Rozmach mezinárodních organizací po druhé světové válce

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Rozmach mezinárodních organizací po druhé světové válce Bakalářská práce Autor: Lucie Tesková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. PhDr. René Petráš, Ph.D. Praha Duben, 2015

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Plzni dne Lucie Tesková

3 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce JUDr. PhDr. René Petrášovi, Ph.D., za pomoc poskytnutou při psaní této práce, za jeho cenné rady, připomínky a také za čas, který mé práci věnoval.

4 Anotace Bakalářská práce se věnuje politické situaci po druhé světové válce a vytvoření mezinárodních organizací, a to bezprostředně po válce i několik let poté. U těchto organizací je analyzován jejich vznik, zakládající a přistupující členové, smlouvy spojené s konkrétní organizací a v neposlední řadě také jejich smysl a splnění účelu zaloţení. V první kapitole je rozebrána situace po skončení druhé světové války, postupimská konference a vznik nevládních organizací, které byly nedílnou součástí období po válce. Druhá kapitola je věnována Organizaci spojených národů a její důleţitosti pro poválečnou Evropu a dále vzniku mezinárodních organizací, jeţ jsou s OSN spojeny speciálními smlouvami. Následující kapitola je dedikována Radě Evropy, způsobu volení a volebním právům členských států. V této kapitole je také zdůrazněna důleţitost ochrany lidských práv a svobod, které byly vytvořeny právě Radou Evropy. Bakalářská práce je zakončena čtvrtou kapitolou, která analyzuje vznik Evropských společenství. Dále se tato kapitola zabývá Varšavskou smlouvou a Radou vzájemné hospodářské pomoci, jeţ byly zaloţeny na popud SSSR. Zmíněny jsou také integrace v mimoevropských oblastech. Klíčová slova: Člen, dohoda, druhá světová válka, integrace, konference, mezinárodní organizace, smlouva Annotation Bachelor thesis examines the situation after the second world war, the creation of international organizations immediately after the war, but even a few years after her. The resulting organizations is examined of their emergence, and acceding members's founding Treaty, associated with a specific organization and, not least, their meaning and the fulfilment of the purpose of the Foundation. In the first chapter of this work is described in detail at the situation after the end of World War II, the Potsdam Conference and the emergence of nongovernmental organizations, which have been an integral part in the period after the war. The second chapter is devoted to the Organization of the UNITED NATIONS and its importance for post-war Europe, the emergence of international organisations, with the UN are associated with special agreements. The following chapter is devoted to the Council of Europe, how elected, and voting rights of the Member States. In this chapter, it is also highlighted the importance of the protection of human rights and freedoms, which were created just by the

5 Council of Europe. Bachelor thesis is topped with the fourth chapter, which analyzes the emergence of the European communities. In addition, this chapter deals with the Warsaw Pact and the Council for mutual economic assistance, which were based on the instigation of the Soviet Union. Also, there are mentioned the integration in non-european regions. Key words: A member of the, the agreement, World War II, the integration of the, the conference, the international organization, treaty

6 Obsah Úvod Zvolené metody zpracování Situace po skončení druhé světové války Postupimská konference Mezinárodní nevládní organizace Mezinárodní organizace po skončení druhé světové války Organizace spojených národů Valné shromáţdění Rada bezpečnosti Hospodářská a sociální rada Poručenská rada Mezinárodní soudní dvůr Sekretariát Organizace spojených národů Mezinárodní odborné organizace a NATO Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO Světová zdravotnická organizace WHO Mezinárodní organizace práce ILO Mezinárodní měnový fond IMF Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj IBRD Severoatlantická aliance NATO North Atlantic Treaty Organisation Ochrana lidských práv a vznik Rady Evropy Ochrana lidských práv v rámci Rady Evropy Benelux a skandinávské integrační iniciativy Evropská společenství po druhé světové válce

7 4.1 Počátky Evropských společenství Evropské společenství uhlí a oceli Evropské obranné společenství Evropské hospodářské společenství Evropské společenství atomové energie Evropská společenství od Římských smluv po Maastrichtskou smlouvu: Evropské sdruţení volného obchodu ESVO Varšavská smlouva Rada vzájemné hospodářské pomoci RVHP Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě Závěr Seznam pouţitých pramenů a literatury

8 Úvod Téma bakalářské práce jsem si vybrala z důvodu jeho zajímavosti nejen pro mě, ale i pro další osoby. Mnohé mezinárodní organizace se dotýkají vlastně všech obyvatel jejich členských zemí. V předloţené práci je popsána ucelená situace po druhé světové válce a je zde rozebráno zabránění vzniku další světové války. V jednotlivých kapitolách studie jsou popsány vybrané organizace, které vznikly od konce druhé světové války do dnešní doby. Tyto organizace mají nejrůznější úkoly. Jedním z nich je například zásah v případě mezinárodního sporu: existují organizace, které by prostřednictvím svých orgánů spor vyřešily. Kaţdý člen instituce má svá práva, ale také povinnosti. Organizace se snaţí poskytnout svým členům určitou ochranu, avšak určují jim také pravidla, kterými se členové musí řídit. Aby mezinárodní organizace mohly fungovat správně, je potřeba, aby bylo kaţdé sdruţení podloţeno smlouvou. Cílem této práce je seznámení se situací po druhé světové válce a s všeobecnými nebo specializovanými mezinárodními organizacemi. Studie obsahuje základní přehled informací o zaloţení organizací, jejich historii, struktuře, orgánech a také o fungování během činnosti těchto institucí. Některé organizace zanikly jiţ několik let po válce, mnohé z nich fungují dodnes a stále hrají v procesu integrace důleţitou roli. Struktura bakalářské práce je chronologicky rozdělena do čtyř částí: situace po skončení druhé světové války, mezinárodní organizace po skončení druhé světové války, ochrana lidských práv a vznik Rady Evropy a Evropská společenství po druhé světové válce. 12

9 Zvolené metody zpracování Vzhledem k charakteru tématu práce byla zvolena metoda zpracování na základě odborné literatury a pramenů. Z pouţité literatury zabývající se integrací v Evropě, konkrétně mezinárodními organizacemi, byla nejpřínosnější publikace Nadnárodní integrace v Evropě příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka autorů Jana Kuklíka a René Petráše a titul Mezinárodní organizace autora Miroslava Potočného. Pro studium jednotlivých mezinárodních organizací jsem také vyuţila jejich oficiálních webových stránek. 13

10 1 Situace po skončení druhé světové války Vznik a rozvoj mezinárodních organizací po druhé světové válce jí byl silně poznamenán. Hlavní snahou bylo zabránit vzniku další světové války. Uţ v průběhu válečného konfliktu se mezi členy protihitlerovské koalice ukazovaly negativní ekonomické dopady, které válka přinesla. Jednání vyvrcholila v roce 1944 měnovou a finanční konferencí Organizace spojených národů (OSN), jeţ se konala v Bretton Woods v americkém New Hampshire. Na základě konference vznikla Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), která měla za cíl odstranění protekcionismu 1 z ekonomik jednotlivých národů. Systém trval do roku Dohoda z Bretton Woods dala vzniknout dalším organizacím, které nyní představíme jen okrajově a více se některým z nich budeme věnovat v následující kapitole. Z dohody vzešel Mezinárodní měnový fond (MMF), jenţ měl umoţnit vzájemnou směnitelnost měn států, dále Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), jejímţ úkolem bylo podat pomocnou ruku a poskytovat půjčky státům poznamenaným válkou. Pomocí poskytnutých půjček měly být obnoveny jejich zničené ekonomiky. 2 V neposlední řadě z dohody měla vzniknout Mezinárodní obchodní organizace, která měla určit pravidla pro vzájemný obchod mezi členskými státy. Ta však nakonec vůbec v Bretton Woods nevznikla, byla zaloţena aţ v roce 1995 a stala se nástupcem Všeobecné dohody o clech a obchodu. 3 Konec druhé světové války v Evropě přinesl pozvolný rozklad válečného spojenectví mezi USA, Sovětským svazem a Velkou Británií. Proto nemohlo dojít k realizaci podobné mezinárodní spolupráce, jeţ byla za války dojednána na bázi Spojených národů. Světové velmoci se snaţily mezi sebou zastírat závaţné rozpory, které se objevovaly, a to především v otázce budoucnosti Polska, Rumunska, ale i Bulharska či Iránu. Na straně Velké Británie a Spojených států amerických stále více zaznívala slova o nutnosti čelit sovětské čili komunistické hrozbě. Sovětský svaz v čele se Stalinem stále prosazoval svoji politiku zaměřenou na zabezpečení sovětských strategických zájmů v Německu. U Stalina kaţdým dnem zároveň narůstala podezřívavost vůči USA a Velké Británii, která byla násobena snahou 1 Ochraňování neboli upřednostňování vlastních výrobků a sluţeb před zahraničními. Bývá diskriminační. 2 WAISOVÁ, Š. Mezinárodní organizace a režimy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s ŘÍHOVÁ, K. Události vzniku Brettonwoodských dohod a následných institucí. E-polis.cz [online]. 22. květen 2006 [cit ]. Dostupné z: ISSN

11 USA dokončit utajovanou přípravu na pouţití atomové zbraně. Stalin zaměřil svoji politiku zejména na státy, které osvobodila Rudá armáda, a vyuţil poválečného období k utuţení své moci a k nástupu vlastní diktatury Postupimská konference Dne 17. července 1945 se na konferenci v Berlíně sešli představitelé tří zemí. Nejednalo se o první setkání tří velmocí, tentokrát se však od ostatních lišilo tím, ţe se jej ve funkci prezidenta Spojených států amerických neúčastnil Theodor Roosevelt, protoţe 12. dubna 1945 zemřel. Jeho nástupcem se stal Harry S. Truman. Dále se konference zúčastnili předseda Rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik J. V. Stalin a ministerský předseda Velké Británie Winston S. Churchill spolu s Clementem R. Attleem. Hlavy státu doprovázeli ministři zahraničních věcí. 5 Nový americký prezident Harry Truman chtěl zpočátku spolupracovat a hledat kompromisy se Sovětským svazem, coţ se projevilo i na postupimské konferenci, která přinesla dohodu o zřízení Rady ministrů zahraničních věcí. První zasedání Rady se konalo v Londýně, přičemţ další setkání se mohla organizovat i v jiných hlavních městech, a to na základě vzájemné dohody států. Hlavním tématem londýnské konference byly podmínky kapitulace Japonska. Postupimská deklarace vyzývala Japonsko ke kapitulaci a stanovila její eventuální podmínky. V případě, ţe Japonsko nekapituluje, hrozilo mu naprosté zničení. V době podepsání této deklarace nebyl ještě SSSR s Japonskem ve válečném stavu. 6 Dalším tématem konference bylo poválečné uspořádání a správa Německa, a také znovu vzchopení válkou zničené Evropy. Tímto se zabývala Postupimská dohoda. Po kapitulaci mělo být Německo spravováno spojeneckou kontrolní komisí sloţenou z velikánů čtyř okupačních pásem, a to konkrétně amerického, britského, francouzského a sovětského zástupce. Německo muselo zlikvidovat veškeré své námořnictvo a obchodní loďstvo. Celková síla německého námořnictva, včetně lodí ve výstavbě nebo opravě, se rozdělila rovným dílem mezi Velkou Británii, USA a SSSR. 4 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s OUTRATA, V. et al. Dokumenty ke studiu mezinárodního práva a politiky. 2. vyd. Praha: NPL, 1963, s ŠUSTROVÁ, P., MLEJNEK, J. Interview. In: Český rozhlas. Dostupné také z: 15

12 Spojenci se dohodli na tzv. programu 4 D demokratizace, dekartelizace 7 (decentralizace), demilitarizace a denacifikace 8 Německa. Na konferenci se řešily i další otázky týkající se například odsunu německým obyvatel z Československa, Polska a Maďarska, otázky hranic států, potrestání válečných zločinů a zločinců, válečných reparací a ekonomické rekonstrukce zemí zničených druhou světovou válkou. Úmyslem Spojenců nebylo zničit nebo zotročit Němce, chtěli německému lidu dát příleţitost, aby mohl znovu začít na demokratických základech. Tato okupace neměla být okupací v pravém slova smyslu, naopak v celém Německu měly být povzbuzovány demokratické strany, které měly mít právo shromaţďovací a právo veřejné diskuze. Na postupimské konferenci nikdo nepředpokládal, ţe zanedlouho vzniknout dva německé státy, a ţe kaţdý z nich bude mít velmi odlišný reţim. Předpokládalo se, ţe po druhé světové válce budou státy drţet při sobě, ale nebylo tomu tak. Státy měly mezi sebou velké neshody projevující se zejména v otázce polských hranic. SSSR totiţ odmítal vrátit východní polská území, které měl v moci na základě dohody s hitlerovským Německem. Konference dospěla k rozhodnutí o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska. Odsun měl být spořádaný a lidský, i kdyţ o této spořádanosti a lidskosti by se dalo polemizovat. V odsunech se projevovala touha po pomstě obyvatel jednotlivých zemí, kteří si tak svůj vztek vybíjeli na Němcích, jiţ měli být odsunuti. Němci byli vyhnáni téměř ze všech hraničních oblastí. Často se setkáváme s argumenty, ţe odsun byl proveden na základě rozhodnutí vítězných válečných velmocí, ale mějme na paměti, ţe v době, kdy postupimská konference zasedala, byly jiţ milióny Němců odsunovány. 9 Jak jsem jiţ naznačila výše, Německo bylo rozděleno na dva státy Německou demokratickou republiku (člen sovětské bloku) a Spolkovou republiku Německo. Komunisté měli mocenský vliv i v Itálii a Francii, coţ vedlo k tomu, ţe americký prezident Truman začal prosazovat strategii tzv. zadrţování komunismu, jejímţ účelem bylo, aby SSSR jiţ nerozšiřoval svůj vliv dále do světa. Churchill v září roku 1946 navrhl vznik Spojených států evropských v čele s Radou Evropy. 10 Podle Churchilla bylo důleţité znovuvybudování 7 Likvidace válečného průmyslu, omezení hospodářské moci německých monopolů, likvidace nacistické strany podporující Hitlera. 8 Odsun nacistů v poválečném Německu a jejich nacistické ideologii, která měla vliv na veřejnost. 9 ŠUSTROVÁ, P., MLEJNEK, J. Interview. In: Český rozhlas. Dostupné také z: 10 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s

13 základů celé Evropy a vytvoření takové struktury, v níţ by lidé mohli ţít v bezpečí, míru a svobodě. 11 V roce 1947 vstoupila v platnost tzv. Trumanova doktrína, jeţ spočívala v zamezení rozšiřujícího se vlivu SSSR. V západní Evropě (v Itálii a Francii) byly ze států vypuzeny komunistické strany, načeţ USA vypracovaly tzv. Marshallův plán, který měl za cíl hospodářskou obnovu Evropy. Původně chtěly Spojené státy americké poskytnout pomoc i Sovětskému svazu, ten to však odmítl, protoţe přijetí pomoci by znamenalo dohled USA nad ekonomikou SSSR. Vlády Polska a také Československa chtěly nabízenou pomoc přijmout, avšak na nátlak SSSR musely účast na plánu odvolat. 12 Marshallův plán by realizován během let 1948 aţ Na jeho základě byla západní Evropě poskytnuta pomoc ve formě darů, půjček a úvěrů, a to v celkové výši 17 miliard amerických dolarů, přičemţ Spojené státy americké mohly vyuţití darů a půjček kontrolovat. USA poskytly nejen peněţní půjčky a úvěry, ale také suroviny, spotřební zboţí, stroje a zařízení. Velká část finanční pomoci byla pouţita na obnovu ekonomiky, průmyslu, dopravy a energetiky. Největší finanční obnos obdrţely Francie, Itálie, Velká Británie a Spolková republika Německo. Období po druhé světové válce má ještě jeden aspekt, který je dnes zapomínán. Vojska SSSR představovala vojenskou hrozbu, protoţe se dostala aţ do samotného středu Evropy. Pro období od konce čtyřicátých let aţ do pádu komunistických reţimů na konci let osmdesátých pouţíváme často pojem studená válka Mezinárodní nevládní organizace Těsně po skončení druhé světové války byly vedle iniciativ národních vlád a parlamentů velice důleţité i mezinárodní nevládní organizace. Mezi mezinárodní nevládní organizace patří: Mezinárodní unie federalistů, Evropská parlamentní unie, Evropská liga za hospodářskou spolupráci, Hnutí za sjednocenou Evropu, Evropské hnutí, hnutí za Spojené 11 EUROSKOP.CZ. Spojené státy evropské. Euroskop.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 12 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s

14 státy evropské, Evropská rada bdělosti, Nouvelles Equipes Internationales (česky Nové mezinárodní týmy). 14 Evropská liga za hospodářskou spolupráci vznikla velmi brzy po válce, kdyţ Francie navázala na propagaci evropské spolupráce v hospodářské oblasti, konkrétně na Evropskou hospodářskou a celní unii. Ještě v roce 1945 vznikly ve Francii hned dvě organizace. První organizací byl Hospodářský a celní akční výbor a druhou organizací byla Evropská hospodářská a federální unie. Hospodářský a celní akční výbor zastával koncepci jednotlivých omezených hospodářských opatření. Evropská hospodářská a federální unie usilovala o široký záběr mezinárodní spolupráce ve směru hlubší transformace a zlepšení vnitroevropských hospodářských vztahů. 15 Nouvelles Equipes Internationales měly své kořeny jiţ v první fázi války. V roce 1940 zaloţili v Británii katoličtí emigranti z kontinentálních zemí nadnárodní seskupení nazvané People and Freedom Group a začali vydávat i stejnojmenný časopis. Skupina se snaţila blokovat cestu komunismu v evropských politikách. 16 Výrazem přetrvávajícího vlivu mateřských koloniálních velmocí i po rozpadu jejich koloniálních říší bylo právě vytvoření takových uskupení jako Francouzská unie, která byla od roku 1958 Francouzským společenstvím. Zejména bývalé francouzské kolonie nepřerušily s Francií vztahy ani poté, co se staly v 60. letech samostatnými. Od roku 1963 pak měly statut přidruţených zemí k Evropskému hospodářskému společenství KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s GONĚC V. Evropská idea II, : idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001, s GONĚC V. Evropská idea II, : idea mírové, kooperující a sjednocující se Evropy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001, s KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s

15 2 Mezinárodní organizace po skončení druhé světové války 2.1 Organizace spojených národů Nejdůleţitější etapou v historii mezinárodních organizací bylo zaloţení Organizace spojených národů (OSN). Na konferenci v San Francisku v červnu 1945 byla podepsána Charta OSN, která je základním dokumentem, jenţ měl zajistit světový mír a bezpečnost. Současně s OSN vznikaly další odborné organizace, jeţ byly s OSN spojeny speciálními smlouvami. Jedná se například o Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) a další organizace, jimţ bude prostor věnován v následujících kapitolách. 18 Organizace spojených národů navázala na činnost meziválečné instituce Společnost národů. Rozhodujícím impulsem k dokončení spojenecké protihitlerovské a protijaponské koalice byl vstup nejdříve SSSR a poté i Spojených států amerických do války. Do války Spojené státy americké vstoupily z důvodu událostí v Asii, kde se jejich zájmy dostaly do střetu s japonskou agresivní politikou. Poté, co byla americká vojenská základna Pearl Harbor napadena Japonskem, Spojené státy americké na základě projevu Roosevelta v Kongresu vyhlásily 8. prosince 1941 Japonsku válku. Dle spojeneckých závazků k Japonsku vyhlásily během několika dnů Německo a Itálie válku Spojených státům americkým. Jiţ koncem prosince 1941 se sjelo 26 zástupců spojeneckých států (mezi nimi i zástupci Československa) do Washingtonu, kde se na základě Rooseveltova návrhu o spojených národech začalo hovořit o přijetí deklarace, jejímţ základem bylo přihlášení se k zásadám Atlantické charty. Státy, které podepsaly původní deklaraci, vyjádřily, ţe jsou připraveny poskytnout své vojenské a hospodářské zdroje k vedení války. 19 V rámci výše zmíněné protihitlerovské koalice se jiţ v průběhu války objevily myšlenky společné politiky. To se týkalo potrestání válečných zločinců, oblasti neplatnosti majetkových převodů pod nátlakem okupace anebo vytvoření organizace, jeţ urychlí poválečnou rekonstrukci. Hlavním úkolem pak bylo vytvoření organizace, která zabezpečí celosvětový mír a bezpečnost. 18 POTOČNÝ, M., ŠIBAJEVOVÁ, E. A. Právo mezinárodních organizací. Praha: Panorama, 1984, s KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s

16 Kromě spojenecké koalice se během války nejvíce prosadily především největší státy Velká Británie, Spojené státy americké a Sovětský svaz. Pro ně a zvláště pro jejich nejvyšší představitele W. Churchilla, F. D. Roosevelta a J. V. Stalina se pouţívalo označení Velká trojka. Právě jejich dohody do určité míry určovaly nejen průběh války a otázky poválečného uspořádání, ale také politiku celé spojenecké koalice. K těmto třem státům byla jako čtvrtá velmoc od roku 1943 počítána i Čína a na samotném konci války i Francie. Vztahy mezi velmocemi byly dojednány jednáními nejvyšších představitelů nebo jejich ministrů zahraničních věcí, ale především schůzkami dvojice Roosevelt Churchill. Uţ na jednání, které se konalo roku 1942 v Moskvě, se Velká Británie, Spojené státy americké a Sovětský svaz shodly na cílech války a ponechání problematických otázek poválečného uspořádání aţ na dobu, kdy bude válka ukončena a vyhrána. 20 Přichází tedy období supervelmocí, kdy počet států, které jsou schopny vést zcela samostatnou politiku, klesl na pouhé dva Spojené státy americké a Sovětský svaz. Jejich vliv byl během války zcela zásadní, protoţe tyto velmoci de facto přijaly zodpovědnost za celý svět. Po roce 1945 se jim podařilo zabránit další světové válce a zaloţit mírové uspořádání, které v kostce existuje dodnes. Klíčovou organizací se stala OSN. Ovšem komplikované poměry způsobily, ţe ne zdaleka vše, co bylo společně velmocemi naplánováno, se po válce dočkalo úspěšné realizace. 21 Ve Washingtonské deklaraci z roku 1942 najdeme první konkrétní zmínku o vzniku poválečné Organizace spojených národů. Deklarace byla přijata na moskevské konferenci ministrů zahraničních věcí v říjnu roku Jiţ toto jednání hovořilo o Organizaci spojených národů jako o organizaci, jejímţ hlavním cílem bude zajišťovat světový mír a bezpečnost. Na konci roku 1943 také byla ze zástupců čtyř mocností vytvořena komise zvláštního charakteru, která se měla detailněji zabývat přípravou Organizace spojených národů. Vytvoření pozdější OSN pak bylo podrobněji probíráno a diskutováno na mezinárodní konferenci, která se konala od konce srpna do poloviny října 1944 v předměstí Washingtonu D. C. v Dumbarton Oaks. Zástupci Spojených států amerických, Velké Británie, Sovětského svazu a Číny se zabývali organizační strukturou mezinárodní organizace OSN. Dále se probíraly body obsahu Charty OSN. Neřešily se jen otázky zachovávání míru a mezinárodní bezpečnost, ale i zajištění světového ekonomického, kulturního a sociálního rozvoje jako jedné z podmínek pro udrţení 20 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s

17 světového míru. V závěrečném dokumentu, který byl přijat na konferenci, se pomalu rýsovaly i hlavní orgány OSN Valné shromáţdění, Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada, Sekretariát v čele s generálním tajemníkem a Mezinárodní soudní dvůr, kterým bude v práci věnována pozornost později. Konečnou podobu OSN ovlivnilo nejvýznamnější jednání Velké trojky před koncem druhé světové války. Na jednání byly dohodnuty sporné otázky, které se týkaly zejména organizační struktury OSN, pravomocí jejích orgánů a způsob hlasování v Radě bezpečnosti. Právě zde se dojednal princip jednomyslnosti, jenţ měl překonat sovětské obavy z přehlasování v nejdůleţitějších otázkách. 22 Po této konferenci jiţ nebránilo nic tomu, aby se mohla sejít ustavující konference OSN. Ta se konala za přítomnosti 50 států ve dnech 25. dubna 26. dubna 1945 v San Francisku. Na konferenci byla schválena Charta OSN a státy, které byly přítomny, se zároveň staly zakládajícími členy OSN. Podepsáním Charty OSN se završil několikaletý proces vytváření nové organizace. Na jejím vzniku se podílely nejen velmoci, ale také ostatní státy. Charta vstoupila v platnost 24. října 1945 a podepsalo ji všech pět velmocí, a to Francie, SSSR, Čína, Velká Británie a USA, a ostatní signatární státy. První zasedání Valného shromáţdění se konalo 20. ledna 1946 v Londýně. Tímto zasedáním organizace zahájila svoji činnost. 23 Jiţ při samotném vzniku OSN byla vidět změna ve válečné politice spolupráce velmocí Velké trojky. Toto se ukázalo i při zastávce sovětského ministra zahraničních věcí Molotova ve Washingtonu při cestě do San Franciska, kde mu prezident Spojených států amerických H. Truman sdělil zásadní námitky USA vůči sovětské politice. Obě delegace se také střetly v otázce Polska. Základem uspořádání světa po roce 1945 se tak v podstatě stalo soupeření dvou protikladných bloků, které se lišily rozdílnými mocenskými zájmy a také celkovým charakterem systémů. Uţ samotná moţnost souţití v mírovém duchu tak odlišných reţimů byla, zejména po pouţití atomové pumy v závěru války USA s Japonskem, velmi sloţitou věcí. Tento stav, který trval aţ do konce 80. let, znemoţnil aktivitu této nové mezinárodní organizace a všechny moţnosti integrace, které by spojovaly Západ a Východ. Charta OSN je na rozdíl od Paktu Společnosti národů samostatnou multilaterální smlouvou a je podstatně rozsáhlejší. Má 111 článků (navíc je Statut Mezinárodního soudního dvora se 70 články) proti 26 článkům Paktu Společnosti národů (Statut Stálého dvora mezinárodní 22 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s

18 spravedlnosti byl formálně oddělen od Paktu Společnosti národů). Smlouva je otevřena pro všechny státy k jejich podpisu. 24 Nyní se věnujme cílům a zásadám OSN. OSN by měla usilovat o následující cíle: udrţování světového míru a bezpečnosti; rozvíjení přátelských vazeb a vztahů mezi státy; rozvoj hospodářské, sociální, kulturní a humanitární spolupráce a pomoci mezi státy; propojení států tak, aby společně dosáhly těchto stanovených cílů. Jedním z cílů, které vytyčuje Charta OSN, je také podporování a posilování úcty k lidským právům a základním svobodám bez ohledu na rasu, pohlaví, jazyka a náboţenství. V roce 1948 schválilo Valné shromáţdění Všeobecnou deklaraci lidských práv, která má být závaznou pro všechny členské země OSN. 25 Charta OSN měla dosáhnout těchto výše jmenovaných cílů. Měly být ochráněny budoucí generace, aby nikdy nenastala válečná situace, která se v historii v celosvětovém měřítku jiţ dvakrát opakovala a přinesla lidstvu jen samé strasti. Lidé si měli váţit ostatních lidských bytostí a respektovat základní lidská práva. Ve světě měl být zachováván mezinárodní mír a mezi národy by měly být udrţovány přátelské vztahy. Jiţ od doby vzniku Charty OSN se ukazuje skutečné působení: řada těchto práv se ve skutečnosti v mnoha zemích nedodrţuje. Mezi zakládající členy patřily například Saudská Arábie nebo Jihoafrická unie (poté republika), která směřuje k apartheidu. 26 Jak jsem jiţ výše zmínila, nejdůleţitějším cílem pro OSN je udrţení světového míru a bezpečnosti. Státy mají povinnost řešit spory, které by mohly ohrozit mír, klidnou cestou. Dojde-li k porušení nebo ohroţení míru, státy mají povinnost dle rozhodnutí Rady bezpečnosti pod jejím vedením společně proti narušiteli míru zakročit a vyuţít k tomu nevojenské, ale i vojenské způsoby. 27 Důleţité je neustále zdůrazňovat slovo mezinárodní, protoţe organizace nemá zasahovat do vnitřních záleţitostí státu. Například má udrţovat mezinárodní mír, nemá však zasahovat do vnitrostátních konfliktů. Do OSN bylo třeba začlenit nejen západní státy, ale také vznikající blok sovětských 24 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s POTOČNÝ, M. Co je organizace spojených národů. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961, s KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s POTOČNÝ, M., Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s

19 států i země, které byly později označovány jako tzv. třetí svět, jejichţ vnitrostátní poměry často nerespektovaly OSN prosazovanou úctu k lidským právům. 28 OSN vznikla jako nová mezinárodní organizace a její historie byla opomíjena. Orgány OSN navazují na starší organizace, zejména na Společnost národů. Ta měla dle článku 7 šest hlavních orgánů, a to: Valné shromáţdění, Radu bezpečnosti, Hospodářskou a sociální radu, Poručenskou radu (ta jiţ dnes nefunguje, protoţe jiţ nejsou spravovaná území), Mezinárodní soudní dvůr a Sekretariát. Ve skutečnosti jsou však hlavními klíčovými orgány pouze Valné shromáţdění a Rada bezpečnosti, protoţe Hospodářská a sociální rada i Poručenská rada jsou podřízeny právě Valnému shromáţdění a Radě bezpečnosti. Sekretariát je orgán, který se spíše stará o administrativu a nemá vlastní pravomoci, a Mezinárodní soudní dvůr má odlišný charakter. Oba hlavní orgány navazují na Společnost národů, která byla organizací meziválečnou. Původními členy OSN byly státy, které se zúčastnily konference Spojených národů o mezinárodní organizaci v San Francisku, anebo podepsaly Deklaraci Spojených národů. Původních členů bylo 51. Ostatní členové přistupovali v rozmezí let Charta záměrně nemá ustanovení, které by umoţnilo vystoupení států z OSN, protoţe zakládající státy chtěly upozornit na univerzální povahu OSN a důleţitost povinností členských států. Na zakládající konferenci v San Francisku se však připustila moţnost vystoupení z organizace, a to v případě, ţe by OSN přestala plnit své cíle nebo by došlo k podstatné změně Charty, coţ by se pro některé státy stalo nepřijatelným. V historii organizace pouze jeden stát Indonésie vystoupil, a to pouze dočasně. Stalo se tak počátkem roku 1965 na protest zvolení Malajsie do Rady bezpečnosti, poté však Indonésie změnila své stanovisko a zpátky do OSN vstoupila. Charta umoţňuje vyloučení svých členů. Valné shromáţdění na doporučení Rady bezpečnosti můţe pozastavit práva členů, anebo člena vyloučit v případě, ţe ten soustavně porušuje zásady Charty. V roce 1974 navrhly Kamerun, Keňa, Mauretánie a Irák Radě bezpečnosti, aby doporučila Valnému shromáţdění vyloučit Jihoafrickou republiku z OSN. JAR měla být 28 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s

20 vyloučena za hrubé porušení členských povinností, ale především za politiku apartheidu. Proti tomuto návrhu hlasovaly tři země, a to Francie, Velká Británie a Spojené státy americké, proto návrh na vyloučení nebyl schválen Valné shromáždění Valné shromáţdění je jediným orgánem, ve kterém jsou zastoupeny všechny členské státy. Všechny státy mají stejná práva bez ohledu na to, jak jsou velké, jakou mají moc nebo význam. Kaţdý člen můţe na zasedání poslat nejvýše pět svých zástupců delegátů, pět náhradníků alternátů a neomezený počet poradců a odborníků dle individuální potřeby. Valné shromáţdění můţe jednat ve všech otázkách týkajících se Charty OSN, pravomocí a funkcí jiných orgánů, kromě Rady bezpečnosti. Projednává věci týkající se udrţení světového míru a bezpečnosti, rozvoje, hospodářské, sociální, kulturní a humanitární spolupráce a pomoci mezi členskými státy. Valné shromáţdění neprojednává otázky týkající se Rady bezpečnosti, coţ je například otázka hospodářské nebo vojenské sankce proti narušitelům světového míru. Usnesení Valného shromáţdění mají v těchto otázkách pouze doporučující a nezávaznou povahu Rada bezpečnosti Základní odpovědností Rady je udrţení světového míru a bezpečnosti. Rada bezpečnosti je malý, avšak efektivní orgán, od roku 1966 má 15 členů. Dříve jich měla pouze 11, ale Valné shromáţdění usneslo její rozšíření na stávajících 15 členů. Stálá místa v Radě bezpečnosti zaujímají státy, které mají hlavní odpovědnost za zachování světového míru a bezpečnosti. Těmito státy jsou Rusko (dříve SSSR), Čína, Spojené státy americké, Velká Británie a Francie. Dalších deset nestálých členů je voleno Valným shromáţděním na dobu dvou let. Valné shromáţdění vybralo jejich sloţení následovně: pět nestálých členů je voleno z afrických a asijských států, jeden z východoevropských států, dva z latinskoamerických států a dva ze západoevropských států a jiných zemí. ČSSR byla členem Rady bezpečnosti v letech 1964, 1978 a V roce 1963 vyzvala Rada bezpečnosti všechny státy, aby přestaly poskytovat veškerou pomoc Portugalsku, kterou by mohlo pouţít k dalším násilným činům vůči obyvatelům svých kolonií POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s

21 2.1.3 Hospodářská a sociální rada Hospodářská a sociální rada pod vedením Valného shromáţdění plní úkoly v oblasti hospodářské, sociální a kulturní spolupráce mezi členskými zeměmi OSN. Skládá se z 54 členů volených Valným shromáţděním na dobu tří let, kaţdé pravidelné zasedání volí Valné shromáţdění 18 členů do Hospodářské a sociální rady. Člen, jemuţ skončilo funkční období, můţe být volen znovu, zpravidla bývají opětovně voleny velmoci. Původně měla Hospodářská a sociální rada 18 členů, po roce 1965 jiţ měla členů 27 a dnes má jiţ zmíněných 54. Hospodářská a sociální rada můţe na své jednání přizvat i státy, které nejsou členy, pokud se jich právě probíraná otázka týká. Téměř všechna její usnesení mají právně nezávazný a doporučovací efekt. Zasedání Hospodářské sociální rady se koná obvykle dvakrát do roka. Zvláštní zasedání mohou být svolána tehdy, kdyţ o to většina členů poţádá. Rada si kaţdý rok volí svého předsedu a jeho náměstky. Existují Komise, které Radě pomáhají. Mezi pomocné komise patří Statistická komise, Populační komise, Sociální komise, Komise pro práva ţen, Komise pro narkotika a Komise pro lidská práva s podkomisí pro zabraňování diskriminaci a pro ochranu menšin Poručenská rada Poručenská rada patří mezi další orgán OSN, který je pod vedením Valného shromáţdění. Dohlíţí na plnění povinností ze strany spravujících mocností v poručenských územích. Určitá území jsou totiţ spravována cizím státem na základě poručenské dohody sjednané s OSN. Poručenská soustava měla zahrnovat území, která po druhé světové válce byla pod mandátem Společnosti národů, území, která byla odloučena od nepřátelských států během druhé světové války a nesamosprávní území, jeţ se dobrovolně podřídila poručenské soustavě. Pod poručenkou správou bylo 11 koloniálních území: Tanganika, Kamerun a Togo pod britskou správou, Kamerun a Togo pod francouzskou správou, Ruanda-Urundi byla pod belgickou správou, Somálsko pod italskou správou, Pacifické ostrovy pod severoamerickou správou, Západní Samoa pod novozélandskou správou, Nová Guinea pod australskou správou a Nauru pod společnou správou Austrálie, Velké Británie a Nového Zélandu. Později získalo deset poručenských území nezávislost. Poručenská rada se scházela dvakrát do roka. Kaţdý její člen má jeden hlas, přičemţ rozhoduje většina přítomných a hlasujících členů. 33 Poručenská rada skončila svoji stálou činnost 1. listopadu 1994, kdy se Palau poslední území pod 32 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s

22 správou OSN stalo nezávislým státem a členem OSN. Od té doby se Rada neschází pravidelně, v případě potřeby však můţe zasednout Mezinárodní soudní dvůr Mezinárodní soudní dvůr je označován Chartou za hlavní soudní orgán OSN a rozhoduje spory mezi státy. Je tvořen 15 nezávislými soudci, přičemţ dva soudci nesmějí být ze stejného státu. Soudci jsou vybíráni z osob vysoké mravní úrovně, které mohou ve svých zemích zastávat nejvyšší soudní funkce nebo jsou uznávanými odborníky mezinárodního práva. Kandidáti na post soudce musí obdrţet většinu hlasů všech členů Valného shromáţdění a Rady bezpečnosti. Soudci jsou voleni na období devíti let a mohou být zvoleni i opakovaně. Soudcové nesmí zastávat ţádnou správní, politickou funkci, ani vykonávat jiné povolání. Sídlo Mezinárodního soudního dvora se nachází v Haagu. K rozhodování sporů pouţívá Mezinárodní soudní dvůr mezinárodní smlouvy a obyčeje. Jeho rozsudek je konečný a bez moţnosti odvolání Sekretariát Organizace spojených národů Sekretariát je sloţen z generálního tajemníka a potřebného počtu zaměstnanců. Generální tajemník je hlavním správním úředníkem OSN, ale zastává i významné politické funkce. Je jmenován Valným shromáţděním na doporučení Rady bezpečnosti. Jeho funkční období Charta nijak nestanovuje, avšak Valné shromáţdění jej stanovilo na dobu 5 let. Toto ustanovení bylo v roce 1950 porušeno, kdyţ prozápadní většina ve snaze udrţet stávajícího generálního tajemníka Trygve Lieho prodlouţila jeho funkční období o další tři roky, a tím obešla doporučení Rady bezpečnosti. Generální tajemník můţe upozornit Radu bezpečnosti na jakoukoliv situaci, která by ohroţovala světový mír a bezpečnost. Také se jakoţto zástupce OSN účastní různých mezinárodních konferencí. 36 Celkem bylo za celou historii OSN osm generálních tajemníků. Současným tajemníkem je Ban Ki-moon z Jihokorejské republiky, který byl plénem Valného shromáţdění zvolen uţ na druhé funkční období INFORMAČNÍ CENTRUM OSN V PRAZE. Poručenská rada [online]. Praha: UNIC, 2005 [cit ]. Dostupné z: 35 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Sekretariát (UN Secretariat) [online] [cit ]. Dostupné z: ariat.html 26

23 2.2 Mezinárodní odborné organizace a NATO Mezinárodní odborné organizace plní rozsáhlé mezinárodní úkoly a cíle v oblasti hospodářské obchodní, technické, vědecké, sociální, kulturní a humanitární. Organizace s největším významem jsou přidruţeny k OSN. Patří mezi ně: Organizace spojených národů pro vědu a kulturu (UNESCO), Světová zdravotnická organizace (WHO), Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), Světová poštovní unie (UPU), Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), Světová meteorologická organizace (WMO), Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezivládní námořní poradní organizace (IMCO), Světová organizace pro duševní vlastnictví (WIPO), Organizace spojených národů pro výţivu a zemědělství (FAO), Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj (IFAD), Mezinárodní finanční korporace (IFC) a Mezinárodní rozvojové sdruţení (IDA). Z výše uvedených organizací jsou k podrobnějším popisu vybrány následující: Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), Světová zdravotnická organizace (WHO), Mezinárodní organizace práce (ILO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD). ILO a UNESCO byly k OSN připojeny dne 14. prosince 1946, IMF a IBRD dne 15. listopadu 1947 a WHO bylo připojeno dne 10. července Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO Zakládající konference Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO se konala ve dnech listopadu 1945 v Londýně. Konference se zúčastnilo celkem 44 států. Zakládajícím statutem UNESCA se stala Ústava Organizace spojených 27

24 národů pro výchovu, vědu a kulturu a jeho cílem je přispívání k zachování světového míru a bezpečnosti utuţováním spolupráce mezi státy, a to na poli výchovy, vědy a kultury. Spolupráce má zajistit obecnou úctu ke spravedlnosti, základním lidským právům a svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, náboţenství nebo jazyka tak, jak je všem přiznává Charta OSN. UNESCO dosahuje tohoto cíle tím, ţe podporuje vzájemné poznávání se mezi státy a doporučuje jim, aby uzavíraly mezinárodní dohody, dává podněty pro šíření kultury, vzdělání a výchovu lidí, napomáhá rozvíjení pokroku a šíření vědy, pečuje o zachování světového duchovního majetku, které zůstaly z historického, kniţních a uměleckých děl, aj. UNESCO má napomáhat rozvoji národních kultur a ne je omezovat, potlačovat nebo dokonce nahrazovat. 38 Členem UNESCA se můţe stát kterýkoliv členský stát OSN tím, ţe přistoupí a přijme Ústavu. Jiné státy mohou být přijaty za členy dvoutřetinovou většinou Generální konference, a to po předchozím doporučení Výkonné rady. Přidruţené státy se mohou účastnit jednání Organizace, avšak nemohou hlasovat. V roce 1947 měla UNESCO 31 členů, v roce 1975 jiţ 74 členů a v roce členů. V současné době má UNESCO celkem 195 členů a osm přidruţených členských států. Generální konference se od roku 1952 schází pravidelně kaţdé dva roky a je sloţena ze zástupců všech členských států. Kaţdý členský stát má na Generální konferenci jeden hlas. Sídlem UNESCA je Paříţ. Řádný rozpočet UNESCA schvaluje Generální konference, přičemţ tento se od zaloţení neustále zvyšuje. Například v roce 1947 činil rozpočet 6 milionů dolarů, v roce 1957 jiţ přes 11 milionů dolarů a v letech dokonce přes 224 milionů dolarů. V roce 1950 Generální konference schválila základní program UNESCO a rozdělila činnost Organizace na sedm úseků: výchovu, přírodní vědy, společenské vědy, kulturní činnost, informační sluţby, výměnu osob, styk se členy a poskytování pomoci. V roce 1954 identifikovala Generální konference činnost UNESCO na pět oblastí, které mají přednost. Patří mezi ně: rozšiřování povinného a bezplatného školního vzdělání, rozvíjení základní výchovy, sniţování rasového, sociálního a mezinárodního napětí, vzájemné ocenění kulturních statků Východu a Západu a pomoc při vzájemném výzkumu v oblasti zlepšení ţivotních podmínek. 39 Na světě bylo podle prohlášení zástupce generálního ředitele UNESCO z roku 1977 okolo 800 miliónů negramotných. UNESCO se zabývá v rostoucí míře i otázkami fyzické výchovy. 38 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s

25 Například sportovní experti a vychovatelé z 15 zemí evropské oblastní skupiny UNESCO dospěli na konferenci v říjnu roku 1977 k tomu, ţe celoţivotní sport pro všechny a větší snaha mezinárodního úsilí na fyzickou výchovu mohou být klíčem k řešení mnoha váţných problémů světové populace. V oblasti přírodních věd UNESCO rozvíjí mezinárodní vědeckou spolupráci tak, ţe organizuje různé konference a setkání vědců. Také pomáhá mezinárodním vědeckým organizacím a podporuje výměnu informací ve vědecké oblasti. UNESCO má rovněţ kulturní program, kterým se snaţí vytvořit podmínky pro spolupráci mezi hudebníky, spisovateli a jinými umělci. UNESCO napomáhá rozvoji muzeí, knihoven, organizuje překlady mistrovských literárních děl, aj. Podnikla dokonce kroky k zachránění kulturních památek lidstva v Núbijské poušti. UNESCO informuje veřejnost o své činnosti prostřednictvím různých časopisů, televize, výstav a jiných prostředků. I kdyţ UNESCO v posledních letech dosahuje značných úspěchů při rozvíjení spolupráce mezi členskými státy v oblasti výchovy, vědy a kultury, výsledky nejsou zcela uspokojivé, jelikoţ se UNESCO nedostatečně podílela na řešení hlavních kulturních a výchovných otázek a pomáhala v malé míře rozvojovým zemím. 40 Československo patřilo k zakládajícím státům UNESCA, proto 1. června 1994 vznikla Česká komise pro UNESCO. Mezi české památky UNESCA patří například město Telč, historické centrum Prahy či zahrady a zámek v Kroměříţi. UNESCO pomáhá zachovat historickou hodnotu památek Světová zdravotnická organizace WHO Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO) byla zaloţena na mezinárodní konferenci v New Yorku dne 22. července 1946 schválením Ústavy Světové zdravotní organizace zástupci 61 států, mezi nimiţ bylo i Československo. Cílem organizace je mezinárodní spolupráce v oblasti veřejné zdravotní péče. Přidruţila, anebo úplně absorbovala jiţ dříve vzniklé mezinárodní orgány zabývající se oblastí veřejného zdraví. WHO plní funkci organizační, technickou a poradní. Řídí a koordinuje orgán mezinárodní zdravotní péče, pomáhá vládám upevňovat jejich zdravotnické sluţby, poskytuje jim pomoc ve zdravotní péči, atd. Členem WHO se můţe stát jakýkoliv stát, který o členství projeví 40 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s

26 zájem. V roce 1948 měla WHO 38 členů, v roce členů, v roce členů a v roce 1978 celkem 152 členů. V současné době je celkový počet členů Náklady na činnost WHO se hradí z rozpočtu, který se od zaloţení kaţdoročně rapidně zvyšoval. Například v roce 1949 byl 5 milionů dolarů, v roce 1968 jiţ činil téměř 61 miliónů dolarů a v roce 1978 dokonce přes 162 miliónů dolarů. 42 WHO pomáhá státům v rozvoji národních zdravotnických správ a sluţeb. V roce 1962 pomáhala WHO 137 státům v 825 různých projektech a v roce 1967 uskutečnila kolem 1400 zdravotnických projektů na celém světě. WHO dříve pomáhala členským zemím jen v boji s některými nemocemi, jako je například malárie, tuberkulóza nebo pohlavní nemoci, nyní poskytuje i odborné rady členům o všech chorobách a navíc zajišťuje široký vědecký výzkum těchto chorob. V prvých letech existence WHO nebyl kladen důraz na lékařský výzkum. To se však později změnilo, protoţe boj proti nakaţlivým chorobám získal na důleţitosti, a ukázalo se, ţe bez výzkumu nelze při odstraňování chorob jako je malárie, cholera, tuberkulóza, aj. dosáhnout úspěchů, V Lyonu byl v březnu roku 1969 poloţen základní kámen Mezinárodní agentury, která se zabývá výzkumem rakoviny. Dnes se kaţdoročně koná Světový den zdraví, který připadá na 7. dubna, a je pod patronací WHO. V minulých letech se také Česká republika zúčastnila mnoha projektů, například projektu Víš, co jíš, který se zaměřoval na potraviny, jejich sloţení a výţivové hodnoty všeobecně. Na celém světě se 14. června koná Světový den dárcovství krve. Cílem této kampaně je zvýšení povědomí o potřebě bezplatného darování krve, která v některých případech znamená jedinou moţnou záchranu lidského ţivota Mezinárodní organizace práce ILO Mezinárodní organizace práce je v současné době jedna z nejvýznamnějších a největších mezinárodních organizací. Byla zaloţena jiţ v roce 1919 a je zajímavé, ţe její principy, funkce i struktura se za tuto dlouhou dobu změnily jen minimálně. Činnost organizace se snaţila navázat na starší pokusy, ovšem pravidlem zůstávalo, ţe právní úprava pracovního poměru patřila pouze do vnitřních pravomocí státu. Po první světové válce však došlo společně se zaloţením Společnosti národů k výraznému rozvoji mezinárodní ochrany lidských práv, které však byly zaměřené na některé speciální úseky, jako například postavení ţen a dětí, potírání otroctví, ochranu menšin a také právě na zmíněné pracovní podmínky. 41 POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s POTOČNÝ, M. Mezinárodní organizace. Praha: Svoboda, 1980, s WORLD HEALTH ORGANIZATION. Dny WHO a OSN. Who.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 30

27 Orgány ILO jsou shodné s orgány Společnosti národů, jde o Valné shromáţdění, Správní radu a Mezinárodní úřad práce v čele s ředitelem. Organizace má na starost vytváření pracovních norem a postupů pro dodrţení těchto norem. V orgánech instituce jsou zastoupeny nejenom vlády členských států, ale i další skupiny konkrétně zaměstnavatelé a pracující. Všechny orgány ILO jsou zastoupeny v poměru 2:1:1, dva delegáti zastupují vládu, po jednom delegátovi mají zaměstnanci i zaměstnavatelé. Delegáti mohou hlasovat rozdílně, takţe je běţné, ţe zástupci jedné země hlasují odlišně. ILO funguje aţ do současné doby, přičemţ po druhé světové válce byla přidruţena k OSN jako její odborná organizace. 44 Na Mezinárodní odborné organizaci práce můţeme představit problémy ve vývoji tohoto typu institucí po druhé světové válce a také přednosti a slabiny ve vývoji mezinárodních organizací po roce 1918 aţ do současnosti. Jak jsem jiţ výše zmínila, specifický, často kritizovaný systém ILO se změnil jen minimálně, základní principy, funkce, struktura ani metody práce se téměř nezměnily. Druhá světová válka přinesla dočasné přerušení funkce, přesunutí sídla z Ţenevy do Montrealu a do roku 1944 nebyly svolávány ani konference členů. V roce 1944 se konala Generální konference práce ve Filadelfii. Na této konferenci byla přijata tzv. Filadelfská deklarace o cílech a úkolech Mezinárodní organizace práce, která se také stala součástí Ústavy ILO. Kladla důraz na svobodu projevu, rovnost bez ohledu na rasu, náboţenské vyznání či pohlaví. V roce 1946 se ILO stala odbornou organizací OSN, coţ vyţadovalo provedení řady doplňků, které však měly pouze formální ráz a neměnily původní koncepci ILO. 45 Pozoruhodné jsou konflikty mezi ILO a Evropskou unií (EU). Komise Evropské unie kritizuje činnosti ILO a zabraňuje přijímat smlouvy, které jsou připraveny v rámci ILO členským státy Evropské unie. Je to ukázka jakési konkurence mezi různými způsoby integrace. 46 Celosvětové organizace se po druhé světové válce musely vyrovnat s rozdíly mezi Západem a Východem. ILO byla ovlivněna vystoupením Albánie z organizace v roce 1965, a v roce 1964 také vystoupením Jihoafrické republiky, na kterou byl vyvíjen tlak. Nejdůleţitější 44 KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s KUKLÍK, J., PETRÁŠ, R. Nadnárodní integrace v Evropě: příspěvek k aplikaci Principů E. F. Smidaka. [Praha]: Havlíček Brain Team, 2007, s