo klesající a druhá diference přibližně konsanní. Rovnice éo funkce má var T b, 2 0 b1 b2 kde opě b0, b1, b2 jsou neznámé paramery a = 1, 2,, n je časová proměnná. Paramery funkce dosaneme vyřešením sousavy ří normálních rovnic ve varu na a1 a2 y, a a1 a2 y, a0 a1 a2 4 y, symbolem rozumějme opě souče přes od 1 do n. 31

31 Dalším ypem rendu je exponenciální rend, kerý je vhodné aplikova v případě, že je absoluní přírůsek pro logarimy hodno časové řady přibližně konsanní a konsanní je aké koeficien růsu. Trendová exponenciála b0 b1 T e ji linearizova logarimickou ransformací do podoby není z hlediska paramerů lineární a je nuné ln T 0 1 zavedení časové proměnné druhým způsobem získáme pro její paramery b ln y 0, n b ln 1 2 y b b a v případě Sejně ak je exponenciální funkce s kvadraickou funkcí času v exponenu T eb je linearizovaelná logarimickou ransformací do podoby 0 b1 b22 lnt b 0 b b a za sejných předpokladů získáme pro její paramery b0 4 2 ln y 4 2 n 2 ln y 2, b ln 1 2 y, b2 ń 2 ln y ln y 4 2 n

32 4. VÝSLEDKY PRÁCE 4.1 STRUKTURA POPULACE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU Za posledních 50 le populace Evropské unie vzrosla z přibližně 376 milionů v roce 1960 na éměř 460 milionů v roce Nejvěší nárůs populace probíhal v 60. leech, kdy každý rok přibylo v průměru přes 3 miliony osob. Teno rend se zpomalil v 70. a 80. leech, v 90. leech se dokonce neparně obráil. Jedním z hlavních důvodů, proč se poče obyvael EU v posledních leech znovu zvyšuje, je zvyšování čisé migrace. Během prvních pěi le nového milénia byl průměrný nárůs populace o 1,8 milionu osob ročně. V roce 2004 populace narosla dokonce o 2,3 miliony. V nových členských sáech Evropské unie žije 103,5 milionu obyvael, což předsavuje 22% podíl na celé populaci EU. Z ěcho zemí nejvyšší poče obyvael žije v Polsku a Rumunsku (60 milionů), naopak nejmenší na Malě a Kypru (1,1 milionu). Tab. 2: Sřední sav obyvaelsva ve vybraných zemích v roce 2004 Země Sřední sav EU Bulharsko Česká republika Esonsko Kypr Liva Loyšsko Maďarsko Mala Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Zdroj: Eurosa Mezi husoou osídlení však exisují výrazné rozdíly. Jednoznačně nejvyšší husoa obyvaelsva je na Malě, kde na každý kilomer čvereční připadá 1270 obyvael, což je éměř řikrá olik jako v Nizozemsku, kerému v rámci celé Evropské unie paří druhé míso. Mezi novými členskými zeměmi je ješě poměrně 33

33 vysoká husoa ve sřední Evropě (Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko). Nejméně obyvael na kilomer čvereční žije v Esonsku, Livě a Loyšsku. Tab. 3: Husoa obyvaelsva ve vybraných zemích v roce 2004 Země Obyvael/km 2 EU Bulharsko 70 Česká republika 129 Esonsko 30 Kypr 76 Liva 53 Loyšsko 36 Maďarsko 109 Mala 1270 Polsko 122 Rumunsko 91 Slovensko 110 Slovinsko 110 Zdroj: Eurosa VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATELSTVA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH Tab 4: Složení obyvaelsva podle věku ve vybraných zemích v roce 2005 Země 0-14 le le le le le 80 a více le Bulharsko Česká republika Esonsko * Kypr Liva Loyšsko Maďarsko Mala Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko * 2004 Zdroj: Eurosa Jak vidíme z abulky 4 nejvěší čás populace se nachází v inervalu le. V budoucnosi s ohledem na klesající míru porodnosi a úmrnosi lze očekáva, že 34

34 bude lidí v produkivním věku ubýva a přibýva bude osob ve věku poprodukivním, zn. v inervalech le a nad 80 le POHLAVNÍ STRUKTURA OBYVATELSTVA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH Co se ýče pohlavní srukury ve sledovaných zemích, můžeme říci, že index feminiy je nejvyšší v pobalských zemích (v Esonsku připadá na 1000 mužů 1170 žen) a Maďarsku, nejnižší je na Malě, kde je na 1000 mužů 1020 žen). Tab. 5: Index feminiy ve vybraných zemích v roce 2005 Země Index feminiy Bulharsko 1,06 Česká republika 1,05 Esonsko 1,17* Kypr 1,03 Liva 1,14 Loyšsko 1,17 Maďarsko 1,11 Mala 1,02 Polsko 1,07 Rumunsko 1,05 Slovensko 1,06 Slovinsko 1,05 * 2004 Zdroj: Eurosa 1,2 1,1 1 Bul ČR Es Kyp Li Lo Mad Mal Pol Rum Svk Slo Obr. 1: Index feminiy ve vybraných zemích v roce

35 4.2 PROGNÓZA POČETNÍHO STAVU OBYVYTELSTVA V ZEMÍCH EU EUROSTAT očekává, že populace EU-25 narose až na 470 milionů v roce 2025 a poé poklesne do roku 2050 na zhruba 450 milionů. Celá ao prognóza je ale závislá na mnoha fakorech a zejména hodnoy čisé migrace jsou časo španě odhadnuelné. Zřejmé budou rozdíly mezi dosavadními členy EU a novými zeměmi, keré budou vykazova spíše úbyek obyvaelsva. Tab. 6: Vývoj populace ve vybraných zemích v leech (v mil.) Země EU Bulharsko Česká rep Esonsko Kypr Liva Loyšsko Maďarsko Mala Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Zdroj: Eurosa Obr. 2: Očekávaný vývoj populace v zemích EU-15 v období [v mil.] 36

36 ,3 102,2 100, , ,4 92,4 90,1 87, Obr. 3: Předpokládaný vývoj populace v nových členských sáech EU v období [v mil.] Ve své sudii EUROSTAT vidí hlavní důvody ěcho rendů zejména v poklesu čisé migrace oproi minulým obdobím, kerá nebude vyvážena přirozenou měnou. Ta se sice lehce zvýší, díky mírnému nárůsu porodnosi a snížení úmrnosi, nebude o však sači k překonání úbyku obyvaelsva poklesem čisé migrace. V předpokládaném vývoji populace však můžeme spařova rozdíly mezi jednolivými regiony Evropské unie. Zaímco v někerých čásech, jako je Bulharsko, Esonsko, Liva, Loyšsko, Maďarsko, Polsko či Rumunsko, je předpokládán pokles populace, v jiných, jako je Mala a Kypr, očekáváme opačný efek, proože čisá migrace v ěcho zemích vykompenzuje negaivní přirozenou měnu. Z geografického hlediska můžeme říci, že východní čás Evropy je zasažena poklesem populace více než západní čás. Námi sledované sáy můžeme rozděli do ří základních skupin. V první skupině, ve keré se nachází Mala a Kypr, bude charakerisická relaivně vysoká porodnos a nízká úmrnos. Poziivní přirozená měna a relaivně vysoká čisá migrace budou mí za následek i poměrně výrazný růs populace. Druhá skupina, do keré řadíme Esonsko a Slovinsko, bude vykazova nízkou porodnos i úmrnos. Ve věšině ěcho zemích se bude blíži hodnoa přirozené měny k nule, čisá migrace bude aké na nízké úrovni. Přírůsek obyvaelsva ak bude minimální nebo dokonce negaivní. 37

37 Ve řeí skupině, reprezenované osaními sáy očekáváme nízkou porodnos a vysokou úmrnos, zn. nízkou přirozenou měnu. Vzhledem k nízké čisé migraci budou yo země vykazova pokles obyvaelsva. 4.3 ÚMRTNOST VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU Evropská unie čelí bezprecedenním demografickým změnám, keré budou mí významný dopad na mnoho oblasí živoa jako je sociální sysém, srukura spořeby, vzdělání nebo rh práce. Lidé se dožívají daleko vyššího věku zaímco charakerisiky plodnosi klesají. Tyo rendy vedou ke sárnuí obyvaelsva Evropské unie, což má za následek sále menší poče lidí v produkivním věku připadajících na jednoho penzisu. Scénář vývoje podle EUROSTATU očekává, že v roce 2050 bude mí EU ve srovnání s rokem 2005 o 15 milionů děí méně (obyvaelé ve věku 0-15 le), zaímco poče obyvael ve věku vzrose o 4 miliony. Poče občanů sarších 80 le bude 51 milionů, což je dvakrá více než v roce Pro populaci Evropské unie je charakerisická poměrně vysoká sřední délka živoa a velký rozdíl mezi délkou živoa u mužů a u žen, eno rozdíl se však posupně snižuje. Tab. 7: Sřední délka živoa ve vybraných zemích EU v roce 2005 Země Muži Ženy EU-15 76,6 le 82,5 le Bulharsko 68,7 le 75,8 le Česká republika 72,1 le 78,4 le Esonsko 66,3 le 77,2 le Kypr 76,0 le 80,1 le Liva 64,7 le 76,8 le Loyšsko 64,8 le 76,0 le Maďarsko 67,9 le 76,0 le Mala 75,9 le 81,0 le Polsko 70,1 le 78,6 le Rumunsko 68,7 le 75,5 le Slovensko 69,6 le 77,4 le Slovinsko 71,8 le 80,1 le Zdroj: Eurosa 38

38 Z abulky můžeme vyčís dvě skuečnosi. Jednak rozdíl ve sřední délce živoa u mužů a žen, jednak rozdíl mezi délkou živoa v zemích jižní Evropy (Kypr, Mala) a zemích bývalého východního bloku. Obecně činí rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím v rozvinuých zemích asi šes le, v rozvojových zemích není eno rozdíl ak markanní. Je o dáno zejména úrovní porodní péče a aké společenským posavením žen. V naší abulce vidíme, že u věšiny vybraných sáů je eno rozdíl velmi podobný. Jedinými výjimkami jsou Liva (12,1 le), Loyšsko (11,2 le) a Esonsko (10,9 le). Tak vysoký rozdíl je dán obvyklým způsobem živoa v ěcho zemích. Rozdíl mezi sřední délkou živoa v bývalých socialisických zemích a západní Evropu je způsoben několika fakory. V první řadě je o ekonomická síla, kerá dovoluje zdravonická zařízení vybavova sále dokonalejšími přísroji, dále je o způsob živoa ve společnosi (kouření se v západních společnosech salo něčím, co je proi dobrým mravům ) a aké kvalinější využií volného času. Po pádu železné opony se očekávalo, že se země východního bloku přiblíží západním zemím. K poziivním změnám v úmrnosi však dochází jen v někerých z nich, k nejvýraznějším v České republice Muži Ženy EU 15 Bulharsko ČR Esonsko Kypr Liva Loyšsko Maďarsko Mala Polsko Rumunsko Slovensko Slovinsko Obr. 4: Sřední délka živoa ve vybraných zemích v roce

39 4.3.2 HRUBÁ MÍRA ÚMRTNOSTI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU Hodnoy hrubé míry úmrnosi jsou nejvyšší v Bulharsku, Rumunsku a pobalských sáech, nejnižší jsou na Kypru a na Malě. Je zde edy opě zřejmý rozdíl mezi východní a jižní Evropou. Tab. 8: Hrubá míra úmrnosi ve vybraných zemích v roce 2005 Země m Bulharsko 14,6 Česká republika 10,5 Esonsko 12,9 Kypr 7,2 Liva 12,8 Loyšsko 14,2 Maďarsko 13,5 Mala 7,8 Polsko 9,6 Rumunsko 12,1 Slovensko 9,9 Slovinsko 9,4 Zdroj: ČSÚ Bul ČR Es Kyp Li Lo Mad Mal Pol Rum Svk Slo Obr. 5: Úmrnos ve vybraných zemích v roce 2005 [v ] Zajímavý je aké pohled na vývoj úmrnosi v jednolivých zemích. Zaímco ve věšině evropských zemích má úmrnos klesající charaker, v Rumunsku, Livě a Loyšsku naopak rose. Pro ilusraci uvedu srovnání vývoje v Livě a České republice. 40

40 ČR Li Obr. 6: Vývoj úmrnosi v ČR a Livě v období [v ] KOJENECKÁ ÚMRTNOST VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU Kojenecká úmrnos je nejnižší na Kypru, ve Slovinsku a v České republice, kde je dokonce pod hranicí 4 a je nižší než v zemích EU-15, naopak nejvyšší je v Bulharsku a exrémní v Rumunsku, kde se z 1000 novorozenců éměř 17 nedožije prvních narozenin Tab. 9: Kojenecká úmrnos ve vybraných zemích v roce 2004 Země Kú EU-15 4,3 Bulharsko 11,6 Česká republika 3,7 Esonsko 6,3 Kypr 3,5 Liva 7,9 Loyšsko 9,4 Maďarsko 6,6 Mala 5,9 Polsko 6,8 Rumunsko 16,8 Slovensko 6,8 Slovinsko 3,7 Zdroj: Eurosa 41

41 V České republice má časová řada kojenecké úmrnosi klesající lineární rend. Tvar regresní rovnice je -0,3332x + 671,26, z oho hodnoy paramerů jsou edy a0 = 671,26 a a1 = -0,3332. V roce 2006 byla hodnoa kojeneckého kvocienu 3,3, do roku 2008 by se oo číslo mohlo sníži až na 2, Obr. 7: Vývoj kojenecké úmrnosi v ČR v období [v ] PŘÍČINY SMRTI Nejčasější příčina smri v Evropské unii v roce 2001 byla rakovina a ischemická choroba srdeční. Rakovina měla relaivně velký podíl na úmrnosi i v členských zemích, keré vsoupily do EU v roce 2004, kdy v České republice, Maďarsku a Polsku zemřelo 300 ze mužských obyvael. V oméž roce Pobalské sáy hlásily vysokou úmrnos v důsledku sebevražd a dopravní nehodovosi. Porovnáme-li vývoj siuace v EU-15 od roku 1994 se siuací v roce 2001 zjisíme, že ubylo mezi muži úmrí v důsledku ischemické choroby srdeční o 21,9%, oběí dopravních nehod o 9,3%, sebevražd o 14,6% a onemocnění rakovinou o 9,2%. Podobný pokles byl zaznamenán i mezi ženami. 42