naději Zpráva o obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?

Transkript

1 Zpráva o naději Drazí přátelé, Začínáme nový rok, plný naděje a očekávání, zvláště když se blíží SDM08. Vždycky jsem si myslel, že začátek nového roku je dobrá příležitost k zamyšlení nad rokem, který uplynul a k poděkování za všechny lidi, kteří mi pomohli dostat se tam, kde jsem teď. Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že jako společenství, my křesťané, máme spoustu věcí, za které bychom měli děkovat izraelskému lidu. Ježíš byl jedním z nich, stejně jako jeho matka a první učedníci. Byli židé a my všichni víme, že jejich historie je plná utrpení a vykoupení. V Ježíšově době, Izraelský lid již utrpěl vyhnanství a útlak od okolních říší. Babylóňané, Peršané, Řekové, Římané všichni vládli nad Bohem vyvoleným národem. Izraelský lid velmi toužil po Mesiášovi, Bohem vyvoleném, který by je osvobodil, který by obnovil Izrael a přinesl Boží království. Proto se apoštolové po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání a těsně před jeho nanebevstoupením znovu ptali: Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království? () Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že jako společenství, my křesťané, máme spoustu věcí, za které bychom měli děkovat izraelskému lidu. Ježíš byl jedním z nich, stejně jako jeho matka a první učedníci. Byli židé a my všichni víme, že jejich historie je plná utrpení a vykoupení.

2 Zpráva o naději Zdá se, že vlastně nepochopili, o jakém království Ježíš mluvil. Stejně jako mnoho mladých lidí a mnoho starších též dobře slyšeli to, co chtěli slyšet a neposlouchali, když se jim zprávy tolik nelíbily. Ještě potřebovali, aby na ně byl vylit Duch Svatý, aby porozuměli všemu Kristovu učení. Otázka, kterou apoštolové položili, je podobná našemu přístupu, když prosíme Pána o rychlou nápravu, za kulturní a společenské problémy, které nás obklopují, nebo když ho prosíme, abychom vyhráli v loterii. Ale jeho království není z tohoto světa. Při poslední večeři, stejně jako předtím, Ježíš dal jasně najevo, že jeho království je takové, ve kterém vládcové vládnou tak, že slouží. To je to království, o kterém mluvil. Jak nám papež Benedikt XVI připomíná ve své knize Ježíš Nazaretský, Boží vláda se blíží v samotném Ježíšovi. Jeho přítomnost zahajuje Boží království. Skrze Ježíšovu přítomnost a skutky, Bůh aktivně vstoupil do Historie úplně novou cestou. Všichni, kteří ho následují, všichni, kteří mu otevřou svou mysl a své srdce a nechají ho žít skrze své životy, jsou novým Izraelským lidem, Církví, spolupracující na přinesení Božího království tím, že jsou dalšími Kristy ve světě. Náš pán s námi má pochopení a trpělivost. I když apoštolové stále očekávali politické, nebo vojenské řešení, Kristova odpověď je známkou jeho důvěry v nás, ač jsme tak tvrdohlaví a krátkozrací: až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. (Sk 1:8). Jsme rádi, že při tomto světovém dni mládeže, křesťané všech denominací, stejně jako židé a muslimové, nabídli svá zařízení a další pomoc jako symbol našeho společného hledání Boží Jsme rádi, že při tomto světovém dni mládeže, křesťané všech denominací, stejně jako židé a muslimové, nabídli svá zařízení a další pomoc jako symbol našeho společného hledání Boží vůle, míru na Zemi a lásky k Bohu a k bližním. Všichni jsme Abrahamovy děti a lidé Knihy. Měli bychom být vděční Izraelskému lidu, našim starším bratřím a sestrám, protože skrze ně nám přišla spása. A díky nim jsme dostali úkol zvěstovat evangelium světu. Biskup Anthony Fisher OP, Koordinátor SDM08

3 základy víry IZRAEL A CÍRKEV Bůh se izraelskému lidu zjevil jedinečným způsobem byl to jeho vyvolený národ. Židovskému národu se Bůh zjevil jako jediný, živý a pravý Tvůrce a jejich Otec. Skrze Noema, Abrahama, Mojžíše, krále, svaté ženy izraele a proroky Bůh ustanovil milující, milosrdné, hluboké a závazné pouto Boží smlouvu. Izraelité věřili, že tato smlouva byla udržována skrze: Boží dar lidem skrze Mojžíše Tóra (zákon) Jeho bydliště, označené bohoslužbou a obětí chrám Jeho osvobozující a milosrdné skutky oslavované židovskými slavnostmi zvláště vzpomínka na Pesach (Svátek nekvašených chlebů) Izrael často nedostál Boží záruce slitování a věrnosti, ale spravedliví Izraelité stále doufali, že ke spáse dojde skrze Izraelský lid. Křesťané věří, že Bůh splnil svůj slib Izraelitům tím, že skrze Ducha Svatého sám vstoupil do historie jako syn Izraele. Ježíš je Kristus (Pomazaný), Milovaný Syn Boží, byl pastýřem, předpovězeným proroky (Mt 2:6-7), uveden jako dítě do chrámu v Jeruzalémě a obřezán podle Mojžíšova Zákona. Ježíš ukázal, že je jedno s Otcem (Jan 5:19-24). Řekl, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit (Mt 5:17-33). Někteří židovští představitelé byli šokování jeho předpovědí, že Jeruzalémský chrám bude nahrazen novým chrámem, jeho tělem. Boží spravedlnost vedoucí ke spáse popsaná proroky byla naplněna v Ježíšových slovech a skutcích odpouštění hříchů, léčbě nemocných a nasycení hladových. Nová a věčná smlouva byla dokonale vytvořena Ježíšovou novou obětí jeho Těla a Krve Otci na kříži oslavovaná v den vzkříšení a naplňující předešlé smlouvy. Nový Izrael byl povolán ze židů, kteří přijali Ježíše jako svého Pána a byli prvními věřícími, kteří vytvořili Církev v den Letnic jako dvanáct nových kmenů, vedených dvanácti apoštoly. Tato Církev přináší Boží spásu skrze Krista všem národům a s ní také mravní učení a mnoho modliteb, liturgii a víru, které byly utvářeny historií Izraele. Židé jsou známi jako naši starší bratři a sestry. Pařížský arcibiskup, kardinál Jean-Marie Aaron Lustiger, který se narodil jako žid a později byl pokřtěn, řekl: Křesťanství je ovocem židovství. Být anti-semitský by pro křesťany znamenalo nenávidět sami sebe, říká arcibiskup.

4 OUR FATHER (OTČE NÁŠ) modlitba poutníků Our Father, Who art in heaven, (Otče náš, jenž jsi na nebesích,) Hallowed be Thy Name. (posvěť se jméno tvé,) Thy Kingdom come. (přijď království tvé,) Thy Will be done, on earth as it is in Heaven. (buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.) Give us this day our daily bread. (Chléb náš vezdejší dej nám dnes) And forgive us our trespasses, (a odpusť nám naše viny,) as we forgive those who trespass against us. (jako i my odpouštíme naším viníkům) And lead us not into temptation, (a neuveď nás v pokušení,) but deliver us from evil. Amen. (ale chraň nás od zlého. Amen.)

5 Bohem inspirované spisy ÚRYVEK Z DOKUMENTU NOSTRA AETATE, DEKLARACE O POMĚRU CÍRKVE K NEKŘESŤANSKÝM NÁBOŽENSTVÍM Papež Pavel VI, 28. října 1965 Celý text Církev Kristova totiž uznává, že počátky její víry a jejího vyvolení sahají podle Božího tajemství spásy až k patriarchům, Mojžíšovi a prorokům. Vyznává, že všichni, kdo věří v Krista, jsou Abrahámovými dětmi podle víry, (6)((6/Srov. Gal 3,7.)) že jsou zahrnuti v povolání tohoto patriarchy a že odchod vyvoleného národa ze země otroctví je tajemným předobrazem spásy církve. Proto církev nemůže zapomenout, že obdržela zjevení Starého zákona prostřednictvím národa, s kterým Bůh ve svém nevýslovném milosrdenství uzavřel starou smlouvu. Ví, že bere sílu z kořene ušlechtilé olivy, na kterou jsou naroubovány ratolesti plané olivy, pohani. (7)((7/Srov. Řím 11,17-24.)) Církev totiž věří, že Kristus, náš pokoj, usmířil svým křížem Židy a pohany a v sobě spojil dvojí v jedno. (8)((8/Srov. Ef 2,14-16.)) Církev má vždycky před očima také slova apoštola Pavla o jeho soukmenovcích, že totiž jim patří synovství i sláva i smlouva s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich předkové jsou praotci a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus (Řím 9,4-5), syn Marie Panny. Připomíná si také, že z židovského národa pocházejí apoštolové, základy a sloupy církve, a většina prvních učedníků, kteří oznámili světu Kristovo evangelium.

6 svědectví víry SVĚDECTVÍ BRATRA JEAN-RODOLPHE KARSE ŽIDOVSKÉHO KONVERTITY ZAZNAMENÁNO 26. PROSINCE 1986, ČTYŘI TÝDNY PO JEHO KNĚŽSKÉM SVĚCENÍ Bratr Jean-Rodolphe Kars Narodil jsem se roku 1947 v Rakousku. Moji rodiče byli nepraktikující židé, kteří se přestěhovali do Francie v roce Když mi bylo sedm, začal jsem se učit hrát na klavír. Studoval jsem na Superior National Conservatory of Music v Paříži a svou kariéru jsem začal v roce 1967, poté co jsem se dostal do finále mezinárodní klavírní soutěže v Leeds, v Anglii. Poté, co jsem vyhrál první cenu v soutěži Oliviera Messiaena v roce 1968, začala moje mezinárodní kariéra. V roce 1976 uprostřed velkého množství událostí, které ovlivnily můj osobní život, jsem měl hluboký zážitek s Bohem, opravdové vnitřní setkání s Kristem. Tento zážitek změnil můj život. Byl jsem pokřtěn jako katolík v roce O dva roky později jsem pocítil silné povolání ke kněžství. V roce 1981 jsem začal studovat teologii a ukončil svou klavírní kariéru. V roce 1986 jsem byl vysvěcen na kněze v komunitě Emmanuel v Paray-le-Monial. Menorah Chtěl bych ale podtrhnout něco velmi důležitého, co má stále velkou roli v mé kněžské službě znovuobjevení mé identity jako žida, syna Izraele. Před svou konverzí jsem k tomu byl velmi lhostejný. Postupně, během dvou až tří let od mého křtu a ve světle mé víry, uvědomil jsem si, že patřím k Izraelskému lidu. Být knězem pro mě bylo velmi důležité, protože ze strany mého otce jsem byl potomkem rodu Cohenů, kněžské větve Árónových synů. Mezi mými předky byla dlouhá řada rabínů, a potom přerušení, kdy nebyla praktikována žádná víra po tři generace. A nyní, znovu, pokračuje kněžství, tentokrát na základě Nové Smlouvy. V čase, kdy se církev po druhém vatikánském koncilu vrací k důležitosti a stálosti povolání Izraele, byl jsem pohnut a děkoval jsem, že mohu být knězem s židovskými předky rodu Cohenů. Zdá se mi, že Bůh mi laskavě dal místo ve svém srdci, v srdci Církve, ale také v srdci Izraele, čekajícího na příchod Pána ve slávě.

7 svatí a svědkové SVATÝ PAVEL, APOŠTOL (PAVEL Z TARSU) Narozen: Neznámo kdy v současném Turecku Zemřel: Roku 65 v Římě, Itálii Svátky: Obrácení 25. ledna společně se svatým apoštolem Petrem 29. června Patron: Řecka, Malty, laiků, reportérů a mnoha dalších Umělecké znázornění: S vousy, lysý a v rouchu, často s mečem a Biblí Svatý apoštol Pavel velmi poznamenal svou osobností, misijním dílem a horlivou vírou Nový Zákon a celé křesťanství. Jeho příběh je jedním z nejvýjimečnějších příběhů obrácení v celé historii křesťanství. Pavel, nebo Šavel se narodil v židovské rodině ve významném městě Tarsu (Sk 21:39). Studoval náboženství a zákon v Jeruzalémě pod velkým farizejským učitelem Gamalielem (Sk 5:34-41). Stal se nelítostným obráncem židovského zákona a aktivně se účastnil odporu, věznění a poprav nových následovníků Ježíše Krista (Sk 7:58 8:1; 9:1-2; Flp 3:4-6). Šavel ještě soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně (Sk 9:1), když byl na cestě do Damašku sražen k zemi a oslepen prudkým světlem. Šavel byl šokován a úplně proměněn Ježíšovým hlasem, který už vstoupil k Otci (tři zprávy o tomto obrácení - Sk 9:3-9; 22:1-21; 26:2-23). Šavel byl uzdraven od své slepoty a pokřtěn křesťanským vůdcem Ananiášem (Sk 9:10-19) a ihned začal v Damašku zvěstovat, že Ježíš je Pán. Šavel dále cestoval do Arábie, Jeruzaléma a zpátky do svého rodného města, všude po cestě zvěstoval evangelium a setkával se s dalšími křesťanskými vůdci. Asi o devět let později byl Šavel poslán apoštoly spolu s jeho přítelem Barnabášem do církevní obce v Antiochii (Sk 11:26). Šavel, nyní již Pavel, začal své tři misijní cesty, aby přinesl Ježíšovo učení co nejvíce lidem. Pavlovy listy (epištoly) v Novém Zákoně nám předávají jeho myšlenky, přátelství, těžkosti a učení z jeho cest. Tyto tři cesty pokryly mnoho oblastí okolo středozemí Řecko, Turecko, Makedonii a Malou Asii. Mezi jeho společníky patřili svatí Silas, Timotej, Jan, Marek a Barnabáš. První (Sk 13:1-16), druhá (Sk 15:39-18:22) a třetí (Sk 18:23 21:17) cesta mu také umožnily účastnit se Apoštolského koncilu v Jeruzalémě (r. 49) a znovu navštívit křesťanská společenství. Mezi lety byl Pavel dvakrát uvězněn (Sk 21:33), trpěl hlady, ztroskotal, byl odmítán a čelil soupeřivým kazatelům.

8 V roce 64 začal císař Nero věznit a popravovat křesťany v celém Římském impériu. Apoštolové Petr a Pavel byli během té doby oba popraveni. Tradice říká, že svatý Pavel byl sťat jako římský občan v Římě na místě, kde dnes stojí bazilika svatého Pavla. Vatikánští archeologové nedávno oznámili, že na tom místě v Římě zřejmě nalezli kamennou hrobku svatého Pavla.

9 poutní místa DAMAŠEK UMÍSTĚNÍ: HLAVNÍ MĚSTO SÝRIE, STŘEDNÍ VÝCHOD Damašek je více než 6000 let staré město, což z něj dělá jedno z míst s nejdelším stálým osídlením v historii lidstva. Leží na vysoké náhorní plošině ve středozemí. V Damašku vzniklo jedno z nejstarších křesťanských společenství (ve 30. letech prvního století). Město je duchovním domovem arabsky mluvících melkitských katolíků, arménských katolíků a arménských ortodoxních společenství. V tomto převážně muslimském městě je možné se setkat s křesťanským a židovským kulturní a náboženským vlivem. Ukázkou tohoto promísení je mešita Umayyad. Tato velká mešita je postavena na místě, kde dříve stál pohanský chrám, římský chrám a katedrála sv. Jana Křtitele. Uvnitř mešity, která byla během tří epoch bohatě vyzdobena, je hrobka hlavy sv. Jana Křtitele uctívána křesťany i muslimy. Na rozdíl od většiny islámských budov, na zdech zůstaly křesťanské malby. V jednom rohu budovy je Ježíšův Minaret, odkud, jak muslimové věří, Ježíš (kterého považují za proroka, ale ne Boha) oznámí konec světa. Někteří velcí svatí teologové a učitelé se narodili, nebo jsou spojováni s Damaškem, patří mezi ně: sv. Sofronius Jeruzalémský patriarcha ( ), sv. Ondřej Krétský mnich a teolog (zemřel r. 740) a sv. Jan Damašský básník a teolog ( ). Křesťanská poutní cesta skrz Damašek je ale známa nejvíce podle konverze velkého apoštola, sv. Pavla z Tarsu. Ve skutcích apoštolů (9:10-19) se píše, že křesťanský učedník Ananiáš byl Bohem povolán, aby pokřtil a uzdravil Šavla/Pavla z jeho slepoty a že Pavel byl zaveden do ulice, zvané Přímá, aby našel Ananiáše. Via Recta (přímou ulici) je dodnes možné najít. Blízko je kaple Ananiáše, která stojí na místě onoho domu. O kousek dál stojí mešita, zvaná Jakmak, která, jak říká tradice, je postavena na místě Jidášova domu (ne Jidáše Iškariotského) kde byl sv. Pavel přijat a pohoštěn. U Bab Kisanu je malá budova, která vypadá jako pevnost, kaple a sirotčinec sv. Pavla. Je postavena z kamenů ze staré brány a označuje místo, kudy později pomocí lana a koše sv. Pavel utekl židům, kteří byli rozzuřeni tím, že učil, že Ježíš byl Kristus (2Kor 11:32-33).

10 k zamyšlení 20. července oznámil papež Benedikt XVI zprávu o SDM08 mladým lidem celého světa. Papež vyjádřil, že V této zprávě vám rád nabízím témata k rozjímání, která můžete prozkoumávat během tohoto roku příprav. Věnujte nějaký čas zamyšlení nad těmito slovy, rozjímání a odpovědi na papežovo pozvání zkoumat téma SDM08. Úryvek z poselství Svatého otce Benedikta XVI. Mladým lidem celého světa u příležitosti XXIII. světovému dni mládeže, 20. Července 2007 Drazí mladí lidé! 4. Duch svatý jako duše církve a princip společenství K pochopení poslání církve je třeba, abychom se vrátili do večeřadla, kde učedníci zůstávali společně (srov. Lk 24,49) a modlili se spolu s Marií, Matkou, v očekávání zaslíbeného Ducha. Touto ikonou rodící se církve se má stále inspirovat každé křesťanské společenství. Apoštolská a misijní plodnost není na prvním místě výsledkem pastoračních programů a metod, jakkoli moudře vypracovaných a jakkoli účinných, ale je především plodem vytrvalé modlitby ve společenství (srov. Pavel VI., apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi, 75). Misijní účinnost totiž předpokládá, že jednotlivá společenství jsou sjednocená, že mají jedno srdce a jednu duši (srov. Sk 4,32) a že jsou připravená svědčit o lásce a radosti, kterou Duch svatý oživuje v srdcích věřících (srov. Sk 2,42). Služebník Boží Jan Pavel II. napsal, že poslání církve je ještě před tím, než se stane činností svědectvím a vyzařováním (srov. encyklika Redemptoris missio, 26). A v začátcích křesťanství se tak skutečně dělo, když se pohané jak píše Tertulián obraceli na víru, protože viděli lásku, která panovala mezi křesťany: Pohleď říkají jak se mezi sebou milují (srov. Apologeticus, 39). I my sami jsme ovocem tohoto poslání církve, které se naplňuje dílem Ducha svatého. Každý si uvnitř neseme pečeť lásky Otcovy, nám darované v Ježíši Kristu, a touto pečetí je Duch svatý. Nikdy na to nezapomínejme, protože je to Duch Páně, který stále pamatuje na každého a chce obzvláště skrze vás mladé ve světě vyvolat Na závěr tohoto stručného pohledu do Božího slova v Písmu vás zvu k tomu, abyste si povšimli, že Duch svatý je nevyšší dar, který Bůh člověku dává, dále je nejvyšším svědectvím jeho lásky k nám, která je konkrétně vyjádřena jako ano k životu, jímž Bůh chce obdarovat každé stvoření. Toto ano k životu získává svou plnou podobu v Ježíši z Nazareta a v jeho díle vykoupení, jímž navždy zvítězil nad zlem. Nikdy nezapomínejme, že Ježíšovo evangelium se právě v síle Ducha nikdy neredukuje na pouhé slovní konstatování, ale chce se stávat radostnou zvěstí pro chudé, propuštěním pro zajatce, navrácením zraku slepým. A to se stalo v den vanutí a oheň nových Letnic. Letnic, kdy se evangelium stalo milostí a úkolem církve pro svět, jejím prvořadým posláním.