11. Model agregátní poptávky a nabídky

Transkript

1 11. Model agregátní poptávky a nabídky Model agregátní poptávky a agregátní nabídky je posledním a nejkomplexnějším modelem ekonomické rovnováhy. Svou konstrukcí rozvíjí předcházející modely model s křivkou pod úhlem 45 stupňů a model IS-LM. Oproti nim však opouští předpoklad, že cenová hladina je fixní. Jak už jsme uvedli, pokud se mění cenová hladina, znamená to, že se v dané ekonomice mění všechny ceny jak ceny vstupů, tak ceny meziproduktů i výstupů Křivka agregátní poptávky Definice a tvar Křivka agregátní poptávky (AD) při pohyblivé cenové hladině zobrazuje všechny kombinace cenové hladiny (P) a úrovně důchodu/produktu (HDP, Y), při kterém jsou trhy statků a trhy aktiv v rovnováze. Jinými slovy agregátní poptávka vyjadřuje souhrnné množství statků, které lidé poptávají při dané cenové hladině. Křivka agregátní poptávky je klesající. Důvody, proč tomu tak je, jsou následující: Pigouoův efekt bohatství 1 : Pokud klesá cenová hladina, zvyšuje se reálná hodnota peněz v hotovosti a na bankovních účtech. Lidé za tyto peníze mohou začít více utrácet a zvyšovat spotřebu (C), tedy nejvýznamnější složku agregátní poptávky. Keynesův efekt úrokových měr 2 : Při poklesu cenové hladiny lidé nemusí držet v hotovosti tolik peněz. Začnou je tudíž více půjčovat (nabízet bankám, nakupovat za ně obligace apod.). To vede k růstu cen aktiv a poklesu jejich výnosu (úrokové míry). Pokud klesá úroková míra, roste velikost investic. A plánované investice (I P ) jsou součástí agregátní poptávky. Mundell-Flemingův efekt měnového kursu 3 : Pokles úrokové míry na trhu aktiv vede k odlivu kapitálu, čili k růstu poptávky po zahraničních měnách a ke znehodnocení domácí měny. Znehodnocení domácí měny však znamená růst čistého vývozu (NX), jež je součástí agregátní poptávky. Rovněž platí, že prvotní pokles cenové hladiny reálně zlevňuje domácí statky vůči zahraničním, což též vede k vyššímu vývozu. S agregátní poptávkou jsme se setkali již v modelu s přímkou pod úhlem 45 stupňů. V tomto modelu agregátní poptávka zahrnovala spotřební výdaje, investiční výdaje, vládní výdaje a čistý vývoz za situace neměnné cenové hladiny. Jak jsme již uvedli výše, ve zde rozebíraném modelu (modelu křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky) ke změnám cenové hladiny dochází. Tyto změny cenové hladiny přitom ovlivňují hodnotu jednotlivých složek agregátní poptávky. Jinými slovy, zatímco v modelu s přímkou pod úhlem 45 stupňů jsme předpokládali, že jednotlivé složky agregátní poptávky (tj. spotřební, investiční, vládní výdaje a čistý vývoz) nezávisí na změnách cenové hladiny, v modelu křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky jsme tento předpoklad opustili Odvození křivky agregátní poptávky Odvození vychází z modelu IS-LM. Je tedy určeno pro ty, kteří prostudovali kapitolu Podle anglického ekonoma A. C. Pigoua 2 Podle anglického ekonoma J. M. Keynese 3 Podle amerických ekonomů R. Mundella a M. Fleminga. Marcus Fleming ( , byl americký ekonom, který působil mj. v Mezinárodním měnovém fondu. 165

2 Předpokládejme, že se změní (klesne) cenová hladina P (z P1 do P2). V takovém případě se posune reálná nabídka peněz (křivka M/P) z M/P1 do M/P2. To vede k poklesu rovnovážné úrovně úrokové míry, pro kterou platí, že nabídka a poptávka po penězích se rovnají z r1 na r2. K tomuto poklesu rovnovážné úrokové míry dochází při každé úrovni důchodu, což způsobuje, že se křivka LM posunuje dolů doprava. Tento posun mění i bod rovnováhy v modelu IS-LM, kde pokles úrokové míry dovoluje firmám více investovat, takže se zvyšuje rovnovážná úroveň výstupu/hdp pro kterou platí, že je v rovnováze trh statků i trhy peněz a zapůjčitelných fondů, konkrétně se tato rovnovážná úroveň výstupu zvyšuje z Y1 na Y2. Můžeme potom sestrojit novou křivku, který zobrazí rovnovážné úrovně výstupu pro různé cenové hladiny, tato křivka je křivkou agregátní poptávky. Na obrázku 11.1 rovnovážná úroveň výstupu Y1 odpovídá cenové hladině P1, rovnovážná úroveň výstupu Y2 odpovídá cenové hladině P2. r M/P1 M/P2 r LM1 r1 P2 (P1 LM2 r2 L=kY-hi M/P, L Y r IS LM1 LM2 P Y1 Y2 Y P1 P2 Y1 Y2 Y Obr. 11.1: odvození křivky agregátní poptávky Na základě výše uvedeného můžeme napsat, že křivka gregátní poptávky představuje rovnováhu na trhu statků, rovnováhu na trhu peněz a zapůjčitelných fondů. Rovnici křivky agregátní poptávky lze matematicky odvodit z rovnice vyjadřující rovnováhu křivek IS a LM, (viz R 10.8): 4 4 Tato rovnice je odvozena v subkapitole 10.4, která se věnuje modelu křivek IS-LM. 166

3 Y = u*(1 + ubk/h)*a + (b/h)*(u/1 + ubk/h)*(m/p) Označme si v rovnici R10.8 výraz u*(1 + ubk/h) jako β a výraz (b/h)*(u/1 + ubk/h) jako γ. Potom můžeme rovnici R10.8 psát jako: Y = β*a + γ*(m/p) /M, (R11.2) Jak již víme, křivka AD není nic jiného než průsečík křivek IS a LM při různých cenových hladinách. Cenovou hladinu P lze z rovnice R11.2 po úpravách vyjádřit jako: P = (β*m)/(y- γ*a), (R11.3), Rovnice R11.3 je rovnicí agregátní poptávky. Tato rovnice říká jaká bude cenová hladina pro různé rovnovážné úrovně výstupu Křivka agregátní nabídky Definice Křivka agregátní nabídky (AS) udává množství výstupu, které jsou firmy ochotny nabízet při dané cenové hladině. Křivku agregátní nabídky jde odvodit z křivek agregátní nabídky práce a agregátní poptávky po práci a produkční funkce. Křivka agregátní nabídky tak znázorňuje rovnováhu na trhu práce a dalších výrobních faktorů. Jak už jsme uvedli výše, práci můžeme chápat jako hlavní výrobní faktor bez činnosti člověka by k žádné produkci nedošlo. Připomeňme se proto, jak se chovají křivky agregátní nabídky práce a agregátní poptávky po práci 5. Nezapomínejme přitom, že tyto křivky jsou teoretickým konstruktem, předpokládají zaměnitelnost/zastupitelnost jednotlivých profesí. Jinými slovy křivka agregátní nabídky práce zahrnuje všechny osoby, které práci nabízejí, tj. všechny zaměstnance, bez ohledu, ve které profesi a kterém místě hodlají pracovat atd. Křivka agregátní poptávky po práci potom zahrnuje poptávku všech zaměstnavatelů po práci (zaměstnancích) bez ohledu na konkrétní profesi, místo výkonu práce apod. Z hlediska tvaru křivek agregátní nabídky a poptávky po práci platí, že s rostoucí reálnou mzdou (W/P) nabízí práci stále více lidí (zaměstnanců), s rostoucí reálnou mzdou ale naopak hledá práci stále méně zaměstnavatelů. Jinými slovy křivka agregátní nabídky práce je rostoucí, křivka agregátní poptávky po práci je klesající. Trh práce se vyčisťuje v bodě L0 při reálné mzdě W0/P0. Produkční funkci si vyjádřeme jako funkci práce 6, tedy: Y = f(l). Produkční funkce tedy vyjadřuje jaký produkt (HDP) vyprodukuje daný počet zaměstnanců. Produkční funkce je rostoucí více zaměstnanců vyrobí větší produkci než menší počet zaměstnanců 7. Rovnovážné množství osob, které pracuje, tj. L0 osob potom vyprodukuje produkt Y0. Tuto hodnotu produktu můžeme označit za potenciální produkt a množství L0 za přirozenou zaměstnanost. Nezaměstnané při zaměstnanosti ve výši L0 můžeme řadit mezi přirozeně nezaměstnané patří mezi nezaměstnané z frikčních důvodů. Bude-li reálná mzda nižší než rovnovážná (na obrázku 11.2 např. mzda w0/p1), bude práci nabízet menší počet osob (konkrétně L1 osob), tento menší počet osob vyprodukuje menší výstup (konkrétně výstup Y1). Můžeme potom nakreslit další graf, ve kterém přímo vyjádříme závislost mezi cenovou hladinou a úrovní výstupu. 5 Podrobněji se agregátní křivce nabídky práce a agregátní křivce poptávky po práci věnujeme v subkapitole Předpokládáme, že se množství kapitálových statků nemění, což je pro krátké období vcelku realistický předpoklad. 7 Nesmíme ale zapomínat, že pokud budeme zvyšovat pouze počet zaměstnanců bude mít v důsledku působení zákona klesajících mezních výnosů přírůstek produkce klesající charakter podrobněji viz učebnice mikroekonomie. 167

4 W/P D L S L W0/P0 W0/P1 Y L0 L Y0 PF P Y1 P0 AS P1 L1 L0 L Y1 Y0 Y W/P = reálná mzda, L = počet osob, L0 = počet osob, při kterém je trh práce v rovnováze, D L = agregátní křivka poptávky po práci, S L = agregátní křivka nabídky, práce, PF = produkční funkce, Y = HDP, Y0 = HDP vytvořený za situace přirozené nezaměstnanosti (situace, kdy je v rovnováze nabídka a poptávka po práci) Obr. 11.2: Odvození křivky agregátní nabídky Tvar křivky agregátní nabídky Na polohu křivky agregátní nabídky existují mezi jednotlivými ekonomi a ekonomickými přístupy/školami rozdílné názory. Podívejme se, co jednotlivé školy v kostce tvrdí: ortodoxní keynesiánství: křivka AS je vodorovná. Ortodoxní keynesiánství vychází z toho, že v ekonomice existuje nezaměstnanost a firmy mohou za stávající mzdy zaměstnat libovolné množství práce. Mzdy se tedy nemění, nemění se pak ani cenová hladina. Zvýšení výstupu lze dosáhnout při stávající cenové hladině. Ortodoxní keynesiánství rovněž předpokládá stabilní ceny a tudíž i stabilní cenovou hladinu. klasický případ: křivka AS je svislá. Vychází se z toho, že trh práce je vždy v rovnováze (tj. nabídka práce se rovná poptávce po práci). Pokud firmy chtějí zvýšit výstup, zaměstnat více osob, musí zvýšit mzdy, vyšší mzdy však znamenají vyšší náklady a růst cen výstupu. Dochází tedy k růstu cenové hladiny, aniž by se měnil výstup (množství pracovní síly se nemění). K obdobným závěrům docházejí i zastánci monetaristické teorie. Obecně tyto teorie zdůrazňují, že firmy nemají důvod měnit úroveň produkce na jednu stranu jim sice rostou ceny výstupů, na druhou stranu se jim ale 168

5 zvyšují ceny vstupů, firmy tak při zvýšení produkce nedosahují vyšších zisků. Pokud firmy nemění velikost své produkce, nedochází ani k růstu HDP. neoklasická syntéza/současný hlavní proud makroekonomie: v dlouhém období je křivka AS vertikální nabídka statků závisí na reálných zásobách práce, kapitálu, dostupných technologiích atd. tedy na reálných výrobních faktorech. Změny cenové hladiny nemají v dlouhém období na křivku AS vliv mění se všechny ceny (jak vstupů, tak výstupů), tudíž firmy nerealizují vyšší ani nižší zisky a nemají důvod měnit produkci. V krátkém období je křivka AS rostoucí růst cenové hladiny vede k růstu výstupu. Změny cenové hladiny mají v krátkém období na křivku agregátní nabídky vliv růst cenové hladiny vede v krátkém období k růstu produkce, křivka agregátní nabídky je tedy v krátkém období rostoucí. P LRAS CSRAS SSRAS KSRAS Y* Y LRAS = křivka agregátní nabídky v dlouhém období (většina škol uznává, že v dlouhém období je křivka AS svislá) SSRAS = standardní tvar křivky AS v krátkém období (neoklasická syntéza), CSRAS = klasický tvar křivky AS v krátkém období KSRAS = keynesiánský tvar křivky AS v krátkém období. Y*= potenciální produkt, tj. maximální množství statků, které lze v ekonomice v daném okamžiku s danými výrobními faktory vyprodukovat. Obr: 11.3: Možné tvary křivky agregátní nabídky Obecně lze konstatovat, že z hlediska tvaru křivky agregátní nabídky je v současné době nejvíce uznáván přístup neoklasické syntézy/současného hlavního proudu makroekonomie, tedy přístup tvrdící, že v dlouhém období je křivka agregátní nabídky svislá, v krátkém období potom rostoucí. Daná teorie tedy představuje nejuznávanější teorii agregátní nabídky. Rostoucí tvar křivky agregátní nabídky v krátkém období a závislost celkového množství nabízené produkce na cenové hladině se přitom v praxi podařilo prokázat. Ekonomická teorie se však neshoduje v délce krátkého období, tj. pro jak dlouhý časový úsek daná závislost platí ani v jednotlivých důvodech, které jsou příčinou, proč je krátkodobě křivka agregátní nabídky rostoucí. Obecně patří k nejuznávanějším důvodům rostoucího tvaru křivky agregátní nabídky v krátkém období následující: - teorie strnulých mezd: Tato teorie říká, že v krátkém období jsou mzdy strnulé mzdy jsou zpravidla uzavírány na delší dobu a o změně mezd je nutno 169

6 vyjednávat, změna mezd je nákladná 8. Pokud klesá cenová hladina a nemění se mzdy, realizují firmy menší zisky. Firmy se potom snaží omezovat zaměstnanost i produkci, aby danému jevu zabránila. Omezování produkce znamená pokles výstupu. Daný důvod zdůrazňují zejména zastánci kenyesiánské makroekonomie. - teorie strnulých cen: Tato teorie říká, že v krátkém období jsou strnulé i ceny výstupů firem. Jednak proto, že změna cen je pro firmy nákladná (muselo by se provádět přelepování cenovek, měnit ceny v katalozích apod., tento důvod se označuje někdy jako náklady jídelníčku 9 ), jednak proto, že řada cenových kontraktů na finální statky se uzavírá na delší dobu. Pevnost cen v delším časovém období přináší jistotu jak zákazníkům (vědí za kolik statky nakoupí), tak firmám (vědí, jaké budou jejich náklady a tržby a tím i zisky). Pevné ceny tedy dovolují firmám plánovat, znamenají pro ně jistotu zisku atd. Ze všech těchto důvodů firmy často přinejmenším v krátkém období své ceny nemění. Pokud při pevných cenách některých firem roste cenová hladina, tak při těchto strnulých cenách, jsou firmy se strnulými cenami komparativně levnější. Roste tedy poptávka po jejich statcích a službách. Na tuto rostoucí poptávku reagují firmy rozšiřováním produkce. Rozšiřování produkce znamená růst výstupu. Teorii strnulých cen (vstupů i výstup) zdůrazňují představitelé neokyenesiánské makroekonomie. - teorie mylného chápání: tato teorie tvrdí, že domácnosti/vlastníci výrobních faktorů nevnímají, že roste cenová hladina, a to z důvodu, že nejsou schopni sledovat všechny ceny. Mohou si proto myslet, že rostou pouze ceny jejich výrobních faktorů (zejména práce) a jsou proto ochotni nabízet více výrobních faktorů. Větší nabídka výrobních faktorů vede k růstu výstupu. Krátkodobě ani firmy nejsou schopni rozeznat, že roste cenová hladina a domnívají se, že rostou pouze ceny jejich statků. I firmy proto na růst cenové hladiny mohou reagovat růstem produkce, což rovněž vede k růstu výstupu. Teorii mylného chápání prosazují představitelé monetaristických názorů i představitelé školy racionálních očekávání. Graficky je důvod strnulých mezd a důvod mylného chápání cenového vývoje vysvětlen na obrázcích 11.4 a Tyto obrázky jsou již nad rámec standardního bakalářského kurzu. 8 Další důvod proč jsou mzdy strnulé objasňuje teorie efektivních mezd, kterou jsme probrali v kapitole Název pochází podle zkušeností z restaurací, pro které v době psacích strojů bylo nákladné každý den měnit ceny jídel musely by totiž přepsat na stroji celý jídelní lístek. 170

7 W/P W/P2 D L S L W/P1 P P1 Y Y1 L2D L1 L P2 PF AS Y2 Y2 Y1 Y L2D L1 L S L = křivka agregátní nabídky práce, D L = křivka agregátní poptávky po práci, PF = produkční funkce Obr.11.4: Zdůvodnění rostoucího tvaru krátkodobé křivky agregátní nabídky důvod mzdové strnulosti Pokles cenové hladiny zvýší hladinu reálných mezd z W/P1 na W/P2. Pokud jsou nominální mzdy strnulé, tj. pokud úroveň mezd (W) neklesne ve stejném poměru jako P (cenová hladina), mohou reálné mzdy na úrovni W/P2 přetrvávat po delší dobu. Zaměstnavatelé potom budou poptávat L2D osob. Tito lidé vyrobí výstup ve výši Y2 (a to při cenové hladině P2), přičemž tento výstup Y2 je menší než výstup Y1, jež byl dosažen při cenové hladině P1. Můžeme potom nakreslit další graf, ve kterém na svislou osu naneseme jednotlivé cenové hladiny (např. P1 a P2) a na vodorovnou osu úrovně výstupu, které odpovídají těmto cenovým hladinám. Spojením jednotlivých kombinací cenových hladin a úrovně výstupu, které odpovídají těmto cenovým hladinám, dostaneme rostoucí křivku agregátní nabídky. Časem samozřejmě uvedené mzdové strnulosti zmizí, dojde k poklesu mezd ve stejném poměru jako cenové hladiny a množství zaměstnaných osob se vrátí na původní úroveň. Dlouhodobá křivka agregátní nabídky tedy bude svislá. 171

8 W/P W2/P1 D L S L 1 (Pe =P) S L 2 (Pe <P) W1/P1 = W2/P2 W3/P2 L1 L3 L2 Pe = zaměstnanci očekávaná/domnívaná cenová hladina, P = skutečná cenová hladina Obr. 11.5: Zdůvodnění rostoucího tvaru křivky agregátní nabídky - efekt mylného chápání cen. Rovnovážná zaměstnanost je nejprve na rovnovážný úrovni L1 při reálné mzdě W1/P1. Poté vzrostla cenová hladina na úroveň P2, zároveň s tímto růstem cenové hladiny vzrostly stejně i mzdy na úroveň W2. Protože roste jak mzdy, tak cenová hladina, a to ve stejném poměru, reálné mzdy W2/P2 se logicky nemění a zůstávají na stejné úrovni (=W1/P1). Zaměstnanci však nemají dostatek informací o růstu cenové hladiny. Domnívají se, že rostou jen jejich mzdy a že neroste cenová hladina, čili se mylně domnívají, že se hodnota jejich reálné mzdy zvyšuje konkrétně předpokládají, že jejich reálná mzda je W2/P1. Při tomto omylu jsou ochotni více pracovat a nabízejí množství L2 práce. To vede k posunu křivky agregátní nabídky práce o rozdíl L2-L1, tedy z polohy S L 1 do polohy S L 2. Protože se zaměstnanci domnívají, že, jak je výše uvedeno, rostou jen jejich mzdy (cena jejich práce) a nikoliv cenová hladina, akceptují i určité snížení reálné mzdy na úroveň W3/P2. Jinými slovy můžeme konstatovat, že se zaměstnanci předpokládaná/domnívaná/očekávaná cenová hladina (Pe) je menší než skutečná cenová hladina P, tedy že platí Pe <P. Při cenové hladině, kterou zaměstnanci očekávají, se tedy křivka nabídky práce nachází v poloze D L 2, rovnovážné množství práce pak činí L3. Je tedy vyšší než rovnovážné množství práce L1. Produkt/výstup, který vytvoří L3 zaměstnanců musí potom být vyšší než rovnovážný počet L1 zaměstnanců. Růst cenové hladiny tak vede k růstu HDP. Časem samozřejmě zaměstnanci přijdou na to, že skutečná cenová hladina je P2 a nikoliv, jak se mylně domnívali, P1. Jinými slovy zaměstnanci přijdou na to, že roste cenová hladina a nikoliv, jak se mylně domnívali pouze jejich reálná mzda. Jinými slovy zaměstnanci přijdou na to, že sice vzrostly jejich mzdy, že se se ale zároveň zvýšily i ostatní ceny, čili přijdou na to, že se jim nevyplatí více pracovat, protože za vyšší mzdy si nekoupí více reálného množství statků. Na základě tohoto poznání klesne jejich ochota pracovat, množství práce se sníží opět na úroveň L1 a produkt na hodnotu Y1. Dlouhodobá křivka agregátní nabídky i zde bude svislá Důsledky mylných chápání 10 Jak bylo výše uvedeno, v krátkém období může snadno nastat, že jednotlivé subjekty (zaměstnanci, domácnosti, firmy, vlastníci výrobních faktorů) nebudou schopny správně odhadnout skutečnou cenovou hladinu a budou se domnívat, že se mění jen ceny jejich produkce, ceny jejich výrobních faktorů a nikoliv cenová hladina. Ekonomické subjekty přitom budou zvyšovat produkci, pokud se domnívají, že roste relativní cena jimi nabízených statků - např. relativní cena práce nabízené zaměstnancem, relativní cena statků (výrobků a služeb) nabízených firmou. Relativní cenu si přitom můžeme definovat jako cenu ve srovnání s jinými statky. Abychom byli naprosto srozumitelní: Představme si situaci, že roste cenová hladina. Zaměstnanec se ale domnívá, že roste pouze cena jeho práce a že nerostou ostatní ceny. Jinými slovy, zaměstnanec se domnívá, že cena jeho práce ve srovnání s cenami jiných statků roste, nebo-li, že roste jeho relativní cena práce. Tento omyl je poměrně pochopitelný zaměstnanci nesledují všechny ceny, mnoho statků 10 Tato kapitola je již nad rámec standardního bakalářského kurzu makroekonomie 172

9 kupují pouze jednorázově nebo vůbec, růst cenové hladiny jim může snadno uniknout a mohou se domnívat, že rostou pouze jejich mzdy. Pokud se toto domnívají a pokud ve skutečnosti roste cenová hladina, tak, jak jsme si ukázali v předcházející subkapitole, zaměstnanci očekávaná cenová hladina je menší než skutečná. Při tomto omylu bude zaměstnance zvyšovat množství nabízené práce, což povede k růstu výstupu (HDP). Zaměstnanec není pochopitelně jediný subjekt, který nabízí výrobní faktor v případě zaměstnance práci. Vedle něj existují vlastníci půdy a kapitálu. Ani oni nemusí sledovat všechny ceny a při růstu cenové hladiny se mohou mylně domnívat, že rostou pouze ceny výrobních faktorů, které vlastní a nikoliv cenová hladina. Dokonce ani firmy ale nemusí mít správnou představu o tom, co se děje s cenovou hladinou. Firmy mají sice lepší přehled o cenách než zaměstnanci, protože nakupují více statků než zaměstnanci, ale i firmy nemohou sledovat všechny ceny. Může tak nastat situace, kdy se firma domnívá, že roste pouze cena statků, které nabízí/prodává, tedy její relativní cena a neví, že dochází k růstu cenové hladiny. Firma se tedy domnívá, že může vydělat více a bude zvyšovat svou produkci, což povede k růstu HDP. Ve skutečnosti ale díky růstu cenové hladiny, o kterém firma neví, se nic nezměnilo, firma sice získá více na výstupu za prodané statky, bude ale muset zaplatit více na vstupu za statky, které si kupuje. Je zřejmé, že ve skutečnosti si firma nijak nepolepší, krátkodobě si ale může myslet, že si polepšila. Obdobně zaměstnanec (či jiný vlastník výrobního faktoru 11 ), který si myslí, že roste relativní cena jeho práce (či cena jiného výrobního faktoru), ve skutečnosti sice získá větší mzdu (cenu výrobního faktoru), protože ale tento růst mzdy (ceny výrobního faktoru) je způsoben růstem cenové hladiny, bude muset zaplatit více za statky, které si kupuje. Je zřejmé, že ve skutečnosti si zaměstnanec (či jiný vlastník výrobního faktoru) nijak nepolepší, krátkodobě si ale může myslet, že si polepšil. Výše závěry můžeme zobecnit: - je-li cenová hladina, kterou očekávají jednotlivé ekonomické subjekty, stejná jako skutečná, nic se neděje, nedochází ke zvyšování ani snižování produkce a tedy ani ke změnám HDP. - je-li cenová hladina, kterou očekávají jednotlivé ekonomické subjekty, nižší než skutečná, dochází ke zvyšování produkce: zaměstnavatelé i zaměstnanci a další vlastníci výrobních faktorů se domnívají, že jejich ceny, tj. ceny, za které nabízejí své statky nebo výrobní faktory (v případě zaměstnanců práci), jsou vyšší než ostatní ceny, a proto zvyšují produkci. Časem však firmy i vlastníci výrobních faktorů přicházejí na to, že se nerostou pouze ceny výrobních faktorů, které vlastní, respektive ceny produktů, které prodávají, ale všechny ceny, čili, že zvýšením nabídky výrobních faktorů, respektive produkce nic nevydělávají, takže tuto nabídku opět snižují. To vede k poklesu HDP. - je-li cenová hladina, kterou očekávají jednotlivé ekonomické subjekty, vyšší než skutečná, dochází ke snižování produkce: zaměstnavatelé i zaměstnanci a další vlastníci výrobních faktorů se domnívají, že jejich ceny, tj. ceny, za které nabízejí své statky nebo výrobní faktory (v případě zaměstnanců práci), jsou nižší než ostatní ceny, a proto snižují produkci. Časem však firmy i vlastníci výrobních faktorů přicházejí na to, že se neklesají pouze ceny výrobních faktorů, které vlastní, respektive ceny produktů, které prodávají, ale všechny ceny, čili, že by si při původní nabídce výrobních faktorů a produkce reálně vydělaly stejně jako dříve. To vede k růstu nabídky výrobních faktorů, což vede k růstu HDP. Efekt mylného chápání je tedy krátkodobý. Časem zaměstnanci, ostatní vlastníci výrobních faktorů i firmy pochopí, že se zmýlili a jejich nabídka výrobních faktorů i finálních statků se vrátí na původní úroveň. Daný krátkodobý omyl však povede k tomu, že po dobu omylu bude docházet ke zvyšování či snižování produkce, a tím k růstu nebo poklesu HDP. Má přitom smysl zdůraznit dynamický faktor: jinak bude reagovat ekonomika, kde dochází k častým měnám cenové hladiny zde si pravděpodobně lidé i firmy na změny zvyknou a pokud se budou měnit jejich ceny (tj. ceny výrobních faktorů i ceny výstupů/finálních statků), zpravidla si, díky minulým zkušenostem, řeknou, že se nejedná pouze o změnu jejich cen, ale změnu všech cen, čili cenové hladiny a na danou změny cen reagovat nebudou nebudou tedy měnit rozsah své produkce. Rovněž tak v zemích, kde mezi budou známy výše uvedené závislosti, nebudou změny HDP pravděpodobně příliš časté. Hodně rovněž záleží na informovanosti lidí: jsou-li náklady na získávání informací nízké, respektive jsou-li informace o pohybech cenové hladiny snadno dostupné a lidé jim rozumí, pravděpodobně budou reakce lidí i firem na tyto změny (zejména malé změny 12 ) cenové hladiny relativně nízké. 11 Zaměstnanec je vlastník výrobního faktoru práce. 12 Při pádivé inflaci a hyperinlaci se lidé mohou chovat jinak nezapomínejme, že při těchto inflacích prudce klesá kupní síla peněz, dochází k přerozdělením majetku atd. jak jsme uvedli v kapitole týkající se inflace, pádivá inflace a hyperinflace jsou obvykle spojeny s poklesem HDP. 173

10 Výše uvedené vztahy lze zapsat rovnicí: Y-Y*= v*(p-pe), (R11.4), kde: Y*= potencionální produkt, v = koeficient závislosti HDP na odchylku skutečné cenové hladiny od očekávané, P = skutečná cenová hladina, Pe = očekávaná cenová hladina. Rovnice 11.4 je rovnicí křivky agregátní nabídky 13. Rovnice říká, že, pokud bude očekávaná cenová hladina vyšší než skutečná, budou docházet k růstu produkce, a tím i HDP; bude-li očekávaná cenová hladina nižší než skutečná, bude docházet k poklesu produkce a tím HDP. Jinými slovy rovnice říká, že růst cenové hladiny vede k tomu, že firmy zvyšují svou agregátní poptávku. Z rovnice R11.4 plyne pro koeficient závislosti HDP na odchylku skutečné cenové hladiny od očekávané (v): 1/v = (P-Pe)/(Y-Y*), (R11.5) Výraz 1/v je sklonem křivky agregátní nabídky. Čím bude tento výraz menší, tedy čím bude menší v, tím bude křivka agregátní nabídky strmější Rovnováha v modelu AS-AD Celková rovnováha ekonomiky v modelu AS-AD nastává v bodě, kde se křivka agregátní nabídky a agregátní poptávky protínají. Jak jsme uvedli v kapitole , křivka agregátní poptávky představuje rovnováhu na trhu statků, na trhu peněz a zapůjčitelných fondů. Křivka agregátní nabídky pak představuje rovnováhu na trhu práce, respektive obecně na trhu výrobních faktorů. V bodě rovnováhy jsou tedy v rovnováze veškeré trhy, se kterými se v ekonomickém životě můžeme setkat. Význam rovnovážného bodu v modelu AS-AD je stejný jaký jsme uvedly v kapitolách, které se týkaly modelu s přímkou pod úhlem 45 stupňů a modelu IS-LM (viz kapitola 9, respektive 10.3). Zde je nutno zdůraznit, že model AS-AD nám říká, že teoreticky je možno v ekonomice dosáhnout takového stavu, kdy jsou všichni spokojeni jak majitelé výrobních faktorů (včetně zaměstnanců), tak firmy, kteří tyto výrobní faktory poptávají a zároveň na trhu statků nabízejí svoji produkci, tak spotřebitelé, tak investoři, tak lidé, kteří chtějí spořit. Ve stavu ekonomické rovnováhy je ekonomika na úrovni potenciálního produktu, nezaměstnanost je pouze na frikční úrovni. Nelze však zapomínat na dynamický faktor: neustálé změny v ekonomice způsobují nerovnováhu na dílčích trzích - někde je nabídka některých statků vyšší než poptávka, jinde naopak, někdy jsou úspory (tj. nabídka zapůjčitelných fondů) vyšší než investice (poptávka po těchto fondech), někde se nestřetává nabídka a poptávka po výrobních faktorech. Přizpůsobení přitom vyžaduje určitý čas pokud kupř. podnikatelé špatně investují a produkují něco, po čem není poptávka, nemohou obvykle hned začít produkovat to, co lidé vskutku poptávají. Obdobně, jak už jsme se zmínili výše, i majitelé výrobních faktorů (zejména v případě práce) nemohou hned začít používat výrobní faktor k produkci něčeho jiného než doposud, ať už z důvodu, že výrobní faktor nemá k této nové produkci dostatečné schopnosti (např. z důvodu nedostatku kvalifikace, věkové, zdravotní starší člověk asi nebude dělat horníka) apod. Proto i zde je zřejmé, že bod ekonomické rovnováhy je teoretickým konstruktem, kolem kterého se ekonomika pohybuje. Výše uvedené faktory jsou rovněž důvody, proč ekonomika krátkodobě kolísá, tedy proč HDP může krátkodobě růst či klesat, respektive proč jsou tempa růstu či poklesu v jednotlivých obdobích rozdílná. 13 V různých textech se lze setkat i s jinak, byť obdobně formulovanými rovnicemi agregátní nabídky. 174

11 P AD AS P0 Y0 Y Y0 = rovnovážná úroveň HDP, tj. taková úroveň, při které jsou všechny trhy v rovnováze, P0 = rovnovážná úroveň cenové hladiny Obr. 11.6: Rovnováha v modelu křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky 11.4 Posuny křivek AS a AD V této části textu prozkoumáme různé situace, kdy se posouvá křivka agregátní nabídky a poptávky Souvislost modelů IS-LM a AS-AD Rozbor začneme rozborem otázky, jak spolu souvisí křivky IS a LM a křivky AD a AS 14 : Předpokládejme, že vláda zvýší vládní výdaje. To posouvá křivku IS (z IS1 do IS2), výstup se ocitá nad úrovní potencionálního produktu (Y*). Firmy ale nad úrovni potencionálního produktu nemohou zvýšit výstup, mohou pouze zvýšit ceny. Všeobecný růst cen znamená růst cenové hladiny, křivka LM se tedy posouvá z LM1 do LM2, výstup zůstává na úrovni potencionálního produktu při vyšší cenové hladině. Tyto posuny vysvětlují, proč je křivka agregátní nabídky svislá. P 2 LM2 LM1 LRAS 1 IS1 IS2 Y* Y Obr: 11.7: Souvislost modelů IS-LM a AS-AD Poptávkové a nabídkové šoky 14 Tuto subkapitolu mohou ti, co nestudovali model IS-LM přeskočit 175

12 Obecně můžeme rozlišit posuny křivky agregátní poptávky a posuny křivky agregátní nabídky. Křivka agregátní poptávky se přitom může posouvat: - doprava nahoru (tj. severovýchodně): v takovém případě hovoříme o pozitivních poptávkových šocích. Tyto šoky se projevují růstem výstupu (HDP a růstem cenové hladiny. - doleva dolů (tj. jihozápadně): potom mluvíme o negativních nabídkových šocích). Tyto šoky se projevují poklesem výstupu a poklesem cenové hladiny. Křivka agregátní nabídky se pak (v případě rostoucího tvaru křivky agregátní nabídky) může posouvat: - doleva nahoru (tj. severozápadně): potom mluvíme o negativních nabídkových šocích. Tyto šoky se projevují poklesem produktu a růstem cenové hladiny. - doprava dolů (tj. jihovýchodně): potom hovoříme o pozitivních nabídkových šocích. Tyto šoky se projevují růstem HDP a růstem cenové hladiny. Pokud se stručně zastavíme u jednotlivých možných posunů lze konstatovat: - pozitivní poptávkový šok je způsoben zejména: -- růstem autonomních výdajů (autonomních spotřebních výdajů, investic, vládních výdajů, exportu apod.) k tomuto růstu dochází při jakékoliv úrovni cenové hladiny. -- růstem disponibilního důchodu a bohatství: díky většímu disponibilnímu důchodu a bohatství mohou lidé více utrácet, a to při jakékoliv úrovni cenové hladiny. Připomeňme si přitom, že k růstu disponibilního důchodu dochází mj. snížením zdanění. -- růstu počtu obyvatelstva: růst počtu obyvatelstva vede k růstu spotřebních výdajů, a to při jakékoliv úrovni cenové hladiny. -- reálným znehodnocením domácí měny: toto znehodnocení zvyšuje čistý vývoz dané země, a to při jakékoliv úrovni cenové hladiny -- růstem reálných důchodů v zahraničí: tento růst zvyšuje poptávku zahraničních subjektů po domácích statcích, a to při jakékoliv úrovni cenové hladiny -- změnou očekávání ekonomických subjektů: budou-li domácnosti i firmy očekávat růst cenové hladiny v následujících obdobích, zvýší v aktuálním období své spotřební i investiční výdaje - v následujícím období se totiž sníží kupní síla peněžních zůstatků domácností i firem, čili by si pořídili měně spotřebních i kapitálových statků, což povede k růstu agregátní spotřeby i investic v aktuálním období -- zvýšení množství peněz v oběhu: růst množství peněz v oběhu vede k růstu HDP. - negativní poptávkový šok je způsoben opačnými faktory než pozitivní poptávkový šok - negativní nabídkový šok: je způsoben zejména: -- snížením reálného množství výrobních faktorů např. z důvodů válek, nemocí apod. Toto snížení snižuje agregátní nabízené množství, a to při jakékoliv úrovni cenové hladiny -- růstem cen základních surovin: ceny těchto surovin vcházejí (alespoň nepřímo v podobě cen energie) do cen všech statků, k růstu cen tedy dochází při jakékoliv úrovni cenové hladiny -- zvýšením daňových sazeb: dané zvýšení může destimulovat majitele výrobních faktorů i firmy, což vede k poklesu agregátního nabízeného množství při jakékoliv úrovni cenové hladiny - pozitivní nabídkový šok je způsoben opačnými faktory než negativní poptávkový šok. Dále je způsoben: 176

13 P -- inovacemi všeho druhu. Tyto inovace snižují firmám náklady, takže firmy mohou zvyšovat svou produkci, což v souhrnu vede k růstu HDP, a to při jakékoliv úrovni cenové hladiny -- růstu produktivity práce: tento růst vede k růstu produkce firem, tedy i HDP, a to při jakékoliv úrovni cenové hladiny. Produktivita práce může vzrůst z řady důvodů např. díky inovacím, díky investicím do lidského kapitálu, díky lepší struktuře sociálního kapitálu atd. P2 E2 P1 E1 AD2 AS AD1 Y1 Y2 Obr. 11.8: Pozitivní poptávkový šok Zvýšení autonomních spotřebních výdajů (Ca) vede k posunu křivky agregátní poptávky z polohy AD1 do AD2 ke zvýšení dochází při jakékoliv úrovni cenové hladiny. Výsledkem je, za předpokladu rostoucí křivky agregátní nabídky, nový rovnovážný bod E2 (místo původního E1), při cenové hladině P2 a produktu Y2. Při původní rovnováze byla cenová hladina P1 a produkt Y1. Zvýšení autonomní spotřeby, tak vede, za předpokladu rostoucí křivky agregátní nabídky, k vyšší úrovni výstupu (HDP) a cenové hladiny. Poznámka: negativní poptávkový šok má opačné účinky křivka agregátní poptávky se posouvá jihozápadně (doleva dolů), HDP i cenová hladina klesají. P P1 E1 P2 E2 SRAS1 SRAS2 AD Y1 Y2 Y Obr. 11.9: Pozitivní nabídkový šok Technologická inovace vedla k posunu krátkodobé křivky agregátní nabídky z polohy SRAS1 do polohy SRAS2. Výsledkem je posun rovnovážného bodu ekonomiky z E1 do E2. V novém rovnovážném bodě je vyšší výstup (Y2 >Y1) a nižší cenová hladina (P2 <P1) než v bodě původní rovnováhy (E1). Pozitivní nabídkový šok tedy vede k růstu produkce a poklesu cenové hladiny. 177

14 Pozn.: negativní nabídkový šok má opačné důsledky Monetární a fiskální expanze Rozebereme si některé poptávkové či nabídkové šoky podrobněji. Začneme růstem množství peněz v oběhu, tedy situací monetární expanze. Růst peněžní zásoby, vede nejprve k růstu reálných peněžních zůstatků (prozatím se nemění cenová hladina). Růst reálných peněžních zůstatků pak vede k růstu poptávky po statcích, tento růst ve svém souhrnu znamená růst agregátní poptávky a posun křivky AD (z AD1 do AD2). V krátkém období, kdy je agregátní nabídka rostoucí, firmy najímají nové pracovníky, případně se prodlužuje pracovní doba, rozšiřuje využití kapitálu apod.), výstup tedy roste. Je dosaženo nové rovnováhy. Zároveň však v tomto bodě nové rovnováhy roste/je vyšší cenová hladina. Postupně tak rostou i ceny vstupů. Ten to růst vstupů redukuje nabídku firem, křivka AS se postupně posouvá doleva nahoru (z AS1 do AS2). V dlouhém období tak monetární expanze vede pouze k růstu cenové hladiny. Jinými slovy v dlouhém období jsou peníze neutrální. Tím se potvrzuje náš závěr, který jsme formulovali v dřívějších kapitolách (např. v kapitole 2.6). Důsledky monetární expanze jsou vyjádřeny na obrázku P LRAS 2 AS1 AS2 AD2 AD1 Y* Y Obr. 11.9: Důsledky monetární expanze v modelu AS a AD Dále se podívejme na důsledky fiskální expanse (tj. ke zvýšení vládních výdajů) v modelu AS-AD: Fiskální expanse posune křivku AD (z AD1 do AD2). V krátkém období je agregátní nabídka rostoucí, firmy najímají nové pracovníky, případně se prodlužuje pracovní doba, rozšiřuje využití kapitálu apod.), výstup tedy roste. Je dosaženo nové rovnováhy. Zároveň však v tomto bodě nové rovnováhy roste je vyšší cenová hladina. Postupně tak rostou i ceny vstupů. Tento růst vstupů redukuje nabídku firem, křivka AS se postupně posouvá doleva (z AS1 do AS2). V dlouhém období tak fiskální expanze vede pouze k růstu cenové hladiny. Grafické znázornění fiskální expanze je stejné jako grafické znázornění monetární expanze. Rozeberme si důsledky fiskální i monetární expanse modelu AS-AD ještě jinak: Model křivek AS-AD vychází ze skutečností, že v dlouhém období je křivka agregátní nabídky svislá na úrovni potenciálního produktu. V krátkém období však křivka agregátní nabídky bude pravděpodobně rostoucí a v krátkém období může, ale nemusí být výstup nižší než potenciální produkt křivka AD může křivku AS protínat pod 1 178

15 úrovní potenciálního produktu. Pokud je skutečný výstup (HDP) nižší než potenciální produkt, může jak fiskální, tak monetární expanse vést k zvýšení výstupu (až na úroveň potenciálního produktu). Nad úrovní potenciálního produktu, kdy jsou vskutku využity všechny vstupy, však zvýšení vládních výdajů nebo zvýšení množství peněz v oběhu nemůže vést ke zvýšení výstupu, poroste (byť třeba s určitým časovým zpožděním) pouze cenová hladina. Naši dosavadní analýzu jsme tedy rozšířili o předpoklad, že nemá-li daná konkrétní ekonomika (např. ekonomika ČR) žádné volné kapacity/vstupy, je-li tedy nad úrovni potenciálního produktu, (na úrovni potenciálního produktu se ještě setkáváme se frikční nezaměstnaností, tedy teoreticky nějaké volné vstupy existují), bude křivka agregátní nabídky bez ohledu na délku období svislá. Ekonomika však nemůže být příliš dlouho nad úrovní potenciálního produktu. Hodnotu potenciálního produktu přitom určují reálné faktory tedy množství osob, ekonomicky aktivních, produktivita práce, vybavenost země kapitálem apod. P AD2 AD1 AD4 AD3 SSRAS1 Y* Y Obr : Křivka agregátní nabídky nad úrovní potencionálního produktu Tvar standardní krátkodobé křivky agregátní nabídky AS se v okamžiku, kdy se dostane nad/za úroveň potencionálního produktu, mění z rostoucího na svislý. Růst vládních výdajů, který obecně způsobuje posuny křivky agregátní poptávky, vede tedy ke zvýšení rovnovážné úrovně výstupu jen tehdy, pokud je ekonomika v krátkém období pod úrovní potencionálního produktu Samoregulační účinky ekonomiky Samoregulující účinky a negativní poptávkový šok Pokud se podrobněji zamyslíme nad předcházejícími řádky a důsledky modelu AS- AD, tak zjistíme, že tento model v zásadě říká, že pokud se výstup dostane pod úroveň potenciálního produktu, nemusí vláda nic dělat, protože na tento pokles v delším období zareaguje cenová hladina a ekonomika se opět vrátí na úroveň potencionálního produktu. Jinými slovy model křivek agregátní nabídky a poptávky říkám že ekonomika má samoregulační účinky, že dokáže odchylky skutečné úrovně HDP od potenciálního HDP sama odstraňovat. Podívejme se na sled jednotlivých kroků, jak k odstraňování dochází, a to v situaci negativního poptávkového šoku: 179

16 - agregátní poptávka se z nějakého důvodu (např. pokles autonomní spotřeby Ca) posouvá z AD1 do AD2. V bodě nové rovnováhy je nižší cenová hladina. - Nižší cenová hladina znamená nižší ceny, jak výstupů, tak vstupů. Nižší ceny vstupů vedou k tomu, že firmy mohou využívat více výrobních faktorů (ještě se jim jejich využívání vyplatí, při vyšších cenách by tomu už tak nebylo). Agregátní nabídka se tak posouvá z AS1 do AS2. V dlouhém období je dosaženo opět rovnováhy na úrovni potencionálního produktu. P AS1 AD2 AD1 1 2 AS2 Y* Y Obr.11.11: Přizpůsobování křivek AD a AS úrovni potencionálního produktu Má samozřejmě smysl zdůraznit, že model křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky a jeho samoregulační účinky dostatečně neřeší skutečnost, že pokles cenové hladiny může být relativně dlouhodobý a spojen s řadou obtíží např. pokud klesá cenová hladina, nemají dlužníci (např. podnikatelé) dost prostředků na splácení svých závazků. Tyto závazky jsou přitom vyjádřeny v nominální hodnotě, čili samy o sobě neklesají. Tato neschopnost splácet své závazky vede k bankrotům dlužníků, k tomu, že jsou znehodnocována jejich aktiva, k propouštění zaměstnanců, k omezování produkce apod. To může vést v krátkém období k dalšímu poklesu skutečného výstupu pod potenciální a k dalším problémům. V dlouhém období by však cenová hladina měla klesnout natolik, aby se firmám opět vyplatilo investovat, zahajovat nové projekty apod. Nebo-li cenová hladina by měla klesnout natolik, aby negativní důsledky bankrotů byly překonány. Rovněž je dobré připomenout, že výše uvedené řádky předpokládají, že cenová hladina je pružná. Pokud dojde k výše zmíněnému posunu křivky agregátní poptávky doleva dolů (jihovýchodně), nemusí ihned některé ceny (např. mzdy) klesnout. V takovém případě firmy propouštějí pracovníky, omezují produkci atd., čili ekonomika se dostává do problémů. Časem sice i ty ceny, které hned neklesly, pravděpodobně poklesnou, tento časový úsek však může být relativně dlouhý a spojen s řadou obtíží Samoregulující účinky a negativní nabídkový šok Nejzávažnější problém pro ekonomiku představuje situace, negativní nabídkový šok. V takovém případě se křivka agregátní nabídky posouvá doleva nahoru, takže klesá produkt a zároveň roste cenová hladina (inflace) tento jev se nazývá stagflace. 180

17 P AD AS1 P2 E2 P1 AS2 E1 Y2 Y1 Y Obr : Negativní nabídkový šok V důsledku negativního nabídkového šoku se posouvá křivka agregátní nabídky z polohy AS1 do polohy AS2. To vede k posunu rovnovážného bodu ekonomiky z E1 do E2. V novém bodě rovnováhy je nižší produkt (Y2< Y1) a vyšší cenová hladina (P2>P1). Růst cenové hladiny znamená inflaci, pokles produktu/hdp vede k růstu nezaměstnanosti dochází k tzv. stagflaci. Jak jsme uvedli výše (viz subkapitola ), negativní nabídkový šok nastává v zásadě ve dvou situacích: - první je důsledkem války, přírodní katastrofy či jiného neštěstí. V takovém případě se snižuje množství výrobních faktorů, které má ekonomika k dispozici a tedy i množství statků, které může vyprodukovat. Statky i výrobní faktory se potom stávají vzácnější rostou jejich ceny a snižuje se jejich množství, což se na agregátní/makroekonomické úrovni projevuje v poklesu HDP a růstu cenové hladiny. - druhý je důsledkem růstu cenové hladiny, respektive alespoň růstu cen některých statků, zejména cen základních surovin (ropy 15 apod.), které ovlivňují ceny ostatních Roste-li cenová hladina, respektive ceny některých statků a nezvyšuje-li se množství peněz v oběhu, tak ekonomické subjekty nemají dostatek peněz k tomu, aby nakupovali stejné množství statků a výrobních faktorů jako v minulosti. To krátkodobě nutí firmy, aby omezovaly produkci i poptávku po výrobních faktorech, tedy aby klesal výstup (HDP). Možná vás napadne, že v pokud lidé nemají dostatek peněz, aby si koupili všechny statky jako doposud, tak protože po některých statcích nebude poptávka, měla by cena těchto statků s nízkou poptávkou klesnout. Jinými slovy by nemělo docházet k růstu cenové hladiny. To je správná úvaha. Na druhou stranu alespoň krátkodobě může docházet k tomu, že se firmám díky vysokým cenám vstupů nemusí statky, u nichž v důsledku poklesu poptávky klesla cena, vyplatit vyrábět. Jinými slovy i přes pokles cen statků, po nichž klesla poptávka, bude docházet k omezování produkce a tím poklesu HDP. I v případě negativního nabídkového šoku by se časem měli projevit samoregulující účinky ekonomiky, nemusí to být ale hned. Tyto samoregulující účinky ekonomiky v případě negativního nabídkového šoku jsou popsány dále. 15 Není divu, že s negativním nabídkovým šokem se ekonomiky setkaly v novodobých dějinách např.v roce 1973, kdy arabské země v důsledku své prohrané války s Izraelem zvýšily ceny ropy. 181

18 Chceme-li v případě negativního nabídkového šoku zachovat výstup na původní úrovni potencionálního produktu, je obvykle nutné stimulovat agregátní poptávku, a to buď zvýšením vládních výdajů nebo růstem peněžní zásoby 16, což vede k posunu křivky agregátní poptávky do polohy AD3. Tento posun sice zachová úroveň výstupu na původní úrovni, zároveň však vzroste cenová hladina (tj. inflace). P P3 P2 P* 2 AD2 1 AS2 AS1 AD1 Y2 Y1=Y* Y Obr : Důsledky nepříznivého nabídkového šoku a reakce na něj pomocí zvýšení vládních výdajů nebo růstu množství peněz v oběhu. Negativní nabídkový šok posouvá křivku agregátní nabídky z polohy AS1 do polohy AS2, což vede k růstu cenové hladiny z hodnoty P* na hodnotu P2 a k poklesu HDP z hodnoty potencionálního produktu Y1=Y* na úroveň Y2. Pokud vláda chce zachovat výstup na úrovni Y* (potenciálního HDP) musí stimulovat agregátní poptávku, např. zvýšením vládních výdajů. Dochází tak k posunu křivky agregátní poptávky do polohy AD2, výstup se dostává zpět na svoji potenciální úroveň, ovšemže za cenu vyšší cenové hladiny (P3). Teoreticky lze dle závěrů modelu AS-AD i v případě negativního nabídkového šoku (např. v důsledku růstu cen základních surovin) nic nedělat, ekonomika se postupně vrátí do původní rovnováhy. Podívejme se na sled kroků, na jejichž základě se ekonomika vrací do rovnováhy (viz obrázek ): - negativní nabídkový šok - křivka AS se posouvá z polohy AS1 do polohy AS2, roste cenová hladina (P) a klesá produkt (Y). - na růst cenové hladiny reagují lidé omezením poptávky, růst cenové hladiny způsobuje, že si ekonomické subjekty mohou koupit menší množství statků křivka AD se posouvá doleva dolů (z AD1 do AD2). Produkt dále klesá, klesá ale i cenová hladina. - na pokles cenové hladiny, kdy klesají i ceny výrobních faktorů, takže se firmám vyplatí zaměstnat více výrobních faktorů (např. zaměstnanců jako vlastníků výrobního faktoru práce), reagují firmy vyšší poptávkou po výrobních faktorech křivka AS se posouvá doprava dolů (z AS2 do AS3), roste produkt a klesá cenová hladina. - na pokles cenové hladiny reagují lidé vyšší poptávkou křivka AD se posouvá doprava nahoru (z AD2 do AD3), roste produkt a cenová hladina. 16 Pro zvýšení peněžní zásoby centrální bankou, aby se pokryly důsledky negativního nabídkového šoku, se používá termín akomodační politika. 182

19 - reakce firem na předcházející krok je nejednoznačná, pokud ale ekonomika nebude na úrovni potencionální produktu (v takové situaci produkt roste více než cenová hladina), budou mít tendenci rozšiřovat výrobu - křivka AS se posune v takovém případě doprava dolů (z AS3 do AS4, přičemž AS4=AS1), roste produkt i cenová hladiny. - i reakce spotřebitelů (vlastníků výrobních faktorů) na posun křivky AS z AS3 do AS4 není jednoznačná, pokud ale produkt poroste více než cenová hladina, budou mít tendenci zvyšovat spotřebu, křivka AD se posouvá doprava nahoru (z AD3 do AD4, přičemž AD4 = AD1). Ekonomika se opět dostává na původní úroveň potencionálního produktu při původní cenové hladině. P AD1 = AD4 1 AS1 =AS AD2 4 6 AS2 AS3 AD3 Obr : reakce ekonomiky na negativní nabídkový šok Y* Y Problém ekonomické samoregulace na negativní nabídkový šok spočívá v tom, že návrat na původní úroveň potencionálního produktu může trvat poměrně dlouho, mezitím se ekonomika potýká s nezaměstnaností apod. Navíc v našem sledu kroků jsme předpokládali, že po původním nabídkovém šoku už ekonomika není vystavena žádným dalším šokům. To je ale vcelku nerealistický předpoklad. Jinými slovy návrat na původní úroveň produktu a cenovou hladinu může trvat poměrně dlouho dobu. Na jednu stranu zde platí, již zmíněná slova anglického ekonoma J. Keynese z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtvi (viz kapitola 9.1), které v takovýchto a podobných situacích nabádají vládu (včetně centrální banky), aby zasáhly a svými kroky negativní důsledky negativního nabídkového šoku zmírnily, na druhou stranu se ukazuje, že některé tyto kroky mohou situaci spíše zhoršovat typickým příkladem je politika minimálních mezd, které dále prohlubují nezaměstnanost. Tak jako tak se vlády ocitají ve velkých dilematech, kdy nemohou brát v úvahu pouze ekonomická hlediska a ekonomické zákonitosti, ale i hlediska sociální, politická apod Indexování mezd Tato subkapitola je již nad rámec bakalářského kurzu. 183

20 Položme si v souvislosti s problematikou negativního nabídkového šoku ještě otázku, k čemu vede indexování mezd. Připomeňme, že podstata indexování mezd spočívá, že se mzdy automaticky zvyšují podle inflace: Předpokládejme, že v ekonomice dojde ke zvýšení agregátní poptávky (např. z důvodu zvýšení vládních zásahů či množství peněz v oběhu). Toto zvýšení vede k růstu cenové hladiny. Jsou-li mzdy indexovány, automaticky se zvýší, což zdražuje reálné náklady firem na práci. Firmy v takovém případě nebudou poptávat nové zaměstnance, ekonomika zůstane na původní úrovni HDP. Jiná je ale situace v případě nepříznivého nabídkového šoku. Ten zvyšuje jak cenovou hladinu, tak snižuje produkt (a zvyšuje nezaměstnanost). Pokud by klesla nominální mzda, tak by se snížila i reálná mzda, což by vedlo k ochotě firem zaměstnávat více osob. Indexace mezd však tomuto poklesu nominálních a reálných mezd brání. Naopak indexace nominální mzdy dále zvyšuje, což vede k přetrvání, respektive prohlubování nezaměstnanosti. V závěru této subkapitoly má smysl zdůraznit, že její závěry platí pro indexování jakýchkoliv cen, tedy nikoliv jen pro indexování mezd (ceny práce) Význam modelu AS-AD Jak jsme uvedli v subkapitole 11.1, model křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky představuje v současné době nejkomplexnější makroekonomický model. Má smysl připomenout, že zejména na tvar křivky agregátní nabídky existují mezi jednotlivými makroekonomickými školami (teoriemi) rozdílné názory, které jsme výše rozebrali. V našem textu, zejména v části, jež se týkala posunů křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky jsme se držely tzv. neoklasické syntézy/současného hlavního proudu makroekonomie, tedy přesvědčení, že v krátkém období mohou být ceny vstupů i výstupů rigidní (nepružné, nepohyblivé), že může docházet k mylnému chápání růstu cenové hladiny jako situace, kdy rostou některé ceny, v dlouhém období však cenová rigidita mizí, stejně tak mizí mylné chápání cenového vývoje. Snažili jsme se potom ukázat, že za této situace se ekonomika pohybuje kolem úrovně potenciálního produktu a přirozené míry nezaměstnanosti a že aktivity státu (např. v podobě zvýšení vládních výdajů nebo množství peněz v ekonomice) mají omezený význam. Lze doplnit, že aktivity státu mohou mít význam, pokud vedou ke snížení přirozené míry nezaměstnanost, tedy pokud vedou k pružnějšímu trhu práce, způsobují, že lidí budou více investovat do lidského a sociálního kapitálu apod. V případě snížení přirozené míry nezaměstnanosti bude s největší pravděpodobností docházet i k posunu křivky agregátní nabídky doprava a růstu HDP. Domníváme se, že neoklasickou syntézu výkladu modelu křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky potvrdila realita. Domníváme se, že existuje řada praktických příkladů, které ukázaly, že růst vládních výdajů vede, za situace, kdy se ekonomika pohybuje na úrovni potenciálního HDP, pouze k růstu cenové hladiny lze zde hovořit o tzv. přehřátí ekonomiky. Jako svým případem učebnicovou lze uvést situaci ekonomiky USA na konci 60. let 20. století, kdy kombinací několika faktorů (boje proti chudobě, války ve Vietnam apod.) došlo k obrovskému růstu vládních výdajů, jež způsobily, že se americká ekonomika dostala za úroveň potenciálního HDP, což vedlo k růstu inflace. Domníváme se, dále že existuje řada příkladů, které ukazují, že růst množství peněz v oběhu má za následek pouze růst cenové hladiny a nikoliv výstupu. Lze zde zmínit situaci v Německu v první polovině 20. let, 20. století, srbskou hyperinflaci na sklonku 20. století apod. Neoklasická syntéza nepopírá, že krátkodobě, za situace, kdy je ekonomika pod úrovní potenciálního produktu, mohou aktivity státu zmenšit produkční mezeru, tedy rozdíl mezi skutečnou a potenciální úrovní HDP. Upozorňuje však, že v případě odstranění faktorů, které tento rozdíl způsobují, by tento rozdíl zmizel tak jako tak. Neoklasická syntéza modelu křivek agregátní nabídky a agregátní poptávky tedy zdůrazňuje, že aktivity státu by se měly zaměřovat na zvyšování hranice potenciálního produktu. Kroky, které k tomuto posunu vedou, byly rozebrány výše jedná se např. o zlepšování institucionálního (právního) prostředí. 184