Ve výzkumné části práce je formou přehledných tabulek a grafů zpracován výsledek výzkumu.

Transkript

1 Úvod ÚVOD Měli bychom si být vědomi nebezpečí, kterým nás všechny ohrožuje stres, i nutnosti něco s tím dělat. Náklady a výdaje na nezodpovědnost v řešení této otázky jsou děsivé. J. Knowles Těžké životní situace Kdo je nepoznal? Komu se vyhnuly? Kdo si může být jist tím, že se s nimi v další fázi života nesetká? Kdo si může dovolit zavírat před nimi oči a tvářit se, že se ho netýkají? Těžké životní situace mají různou podobu. Někdy přicházejí v podobě náhlého úmrtí blízkého člověka, jindy v podobě zklamání jako například u rozvodu, rozchodu s blízkými přáteli apod. Někdy mají podobu zásahu vyšší moci například při autohavárii, úrazu, popálení, nemoci, nucené změně zaměstnání, bydliště, pracoviště apod. Jindy se dlouhodobě, plíživě vtírají do našeho života. Často jsou ryze osobní, třeba při zážitcích typu na to nestačím nebo to v daném čase nezvládnu. Mnohdy se snoubí s pocity ohrožení a méněcennosti. Často se dotýkají samého jádra naší osobnosti, našeho já. Jsme-li v tísni, klesá naše sebevědomí. Snižuje se kladné sebehodnocení. Ztrácíme pevnou půdu pod nohama. To vše a řadu dalších osobních zážitků označujeme termínem jsem ve stresu (Jaro Křivohlavý, 1994) Současná doba klade veliký důraz na psychiku člověka. Stres, psychická zátěž na učitele základní školy, středním odborném školy a také mistrů odborné výchovy na SOŠ a burnout syndrom syndrom vyhoření, to jsou tři klíčová témata, kterými se ve své práci budu zabývat. Dnešní doba je uspěchaná a jsou tak na nás, a především naši psychiku, kladeny stále vyšší nároky. Stres jako takový se stal populárním tématem. V našem životě se vyskytuje celá řada stresových situací, některé z nich ani nevnímáme Ať už je to hluk, znečištěné ovzduší, spěch, agresivita mezi lidmi nebo závažnější problémy jako je ne zaměstnanost, finanční potíže, náročná profese a další. Mnoho lidí často pociťuje únavu, apatii možná počáteční fázi syndromu vyhoření. Tento termín již dávno není - 5 -

2 Úvod pouhým klišé bez významu, ale stal se zavedeným lékařským termínem. Laická veřejnost o něm mnoho informací nemá, v odborné literatuře lze najít několik málo brožur určených pouze lidem z pomáhajících profesí. Především jich se tento problém týká. Mezi pomáhající profese se spolu s policisty, zdravotními sestrami, lékaři, hasiči, sociálními pracovníky řadí také pedagogové. Právě mezi pedagogy směruji svůj výzkum, také z toho důvodu, že já sama ve školství pracuji. Práce pedagoga je psychicky velice náročná, každý učitel je nucen téměř denně řešit spoustu výukových i výchovných problémů s dětmi, musí umět jednat s rodiči dětí, se svými kolegy, musí být dobře odborně připraven a v rámci celoživotního vzdělávání se musí na své povolání stále připravovat. Pedagog je tedy stále pod určitým tlakem a navíc musí čelit tomu, že není dostatečně finančně ohodnocován a také povolání pedagoga není ve společnosti přijímáno s respektem a úctou. Struktura diplomové práce Diplomová práce je rozdělena do dvou částí: V teoretické části uvádíme základní údaje o výše uvedené problematice. Ta je rozdělena do tří částí. V první se zabýváme problematikou stresu obsahuje definice, uvádíme zde stresory, příčiny a důsledky stresu, rady, jak zmírnit působení stresu tedy kapitola týkající se duševní hygieny. Ve druhé části analyzujeme problematiku syndromu vyhoření příznaky, příčiny, varovné příznaky počínajícího syndromu, rady, jak mu předcházet. V poslední, třetí části, se zaměřujeme na náročnost práce pedagogů, klima školy, stresory, které způsobují vyčerpání pedagogů a jsou překážkou v jejich práci. Ve výzkumné části práce je formou přehledných tabulek a grafů zpracován výsledek výzkumu. Cíl diplomové práce I pedagogům hrozí burnout syndrom. Před tímto problémem se zavírají oči nebo se poukazuje především na starší členy pedagogického sboru. Není tomu tak. Dosavadní výzkumy prokazují, že přetížení se týká všech pedagogů. Je dáno prací v časovém tlaku, - 6 -

3 Úvod zodpovědností za bezpečnost a zdraví jiných osob, vysokými nároky na psychiku, nespokojeností s postavením učitelů ve společnosti. Cílem mé diplomové práce je srovnat míru psychické zátěže mezi pedagogy na 1. a 2. stupni základní školy, totéž zjistit na Střední odborné škole technické, ve které se vzdělávají především chlapci a které navštěvují i někteří jedinci z výchovného ústavu na škole se tedy vyskytují děti s etopeickými potížemi. Zde budu výzkum provádět nejen mezi pedagogy, ale také mezi mistry odborného výcviku, kteří jsou součástí vzdělávacího procesu, ale žáky připravují na jejich budoucí odborné působení ve společnosti a se svými žáky se setkávají na jiné úrovni a v jiném prostředí nežli učitelé. Zpracováním dotazníků zjistíme stresory, které učitelé i mistři OV považují za nejvíce rizikové, míru burnout syndromu na jednotlivých stupních školy, v rámci celé školy a míru vyhoření v jednotlivých složkách pedagogovy a mistrovy osobnosti

4 Stres 1. STRES 1.1 Definice stresu a historie stresu Stres je nejčastěji definován jako nadměrná zátěž neúnikového druhu vedoucí k trvalé stresové reakci, ústící ve tkáňové poškození, k poruše adrenokortikálních funkcí a psychosomatickým poruchám. (Pavel Hartl, Psychologický slovník, 2001) Slovo stres vzniklo z anglického slova stress, to je zase odvozeno z latinského slovesa strigo, stringere, strinxi, strictum. V překladu z latiny to znamená utahovati, stahovati, zadrhovati. Pod pojmem být ve stresu si tedy představíme, že je někdo vystavěn nejrůznějším tlakům, je tedy v tísni. Stres definoval již v roce 1920 americký filozof Canon jako stav, do kterého se dostává zvíře při stimulaci vyvolávající útěkovou nebo útočnou reakci. Do širokého podvědomí se stres dostal díky práci kanadského fyziologa Hanse Seyleho, který podal důkaz, že každá agrese, ať už mikrobiální, fyzická nebo psychická, vyvolává tytéž reakce a odehrává se podle stejného schématu. Stres je souhrnem reakcí a obranou organismu proti agresi. Hans Seyle je považován za nejvýznamnějšího odborníka v oblasti týkající se studia stresu. Nerodil se v roce 1907 v Komárně na Slovensku. Studoval a později také působil jako pedagog na německé fakultě pražské univerzity. Při svých studiích se zaměřil především na endokrinní systém. Zprvu pracoval výhradně se zvířaty. Uváděl je do těžkých situací různého druhu a zjistil, že soubor změn fyziologických funkcí, které je možno pozorovat bez ohledu na druh zátěže, vykazují určitou stálost, stejně fyziologické reakce. Tento jev nazval GAS General Adaptation Syndrom obecný adaptační syndrom. Seyle je považován za zakladatele kortikoidního pojetí stresu studia zvýšené funkce nadledvinek ve stresových situacích. Bylo mu vytýkáno, že nerespektoval lidské emoce a duševní stránku života. Podle H. Seyle je stres abstraktní pojem. Jak dále uvádí, stejně abstraktní je třeba i vítr, elektřina a mnoho jiných silových polí, o nichž pojednává fyzika. Pravdou je, že - 8 -

5 Stres sám pojem život je abstrakcí. A přece se jím zabývá celá jedna vědní oblast biologie. Měli bychom si uvědomit, že stres je určitým stavem těla i mysli a má na ně určitý dopad. Projevuje se řadou objektivně zjistitelných chemických a fyziologických dění v orgánech těla. Je mimořádně důležité, abychom si tuto skutečnost uvědomili a počítali s ní. (Jaro Křivohlavý, 1994) Zde uvádím několik dalších definic autorů, kteří se problémem stresu zabývali hlouběji a které jsou uvedeny v knize J. Křivohlavého: Stres je stav organismu, kdy je jeho integrita ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu. (H. Coper, M. H. Appley) Stres je takový stav organismu, kdy nadměrné množství energie je využíváno k řešení problémů. Tolik energie by nemuselo být použito, kdyby se tyto problémy daly řešit normálně. (A. Antonovsky) Stres je následkem traumatu (duševního úrazu) a velice intenzivní frustrace (pocitu neuspokojení). (D. H. Funkenstein, S. King, M. E. Droledette) Stresem označujeme takovou změnu v organismu, která v určitém stavu ohrožení může vyvolat vysoký stupeň napětí, rozvrátit zaběhaná schémata každodenního způsobu jednání, která oslabuje mentální výkonnost a vyvolává subjektivně nepříjemné stavy afektivního vyčerpání. (I. L. Janis) Stres vyjadřuje situaci člověka v napětí (tenzi) při řešení problému, když se mu do cesty řešení postaví nepřekonatelná překážka. (A. Howard, R. A. Scott) Stres je jediná rozeznatelná zdravotní porucha spojená s hormonem adrenalinem, jehož produkce má za následek útok nebo útěk. Připravuje totiž jedince na to, aby se nebezpečí postavil ( útok ) nebo se mu vyhnul (útěk ). (Ch. Wildwoodová) Z dalších vědců zabývajících se studiem stresu a stresových situací je nutné uvést i několik dalších jmen

6 Stres Ivan Petrovič Pavlov - zabýval se studiem fyziologických změn v organismu zvířat (psů), které dostával do těžkých konfliktních situací. Sledoval, co se děje v organismu psa např. rozborem žaludečních šťáv a zajímal se především o chování psů za stresové situace. Walter Cannon americký fyziolog, také on věnoval značnou část svého života studiu fyziologických změn v organismu zvířat, vystavených těžkým životním situacím. Je označován za průkopníka studia tzv. sympatoadrenálního systému při stresu. R. Lazarus psycholog jihoafrického původu. Zaměřil se na kognitivní, tedy specificky lidskou charakteristiku zvládání těžkostí lidmi. Soustředil se na to, co se děje v psychice člověka, který se dostane do těžké životní situace. Studoval specificky lidskou vlastnost poznat smysl toho, co se děje, vystihnout odkud přichází nebezpečí, jak moc člověka ohrožuje, odkud nebezpečí přichází. Výsledky zpracoval do modelu dvojího zhodnocování situace ohrožení. (Jaro Křivohlavý, 2003) Nemůžeme jednoznačně říci, že je stres pouze škodlivý. Určitou míru stresu ke svému životu potřebujeme, je naší hnací silou, kořením života. Bez něj bychom měli jen málo sil k překonávání překážek, které nám život neustále přináší. Ale je však nutno, rozlišovat mezi dobrým stresem, který se odborně nazývá eustres a škodlivým stresem, který má název distres. Eustres objevuje se v situacích, které máme pod kontrolou. V situacích, kdy očekáváme něco příjemného, jsme vzrušení, působí na nás např. při sledování detektivky. Je to normální, motivující stres, po kterém cítíme vyváženost, homeostázu. Takovýto stres je kořením života a bezstresový stav je smrt, říká H. Seyle. Distres objevuje se v okamžiku, kdy se cítíme přetížení, pod tlakem, přestáváme věci zvládat. Cítíme přetížení, ztrátu, bezmoc a zoufalství. V běžné mluvě má slovo stres vždy spojitost právě s tímto negativním stresem. Oba typy stresu jsou stejné svojí chemickou povahou, liší se ale v tom, jak na ně reagujeme. Podle toho, zda zažíváme stres malé či velké intenzity se pak dále rozlišuje hyperstres stres, který překračuje hranici člověka vyrovnat se se stresem nebo naopak

7 Stres hypostres, tedy stres, který nedosahuje obvyklé intenzity a my můžeme cítit například nudu, monotónnost, frustraci. Schéma č.1, Křivohlavý Jak zvládat stres HYPERSTRES velký - DISTRES EUSTRES + malý HYPOSTRES (Jaro Křivohlavý, Jak zvládat stres, 1994) Reakce každého z nás na stres je různá. Každý člověk reaguje na podnět vyvolávající stres jinak. Stres může být vyvolán různými vlivy, podmínkami, faktory. Některé stresy mají vliv na všechny lidi, jiné působí jen na některé z nás. Někteří lidé se do stresu dostávají velice snadno, jiní jsou odolnější a jsou i lidé do určité míry vůči stresu imunní. Člověk může cítit působení stresu různě intenzivně, podle toho jak se celkově cítí a v jaké situaci se nachází. Dále je známé dělení stresu podle intenzity a délky trvání. Jde o: Akutní stres stres, který na člověka působí náhle, jednorázově. Má velmi silnou odezvu v somatické oblasti, může ohrozit život, přesto je ale snazší zvládat ho a to právě díky jeho krátkodobému působení. Může tu jít např. o sdělení závažné zprávy, těžký úraz apod. Chronický stres příčinou chronického stresu bývá zátěžová situace, která působí dlouhodobě, trvale, neustále. Do fáze chronického stresu může přejít akutní stres. Lze si na něj zvyknout, přizpůsobit se mu. Příkladem může být např. člověk po těžkém úrazu ochrnutí. Protrahovaný stres jde o pro lidskou psychiku nejnáročnější typ stresu. Dochází zde ke střídání klidu a zátěže. Má největší odezvu v somatické oblasti jeho důsledkem

8 Stres mohou být potíže s krevním tlakem, bolesti hlavy, peptický vřed a další. Je typický pro partnerské vztahy a jeho příčinou může být např. alkoholismus nebo nevěra. 1.2 Stresory Pod pojmem stresor lze vidět na člověka negativně působící vliv. Může jím být například materiální faktor, tzn. nedostatek potravy, finanční potíže, na někoho může stresově působit prudká změna počasí, mezi sociální stresory pak řadíme například agresi, které je mezi lidmi čím dál víc, dalším stresorem je i nedostatek času, samota, ztráta někoho blízkého a další. Zjednodušeně řečeno každý činitel, který nám působí zátěž je stresorem. Odpovědí organismu na stresor je pak stresová reakce. Stesory jsou tedy psychické a fyzické požadavky prostředí, které vyvolávají stres. H. Seyle hovoří o fyzikálních a emociálních stresorech. Mezi tzv. fyzikální stresory řadí jedy a skoro-jedy (alkohol, nikotin, kofein a jiné drogy). Počítá sem i radiaci, vyzařování ultrafialových a infračervených paprsků, nízký obsah kyslíku ve vzduchu, znečištění vzduchu, příliš silné magnetické pole, otřesy, elektrošoky, meteorologické vlivy, změny ročních období, změny tlaku vzduchu (komprese i dekomprese), viry, bakterie, katastrofy, nehody, úrazy, ale i genetickou zátěž, těhotenství, nechtěný sexuální styk apod. Do druhé skupiny tzv. emocionálních stresorů řadí úzkost (anxiozitu), zármutek, obavy a strach, nenávist, nepřátelství, zlobu, otrávenost, nevyspělost, senzorickou deprivaci (nedostatek podnětů pro povzbuzení smyslové činnosti), očekávání anticipaci, že se něco strašného stane, přílišnou ustaranost, obavy z přestoupení společenského zákazu, nějakého tabu apod. (Jaro Křivohlavý, 1994) I u stresorů se setkáváme s odborným členěním, takzvanými mikrostresory, které vyjadřují velmi nízké, mírné podmínky vyvolávající stres. Jde o dlouhodobé negativní působení člověka v mezilidském styku, neschopnost s někým se dohodnout, vyjít. Těmto problémům je denně vystaven každý z nás a McLean uvádí, že negativní vliv těchto ministresorů se sčítá. Pokud člověk nemá k dispozici kompenzaci, mohou být tyto kumulované mikrostresory zdrojem deprese. Naopak makrostresory jsou zničující, deptající vlivy

9 Stres Podle H. Seyleho dále dělíme stresory na: Fyzikálně-chemické sem řadíme veškeré nepříznivé podmínky prostředí, ve kterém žijeme a to od znečištění až po přejídání se. Patří sem i nedostatek pohybu, nepravidelný denní režim a nedostatek spánku. Úkolové pocházejí z našeho způsobu řešení úkolů, za které jsme zodpovědní, na tom, jaký postoj k nim zaujímáme, jak si je dokážeme zorganizovat, jak umíme načerpat energii potřebnou k jejich řešení. Jde hlavně o zaujmutí aktivního postoje k úkolům a vědomí, že si je sami vybíráme. Myšlenkové vznikají z pohledu na sebe, druhé lidi, okolní svět a situací, do kterých se dostáváme, ze subjektivních výkladů vnějších událostí, jejich prožívání a od toho odvozeného chování. Sociální souvisí s naší komunikací a vztahy s druhými lidmi. Těsně souvisí s kategorií stresorů myšlenkových, protože jsou ovlivnitelné našimi postoji k realitě, ve které se nacházíme. (Hans Seyle, 1996) Nakonečný (2004) uvádí jiné rozlišení stresorů: vztahové vážné sociální konflikty v rodině s partnery, dětmi, rodiči pracovní konflikty s nadřízenými, pracovní přetížení, časová tíseň při plnění termínovaných úkolů, špatné pracovní podmínky, hrozba ztráty zaměstnání zdravotní trvalé následky úrazů, vážné onemocnění, ztráta hybnosti nárokové dluhy, nevyhovující podmínky bydlení, nedostatek volného času Psychosociální stresory mají vysokou četnost výskytu. Psychosociální zátěž jedince můžeme měřit. Nejčastěji užívaným systémem je Inventář životních událostí T. H. Holmese a R. H. Raheho. Jde přehled různých stresorů, ke každému je přiděleno bodové hodnocení. Sčítají se body za prožité stresové události v průběhu jednoho roku. Při součtu 250 bobů se jedinec dostává do rizikové skupiny, 350 bodů představuje výrazný stres a možnost psychického či tělesného onemocnění. Křivohlavý (1994) současně upozorňuje, že toto je pouze orientační vzorek, který vychází z konkrétního šetření ve specifické skupině osob. Pokud by bylo šetření prováděno v jiné sociálně ekonomické skupině, mohly být výsledky šetření odlišné

10 Stres Tyto hodnoty nám dávají hrubou představu o závažnosti vlivu jednotlivých stresových situací. Stupnice těžkých životních situací smrt manžela či manželky 100 rozvod 73 rozchod manželů 65 vězení 63 smrt blízkého člena rodiny 63 lehčí nehoda nebo choroba 53 sňatek 50 ztráta zaměstnání 47 odchod do důchodu 45 choroba blízké osoby 44 těhotenství 40 narození dítěte 39 negativní změna příjmů 38 smrt přítele 37 změna zaměstnání 36 manželský spor 36 odchod dítěte z domova 29 konflikt s tchyní 29 nástup do nového zaměstnání 28 konflikt s nadřízeným 23 změna bydliště 20 změna rytmu spánku a bdění 15 drobný právní přestupek 11 ( Jaro Křivohlavý, Jak zvládat stres, 1994)

11 Stres 1.3 Stres a jeho působení na organismus, nemoci ze stresu Reakce organismu na stres jsou velice různorodé. Podle A. Kristové se jedná o složitý řetězec fyzických a biochemických změn, které zahrnují vzájemné působení mozku, nervové soustavy a řady různých hormonů. Tato reakce je lidově označována jako útoč nebo uteč. Jde tedy o excitaci sympatické nervové soustavy, která má za úkol vzbouřit celý organismus a zmobilizovat všechny síly k obraně. Fyziologické reakce na stresor Varovné signály počínajícího stresu, které jsou vysílány do mozku, zpracovává hypotalamus střední část mozku, kde jsou řídící centra práce srdce, dechu a dalších životně důležitých funkcí. Ten přenáší signály prostřednictvím nervového a krevního oběhového systému do celého těla. Nejdříve zasáhne složka nervová (signály z hypotalamu) přes sympatické vegetativní dráhy do dřeně nadledvin. Ty vyplaví do krve adrenalin, který působí na srdeční činnost. Dojde ke zrychlení srdeční činnosti, zrychlenému dýchání, zvýší se krevní tlak a hladina krevního cukru. Hypotalamus také stimuluje činnost hypofýzy (podvěsek mozkový), která je centrální endokrinní žláza, nadřazená všem ostatním žlázám s vnitřní sekrecí v těle. Nejdůležitější hormon, který vytváří hypofýza je adrenokortikotropní hormon (ACTH) neboli stresový hormon. Ten působí na kůru nadledvin, která uvolňuje skupinu hormonů, nejdůležitějším je kortizon, který přeměňuje glykogen uložený v játrech na cukr. Zvyšuje se intenzita pocení, svalové napětí. ACTH také signalizuje jiným endokrinním žlázám, aby uvolnily asi 30 dalších hormonů, které hrají důležitou úlohu v přizpůsobení se nouzovým situacím. Bylo dokázáno, že přerušované vystavení stresorům může později přinést fyziologickou odolnost. Přerušovaný stres vede tedy později ke stresové toleranci. Užitečné fyziologické reakce nastávají, pokud osoba vyvíjí aktivní úsilí o zvládnutí stresové situace. Jde hlavně o výkon v různých úkolech, které vedou jedince k lepším výkonům (studenti před zkouškou, parašutisté před seskokem, sportovci před závodem.). Fyziologické reakce, které jsou škodlivé, zahrnují aktivaci adrenokortikálního systému a nastává, když se jedinec přestane snažit o aktivní zvládnutí stresové situace

12 Stres Schéma č. 2, Atkinsonová Psychologie STRESOR 1 5 HYPOTHALAMUS 3 6 SYMPATICKÝ DŘEŇ KŮRA HYPOFÝZA NERVOVÝ NADLEDVINEK NADLEDVINEK SYSTÉM Nervové impulsy aktivují různé žlázy a hladké svalstvo Stresové hormony jsou krví přenášeny o důležitých orgánů a svalů REAKCE, BOJ NEBO ÚTĚK ( R. L. Atkinson, Psychologie, 2003) Psychické reakce na stresor Stres vyvolává emoční reakce jedince. Ty mohou mít rozmezí mezi euforií až po úzkost, vztek, apatii. Pokud stresová situace přetrvává, emoce mohou kolísat v závislosti na úspěšnost zvládání situace. Úzkost Patří mezi nejčastější reakce na stres. Rozumíme jí nepříjemnou emoci, pocity napětí, strachu, obavy. U některých lidí, kteří prožili silný negativní zážitek, takový, který sahá za hranice lidského utrpení (např. přírodní katastrofu, znásilnění apod.) se někdy může rozvinout syndrom, který se nazývá posttraumatická stresová porucha. Tito lidé mohou trpět: pocity otupělosti, pocit odcizení se lidem opakované oživování traumatu ve snech, ve vzpomínkách úzkost projevující se poruchami spánku, nadměrnou ostražitostí nebo potížemi se soustředěním U některých jedinců se může objevit pocit viny za to, že přežili, zatímco ostatní zahynuli

13 Stres Posttraumatická stresová porucha se může rozvinout okamžitě po události nebo může být vyvolána jiným, menším stresem i několik měsíců po traumatizující události. Vztek a agrese Vztek, který vede až k agresi, bývá nejčastější reakcí na stresovou událost. Podle Atkinsonové hypotéza frustrace-agrese předpokládá, že kdykoliv je osobě znemožněno dosažení cíle, o který usiluje, dochází k vyvolání agresivního pudu, jenž motivuje chování, směřující k poškození objektu nebo osoby, která frustraci způsobila. Když okolnosti zabraňují přímému útoku na objekt vyvolávající frustraci, agrese může být přesunuta: agresivní jednání může být namířeno na nevinnou osobu nebo objekt, místo na skutečnou příčinu frustrace. Apatie a deprese Opačnou, ale také často se vyskytující reakcí je apatie (uzavření se do sebe). Ta může vést až k depresi a to v případě, že jedinec nezvládá působící stresory. Zde je na místě uvést teorii naučené bezmocnosti. Naučená bezmocnost je právě charakteristická apatií, nečinností, uzavřením se do sebe. Vzniká jako reakce na neovlivnitelné události u některých lidí. Jako příklad je možno uvést vězně v koncentračních táborech, kteří dospěli k přesvědčení, že jsou bezmocní a z tohoto důvodu se nebouřili proti svým věznitelům. Dalším příkladem mohou být například týrané ženy, které se cítí bezbranné a bojí se svému trápení vzepřít. Je zde na místě uvést, že někteří lidé se ve stresových situacích stanou bezmocnými, ale pro některé ta samá situace znamená povzbuzení a představuje pro ně výzvu. Oslabení kognitivních funkcí Jedinci pod vlivem silných stresorů mají podstatně oslabené kognitivní funkce. Mají potíže se soustředěním a logickým uspořádáním myšlenek. Výkon těchto jedinců se ve vypjatých situacích zhoršuje. Atkinsonová říká: Čím úzkostnější, rozzlobenější nebo depresivnější jsme, tím častěji zažíváme oslabení kognitivních funkcí. Oslabení kognitivních funkcí může být také vyvoláno rušivými myšlenkami, které se nám při setkání se stresorem honí hlavou. Přemýšlíme o možných příčinách jednání, obáváme se důsledků vlastních činů, můžeme si vyčítat, že nejsme schopni situaci zvládnout lépe

14 Stres Někteří jedinci se v těchto situacích mohou uchýlit k vývojově ranějším, pro situaci naprosto nevhodným způsobům chování. H. Seyle působení stresu dělí na tři fáze: První fáze, alarmující pohotovostní, nastává při náhlém narušení životních podmínek. Pokud dojde ke zklidnění situace, stresor ustoupí, odezní i stresová reakce a nastává fáze zotavovací. Druhá fáze, vyrovnávací nastává, působí-li účinek stresoru. Poplachová reakce organismu se zklidňuje, organismus si na stresující faktor zvyká a nastává adaptace na zátěž. Třetí fáze, konečná je charakterizována celkovým vyčerpáním a selháním adaptačních a obranných sil organismu. Znamená vážné ohrožení organismu, zdravotní problémy a v nejhorších případech může končit smrtí člověka. Tato fáze může při velmi silném působení stresoru nastat již v první, alarmující fázi. Příznaky stresového stavu A. Fyziologické příznaky stresu srdce (palpitace) vnímání zrychlené, nepravidelné a silnější činnosti srdce bolest a sevření za hrudní kostí nechutenství a plynatost v břišní oblasti křečovité a svírající bolesti v dolní části břicha a průjem časté nucení k močení sexuální impotence nebo nedostatek sexuální touhy změny v menstruačním cyklu bodavé, řezavé, palčivé pocity v rukou a nohou svalové napětí v krční oblasti a oblasti dolní páteře, často spojené s bolestmi v těchto oblastech úporné bolesti hlavy často začínající v krční oblasti a rozšiřující se směrem od temene hlavy k čelu migréna

15 Stres exantém vyrážka v obličeji nepříjemné pocity v krku dvojité vidění a obtížné soustředění pohledu očí na jeden bod (fokusace) B. Emocionální (citové) příznaky stresu prudké a výrazně rychlé změny nálady (střídání radosti a smutku) nadměrné trápení se věcmi, které nejsou tolik důležité neschopnost projevit emocionální náklonnost, sympatizování, soucítění s druhými lidmi nadměrné starosti o vlastní zdraví a fyzický vzhled nadměrné snění a stažení se ze sociálního styku, omezení kontaktu s druhými lidmi nadměrné pocity únavy a obtíže při soustředění pozornosti zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkost C. Behaviorální příznaky stresu chování a jednání lidí ve stresu nerozhodnost a do značné míry i nerozumné nářky zvýšená absence, nemocnost, pomalé uzdravování po nemoci, nehodách a úrazech sklon ke zvýšené osobní nehodovosti a nepozornému řízení auta zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům, výmluvy, vyhýbání se odpovědnosti i častější podvádění zvýšená konzumace vykouřených cigaret za den zvýšená konzumace alkoholických nápojů větší závislost na drogách, zvýšené množství tablet na uklidnění a léků na spaní ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání se změněný denní rytmus problémy s usínáním, dlouhé noční bdění a pak pozdní vstávání s pocitem velké únavy snížené množství vykonané práce a zvýšená nekvalitnost práce

16 Stres Jak vlastně stres ovlivňuje zdraví Tailor (1986) popsal čtyři různé cesty: přímou cestu, interakční cestu, cestu nezdravého chování a cestu nemocného chování. Přímá cesta Jde o fyziologickou reakci, která probíhá v těle při setkání se stresorem. Může mít přímý vliv na tělesné zdraví a to v případě, že je trvalá. Dlouhodobá nadměrná aktivace sympatického a adrenokortikálního systému může způsobit poškození tepen a orgánových systémů. Dále je tu riziko ischemické choroby srdeční, která je nejčastěji se vyskytující chronickou chorobou a častou příčinou smrti v mnoha státech světa. Interakční cesta Tento typ onemocnění vzniká u jedinců, kteří mají maladaptivní rysy tzn., nemají schopnost vyjádřit své emoce (alexitymie). Dochází tak u nich k psychickému nebo fyzickému onemocnění. Existuje přesvědčivý důkaz, že nemoc vznikne pouze tehdy, když dojde k interakci stresové situace s osobností již předtím vulnerabilní (zranitelnou) vůči nemoci. Tento typ modelu se nazývá vulnerabilita-stres nebo model diatézastres. Cesta nezdravého chování Tato cesta souvisí s faktem, že se jedinec ovlivněný stresem nechová tak jak velí jeho přirozenost a přestane na sebe dávat pozor. Lidé ve stresu přestávají cvičit, trpí nespavostí, mění stravovací návyky, může se zde vyskytnout alkoholismus, kouření. Stres tak nepřímo ovlivňuje zdravotní stav jedince. Cesta nemocného chování Posledním modelem je nemoc chování. Jedná se tu o symptomy způsobené stresory vyvolávající depresi, problémy se spánkem, zažívací potíže. Někteří lidé si tyto příznaky vykládají jako známky nemoci, z tohoto důvodu vyhledávají lékařskou péči a tím tak mnohdy posilují toto nemocné chování. Významným důsledkem modelu nemoc chování je to, že lidé ošetřujícímu lékaři neumí poskytnout přesné informace o stavu své nemoci

17 Stres Biobehaviorální teorie stresu Tato teorie se pokouší specifikovat určitý způsob jednání a chování člověka a následně také jeho vztah k onemocnění. V této teorii je spojen životní styl, způsob chování, stres a nemoc. Touto teorií se zabývali američtí psychologové Friedman a Rosenman už od 50 let minulého století. Zkoumali vztah mezi určitým typem osobnosti a náchylností těchto jedinců k onemocnění. Výsledkem jejich výzkumu je teorie chování typu A a B, tedy rozdělení lidí na dva typy podle způsobu chování a reagování v náročných situacích. Chování typu A (podnikatelský typ) Jedinci zařazení do této skupiny jsou nadměrně zaměřeni na svůj pracovní výkon. Svěřené úkoly se snaží plnit za každou cenu. Typický je pro ně spěch, netrpělivost a nadměrné úsilí o úspěch. Nikdy se nevzdávají, každý neúspěch je pro ně další a silnější motivací. Mají vysoké sebevědomí, netrpí úzkostí ani komplexy méněcennosti. Rádi ovládají situaci, ale také druhé lidi. K ostatním mají jen málo důvěry, věří jen sami sobě, vše mají rádi pod dohledem. Nejsou schopni odpočívat, pocity únavy potlačují a může se u nich rozvinout tzv. nedělní neuróza. Pokud se u nich projeví zdravotní potíže, mají tendenci k disimulaci. Trpí velmi často kardiovaskulárním onemocněním. Chování typu B Do této skupiny patří většinou ženy a to ty, které nejsou sobecké, soběstředné, nemají sebevědomí ani snahu ovládat situaci. Lidé z této skupiny neradi pracují pod tlakem, raději své úkoly plní s předstihem. Mají rádi úspěch, ale nemusí ho dosahovat za každou cenu. Neúspěch je spíše odrazuje, vzniklou situaci intenzivně prožívají. Typické jsou u nich sklony k depresivním náladám, jsou úzkostliví a více prožívají pocity. Mají nižší frustrační toleranci a zátěž se stresem zvládají hůře. Často jsou závislí na druhé osobě. Tito lidé onemocní častěji gastrálním onemocněním. Je na místě zmínit se zde také o třetím typu chování, který je odborníky nazýván jako typ chování C. Charakteristika osob je následovná: Lidé, u nichž převažuje chování typu C, mají tendenci potlačovat negativní emoce. Typická je pro ně neschopnost vyjadřovat emoce a to hlavně hněv. Vyhýbají se

18 Stres konfliktům a usilují o harmonizující chování. Jsou jen málo autonomní a velmi závislí na druhé osobě a jejím ocenění a uznání. Pokud se jim odměňování za strany této osoby nedostává, reagují pocity bezmoci a beznaděje, velmi často trpí depresemi. Výsledkem studie tohoto typu jedinců byl vliv osobních charakteristik na vznik nádorového onemocnění. (Československá psychologie, 1/1998) Vlastnosti osobnosti ovlivňující vnímání stresu Každý člověk je jiný, každý z nás reaguje na zátěž jinak. To, že někdo vnímá stresovou situaci intenzivně a jiný ji považuje za snadno zvládnutelnou je způsobeno také tím, jakými vlastnostmi jsme geneticky vybaveni a jaké vlastnosti v průběhu života získáme. Dědičné vlastnosti Za dědičné vlastnosti se považují: 1. Reaktivita Představuje množství zděděné energie, aktivity, způsob reagování na určitou situaci, na to, jak ji jedinec vnímá, jakým způsobem na ni reaguje. Reaktivnější lidé reagují na stres intenzivněji, mají větší tendenci vnímat situaci jako zátěžovou, takovou, která narušuje jejich rovnováhu. 2. Introverze extroverze Tyto dva pojmy představují míru sociální aktivity jedince. Extroverti mají více sociálních zkušeností, proto náročné situace lépe zvládají. 3. Vulnerabilita Vulnertabilita zranitelnost znamená velkou citlivost na podněty. Čím méně zranitelní jsme, tím větší máme odolnost vůči zátěži. 50% vulnertability zdědíme, 50% získáme v průběhu života

19 Stres 4. Frustrační tolerance Odolnost proti zátěži, kterou také dědíme pouze částečně a zbývající část získáváme v průběhu života. 5. Sensation seeking Znamená potřebu velkého počtu podnětů, zážitků, jedinci se často pohybují na hranici života a smrti. Rádi vyhledávají vzrušení, provozují adrenalinové sporty. Jsou velmi odolní vůči stresu. 6. Anxiozita Znamená míru úzkosti, tedy pocitu, který téměř vždy doprovází stres a má blízko ke strachu. Jedinec mající velkou míru anxiozity reaguje úzkostně a citlivěji, má malou odolnost vůči stresu. (Hošek, 1997) Osvojené (získané)vlastnosti Získáváme v průběhu života, ovlivňují naše zvládání stresu a jsou to: 1. Externalita - internalita Znamená místo kontroly, tedy do jaké míry, je člověk schopen situaci kontrolovat a ovlivňovat ji. Externalita místo kontroly je umístěno vně člověka. pokud se jedinci ocitnou ve stresové situaci, takové, kterou nemohou ovládat, mají tendence svádět svůj neúspěch na okolí, na druhé lidi výchovou mají zakódováno, že za své jednání neodpovídají jsou přesvědčeni, že nemohou nic dělat, protože situaci nejsou schopni ovlivnit nepřijmou úspěch ani neúspěch špatně zvládají stres, stresové jsou pro ně už situace pro ostatní jedince naprosto běžné Internalita vnitřní místo kontroly jsou zodpovědní za své chování mají silnou vůli, jsou tím také odolnější vůči zátěži a stresu vědí, že svým chováním mohou ovlivnit situaci

20 Stres Naučená bezmocnost výše uvedená vnější místo kontroly jedinec očekává neúspěch pocit, že nemá nad situací kontrolu, moc jedinec má zkušenost, že ať udělá cokoliv, úspěch se nedostaví tento problém vzniká především ve škole, v rodině 2. Nezdolnost lidé si věří, nad zátěžovou situací mají kontrolu věří ve svůj úspěch znamená sebeprosazení, sebeúčinnost 3. Sociální opora sociální síť okruhu blízkých lidí jedinec, který má oporu ve svém okolí je odolnější vůči zátěži jde o pocit, že je tu někdo, kdo pomůže, kdo mě má rád lidé s malou sociální sítí jsou ke stresu náchylnější sociální opora je jakýmsi nárazníkem, ochranou před stresem paradoxně je také sociální síť nejvíce stresující Schéma č. 3, Sociální síť Hošek, 1997 Sociální sítí jedince se vyjadřuje soubor lidí kolem dané osoby, s nimiž osoba je nebo byla v sociálním kontaktu a od nichž je možno v případě potřeby očekávat pomoc. Do této sítě patří rodina, přátelé, spolupracovníci, sousedé, různí členové farností, klubů. (Jaro Křivohlavý, 2003)