MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Estetická idea impresionismu

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář estetiky Estetická idea impresionismu Bakalářská práce Autor práce: Pavla Hegerová Vedoucí práce: doc. Mgr. Rostislav Niederle, PhD. Brno 2014

2 Bibliografický záznam HEGEROVÁ, Pavla. Estetická idea impresionismu. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, s. Vedoucí diplomové práce doc. Mgr. Rostislav Niederle, PhD.

3 Anotace Tato bakalářská diplomová práce Estetická idea impresionismu popisuje impresionismus ve Francii. Pojednává o zrození impresionismu ve výtvarném umění, o jeho původu a zabývá se tím, jak termín impresionismus vznikl a jaký měl vliv i mimo malířství. Práce také popisuje hlavní témata impresionistických malířů a vymezuje dobu impresionismu. Primárně také pojednává o ţivotě a díle Clauda Moneta a Berthe Morisotové, kteří patří mezi významné impresionisty. Cílem práce je poskytnutí vhledu do tohoto směru 19. století a objasnit vznik samotného impresionismu ve Francii a také si klade za cíl porovnat dva impresionistické malíře. Annotation This bachelor thesis Aesthetic idea of impressionism describes impressionism in France. It deals about born of impressionism in fine art, its origin and how term impressionism was formated and how it influenced outside of fine art. Thesis also defines period of impressionism and describes main topics of impressionist painters. It primary deals about life and work of Claude Monet and Berthe Morisot who belong among significant impressionists. Purpose of this thesis is to provide insight into this trend of art in 19th century and clarification of formation of impressionism in France as well as comparison of two impressionistic painters.

4 Klíčová slova Impresionismus, malířství, napodobování, odraz světla, dojem, Claude Monet, Berthe Morisotová. Keywords Impressionism, painting, imitation, reflection, impression, Claude Monet, Berthe Morisot.

5 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům. v Brně dne 6. prosince 2013 Pavla Hegerová

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce doc. Mgr. Rostislavu Niederlemu, Ph.D. za pomoc při výběru konkrétního tématu mé bakalářské práce a za podnětné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli za jeho trpělivost a také rodině a blízkým za motivaci.

7 Obsah ÚVOD IMPRESIONISMUS DEFINICE IMPRESIONISMU ESTETICKÁ IDEA PODLE IMPRESIONISTŮ VLIV IMPRESIONISMU IMPRESIONISMUS VE FRANCII SALON A ODMÍTNUTÍ Oficiální pařížský Salon Salon odmítnutých První výstava impresionistů VZNIK IMPRESIONISMU HLAVNÍ TÉMATA IMPRESIONISTICKÝCH MALEB IMPRESIONISMUS V KRIZI CLAUDE MONET ŢIVOT TVORBA Imprese: východ slunce (Obr. 2) Rouenská katedrála (Obr. 10, 11, 12) Kupky sena (Obr. 13, 14) Snídaně v trávě (Obr. 16) BERTHE MORISOTOVÁ ŢIVOT TVORBA Přístav v Lorientu (Obr. 18) Matka a sestra umělkyně (Obr. 19) KOMPARACE TVORBY CLAUDA MONETA A BERTHE MORISOTOVÉ ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY... 49

8 POUŽITÉ ZDROJE SEZNAM PŘÍLOH... 54

9 Úvod Impresionismus je uchopením okamžiku, je to otázka instinktu. (Claude Monet) 1 Tématem mé bakalářské práce je umělecký směr impresionismus, který zahrnuje převáţně výtvarné umění a mimo jiné zasáhl hudbu a také literaturu. V mé bakalářské práci se budu zabývat z největší části malířstvím. Tento směr vznikl koncem 19. století ve Francii, jelikoţ Francie měla nejlepší předpoklady pro to, aby dodala uměleckému hnutí podobu a hnací sílu. 2 Impresionistické obrazy patří dnes k nejobdivovanějším dílům. Jsou pýchou kaţdé veřejné i soukromé sbírky. Zpravidla nabízejí očím potěšení, jehoţ kouzlu propadají jak zkušení znalci, tak nastávající milovníci umění. Díky mnoţství reprodukcí se mnohý z těchto obrazů vryl hluboko do uměleckého podvědomí lidí na celém světě. 3 Dané téma jsem si zvolila nejen proto, ţe impresionismus je směr, který je známý po celém světě, mnohými umělci dnešní doby obdivovaný a je mi ze všech směrů nejbliţší, ale také proto, ţe impresionističtí malíři odmítli hledat ideální krásu a snaţili se zachytit krásu přirozenou, která se nacházela v jejich okolí v danou chvíli. Podle nich se ta ideální krása skládala z jednoduchých a skromných věcí. Malovali jednoduché stromy místo památných stromů, rovněţ také obyčejné prosté dívky místo velkých dam, nebo prosté pracující muţe místo šlechticů. Za zmínku také stojí to, ţe tito malíři nemalovali v ateliéru, ale v přírodě, na zahradě, v parku a všude, kde se mohli pokoušet zachytit hru 1 Impresionismus. Impresionismus [online]. [cit ]. Dostupné z: 2 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Ibid., s. 9. 9

10 stínů a slunečního svitu. Myslím si, ţe toto jsou velmi podstatné věci, pro něţ je impresionismus tak známý a obdivovaný. Cílem této bakalářské práce je poskytnout čtenáři vhled do impresionismu, popsat jeho vznik a postupně se rozvíjející vliv a také srovnat tvorbu dvou autorů, jimiţ jsou Claude Monet a Berthe Morisotová. První kapitola se zabývá impresionismem obecně. Prvně je tento směr definován, aby čtenář věděl, jak můţe impresionismus poznat a dále se zmiňuje se o vlivu impresionismu, který se šířil i mimo malířství. Obsahem druhé kapitoly je impresionismus ve Francii. Zaměřuje se na jeho původ a na oficiální paříţský Salon, díky kterému by historie impresionismus nebyla srozumitelná. V neposlední řadě je tato kapitola také zaměřena na hlavní témata impresionistických malířů. Závěrem kapitoly se čtenář můţe dozvědět, který směr následoval po impresionismu. Třetí kapitola se zaměřuje na ţivot a tvorbu Clauda Moneta a čtvrtá kapitola na ţivot a tvorbu Berthe Morisotové. A závěrem, v páté kapitole, je srovnána tvorba těchto dvou francouzských malířů. Práce je zpracována deskriptivní metodou, metodou vizuální analýzy a rovněţ také metodou komparace, která se zakládá na prostudování relevantní literatury k danému tématu. Před samotnou prací jsem si poloţila otázky, kterými se má práce má zabývat a podle nichţ je strukturována: Jak se impresionismus vyvíjel ve Francii a jak tento termín vznikl? Jaký vliv měl tento směr a koho nejvíce inspiroval? Jaká hlavní témata impresionisté zobrazovali? V této práci si také můţeme poloţit otázku, jak je moţné, ţe i přesto, ţe hlavním znakem impresionistů je malování v plenéru 4, malovala Berthe Morisotová v ateliéru? Proč se tedy řadí k impresionistům? 4 Doslova znamená na otevřeném vzduchu. Malování v plenéru se věnovali jiţ barbizonští malíři, progresivní umělci poloviny 19. století a předchůdci impresionistů, kteří vědomě zachycovali ve svých plátnech pocity a vlastnosti pobývání na otevřeném prostranství. V čele této školy stál Theodore Rousseau. 10

11 1. Impresionismus Zpracovat téma kvůli barevnému tónu a ne kvůli tématu samotnému to je to, co odlišuje impresionistu od ostatních malířů. (Georges Riviére, 1877) Definice impresionismu Na začátku této bakalářské práce je velmi důleţité zmínit, ţe není jednoduché impresionismus definovat a popsat. Skutečnost, ţe se jednalo o malou skupinu relativně mladých, vzájemně spřátelených malířů, kteří hodně věcí podnikali společně, není pouze vnější, nýbrţ také nedostačující znak. 6 I přesto, ţe tento pojem v nynější době označuje nejpopulárnější hnutí v umění západní tradice, můţeme říci, ţe vznikl jako hanlivé pojmenování a byl poprvé pouţit pro výstavu uměleckých děl, která se zdála být skandálně skicovitá a nedokončená. 7 V Kellyho encyklopedii James D. Herbert ve svém článku píše, ţe termín impresionismus označuje směr nebo také hnutí ve francouzském malířství, které se objevilo v Paříţi během pozdních šedesátých a sedmdesátých let 19. století a roku 1900 dosáhlo velkého mezinárodního renomé. 8 Autor se také zmiňuje o tom, ţe i přes nesouhlas kritiků a historiků, je nyní tento směr nepochybně povaţován jako nejpopulárnější a nejrozšířenější ze všech dob. Mezi umělce, kteří se podíleli na vzniku tohoto směru, patří Gustave Caillebotte, Mary Cassattová, Edgar Degas, Claude 5 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Ibid., s WELTON, Jude. Umění zblízka Impresionismus. 1. vyd. Bratislava: PERFEKT, a.s., 1996, s The term Impressionism designates, a movement in French painting that emerged in Paris during the late 1860s and 1870s, attained great international renown by HERBERT, James D. Impressionism. In: KELLY, Michael. Encyclopedia of Aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998, Vol. 2, s

12 Monet, Berthe Morisotová, Camille Pissarro, Pierre-Auguste Renoir a také Alfred Sisley. 9 Impresionismus navazuje na realismus, se kterým má mnoho společných prvků a dá se také říci, ţe jej můţeme povaţovat za realismus dovedený do dokonalosti. Typický impresionistický obraz poznáme většinou jiţ na dálku. Elementárním znakem je čistá barevná skvrna, která je podstatná pro zachycení prchavosti světla a zářivé barevnosti krajiny. Impresionistické malby jsou charakterizovány především důrazem na okamţikovost a zobrazení bezprostředního dojmu. Tento přístup k malbě znamenal opuštění tradic ateliérové tvorby a přechod ke způsobu malby v plenéru, coţ bylo z jistých důvodů pro soudobou generaci pobuřující. Malíři v té době opouštěli uzavřený prostor svých ateliérů a malovali podle přírody, přímo a spontánně. Welton Jude uvádí, ţe tito malíři byli zajedno ve svém odmítání starého umění, podporovaného oficiálním Salonem 10, ale lišili se ve svých uměleckých záměrech a ve stylu výtvarného projevu. 11 Ve srovnání s předchozí generací malířů odmítli idealizovaná a vyumělkovaná témata, nespokojili se však ani se zemitou vizí realismu. Malování v ateliéru jim připadalo nepřirozené, protoţe skutečný svět byl tam venku. Rozhodli se malovat pod širým nebem, zachycovat na plátno prchavé účinky světla a vdechnout tak obrazu atmosféru konkrétního okamţiku. Pohrdavě se jim začalo říkat impresionisté; jejich hlavními představiteli, tvůrci, 9 HERBERT, James D. Impressionism. In: KELLY, Michael. Encyclopedia of Aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998, Vol. 2, s Salon je jedna z výstavních moţností, kterou v té době malíři měli. Více se mu věnujeme v kapitole WELTON, Jude. Umění zblízka Impresionismus. 1. vyd. Bratislava: PERFEKT, a.s., 1996, s

13 jimţ se podařilo zachytit poezii této chvíle na tomto světě, byli Claude Monet 12 a Auguste Renoir. 13 Malovat impresionisticky a podle přírody znamenalo zobrazovat okolní realitu tak, jak se jeví oku. V centru jejich maleb stála skutečnost kaţdodenního ţivota, především vlastní sociální vrstvy, zejména jestliţe byla pěkná a pro oči potěšitelná. Impresionističtí malíři zobrazovali spíše volný čas neţ práci a ukazovali moře, krajinu i oblohu z pozitivního pohledu. Výjimečnou pozornost věnovali také dynamickým rysům skutečnosti, na nichţ bylo moţné pozorovat rychlejší změny. Svět viděli výhradně prostřednictvím malířského pohledu a trvali na tom, ţe své současníky předčí ve správnosti vidění. Propagovali větší světlost a zářivé barvy a o mnoho dříve a lépe neţ ostatní malíři pochopili, co způsobí v obraze setkání kontrastujících barev a také to, jak se barevná podoba věci mění podle okolí a osvětlení, které je obklopuje. Díky tomuto aspektu pochopili, ţe stíny mají různé barvy. Objevili také, ţe silnější a světlejší dojem barvy můţe vzniknout, kdyţ se na plochu obrazu umístí těsně vedle sebe několik skvrn odlišných čistých barev, které spolu opticky splynou aţ v oku pozorovatele. Takové a jiné podobné malířské experimenty za účelem nějakého nového malířského vidění jim připadala jako naprosto kompetentní součást umělecké činnosti, a proto občas tvrdili, ţe podstatné není, jaký předmět si malíř vybere, ale jak ho ztvární. 14 Pro impresionisty se mohlo stát světlo skutečným námětem obrazu, a postava, budova nebo krajina jednoduše jen pomůckou ke studiu různých světelných podmínek. 15 Ve svém článku 16 Lionello Venturi poukazuje na to, 12 Francouzský impresionistický malíř a grafik, kterému se více věnujeme ve třetí kapitole. 13 BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, s WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s SALVI, Francesco. Impresionisté: Mistři výtvarného umění, nový úhel pohledu. 1. vyd. Magdaléna Pechová. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1995, s But then, light ceased to be an element of reality. It had become a principle of style, and Impressionism was born. VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s

14 ţe však brzy potom světlo přestalo být součástí reality, stalo se podstatou stylu a impresionismus byl zrozen Estetická idea podle impresionistů V této kapitole se budeme zabývat otázkou: Jaká je estetická idea podle impresionistů? Starou myšlenkou Lionella Venturiho 17 je, ţe impresionističtí malíři si byli dobře vědomi toho, ţe to, co kreslí, není realita, ale pouhý vzhled reality. My bychom si měli připomenout myšlenky známého řeckého filozofa Platóna, který se o napodobování zmiňuje ve své knize Republika 18. Platón tvrdí, ţe umění napodobovat je ( ) hezky vzdáleno od pravdy a dovede, jak se zdá, tvořit všechno právě proto, ţe z kaţdé věci zachycuje jen nějakou malou část, a to její přelud. Například nám malíř namaluje řekněme ševce, tesaře nebo ostatní řemeslníky, ačkoli o ţádném z těchto umění nic neví; ale přece jen by mohl, kdyby byl zdatným malířem a svého tesaře by ukazoval zdálky, klamat děti a nerozumy zdáním, ţe tu jde o opravdového tesaře. 19 Podle Platóna tedy napodobování malíře není napodobování skutečné povahy reálných objektů, ale jen zjevné povahy okolností. 20 Tvrdil také, ţe napodobitel nemá konkrétní znalosti uměleckých projevů, o nichţ mluví. 21 Vzápětí však dodává, ţe kdyby byl napodobitel opravdu znalcem těch věcí, které napodobuje, potom by spíše vloţil své úsilí do výroby samotných předmětů neţ jejich napodobenin a pokusil by se na světě zanechat mnoho krásných děl jako vzpomínka na sebe sama a touţil by být více oslavovaným neţ oslavujícím. 22 V Platónově Ústavě si také nelze nevšimnout, ţe kdyţ Platón mluví o malířství, popírá existenci 17 VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s Nebo také Ústava. 19 Platón. Ústava. 1. vyd. Radislav Hošek. Praha: Svoboda - Libertas, 1993, s VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s Platón. Ústava. 1. vyd. Radislav Hošek. Praha: Svoboda - Libertas, 1993, s Ibid., s

15 jakékoliv duchovní činnosti nezávislého rozumu a odsuzuje umění iluze. V kapitole, ve které se věnuje malířství a básnictví, srovnává básníka s malířem a tvrdí, ţe básník se malíři podobá tím, ţe tvoří špatné věci ve vztahu k přírodě a ţe se stýká s tou částí duše, která se vztahuje k tomu nejhoršímu, a nikoli k tomu nejlepšímu. Stejně tak prohlašuje také to, ţe napodobující básník vkládá do jednotlivé duše kaţdého člověka to špatné a tvoří tak pouhé obrazy něčeho, a je naprosto vzdálen od reality. 23 O napodobování psal také začátkem 19. století Quatremere de Quincy 24 a tvrdil, ţe napodobení ve výtvarných uměních znamená produkování podobnosti objektů v jiném objektu, který je jejím obrazem. 25 To, čeho však impresionističtí malíři skutečně dosáhli, bylo zachycení prvního dojmu přítomného okamţiku. K tomuto zachycení měli mnohem blíţe neţ ostatní malíři a to hlavně proto, ţe měli intenzivní cítění, pomocí něhoţ rozuměli absolutní hodnotě v umění vzhledu, a jejich mysl byla dostatečně osvobozena od tradičních principů abstraktní formy. Někdo by mohl říci, ţe impresionismus byl povaţován za odvětví realismu, ale je důleţité zdůraznit, ţe impresionismus byl reakcí proti realismu. 26 Wendy Beckettová však ve své knize 27 píše, ţe impresionisté vycházeli z realismu a ţe velký realista Gustave Courbet naučil malíře Maneta a Degase, aby věřili pouze tomu, co vidí na vlastní oči. Courbet je však ovlivnil i něčím jiným, a to sytou barevností své palety. Abychom uvedli na pravou míru Manetovu tvorbu a jeho vztah k impresionistům, je třeba říci, ţe v minulosti byl zahrnován do impresionistů, 23 Platón. Ústava. 1. vyd. Radislav Hošek. Praha: Svoboda - Libertas, 1993, s Archeolog, teoretik architektury a spisovatel. Největší zástupce neoklasické kritiky ve Francii. 25 Imitation in Fine Arts means producing the resemblance of an object in different object which is its image. VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, s

16 ale jeho dílo je spíše realistické. Skupinu mladých malířů, kteří se později proslavili jako impresionisté, ovlivnil Manet spíše svými postoji. Fascinovalo je, jak radikálně zacházel se štětcem a s barvami, jak zobrazoval světlo a jak syrově jeho obrazy vypadaly. 28 Auguste Renoir tvrdil, ţe hlavním bodem v kaţdém uměleckém problému je nesrovnalost. Uvedl, ţe v umění je stejně jako v přírodě všechna krása nepravidelná a jako příklad řekl to, ţe máme dvě oči, a kdyţ o nich řekneme, ţe jsou krásné, tak i přesto nejsou nikdy stejné. Stejně tak listy stromu nebo okvětní lístky květu nejsou nikdy totoţné. Krása jakéhokoliv druhu podle něj spočívá v rozmanitosti, a tento významný impresionista zastává názor, ţe pravidelnost, řád a touha po dokonalosti, která je podle něj vţdycky falešná, ničí umění. 29 Jako protiklad k Renoirovu názoru můţeme uvést pojetí krásy od Aristotela, který tvrdí, ţe krása spočívá ve vznešenosti a pořádku. Za hlavní druhy krásna Aristotelés pokládá pořádek, souměrnost a omezení. Krása podle něj nespočívá jenom na látce a smyslovém prvku, ale i na způsobu skladby látky, který musí tvořit jednotu a celek. 30 Můţeme říci, ţe kaţdý autor vytvořil individuální definici krásy a ţádná jednotná definice neexistuje. Impresionističtí malíři viděli estetickou ideu v obyčejných věcech. Odmítli hledat ideální krásu a snaţili se zachytit krásu přirozenou, která byla všude kolem nich. Podle nich se to ideální skládalo z jednoduchých a prostých věcí Vliv impresionismu Vliv impresionismu byl a je opravdu velmi rozsáhlý a spousta umělců se jím inspiruje dodnes. 28 BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, s VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s ARISTOTELÉS. Poetika: o básnické tvorbě. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1948, s

17 V Dějinách umění/8 je uvedeno, ţe na impresionismus a jeho důsledky je moţno pohlíţet různým způsobem: chceme-li v něm spatřovat pouze určitou obnovu malířské techniky, jistý způsob interpretace světla a jeho jiskření, podávání atmosféry pomocí drobných tahů kladených vedle sebe a vyvolávajících optickou vibraci, pak se impresionismus omezuje na několik jmen a na relativně krátkou dobu. Umělci, kteří následovali po osobnostech iniciátorů a řídili se jejich výtvarnými principy, sehráli uţ jen úlohu epigonů a nepokročili téměř za citové a fyzické rozechvění tváří tvář v přírodě. 31 Dá se však uvaţovat nad tím, ţe jestliţe v impresionismu vidíme více neţ jen pouhou epizodu ve vývoji malířských technik, a to spíše etapu základního významu v dějinách vztahů mezi uměleckou tvorbou a viditelným světem, pak impresionismus získává daleko širší dosah a zahrne do sebe také celou další budoucnost malířství na cestách, kterých do té doby nikdy nebylo vyuţito s tak velkou svobodou a odvahou. 32 Vliv impresionismu se šířil i mimo malířství. Jeho moţnosti fascinovaly také sochaře a roku 1889 Monet vystavoval společně s Augustem Rodinem 33, autorem díla Polibek (Obr. 7). Rovněţ i Rodinovi odmítl Salon přijmout mnohé práce, ale díky společné práci s Monetem získal objednávky na několik veřejných zakázek. Spojení Rodina s Monetem bylo důkazem malířovy rostoucí slávy. Díla impresionistů také přitahovala francouzské básníky Charlese Baudelaira a Stéphana Mallarmého. Skutečně se zdálo, ţe paříţské výjevy, zobrazené na malbách impresionistů, odráţejí město, které Baudelaire zachytil ve své poezii Květy zla z let , a které Rodin ilustroval. Mallarmé zastával názor, ţe báseň má bez ohledu na obsah či formu vyvolávat dojmy. 31 PIJOAN, José. Dějiny umění / vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1985, s Ibid., s Jeden z největších sochařů 19. století, který byl ústředním představitelem směru Beaux-arts. 17

18 Impresionismus v literatuře představuje jeden ze směrů období moderny a projevů secese jako uměleckého slohu. Jazyk impresionistických děl je ve srovnání s jazykem popisně realistickým a racionálně symbolickým výrazně lyrický a bohatě odstíněný. 34 V české literatuře s impresionismem přichází generace devadesátých let, která vyjadřuje program zejména Manifestem české moderny. Typickým projevem impresionismu se staly sbírky českého autora Antonína Sovy s názvem Květy intimních nálad vydané roku 1891, Z mého kraje vydané roku 1892 a také román Viléma Mrštíka Pohádka máje vydána roku Impresionismus znamená mimo období moderny také tendenci vyjadřující obecnou stylistickou orientaci na smyslové dojmy a citové záţitky. Ve světové literatuře se tato tendence uplatňuje například u Antona Pavloviče Čechova, Ivana Bunina, a v Čechách u Fráni Šrámka v románu Stříbrný vítr. 35 Z této knihy si uvedeme pro lepší pochopení teorie ukázku. F. Šrámek: Stříbrný vítr (úryvek) Město je za ním, po levé straně louky, po pravé řeka. Louka s motýly připomíná hochu dětství, neví proč, řeka budí touhu, hoch neví proč. Na některých místech prosvítají v řece zlaté písky; je to jako čistá chvějící se nahota pod vodou a hochu chvějí se brvy. Neusměje se však. Za lukami dýmá pivovar. Pobíjejí tam sud nebo co. A to je teď jediný tvrdý zvuk v tichu. A dým vysokého jeho komínu je jediným černým praporem, který tu vlá. Hoch jde dále po břehu mimo skladiště se dřívím, vdechuje pryskyřici a zvrátí přitom 34 PAVELKA, Jiří a Ivo POSPÍŠIL. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů: Co nás spojuje. 1. vyd. Brno: Georgetown, 1993, s Ibid., s

19 rozkošnicky hlavu, jako by si lil do hrdla štíhlý kalíšek s něčím neobyčejně lahodným. 36 Impresionismus ovlivnil i hudbu, v níţ se stal otcem jeho hudebního projevu Claude Debussy. Svým dílem reagoval na Wagnerův odkaz a emocionální kvality, které vyjadřovala romantická hudba. Atmosféra a styl hudby se staly důleţitějšími neţ tlumočené téma. Debussy vyuţíval nové akordické struktury a melodiku v dílech jako Faunovo odpoledne ( ), které bylo inspirováno Mallarmého básní, v němţ vyjádřil ideu hudební poezie tónů, která zachycovala podstatu okamţiku. 37 Kresba Monetových katedrál také ovlivnila mnoho umělců 20. století a francouzský malíř Fautrier prohlásil, ţe tato série radikálně změnila způsob myšlení v malířství u několika generací umělců. Američan Roy Lichtenstein se ve svých třech pracích vzniklých v roce 1969 (pod názvem Katedrála z Rouen) bezprostředně odvolává na Moneta. 38 Závěrem podkapitoly můţeme říci, ţe na konci impresionistického období jiţ bylo patrné, jak revolučním způsobem se tito malíři zapsali do vývoje umění. Kdyţ Manet a ostatní členové skupiny začínali malovat, umění stále ještě pevně spočívalo v rukách akademických institucí. Kdyţ však končili, všichni byli natolik svobodni, ţe se mohli vydat za svými vlastními instinkty a popustit uzdu svému individuálnímu talentu. Několik desetiletí jejich působení, které od základu změnilo metody a smysl malířství, vyšlapalo cestičku pro umělce nadcházejících generací. Impresionismus tvoří kořeny moderního umění, neboť představuje pravděpodobně první hnutí, které se 36 ŠRÁMEK, Fráňa. Stříbrný vítr. Vyd. 18., v ČS 7. Praha: Československý spisovatel, 1985, s Dějiny Evropy: Od nejstarších civilizací do počátku třetího tisíciletí. John Stevenson. Hana Dvořáčková. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2004, s Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2, s

20 dokázalo osvobodit od vţitých uměleckých představ a změnilo nejen způsob zobrazení ţivota, ale i jeho vidění SALVI, Francesco. Impresionisté: Mistři výtvarného umění, nový úhel pohledu. 1. vyd. Magdaléna Pechová. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1995, s

21 2. Impresionismus ve Francii Impresionismus se oficiálně zrodil roku 1874; tehdy byl tento název použit pro poměrně různorodou výstavu malířů, kteří vystavili svoje plátna na Salonu odmítnutých. Mnoho obrazů působilo nedokončeně a syrově a právě jejich důraz na znázornění pomíjivé chvíle podráždil kritiky. Ačkoli každý z impresionistů byl silnou osobností s vlastními ideály a postoji, spojili se ve snaze o větší naturalismus v umění a jejich díla přinesla novou svěžest a průzračnost Salon a odmítnutí Na začátku této kapitoly je potřeba dodat, ţe v historii vystavování zaujímá klíčovou pozici a bez sporů kolem přijetí nebo odmítnutí právě impresionistických obrazů by nebyla jeho historie srozumitelná Oficiální pařížský Salon Prvními veřejnými výstavami výtvarného umění v Paříţi byly salony. Oficiální paříţský Salon však svým důleţitým významem zastiňoval všechny ostatní. Jiţ od roku 1673 se v něm konaly pravidelné výstavy členů královské Akademie Od druhé poloviny 18. století do roku 1890 byl paříţský Salon největší uměleckou přehlídkou v západním světě a jeho vliv na reputaci umělce a styl tvorby byl zcela zásadní. Do první poloviny 18. století měli v kontextu salonů moţnost vystavovat výhradně členové francouzské Akademie, do Francouzské revoluce pouze francouzští umělci, posléze se však pravidla uvolnila a salony byly zpřístupněny i dalším autorům, jejichţ výběr však stále 40 BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, s Akademie výtvarných umění v Paříţi (Académie des beaux-arts). 42 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s

22 podléhal odborné porotě, sloţené z hlavních představitelů paříţské Akademie. 43 Na počátku 19. století zaţíval paříţský Salon svůj největší rozkvět a jeho vliv na evropské umění dosáhl vrcholu, avšak konzervativní sloţení akademické poroty předurčilo jeho pozvolný pád. Nepochopení pro nové směry, mezi které se řadí například realismus nebo impresionismus, vedlo roku 1863 ke vzniku takzvaného Salonu odmítnutých 44. V tomto roce byla porota obzvláště nekompromisní a bylo přijato pouze 1000 děl z celkových 5000 prací. 45 Kdyţ se v roce 1867 znovu konala v Paříţi Světová výstava, v Salonu se zvlášť pečlivě prosévalo. 46 Některé autory tenkrát poprvé napadlo, ţe by se mohli pokusit o skupinovou výstavu na vlastní náklady. Tato myšlenka však brzy zapadla, v neposlední řadě kvůli nedostatku peněz. Na Salon roku 1873 zaslalo obrazy jen pár impresionistických malířů, mezi nimiţ měli úspěch pouze Manet a Morisotová 47. Opět existoval Salon odmítnutých, ale začínal se stále více rozmáhat názor, ţe je moţné se obejít i bez něj. V bouřlivých diskuzích během druhé poloviny roku 1873 byla oţivena dřívější myšlenka vystoupení na veřejnosti jako samostatná výstavní společnost. Někteří umělci, jako například Manet, a kritikové jako Théodore Duret 48, který začal obhajovat nové umění, poohlíţeli na boj o umístění 43 Salon umění - malba. Centrum současného umění [online] [cit ]. Dostupné z: 44 Salon des refusés. 45 Salon umění - malba. Centrum současného umění [online] [cit ]. Dostupné z: 46 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Francouzská malířka, členka skupiny impresionistů. Více se jí věnujeme ve čtvrté kapitole. 48 Francouzský novinář a kritik umění, který patří k prvním zastáncům impresionismu. Ve svých spisech vysvětloval veřejnosti 19. století to, jak nové trendy v malbě byly pokračováním tradice v západním malířství. 22

23 v Salonu jako na nezbytnost, naopak někteří zase obhajovali samostatné vystavování bez porot Salon odmítnutých V Salonu odmítnutých se objevovaly obrazy, které byly zamítnuty nejen kvůli tématu, ale i ze stylových důvodů nebo také kvůli nedostatečné kvalitě. Mezi nimi byly malby od Cézanna 50, Guillaumina 51, Pissarra 52, Whistlera 53 a především od Maneta 54. Manetova Snídaně v trávě (Obr. 1), tenkrát ještě pod názvem Koupání, sklidila u publika skandální i pobavený úspěch, aniţ by se však dočkala nějaké zvláštní pozornosti kritiky. Podle Beckettové Manet maloval pravdivě, bez obalu a ignoroval společenské konvence doby. Témata jeho děl nejsou nikterak vzrušující, například tento obraz patřil k těm nejběţnějším. Zaujal nesmlouvavým realismem, nechutí předstírat a balit jevy do antické řízy. Nepatřil přímo k impresionistům, ale jeho malířské objevy na ně měly velký vliv. 55 V roce 1874 bylo vystaveno 3657 děl a v roce 1876 pouze 2500 kreseb. Bohuţel v tak velkém, návštěvníky jen stěţí uchopitelném mnoţství, které visely v hustých řadách nad sebou aţ ke stropu, mohl leckterý menší a málo výstřední obraz uniknout pozornosti. 49 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Francouzský malíř, významný představitel impresionismu. Je známý jako otec moderního umění. Ţil napůl v Paříţi a napůl osamoceně v Aix-en Provence, kde se v roce 1839 narodil. 51 Francouzský impresionistický malíř a litograf. Narodil se v roce 1941 v Paříţi. Byl velmi chudý, dokud mu výhra v loterii neumoţnila věnovat se malířství. 52 Francouzský impresionistický malíř mající patronský přístup k jiným umělcům kolem, zejména k Paulu Cézannovi. Narodil se v Saint Thomas na Malých Antilách v roce 1830 a v roce 1855 odešel do Paříţe. 53 Britský malíř a grafik narozený v USA a působící i ve Francii. 54 Francouzský impresionistický malíř. Narodil se v roce 1832 v Paříţi v zámoţné rodině. S impresionisty nesouhlasil, nikdy s nimi nevystavoval, ale přesto byl pokládán za jejich vůdce. 55 BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, s

24 Tento Salon byl nepřetrţitě umělci odsuzován a proklínán, protoţe se jim způsob prezentace děl zdál špatný, avšak tento způsob vystavování, na který vţdy docházely i zahraniční zásilky, zůstal pro zajištění existence umělců a prosazování nových způsobů tvorby prozatím ničím jiným nenahraditelný. Všeobecný skandál kolem Salonu odmítnutých urychlil umělecké posuny a spory. Manetův obraz, který vzbudil rozruch, k němu přitahoval další mladé malíře, kteří jej obdivovali jako sebevědomě vystupujícího novátora. A teprve aţ v roce 1886 se Monet, Pissarro a Cézanne s Manetem seznámili osobně. 56 Roku 1884 vznikl Salon nezávislých (Salon des indépendants), který lze spolu se Salonem odmítnutých chápat jako kolébku moderního umění První výstava impresionistů 27. prosince v roce 1873 byla ustanovena Anonymní společnost umělců, malířů, sochařů a grafiků, a poté úředně zaregistrována a oznámena 17. ledna roku 1874 v La Chronique des Arts et de la Curiosité 58. Kaţdý z členů musel zaplatit nejméně 60 franků za rok a díky tomu směl vystavit dvě díla, o jejichţ umístění bylo rozhodnuto losem. Cílem spolku bylo poskytnout svým členům příleţitost vystavovat a prodávat svá díla, aniţ by byla přijata porotou oficiálního Salonu. K vidění bylo celkem 163 pláten. 59 Tato první kolektivní výstava se konala od 15. dubna do 15. května v sedmi nebo osmi místnostech ve dvou poschodích domu číslo 35 v sále na bulváru des Capucines. 60 Tyto 56 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Salon umění - malba. Centrum současného umění [online] [cit ]. Dostupné z: 58 Francouzské periodikum. 59 SALVI, Francesco. Impresionisté: Mistři výtvarného umění, nový úhel pohledu. 1. vyd. Magdaléna Pechová. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1995, s. 36. & WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: Vyd. 2. Köln: Taschen, 2008, s PIJOAN, José. Dějiny umění / vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1985, s

25 místnosti patřily fotografovi Félixi Tournachonovi, zvanému Nadar 61. Dodnes je otázkou a není známo, zda umělcům poskytl prostory zdarma nebo za 2020 franků, ale protoţe ho však právě poskytly finanční problémy, je pravděpodobnější druhá verze. 62 Účastníci byli horlivě sháněni, aby bylo moţné rozšířit finanční základnu a byla zveřejňována i jména umělců, kteří účast odmítli. Výstavy se zúčastnili umělci jako Degas 63, Pissarro, Renoir, Monet, Sisley 64, Morisotová, Guillaumin a Cézanne. Manet byl ten, který svou účast odmítl. Akce se zúčastnilo třicet členů a později se stala známou jako první výstava impresionistů. Tato první výstava předkládala to nejlepší z tvorby impresionistických malířů po neobvykle plodném období. Armand Silvestre 65 o výstavě řekl: Veselost a průzračnost, svátky jara, zlatavé večery a rozkvetlé jabloně. 66 Malíři, kteří tvořili jádro vystavující skupiny, předvedli v roce 1874 charakteristické příklady svého nového uměleckého pojetí. Byla mezi nimi i ta díla, která lze dodnes povaţovat za hlavní díla impresionismu, jako například obrazy z tanečního a dostihového prostředí a ţehlířky od Degase. Monet vystavil kromě slavné Imprese (Obr. 2), krajiny a pohledy do ulic. Morisotová byla zastoupena obrazy, kterými jsou Matka a setra umělkyně (Obr. 19), Na balkoně a Kolébka (Obr. 21) a které patří k jejím nejhezčím dílům, a to díky své malířské lehkosti a zobrazením uvolněného a přesto pozorného, smysluplného chování lidí. Pissarrův chráněnec Cézanne vzbudil všeobecný 61 Francouzský fotograf, průkopník portrétní a balónové fotografie, karikaturista, novinář, spisovatel a vzduchoplavec ţijící v letech WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Francouzský malíř, který je okolím povaţován za impresionistu, za kterého se on sám nikdy nepovaţoval, i kdyţ byl hlavním iniciátorem impresionistických výstav. Narodil se v Paříţi v roce 1834, ţil sám ve velkém domě a často navštěvoval vyšší společnost. 64 Francouzský impresionistický malíř anglického původu. Narodil se v Paříţi v roce Francouzský básník, spisovatel, libretista a umělecký kritik narozený v Paříţi. 66 ROEOVÁ, Sue. Impresionisté: Soukromé životy. 2. vyd. Bohumila Kučerová. Praha: Metafora, s. r. o., 2008, s

26 odpor svou Moderní Olympií (Obr. 3). Renoir vystavil kromě jiných obrazů i Lóži (Obr. 4), jeţ hýřila elegantními barevnými odstíny a zobrazovala svěţí poctu ţenské kráse. 67 Francouzský kritik Castagnary poté nazval Pissarra, Moneta, Sisleyho, Renoira, Degase i Morisotovou impresionisty a sice v tom smyslu, ţe nezobrazují krajinu, nýbrţ pocit, který vyvolává. Proto se také pojem krajina v názvu Monetova obrazu nahrazuje impresí. Tento sám o sobě nepřesný pojem se od té doby zachoval, i přestoţe byl neustále zpochybňován nebo nově definován. Stal se stejně tak nejednoznačným, ale i v roli praktické konvence dávno nepostradatelným označením jako většina pouţívaných názvů uměleckých směrů nebo stylů. 68 Salvi o tomto obrazu napsal: Moţná, ţe to není Monetovo nejlepší dílo, ale je to jistě obraz, který symbolizuje zrození skupiny. 69 Datum výstavy bylo pečlivě zvoleno, jelikoţ se měl oficiální Salon otvírat o dva týdny později a nechtěli, aby společnost vyvolala dojem, ţe se jedná o odmítnuté práce. Nicméně i přesto můţeme říci, ţe reakce veřejnosti i kritiků byla negativní a výstava skončila neúspěchem. 70 Z tohoto neúspěchu se malíři nedokázali vzpamatovat, ani kdyţ prodali svá díla na draţbě konané brzy potom. V letech impresionisté uspořádali dalších sedm kolektivních výstav, které také bohuţel nezaznamenaly velký úspěch Vznik impresionismu Pokud můţeme říci, ţe se impresionismus někde zrodil, bylo to v paříţské čtvrti Batignolles. Ţilo tam mnoho avantgardních umělců a spisovatelů, kteří se 67 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Ibid., s SALVI, Francesco. Impresionisté: Mistři výtvarného umění, nový úhel pohledu. 1. vyd. Magdaléna Pechová. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1995, s Ibid., s PIJOAN, José. Dějiny umění / vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1985, s

27 od konce šedesátých let 19. století scházeli po večerech v místní kavárně, která se jmenovala Café Guerbois, kde se vášnivě debatovalo o moderním umění. Vedle řady těchto umělců a spisovatelů se pravidelnými návštěvníky kavárny stali také mladší malíři, mezi které patřil například Fantin-Latour 72, Degas a Bazille 73. Bazille si s sebou přiváděl přátele, s nimiţ se seznámil v Gleyrově ateliéru 74. Mezi tyto přátele řadíme Moneta, Renoira a Sisleyho. Občas sem také přicházel i Pissarro a Cézanne. V červenci roku 1870 se však skupina ze čtvrti Batignolles rozptýlila pod náporem bouřlivých událostí, jelikoţ Francie vstoupila do války s Pruskem. Manet a Degas se přihlásili do Národní gardy, ale Monet, Sisley a Pissarro uprchli do Anglie. Renoir byl odvelen na místo, které bylo daleko od bitevní linie. Bazille však takové štěstí bohuţel neměl a padl v boji ve věku dvaceti let. Říkávalo se, ţe byl tehdy největší obětí války. Pijoan ve své knize píše: Jeho nejzávaţnější práce se uchovávají ve Fabrově muzeu v Montpellieru a v paříţské Míčovně, kde je například skupinový portrét zvaný Rodinná sešlost (Obr. 5), nádherná kompozice patřící k typu děl, jeţ se později označovala jako světlá malba. Dále také obraz Růžové šaty (Obr. 6) či Pohled na Castelnau. V samých začátcích impresionismu tak Bazille zachytil jednoznačný čistý středozemský jas, jenţ je v určitém protikladu k vlhkému ovzduší Seiny, které tolik milovali jeho druhové. 75 Po Bazillově smrti patřili mezi členy impresionistické skupiny Monet, Renoir, Sisley, Pissarro a Cézanne. Pod Pissarrovým vedením se i Cézanne pokoušel přizpůsobit stylu svých přátel a ze začátku se účastnil i jejich veřejných vystoupení. Degas, který měl sice jinou techniku, lépe odpovídající 72 Francouzský malíř a litograf malující především květiny a naturalistické portréty svých současníků, např. Maneta. 73 Významný francouzský impresionistický malíř působící především jako portrétista a krajinář, měl přátelský vztah k Manetově rodině. 74 Charles Gleyre švýcarský malíř akademismu, který se natrvalo přestěhoval do Paříţe, kde si zařídil ateliér na rue de Universit, ve kterém na plátno přenášel všechny svoje myšlenky a záţitky z dalekých cest. 75 PIJOAN, José. Dějiny umění / vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1985, s

28 jeho přímému, realistickému způsobu malby, byl hlavním organizátorem jejich výstav a prvních šesti se účastnil. Renoir, jeden z tvůrců impresionismu, přestal po několika letech touto metodou malovat a na výstavy, které impresionisté dále organizovali, svá díla příště neposílal. Mezi malíře, kteří zůstali impresionistické technice věrní, patřili vedle Sisleyho také Armand Guillaumin a Gustave Caillebotte. Tuto techniku rovněţ uţíval i Španěl portorikánského původu Francisco Oller a později někteří méně významní umělci jako Maxime Maufra 76 a Bernard Loiseau 77. Od samého počátku se k impresionistům přidala Berthe Morisotová. Tato malířka se v roce 1874 provdala za Manetova bratra. V Paříţi ţila také Američanka Mary Cassattová, jeţ tvořila po boku Degase a jeho přátel. Na závěr si stručně shrneme to, jak vznikla skupina impresionistů. Monet zaslal v roce 1874 na výstavu skupiny malířů dvanáct obrazů, z nichţ jeden se jmenoval Dojem, vycházející slunce 78 představující východ slunce na moři. Můţeme jej popsat jako právě vystouplý sluneční kotouč vrhající červené paprsky, které pronikají mlhami a odráţejí se na vodě. Dílo upoutalo pozornost návštěvníků, ale soudilo se o něm, ţe je příliš odváţné. 79 V článku Lionella Venturiho se můţeme dočíst, ţe novináři vyjádřili své opovrţení k tomuto obrazu. 80 Kritik Louis Leroy z revue Charivari se posmíval slovu impression a kousavě podotkl, ţe i tapeta ve své embryonální fázi je ucelenější. 81 Zajímavostí je, ţe i přes veškerý posměch, který impresionisté sklidili, vznikl z tohoto díla název impresionisté, jímţ se začala označovat úzká skupina francouzských malířů. 76 Francouzský krajinář, námořní malíř a litograf. 77 Francouzský postimpresionistický malíř, známý především díky jeho kresbám krajin a scén z paříţských ulic. 78 Impression, Soleil levant. 79 PIJOAN, José. Dějiny umění / vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1985, s VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, s

29 2.3. Hlavní témata impresionistických maleb Hlavní směr nového malířství byl zpočátku určován hledáním nových formulací dojmů a pocitů z volné přírody a jejích proměnlivých projevů. Přesněji řečeno lze říci, ţe šlo o to najít formální vyjádření pozitivního, často poţitkářského prodlévání v přirozeném, ale i zkultivovaném prostředí, s nímţ jsou pokud moţno harmonicky sladěni a obrazově ztvárněni lidé. 82 O čem byly impresionistické malby, se můţeme dočíst v Kellyho encyklopedii, kde James D. Herbert píše, ţe odpověď na tuto otázku, stejně jako na způsob impresionistické malby samotné, představuje povrchní jednoduchost, za kterou se skrývá výrazná epistemická sloţitost. Z toho můţeme usuzovat, ţe není jednoduché definovat způsob malby impresionistických malířů. Impresionismus je směr, který se snaţil zachytit dojmy a francouzský kritik Jules Castagnary řekl, ţe impresionisté jsou v tom smyslu, ţe se nesnaţí vytvořit krajinu, ale pocity neboli dojmy té vyprodukované krajiny. 83 Impresionisté jako první zobrazovali moderní město. Nepřitahovala je jen zajímavá zákoutí, ale rovněţ malovali novou atmosféru širokých bulvárů, otevřených prostor a scén z městského ţivota. Viděli město s jeho nábřeţími, parky a nádraţími jako něco pohyblivého a ţivého, plného zaneprázdněných příslušníků střední třídy, dělníků, procházejících se odpočívajících muţů a ţen. Zvláštní pozornost věnovali rovněţ veřejnému dění, které pro ně bylo častým námětem. 84 Mezi hlavní témata impresionistických malířů můţeme zařadit také krajiny v různých podobách a přírodu zobrazovanou za různých atmosférických jevů. Za častý námět jejich děl lze také povaţovat zahrady, kde 82 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s HERBERT, James D. Impressionism. In: KELLY, Michael. Encyclopedia of Aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998, Vol. 2, s SALVI, Francesco. Impresionisté: Mistři výtvarného umění, nový úhel pohledu. 1. vyd. Magdaléna Pechová. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1995, s

30 lidé tráví svůj volný čas nebo se věnují lehčím pracím. 85 V periodiku Největší malíři: Život, inspirace a dílo se dozvídáme, ţe například Monet tvrdil: Nikdy jsem neměl rád teorii. Mojí jedinou zásluhou je bezprostřední malování přírody. 86 Impresionisté učinili základní převrat ve způsobu vidění a zachycování přírody. Radost z krásy domácí přírody se pojila s přáním stavět bezprostředně vedle sebe čisté a v optickém spektru kontrastní barvy, například červenou, zelenou, ţlutou a modrou. Přitom bylo třeba docílit dekorativního účinku, coţ zvláště Moneta vedlo k mnoha obrazům s úplnou záplavou květin a kvetoucích keřů. Maloval také třpytivou vodu Seiny a jejích přítoků pod modrým nebem s bílými mraky stále uvolněnějším a pastóznějším barevným nánosem. 87 Volili si zcela neotřelé náměty a poprvé v historii znázorňovali městský ţivot. Kromě toho však všechno viděli v novém světle. Světlo se pro ně mohlo stát skutečným námětem obrazu a postava, budova nebo krajina jednoduše jen pomůckou ke studiu různých světelných podmínek. Nejvýznamnějším příkladem je Monet, který mezi lety 1892 a 1894 vytvořil padesát různých obrazů rouenské katedrály 88 viděné v nejrůznějších podmínkách: ve slunci i za deště, za soumraku i úsvitu, v létě i v zimě. Nezajímal se ani tak o strukturu katedrály, ale o to, jak se tato struktura mění před očima se změnou světelných podmínek. Dokonce ani nezachycuje celý objekt, ale jen její část. Rouenský cyklus je jedním z mistrovských děl impresionismu a největším příkladem tematického malování, série obrazů na tentýţ námět. Jako další příklad si můţeme uvést Monetova plátna 85 Témata impresionistických maleb. Impresionismus [online]. [cit ]. Dostupné z: 86 Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2, s WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s Katedrála postavená ve třináctém století. Je jednou z nejvýznamnějších památek francouzské gotiky. 30

31 s lekníny. Vytvořil padesát obrazů na jedno téma, coţ bylo v historii malířství neobvyklé. Tím, ţe stále dokola zpracovával jedno téma, vyjádřil svou myšlenku malíře, která zní: Jelikoţ neexistuje jediný pohled na realitu, malíř by neměl svůj námět umrtvovat, ale měl by být schopen jej zachytit v jeho neustálé změně. 89 V době impresionismu se také oblíbenou diváckou zábavou staly koňské dostihy, které ale většina umělců opomíjela. Mezi těmi, kteří toto téma neopomíjeli, byli Manet a Degas, jeţ na zmíněné téma vytvořili velké mnoţství obrazů. 90 Jako příklad z dostihového prostředí si můţeme uvést obrazy od Maneta, kterými jsou Dostihy v Longchamps (Obr. 8), Ženy na dostizích (1864) či obraz s názvem Dostihy z téhoţ roku. Od Degase si můţeme jmenovat například obraz s názvem Na dostizích. Před startem (1873) nebo Závodní koně (Obr. 9), který byl namalován kolem roku Snaţil se zachytit hemţení publika na dostihových drahách a malé, hubené ţokeje na elegantních, nervózních koních, kteří mu nabízeli motivy v plenéru. V knize Malířství impresionismu 91 se dozvídáme, ţe hra slunečního světla ho příliš nezajímala. Tím intenzivněji byl fascinován zvláštním barevným účinkem chladného, ostrého plynového světla. ( ) Hlavním uměleckým předmětem, nevyčerpatelným zdrojem zvláštních postojů a pohybů se pro Degase stal balet. Impresionismus je směr, kde se významně začínají prosazovat také právě ţeny, ve Francii především mimořádně úspěšná Berthe Morisotová, které se budeme věnovat ve čtvrté kapitole. Dalším velmi častým a významným námětem impresionistů se stal společenský ţivot, ať uţ jde o zobrazování různých tanečních zábav, prostředí divadel, kaváren, koncertů, či nejrůznějších společenských a kulturních akcí. 89 SALVI, Francesco. Impresionisté: Mistři výtvarného umění, nový úhel pohledu. 1. vyd. Magdaléna Pechová. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1995, s Témata impresionistických maleb. Impresionismus [online]. [cit ]. Dostupné z: 91 WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s

32 Tyto městské zábavy byly pro malíře výborným prostředím pro zachycení pohybu, vířících barev a různých nuancí světla Impresionismus v krizi V sedmdesátých letech 19. století se impresionismus nacházel na vrcholu a skupina malířů byla relativně nejjednotnější. V osmdesátých letech však do popředí vystoupily stylové rozdíly a osobní třenice. Za hlavní spornou otázku je povaţováno to, komu by mělo být dovoleno se skupinou vystavovat, a v centru rozepří se často objevoval popudlivý Degas, který i přesto, ţe vţdycky odmítal označení impresionista, byl oddán myšlence nezávislých výstav a horlivě usiloval o to, aby byli přibíráni noví umělci. Většina ostatních malířů však zastávala názor, ţe díla Degasových chráněnců cíle impresionismu kompromitují. Monet se v roce 1880 odmítl připojit ke skupinové výstavě. Pouze Pissarro se zúčastnil všech osmi výstav a je ironií, ţe právě nová, více teoreticky zaměřená díla jeho přátel Georgese Seurata 93 a Paula Signaca 94, předvedená na výstavě roku 1886, znamenala konec původního impresionistického hnutí. Georges Seurat vytvořil obrovský obraz, který byl spolu s jinými novoimpresionistickými díly umístěn ve zvláštní místnosti. 95 Je důleţité zmínit se o tom, ţe stejný námět se objevil jiţ dříve v dílech Maneta, kdy na výzvu svého přítele Charlese Baudelaira, známého básníka, odpověděl pozoruhodným novátorským obrazem, který zachycoval mondénní Paříţany, kteří si přišli poslechnout koncert. Modernosti tématu odpovídají odváţné skicovité tahy štětcem, jimţ chybí hladký finiš, jaký se v té době očekával od olejomalby a kompozice, která nemá ohnisko a připomíná vlys 96. Manet, 92 Témata impresionistických maleb. Impresionismus [online]. [cit ]. Dostupné z: 93 Francouzský malíř, zakladatel neoimpresionismu. 94 Francouzský malíř, představitel neoimpresionismu. 95 WELTON, Jude. Umění zblízka Impresionismus. 1. vyd. Bratislava: PERFEKT, a.s., 1996, s V klasické řadové architektuře to je střední část kladí mezi architrávem a římsou, který tvoří průběţný hladký anebo členěný pás. 32

33 inspirován fotografií a stylem japonských grafických listů odřízl postavy na okraji plátna a díky tomu kompozice působí tak, ţe je výřezem ze ţivota, který pokračuje i za rám. 97 Seurat si však vytvořil nový, stylizovaný způsob zobrazování moderního světa. Zahrnul do své práce systematickou aplikaci vědeckých teorií o barvě a plátno pokryl drobnými tečkami čistých barev, jejichţ zářivost se má zvyšovat tím, ţe se budou zčásti mísit v oku diváka. 98 Kdyţ se v květnu a v červnu roku 1886 poosmé a naposledy konala společná výstava, která byla téměř na všech recenzích označena jako impresionistická, došlo k posunu frontových linií, na nichţ probíhal spor o novém nebo konvenčním pojetí. 99 Jako reakce na instinktivní malířský postup impresionismu vznikl malířský směr propracovaný Georgem Seuratem a Paulem Signacem nazvaný neoimpresionismus, nebo také pointilismus či divizionismus. Jestliţe bychom chtěli měřit čas impresionistů ve Francii od jejich první výstavy u Nadala, aţ po poslední osmou výstavu, jednalo se o 12 let (1874 aţ 1886) WELTON, Jude. Umění zblízka Impresionismus. 1. vyd. Bratislava: PERFEKT, a.s., 1996, s Ibid., s WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s BOHÁČ, Ivan. Impresionismus: ZAHRADY IMPRESIONISTŮ na výstavách [online]. Praha, 2010/2011 [cit ]. Dostupné z: Závěrečná práce. Univerzita Karlova. 33

34 3. Claude Monet Claude Monet se řadí mezi impresionistické malíře. Plátna Moneta patří k nejznámějším a nejpopulárnějším uměleckým dílům na světě. Jeho tvorbu velmi ovlivnil Eugene Boudin 101, který ho uvedl do tajů olejomalby a práce v plenéru Život Jsem stále posedlejší potřebou sdělit, co vidím a prožívám, a modlím se, abych měl před sebou ještě pár lét, protože myslím, že v tomhle směru mohu udělat nějaký pokrok. 102 Claude Monet se narodil 14. listopadu roku 1840 v Paříţi. Byl druhým synem obchodníka Claude-Adolphe Moneta a jeho manţelky Louise-Justine Aubrée Monetové, která byla zpěvačkou. Po pěti letech od Monetova narození se však jeho rodina přestěhovala do Le Havre v Normandii 103. Monet si vţdy přál stát se umělcem, i kdyţ s ním jeho otec měl jiné záměry a chtěl, aby po něm převzal rodinný obchod. V roce 1851 začal Monet studovat na střední umělecké škole v Le Havru. Při studiu si také začal vydělávat prodejem svých karikatur místních lidí, které byly kresleny uhlem a které prodával za dvacet franků. V roce 1856 se při procházce na pláţi seznámil s Eugenem Boudinem, který se stal jeho učitelem a naučil Moneta malovat olejovými barvami a podporoval ho v jeho malování v plenéru. Kdyţ mu bylo sedmnáct let, zemřela mu matka, a tak musel být poslán na výchovu 101 Francouzský malíř, významný představitel impresionismu a jeden z prvních krajinářů malujících přímo v přírodě. 102 Monet vlastní rukou: obrazy, kresby, pastely, dopisy. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2005, s Historické území v severozápadní Francii. 34

35 ke své bezdětné tetě a musel kvůli tomu přerušit svá studia. V roce 1859 se vrátil zpět studovat do Paříţe. V roce 1861 byl povolán do armády, kde měl být celkem sedm let. Tam onemocněl tyfem, a proto byl z armády uvolněn. Kdyţ se vrátil do Le Havre za účelem rekonvalescence, seznámil se s nizozemským malířem Jongkindem, který mu byl poté učitelem. Jakmile se v roce 1862 vrátil do Paříţe, začal studovat v ateliéru Charlese Gleyra, který Monetovi připadal inspirativnější neţ tradiční akademisté. Gleyre velebil ideál antické krásy v souladu s tehdejšími pravidly. Vůči svým ţákům byl však příliš kritický, a tak ho Monet neměl rád. V ateliéru se setkal s Renoirem, Bazillem a Sisleyem, s nimiţ trávil dlouhé hodiny v debatách o umění. Tito malíři spolu také malovali v krajině a sdíleli myšlenky o působení světla, coţ je později spojilo ve formování impresionismu. V roce 1866 se seznámil s Camille Doncieuxovou, která mu později byla modelkou. Brzy po jejich seznámení však otěhotněla a porodila syna Jeana. Monet byl touto nenadálou změnou velmi překvapen, protoţe ho zaskočila i nevalná finanční situace. Tvrdí se, ţe se pokusil spáchat sebevraţdu utopením skokem do Seiny, avšak někteří se domnívali, ţe si historku o sebevraţdě vymyslel, aby vzbudil lítost u svého přítele Bazilla a otevřel jeho peněţenku. Otázkou zůstává, co je pravdou. V roce 1870 si Monet vzal Camille za ţenu, 1878 se narodil jejich druhý syn, za kmotra mu šel Manet. Avšak Camille onemocněla a rok na to zemřela. Kdyţ se v roce 1883 přestěhoval do Giverny v Normandii, vybudoval si u svého domu zahradu s jezírkem. Brzy si začal uvědomovat moţnosti malování své zahrady v různém osvětlení, odstínech a ročních obdobích. Jeho zahrada se pro něj stala předmětem, který maloval znovu a znovu aţ do své smrti ve variacích světel a odlesku slunce na povrchu leknínového jezírka. Jeho druhou manţelkou se stala Alice, vdova po zemřelém obchodníkovi Ernestu Hoschedému a nahradila matku dětem Camille a Moneta, ale i tu Monet přeţil, jelikoţ v roce 1911 zemřela. 35

36 V roce 1922 přemlouvá Moneta jeho přítel premiér Clemenceau, aby věnoval svou sérii Leknínů státu. V této době je však Monet slepý, protoţe má v obou očích zákal. V roce 1923 se ho lékaři rozhodli operovat a on můţe po operaci opět malovat. Nejčastěji maloval ve své zahradě, aţ do své smrti v roce Za zmínku také stojí to, ţe Monet během svých malířských výprav v osmdesátých letech přijal skutečnost, ţe pro motiv, který si vybral, nikdy nestačí pouze jedno plátno, je jich vţdy potřeba více a ţe kaţdá proměna světla nebo atmosféry ho staví před nový předmět. Aby byl námět pojatý pravdivě, musel být malován pouze za stabilních světelných podmínek, coţ mohlo trvat hodinu, nebo také jen několik minut. A jestliţe se stala nějaká velká změna počasí, mohla pro malíře znamenat katastrofu, jelikoţ umělec neměl dokonalé prostředí pro dokončení svého díla a zbyla mu jen řada napůl hotových pláten. 104 Monet byl pravým zakládajícím otcem a obhájcem hnutí impresionismu. Ze všech impresionistů byl v uměleckém světě nejznámější a můţeme říci, ţe je tomu tak dodnes. Ostatní malíři ho uznávali hlavně proto, ţe vţdy dokázal formulovat myšlenky týkající se jejich společných malířských principů. Byl také většinou první, kdo prosadil nějakou inovaci v malbě a ostatní impresionisté jeho nové návrhy víceméně pouze následovali Tvorba V této kapitole se zmíníme o významných dílech Clauda Moneta a vybraná díla si popíšeme podrobněji. Mezi tato díla patří: Imprese: východ slunce 104 Monet vlastní rukou: obrazy, kresby, pastely, dopisy. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2005, s GLENN, Martina. Claude Monet. Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: 36

37 (1872), Rouenská katedrála ( ), Kupky sena ( ) a Snídaně v trávě (1866). Monetova tvorba byla velmi rozsáhlá a nejsem sto zde všechnu popsat. Proto si alespoň zmíníme další významná díla, která spadala do jeho tvorby. Mezi tato díla dále patří také obrazy, jako je Terasa v St. Adresse z roku 1867; Nádraží St. Lazare z roku 1877; La Manneporte z roku 1883; Dáma se slunečníkem z roku 1886; Temže v Londýně z roku 1903; Lekníny, které kreslil v letech a další Imprese: východ slunce (Obr. 2) Tento velmi slavný obraz byl namalován v roce 1872 a jeho původní název měl znít Marine 106. Datum 1872 však neodpovídá skutečnému datu vzniku obrazu, jelikoţ Monet plátno antidatoval a ve skutečnosti jej dokončil aţ v roce 1873 v Le Havru z okna hotelu Amirauté, a proto se někdy můţeme setkat s různým datem vzniku. 107 Dá se říci, ţe obraz Imprese: východ slunce se stal určitým manifestem impresionismu. Titul obrazu vymyslel Monet spontánně a netušil, ţe se po něm pojmenuje nový směr malířství. Obraz zachycuje časné ráno a jedinečný okamţik, jímţ je východ slunce, které je viditelný z domu Moneta příbuzného s výhledem na přístav Le Havre. Monet se snaţil nakreslit slunce, které si proráţí cestu mezi mraky, v dálce se objevují siluety obchodních lodí a v protisvětle malá loďka s několika členy posádky. Při kreslení obrazu pouţil kontrastní barvy, které nanášel rychlými a jemnými dotyky štětce, dílo působí skicovitě a z pohledu tehdejšího oficiálního umění nedokončeně a to byla hlavní výtka soudobých kritiků. 106 Česky Moře. 107 Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2., s

38 Můţeme však říci, ţe nedokončenost obrazů byl příznačný styl impresionistů. Originál je nakreslen jako olej na plátně Rouenská katedrála (Obr. 10, 11, 12) Monet byl známý svým pojetím atmosféry, kdy se snaţil zachytit světlo v jeho pojetí a v jeho nejzářivější podobě. Jeho vnímání světla se projevilo hlavně v jeho sérii obrazů Rouenské katedrály z let V těchto letech si Monet pronajímal pokoj přímo naproti západní fasády katedrály, kde měl nejedno plátno a kaţdé maloval postupně podle toho, jak se pohybovalo světlo. 108 Při kresbě této série obrazů se Monet soustřeďoval pouze na vybrané fragmenty gotické stavby, mezi které můţeme zařadit portál, věţ Sv. Martina a věţ Albane. Vůbec ho nezajímalo nebe a země, ale pouze putování světla po kameni. S přibývajícími léty nanáší Monet na plátno stále silnější vrstvu barvy a rozklad barev je méně patrný neţ v počátcích tvorby. Odstíny a skvrny se barevně slévají a spojují. Díky tomu máme pocit, ţe obraz sám obsahuje světlo. ( ) U Moneta se stín stává světlem a světlo rozechvívá barvami. 109 V knize Monet vlastní rukou: obrazy kresby, pastely a dopisy se můţeme v jednom dopise dočíst, jak se svěřoval svému příteli Gustavu Geffroyovi o pobytu v Rouen: Můj pobyt tady vede k pokroku, coţ neznamená, ţe se blíţím ke konci se svými Katedrálami. Bohuţel musím opakovat, ţe čím dále postoupím, tím těţší je pro mne sdělit, co cítím; a říkám si, ţe kaţdý, kdo prohlašuje, ţe dokončil obraz, je strašně arogantní. Dokončit něco znamená dovést do konce, k dokonalosti, a já se nutím do práce, nemohu však dosáhnout 108 GLENN, Martina. Claude Monet. Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2., s

39 pokroku; hledám něco, prodírám se kupředu, nepřicházím však s ničím zvláštním, jen se dostanu do bodu, kdy jsem tím vším vyčerpán. 110 Jeho série katedrál vzbudila u publika velkou pozornost stejně jako dřívější série, které namaloval. Proti Monetově vůli byly však jednotlivé Katedrály prodány různým osobám a dnes je lze najít ve Francii, Spojených státech a v Rusku Kupky sena (Obr. 13, 14) Kupky sena jako námět v malířství není ničím novým, jelikoţ tomuto tématu se jiţ věnoval Millet, Gauguin, Pissarro i van Gogh. S Monetem však přišly dva nové prvky, a to tematická série a způsob vnímání světla. U těchto obrazů můţeme sledovat stejný námět, ale v proměnlivém čase. Monet chtěl svými obrazy ukázat neustálé plynutí času. Psal: Vytrvale pracuji na nové sérii, ale v této roční době se slunce mění velice rychle a já mu štětcem nestačím ( ) Jde mi to zoufale pomalu, coţ mě hrozně rozčiluje, ale stále silněji jsem přesvědčen, ţe mé snaţení má smysl. Musím přece najít to, co neustále hledám: prchavou pomíjivost světla zalévajícího všechno kolem. 112 Některým obrazům však mohl věnovat pouze 15 minut kvůli měnícímu se osvětlení slunce a vracel se k nim další den ve stejnou dobu, takţe výsledkem bylo, jak sám řekl zachycení prchavého dojmu z určitého aspektu přírody a nikoliv vytvoření nového obrazu sestaveného z různých dojmů. 113 Práci na Kupkách sena musel přerušit kvůli Manetově slavné Olympii. Veškerý svůj čas věnoval propagaci své myšlenky, která se týkala Olympie. Započatou práci na Kupkách sena dokončil aţ v ateliéru zpaměti. 110 Monet vlastní rukou: obrazy, kresby, pastely, dopisy. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2005, s Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2., s Ibid., s Ibid., s

40 Snídaně v trávě (Obr. 16) Monet velmi obdivoval obraz Snídaně v trávě od Maneta, a jehoţ námětem se inspiroval a v roce 1865 začíná vytvářet vlastní verzi svého obrazu. Od Maneta se liší nejen způsobem umístění postav, ale především způsobem, jakým maloval. Manetovi pózují modely v ateliéru a on jejich postavy na plátně umísťuje do krajiny. Pro Moneta mají lidské postavy i krajina stejnou estetickou hodnotu a jsou malovány identicky, podle skic vytvořených v plenéru. 114 Při tvorbě Monetova obrazu mu pózovali jeho kamarád Bazille a manţelka Camille. Hlavním námětem je putování slunečních paprsků, které pronikají listím stromů. Monet s prací horečnatě pospíchal, jelikoţ se obraz díky svým rozměrům a nutnosti neustálého přemísťování mezi ateliérem a lesem velmi prodraţoval. Dílo nebylo dokončeno a Monet ho daroval jednomu z věřitelů. Ten ho však uloţil do vlhkého sklepa, a kdyţ ho Monet po šesti letech získal zpět, bylo třeba odstranit poškozené fragmenty 115. Z první verze tohoto obrazu zůstává zachován pouze střední a levý fragment Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2., s Úlomek, zlomek, torzo. 116 Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2., s

41 4. Berthe Morisotová Berthe Morisotová byla francouzská malířka, členka paříţské umělecké skupiny impresionistů. Gustave Geffroy tvrdí, ţe patří mezi tři nejvýznamnější impresionistické malířky Život Berthe Morisotová se narodila 14. ledna roku 1841 v Bourges, ve Francii, do velmi majetné burţoazní rodiny. Její rodina jí platila domácího učitele kreslení a malování Josepha-Benoita Guicharda. V malířských dovednostech začala velmi brzy vynikat, a proto se rozhodla stát se opravdovou malířkou a také se malířstvím ţivit. Během svého ţivota byla seznámena s Manetem a ten hluboce ovlivnil její malířský styl a byl jejím přítelem po celý ţivot a roku 1874 se stal jejím švagrem, kdyţ se Morisotová provdala za jeho bratra Eugéna Maneta. V roce 1878 se jim narodila dcera Julie. V Saloně začala vystavovat poprvé v roce 1864, kdy jí bylo 23 let. Můţeme říci, ţe ohlas na její díla byl především pozitivní. Zúčastnila se všech jejich výstav kromě výstavy v roce 1879, kdy byla nemocná. V roce 1892 však Morisotová ovdověla a zakoupila si zámeček v Mesnil 117. Zemřela 2. března v roce 1895 v Paříţi. Po její smrti byla impresionisty uspořádána velká vzpomínková výstava více neţ tří set jejích obrazů Tvorba Její tvorba byla poměrně rozsáhlá, namalovala přes 300 obrazů, jejímiţ hlavními tématy byly především ţeny a děti. Nejčastěji malovala své sestry nebo dceru Julii, kterou portrétovala pravidelně od batolete na obraze Kojná po dospívající dívku na obraze Juliina vidina. 117 Francouzské město v severovýchodní části metropolitní Paříţe. 41

42 Největší inspirací pro její obrazy jí byl Edouard Manet. Pod jeho vlivem směřovala k impresionistům a na rozdíl od něj s nimi i vystavovala. Manetova pozdní díla ji také inspirovala k tomu, ţe výrazně prosvětlila paletu svých impresionistických barev. 118 Manet dokonce Morisotovou ztvárnil v obraze Balkon (obr. 17), který byl vystaven na Salonu roku Můţeme říci, ţe nebyla sice tak nadaná jako Manet a její díla nebyla tak umělecky silná jako jeho, ale byla to silná ţena, která se dokázala prosadit v dobách, jeţ ţenskému umění obecně nepřály. Mezi její známá díla patří například Růžové šaty z roku 1870 (Obr. 20), Kolébka z roku 1873 (Obr. 21) nebo také Lov na motýly z roku 1874 (Obr. 22) Přístav v Lorientu (Obr. 18) Tento obraz patří mezi nejlepší obrazy Berthe Morisotové. Je výsostně impresionistický v tom smyslu, ţe krajina není podřízena postavám, vše je naopak zobrazeno se stejnou pečlivostí i lehkostí. Chvěje se na něm neklidná barva vody, jeţ odráţí neklidné nebe; obraz rámují geometrické diagonály, v nichţ je jako radostně rozmazaná skvrna pod růţovým deštníkem umístěna dívka, sedící za časného jitra na nábřeţí. 119 Obraz působí klidně a můţeme říci, ţe je na něm ztvárněn rozkošný a vstřícný svět Matka a sestra umělkyně (Obr. 19) Obraz znázorňuje dvojportrét autorčiny čtoucí matky a zadumané nebo naslouchající sestry Edmy sedící na pohovce. Tento obraz má velmi blízko k Manetovu pojetí obrazů. Manet, kterého Morisotová povaţovala za svého učitele, ho sám výrazně přepracoval, a proto jej vzala nejistě zpět, i přesto, ţe byl v roce 1870 přijatý Salonem. Pro mladou 118 BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, s Ibid., s

43 ţenu bylo v tehdejší době, kdy převaţovala muţská společnost, těţké uvést do rovnováhy ochotu k učení a sebedůvěru a mít důvěru k muţi-malíři WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, s

44 5. Komparace tvorby Clauda Moneta a Berthe Morisotové V této kapitole stručně srovnáme tvorbu Clauda Moneta a Berthe Morisotové. V době, kdy impresionismus vznikl, bylo málo ţen-malířek, které se dokázaly v malířství prosadit. Berthe Morisotová však patřila mezi ty, které to dokázaly hlavně díky její skvělé tvorbě. Můţeme říci, ţe kvůli společenským poměrům, které v té době panovaly, byly většinou malířky odkázány na tvorbu v prostředí domova, jelikoţ ţeny se ve světě malířů těţko prosazovaly a kariéra jim nebyla kvůli předsudkům umoţněna. 121 Díky těmto společenským poměrům se Morisotová oproti Monetu převáţně soustředila na zobrazení domácího ţivota. Portrétovala ţeny a vztahy mezi matkou a dítětem, portrétovala své přátele a členy rodiny, ţeny při toaletě a jiné intimní scény z kaţdodenního ţivota mladých ţen. Mezi témata, kterým se vyhýbala, patří zobrazování dostihů, kaváren, koncertů a městského ţivota, které byly však populární mezi jejími muţskými kolegy. 122 Monet oproti Morisotové maloval převáţně v plenéru, kdy se snaţil zachytit dojem a krásu reálného okamţiku a v prostředí domova maloval pouze výjimečně. Tvorba Morisotové sice ctila impresionistické zásady, ale zajímala se odlišnými tématy neţ její muţští kolegové. Od Moneta se lišila tím, ţe ke svým obrazům přistupovala s větším ohledem na tradice a také se spíše vyhýbala experimentování s barvami a světlem, které Monet při své tvorbě vyuţíval velmi často. 121 Berthe Morisotová. Wikipedie [online]. [cit ]. Dostupné z: Ibidem. 44

45 Mezi impresionisty tato malířka působila stejnou měrou, jako ostatní malíři, často se podílela na organizování jejich setkání, které se mnohokrát uskutečnilo u ní doma a častokrát usmiřovala drobné hádky a neshody, které panovaly mezi ostatními impresionisty. I přesto, ţe se tvorba těchto dvou autorů poněkud lišila, některé náměty měly však společné. Mezi tyto náměty můţeme zařadit například krajiny, zahrady a scény na řece, kterými se zabývali oba dva. Kdyţ se v obrazové příloze na konci této bakalářské práce podíváme na krajinu Clauda Moneta a také na krajinu Berthe Morisotové a srovnáme je, můţeme říci, ţe Monetovy obrazy vytváří spíše dojem neklidu a ţivotnosti krajiny a obrazy Morisotové vypadají optimističtěji a barevněji. Kaţdý malíř má však svůj osobitý styl, který zaujme určitou skupinu diváků. 45

46 Závěr Tato bakalářská práce se věnovala impresionismu ve Francii, v zemi, kde tento směr vznikl. Mohli jsme se dozvědět, jak vznikl termín impresionismus a kde se poprvé objevil. Jako jedna z důleţitých věcí je také popis vlivu impresionismu, který se šířil i mimo malířství. Pro lepší pochopení impresionismu v poezii je v práci uvedena ukázka od Fráni Šrámka z díla Stříbrný vítr. Dále jsme se mohli dočíst, jaká byla estetická idea podle impresionistů. Podle impresionistických malířů se ideální krása skládala z jednoduchých a prostých věcí, které jsou všude kolem nás. Odmítli hledat ideální krásu a snaţili se zachytit krásou přirozenou. Malovali obyčejné stromy místo památných, rovněţ také obyčejné prosté dívky místo velkých dam. Pro lepší pochopení historie impresionismu, práce popsala oficiální Salon, jednu z výstavních moţností, kterou měli malíři v tehdejší době a která svým významem zastiňovala všechny ostatní. Práce nesměla opomenout hlavní témata, kterými se impresionisté zabývali, a také vymezila dobu impresionismu. Mezi impresionisty je velmi významný Claude Monet, kterého si tato práce popsala více. Zaměřila se na jeho ţivot a tvorbu a dobách impresionismu. Jeho tvorba byla velmi rozsáhlá a práce popisuje čtyři jeho díla, kterými jsou: Imprese:východ slunce, cyklus Rouenská katedrála, Kupky sena a Snídaně v trávě. Jako opozici k Monetově tvorbě je uvedena Berthe Morisotová, francouzská impresionistka, která se prosadila v malířství i v dobách, kdy se malířství věnovali výhradně muţi. Její tvorba je také velmi rozsáhlá, nakreslila přes 300 obrazů. V této práci jsou popsána dvě díla, kterými jsou: Přístav v Lorientu a Matka a sestra umělkyně. 46

47 Claude Monet i Berthe Morisotová patří mezi impresionistické malíře i přesto, ţe oba mají jiné náměty ke své tvorbě. Claude Monet se zabýval spíše prací v plenéru, a v ateliéru, kde Berthe Morisotová malovala poměrně pravidelně, trávil velmi málo času. Před samotnou prací byly poloţeny otázky, na které se nyní pokusíme odpovědět. Práce si kladla tyto otázky: Jak se impresionismus vyvíjel ve Francii a jak tento termín vznikl? Jaký vliv měl tento směr a koho nejvíce ovlivnil? Jaká byla hlavní témata impresionistických malířů? Na otázku jak se impresionismus vyvíjel, je poměrně dlouhá odpověď, proto odkazuji na kapitolu 2.1. Salon a odmítnutí a také na kapitolu 2.2. Vznik impresionismu, kde se odpověď dozvídáme. Termín impresionismus vznikl díky obrazu Imprese:východ slunce od Clauda Moneta. Zajímavostí je, ţe i přes veškerý posměch, který impresionisté sklidili, z tohoto díla vznikl název impresionisté, jímţ se začala označovat úzká skupina francouzských malířů. O rozsáhlém vlivu impresionismu jsme se mohli dočíst v kapitole 2.3. Moţnosti impresionismu fascinovaly jak sochaře, tak i francouzské básníky a hudební skladatele. V České republice s impresionismem přichází generace devadesátých let, která vyjadřuje program převáţně Manifestem české moderny. Mezi hlavní témata impresionistických malířů podle kapitoly 2.4. patří například moderní město, atmosféra širokých bulvárů, scény z městského ţivota, krajiny v různých podobách, příroda a zahrady, kde malíři trávili svůj volný čas. Manet a Degas se také věnovali obrazům s dostihovou tématikou. Morisotová, která se malování věnovala hlavně v ateliéru, zobrazovala především ţeny a děti. V této práci byla také poloţena otázka, jak je moţné, ţe i přesto, ţe hlavním znakem impresionistů je malování v plenéru, malovala Berthe Morisotová v ateliéru? Proč se tedy řadí k impresionistům? 47

48 Odpověď na tuto otázku nalézáme v kapitole 5., která se zaměřila na komparaci tvorby Clauda Moneta a Berthe Morisotové. Dozvěděly jsme se, ţe díky společenským poměrům, které v té době panovaly, se většinou ţenymalířky věnovali malířství v prostředí domova. Ţeny se v té době těţce prosazovaly a kariéra jim kvůli předsudkům nebyla umoţněna. Proto tedy Morisotová nemalovala v plenéru, ale v ateliéru. K impresionistům se Berthe Morisotová řadí proto, ţe ctila impresionistické zásady, působila stejnou měrou, jako ostatní malíři a uspořádávala impresionistická setkání u ní doma. Při tvorbě této práce se otevírají další moţnosti psaní na téma impresionistů. Za zmínku by stála tvorba Augusta Renoira, který spolupracoval s úspěšným Monetem i přesto, ţe se jejich tvorba poněkud lišila. Renoirovy obrazy dokáţou zaujmout široké spektrum diváků, jsou skvěle propracované a mají v sobě plno světelných efektů. 48

49 Resumé Tato bakalářská práce s názvem Estetická idea impresionismu měla za cíl nastínit impresionismus převáţně ve Francii a srovnat tvorbu Clauda Moneta a Berthe Morisotové. Práce byla členěna do pěti kapitol. První kapitola se věnovala definici samotného impresionismu, také estetické ideji podle impresionistů a jeho vlivu, který se šířil i mimo malířství. Obsahem druhé kapitoly byl vznik impresionismu ve Francii. Kapitola pojednávala o oficiálním paříţském Salonu, o Salonu odmítnutých a také o hlavních tématech impresionistických malířů a vymezila dobu impresionismu. Třetí kapitola se zaměřovala na významného francouzského malíře Clauda Moneta, na jeho ţivot a vybrané malby. Ve čtvrté kapitole byl popsán ţivot a tvorba Berthe Morisotové. Pátá kapitola nabídla srovnání tvorby Clauda Moneta a Berthe Morisotové a dozvěděli jsme se, proč Berthe Morisotová malovala v ateliéru a ne v plenéru, jako většina impresionistů, včetně Clauda Moneta. Summary Main purpose of this bachelor thesis, Aesthetic idea of impressionism, was to describe impressionism in France and compare Claude s Monet and Berthe s Morisot creation. Thesis was divided into five chapters. First chapter was about definition impressionism, aesthetic idea of impressionists and influence of impressionism which had spreaded out of painting. 49

50 Content of second chapter defined birth of impressionism in France. It also described period of impressionism, main themes of impressionistic painters and official Parisian Salon and Salon rejected. Third chapter focused on significant french painter Claude Monet, on his life and chosen paints. Fourth chapter described life and production of Berthe Morisot. Fifth chapter offered comparsion of Claude s Monet and Berthe s Morisot production and why Berthe Morissot had painted in atelier instead of open air, like most of impresionists, including Claude Monet.. 50

51 POUŽITÉ ZDROJE ARISTOTELÉS. Poetika: o básnické tvorbě. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1948, 123 s. BECKETTOVÁ, Wendy a Patricia WRIGHTOVÁ. Toulky světem malířství: Základní průvodce dějinami výtvarného umění. 4. vyd. Praha: Fortuna print, 2002, 400 s. ISBN Berthe Morisotová. Wikipedie [online]. [cit ]. Dostupné z: BOHÁČ, Ivan. Impresionismus: ZAHRADY IMPRESIONISTŮ na výstavách [online]. Praha, 2010/2011 [cit ]. Dostupné z: Závěrečná práce. Univerzita Karlova. Co je to impresionismus? Impresionismus [online] [cit ]. Dostupné z: Dějiny Evropy: Od nejstarších civilizací do počátku třetího tisíciletí. John Stevenson. Hana Dvořáčková. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2004, 512 s. ISBN GLENN, Martina. Claude Monet. Artmuseum [online] [cit ]. Dostupné z: 51

52 HERBERT, James D. Impressionism. In: KELLY, Michael. Encyclopedia of Aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998, Vol. 2, s ISBN Monet vlastní rukou: obrazy, kresby, pastely, dopisy. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2005, 224 s. ISBN X. Největší malíři: Život, inspirace a dílo. Martina Špačková. Praha: Eaglemoss International, 2000, č. 2. ISSN PAVELKA, Jiří a Ivo POSPÍŠIL. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů: Co nás spojuje. 1. vyd. Brno: Georgetown, 1993, 294 s. ISBN PIJOAN, José. Dějiny umění / vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1985, 364 s. ISBN 09/ Platón. Ústava. 1. vyd. Radislav Hošek. Praha: Svoboda - Libertas, 1993, 528 s. ISBN Salon umění - malba. Centrum současného umění [online] [cit ]. Dostupné z: SALVI, Francesco. Impresionisté: Mistři výtvarného umění, nový úhel pohledu. 1. vyd. Magdaléna Pechová. Praha: SVOJTKA a VAŠUT, 1995, 64 s. ISBN ŠRÁMEK, Fráňa. Stříbrný vítr. Vyd. 18., v ČS 7. Praha: Československý spisovatel, 1985, 334 s. 52

53 ROEOVÁ, Sue. Impresionisté: Soukromé životy. 2. vyd. Bohumila Kučerová. Praha: Metafora, s. r. o., 2008, 363 s. ISBN Témata impresionistických maleb. Impresionismus [online]. [cit ]. Dostupné z: VENTURI, Lionello. The Aesthetic Idea of Impressionism. The Journal of Aesthetics and Art Criticism. 1941, č. 1, s Dostupné z: WALTHER, Ingo. F. Malířství impresionismu: vyd. Köln: Taschen, 2008, 712 s. ISBN WELTON, Jude. Umění zblízka Impresionismus. 1. vyd. Jana Solperová. Bratislava: PERFEKT, a.s., 1996, 64 s. ISBN

54 SEZNAM PŘÍLOH Obrazová příloha č. 1: Édouard Manet: Snídaně v trávě, 1863 Obrazová příloha č. 2: Claude Monet, Imprese; Dojem, východ slunce, 1872 (1873) Obrazová příloha č. 3: Paul Cézanne, Moderní Olympie, 1873 Obrazová příloha č. 4: Auguste Renoir, Lóţe, 1874 Obrazová příloha č. 5: Frédéric Bazille, Rodinná sešlost, 1868 Obrazová příloha č. 6: Frédéric Bazille, Růţové šaty, 1864 Obrazová příloha č. 7: Auguste Rodin, Polibek Obrazová příloha č. 8: Édouard Manet, Dostihy v Longchamps, 1865 Obrazová příloha č. 9: Edgar Degas, Závodní koně, 1883 Obrazová příloha č. 10: Claude Monet, Rouenská katedrála: portál v šedém odstínu, 1894 Obrazová příloha č. 11: Claude Monet, Rouenská katedrála, 1894 Obrazová příloha č. 12: Claude Monet, Rouenská katedrála, 1894 Obrazová příloha č. 13: Claude Monet, Zasněţená kupka sena, ráno, 1890 Obrazová příloha č. 14: Claude Monet, Zasněţená kupka sena, zataţeno, 1891 Obrazová příloha č. 15: Claude Monet, Snídaně v trávě, 1866 Obrazová příloha č. 16: Claude Monet, Lekníny, 1904 Obrazová příloha č. 17: Edouard Manet, Balkon, Obrazová příloha č. 18: Berthe Morisotová, Přístav v Lorientu, 1869 Obrazová příloha č. 19: Berthe Morisotová, Matka a sestra umělkyně, Obrazová příloha č. 20: Berthe Morisotová, Růţové šaty, 1870 Obrazová příloha č. 21: Berthe Morisotová, Kolébka, 1873 Obrazová příloha č. 22: Berthe Morisotová, Lov na motýly,

55 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Obrazová příloha č. 1: Édouard Manet: Snídaně v trávě, 1863 Obrazová příloha č. 2: Claude Monet, Imprese; Dojem, východ slunce, 1872

56 Obrazová příloha č. 3: Paul Cézanne, Moderní Olympie, 1873 Obrazová příloha č. 4: Auguste Renoir, Lóţe, 1874

57 Obrazová příloha č. 5: Frédéric Bazille, Rodinná sešlost, 1868 Obrazová příloha č. 6: Frédéric Bazille, Růţové šaty, 1864

58 Obrazová příloha č. 7: Auguste Rodin, Polibek Obrazová příloha č. 8: Édouard Manet, Dostihy v Longchamps, 1865

59 Obrazová příloha č. 9: Edgar Degas, Závodní koně, 1883 Obrazová příloha č. 10: Claude Monet, Rouenská katedrála: portál v šedém odstínu, 1894

60 Obrazová příloha č. 11: Claude Monet, Rouenská katedrála, 1894 Obrazová příloha č. 12: Claude Monet, Rouenská katedrála, 1894 Obrazová příloha č. 13: Claude Monet, Zasněţená kupka sena, ráno, 1890