Instituce Evropské unie

Transkript

1 1 Instituce Evropské unie Obsah kapitoly Studijní cíle 5. kapitola se soustředí na výklad institucionální struktury Evropské unie. Kapitola shrnuje historii, postavení, pravomoci jednotlivých institucí EU, přičemţ důraz je kladen na Radu, Komisi, Soudní dvůr a Evropský parlament. Kapitola poskytuje pouze stručný přehled jednotlivých institucí a jejich pravomocí, studenti by se při studiu měli také věnovat úpravě institucí v primárním právu (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU a v další doporučené literatuře). - znát historii, sloţení a pravomoci jednotlivých institucí - pochopit nadnárodní charakter institucí EU. - rozumět pravomocem Komise, Rady a Evropského parlamentu v rámci legislativního procesu EU - porozumět pravomocem Soudního dvora EU a Účetního dvora - znát současné představitele jednotlivých institucí Doba potřebná ke studiu 5 hodin Pojmy k zapamatování Úvod Komise, Rada, Evropská rada, Soudní dvůr, Soud první instance, Evropský parlament, Účetní dvůr, Evropská centrální banka, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, nadnárodní princip, mezivládní princip, kvalifikovaná většina v Radě, Evropská unie je mezinárodní organizací, která má jak prvky mezivládní spolupráce států tak zde existují nadnárodní prvky rozhodování. Evropskou unii nelze srovnávat s tradičními mezinárodními organizacemi, neboť v rámci EU převedly členské státy část pravomocí na orgány EU a Evropská unie představuje organizaci sui generis. Mezi hlavní instituce Evropské unie se řadí: Evropská rada, Evropský parlament, Evropská komise, Rada EU, Evropský soudní dvůr, Evropský účetní dvůr a Evropská centrální banka. Hlavní rozhodovací instituce tvoří Evropský parlament, Evropská komise a Rada EU. V rozdělení pravomocí ve věci unijního práva platí, ţe Komise navrhuje, Evropský parlament doporučuje či rozhoduje, Rada Evropské unie rozhoduje a Evropský soudní dvůr řeší spory. Pravomoci a úkoly institucí EU, stejně jako pravidla a postupy, kterými se musí řídit, stanovují základní smlouvy Unie - Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU, v nichţ členské státy souhlasily s přenesením části svých pravomocí na orgány Unie.

2 2

3 3 Výkladová část Evropská rada Evropská rada byla ustavena společným prohlášením zástupců členských států při jejich setkání v Paříţi roku 1974 a první summit Evropské rady se konal v roce 1975 v Dublinu. Stálou součástí institucionální struktury Evropského společenství se Evropská rada stala přijetím Jednotného evropského aktu v roce 1986, oficiální status má od vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy. V současnosti je Evropská rada upravena v článcích SFEU. Evropská rada funguje jako strategický orgán odpovědný za základní politická rozhodnutí, kterými určuje směry vývoje evropské integrace. Summit obvykle dává podněty k úpravě zakládajících smluv, vyjadřuje se k vnějším vztahům Evropské unie a Společné zahraniční a bezpečnostní politice. V prohlášeních nebo rezolucích se hlavy států a vlád společně vyjadřují ke konkrétním tématům a problémům. Evropská rada neschvaluje právní normy, ale přijímá politická rozhodnutí o prioritách budoucího vývoje, které nejsou pro členské státy právně závazné, mají spíše politickou závaznost. Právní závaznost získávají teprve procedurou hlasování na úrovni EU a případně i členských států. Závěry jednání summitu jsou nicméně důleţitým návodem pro činnost Evropské komise i Rady EU. Po kaţdém zasedání Evropská rada povinně předkládá Evropskému parlamentu zprávu o jednání, kterou prezentuje předseda Evropské rady. Kaţdý rok také písemnou zprávou informuje o pokroku, kterého Unie dosáhla. Setkání Evropské rady se konají minimálně čtyřikrát ročně v Bruselu. Vyţaduje-li to situace, svolá předseda mimořádné zasedání Evropské rady. Zasedání Evropské rady se účastní hlavy jednotlivých členských států, respektive premiéři členských zemí, kterým předsedá Stálý předseda Evropské rady. Jako plnoprávný člen je přítomen předseda Evropské komise. Jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Předseda Evropské rady je na základě Lisabonské smlouvy volen na funkční období 2,5 roku s moţností znovuzvolení. Předsedu volí i odvolává Evropská rada. Jeho úkolem je řídit politiku Evropské rady a zastupovat Unii v mezinárodních vztazích a nahrazuje tak dosavadní funkci premiéra či prezidenta předsednického státu v Radě EU. Od prosince 2009 je předsedou Evropské rady bývalý belgický premiér Hermann Van Rompuy. Na setkání Evropské rady se prezentují národní zájmy členských států EU, přičemţ hlavním úkolem je hledání konsensu a společného stanoviska všech zúčastněných aktérů. Evropská rada obvykle

4 4 rozhoduje konsensem, Smlouva však stanoví, ţe v některých oblastech se můţe hlasovat kvalifikovanou většinou. Rada Evropské unie Rada EU (dříve Rada ministrů) upravená v článcích SFEU představuje orgán, ve kterém jsou zastoupeny členské státy na ministerské úrovni, popř. na niţší úrovni na základě projednávaných otázek. Rada EU disponuje jak zákonodárnými tak výkonnými pravomocemi.v současnosti existuje celkem deset sektorových Rad, nejčastěji se scházejí ministři zahraničí (FAC Foreign Affairs Council), Rada pro všeobecné záleţitosti (GAC General Affairs Council) Rada hospodářství a financí (ECOFIN) Rada pro zemědělství a rybolov (AGRIFISH), kteří zasedají jednou měsíčně, zasedání ostatních ministrů (pro ţivotní prostředí, dopravy, atd.) se konají dvakrát aţ čtyřikrát ročně. Rada představuje orgán, který má rysy nadstátní i mezivládní organizace. Pokud Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou a mohou tak být některé členské státy přehlasovány uplatňuje se v Radě nadnárodní charakter. Radě EU předsedá vţdy dotyčný členský stát na období 6 měsíců. Vstupem v platnost Lisabonské smlouvy předsedají Radě ministrů zahraničí (GAC) Vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (Catherine Ashton), který je současně zasedání Evropské rady stálý předseda, který byl zvolen na 2,5-leté období (Herman Van Rompuy). Předsednictví Rady tak sehrává především úlohu v organizaci a předsedání schůzkám Rady, dále se snaţí hledat přijatelné kompromisy mezi členskými státy při schvalování jednotlivých legislativních a nelegislativních norem. Kaţdý členský stát má v Bruselu své stálé zastoupení, v čele kterého stojí velvyslanec členského státu při EU. Stálá zastoupení členských států jsou nejdůleţitějším spojovacími články mezi členskými státy a EU a představuje profesionální zázemí Rady ministrů. Rozhodování v Radě Rada přijímá svá usnesení hlasováním. Rada hlasuje buď kvalifikovanou většinou nebo jednomyslně. Lisabonská smlouva upravila, ţe pokud není uvedeno jinak Rada hlasuje jednomyslně. Na základě Lisabonské smlouvy se kvalifikovanou většinou rozhoduje ve většině hlasování, jednomyslně se v současnosti rozhoduje pouze v oblasti daní, vlastních zdrojů, jazykových norem, schvalování finanční perspektivy. Při hlasování kvalifikovanou většinou disponuje kaţdý členský stát určitým počtem hlasů, které odráţejí velikost členského státu. Počty hlasů jednotlivých členských států upravuje tabulka č. 1.

5 5 Tabulka č. 1 Vážení hlasů v Radě Členský stát Hlasy Členský stát Hlasy Členský stát Hlasy Česká Německo Litva 7 republika Francie 29 Řecko 12 Slovensko 7 Itálie 29 Maďarsko 12 Finsko 7 Velká Británie 29 Portugalsko 12 Kypr 4 Španělsko 27 Rakousko 10 Estonsko 4 Polsko 27 Švédsko 10 Lotyšsko 4 Rumunsko 14 Bulharsko 10 Lucembursko 4 Nizozemsko 13 Dánsko 7 Slovinsko 4 Belgie 12 Irsko 7 Malta 3 Kvalifikovaná většina 255/345 Pramen: Kvalifikované většiny je v současnosti dosaţeno, pokud je pro návrh 255 hlasů členských států z celkového počtu 345. Tímto způsobem bude probíhat hlasování aţ do roku 2014, následně pokud některý z členských států poţádá, aby se takto v dané oblasti hlasovalo, můţe se tento způsob pouţít do roku Na základě Lisabonské smlouvy by se od roku 2014 mělo hlasovat na základě nového přístupu pro návrh by se mělo vyjádřit 55% členských států, kteří by reprezentovali 65% obyvatel. Blokační menšinu tvoří budou na základě Lisabonské smlouvy tvořit minimálně 4 členské státy EU. V praxi však i při hlasování kvalifikovanou většinou se Rada snaţí najít konsensus mezi členskými státy. Kvalifikovanou většinou se rozhoduje pouze tehdy, kdyţ jeden či více členských států nechtějí či nemohou akceptovat navrţený kompromis. Rozhodovací proces v Radě probíhá na třech úrovních nejdříve daný návrh projednávají pracovní skupiny úředníků jednotlivých členských států a výsledek své činnosti předkládají Výboru stálých zástupců (COREPER). Výbor stálých zástupců se snaţí najít mezi členskými státy přijatelný kompromis a formuluje návrh, který by měl být přijat nejvyšší, politickou úrovní ministry za jednotlivé členské státy. Evropský parlament Evropský parlament (čl SFEU) představuje jediný orgán EU, který je přímo volený občany Unie. První přímé všeobecné volby do EP se konaly v roce 1979 a opakují se vţdy po pěti letech. Evropský parlament se skládá ze 736 poslanců a počet poslanců za jednotlivé členské státy odpovídá demografické velikosti zemí. Nejvyšší počet poslanců má Německo (99), nejniţší počet poslanců má Malta (5), Česká republika disponuje stejně jako Belgie, Řecko, Portugalsko a Maďarsko 22 poslanci. Konkrétní počet poslanců a

6 6 jejich zařazení do jednotlivých politických frakcí naleznete zde. Evropský parlament má 20 výborů, které připravují jednání pléna Parlamentu, které se skládají ze 24 aţ 76 poslanců. Plenární zasedání Evropského parlamentu se konají ve Štrasburku, zasedání výborů se konají v Bruselu, generální sekretariát Parlamentu sídlí v Lucemburku. Poslanci EP zasedají dle jednotlivých frakcí a nikoliv podle své národní příslušnosti. Ve volebním období zasedají v Evropském parlamentu následující politické frakce: Poslanecký klub Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) (265 poslanců) Skupina progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (184 poslanců) Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (84 poslanců) Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance (55 poslanců) Evropská konzervativní a reformní skupina (54 poslanců) Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (35 poslanců) Evropa Svobody a Demokracie (32 poslanců) Nezařazení poslanci (27 poslanců) Tabulka č. 2 Výsledky voleb do Evropského parlamentu v ČR v roce 2009 Strana Počet křesel Procenta hlasů Občanská demokratická strana (ODS) 9 31,45 Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) 7 22,38 Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) 4 14,18 Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová (KDU-ČSL) Pramen: 2 7,64 Pravomoci Evropského parlamentu Evropský parlament vykonává demokratickou kontrolu nad Evropskou unií, schvaluje Evropskou komisi a můţe ji také vyslovit nedůvěru. Evropský parlament se podílí na schvalování legislativy společně s Radou EU, kdy v rámci spolurozhodovací procedury disponuje rovným postavením jako Rada. Evropský parlament se dále podílí společně s Radou EU na schvalování rozpočtu EU. Na základě Lisabonské smlouvy (čl. 314 SFEU) můţe Evropský parlament navrhovat změny u všech výdajových poloţek včetně výdajů na společnou zemědělskou politiku. Kaţdý občan EU s bydlištěm a subjekt se sídlem na území EU mohou podat k Evropskému parlamentu petici, která se týká působnosti Evropské unie. Evropský parlament dále jmenuje ombudsmana, který

7 7 je zmocněn přijímat stíţnosti od občanů a subjektů, které se týkají výkonu orgánů EU. Evropský ombudsman podává o své činnosti zprávu Evropskému parlamentu. Evropská komise Evropská komise - Komise (čl SFEU) představuje nadnárodní orgán, který hájí zájmy Evropské unie. Evropská komise se skládá z 27 členů, kdy kaţdý členský stát nominuje jednoho člena. Na základě Smlouvy z Nice měl být počet komisařů od roku 2009 sníţen na dvě třetiny celkového počtu členských států s tím, ţe by kaţdý členský států měl ve třech funkčních obdobích Komise dvakrát zastoupení ve svém komisaři. Na základě Lisabonské smlouvy bylo však přijato, ţe počet komisařů zůstává ve funkčním období na úrovni počtu členských států. Zástupci Komise jsou při výkonu své funkce nezávislí a mají se zdrţovat jakýchkoliv činností, která by nebyla slučitelná s povahou jejich funkcí. Na základě dohody členských států a Evropského parlamentu je designován předseda Evropské komise, následně vlády členských států podávají své návrhy na komisaře kaţdý členských stát jednoho. Rada následně po dohodě s předsedou Komise kvalifikovanou většinou schválí ostatní komisaře. Funkční období komisařů je stanoveno na pět let, aby se shodovalo s volebním obdobím Evropského parlamentu. Komisaři po jmenování vládami svých členských států předstupují před Evropský parlament, který je schvaluje jako celek a nemůţe odmítnout některého z nich. Kaţdý komisař je odpovědný za určitou oblast řídí jedno generální ředitelství. Evropská komise sídlí v Bruselu a v současnosti pracuje v aparátu Komise přibliţně tisíc zaměstnanců.

8 8 Předseda Evropské komise Jacques Delors ( ), který z pozice předsedy Komise posunul zásadním způsobem integrační proces ES. Současným předsedou Evropské komise na období je J. M. Barroso, který zastává tento post jiţ po druhé funkční období. Za ČR byl do Komise nominován Štefan Füle, který je komisařem pro rozšíření a politiku sousedství EU. Více k členům Evropské komise a její činnosti najdete zde. Pravomoci Komise Komise má především iniciativní pravomoc, kdy předkládá drtivou většinu legislativních norem sekundárního práva (nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení). Při předkládání legislativních návrhů musí Komise respektovat princip subsidiarity (podrobněji v kapitole 6). Nově jsou na základě Lisabonské smlouvy odpovědné národní parlamenty za kontrolu principu subsidiarity (blíţe kapitola 4.6 Lisabonská smlouva). Komise je také výkonný orgánem, které se projevuje tím, ţe je zodpovědná za řádné řízení rozpočtu EU, dále ţe Komise můţe samostatně vydávat nařízení, směrnice a rozhodnutí závazná pro členské státy. V neposlední řadě má Komise je

9 9 stráţkyní smluv, kdy hlídá, aby legislativa EU byla dodrţována všechny členskými státy a orgány EU. Pokud by subjekty EU své závazky porušily, můţe Komise navrhnout řízení před Evropským soudním dvorem. Komise také disponuje výlučnými pravomocemi v oblasti hospodářské soutěţe, kdy hlídá zejména otázky vytváření kartelů, zneuţívání dominantního postavení či poskytování státní podpory ze strany členských zemí. Komise pak můţe za určitých okolností i ukládat pokuty (jednotlivcům, firmám, organizacím) za porušování pravidel hospodářské soutěţe. Komise také zastupuje EU navenek a sjednává mezinárodní smlouvy obchodní a hospodářské povahy. Soudní dvůr EU Soudní dvůr (čl SFEU) představuje nadstátní orgán, který zajišťuje dodrţování práva při výkladu a provádění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. ESD sehrává klíčovou roli při vytváření nezávislého právního systému Evropské unie. Významnou funkci má zejména při průběţném přezkumu sekundární legislativy Rady a EP a při výkladu práva Unie. Svými rozhodnutími doplňuje právo EU. Evropský soudní dvůr má tyto tři základní funkce: 1) řešení sporů (zejména mezi členskými státy a institucemi EU 2) zajištění jednotného výkladu evropského práva a 3) jeho jednotnou aplikaci jednotlivými národními soudy ve členských státech Unie. Evropský soudní dvůr byl ustaven jiţ v rámci Evropského společenství uhlí a oceli (1951) a Římské smlouvy z roku 1957 jeho působnost rozšířily i na oblasti upravené v těchto smlouvách. V souvislosti s vytvářením jednotného vnitřního trhu od roku 1987 začal být Soudní dvůr výrazně přetíţen a byl na základě rozhodnutí Rady v roce 1988 vytvořen Soud první instance, který začal fungovat od ledna Soud první instance se zaměřil na ţaloby jednotlivců (fyzických osob, právnických osob zejména v oblasti obchodního a občanského práva) a výrazně tím odlehčil v činnosti Evropského soudního dvora, který se zaměřil na spory evropských institucí a členských států na řízení o předběţné otázce. Proti rozhodnutí Soudu první instance je moţné podat opravný prostředek u ESD. Sloţení ESD Evropský soudní dvůr i Soud první instance jsou sloţeny ze 27 soudců, kteří jsou jmenování společnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let, přičemţ kaţdé tři roky se obměňuje polovina soudců. Soudci musejí být nezávislí na členských státech a musejí mít kvalifikaci zastávat nejvyšší soudní úřady ve svých členských státech. Soudce nemůţe po dobu výkonu své funkce vykonávat ţádnou jinou politickou nebo administrativní činnost, ať placenou nebo

10 10 neplacenou. Soudci si volí ze svého středu předsedu na období tří let, který můţe být opětovně zvolen. Členy ESD jsou také generální advokáti, kteří mají stejné postavení jako soudci a posuzují danou věc jak z hlediska skutkového tak právního ESD zasedá v plénu anebo v senátech sloţených ze tří, pěti či třinácti soudců. Sídlem ESD je Lucemburk Přímé ţaloby mohou být předloţena ESD ze strany Komise, jiné instituce EU či členským státem. Ţaloby, které napadají právoplatnost aktu EU, jsou přednesena přímo Soudu první instance.o stanovisko v předběţné otázce mohou poţádat soudy členských zemí v případech, kdy potřebují rozhodnutí o otázkách unijního práva, aby mohly vynést rozsudek. Stanovisko ESD je pro daný národní soud závazné a musí se jím při svém rozhodnutí řídit.esd nefunguje jako odvolací instance pro rozhodnutí národních soudů a rozhoduje pouze o otázkách práva EU. Jazykem řízení je jakýkoli v úředních jazyků EU a to včetně češtiny. Jazyk je zvolen v případě ţaloby přímo ţalobcem v případě řízení o předběţné otázce ESD pouţívá stejný jazyk jako národní soud, který mu případ přednesl. ESD můţe v rámci svého rozhodnutí uloţit také peněţní pokuty nebo penále členských států, pokud se. Při ústním jednání předkládá své stanovisko také generální advokát a informuje o předloţených argumentech a o výkladu příslušných pravidel a doporučuje, jak by měl Soud rozhodnout. Rozsudky Soudu zavazují především účastníky řízení a jsou zveřejňovány v úřední Sbírce, podstatné části jsou také publikovány v úředním věstníku EU. Formami rozhodnutí jsou rozsudek (neboli nález), usnesení, stanovisko Rozsudek se vyhlašuje veřejně a je publikován v úředním věstníku. Rozsudek je závazný ode dne vyhlášení. Usnesení je procesním rozhodnutí (například o zastavení řízení). Pouţívá se pouze v případě řízení o předběţné otázce, pokud daná otázka je identická s otázkou, o které jiţ ESD rozhodl nebo pokud odpověď můţe být vyvozena z existující judikatury. Stanovisko ESD zaujímá na příklad k souladu mezinárodní smlouvy, která je uzavřena mezi EU a jiným státem či mezinárodní organizací a o stanovisko můţe poţádat instituce EU či členský stát. Soudní poplatek pro řízení před soudy neexistuje a je plně hrazeno z rozpočtu EU. Evropský účetní dvůr Evropský účetní dvůr (EÚD) je upraven v článcích SFEU a skládá se z 27 auditorů (kaţdý členský stát tak nominuje jednoho auditora), kteří jsou jmenováni jednomyslně Radou na období 6 let. Předseda je volen na 3 roky. Auditoři jsou ve své funkci nezávislí jako soudci ESD. Sídlem EÚD je Lucemburk. EÚD byl zaloţen na základě Smlouvy uzavřené mezi členskými státy v červnu 1975, která vystoupila v platnost k 1. červnu 1977, do zakladatelských smluv byl

11 11 zakotven Jednotným evropským aktem (kapitola 4.1). Ustavení EÚD souviselo s novou úpravo rozpočtové procedury a s rozšířením pravomocí Evropského parlamentu při sestavování a schvalování rozpočtu ES. EÚD přezkoumává účetnictví, právoplatnost a řádnost všech platebních operací EU a jejích orgánů, jeho hlavní činností je kontrola hospodárného vyuţívání prostředků z rozpočtu EU. Všechny subjekty (orgány EU, subjekty, národní, regionální nebo místní, či subjekty mimo EU, které získávají prostředky z rozpočtu Unie) mají povinnost poskytnou EÚD veškeré informace a dokumenty o kterou Dvůr poţádá. Po ukončení rozpočtového roku zpracovává EÚD výroční zprávu, kterou projednává Rada EU a následně Evropský parlament, který uděluje Evropské komisi absolutorium (tzv. schválení závěrečného účtu) za řízení rozpočtu. Evropská centrální banka Evropská centrální banka (čl SFEU) byla upravena v roce 1998 a její sídlo je ve Frankfurtu nad Mohanem. ECB spolu se všemi centrálními bankami členských států vytváří Evropský systém centrálních bank. Hlavním cílem ESCB je udrţování cenové stability. Hlavními úkoly ESCB jsou: - určování a realizace měnové politiky v členských státech, které přijaly euro; - spravování oficiálních devizových rezerv členských států; - podpora hladkého fungování platebního systému. Další neformální institucí je Eurosystém, který se skládá z ECB a ze národních centrálních bank členských států eurozóny. ECB můţe provádět svoji měnovou politiku a intervence na devizových trzích díky kapitálu, které zde upsaly jednotlivé národní centrální banky na základě vyspělosti svých ekonomik (jejich podílu na HDP EU). ECB má dále výhradní právo povolovat emisi bankovek euro a schvaluje vydávání mincí centrálními bankami členských států. Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností musí být zajištěna nezávislost ECB a národních centrálních bank. ECB, národní centrální banky členové jejich rozhodovacích orgánů nesmějí vyţadovat ani přijímat pokyny od orgánů či institucí Evropské unie, od ţádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. ECB můţe pro výkon své funkce vydávat nařízení a rozhodnutí, které se týkají výkonu měnové politiky. Hlavními orgány ECB jsou Rada guvernérů, Výkonná rada a Generální rada. Rada guvernérů představuje hlavní rozhodovací orgán ECB a skládá se z guvernérů národních centrální bank eurozóny a ze členů Výkonné rady. Rada guvernérů zpravidla zasedá dvakrát za měsíc v budově Eurotower a její činnost se soustředí na určování měnové politiky eurozóny - rozhodování o zaměření měnové politiky, klíčových úrokových sazbách a vytváření měnových rezerv Eurosystému. přijímání obecných zásad a rozhodnutí nezbytných pro provádění činnosti,

12 12 kterou byl pověřen Eurosystém. Rada guvernérů zpravidla zasedá dvakrát do měsíce a na prvním zasedání v měsíci činí měnově politická rozhodnutí. Výkonná rada má 6 členů, kteří jsou jmenováni na období 8 let. V čele stojí prezident (guvernér ECB), kterým je v současnosti Jean Claude Trichet. Úkoly Výkonné rady jsou zejména: - příprava zasedání Rady guvernérů; - provádění měnové politiky v eurozóně na základě rozhodnutí a obecných zásad přijatých Radou guvernérů; - pokyny národním centrálním bankám států eurozóny. Třetím orgánem je Generální rada, ve které zasedá guvernér a viceguvernér ECB a guvernéři všech členských států EU. Generální rada představuje určitý most mezi eurozónou (16 členských států) a členskými státy (11 států), které doposud euro nepřijaly. Generální rada má především poradní funkci, dále je zodpovědná za shromaţďování statistických informací a za sestavování výročních zpráv ECB. V okamţiku, kdy všechny členské státy Unie budou pouţívat jednotnou měnu euro, bude Generální rada zrušena (veškeré funkce bude provádět Rada guvernérů). V roce 2010 je členem eurozóny 16 členských států EU, od roku 2011 bude členem také Estonsko a euro bude jednotnou měnou pro 17 zemí. Na rozšiřování eurozóny se můţete podívat zde. Pramen: Poradní orgány EU Evropský hospodářský a sociální výbor Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) byl zřízen Smlouvou o EHS jako poradní výbor, který předkládá svá stanoviska Radě a Evropské komisi a je upraven v článcích SFEU. V EHSV

13 13 zasedá zástupců z jednotlivých členských států, kteří jsou jmenováni Radou na období čtyř let. Hospodářský a sociální výbor má 344 členů a Lisabonská smlouva stanovila, ţe maximální počet členů můţe být maximálně 350 členů. Česká republika má ve Výboru 12 zástupců. Výbor se skládá z ze zástupců z různých oborů ekonomického a sociálního ţivota výrobci, zemědělci, dopravci, řemeslníci, ţivnostníci, obchodníci, kteří zastupují zaměstnavatele, zaměstnance. Výbor musí být povinně konzultován v oblastech, které jsou vyjmenovány ve Smlouvě, jinak pokud to Rada a Komise uznají za vhodné. Stanovisko Výboru není pro orgány EU závazné, má pouze poradní funkci. Výbor regionů Výbor regionů (čl SFEU) byl ustaven Maastrichtskou smlouvou a je poradním orgánem Rady a Evropské komise. Výbor se skládá z 344 představitelů regionálních a komunálních orgánů a jsou na návrh členských států jednomyslně jmenováni Radou na čtyřleté období. Počet členů Výboru regionů za jednotlivé členské státy odráţí demografickou velikost jednotlivých zemí. Českou republiku zastupuje stejně jako v EHSV 12 zástupců. Úkolem Výborů regionů je hájit zájmy regionů a komunálních územních správ v Evropské unii a umoţnit jim podílet se na utváření evropského integračního procesu. Výbor regionů se především vyjadřuje k otázkám souvisejícím s politikou soudrţnosti, dopravní politiky a rozvoje venkova. Tabulka č. 3 Počet členů Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů Francie, Itálie, Německo a Spojené království: 24 Polsko a Španělsko: 21 Rumunsko: 15 Belgie, Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Nizozemsko, 12 Portugalsko, Rakousko, Řecko a Švédsko: Dánsko, Finsko, Irsko, Litva a Slovensko: Estonsko, Lotyšsko a Slovinsko: 7 Kypr a Lucembursko: 6 Malta: 5 CELKEM

14 14 Tabulka č. 4 Přehled institucí Evropské unie Instituce Sídlo Předseda Počet členů Evropská rada Brusel Herman Van Rompuy Rada Evropské unie Brusel, Lucemburk z předsedající země záleţí na formaci Evropská komise Brusel José Manuel Barroso 27 Evropský parlament Štrasburk, Brusel, Lucemburk Jerzy Buzek 736 Evropský soudní dvůr Lucemburk Vassilios Skouris Evropský účetní dvůr Lucemburk Vítor Manuel da Silva 27 Caldeira Evropský hospodářský a Brusel Mario Sepi 344 sociální výbor Výbor regionů Brusel Luc Van den Brande 344 Evropská banka Evropská banka centrální Frankfurt nadjean-claude Trichet výkonná rada: 6 Mohanem investiční Lucemburk Philippe Maystadt řídící výbor: 9 Evropský ochránce práv veřejný Štrasburk Nikiforos Diamandouros 1 Pramen: Shrnutí Instituce EU lze rozdělit na hlavní a na poradní instituce. Mezi hlavní instituce se řadí Evropská komise, Rada, Evropský parlament, Soudní dvůr, Účetní dvůr a Evropská centrální banka. Komise, Parlament a Rada tvoří institucionální trojúhelník, který schvaluje legislativu EU a jsou odpovědné za schválení a implementaci rozpočtu EU. Za více neţ padesátiletou historii EU v rámci institucionálního rámce EU nejzásadnějším způsobem posílil Evropský parlament, který má nyní při schvalování legislativy a evropského rozpočtu obdobné pravomoci jako Rada (členské státy). Soudní dvůr představuje nadnárodní orgán, který se zaměřuje na řešení sporů a na jednotný výklad práva EU. Účetní dvůr představuje evropskou nezávislou instituci, která se ve své činnosti zaměřuje na kontrolu příjmů a výdajů rozpočtu EU.

15 15 Kontrolní otázky a úkoly Pokuste se charakterizovat sloţení a pravomoci Evropské komise? Jaké má v současnosti pravomoci Evropský parlament? Jak probíhá předsednictví v Radě a jakými klíčovými pravomocemi disponuje Rada? Jaká je úloha Soudního dvora v rámci institucionálního rámce EU? Který orgán dohlíţí na hospodárné a efektivní vynakládání výdajů rozpočtu EU? Přibliţte funkce poradních orgánů EU - Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru. Vyjmenujte předsedy současné Komise, Evropské rady a Evropského parlamentu. Jak byste charakterizoval způsob hlasování kvalifikovanou většinou a jaká v tomto hlasování vidíte pozitiva a negativa. Které instituce lze označit za tradiční nadnárodní instituce EU? Pokuste se zjistit, které členské státy budou předsedat Radě v letech Seznam použitých zkratek EHSV - Evropský hospodářský a sociální výbor EÚD - Evropský účetní dvůr ECB - Evropská centrální banka EP - Evropský parlament ESD - Evropský soudní dvůr ECOFIN - Rada ministrů financí a hospodářství AGRIFISH - Rada ministrů zemědělství a rybolovu GAC - General Affairs Council - Rada pro všeobecné záleţitosti FAC - Foreign Affairs Council - Rada pro zahraniční záleţitosti Studijní literatura Odkazy Fiala Petr, Pitrová Markéta: Evropská unie. 2. vydání. CDK. Brno Svoboda, Pavel. Úvod do evropského práva. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007, kapitola 3. König Petr a kol. Učebnice evropské integrace, 1. vydání, Barrister&Principal, Brno 2006, 2. kapitola. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R: Evropské právo. 3. vydání, Praha: C.H. Beck