HUDBA JINAK HUDEBNÍ NÁSTROJE A STYLY, Od Vlastimila Marka v nakladatelství Eminent vyšlo TAJNÉ DÌJINY HUDBY TICHO A ZVUK JAKO STAV VÌDOMÍ

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "HUDBA JINAK HUDEBNÍ NÁSTROJE A STYLY, Od Vlastimila Marka v nakladatelství Eminent vyšlo TAJNÉ DÌJINY HUDBY TICHO A ZVUK JAKO STAV VÌDOMÍ"

Transkript

1

2 Od Vlastimila Marka v nakladatelství Eminent vyšlo TAJNÉ DÌJINY HUDBY TICHO A ZVUK JAKO STAV VÌDOMÍ NOVÁ DOBA PORODNÍ PØIROZENÝ POROD JAKO CESTA KE SPOLEÈNOSTI BEZ NÁSILÍ Pøipravujeme MEDITACE NÁVOD NA POUŽITÍ TÌLA, DUŠE A MYSLI (viz str. 181) HUDBA JINAK HUDEBNÍ NÁSTROJE A STYLY, KTERÉ MOHOU ZLEPŠIT VAŠE ZDRAVÍ A ZMÌNIT VÁŠ ŽIVOT

3 HUDBA JINAK VLASTIMIL MAREK

4 PODÌKOVÁNÍ Miroslavu Šimáèkovi, Franku Perrymu, Geertu Verbekemu, Jonathanu Goldmanovi, Mitchi Nurovi a Davidu Hykesovi. Vážení ètenáøi, po více než tøiadvaceti letech hledání, zkoušení a sbírání informací i praktických zkušeností, v dobì, kdy už jsou nahrávky hudby, o kterou jde, a nástroje, na které se lze snadno nauèit, k sehnání, jsem se rozhodl být efektivnìjší a namísto dvaceti èi ètyøiceti úèastníkùm víkendových nebo týdenních letních semináøù pøedat to, co jsem zjistil a vím a umím, nìkolika tisícùm zájemcù v knižní podobì. Pøestože se nerad opakuji, použil jsem v zájmu co nejúplnìjšího spektra souvisejících informací i døíve publikovaný a dnes nedostupný materiál vyšel buï v omezeném nákladu, prakticky bez distribuce, což je pøípad knihy Hudba je lék budoucnosti, nebo v èasopise Baraka. Nejde ani o encyklopedii, ani o odborné pojednání. Kniha je pomyslnì rozdìlena do tøí èástí. V první se dozvíte, proè naše hudba nefunguje, ve druhé zjistíte, že objevit radost ze hry a hudby, aktivnì hrát a zpívat je nejen nutné, ale i snadné, a tøetí napoví, že kromì toho, co vysílají rádia, existuje»jiná«hudba, jež se dá a má poslouchat docela jinak. K tomu poslouží pøiložené CD. Hezké hraní Vám pøeji. Vlastimil Marek 2003 Vlastimil Marek 2003 Eminent Photo 2003 Vlastimil Marek; Roman Benda; Tamara Marková; Zdenìk Lhoták; Ferdinand Šmikmátor; Jan Havelka; I. H. Pictures, Hado Kyoikui sha; Oreade Music ISBN

5 OBSAH Úvod 10 1 PROÈ HUDBA NELÉÈÍ? 13 3 ZÁZRAK LIDSKÉHO HLASU 41 Cirkulární dech 96 Technika hry a rady 97 Výroba didžeridu 100 Terapeutické využití 100 Steel drum, peruánské píš aly, šeng a džembe 102 Steel drum 103 Peruánské píš aly 105 Šeng 109 Džembe (bubny a rytmus) 114 Hudba k léèení 154 Proè»funguje«etnická hudba? 155 Zvuky pøírody 156 Hudba pro feng šuej 157 Hudba pro tìhotné a novorozence 158 Doslov a desatero Hudby jinak 160 NÁVOD K POUŽITÍ CD 162 Protože je pøíliš složitá 14 Protože je pøíliš rychlá 14 Protože je rytmicky pøíliš pravidelná 15 Protože je pøíliš»rozladìná«. 16 Komorní A 17 Protože je pøíliš frekvenènì»chudá«18 Protože je pøíliš»krátká«18 Protože je pøíliš emoènì negativní 19 Protože je jí pøíliš mnoho 21 Cvièení sluchu a sluchové pøedstavivosti 21 Gregoriánský chorál 44 Vibrato 47 Šaman a léèitel v hlase každého z nás 52 Zvukové znovuzrození dr. Tomatise 54 Vícehlasý (alikvotní) zpìv 59 Bioakustika 64 Mantry 68 4 JINÉ NÁSTROJE 75 5 JINÁ MUZIKOTERAPIE 117 Jak nás hudba ovlivòuje? 118 Kymatika 120 Léèba tìla 121 Léèba psychiky 125 Probuzení (vnitøního) hudebníka 128 Léèba duše 129 Hudba pro umírající 130 M. Rowland: Silver Wings 163 Aeoliah: Best of 163 M. Goodall: Sacred Medicine 164 Gyume monks: Tantric Harmonics 165 G. E. Evans: Pachelbel with Calm Ocean Sounds 165 Ch. Michell: Dreamtime Dolphin 166 S. Cooper: Music for Mother and Baby 167 J. Goldman: Dolphin Dreams 168 Mantras III: Amba 168 M. Folmer: Smart Music Mystic Rhythm Band: The Sacred Ones II UCHO A JAK SLYŠÍME 23 Hudba atomù 25 Tajemství zvuku 33 Zvuk jako frekvence 33 Rezonance 34 Interference 36 Mozkové vlny 36 Tibetské mísy 76 Co se povídá 79 Jak si mísu vybrat? 80 Palièky 82 Sluchové cvièení: potùèek 84 Umìní naslouchat (nejen) mísám 84 Terapeutické využití 87 Co øekli o mísách 90 Jak hrát na didžeridu úvod pro zaèáteèníky 94 Suzukiho metoda JAKÁ HUDBA LÉÈÍ? HUDBA NEW AGE 147 Hlavní druhy New age music 148 Smiles: The Source 171 Dancing spirit: Native American Songs and Dances 171 B. Scott, Christa Michell: Tibetan Chakra Meditations 172 S. Hopkins: Reclaiming the Spirit 172 M. Doyle: Lightning Man 173 Sound of the Earth: Paradise Island 173 Didžeridu 94 Jak poslouchat? 151 Diskografie a bibliografie 174 Základní tón 95 Jakou hudbu a k èemu? 152 Abecední rejstøík 178

6 10 11 Hudba je zøejmì nejstarší, nejsložitìjší a po všech stránkách nejfantastiètìjší evoluèní dìdictví, které máme. F. Koukolík ÚVOD Zatímco zmínky v Bibli, v pohádkách, v øeckých povìstech èi v Talmudu popisují pøípady, kdy ten èi onen mytický hrdina hrou na svùj hudební nástroj vyléèil své bližní z té èi oné nemoci, naše souèasná hudba schopnost léèení tìla èi duše, tedy svou pùvodní vlastnost, ztratila. Myslíte, že byla náhoda, že øecký bùh Apolón byl bohem hudby, ale zároveò i lékaøství?»naše«hudba ohromuje, ohlušuje, pracuje s emocemi, baví, soutìží a vydìlává peníze, ale neléèí. Bìhem více jak ètvrtstoletí své muzikantské a pozdìji terapeutické praxe jsem ale zjistil, nejprve na vlastní kùži a pak na reakcích stovek úèastníkù mých kurzù, že to není tak docela pravda. Hudba léèí. Problém je v tom, že jen nìkterá. Navíc jsme pøestali zpívat. Nezníme. Nepoužíváme toho, co nám dala pøíroda. Nemoc, a bohužel vìtšinou jen její fyzické pøíznaky, léèíme, až když vyvrcholí, ale to je èasto dosti pozdì. Co když je to všechno ponìkud jinak, než jak nám øíkají? Co když jsou všechno skuteènì samé frekvence, a frekvence èili zvuk jsou všechno? Vìda dnes napøíklad potvrdila»slovo boží«. Zjistila, že atomy, podstata všeho, jsou formou energie, tedy frekvence. Na poèátku bylo slovo, a to slovo je pøece zvuk, tedy frekvence. Domyšleno dále, i naše tìla jsou energie a frekvence. Žijeme v moøi vibrací a i my jsme moøem vibrací. Souhrn energetických frekvencí, kterým se vyznaèuje naše konkrétní tìlo, je jakýmsi zvukovým podpisem každého z nás. Kdybychom se dokázali nauèit zvládat individuální vzory tìchto frekvencí, zvládli bychom i veškeré tìlesné i emoèní problémy. V podstatì veškeré formy léèení ovlivòují frekvenèní systémy tìla: teplo je forma frekvence, barva, zvuk, vùnì, homeopatické léky, léèivé rostliny, a dokonce i tabletky jsou ve své podstatì formami energetických frekvencí. Experimenty prokázaly, že napøíklad opakované vystavení pokusné osoby frekvencím urèité substance vyvolá odpovídající tìlesnou reakci, stejnì jako když onu substanci podáme. Masáže, chiropraxe, cvièení, léèení rukama atd., to vše jsou jisté formy frekvenèních interakcí. Vidíme frekvence svìtla, a ty jsou pak ve formì elektrochemických impulzù pøenášeny do mozku. Slyšíme zvukové frekvence, a ty jsou pak ve formì elektrochemických impulzù pøenášeny do mozku k interpretaci. Cokoli jakkoli vnímáme, je pøijímáno mozkem ve formì stejných mozkových frekvencí. Jsme-li tedy sestaveni (i tìlesnì) z frekvenèních vzorù, pak je logické, že se z toho nejdostupnìjšího zdroje frekvencí, lidského hlasu, snažíme získat informace o tìle. Hlas je zdrojem zvukù, uši zvuky vnímají. Hlas a uši tvoøí diagnosticky výjimeènì výhodný dynamický systém, který dokáže vnímat tìlo v pohybu. Jsou-li frekvence tìla vinou nìjaké nemoci, bolesti nebo stresu zmìnìné, chaotické, chaos se objeví i v otisku lidského hlasu. Již pøed mnoha lety jsem byl nucen položit si otázku:»co když tedy chyba není v hudbì samotné ani v nás, ale spíše v tom, jakou hudbu, v jakém ladìní, rytmu, kde a jak posloucháme, a také v tom, jak ji vyuèujeme?«indové tvrdí, že èlovìk je tvor ještì nedokonalý, a harmonii (akordy) si nezaslouží. Klasická indická hudba pracuje jen s melodií a rytmem. Co když jsme tím, že jsme zaèali soutìžit, kdo rychleji a emotivnìji zahraje co nejvíc not, sice získali instrumentální virtuozitu, ale ztratili jsme léèivost? Co když si zatím»harmonii«tedy hudbu, jak ji v souèasnosti v její symfonické formì preferujeme nezasloužíme? Chceme ovládat svìt, ale nezvládáme sami sebe. Jinými slovy, co když je chyba prostì v tom, že to, co posloucháme, sice nazýváme hudbou, ale z hlediska harmonizace a léèení tìla a duše je to jen jakási vývojová»slepá ulièka«? Co když celá øada skuteèných pøíèin souèasného, dosti negativního stavu naší spoleènosti tkví v nìèem, co na první pohled s ekonomickými, politickými èi sociálními problémy nesouvisí tøeba v tom, že jsme pøestali zpívat? Jak snadná, laciná a efektivní by pak byla cesta k nápravì vìcí lidských. Dnes už zaèínáme chápat, proè naše»západní«a souèasná hudba v naprosté vìtšinì»neléèí«, a naopak, jaká hudba a za jakých podmínek léèí. Pojïme si tedy ve smyslu rèení nemùžeš z pasti, dokud nevíš, že jsi v ní nejprve objasnit, proè naše hudba (naší hudbou myslím v této knize pøevládající souèasnou, západní hudbu) z hlediska terapie nefunguje. Co když to, co posloucháme, sice nazýváme hudbou, ale z hlediska harmonizace a léèení tìla a duše je to jen jakási vývojová»slepá ulièka«?

7 1 PROÈ HUDBA NELÉÈÍ? Díky pokroku a zvláštì miniaturizaci mìøicích pøístrojù dnes mùžeme mikroelektrodami mìøit reakce jednotlivých bunìk tìla nebo neuronù. Výzkum potvrdil, že zatímco na jedné stranì jsou naše smysly, v tomto pøípadì sluch, neobyèejnì komplexním a dodnes neprobádaným územím, na stranì druhé nás, co se týèe rychlosti reakcí, omezují. Aby hudba fungovala, musí napøíklad pùsobit na tìlo, tedy buòky, urèitou dobu. Ukázalo se, že naše souèasná, pøevážnì symfonická a popová a rocková hudba, nefunguje. Proè? Schopnost hudby integrovat a léèit je témìø zázraèná. Hudba je nejefektivnìjší nechemickou medicínou. Oliver Sacks

8 14 15 Pøipravujeme-li se bubnovat v nepravidelném rytmu, zaène se namáhat daleko vìtší èást mozkové kùry a ohniska èelní aktivace se pøesunou zleva doprava. F. Koukolík PROTOŽE JE PØÍLIŠ SLOŽITÁ Právì mìøení bunìk ukázalo, že ke své harmonizaci potøebují nejen urèitou dobu pùsobení (viz str. 18), ale pøedevším to, že je na nì dnešní hudba, plná rychle se mìnících akordù, pøíliš komplexní: buòky se ještì nestaèily»vyladit«na jeden akord a už následují další a další. Èlovìk má jen deset prstù, teoreticky tedy mùže zahrát na píš alu s maximálnì deseti otvory. Má jen dvì ruce, takže v nich udrží maximálnì dvì (xylofonisté zvládnou ètyøi) palièky. Díky notovému zápisu však skladatel a poté dirigent»hrají«na témìø sto padesát nástrojù, z nichž nìkteré mají desítky strun. Vzpomeòte si na symfonie velkých skladatelù 19. století stovky motivù, akordù, témat a støídajících se rytmù posluchaèe zavalí tak, že ten pak pláèe a v mysli vše hluboce prožívá. Když se ale zmìøily reakce jednotlivých bunìk, ukázalo se to, co se dalo pøedpokládat: že symfonická hudba, stejnì jako hlasitý rock a samozøejmì i tøeba heavy metal, èinnost bunìk spíše narušuje. Po tøech minutách poslechu takové hudby ztrácejí buòky energii. Tøetí symfonie Gustava Mahlera pøedepisuje celý velký orchestr, dva sbory zpìvákù a sólový alt. Èajkovského 6. symfonii se øíká»sebevrahùv symfonický dopis na rozlouèenou«. A tak dále. Paradoxnì se tak v symfonické hudbì pokoušíme nezvládnuté emoce léèit rozbouøenými a exaltovanými emocemi. Pøipomíná mi to souèasnou situaci v alopatické medicínì: ordinace plné nejmodernìjší technologie, ale èlovìk z toho všeho jaksi vypadl léèí se symptomy, nikoli pøíèiny. V tomto smyslu by se hudba, jak ji známe, dala jednoduše rozdìlit na tu, která èlovìka z energetického hlediska vybíjí, což je dnes bohužel její naprostá vìtšina, a tu, která nabíjí. PROTOŽE JE PØÍLIŠ RYCHLÁ Také jste si toho všimli? Také jste zaznamenali, že ono duc duc duc z reproduktorù aut ducá stále rychleji? Mìøení ukázala, že hudba, co se týèe rytmu, zaèíná fungovat (pokud v knize použiji toto sloveso, mám na mysli vždy její harmonizaèní, uvolòovací a mnohdy pøímo léèebné vlastnosti), tedy zpomalovat a následnì harmonizovat tìlesné a duševní pochody, jen pokud je v tempu pod 60 (na metronomu šedesát úderù za minutu). Navštivte nìjakou souèasnou dance party a zjistíte, že dnešním mladým vyhovuje nejvíc hudba v tempu nad 120! Pokud je úèelem hudby, pøípadnì rychlého tance vybít nastøádanou energii, pak je to v poøádku. Mladí všech generací jsou totiž nejménì od poloviny 20. století a vzniku rock n rollu již od mateøské školky a školy bohužel systematicky ukázòováni a manipulováni desítkami zákazù a pøíkazù. Vzpomeòte na školu a pøestávky: uèitelské napomenutí»chovej se slušnì!«znamenalo v jejich slovníku»nebìhej!«, a pøitom pro dítì neexistuje lepší zpùsob odpoèinku. Rychlá a agresivní rocková hudba se spoustou harmonických zmìn, vèetnì agresivního podání hráèù a zpìvákù, mladé spolehlivì»vybije«. Potíž je v tom, že my staøí èi mladí, odpoèatí èi unavení jsme v epicentru prakticky nepøetržitého rozhlasového vysílání takové hudby, která nás v dùsledku dále vysiluje. V tomto smyslu je vysílání soukromých stanic (ve kterých hudbu dokonce vybírá poèítaè na základì zcela jiných parametrù, než tìch terapeutických) zdraví škodlivé. PROTOŽE JE RYTMICKY PØÍLIŠ PRAVIDELNÁ Dnes už se s ještì nedávno bìžným tøíètvrteèním, èi dokonce lichým rytmem prakticky nesetkáme. Pøitom napøíklad mozkové buòky, tedy neurony, si vymìòují informace (elektrické vzruchy) pøevážnì v nepravidelných rytmech. Když se zaposloucháte do svého klidného dechu, zjistíte, že to není ráz dva, ale spíše ná- Hudba se dá jednoduše rozdìlit na tu, která èlovìka z energetického hlediska vybíjí, a na tu, která nabíjí. Co když je to s hudbou, jež»léèí«(rozumìjme si která i na bunìèné úrovni prokazatelnì harmonizuje), jako s mnohým ostatním, tedy že ménì je více? Proè v tomto ohledu pùsobí ten nejjednodušší»hudební«nástroj na svìtì australská didžeridu (viz foto naprotìjší stranì) efektivnìji než celý symfonický orchestr?

9 16 17 Zkoumání»jiné«hudby u nás zaèalo èasto jen s jedním obyèejným, ale o to pøekvapivì mocnìjším zvukem gongu, který v Kraslicích vyrábìl, když mu zbyl èas, jeden dùchodce. Dnes je terapeuty bìžnì doporuèován poslech zvuku moøe nebo, jako v tomto pøípadì, tzv.»ocean drum«, moøského bubnu. Na jeho spodní blánì se naklánìním posouvají stovky kovových kulièek a vydávají jakýsi»bílý šum«podobný zvuku moøského pøíboje. dech výdech a pauza, nádech výdech a pauza. Právì tak srdce tepe nikoli v úprku pøesného rytmu, ale ponìkud nepravidelnì. Dùsledek? Protože hudba a rytmy mají na nás naše tìla, mysli a samozøejmì i orgány, tkánì a jednotlivé buòky neuvìøitelnì silný vliv, v pøevládajícím stereotypním duc duc duc pak máme všichni rostoucí tendenci být také podobnì»jednoduchými«. I odtud možná pramení sklon k èernobílému vidìní svìta, k extrémním a zjednodušujícím postojùm apod. Víte, jak se na velkých estrádách a spoleèenských akcích poznají zcela bezpeènì Èeši? Když zaène publikum tleskat, Èeši tleskají zásadnì»mimo rytmus«, na první dobu. Na jedné pøednášce jsem se zmínil o tomto problému i o nutnosti mít doma alespoò nìjakou etnickou nahrávku s lichými rytmy nebo alespoò s valèíkem ve tøíètvrteèním rytmu. Jedna paní se pøihlásila o slovo:»já jsem uèitelka a my to s dìtmi èasto cvièíme «Když jsem se zeptal, jak že to dìlají, názornì mi to pøevedla:»no my poèítáme první, druhá, tøetí, áááá, první, druhá, tøetí, áááá «Už Konfucius tvrdil, že chce-li èlovìk vìdìt, jak v tom kterém království žijí, má si poslechnout hudbu, kterou hrají, a písnì, které zpívají. V tomto smyslu i»naše«bìžná hudba jen zrcadlí náš životní styl tepe a pádí a nese s sebou emoce a agresivitu a egoistické manýry, protože takový je i náš život: jsme uhonìní jako psi a pravidelné a rychlé ráz dva ráz dva našeho dechu i naší hudby je toho i vnìjším dùkazem. PROTOŽE JE PØÍLIŠ»ROZLADÌNÁ«Pravdìpodobnì jen málo lidí ví, že se koncem 16. století odehrálo nìco, co mìlo na léèivý potenciál hudby zásadní vliv. Belgický sbormistr Adrian Willaert pøeorganizoval do té doby používaný systém pøirozeného ladìní na systém pravidelný stupnice byla rozdìlena na dvanáct stejných intervalù a takové ladìní dostalo název temperované. Jinými slovy, aby piano ladilo se všemi dalšími nástroji v orchestru, muselo se»pøizpùsobit«.»willaert tímto kompromisem zbavil vìtšinu hudby schopnosti léèit,«tvrdí Kay Gardnerová, známá autorka a interpretka hudby new age.»od tìch dob se západní hudba vyvíjela jiným než léèivým smìrem, pryè od tónù KOMORNÍ A O nejednotnosti v názoru na standardizované»komorní A«svìdèí i historický vývoj tohoto údaje. Poprvé navrhl ustanovit nìjakou pøesnou frekvenci, podle které by hudebníci ladili své nástroje, francouzský fyzik Joseph Sauver ( ). Ten si pøedstavoval, že by to mohl být tón C o frekvenci 256 Hz. Nìmecký fyzik Heinrich Scheibler ( ) navrhl v roce 1834 zmínìné»komorní A«o frekvenci 440 Hz. V roce 1850 stanovila francouzská vláda výšku»komorního A«na 435 Hz, což bylo uznáváno až do 20. století. Dnes se ladí na 442 Hz. Problémy s ladièkami, podle kterých hudebníci ladí své nástroje, svìdèí i o jakési ztrátì sluchu, zvláštì pokud srovnáme hudebníky evropské, kteøí potøebují ladièky a nìjaký standard, a indické, kteøí intuitivnì»slyší«, jaký základní tón»ladí«s frekvencí planety v té které roèní èi denní dobì. Ladièky jednotlivých výrobcù se navíc lišily. Napøíklad ladièka Mozartova mìla frekvenci 421,6 Hz, Händelova 422,5 Hz. V Paøíži ladili hudebníci v roce 1830»A«na 423 Hz. Souèasné»komorní A«má 446 Hz. a melodií, které používal k léèení napøíklad Pythagoras.«O století pozdìji napsal J. S. Bach první dlouhou evropskou skladbu založenou na tomto temperovaném ladìní. Od té doby posloucháme hudbu, jejíž intervaly jsou oproti pøirozeným intervalùm kratší, aby nástroje spolu ladily. Díky tomuto posunu k pravidelnému ladìní zaèala postupnì pøevládat harmonie nad melodií, západní hudba ztratila»srdce«a léèivé síly se vypaøily. Jak moc je naše hudba»rozladìná«? Zaèneme-li od C a budeme postupovat v kvintách, k dalšímu C se dostaneme pøes dvanáct kvint. Tento cyklus se jmenuje kvintový kruh a má sedm oktáv. Když ho ale poèítáte ve frekvencích, dostanete sedm vzestupných oktáv s frekvencí 128, zatímco dvanáct vzestupných kvint dá dohromady frekvenci 129,75! Tak nepøesné je tedy naše západní»ladìní«. Jinými slovy, když vám pøijde ladiè naladit piano, z hlediska pøírodních (rozumìj: kdysi pøirozených a hlavnì léèivých intervalù) vám ho spíše rozladí. Pøítel mi jednou na moderních, poèítaèem pøeladitelných varhanách, které lze stisknutím tlaèítka za pár vteøin pøeladit tak, jak znìly pùvodnì, zahrál akord v temperovaném ladìní a pak v pùvodním ladìní konkrétních støedovìkých varhan. Bylo to nesrovnatelné. Zatímco akord v dnešním,»vypoèítaném«ladìní znìl»jen«majestátnì,»varhanovitì«, tentýž akord v pùvodním ladìní projel mým tìlem, vyvolal mráz v zádech a zježil mi chlupy na rukou v úžasu dokonalého souznìní. Rázem jsem pochopil jeden z dùvodù, proè hudba kdysi léèila a dnes neléèí. Z hlediska indických hudebníkù, kteøí své nástroje»ladí«na tón Zemì i roèní a denní dobu a jejichž»klasická«hudba nepoužívá harmonii (tedy akordy), a z hlediska terapeutických možností a výsledkù pùsobení zvuku na èlovìka jsme my, Evropané, opravdu»hudebními barbary«.

10 18 19 V pøírodì je vše propojeno a vše je živé. G. I. Gurdjieff PROTOŽE JE PØÍLIŠ FREKVENÈNÌ»CHUDÁ«Ukázalo se, že lidské ucho rozezná témìø 1500 tónù, ale na pianu je jen 88 kláves. Nebo jinak, mezi C a D máme my, lidé ze Západu, jen jeden pùltón. To napøíklad Indové rozeznávají a používají mezi sa a re, prvními dvìma tóny jejich základní stupnice, ètyøi další ètvrttóny, šruti. V tomto smyslu jsme my, kterým øekli jen o jedné jediné, tedy evropské»klasické«hudbì a kteøí jsme jí zaplavováni od narození do smrti, frekvenènì velmi ochuzeni. Jsme na jakési nedobrovolné a netušené frekvenèní dietì. Proto se Každý zvuk je hudba staèí jen vìdìt, jak poslouchat. Svìdèí o tom i pøíhoda s pražskými jogíny v Beskydech. Vedl jsem právì jóganidru, jógové cvièení postupného uvolòování tìla, když asi po pùlhodinì zaèal asi padesát metrù pod námi øezat správce chaty døíví cirkulárkou. Všichni ztuhli a rázem bylo po jakémkoliv uvolnìní. Zaèali jsme tedy poslouchat zvuky cirkulárky jako hudbu. Zkoušeli jsme vychutnat hluboké tóny, když cirkulárka porcovala velké kmeny, a tenké, hvízdavé, když šlo o vršky a malé kmínky. Po chvíli jsme zaèali velmi soustøedìnì vnímat i ticho mezi jedním a druhým zvukem cirkulárky. Jako stìraè na skle auta oddìlil zvuk to, co bylo, a uèil nás být na sto procent vìdomì v pøítomnosti; každé další zavrèení cirkulárky bylo možností opìt se soustøedit a být teï a tady. Jako bych to objednal, ozval se zvuk cirkulárky, my se opìt plnì soustøedili na ticho, a nic. Minutu, dvì, tøi, stále ticho. Tìla jogínù pøímo vibrovala napìtím, než se koneènì ozval, tentokrát už slastný, spásný a vysvobozující øev stroje. To, co pøedtím bylo rušivé a vyvolávalo negativní emoce, bylo teï slastné, spásné a plné pozitivních emocí. Zvuk byl stejný, jen jsme k nìmu zmìnili postoj. nám, ale pøedevším našim tìlùm dnes tolik zamlouvá zvuk didžeridu nebo tibetské mísy, tedy zdrojù nevyladìných a z hlediska našich stupnic frekvenènì nepøesných a nejednoznaèných, ale o to»výživnìjších«zvukových vibrací. Proto je dnes tak oblíbená world music a etnické nahrávky pùvodních hudebních nástrojù poslouchá stále více lidí. Proto je také tak»zdravé«procházet se v lese plném listnatých stromù nebo po bøehu moøe. Tam jsme uprostøed frekvencí, které naše hudba neposkytuje, ale které naše tìlo a mozek nezbytnì potøebují. Nemùžeme žít bez zvuku (viz také kapitola o uchu, str. 23). PROTOŽE JE PØÍLIŠ»KRÁTKÁ«Právì mìøením reakcí jednotlivých bunìk lidského tìla se zjistilo, že k jejich skuteèné harmonizaci pøi terapii hudbou dochází po šesti až osmi minutách pùsobení. Trvalé dùsledky byly dosaženy až po dvacetiminutovém pùsobení. Zkusme to domyslet. Možná si vzpomenete, že se na tzv. singl vešly právì jen tøi, maximálnì ètyøi minuty záznamu, a tak je díky technologickému vývoji bohužel i dnes naprostá vìtšina písnièek, vysílaných ve valné vìtšinì rádií a televizí svìta, dlouhá (v terapeutickém smyslu slova tedy»krátká«) jen nìco pøes tøi minuty (viz také grafy na stranách 43 a 53). I když by se tedy vysílaly terapeuticky dokonalé písnièky, jejich délka nedosahuje ani poloviny doby nutné pro harmonizaci bunìk a organismu. Jinými slovy, je to stejné, jako by vám v restauraci po tøech lžících odnesli polévku, a sotva byste se zakousli do knedlíku, odnesli by vám i hlavní jídlo. Naše tìla jsou»muèena«a znovu a znovu nucena reagovat na nové a další, pøíliš krátké hudební podnìty. PROTOŽE JE PØÍLIŠ EMOÈNÌ NEGATIVNÍ Ukázalo se, že hudba, zvláštì ta»naše«, západní, tedy napø. tolik oslavovaná operní, operetní, symfonická, ale i popová èi rocková, je dokonalým pøenašeèem emocí. Vìtšinou bohužel tìch negativních. Odjakživa jsme to tušili a skladatelé s emocemi vìdomì pracovali, dnes je to díky mìøení reakcí jednotlivých bunìk potvrzeno. Vždy to znáte: na koncertu symfonické hudby vás skladatel svou hudbou donutí plakat, jindy vás dojme štìstím. Hudba vyvolává mrazení v zádech a ježí vám chlupy na rukou, pøestože vy jen sedíte a zdá se vám, že nic emotivního neprožíváte. Ono to má ale daleko hlubší dùsledky, než je všeobecnì známo. Už se vám stalo, že jste šli na svou oblíbenou symfonii, a vaše reakce nebyly takové jako poslednì? Rozbolela vás nìkdy hlava z hudby, která vás jindy spolehlivì zklidnila? Pak byste se mìli zeptat aktérù, napøíklad dirigenta, jestli ten den nezažili nìco velmi negativního. Je prokázáno, že když nìjakou symfonii øídí dirigent-uzurpátor, který pøi zkouškách deptá èleny orchestru sarkastickými poznámkami, odcházejí lidé z koncertu jak zbití, zatímco pokud tutéž symfonii diriguje lidumil, který èleny orchestru i pøi pøípadných chybách na zkouškách spíše povzbuzuje, posluchaèi odejdou pøímo»pohlazení«. Když Paulu McCartneymu kdysi v Hamburku utekla jeho dívka, byl z toho tak smutný, že složil svou asi nejslavnìjší píseò Yesterday. Pak se z ní stal celosvìtový hit a posluchaèùm nedochází, že se pøi jejím poslechu vždy»ladí«na onu pùvodní emoci, tedy na Materialistickou vìdou tolik opovrhovaní šamani a hudební vìdou opovrhované šamanské bubínky jsou dnes pøedmìtem intenzivního výzkumu, který odhaluje, že naši pøedkové vìdìli o síle a moci zvuku a hudby daleko víc než my.

11 20 21 Dokud hudebníci nezaèali soutìžit, a dokud muzicírovali bìžnì všichni ve školách a klášterech, hudba»fungovala«: spojovala lidi s Bohem, a i v neobyèejnì krutém støedovìku harmonizovala, dodávala energii a psychickou vyrovnanost. O tom, že se vìci pomalu, ale pøece mìní, svìdèí zábìr z koncertu nìkolika nadšencù na pražské HAMU na snímku vlevo je první profesor etnomuzikologie u nás, Vlastislav Matoušek.»Jinou«hudbu jsme hráli na mísy, zvonky, šamanské bubny, tampury a šakuhaèi. pocit smutku ze ztráty nìkoho velmi blízkého. Jdìme ale ještì dál: všimnìme si, že vìtšina národních, ale i dìtských písnièek je vlastnì negativních: A já klouèek, sekal souèek, usek jsem si paleèek. Na tom pražském mostì, konvalinka roste, žádnej ji tam nezalívá, ona neporoste. Pec nám spadla, kdopak nám ji postaví Je to jasné? Nìjaká Nanynka šla do zelí a»agresivní skin«pepíèek jí rozdupal košíèek Vím, pøeháním, ale pro potøebu skuteèného pochopení problému mi to odpus te. Psychologové dnes vìdí, že podvìdomí, tedy 80 % naší osobnosti, nezná lež ani ironii, a øekneme-li negativní slovo, napøíklad»problém«, tìlo produkuje adrenalin, èímž se snaží na»problém«pøipravit. Ví se také, že emoce neoddìlitelnì provázejí všechna, i ta zdánlivì nejracionálnìjší rozhodnutí. Je-li naše vìdomí zamoøeno emocemi, pøekáží to našemu imunitnímu systému, jsme náchylnìjší k nemocem. Ale domysleme to ještì dále. Místo, aby byla hra na hudební nástroj zábavou a»hrou«, stává se v podání našich hudebních škol všeho typu spíše drezurou. Dìti jsou nuceny se uèit noty a hudební teorii, jsou trestány za neúspìch, zvracejí trémou pøed vystoupením na školní besídce, jsou vystresované pøi pøijímaèkách na konzervatoø, hudebníci blednou strachy pøed každou generálkou a premiérou. A jdìme ještì dále: vìtšina souèasných nahrávek symfonické hudby vzniká ve vypjaté atmosféøe velmi drahých studií. Naše souèasná hudba je plná»negativních«emocí, které jsou pak podvìdomì pøenášeny na nás, posluchaèe. Samozøejmì to platí i naopak: když si parta mladých klukù dokáže vyvzdorovat naprostou tvùrèí svobodu a hraje si jen tak pro radost, z pøetlaku mládí, pak z toho vzejdou takové písnièky, které si s chutí zpívají další a další generace. PROTOŽE JE JÍ PØÍLIŠ MNOHO CVIÈENÍ SLUCHU A SLUCHOVÉ PØEDSTAVIVOSTI Zklidnìte se, zazpívejte co nejdelší»ááá«v obvyklé výšce svého hlasu a pomocí rukou zkuste zjistit, kde v tìle to rezonuje. Totéž zkuste s hlasem velmi vysoko, nebo naopak nízko položeným. Naslouchejte svému zpìvu tak pozornì, jak jen to dokážete. Zkuste zpívat tøeba samohlásku»ó«glissandem nahoru, a vnímejte, jakou emoci evokuje, a nebo glissandem dolù, a opìt zkuste vnímat výslednou emoci. Naslouchejte zvukùm svého dechu. Zkuste poslouchat nìjakou výraznou hudbu tak, jako by to byla zvuková sprcha. Osprchujte si takto ruce, nohy, záda, oblièej. Ve stoji spatném mruète. Pøedstavte si, že mruèení postupuje od chodidel nahoru do celého tìla. V japonských klášterech používají mniši jedno zvolání jako energetické vyrovnání teploty. Když je kolem zima, dodá teplo, když je vedro, ochladí. Zkuste tedy zavøít oèi, nadechnout se a jakoby ze zemì, s podporou energetické èakry v oblasti pod pupkem, zaøvìte vší silou: Kacu! Až to zvládnete, zkuste to zakøièet s pøáteli (nìkdo odmávne zaèátek) tøikrát za sebou. V okamžiku køiku nebude nic než zvuk, vy budete zvukem a pak se na vás snese»tøaskavé«, energií nabité ticho. Znovu zakøiète Kacu! a opìt vychutnejte ticho je jinak barevné? Zkuste to i potøetí. V létì si na louce plné cvrèkù vyberte jednoho vlevo, druhého vpravo a zkuste poslouchat, jak se cvrèci»domlouvají«a jak se jejich cvrkání vzájemnì ovlivòuje Vzpomínejte si, jak zní zvuk kovové lopaty, kterou nìkdo nabírá brikety. Nebo koks. Hlínu. Jíl. Písek. Rozbøedlý sníh na jaøe a prašan. Vzduch. Vzduch hned vedle záhonu rùží. Ještì na konci 19. století byla pro vìtšinu populace v našich krajích cesta do kostela jedinou možností, jak slyšet hudbu. Jednou týdnì. Na pláních vnitøního Mongolska se koèující pastevci i dnes sjíždìjí jednou do roka na jedno místo, kam pøijíždìjí i hudebníci pak je ale jejich dojem a pocit z hudby hluboký a jedineèný. Nás provází hudba od rána do noci, vnucují nám ji ve všech kavárnách a restauracích a ještì si kupujeme své oblíbené autory a interprety a do omrzení si jejich skladby pøehráváme stále dokola. Pouštíme si Bacha hned po Olympicu a Wagnerovi, Vlacha po koledách v srpnu Hudba je ale pøíliš cenná a dokonalá na to, abychom ji vyrábìli a spotøebovávali jako rohlíky nebo toaletní papír. Zvláštì pro nás, muže, je jakýmsi metajazykem. Ukázalo se, že zatímco ženy mají propojení mezi levou a pravou mozkovou hemisférou až o 30 % víc, nám, mužùm, dominuje ta levá, racionální, logická, verbální, vizuální. Když ženy mluví, odpoèívají a fungují jim pøi tom obì hemisféry (také dovedou mluvit dvì najednou). Když mluví muž, sdìluje informaci a funguje mu jen øeèové centrum v levé mozkové hemisféøe. Když ale muž soustøedìnì naslouchá hudbì, nebo když ji dokonce provozuje, fungují mu obì hemisféry. A si toho je nebo není vìdom, komunikuje tak na mnohem hlubší úrovni. Kdyby hudba neexistovala, museli bychom si ji my, muži, vymyslet.

12 2 UCHO A JAK SLYŠÍME Ucho je stále velmi tajemný, anatomicky i funkènì geniální a ve spolupráci se sluchovými centry v mozku dokonalý nástroj vnímání zvuku. Z evoluèního hlediska je ovšem ucho nejprve orgánem rovnováhy. Už staøí jogíni kdysi zjistili, že slyšení a rovnováha tìla souvisejí s rovnováhou duševní a naopak. Dnes to vìdí nìkteøí vrcholoví sportovci. Vìdí to ale instinktivnì malé dìti, které se tak rády neustále houpají a visí hlavou dolù. Nìkteré národy i dnes považují houpaèky za zdraví, zvláštì tomu duševnímu, velmi prospìšné. Rád bych v této souvislosti napravil jeden z mnoha iluzorních a uèitelkami hudební výchovy neustále propagovaných mýtù pøi poslechu hudby, zvláštì té klasické,»vážné«, se, žáci, nesmíte hýbat! Právì naopak! Když se pøi poslechu hudby hýbáme, kýváme hlavou nebo páteøí, pohupujeme se, houpeme, nebo dokonce tanèíme, když tedy dráždíme vestibulární aparát v hlemýždi svých uší, proudí do mozku daleko více stimulù kromì akustických i ty z ústrojí rovnováhy a hudbu samotnou tak mùžeme vychutnat daleko intenzivnìji. Jako kdybychom ve škodovce zaøadili šestý rychlostní stupeò; hudba pak pùsobí více a mnohem silnìji. Oko hledá, ucho nalézá. Indické rèení

13 24 25 Ve vnitøním uchu každého z nás, v jedné ze dvou komùrek vestibulárního aparátu, se pøi každém našem pohybu posouvají krystalky uhlièitanu vápenatého, otolitky. Ty ohýbají øasinky, a dávají tak podnìt receptorùm. Pomocí magnetické rezonance lze zobrazit jednotlivé èásti a vrstvy mozku. Zaèínáme odhalovat, jak vnímáme vidíme a slyšíme. R. W. Sperry dostal v r Nobelovu cenu za objev rozdílnosti mozkových hemisfér. Kromì mnoha jiného dnes víme, že hudba a vnímání zvuku je vìcí pravé, v naší kultuøe stále ménì využívané hemisféry. Teprve za druhé je ucho orgánem sluchu. Pomiòme to, že nám ve škole neøekli, že slyšení se dá trénovat a vylepšovat stejnì jako bicepsy èi mozek my jsme podlehli i dalšímu falešnému mýtu: kdysi se zmìøilo, že lidské ucho dokáže zachytit a zpracovat frekvence od 20 do Hz (Herzù, tedy kmitù za vteøinu). V tomto ideálním rozsahu (málokdo z nás slyší právì takto»dobøe«, a s pøibývající vìkem se naše slyšení zhoršuje) jsou pak vyrábìny a projektovány reproduktorové soustavy všech pøehrávaèù, od gramofonù až po dnešní CD. Ukázalo se však, že lidské tìlo vnímá a reaguje i na frekvence pod 20 Hz (infrazvuky) a nad 20 khz (ultrazvuky). Nìco o tom zcela jistì vìdìli staøí mystikové (mimochodem, to slovo má pùvod v øeètinì a znamená»zavøít oèi«), kteøí tvrdili:»ten, kdo má uši k slyšení, vidí!«v staroindických Upanišádách je to øeèeno pøímo: Ucho je Cesta.»Slyšíme«(vnímáme zvuk a vibrace) totiž i dlouhými èástmi tìla. Vyprávìt by o tom mohli sluchovì postižení, kteøí dokáží vnímat rytmus bubnù a tanèit díky vnímání otøesù podlahy a zmìn tlaku vzduchu. Mimochodem, my, civilizovaní, slyšíme stále hùø. Šedesátiletý Afrièan z kterékoli kmenové spoleènosti slyší lépe než pìtadvacetiletý Amerièan. Tady ale vìtšinou povìdomost naprosté vìtšiny populace konèí. Nikdy nám neøekli, jak je sluch dùležitý a jak ovlivòuje nejen naši schopnost komunikace abychom dobøe mluvili, musíme se pøedevším dobøe slyšet. Proto nám zní velmi pøekvapivì i tvrzení, že za tøetí je ucho orgánem èasoprostoru. Nìkteøí psychologové tvrdí, že je to právì slyšení a orgán sluchu, uši, které nám v dobì, kdy se èlovìku v období pøed jednadvacátým rokem života propojují èelní mozkové laloky (já tomu øíkám»duchovní puberta«), pomáhají najít skuteèné a odpovídající místo v prostoru a dobì, ve kterých žije v partì, rodinì, práci, mezi pøáteli a sousedy. Spoleènost, která má své rituály, vždy spojené s hudbou, zpìvem a tancem, a a dodržuje je, vychovává celé, komplexní lidi zvláštì muže dobøe a pevnì umístìné v èase a prostoru své doby. Spoleènost, jež své rituály»odhodila na smetištì dìjin«a nezavedla nové, vychovává nehotové muže (politiky), kteøí jsou pak ve zralé dospìlosti schopni prát se i na parlamentní pùdì velmi emotivnì o svùj kyblíèek. Vždy naše planeta sama zní. Zvuk není jen nìco, èím se zabývají na Východì viz praxe zpívání posvátné slabiky Óm, nebo zvuk»hu«v súfijských textech; zvuk je vlastnì tatáž energie, která udržuje planetu na obìžné dráze kolem Slunce, zvuk jsou pøece vibrace, vlny, oscilace. Jinými slovy, vlny, které drží planetu na obìžné dráze, jsou vlastnì zvuk. HUDBA ATOMÙ Jak dole, tak nahoøe, zní základní princip mudrcù Evropy, ale i Asie a starého Egypta. Zvukovou strukturu»nahoøe«poodhalil teoreticky Pythagoras a o 23 století pozdìji Johannes Kepler, který už názvem své stìžejní práce Harmonia Mundi, svìt je harmonie, pøedjímal souèasné pokusy teoretikù dosadit kamínky nejnovìjších vìdeckých, kosmologických, biologických i fyzikálních objevù do mozaiky mìnícího se paradigmatu. Jak to ale zní»dole«, ve svìtì bunìk, molekul, atomù? Po staletí jsme si to zjednodušovali. Bohrùv model atomu popisoval obìžné dráhy elektronù kolem jádra. Ve skuteènosti se dráhy èástic v atomech øídí spíše statistickými zákony a obìh ve smyslu eliptických drah planet okolo Slunce tu neexistuje. Existují ale tzv. slupky, které se naplòují elektrony, a tyto stavy naplnìní mají souvislost s uspoøádaným poètem atomù v periodické soustavì prvkù. A tady nalézáme harmonii. Ve dvacátém století pak ve svìtì hudební teorie a harmonie i ve svìtì nukleární fyziky dospìli vìdci témìø souèasnì k objevùm, které se navzájem nádhernì doplòují. Hudební vìdec Wilfred Kruger a francouzský nukleární fyzik Jean Charon objevili harmonii mikrosvìta. Výzkum Wilfreda Krugera se soustøedil na zkoumání základních stavebních èástí našeho fyzikálního svìta atomù kyslíku, dusíku a fosforu a vláken kyselin RNA a DNA. Kyslík je základním prvkem, C dur základní stupnicí. Pøi srovnávacím studiu se objevila neuvìøitelná øada shodných aspektù: 8 protonù atomu kyslíku a 8 tónù stupnice C dur mají ve své øadì pøesnì mezi 3. a 4. stupnìm a mezi 7. a 8. stupnìm pùltón, respektive pùlspin (spin je jednotka otáèivosti èástice v atomu). Model protonového jádra kyslíku má 12 stupòù, a pøesnì tolik tónù má celá oktáva. Elektronový obal atomu uhlíku tvoøí akord gregoriánské hudby, c d e f g a, atom fosforu, nejvìtší atom DNA, má základní èíslo 15, tedy

14 protonù v jádøe, které jsou v hudebním svìtì uspoøádány od hlubokého G až k jednoèárkovému fis, pøièemž také zde oznaèují pùlspiny pøesnì rozložení pùltónù. Tibetský lama Govinda, žijící na Západì, to poeticky vyjádøil takto:»každý atom nepøetržitì zpívá svou píseò a každý okamžik téhle písnì vytváøí slabší èi silnìjší formy vìtší èi menší hmotnosti.«franz Schubert cítil fis jako»zelenou«notu. Nikdo netuší, jak to mohl slyšet, protože právì fis tvoøí klíèové napìtí v úloze atomu dusíku pøi fotosyntéze, kdy ze sluneèního svìtla vznikají chlorofyl a energie, zeleò, která nás obklopuje. Ze Slunce se stává živá hmota. Triton reprezentuje quinta essentia, základní hybnou sílu. U Pythagorejcù, v kabale a jiných mystických vìdách jsou sedmièka (stupnice C dur) a dvanáctka (poèet pùltónù v oktávì) magické a posvátné. Atom hoøèíku, nejdùležitìjšího prvku chlorofylu, má základní èíslo 12, je ale obklopen ètyømi atomy dusíku se základním èíslem 7. Takto je tedy»naladìna«fotosyntéza, nejdokonalejší a nejekologiètìjší chemická továrna na energii. Už pìt let pøed ohlášením Mendìlejevovy tabulky prvkù poukázal britský chemik John Newlands na to, že jisté skupiny prvkù se vyskytují ve shlucích nápadnì pøipomínajících hudební intervaly.»je možno pozorovat,«napsal v roce 1864,»že èísla analogických prvkù se liší vìtšinou o èíslo 7 nebo násobek 7. Navrhuji proto, aby se tento vztah oznaèil pøedbìžnì jako Zákon oktávy.«asi vás nepøekvapí, že pøi výzkumu léèebných úèinkù indické tradièní hudby, respektive indických tradièních nástrojù, jako jsou vína, sítár, tampura, se zjistilo, že pøevážná vìtšina pomìrù základních tónù využívaných indickými hudebníky a mistry se toèí okolo sedmièky nebo jejích násobkù. Mimochodem, a zcela jistì ne náhodou, mají mozkové vlny alfa (tedy takové frekvence, které vysílá zklidnìný, relaxovaný, endorfiny produkující mozek tvùrèího a pozitivnì naladìného èlovìka) frekvenci kolem 7 Hz. Max Planck, s jehož konstantou operují všichni, kteøí mají co do èinìní se svìtem atomù, byl hudebník. Pøi studiu energetických pomìrù v atomech zjistil, že energie èástic se mìní nikoli plynule, nýbrž po skocích, kvantech. Wilfred Kruger v této souvislosti prohlásil:»když jaderná fyzika dospìje k názoru, že èas stojí, že místo urèení atomu je nikde a všude a že hmota jedné èásteèky, fotonu, která se pohybuje rychlostí svìtla, je rovna nule, pak vkroèila na práh dveøí, kterými vstupují z druhé strany mystikové.«co když opravdu zaène i ve svìtì materialistického pojetí všeho kolem nás platit, že vše souvisí, že vesmír je spíše myšlenka než dobøe seøízené hodinky a»fotony jsou skákající body ducha«? Zatímco Albert Einstein musel na Nobelovu cenu za fyziku èekat 17 let, dva ameriètí fyzikové èínského pùvodu, Lee a Young, obdrželi v roce 1957 svou Nobelovu cenu ihned po oznámení objevu, že princip zachování parity v makrosvìtì je v mikrosvìtì porušován v proudu slabì se mìnících úèinkù. Jinak øeèeno, ten, kdo pozoruje, psychicky ovlivòuje to, co pozoruje. Svými myšlenkami. Ukázalo se, že i elektrony mají možnost (a také ji využívají) volit si energetické hladiny a»slupky«, ve kterých obíhají. A pøijímání možnosti volby znamená pøijmout svobodnou vùli. Francouzský jaderný fyzik Charon píše:»elektron obklièuje uvnitø svého mikrokosmu prostor, který je schopen uchovávat informace, a mùže je v každé periodì svého pulzu zpøístupnit (tomu, kdo se umí naladit, kdo ví, jak pozn. aut.) a má schopnost øídit komplexní procesy prostøednictvím komunikace a spolupráce s jinými elektrony systému, který se má utváøet.«fyzik Fred Alan Wolfe tvrdí, že zatímco elektron, èástice hmotná, se bojí smrti (anihilace) v okamžiku setkání s podobným elektronem, foton je èirá láska, svobodná a volná. My, lidé stvoøení z hmoty, se také bojíme smrti, ale v okamžiku»pøechodu«do svìta»osvícení«a lásky budeme opìt svobodní. Ještì jinak, francouzský psychoanalytik Pierre Solió se zeptal takto:»cožpak vìøíte, že by fyzikové byli schopni odhalit zákony atomu, kdyby sami z atomù nebyli?«stejným zpùsobem bychom se my mohli otázat: Copak je možno vìøit, že by lidé mohli dokázat tvùrèího èinorodého a milujícího ducha, kdyby sami z ducha nesestávali? Zkusme domyslet ohromné poškození celých generací stávajícím typem školní výchovy a vzdìlání. Vždy jsme dodnes vyuèováni metodami, které mají svùj pùvod v polovinì minulého století! Základní procesy ve vesmíru a mikrokosmu, v životì i v našem tìle jsou neustále vysvìtlovány pouze fyzikálnì a chemicky, tedy materiálnì. Znovu a znovu se pøitom naráží na dimenze duševní, znovu a znovu jsou ale potlaèovány a popírány. Max Planck napsal:»hmota jako taková neexistuje. To ta neviditelná, ale vším prostupující matérie ducha proniká a spojuje vše.«jak nahoøe, tak dole. Jak dole, tak uprostøed. Svìt je zvuk. Nada Brahma. Nejnovìjší kosmologická teorie superstrun pak vše staví pøímo do centra»hudebního«vidìní svìta. Podle Mièia Kaku, slavného amerického fyzika japonského pùvodu, sjednocuje teorie superstrun relativitu s kvantovou teorií. Když ony malinkaté superstruny vibrují, vytváøejí tóny a my vìøíme, že to jsou èástice atomù. Melodie tìchto tónù vytváøejí to, èemu øíkáme hmota, a když se melodie propojí do symfonie, øíkáme tomu vesmír. Harmonie strun pak vytváøí zákony fyziky.

15 28 29 Oko vede èlovìka do svìta, ucho vede svìt do èlovìka. Jistì není náhoda, že jsme v dìtství rádi pøikládali uši k telegrafním sloupùm èi ke kovu slavné zvuèící fontány na zahradì Letohrádku královny Anny. Za ètvrté, jak tvrdil dr. Tomatis, ucho dobíjí mozek elektrickou energií. Mozek totiž spotøebovává pro èinnost svých 150 miliard neuronù neustále asi 20 W elektrické energie. Kde ji vzít? Vláskové buòky v našich uších mìní energii akustickou na energii elektrickou. Do ucha míøí akustická energie, tedy vibrace, ale po zpracování míøí po sluchovém nervu do sluchových center èistá elektrická energie v podobì elektrických vzruchù. Podle Tomatise uši dodávají mozku až 70 % potøebné elektøiny. Proto nemáme na uších víèka. Proto je hluchota horším postižením než slepota. Mimochodem, ve svìtì už zaèínají fungovat sasery (nìco jako lasery, jen místo prvního slova ve zkratce, light = svìtlo, je v názvu slovo sound = zvuk), tedy mìnièe akustické energie, napø. hluku velkomìsta, na elektøinu. Už zaèínáte chápat, proè je zvláštì dnes a zvláštì»jiná«hudba tak dùležitá? Všichni ze školních let víme, že tzv. vážné hudby si musíme velmi vážit a že Beethoven a Wagner, nebo alespoò Smetana a Dvoøák, byli hudební géniové. Hudbu uznáváme ale jen pasivnì, jen svým rozumem. Jak si ale rozum, bez hlubinné zkušenosti s pùsobením zvuku na všechny složky lidské bytosti, poradí s tvrzením starých Tibe anù: Poznej tajemství zvuku a poznáš tajemství vesmíru? Indové zase odedávna tvrdí: Nada Brahma zvuk je Bùh. Nebo, chcete-li, Bùh je zvuk. Žijeme ve spoleènosti, která je vizuálnì dominantní. Až 90 % informací získáváme pomocí zraku. I o cizích krajích se dozvídáme spíše z novin a televize, náš svìt ovládly uèebnice a manuály. Ukazuje se, že je to však na škodu, že sluch je nejménì tak dùležitý jako zrak. Zvuk je energie a jako takový je ekvivalentní dvanácti až šestnácti oktávám našeho vnímání. Naše oèi pøitom rozeznávají ani ne jednu oktávu. Schopnost poslouchat, v našem pøípadì spíše»naslouchat«, se stává zcela novým léèebným odvìtvím a už v nedalekém budoucnu by mohla být dokonce daleko dùležitìjší než schopnost vidìt. S vláskovými buòkami v uchu ale souvisí nìco, co je z hlediska terapie a duchovnosti daleko dùležitìjší! Co když jsme i v oblasti sluchu obìtí jakéhosi cenzora, tedy zpùsobu, jakým mozek registruje a potom tøídí a vybírá ty informace, které si uvìdomíme? Indové odedávna vìdí, že svìt je mája, iluze. To, co vnímáme svý- mi smysly, není svìt, ale jeho projekce v mozku už zpracovaná a utøídìná. Je to logické, mozek vnímá neuvìøitelná kvanta stimulù a my prostì fyziologicky nejsme schopni takovou záplavu informací zpracovat. Stejnì jako ostatní tvory, i èlovìka musela evoluce pøipravit na nebezpeèný život v savanì. Na lovu byly samozøejmì dùležitìjší zrak, sluch a èich, zatímco chu byla vypnuta, a produkci adrenalinu (energetického mobilizátoru) èi endorfinu (pøirozeného opiátu, zdroje pocitù štìstí a pohody) mozek spouští, teprve když rozhodne, je-li to zvíøe malé (a tedy k ulovení) nebo velké (a je tøeba utíkat). Hudba není jen vìcí profesionálù a nìèím, co bychom museli léta studovat. Zkuste si jen tak zabubnovat a nechte své dìti»hrát si«. Nenu te jim pøíliš brzy noty a disciplínu. Ta je samozøejmì pøirozenou souèástí celoživotní výuky, jak by mohl vyprávìt tøeba indický mistr hry na rudra vínu, ale není samoúèelná. Ve spojení s duchovností a neuvìøitelnì hlubokým vztahem mezi uèitelem a žákem posouvá hranice lidských možností vyjádøení zvukem a hudbou do námi, Evropany, netušených hloubek a nuancí.

16 30 31 Pýcha na technologický a vìdecký pokrok dostala v posledních letech øadu trhlin. Japonští nadšenci celonoèních bubnových seancí pod širým nebem se museli pokornì zaèít uèit od starých dìdeèkù, jak správnì bubnovat, a díky rytmùm a obrovské síle velkých bubnù o-taiko objevili, že rytmus a hudba neobyèejnì pùsobí. Na fotografii na protìjší stranì dole jsou Anglièan Philip Hardy a moje první uèitelka alikvotního zpìvu, Jill Purceová, tìsnì pøed prvním koncertem na tibetské mísy, který jsem kdy slyšel a vidìl. Jak to bylo dál, vidíte na horním obrázku. Jak to souvisí se zvukem a sluchem? Zvuk, tedy chvìním pevných tìles rozvlnìné èástice vzduchu a vodních par, podráždí bubínek, který vjem zesílí a rozezní vláskové buòky ale dál, do sluchových center v mozku jdou už jen døíve zmínìné elektrické impulzy. V centrech samotných je teprve rozhodnuto, jestli se nám zvuk èi hudba líbí nebo nelíbí, jestli je nám zvuk pøíjemný nebo protivný. Vzpomeòte si na zvuk vidlièky škrabající po dnì hrnce spolehlivì v nás vyvolá nepøíjemný pocit, mrazení v zádech a husí kùži. Jenže jaké fyziologické reakce našeho tìla odpovídají výjimeènì extatickému zážitku pøi poslechu nìjaké nádherné hudby v koncertním sále? Opìt mrazení v zádech a husí kùži! Onen rodinou, spoleèností, výchovou a školou mozku vtisknutý program za nás v jednom pøípadì rozhodl, že jde o zvuk nepøíjemný, v pøípadì druhém pak, že je to nanejvýš pøíjemné. Zpìt k vláskovým buòkám. Pythagoras hovoøil a psal o»hudbì sfér«, a právì tak tibetští a jiní šamani mluví o tom, že každý zvuk je hudba. Mìli a mají pravdu. Mìøeno zmínìnými mikroelektrodami v uchu samotném, tedy na vláskových buòkách, zní každý zvuk, tøeba hømot a rachot, jako po harmonických intervalech rozložený dokonalý akord frekvencí v týchž pøirozených, a jak dnes víme také léèivých a harmonizujících postupech, které slyšíme v hlase Davida Hykese, tuvanských šamanù, tibetských mnichù, ale taky v tibetských mísách, didžeridu, šengu nebo v rùznou rychlostí otáèené obyèejné instalaèní hadici, tzv. husím krku. Jinými slovy, každý zvuk nám zní v uchu samotném jako»hudba sfér«, ale náš mozek jej pak pøevede do té podoby, kterou máme ve svém»slovníku«a pak to nezní jako hudba, ale jako rachot, šum, tlesknutí, hømot èi øev. Dalším alarmujícím objevem souèasné vìdy je také zjištìní, že souèasní lidé používají jen spodní tøetinu vláskových bunìk! Domyšleno do dùsledkù se èlovìk evoluènì vyvinul ze zpívající opice (to už je prokázáno) a naši prapøedkové daleko více zpívali než mluvili. Celý svìt zní. Žijeme v moøi vibrací. Vesmír i atomy, tìlo èlovìka i jeho myšlenky, to všechno je hudba. Celý vesmír šumí, tiká, pulzuje, syèí, pøede, duní, bubnuje, praská. Pulsary, noisary, quasary, neutronové hvìzdy. Pùvodnì øecké slovo»kosmos«znamenalo»ozdoba«. I Slunce»zní«. Obrovské plochy sluneèního povrchu se jednou za nìkolik minut rozduní jako gigantický gong. Nikdo z nás to neslyší, všichni jsme tím ale ovlivnìni. Byly také objeveny gigantické mezigalaktické rezonance, jako by nìkdo obèas drnknul na strunu energie napnutou mezi jednotlivými galaxiemi. Øíkali jsme si, že už Pythagoras hovoøil o harmonii sfér a Johannes Kepler sepsal o 23 století pozdìji své dílo Harmonia mundi. Zaèínáme tušit, že to nemyslel jen metaforicky. Kepler v úžasu zjistil, jak pøesné jsou harmonické zákony drah planet naší sluneèní soustavy. Podle Keplera ponechal Bùh stranou nabízející se jednoduché obìžné dráhy a jako geniální hudebník zvolil dráhy nápadnì komplikované, aby tak stvoøil o to hezèí zvuky a harmonie. Ve skuteènosti je nápadné nejen to, že se planety pohybují po svých drahách, ale že si z nekoneèného množství možností»vybraly«právì ty dráhy, které kmitají a znìjí v jednoduchých proporcích svrchní øady tónù naší»pozemské«hudby. Kepler napsal:»dej nebesùm vzduch a zazní opravdová hudba.«nejen samotné dráhy planet, ale i pomìry uvnitø obìžných drah dodržují zákony harmonie. Francis Warrain vypoèítal, že ze sedmdesáti osmi tónù, které jsou vytváøeny vzájemnými proporcemi planet, patøí sedmdesát ètyøi ke stupnici D dur. Wille Ruff a John Rodgers, profesoøi na univerzitì v americkém Yalle, pøevedli dráhy šesti planet naší soustavy pøesnì podle Keplera do øeèi tónù a zvukù. Pomocí speciálního poèítaèového programu a syntezátoru»vypoèítali«a zahráli hudbu sfér; Kepler by mìl radost. Saturnu pøiøadili tón kontra G, který je nejblíže spodnímu konci obvyklé klávesnice klavíru, a od nìj definovali tóny dalších planet. Na nahrávce, která takto vznikla, zní»molovì ladìný duet«venuše a Zemì Venuše tanèí kolem tøíèárkovaného E, zatímco Zemì, o sextu níž, dovádí mezi G a Gis. Také další planety pøekvapivì odpovídají tradièním pøedstavám spojeným s rùznými nebeskými tìlesy. Merkur, kterému je z prvkù pøisuzována rtu, má na této nahrávce vskutku rtu ovitý, rychlý, cvrèivý zvuk. Mars se pohybuje agresivnì, bezohlednì, po nìkolika notách nahoru a dolù. Jupiter má majestátní, varhanovitý zvuk, Saturn hrozivì duní. Tøi další planety, Uran, Neptun a Pluto, byly objeveny až po

17 32 33 Keplerovì smrti, ale jak se dalo èekat, jejich obìžné dráhy také bez jakýchkoli rozporù zapadají do Keplerových pøedstav o harmonii obìžných drah. Ruff a Rodgers pøiøadili tìmto planetám úlohu rytmické skupiny, ve které napø. Pluto pøedstavuje basový buben. Joachim Berendt, pùvodnì jazzový kritik, se v posledních letech intenzivnì zabýval studiem vlivu rùzných frekvencí na èlovìka, jeho tìlo a»duši«. Vydal na toto téma již dvì knihy (Nada Brahma, Tøetí ucho), ale také nìco praktického, k poslouchání a meditaci. Tøi dvojalba tzv.»urtone«, pratónù, základních frekvencí, obsahují zvuky všech planet naší sluneèní soustavy v rùzných kombinacích spolu s hrou na tzv.»monochord«, nástroj, na kterém hrál a experimentoval už Pythagoras. Navíc jsou základní frekvence smíchány, napø. v jedné nahrávce zní frekvence Merkuru (141 Hz) spolu s frekvencí Saturnu (148 Hz). Rozdíl mezi obìma frekvencemi, tedy 7 Hz, zpùsobuje pøi poslechu právì o tuto frekvenci zvýšenou aktivitu jedné hemisféry našeho mozku. Mozek tedy vyrábí sám sobì velmi pøíjemný a s produkcí endorfinù spojený rytmus 7 Hz, který v jiných pøípadech oznaèujeme za mozkové vlny alfa. Jinými slovy, zkoumání mozku umožnilo zjistit, že zážitek z poslechu hudby vyvolá v hemisférách situaci podobnou drogovému stavu. Jak øíkají Indové: Nada Brahma. Bùh je zvuk. Zvuk je Bùh. Svìt je zvuk. Slyšet je být. Skuteèný zájem o studium zvuku, v tomto pøípadì o jiné než»popové«nahrávky, vzbudila v 80. letech v USA i v západní Evropì nahrávka bulharských amatérských zpìvaèek. Jejich»mystické hlasy«byly prostì hlasy pøirozenými. Liberecký sbormistr Jan Stanìk (vpravo) vede v Praze Alikvotní sbor, jehož èlenové se nauèili zpívat»šamansky«. I vy se mùžete pøidat (www.e-stranka.cz/alikvot). O našem souèasném zbyteèném podcenìní role uší a slyšení svìdèí i výsledky dvou na sobì nezávislých psychologických testù. Pøed více jak dvaceti lety pokusným osobám nasadili a pøipevnili všelijak pokøivené brýle (jinak vypouklé èoèky), takže se tøi dny všelijak motaly, nebyly schopny uchopit kliku u dveøí, zvracely z toho, jak se jim toèila hlava apod. Po tøech dnech se mozek pøizpùsobil a i s pokøivenými brýlemi na oèích fungovaly pokusné osoby normálnì. Test skonèil, brýle byly odstranìny, a vida pokusné osoby se ještì tøi dny motaly, netrefily rukou kliku Pøed nedávnem, v jiném pokusu na jiném konci svìta, pokusným osobám všelijak pokøivili ušní boltce a mìøili, jaké jsou jejich reakce na rùzné sluchové testy. Zpoèátku to nebylo valné, lidé se nedokázali orientovat, ale bìhem tøí dnù se pøizpùsobili natolik, že jim pokøivené boltce nevadily mozek se pøizpùsobil. Pokus skonèil, boltce byly narovnány a k pøekvapení psychologù, kteøí èekali, že»rekonvalescence«, tedy návrat k normálu, bude trvat opìt ony tøi dny, se pokusné osoby okamžitì vrátily k pùvodnímu stavu slyšení. Na rozdíl od zraku je sluch nastaven jednou provždy a mùže být jen obohacen, ne pokøiven a zmanipulován jako zrak. TAJEMSTVÍ ZVUKU Vypadá to, že i v oblasti sluchu je vše jinak, a co se týká toho, jak slyšíme, že i v ní prožíváme jakousi sametovou revoluci. Zjistilo se totiž, že i hluší lidé vnímají zvuky. Helena Kellerová byla pravdìpodobnì nejlepší posluchaèkou tohoto století, i když byla hluchá. Víme, že zpùsob, jakým každý z nás vnímá vibrace, je naprosto unikátní. Zjistili jsme, že naše levé a pravé ucho jsou dvìma naprosto odlišnými entitami, právì tak jako naše levá nebo pravá ruka. Aèkoli vypadají stejnì, jedno z nich má vìtší kapacitu a umí toho víc než to druhé. Žádné dvì uši na celé planetì neslyší zvuk pøesnì stejnì. Slyšíme i kùží, kostmi, slyšíme i tím, jak se nás dotýká vzduch a možná i docela jinak. Donedávna jsme mìøili zvuk a hudbu podle toho, co jsme zahráli, vydali nebo odvysílali, co jsme øekli nebo zazpívali. Stejnou hodnotu ale má i to, jak každý èlovìk zvuk vnímá, pøijímá. Více než vzduchem vnímají nìkteøí z nás zvuk spíše kostmi. Tito lidé jsou èasto tak obtìžováni hlasy nebo pocity, že se jim svìt, ve kterém žijí, zdá velmi cizí. Jakákoli komunikace je pro nì velmi bolestivá. Sluchová citlivost autistických dìtí je èasto tak vysoká, že nesnesou prakticky žádný okolní zvuk. Dokud se tedy nepodíváme na léèení hudbou a zvukem z pozice posluchaèe, nebo jak tvrdí napøíklad John Campbell a dr. Tomatis z pozice ucha, nedokážeme ani porozumìt energii, kterou zvuk obsahuje. Vysvìtleme si struènì nìkteré základní pojmy svìta vln a vibrací. ZVUK JAKO FREKVENCE Zvuk mùžeme chápat jako nìco rytmického. Podle slovníkové definice jde o mechanické kmitání a vlnìní pružného prostøedí ve frekvenèním pásmu lidského slyšení. Má formu vln, které mìøíme v cyklech za vteøinu (hertzích, znaèka Hz). Každý vlnový cyklus v pøírodì mùžeme rozeznat jako zvukový pulz. Každá jednotlivá frekvence, kterou mìøíme, mùže být považována za rytmickou a poèet cyklù za vteøinu pak z oné frekvence dìlá rytmus. Nízké noty pulzují mnohem pomaleji Každý zvuk je hudba. Každá hudba je mantra. Mantra je základ všeho zvuku. Tajemství tibetských mís lze objevovat i tím, že si èlovìk hraje a experimentuje. Smyèec dokáže vyloudit z mísy neuvìøitelnì jiné a léèivìjší tóny.

18 34 35 Tibetská mísa dokáže nadšenci, který se nebojí zkoumat, že zvuk lze hmatat a vidìt, a už v klidné (viz str. 78) nebo bouølivé verzi. Nìkterým mísám se proto øíká»fontánové«. Mozkové vlny (shora: beta, alfa, théta a delta) sice velmi zjednodušenì, ale pøesto pomáhají pochopit, co se dìje v urèité velmi malé èásti mozku a také, proè zvuk na èlovìka pùsobí tak silnì. než vysoké. Nejnižší nota, která se dá zahrát na pianu, vibruje frekvencí 27,5 Hz. Nejvyšší má 4186,5 Hz. Frekvence nižší než 20 Hz neslyšíme, ale cítíme je. Tyto extrémnì nízké frekvence však také mùžeme nìkdy poèítat a zvuky o frekvenci od 0,1 do 8 Hz vnímáme jako rytmus. Zvuk se šíøí ve vzduchu rychlostí asi 350 m/s, ve vodì je to témìø 1500 m/s, ve døevì 5000 m/s a v železe 5800 m/s. REZONANCE Rezonance je zvláštní vlastnost zvuku spojená s rytmem. Silné rytmické vibrace jednoho objektu vyvolávají slabší rytmické vibrace stejné frekvence u jiných objektù. Nebo jinak, soustavy se stejnou frekvencí, jakou mají na nì narážející zvukové vlny, jimi mohou být samy rozkmitány. Proto mají nástroje døevìné rezonanèní desky akustický výkon lze zesílit rezonátory. Tento jev má co do èinìní se snahou pøírody ušetøit energii. Zdá se, že pøíroda našla ekonomiètìjší zpùsoby, jak udržovat periodické události. Krásný pøíklad rezonance je uveden v knize I. Bentova. Jestliže umístíte do místnosti nìkolikery kyvadlové hodiny a necháte kyvadla rùznì kývat, po nìjaké dobì se všechna kyvadla rezonanènì shodnou a budou se kývat ve stejném rytmu. Tento jev byl objeven v roce 1665 Holanïanem Christianem Huygensem. Takové zrytmizování je jedním z aspektù rezonance. Ta mùže být definována jako frekvence, ve které zaène objekt pøirozenì nejsnáze vibrovat. Jeden objekt rozvibruje druhý, pokud sdílejí stejnou rezonanèní frekvenci. Jestliže tedy rozezníte ladièku, která kmitá napøíklad na frekvenci 100 Hz, a nìkde poblíž bude ladièka stejné frekvence, ta se rezonanènì sama rozezní, i když do ní nikdo neudeøil. Možná jste nìkdy vidìli, jak zpìvák nebo zpìvaèka dokáže svým hlasem roztøíštit sklenici. To je pøíklad rezonance. Stejnì to funguje, máte-li dvì stejnì naladìné kytarové struny. Rezonance je kooperativní jev mezi dvìma objekty, které sdílejí stejnou frekvenci. Zvuková vazba, jakési vyladìní (entrainment), je na rozdíl od pasivní rezonance jevem aktivním a její pomocí lze aktivnì zmìnit vibraci objektu (frekvenci nebo rytmus). Oscilátory televizních a rozhlasových pøístrojù se také vzájemnì»zavazbí«. Když ladíte na stupnici svého radiopøijímaèe a jsou-li stanice velmi blízko sebe, nìkdy mezi nimi vznikne akustická vazba, jako by chtìly pulzovat spolu. Stejnì jako televizní nebo rozhlasové pøijímaèe, i živé organismy vibrují, pulzují, mají rytmus a právì tyto životní rytmy dovolují vzniknout rezonanci v živých organismech. Svìtlušky také blikají ve spoleèných rytmech a stejným zpùsobem nalezne sameèek samièku. Studentky na jedné chodbì koleje po nìjaké dobì menstruují ve stejné dobì. Èásti srdeèního svalu se najednou rytmicky spojí a v dokonalém rytmu se synchronizovanì stahují. K podobnému jevu ale dochází, i když si dva lidé jen tak povídají. Jejich mozkové vlny oscilují rùznì, ale když je konverzace baví, rytmy mozkových vln zaènou být synchronní. Podobnì se spolu rytmicky sladí i profesor a jeho žák nebo terapeut a klient. Kovové nástroje (a struny) jsou pøirozeným a velmi intenzivním zdrojem alikvotních tónù a nemusí to být pøímo zvon, gong, kytara nebo piano. Nìkdy staèí naøezat si kvalitní tyèovinu (napø. z trianglù) v pomìrech, které znali už staøí Èíòané. I uvnitø našeho tìla probíhá spousta do sebe uzavøených rytmù. Náš tep, dech a mozkové vlny jsou také tak spojeny. Zpomalte dýchání a zpomalíte i srdeèní tep a prùbìh mozkových vln. To je jeden z principù biologické zpìtné vazby. Bylo zjištìno, že frekvence pulzu, dýchání a krevního obìhu, stejnì jako jejich kombinované aktivity, fungují harmonicky, tedy že jejich rytmy jsou koordinovány v rámci pomìru celých èísel dvì ku jedné, tøi ku dvìma. Tedy v hudebních pomìrech. Rezonance je kooperativní jev mezi dvìma objekty, které sdílejí stejnou frekvenci.

19 36 37 Geert Verbeke, belgický nadšenec a sbìratel mís, gongù a informací o nich, se svou oblíbenou mísou v utažském kaòonu. (http:// users.skynet.be/ geert.verbeke. bowls) Foto Jenny Ovaere. O exotických nástrojích (zde balijský gamelan v Muzeu asijských kultur v Libìchovì) a ještì exotiètìjších ladìních se nedozvíte témìø nic tím, že si o nich budete jen èíst. Musíte to vyzkoušet. INTERFERENCE je ve svìtì vln a vibrací typickým jevem a v èeštinì znamená skládání vlnìní. Svìt není vytvoøen podle pravítka a pro mnohé teoreticky zamìøené intelektuály je pøekvapením, že èistý tón èi jedna jediná osamocená vlna se v pøírodì nikdy nevyskytují. Máme-li dvì stejné vlny, zesílí se a amplituda výsledné vlny je souètem obou. Skládají-li se vlny s nepatrným posunem (každá je o trošièku jiná), vznikají docela jiné, velmi složité vlny. Ve svìtì akustiky a hudby tedy jedna plus jedna nejsou dvì, ale vždy nìco docela jiného. MOZKOVÉ VLNY Naše mozkové vlny pulzují a oscilují v urèitých frekvencích, které se dají mìøit v cyklech za vteøinu, podobnì jako vlny zvukové. Rozeznáváme ètyøi základní druhy mozkových vln: Vlny beta v rozmezí od 14 do 20 Hz. Mozek je produkuje pøi našem bìžném bdìlém stavu vìdomí. Beta vlny jsou pøítomny, když se soustøeïujeme na denní aktivity vnìjšího svìta. Vlny alfa od 8 do 13 Hz. Vyskytují se pøi polosnìní a ve stavu meditace. Když máme oèi zavøené, jejich prùbìh je silnìjší. Vlny theta od 4 do 7 Hz. Vyskytují se pøi vysoce tvùrèí èinnosti, ve stavech šamanského vìdomí, v hluboké meditaci a ve spánku. Vlny delta od 0,5 do 3 Hz. Ve stavu hlubokého spánku a pøi bezvìdomí. Nìkteré nejnovìjší výzkumy dokazují, že se vyskytují i v hluboké meditaci. Jinými slovy, jsme jedineènou symfonií o milionech frekvencí. Jediné, co zatím velmi hrubì dokážeme zjistit a zmìøit, jsou mozkové vlny. To nám a našim tìlùm a mozkùm ale nebrání v tom, abychom nezpívali. Kdo má uši, uslyší Zopakujme si: kdybychom se dokázali nauèit zvládat individuální vzory frekvencí našeho tìla a naší mysli, zvládli bychom i veškeré tìlesné a emoèní problémy. A postupnì to zvládáme. Dnes se v terapii zvukem jako nejvýhodnìjší užívá frekvence 7,83 Hz. Nìkteøí výzkumníci hovoøí o»geomagnetickém fázovacím poli«(geo-magnetic field entrainment), zatímco jiní ji nazvali»zemský hertz«(earth hertz). V této souvislosti je tøeba uvést, že bylo zmìøeno elektromagnetické pole kolem planety Zemì. Tato frekvence, která se nazývá Schumannovou, je jaká náhoda! také frekvencí mozkových vln alfa. I. Bentov spekuluje, že meditující osoba se dosažením této frekvence fázovì propojí s frekvencí planety a rezonuje s ní. Jiní usuzují, že frekvence 7,83 Hz je základní frekvencí lidského tìla. Dr. Robert Beck uvažuje o tom, že tato frekvence je snad»kosmickým pøenašeèem informací«a mùže být tím, na co jsou naladìni léèitelé, proutkaøi èi jasnovidci. Posloucháním nahrávek s touto frekvencí mùže èlovìk rezonovat s frekvencí zemské aury. DeStrulle i Tollaksen v souvislosti s touto frekvencí uvádìjí výrazné terapeutické zkušenosti. Peruánské píš aly zvukovì navozují zmìnìné stavy vìdomí. Téhož dnes dosahuje napø. dr. Robert Monroe, který s úspìchem používá svých nahrávek pøi léèení psychických poruch, emoèních potíží, Downova syndromu, pøi snižování stresu a prahu bolestivosti, pøi relaxaci, ale také pro zkvalitnìní procesu uèení. Bìhem svých výzkumù dr. Monroe totiž zjistil, že urèité zvukové frekvence vyvolávají odpovídající reakci mozkových vln. Tento jev nazval frequency following response (FFR) a objev si nechal v roce 1975 patentovat. Jestliže totiž použijeme dva nezávislé zvukové zdroje, napø. ladièku, která má 100 Hz, a druhou, která má 107 Hz, dohromady produkují tón, který pulzuje. Rychlost pulzace závisí na rozdílu mezi jednotlivými frekvencemi. V našem pøípadì vytvoøíme pulzaci 7 Hz. Jestliže jsou tyto frekvence aplikovány nezávisle, napø. každá do jednoho ucha posluchaèe, vytvoøíme tzv. binaurální tempovou frekvenci. Nejedná se o slyšitelný zvuk, jde jen o frekvenèní rozdíl mezi dvìma konkrétními zvuky. Tento výsledný zvuk je vnímán pøímo samotným mozkem a pøímo vytváøen simultánnì pracujícími mozkovými hemisférami. Jinými slovy, Monroe tak našel zpùsob, jak zvukovì synchronizovat práci levé a pravé mozkové hemisféry a jak aktivnì ovlivnit mozkové vlny. Robert Monroe se pak soustøedil nejen na tuto frekvenci, ale na svých nahrávkách používal spíše frekvenci odpovídající mozkovým vlnám theta a delta. Jiní terapeuti se pokusili do své hudby zavést další rùzné frekvence (viz Smart Music, str. 169). Takto upravená hudba se používá stále èastìji i ve formì subliminálních nahrávek. Skuteèný efekt mají ale jen nahrávky, jež nepøekroèí tempo 60 úderù za minutu. V rychlejší hudbì je efekt minimální.

20 38 39 Francouzští uèitelé Patrick Thomas a Nizoucha poøádají kurzy afrického bubnování a tance jednou za rok i u nás. Etnomuzikologové donedávna své exponáty vystavovali a zkoumali jen teoreticky. Sám jsem zažil»odborníka«, který tvrdil, že šamanské bubínky byly jen mýtus a že jsou tak primitivní, že se na nì nedá hrát. Nenapadlo ho kùži bubínku prostì napnout nad ohnìm (jak to dìlávají šamani všech dob a kultur) nebo fénem, jak to dìlají bubeníci dnes. Vztah mezi rytmem a mozkovými vlnami je využíván v nahrávkách (napø. Sny delfína Jonathana Goldmana), které se používají pro vytvoøení optimálního prostøedí pro meditaci a porod. Obsahují zvuky moøe, tep lidského srdce, zvuky delfínù a sbor, který zpívá jeden nepøetržitý zvuk. Nìkdy sbor zpívá i sanskrtskou mantru Óm a každý kanál sluchátek je uspoøádán tak, aby poslech rezonanènì navodil Schumannovu frekvenci 7,83 Hz. I nìkteré zvuky delfínù jsou upraveny, aby vytváøely tutéž frekvenci. Ukázalo se, že delfíni sami jsou touto frekvencí velmi pøitahováni. Robert Monroe s úspìchem využívá svých nahrávek pøi léèení rùzných psychických poruch, retardace, emoèních potíží, Downova syndromu, snižování stresu, snižování prahu bolestivosti a relaxaci, ale také napø. pøi zkvalitnìní procesu uèení prokázalo se, že studenti, kteøí pøi uèení poslouchali jeho nahrávky, dosahovali lepších výsledkù. Ronald DeStrulle zaèal s velkým úspìchem používat frekvenci 1,45 Hz (nazval ji tri-thalamic entrainment format) k ovlivnìní štítné žlázy a hypothalamu a k léèení dyslexie a Alzheimerovy choroby. Ukazuje se, že kombinace této hudby, ve spojení napø. s technologiemi dr. Tomatise, je Být ošetøen dvacetiminutovou sprchou dosud tøeba nikdy neslyšených tónù z tibetských mís je pro rostoucí poèet tìch, kteøí si to v rámci stále èetnìjších kurzù a letních semináøù vyzkoušeli, neuvìøitelným, neèekaným a o to hlubinnìjším tìlesným i psychickým zážitkem. Vøele doporuèuji. velmi efektivní terapií, a to je jen zaèátek. Co vše ještì budeme muset zjistit, abychom uvìøili tomu, co cítí naše tìla a co tvrdili a tvrdí nejen hudebníci, ale i moudøí všech vìkù, od Pythagora až po Zukava, Böhma, Bentova a Sheldraka?

21 3 ZÁZRAK LIDSKÉHO HLASU Právì na»kauze«lidského hlasu lze dokázat, jak ignorantsky se chováme k darùm pøírody. Nevíme, co máme. Jinými slovy, každý z nás má ve svém krku zaøízení, které je jak nástrojem komunikace, tak vizitkou každého z nás, ale také návodem k dokonalému odblokování emoèních zamoøení našeho tìla a mysli, a navíc propojením svìta hmoty, tìla, se svìtem vibrací a frekvencí, svìtem»duše«. Hlasivky, protože ty mám na mysli, jsou jedním z nejdokonalejších svalù lidského tìla. Dokáží kmitat podélnì, napøíè, po èástech, nìkolikrát, ale i víc jak tisíckrát za minutu. Co je ale pro nás právì dnes nejdùležitìjší, uvolnìním hlasivek lze uvolnit emoèní bloky. Naslouchej, mùj synu, hlasu svého Boha a otevøi dokoøán uši svého srdce.

22 42 43 Pøímý vliv emoèního stavu na hlasivky (jsme-li v pohodì,»zníme«jasnì jako zvon, jsme-li smutní, zníme pøidušenì, bázlivì, neznìle) lze využít: tzv. fyzvokalíza pomáhá vrcholovým sportovcùm podat lepší výkon, protože se ukázalo, že uvolnìní svalù v oblasti hrtanu mùže být limitujícím nebo povzbuzujícím faktorem. Prakticky øeèeno, cestou v autobuse nebo v autì si zpívejte, nebudete z jízdy unaveni. Vrcholoví atleti (sprinteøi, výškaøi) napøíklad zjistili, že když dokáží pøed výkonem uvolnit nejen celé tìlo, ale i hlasivky, jejich výkon je lepší v pøípadì sprintera na 100 m o tøi desetiny vteøiny. Zkuste tøeba položit levou ruku na žaludek, pravou na dolní èást zad a zazpívejte hlasité a co nejdelší»óóó«. Pak narovnejte páteø a zopakujte to. Zjistíte, že to je, jako byste napnuli strunu na kytaøe zníte lépe. Vibrace kolem žaludku jsou velmi dùležitým vibraèním ukazatelem (viz pøedoucí koèka). Zkuste si pøi jízdì autem nebo autobusem dole v žaludku mruèet Dnes už všichni víme, že nìkteré východní kultury bìžnì používají zpìv, pøesnìji posvátný zpìv, jako metodu vedoucí k duchovnosti. Indové zpívají kírtany, bhadžany a pøedevším mantry a dhrúpady, súfisté mají svùj qawwal, Japonci, Barmánci, Thajci a další zpívají sútry a jiné posvátné zpìvy. Ale nemusíme až tak daleko: ukázalo se, že i zpìvy bulharských žen a pravoslavných mnichù nebo gregoriánský chorál mají v sobì duchovní, z našeho hlediska léèebný potenciál. Mimochodem, všichni už od dìtství velmi dobøe víme, že zvuk našich hlasivek léèí. Pøinejmenším zmíròuje bolest. Co udìláme, když se pøi zatloukání skobièky do zdi bouchneme kladívkem do prstu? Zakøièíme»aúúúúú!«Ono»aúúúúú«je pøece léèebné uvolnìní hlasivek. Co dìláme, když prožíváme nìjaký velmi hluboký žal? Pláèeme. Nahlas pláèeme. Kdysi i u nás existovaly plaèky ženy, které jste si mohli najmout, aby zmírnily váš žal pøi pohøbu nìkoho blízkého. Zkusme se z této perspektivy podívat na zmínìné»lidové«písnièky že si klouèek zpívá o tom, jak sekal souèek a usekl si paleèek, není nic divného, naopak, právì zpìvem, tedy uvolnìním hlasivek, takový klouèek odblokovává negativní emoci a za chvíli je mu lépe. V tomto smyslu je napøíklad blues amerického èernocha z poèátku 20. století takovým ponìkud delším»aúúúú«. Vzpomínáte na školní výlety na nìjaký ten hrad? Dìti si obvykle celou cestu zpívaly a na hrad pøijely plny energie, zatímco zachmuøený pedagogický dozor, který se celou cestu mraèil, byl energeticky a následnì i psychicky na dnì. Cesta hluènou kovovou (Faradayovou) klecí je vždy energeticky nároèná pokud si èlovìk nezpívá. Co se dìje, když èlovìk zpívá táhlou lidovou písnièku? Pøedevším zklidní a zpravidelní dech. Dále postupnì uvolòuje hlasivky a tedy i emoèní bloky. Vibrace zvuku masírují spodní, vývojovì nejstarší èásti mozku. Mysl nezpracovává bìžný chuchvalec na sebe navazujících a emoce víøících myšlenek slova jsou v naprosté vìtšinì velmi snadno zapamatovatelná, nemusíme na nì»myslet«. Vypínáme tedy bìžnì pøevládající logické, racionální myšlení relaxujeme. Také se vám tak»líbí«onen charakteristický, velmi mruèivý a hluboký zvuk hlasù zpívajících tibetských mnichù? Pokud jste mìli možnost setkat se s nìjakým takovým mnichem, možná vás stejnì jako mne zaujalo, že se neustále smìje. Má nepøetržitì dobrou náladu. Vše, i nezdary, nebo dokonce pády na rušné ulici s hoøèicí na rouchu bere jako náramnou legraci. Tvrdím, že to je právì díky tomu zvláštnímu druhu zpìvu. Tedy, uvolnìní hlasivek. Legenda praví, že tibetský lama Šerab Senge (žil v 15. století) se jednou probudil z podivného snu. Zdálo se mu, že slyší svùj hlas, ten ale byl neobyèejnì hluboký. Znìl spíše jako øev býka než hlas èlovìka. Byl ale neuvìøitelnì èistý, a dokonce v nìkolika rovinách. Lama si pak uvìdomil, že všechny ty božské zvuky vycházejí z jednoho zdroje, a tím zdrojem je on sám. Ve snu také dostal instrukce, jak se takovému zpìvu nauèit. A tak vznikl nový zpùsob používání hlasu k dosažení duchovnosti. Jak se co nejsnadnìji nauèit takto dokonale uvolnit hlasivky, a tedy celého èlovìka? Nejde to tím, že budete své hlasivky násilím»tlaèit«dolù. Když se chcete nauèit rychle bubnovat na indické bubínky tabla, ale i na africké džembe atd., musíte dlouho bubnovat pomalu, aby se vám uvolnily ruce Dnes si mùže každý poøídit nahrávky zpìvu tibetských mnichù nebo malých chlapcù, kteøí také dokáží uvolnit hlasivky tak, že jejich hlas zní neuvìøitelnì nízko. Každý se to mùže nauèit, jde jen o pøekonání iluzorní bariéry v mysli každého z nás. Spektrální záznam hlasu takového mnicha viditelnì naznaèuje, v èem tkví jeho kouzlo a úèinek. Zatímco obyèejný nebo»školený«hlas se v oblasti slyšitelných frekvencí (na grafech použitých v této knize vždy v úrovni okolo minus 50 až 60 db) projevuje jen ve své základní frekvenci a maximálnì v jednom alikvotu, na tomto grafu je vidìt, že hlas mnicha (tak jako zvuk mísy udeøené døevìnou palièkou) zní naprosto jednoznaènì nejen v základních frekvencích (mezi 100 a 200 Hz), ale také níže (mezi 60 a 80 Hz) a hlavnì výše (zde nejménì další ètyøi slyšitelné alikvoty).

23 44 45 Nenechte se zmást konzumními nahrávkami zneužívajícími gregoriánský chorál. Pøi tomto druhu zpìvu»fungují«spíše laici a nadšenci, jejich rovné, ve smyslu terapie nezkažené hlasy jsou úèinnìjší než školené,»zkažené«hlasy profesionálù. Hlasová meditace mùže mít pøitom nesèetnì forem a nemusí jít jen a jen o její pomalou a velmi uvolnìnou formu. Duch, procítìní a nasazení, jako napø. ve zpìvu legendárního zpìváka súfijského posvátného zpìvu stylu qawwal Nusrata A. F. Khana, sjednocuje tìlo, mysl a duši právì pomocí hlasu, dechu a soustøedìní velmi efektivnì a má na osobnost zpìváka, hudebníkù, ale i posluchaèù prokazatelnì velmi silné úèinky. a hlavnì mysl rychlost pak pøijde automaticky. Nejlepším a pøekvapivì nejefektivnìjším zpùsobem, jak se nauèit zpívat jako tibetští mniši, je prostì poslouchat nahrávky jejich zpìvu. Vaše hlasivky se pak postupnì rezonanènì uvolní samy; jako pøi zpìvu ve sboru. Právì tak existuje jeden jihoindický posvátný zpìv dhrúpad. Zpìváci, duchovní mistøi, zpívají své rágy tak, že zpoèátku jen celé dlouhé desítky minut velmi hlubokým hlasem v pomalých glissandech (pozvolném klesání èi stoupání výšky) pøezpívávají stále stejné tóny. Evropskému a nepouèenému posluchaèi to obvykle pøipadá velmi nudné. Netuší ovšem, že právì tento druh zpìvu velmi efektivnì zklidní zpìváka a posléze i jeho posluchaèe natolik, že je pak následný koncert jak pro zpìváka, tak pro posluchaèe unikátním kulturním, ale pøedevším léèebným a duchovním zážitkem. V tomto smyslu doporuèuji poslechnout si i nahrávky pùvodních obyvatel Tchaj-wanu nebo Pygmejù, ale i severoamerických Indiánù. GREGORIÁNSKÝ CHORÁL Co je to gregoriánský chorál? Jak a èím se liší od ostatních druhù hudby? Proè jsou nìkteré druhy zpìvu považovány za posvátné? Gregoriánský chorál je druhem oficiálního, v latinì zpívaného liturgického jednohlasého zpìvu ve volném rytmu. Jeho prameny jsou v Sýrii, Palestinì, Øecku a Øímì. Jak je dodnes rozpoznatelné, pùvodní bohatì zdobené melodie, èasto dokonce i s ètvrttóny, patrnì navazovaly na orientální a snad i staroøecké prvky. Následnì byly ale všechny tyto vzrušené a vzrušující (rozumìj mystické, tedy pohanské) prvky zakázány a papež Øehoø (Gregor) Veliký ( ) sebral a standardizoval starší melodie a písnì používané pøi mších. Tak jako sanskrt, i latina je jazykem umìlým, kdysi výhradnì sakrálním a liturgickým. Indové (a kabalisté a indiánští šamani aj.) tvrdí, že každý zvuk v pøípadì lidské øeèi každá hláska má odpovídající rezonanèní, a tedy i harmonizující nebo naopak excitující vlastnosti. Indiáni kmene Navaho vyprávìjí, že jejich šamani ještì nedávno vytváøeli v písku obrazce jen tím, že do písku mluvili. Pøi výslovnosti jednotlivých slov a slabik je tedy tøeba dbát na pøesnost a odpovídající pøedepsaný výraz pøednesu (zpìvu, recitace). Samohlásky jsou prý projevem èisté božské energie, protože se vyslovují bez dotyku jazyka (a ten, jak známo a jak lze bohužel slyšet zvláštì mezi souèasnou mladou generací, dokáže být nìkdy a u nìkterých lidí poøádnì špinavý), zubù a dásní pøi výslovnosti se tedy neušpiní. Souèasná vìda hovoøí o»informaèním šumu«. Kdybychom ji ušpinili, byla by to neúcta k prvotním božským projevùm. Indická posvátná slabika Óm se ve skuteènosti zpívá jako aum, zaèíná tedy jako oslavná»mantra«køes anù Alelujá samohláskou A. Písmeno A je Západní Evropu i USA zachvátila v polovinì 90. let vlna nebývalého zájmu o nahrávky gregoriánského chorálu v podání mnichù španìlského kláštera Santo Domingo ze Silos. Když spoleènost EMI vydala dvojalbum dvacet let starých nahrávek náboženských zpìvù hudebnì neškolených mnichù (Canto Gregoriano), nemohla pøedpokládat, co tím spustí. Bìhem jednoho roku se prodalo pøes šest milionù kopií prakticky na celém svìtì a v mnoha státech právì gregoriánský chorál v žebøíècích popularity pøedbìhl i ty nejvìtší místní hvìzdy. Ukázalo se, že právì tato hudba, na rozdíl od naprosté vìtšiny té obvyklé, pomáhá napø. architektùm èi žurnalistùm, ale i studentùm a všem, kteøí musí nárazovì pracovat dlouho do noci, neztratit invenci a energii. Posluchaèi si zvykli nechat hrát CD v pøehrávaèi poøád dokola, velmi tiše (ambientnì) celé dny èi noci. Ostatní vydavatelství se chtìla na vlnì zájmu o gregoriánský chorál pøiživit; vyrojila se celá øada podobných nahrávek (vèetnì CD Báry Basikové), ale mìøením se zjistilo, že»magicky fungují«právì jen nahrávky neškolených amatérských zpìvákù mnichù ze Silos. Chorál nazpívaný profesionály má sice obvyklé aspekty uklidòující hudby, ale postrádá ono kouzelné»dobíjení«posluchaèù energií navíc.

24 46 47 Možná se èást pùsobnosti liturgického zpìvu vytratila také tím, jak se zpívá. V anglikánských kostelech sedí vìøící i knìží proti sobì, a jejich zpìv se tak vzájemnì mísí a ovlivòuje. Zkuste si to a zjistíte neuvìøitelný rozdíl. i v sanskrtu prvním písmenem vùbec a pøedstavuje absolutno, poèátek všeho, nejvyšší formu energie. Když èlovìk zpívá»a«, jak jeho hlasivky (a jak lze logicky odvodit, pokud pøipustíme, že hlasové, myšlenkové a emoèní projevy èlovìka nelze oddìlit od jeho projevù tìlesných a hormonálních), a tedy fyzické»tìlo«, tak jeho»tìlo«energetické, duchovní je naplno otevøeno. Zní a rezonuje nejvíce právì v oblasti srdce. Když tedy kdysi v kostelech znìla, na rozdíl od svìtského života a bìžných jazykù, pøi liturgii, ale pøedevším pøi zpìvu jen a jen latina, její frekvence, zesílené a vyèištìné dokonalou akustikou katedrál èi kostelù, zcela jistì»rezonovaly«v jiných tkáních a buò- kách tìl zpìvákù a posluchaèù, zvláštì když mniši zpívali neuvìøitelnì dlouhé klouzavé Alelujá. Posvátný zpìv je navíc jakýmsi probuzením vìdomí. Z tohoto hlediska je vše, co je èinìno»posvátnì«, s koncentrací na jeden zevšeobecòující motiv, zároveò terapeutické, léèivé: zpìv gregoriánského chorálu mnichovi dodává energii, stimuluje mozek a vestibulární aparát, uvolòuje hlasivky, a tedy i emoèní stav, dechovým cvièením reguluje a harmonizuje srdeèní tep, krevní tlak atd. Samozøejmì tu hraje dùležitou roli i prostor, ve kterém se zpívá (a kostely jsou z tohoto hlediska ideálním sonickým prostøedím), ale i pravidelná doba. Zdi klášterù a kostelù èi mnišských cel jsou pak provibrovávány pozitivními Pøed lety jmenovali v jednom klášteøe ve Francii nového opata, mladého muže, který zmìnil dosavadní denní øád života mnichù. Benediktini do té doby až 6 hodin dennì zpívali, ale mladému opatovi se podaøilo pøesvìdèit ostatní, že zpìv nemá žádný konkrétní užitek a že by ten èas mohli vìnovat nìèemu dùležitìjšímu. Ve skuteènosti se mniši tímhle zpìvem»nabíjeli«, jenže si to neuvìdomovali, a jak šly dny, zaèali být bez zpìvu všichni unavenìjší. Když už to vypadalo témìø na epidemii únavy, sešli se na celoklášterní poradì a pøemýšleli, co dìlat. Pohledem na rozvrh dne zjistili, že na rozdíl od obyèejných lidí málo spí. A tak usínali døíve a vstávali pozdìji. Každý to ale známe, když spíme déle, než je zdrávo, jsme ještì unavenìjší. Pøesnì tohle se stalo i mnichùm byli ještì unavenìjší. Zvali rùzné lékaøe, výživáøe a jiné specialisty, ale nic nepomáhalo. Dr. Tomatis, ušní specialista, našel 70 z 90 mnichù kláštera bezmocnì ležet ve svých celách. Bìhem následujících mìsícù je všechny vyšetøil a pak naøídil obnovit pravidelné zpívání. Za pùl roku byli všichni zdraví, schopní celé dny tvrdì pracovat pøi nìkolika hodinách spánku. Dr. Tomatis je vyléèil zvukem. Víme, jaké zvuky èlovìku pomáhají, a máme již také technologii, jak lidi zvukem»nabít«. Možná si to vìtšina lidí neuvìdomuje, ale meditace èi modlitba je také velmi tìžká»práce«. Zkuste si nìkdy kleknout a pùl hodiny se modlit nebo meditovat a hned zjistíte, jaká spousta myšlenek vás zaène napadat a rušit vaše soustøedìní a jak mnoho energie budete potøebovat, abyste to všechno dokázali eliminovat. V pøípadì tìchto benediktinù je dr. Tomatis úspìšnì revitalizoval tím, že jim vrátil zvukové stimulace. frekvencemi zpìvu. Hudba a posvátný zpìv nebo poslech napø. gregoriánského chorálu nám pomáhá spojit všechny úrovnì, kterými oscilují naše životy. Mimochodem, prùmìrná délka života ve støedovìku byla díky válkám, chudobì a nemocem jen nìco pøes tøicet let. Ale jezuité a benediktini, tedy ti, kteøí v klášterech celé hodiny zpívali, se dožívali sedmdesáti let. Ve Francii nedávno zjistili, že ve druhé polovinì minulého století zaniklo nìkolik tisíc klášterù. Pøi bližším zkoumání (pod vlivem prací dr. Tomatise) se ukázalo, že kláštery, které byly zrušeny, byly pøesnì a jen ty, ve kterých se pøestalo zpívat. Zastavme se u dokonalé akustiky kostelù a katedrál, u toho, èemu øíkáme duchovnost a u vìtšinou dosud netušených souvislostí. I u nás v dobì»temna«lidé tvrdì pracovali, ale pak museli povinnì každou nedìli do kostela na mši. Tam vždy hrála»živá«hudba, již hudebníci složili a hráli vždy pro konkrétní pøíležitost, a nehráli ji ani z not, ani nehráli nìkolik set let staré skladby, a všichni pak spoleènì zpívali. VIBRATO Vibrato je dnes neodmyslitelnou a samozøejmou souèástí hudby (a houslisti bez vibrata snad ani nemohou žít). Vibrato v hlasech známých zpìvákù naznaèuje ale jinou souvislost. Pøi prvních mìøeních vibrata ve 20. a 30. letech 20. století namìøil dr. Harold Seashore tehdy nejslavnìjším pìvcùm vibrato vždy kolem 7 cyklù za vteøinu (napø. Caruso mìl 7,1 Hz). Domnívám se, že podobnost s frekvencí mozkových vln alfa není náhodná a že právì vibrato okolo 7 Hz je jedním z nezbytných pøedpokladù úspìšnosti zpìváka. Podobnì podvìdomý vliv byl zaznamenán i co se týèe støídavého elektrického proudu, který nás obklopuje skryt ve zdech našich bytù. Když zaèali do Evropy jezdit ameriètí jogíni a když zaèali zpívat indickou mantru Óm, zpívali vždy o trošku výš než jogíni evropští. Dlouho se nevìdìlo, èím to mùže být. Pak nìkoho napadlo, že se tak projevuje podvìdomì registrovaný, i když pro nás neslyšitelný»zvuk«elektøiny: zatímco v USA má støídavý proud 60 Hz, v Evropì je to 50 Hz. Každé dítì ve škole zpívalo celých prvních pìt let školní docházky hodinu dennì. Proto také byly Èechy»konzervatoøí Evropy«a platilo, že»co Èech, to muzikant«. Podle posledních statistik dnes 70 % èeských školních dìtí nedokáže intonaènì správnì za- Nové literátské bratrstvo Chorosh tak si øíká parta nadšencù, kteøí pod vedením Igora Angelova u nás znovu objevují a rehabilitují krásu a pùsobivost gregoriánského chorálu.

25 48 49 Hildegarda z Bingenu se»díky«svým nemocem protrpìla (øekl bych proskuèela) k duchovnímu poznání a hudba, a pøedevším sborový a individuální zpìv pak byly hlavní cestou její i øádových sester jejího kláštera. Hildegardiny ilustrace stavù, které zažila a vnímala, se ne náhodou podobají kymatickým obrazcùm (viz str. 78 a 120). Klouzavé zmìny alikvotních vrstev tónù z tibetské misky jsou pro mnohé pøekvapivým pozváním do svìta léèivých tónù. V rámci hledání takového druhu posvátného zpìvu, který by nezahrnoval slova, objevila Jill Purceová tibetský a mongolský harmonický zpìv, kdy zpìvák zpívá jeden tón a pomocí rezonujících dutin v ústech moduluje a zesiluje harmonické tóny ve vztahu k tónu, který zpívá. V rámci jednoho zvuku pak lze slyšet nìkolik dalších zvukù. Je to velmi zvláštní zkušenost, zážitek mnohosti v jednotì. Pøipomíná to egyptskou matematiku, ve které dìlíme, místo abychom sèítali nebo násobili. Všechno se vyjevuje z jednoho a je v nìm obsaženo. Když zpíváme tento harmonický zpìv, nemusíme používat slova a hrajeme si s harmonickými tóny v rámci nekoneèna a maxima všech možností. Dùvody pro tento druh zpìvu jsou rozlièné. Protože zpíváme jen jednu notu, mohou se pøidat i lidé, kteøí jsou sami o sobì pøesvìdèeni, že nemají hudební sluch, že zpívat nedokáží, že jsou vždy falešní. Cítí se svobodnì a bezpeènì, protože zpívají jen jednu notu. Psychicky to velmi pomáhá všem tìm, kteøí byli vždy zvyklí stát až nìkde vzadu se zavøenými ústy což je jeden z mnoha problémù pasivity naší spoleènosti. Je to hluboký zážitek nejen pro lidi, kteøí nikdy pøedtím nezpívali, ale i pro profesionální hudebníky a zpìváky, a dokonce i pro operní pìvce. Když zaènete zpívat harmonicky, vaše tìlo to okamžitì zjistí a vy si uvìdomíte, že právì harmonické alikvotní tóny pøesnì ladí s lidským tìlem. A že je to právì ladìní, které by mìlo urèovat i naladìní naší hudby. Když tedy poprvé uslyšíte harmonický zpìv, máte zážitek jakéhosi návratu domù v tom skuteèném smyslu slova. Ve smyslu znovu poznat, znovu roze-znat, roze-zvuèet, roze-znít. zpívat jednu jedinou písnièku. Jako národ jsme pøestali zpívat. Tvrdím, že to má hluboké a dalekosáhlé individuální, ale i celospoleèensky negativní dùsledky. Když totiž kdysi zaèali tøi mniši svými neškolenými, tedy rovnými hlasy zpívat tøi rùzné tóny, za chvíli se v dokonalé akustice kostela èi katedrály ozval ètvrtý, vysoký zvuk alikvot. Pro tehdejší vìøící to musel být dùkaz boží pøítomnosti: vidìli tøi muže, ale slyšeli ètyøi hlasy. Pak ovšem zaèali zpìváci soutìžit, kdo výš, kdo rychleji, a dnes prakticky neexistuje profesionální zpìvák, který nemá v hlase tzv. vibrato. Jenže když tøi zpìváci s vibratem v hlase zaènou zpívat tøi rùzné tóny, ètvrtý, harmonický tón se neobjeví. Vibrato každého èlovìka se totiž vždy malièko liší. Tvrdím, že to je jeden z dùvodù, proè lidé pøestali chodit do kostela (ztratili Boha). Ve skupinovém zpìvu je ale neuvìøitelná síla. Zvuk rozpouští hranice mezi lidmi. Jednou z vìcí, které jsme v naší spoleènosti ztratili, je vzájemné propojení. Jsme jak izolované atomy bez pocitu propojenosti a právì jednou z nejtypiètìjších a dnes ještì nedoceòovaných charakteristik zvuku je schopnost rozpouštìt hranice. Když lidé spolu zpívají, vytváøejí komunitu. Zpìv je tou nejrychlejší cestou k vytvoøení komunity. Na poèátku 80. let minulého století zaèal Howard Gardner publikovat svá zjištìní o tom, že inteligencí je nìkolik druhù. Jednou z nich je také inteligence hudební. Zjistil, že už dvoumìsíèní dìti dokáží rozeznat výšku tónu, hlasitost a melodii když ovšem zpívá jejich matka. V rámci výzkumu Gardner navštívil kmen Anangù v Nigérii. V této spoleènosti jsou již týdenní novorozeòata vystavena neustálému zpìvu a hudbì svých matek. První vìcí, kterou otcové udìlají, je výroba malého bubínku. Když jsou dìtem dva roky, vstupují do skupin, kde se uèí hrát na nìjaké hudební nástroje nebo bubny, ale také zpívat a tanèit. V pìti umí každý malý Ananžan stovky písní, zvládne nìkolik hudebních nástrojù a desítky složitých tancù. Podle zjištìní neurologù z Heidelbergu mají hudebníci, tedy ti, kteøí se hudbou zabývají celý život, v mozkových sluchových a hudebních centrech až o 30 % šedé hmoty mozkové více. O co holistiètìji tedy reagují takoví Ananžané na podnìty svìta kolem sebe zatím nikdo neví, ale je jasné, že hudba, zvláštì je-li podporována od kojeneckého (a prenatálního) vìku, mùže èlovìka ovlivnit daleko pozitivnìji, než jsme doposud mysleli.»zpívat mùže samozøejmì každý sám,«tvrdí Purceová,»ale zjistila jsem, že skupinový zpìv je tou nejefektivnìjší cestou, jak pomoci léèit spoleènost. Pøi zpìvu ve skupinì se zároveò daøí rozpouštìt hranici mezi zemí a nebem, mezi naší materiálností a duchovností. Tibe ané tvrdí, že je to právì hlas, který spojuje tìlo a mysl.«na západì bylo toto umìní zpìvu ztraceno zároveò s umìním gregoriánského chorálu. Dnes nikdo neví, jak tento chorál pùvodnì znìl, protože jsme ho znovu restaurovali až ve viktoriánské dobì jenom z manuskriptù a nìkolika citací. Mimochodem, Purceová také pracovala v mnoha køes anských komunitách. Pozvali ji, aby jim pomohla, protože jsou si vìdomi, že to, jak zpívají, tedy jejich zpùsob gregoriánského chorálu, nefunguje. Nìkdy jim pøipadá spíš jako bøímì než požehnání nebo meditace. Pøi práci s nimi jim Jill pomáhá nalézt to, co je špatné, a uèí je vše dìlat úplnì jinak, aby si uvìdomili, jak mocným druhem meditace mùže být liturgický zpìv. I u nás již existují dva soubory, jejichž zpìváci se Co když je knìz symbolem vlídnosti a umìní naslouchat právì proto, že èastìji než jiní lidé zpívá? Jak jinak by pracoval napø. senát nebo parlament, kdyby se zpívalo i tam!

26 50 51 Avantgardní skladatel, ale také vizionáø Karlheinz Stockhausen byl jedním z prvních zápaïanù, který se zaèal vážnì zabývat studiem, ale i provedením zpìvu alikvotních tónù. Zvládl zazpívat až 28 alikvotù a napsal skladbu Stimmung (Ladìní) pro sbor zpìvákù. Ti se museli nauèit zpívat alikvoty, pøirozené harmonické tóny. V poznámkách k vydání skladby z roku 1969 Stockhausen napsal:»zpìváci potøebovali pùl roku, aby se nauèili zazpívat devátou, jedenáctou a tøináctou harmonickou Je to nádherná vokální technika, protože díky nácviku je pak èlovìk dokonale bdìlý a pozorný ke svému vìdomí, dokonce v rùzných èástech lebky, která vibruje. Bylo nádherné vidìt, jak se ti zpìváci zmìnili.«jill Purceová na téma léèení harmonickými tóny napsala:»alikvotní zpìv je velmi léèivý. Když èlovìk zpívá, zaèíná rozeznávat a oddìlovat mentální a fyziologické procesy v tìle, které bìžnì oddìlit nelze. Vyžaduje to ovšem výjimeèné soustøedìní èlovìk používá takové èásti mozku, které nikdy pøedtím nepoužíval ale když to zvládne, stane se nìco zcela jiného, než se dalo oèekávat, a on vstoupí do svìta duchovnosti.«dánka Helga Richová léèí handicapované klienty a nemocné s Downovým syndromem, svalovými potížemi aj. tak, že je uèí správnì dýchat a zpívat základní samohlásky zároveò s pøedstavou, že jim rezonují v bodu mezi oboèím. Když to vyprávìla Jonathanu Goldmanovi,»spadla mu brada«pøekvapením a zeptal se:»vy je uèíte zpívat do šesté èakry?ano,«odpovìdìla,»ale nesmím tomu tak øíkat.«po nìkolika týdnech intenzivního nácviku pacienti zvládnou zpìv a pøíznaky nemocí vìtšinou ustoupí. Susan Gallagherová zase studovala vliv zpìvu základních samohlásek na tkáò oddìlující svalovou hmotu (fascia) a zjistila, že zvuk, zvláštì zpívaný, velmi rychle a hluboce tuto tkáò, která je dùležitou souèástí propojení neuronù v mozku, ovlivòuje. Je-li takto neuron ovlivòován, zaène reagovat a po nìjaké dobì se zaène novì propojovat s jinými neurony. Podobný nárùst nových propojení prokázali Fernando Nottebohm s kolegy u kosù. Napøíklad u tìch, kteøí se nauèili zpívat jak dva tóny souèasnì, tak nové»písnièky«. Judith Hittová zase zjistila, že lze rozvibrovat urèité èásti mozku urèitým harmonickým tónem. Její pacienti si pøedstavují, že zatím nehybná ruka zatne pìst, pak smìøují urèité zpívané alikvoty do urèitých èástí mozku a pak si pøedstavují, že se obnovuje spojení mezi mozkem a rukou. pracnì odnauèili vibrato, takže zpívají rovnì, ale na veøejných koncertech se stále jakoby obávají otevøít své hlasy a nechat problesknout alikvoty. Hlavním dùvodem existence monastických komunit v køes anské tradici bylo sedmkrát dennì zpívat. Je to jakási idea nepøetržitých chórù oslavujících Boha. Jenže mniši a hlavnì jejich pøedstavení nabyli postupnì dojmu, že tolik zpìvu je spíš obtìžuje. Liturgický zpìv tak byl v onom duchovním slova smyslu postupnì omezován. Rùzné zpìvy se sluèovaly, zkracovaly. Jill Purceová je pøesvìdèena, že tím, že jsme pøestali takto posvátnì zpívat, jsme hodnì ztratili. Naštìstí byl Tibet dostateènì izolován a umìní tohoto druhu zpìvu se tam uchovalo. Když jsme Tibet objevili, bylo to, jako bychom objevili støedovìkou kulturu, ve které i u nás kláštery a poustevny mystikù vibrovaly zpìvem v jakémsi nepøetržitém stavu meditace. Ukázalo se, že duchovnost (spiritualita, jak to nazývají odborníci), souvisí s tìlesným a emoèním uvolnìním (napø. modlitba v kostele je západní formou mantry), a tedy i uvolnìním hlasivek. Posvátný zpìv je vedle meditace a dalších duchovních metod velmi propracovanou cestou, jak dosáhnout vnitøního klidu a míru, sjednocení tìla a duše, duchovnosti. Dnešní metody zkoumání (magnetická rezonance, pozitronová emisní tomografie) dokáží rozeznat, co se mìní pøímo v mozku, když èlovìk medituje, zpívá nebo se modlí. Vìdci tak prokázali, že duchovnost existuje, že je normálním stavem lidské mysli, ale také to, že duchovní èlovìk je zdravìjší, klidnìjší, soucitnìjší, kooperativnìjší a ekologiètìjší než èlovìk»normální«. Gregoriánský chorál je u nás bohužel stále v zajetí setrvaènosti staletého vývoje hudby. Na rozdíl od nìkterých anglických souborù nenašli dosud naši souèasní zpìváci pøi vystoupení v kostelech odvahu nechat v posvátném prostoru naplno rozvinout alikvoty.

27 52 53 ŠAMAN A LÉÈITEL V HLASE KAŽDÉHO Z NÁS Už staøí Indové vìdìli a v jedné èásti Upanišád zaznamenali:»óm, neotøesitelný Brahma, je vesmír. Cokoliv existovalo, cokoliv existuje a cokoli bude existovat, je Óm. A cokoli je mimo minulost, pøítomnost a budoucnost, je také Óm.«(Viz teorii superstrun na str. 27). Už ve 3. století pø. Kr. jejich zpìváci vìdìli, že by mìli jíst jen ovoce a zeleninu v malých množstvích, že by se nemìli dát pøeplácet penìzi a že by se nemìli nikdy pokoušet o jakákoli vylepšování posvátného zpìvu (viz str. 19). Dnes víme, že psychický stav èlovìka má vliv na jeho hlas, ale vìtšinou nám nedochází, že to platí i naopak a že emoce lze v hlase snadno rozeznat (a také to dìláme, i když podvìdomì). Nedochází nám spojení mezi emocemi a svalovým napìtím, nebo stres vyvolá okamžité stažení svalù v okolí hrtanu (a tréma se dá odstranit daleko snadnìji, než jak to zatím provozují psychologové). Hlasivky jsou také citlivé na vìtšinu hormonù v tìle profesionální zpìváci mají (zvláštì pøi hlasitém zpìvu) zvýšenou hladinu hormonù produkovaných štítnou žlázou, nadledvinkami a pohlavními žlázami. Už staøí Indové vìdìli, že hlas je neoddìlitelnì propojen se slyšením. Lidé, kteøí špatnì slyší, mají hlas neznìlý, plytký. Slyšení a hlavnì hraní hudby èi pøímo aktivní zpìv mají významný vliv na mozkové funkce, a dokonce i na mozkovou strukturu. Je známo, že urèité èásti mozku profesionálních hudebníkù jsou na rozdíl od jiných lidí zvìtšené; je to podobné, jako když pravidelným cvièením s èinkami zbytní pažní svaly nebo když slepci, kteøí ètou Braillovo písmo ukazováèkem pravé ruky, mají tzv. neuronální mapu tohoto prstu daleko vìtší než jiní lidé. Na grafu dole je prùbìh frekvenèního spektra zvuku tibetské mísy: na rozdíl od zvukù evropských hudebních nástrojù, které vydávají zámìrnì jeden jediný bìžnì slyšitelný tón s maximálnì jednou vlnkou alikvotu, je zde nad pomyslnou rovinou minus 60 db (hranice slyšitelnosti) jedna základní frekvence a celkem sedm dalších alikvotù! Porovnejte zvuk mísy s grafem spektrálního záznamu hlasu tibetského mnicha na str. 43. Jak podobné a jak léèivé, dodávám. Druhý graf (nahoøe) je frekvenènì analytickým záznamem zpìvu ženy, která se snažila pøedvést, co ji ve škole nauèili: jde o tzv.»školený«zpìv. Jako u evropských hudebních nástrojù jen jediný výrazný alikvot. Když ovšem byla tatáž zpìvaèka vyzvána, aby nìco zazpívala jen tak, obyèejnì, záznam jejího hlasu vykázal hned nìkolik pøirozených alikvotù. Co tím chci naznaèit? Jak již bylo zmínìno, v pøirozenì znìjícím hlase každého z nás máme nejen zdroj uvolnìní svalového i emoèního napìtí, ale i zdroj harmonizujících, oèistných a duchovnì povznášejících (øeèeno slovy bìžného èlovìka preventivnì napravujících) frekvencí, adjustovaných právì jen a jen na nás, konkrétní bytosti. Ne náhodou jsou napøíklad v Mongolsku ti nejlepší zpìváci hrdelního zpìvu také nejlepšími zápasníky. Máme každý v hlase šamana, léèitele, preventivního psychohygienika, jen nám o tom neøekli. A když už jsme u tìch frekvencí hudebník Miroslav Šimáèek zmìøil frekvenèní rozsah nástrojù zmiòovaných v této knize a výsledky jeho mìøení pøesnì korelují se zjištìními dr. Tomatise (str. 56): èinelky tingšá vydávají zvuky v rozsahu od 3 do 8 khz (jsou tedy léèebnou stravou pro mysl), zvuk tibetských zvonù drilbu má rozsah od 0,75 do 1,5 khz (napravují emoce), šengy vydávají zvuk kolem 1 khz (ale jejich alikvoty až do 8 khz), malé tibetské mísy vydávají zvuky v rozsahu od 150 Hz do 5 khz a støední od 50 Hz do 5 khz. Frekvenèní spektrum velkých mís zaèíná pod úrovní 50 Hz a konèí u 3 khz. Tibetské mísy jsou tedy ideální vibraèní stravou pro tìlo. Nemám nic proti tomu, když si nìkdo chce»zkazit«hlas tím, že vystuduje operní zpìv. Vadí mi ale, že se dnes stále ještì dává výrazná pøednost opernímu,»školenému«zpìvu. A když si k tomu pøimyslíte to, co jsem naznaèil v první kapitole, tedy negativitu a nervozitu zpìváka èi dalších lidí ve studiu, a koneènì i playback (sledujeme-li výkony svých oblíbených zpìvákù v televizi), pak je nabíledni, že k naší škodì tahle spoleènost nejen nevyužívá to, co máme všichni evoluènì dáno pøírodou, ale systematicky poškozuje to, co by mohlo být lacinou a neobyèejnì efektivní emoèní prevencí. Mimochodem, znám v Itálii èeskou uèitelku zpìvu, která zaèala vyuèovat ne operní, ale alikvotní zpìv. Italové k ní houfnì chodí nikoli proto, aby se nauèili zpívat jako Pavarotti, ale aby se nauèili zpìvem si odpoèinout.

28 54 55 Jak se k ještì nenarozenému dítìti chová svìt, tak se pak ono bude v dospìlosti chovat ke svìtu. Dìloha je prvním zvukovým a ekologickým prostøedím dítìte a zvuky matèina srdce a pøedevším hlasu mají urèující vliv na kvalitu mnoha aspektù dalšího života novorozenìte. ZVUKOVÉ ZNOVUZROZENÍ DR. TOMATISE Alfred Tomatis ( ) zaèal ve 30. letech minulého století studovat svìt lidského embrya a zjistil, že hlas matky ovlivòuje plod. Od 50. let pak pokraèoval jeho výzkum a vývoj metody, které øíká sonic re-birth (zvukové znovuzrození). Pøíbìh zaèal, když si Tomatis uvìdomil, že právì tak, jako se mláïata ptákù nenauèí zpívat, nemají-li možnost slyšet zpìv svých rodièù, i pro rozvoj plodu je obrovsky dùležitý hlas matky. Otázka znìla: má zvuk v dìloze svou roli, a pokud ano, jak jeho nedostatek nebo nekvalita ovlivòuje pozdìjší zdravotní problémy, napø. poruchy øeèi nebo dokonce autismus? Na rozdíl od tehdejších lékaøských tvrzení Tomatis od poèátku prohlašoval, že plod v dìloze slyší. Pøes veškeré opovržlivé útoky mnoha lékaøù Tomatis vytrval a prokázal, že uši se vyvíjí už v 10. týdnu tìhotenství a fungovat zaènou ve vìku ètyø mìsícù. Pro potøebu akustického mìøení v dìloze Tomatis vyvinul unikátní systém mikrofonù, reproduktorù a zvukových filtrù. Jak zjistil, plod slyší vìtšinou nízké frekvence mnoha zvukù tep matèina srdce, její trávicí systém, rytmus dechu a kromì ostatních vnìjších zvukù také matèin hlas. Jsou-li to zvuky klidné a známé, poskytují plodu podmínky pro všestrannì harmonický vývoj. Tomatis dále zpozoroval, že novorozenì je obvykle velmi neklidné, dokud nepromluví jeho matka. V tom momentì se dítì otoèí po smìru jejího hlasu. Novorozenì reaguje jen na urèitý hlas, jediný hlas, kterému bylo vystaveno ještì v dìloze. Matky to samozøejmì instinktivnì cítí, a tak vìtšina žen na svìtì dítì okamžitì pøitiskne k prsu a tiše mu zpívá ukolébavky. Tomatis, který jako pøíèinu mnoha dìtských nemocí urèil pøerušení tohoto obvyklého øetìzu zvukových kontaktù, zaèal vyvíjet zaøízení, které by pomohlo obnovit zvukové prostøedí dìlohy. Dosud nenarozené dítì slyší zvuk v tekutém prostøedí. Asi deset dní po narození, když tekutina v uchu vyschne, zaène slyšet i ve vzduchovém prostøedí. Vnìjší i støední ucho se adaptují na vzduch, zatímco vnitøní ucho neustále funguje ve vodním prostøedí, kterému bylo vystaveno už devìt mìsícù. Tomatis natoèil matèin hlas, odfiltroval všechny nepotøebné frekvence a napodobil zvuk matèina hlasu tak, jak by ho asi slyšel plod v dìloze. Výsledkem byl sám pøekvapen: místo ženského hlasu uslyšel zvuky, které znìly jako jemné vzdálené ozvìny africké savany. Pøestože svùj pøístroj Alfréd Tomatis dlouhou dobu stále vylepšoval, vlastní metoda zùstala stejná. Dìtský posluchaè je vystaven filtrovaným zvukùm hlasu své matky, a zažívá tak jakýsi nevìdomý primární návrat k nejranìjšímu vìdomí. Ukázalo se, že tato metoda je úspìšná zvláštì pøi léèbì poruch øeèi u dìtí, které jsou fyzicky schopny slyšet, ale neodpovídají. Luke Smith mìl od narození poškozený mozek. Rodièùm bylo øeèeno, že nebude ani chodit, ani mluvit a že nikdy nepøesáhne mentální možnosti tøímìsíèního dítìte. Nebyl autistický, ale jevil autistické tendence: napøíklad se nikdy nevydržel dívat z oèí do oèí. Už na druhé a tøetí seanci zaèal bìhat kolem ordinace. Pak pøibìhl k mamince, podíval se jí do oèí, objal ji a øekl:»mami.«bylo mu tehdy osm a do té doby nepromluvil. Dnes chodí a mluví. Používá slovní zásobu asi tisíce slov v nìkolika øeèech. Jako každý patnáctiletý kluk tráví hodnì èasu u poèítaèe. Kostely a katedrály jsou dokonale akustické prostory, ve kterých je poslech hudby zvláštì intenzivním zážitkem. Pamatuji, jak jsme v letech chodili poslouchat varhany a jak byl pražský kostel sv. Jakuba našlapán tisíci nadšencù. Tvrdím, že tzv.»pražské jaro«, tedy jakési celonárodní psychické a morální uvolnìní, zaèalo také tam. Zkuste si zajít na nedìlní mši a poslechnìte si ji jinak: tøeba si obèas dejte ruce za uši a zkuste zachytit v hlasech sboru nebo zpívajících vìøících jednotlivé vrstvy pøirozenì vznikajících alikvotù.

29 56 57 V každém èlovìku je hvìzda. Paracelsus Maminky, svým dìtem i sobì zpívejte, zpívejte a zase jen zpívejte. Souèasné výzkumy odhalují stále víc dùvodù, proè je tøeba preventivnì i léèebnì používat vlastní hlas. Dnes používá doktor Tomatis podobnou metodu filtrovaného proudu hudby (vìtšinou Mozartových houslových koncertù) i pøi léèbì dospìlých. Ukázalo se, že takto lze úspìšnì pomoci i vývoji pøedèasnì narozených dìtí. Ty, které byly vystaveny filtrovaným nahrávkám hlasu své matky, prokázaly velmi rychlý návrat do normálních váhových a rozmìrových kategorií. Tomatis zdùrazòuje, že zvuk hlasu rodièù je velmi zdravý a pøímo nutný i pro dìti, které jsou dokonale zdravé. Doporuèuje, aby se i školáci uèili nahlas. Vìøí, že vysoké frekvence (3 až 8 khz) rezonují pøevážnì v mozku èlovìka a ovlivòují jeho èinnost, jako je myšlení a pamì, støední (0,75 3 khz) stimulují srdce, plíce a emoce, a nízké ( Hz) ovlivòují pohyb tìla. Kmitoèty nad 8 khz, které jsou tak vhodné pro rozvoj plodu, slyší dítì poprvé z matèina hlasu. Jsou v dìloze filtrovány kostmi, tkánìmi a plodovou vodou matèina tìla. Dítì slyší zvuky nejen svýma ušima, ale celým tìlem, pøevážnì kostrou jako celotìlním rezonátorem. Tento nitrodìložní dialog stojí na poèátku jakéhokoli naslouchání. Dítì slyší hlas matky a je jím frekvenènì vyživováno. Když matka zmlkne, plod naslouchá a èeká, kdy zase hlas pøijde. Podle doktora Tomatise je ve vzájemném a zároveò co nejèastìjším dialogu matky s dítìtem položen základ veškerých dalších schopností komunikovat a uèit se jak jazykùm, tak sociálním dovednostem. Tomatis navíc tvrdí, že sluchové problémy zpùsobené stresem zapøíèiòují ušní infekce, nehody, nemoci nebo emoèní èi fyzická traumata, a ty pak vedou ke spoustì dalších zdravotních a sociálních problémù. Bìhem typických modelových seancí, které zahrnují dvì hodiny každodenního poslechu speciálnì upravených kazet po dobu dvou týdnù s následnou tøídenní pauzou po které následuje dalších sedm dní poslechu, zjistil doktor Tomatis nìkteré další pøekvapivé vìci. Stejnì jako jsme leváci nebo praváci, tak také máme domi- Poprvé svùj pøístroj použil dr. Tomatis pro vyléèení devítiletého dìvèátka. Když svùj pøístroj zapnul a s tatínkem dìvèátka poslouchali nádherný tok jakoby pohádkových a vzdálených zvukù, holèièka, na kterou zapomnìli, náhle vzrušenì prohlásila:»jsem v tunelu, vidím tam dva andìly v bílých øízách!«zatímco holèièka vyprávìla svùj fantastický živoucí sen, Tomatis s jejím tatínkem v úžasu pozorovali, jak si lehá do skrèené polohy plodu v dìloze. Závìr byl nevyhnutelný: pøehrávala si proces svého narození. Dva andìlé byli lékaø a porodní sestra v bílých pláštích. Když kazeta skonèila, dìvèátko vyskoèilo, jako by se nic nestalo. Doktor Tomatis si uvìdomil, že se mu podaøilo vytvoøit pro tu dívenku prostøedí dìlohy a jejího porodu. Druhým pacientem byl dvanáctiletý, údajnì mentálnì poškozený kolegùv syn, který po každém vyrušení pištìl, dokud nevyhnal všechny pacienty z èekárny, a navíc sebou každých pár vteøin škubnul tak, že vždy málem spadl. Nemluvil, jen výraznou mimikou vyjadøoval svùj vnitøní stav. Hochùv psychiatr tvrdil, že chlapec je autistický a že to vypadá, jako by se»ještì nenarodil«. Tomatis použil svùj pøístroj, natoèil matèin hlas a sestavil asi dvacetiminutovou nahrávku. Když ji hoch poprvé uslyšel, ležel na podlaze ordinace a nìco èmáral køídou. Jakmile doktor Tomatis spustil nahrávku a nasmìroval reproduktor smìrem k hochovi, ten se zastavil, rychle skoèil k vypínaèi a zhasnul svìtla. Doktor Tomatis si uvìdomil, že hoch chce jenom vytvoøit takové svìtelné podmínky, které mìl v dìloze. Po nìkolika minutách pak hoch vstal, pøistoupil ke své matce, sedl si jí na kolena, objal ji a zaèal si cucat palec. Tak zùstal, dokud nahrávka neskonèila. Pak se okamžitì zvedl a znovu rozsvítil svìtla. Všichni byli pøekvapeni. Bylo to poprvé za celých dvanáct let, co hoch ukázal jakoukoli známku náklonnosti ke své matce. O týden pozdìji prošel hoch stejnými fázemi, a dokonce zaèal hladit matèinu tváø. Doktor Tomatis pøepnul na zvuk, jak ho lidé slyší obvykle, hoch zaèal žvatlat a lékaøský tým v tìch zvucích rozpoznal zárodky budoucího jazyka.»probudili jsme v nìm touhu komunikovat se svou matkou,«komentoval pozdìji Tomatis. Na konci seance hoch náhle vstal a rozsvítil svìtla, ale ihned se vrátil ke své matce a zapnul jí kabát, který mìla pøes ramena. Všichni v místnosti vìdìli, že se»koneènì narodil«. Naše první souèasná oficiální muzikoterapeutka Marie Bøicháèková používá pøi práci s dìtmi s obrovským úspìchem také šamanské bubny, rùzné monochordy èi takové nástroje, na které není tøeba»umìt«.

30 58 59 V každém hlase jsou ukryty alikvoty. Zkuste si nìkdy poslechnout mši nebo koncert z kúru èi ochozù v kostele: za chvíli zjistíte, že se v prostoru kostela vytváøí dvì a více vrstev èistých alikvotních tónù. nantní pravé nebo levé ucho. Tomatisùv program umožòuje klientùm používat vìtšinou slabší a ménì aktivní pravé ucho efektivnìji. Lidé jsou pak schopni lépe kontrolovat parametry svého hlasu, intenzitu øeèi, frekvenci slov, rytmus a tok vìt. Lidé, kteøí poslouchají více pravým uchem, jsou vìtšinou extrovertnìjší, spontánnì a vhodnì reagují na emoèní situace a ménì propadají úzkostem, tenzím, frustracím a agresi. Všimnìte si, že když držíte telefonní sluchátko u pravého ucha, vìtšinou dokážete vìnovat osobì, se kterou hovoøíte, daleko vìtší pozornost a váš hlas je teplejší. Další Tomatisùv slogan zní:»hlas obsahuje pouze ty zvuky, které ucho slyší.«lidé se sluchovými problémy mají vìtšinou plochý hlas. Ostrý øezavý hlas napøíklad naznaèuje, že èlovìk není schopen analyzovat vysoké harmonické tóny. Jakmile projde Tomatisovou léèbou, jeho hlas postupnì zesiluje, stává se rytmiètìjším, pøesnìjším a obsahuje daleko víc harmonických tónù. Málokdo ví, že doktor Tomatis takto pomohl i slavným zpìvákùm, jako byla operní pìvkynì Maria Callas nebo rocker a písnièkáø Sting. Gerard Depardieu také vdìèí za svùj úspìch doktoru Tomatisovi. Ještì na konzervatoøi znìl jeho hlas ustrašenì a zaškrcenì, zvláštì bìhem emoènì vypjatých scén. Po nìkolikamìsíèní léèbì v Tomatisovì centru se jeho hlas upravil, frekvenènì znaènì rozšíøil a nemìní se ani za jakkoli emoènì dramatických okolností. Doktor Tomatis sám každý den poslouchal až ètyøi hodiny hudbu, která je bohatá na potøebné frekvence, a tvrdil, že právì proto mu staèily pouze ètyøi hodiny spánku dennì. VÍCEHLASÝ (ALIKVOTNÍ) ZPÌV Anglický filmaø David Hykes navštívil v roce 1974 New York a náhodou tam uslyšel hudbu minimalistického skladatele La Monte Younga. Táhlé tóny plné harmonických ozvìn tehdy Hykese podivnì vzrušily. Zaèal se zajímat o pùvod a pùsobení alikvotních, harmonických tónù, pozdìji založil svùj soubor Harmonic Choir a vydal již nìkolik alb podivné vokální hudby.»cítím, že tahle hudba je to nejnadìjnìjší, co v souèasné hudbì existuje,«øekl.»je v ní ocenìní a uznání starodávných zpìvù s novými možnostmi hudební formy a umìním naslouchat.«(viz graf na str. 43.) Žádný zvuk na svìtì není»èistý«není to jen jediná frekvence. Hrané nebo zpívané C není jen C. Tón C je složen ze základní frekvence a dalších násobkù frekvence pùvodní, kterým se øíká alikvotní neboli harmonické tóny. V pøípadì tónu C je tedy základní frekvence 131 Hz, další harmonický tón je 262 Hz atd. Tak to ovšem funguje jen ve svìtì èisté matematiky. Ve skuteènosti je to daleko složitìjší, ale i hezèí a zábavnìjší. Ukázalo se, že i my, lidé souèasní, s trochou pozornosti a cviku snadno ve svém hlase objevíme a uslyšíme harmonické tóny. Není to až tak složité, zpìvák zpívá základní tón a pomocí formování rtù a ústní dutiny ho jaksi rozdìlí na øadu dalších a jako tzv. flažolety na kytaøe mùže produkovat další zvuky (viz str. 42). Tibetští mniši tvrdí, že každý, kdo zpívá, zpívá i alikvoty jen málo lidí na svìtì je však dokáže i slyšet. Harmonický zpìv je tedy specifická, nezávislá disciplína meditativní hudby, stejnì jako gregoriánský chorál. Je založen na zesílených alikvotních tónech. Podobnì jako to funguje u tibetských mís, mùže jeden zpìvák najednou zazpívat i celý akord nebo melodii sám tak, že zvýrazní a rozrezonuje svrchní harmonické tóny nad zpívaným tónem základním. Tyto harmonické, naprosto univerzální tóny, vyskytující se ve veškeré zpívané i hrané hudbì, jsou v oblasti zvuku tímtéž, èím je barevné spektrum v oblasti svìtla. Stejnì jako rùzné barvy spektra dohromady tvoøí námi vnímané bílé svìtlo, èisté, rùznì smíchané tóny Prvním reprezentantem neuvìøitelnì pùsobivého tuvanského hrdelního zpìvu u nás byla skupina Huun Huur Tu, kterou lze každoroènì slyšet na jejich koncertech. Nenechte si je ujít.

31 60 61 Nìmec Christian Bollman již léta se svým sborem systematicky natáèí alikvotní zpìv. (http://listen.to/ Christian.Bollman) David Hykes na svém pražském semináøi v Óm centru na Žižkovì v roce Ètyøicet, o tomto druhu zpìvu vìtšinou jen velmi málo informovaných èeských nadšencù mìlo možnost vychutnat si umìní a pedagogickou tvrdohlavost asi nejlepšího zpìváka vícehlasého zpìvu na svìtì (nejlepší zpìvaèkou je zase Jill Purceová, viz naproti). Celý první den nás, netrpìlivé adepty hvízdavých dvojhlasù, uèil prostì jen a jen naslouchat. Mnohým to došlo teprve pozdìji a další se od té doby v Praze a v Liberci scházejí a zpívají alikvoty sborovì. vytváøejí to, co jsme schopni vnímat jako hudbu. Proto hovoøíme o»barvì«hlasu nebo tónu, proto dokážeme okamžitì rozeznat stejný tón zahraný na hoboji, saxofonu, pianu èi houslích. Zatímco tibetští mniši a mongolští èi tuvanští šamani zpívají jen základní variantu alikvotních tónù, David Hykes pokraèoval v experimentech a hledání a dnes dokáže zazpívat šest základních druhù tohoto zpìvu. Za prvé, zpívá jeden stále stejnì vysoký základní tón, a nad ním vytváøí, díky extrémnì pøesné práci jazykem a pøesné modulaci hlasivkových, krèních a bøišních svalù interferencí jeden stále stejný alikvotní tón. Za druhé, nad základním stejným tónem mùže vytváøet alikvotní tóny o rùzných výškách (vìtšinou tón pøirozenì pøeskakuje. Za tøetí, pomìr základní tón plus alikvotní tón zùstává stejný, ale hlas Hykese stoupá nebo klesá. Za ètvrté, zatímco základní tón mùže klesat a stoupat, alikvotní tón zùstává stále stejný. Za páté, základní i alikvotní tón proti sobì stoupají nebo klesají. Za šesté, pod základním tónem vytváøí zpìvák velmi nízké subharmonické tóny, tedy ne násobky, ale podíly základní frekvence, jakési alikvoty smìøující na pomyslné frekvenèní øadì smìrem dolù, ke stále nižším tónùm. Vždy jde o»dialog«mezi jedním a druhým Jill Purceová, prùkopnice léèebných hlasových technik je pøesvìdèena, že náš svìt neladí. Proto se rozhodla okouzlit svìt, ve smyslu pokusit se okouzlit lidi zpìvem. V angliètinì slovo chant znamená zpìv, nápìv, ale pøedevším liturgický zpìv, žalm, chorál, velebení, opìvování a slovo enchant znamená oèarovat, zaèarovat, okouzlit, nadchnout. Jak mezi lidmi v oblasti hudby new age, tak mezi umìleckými kritiky se dnes hodnì používá slovní spojení re-enchant the world. V èeštinì by to mohlo znamenat nìco jako touhu po obnovení magického okouzlení svìtem. Jill Purceová uèí posvátné vokální techniky, zvláštì tibetský a mongolský harmonický zpìv. Je to jeden ze zpùsobù, jak pozvednout vìdomí, rozpustit iluzorní osobní hranice a katalyzovat duchovní rùst. Své semináøe poøádá již více než dvacet let. Uèí také v anglické shakespearovské spoleènosti a vede semináøe pro anglickou národní operu. Deepak Chopra o její práci øekl:»má obrovský význam. Pomocí jejích technik se èlovìk mùže nauèit postupnì oloupat vrstvy své duše a objevit krásy svého vnitøního bytí.«jill kdysi dva roky studovala duchovní aspekty hudby u nìmeckého skladatele Stockhausena a pozdìji se uèila zpívat v tibetském klášteøe sekty Gyuto, ale uèila se zpívat také s americkými indiánskými a brazilskými šamany. Zaèala tím, že v šedesátých letech zkoumala, jak lze rùzné zvuky zviditelnit pomocí rùzných pudrù, prachù èi pilin (kymatika). Chaos se okamžitì zmìní v øád a zvuk tvaruje tytéž formy a struktury, které pak kolem sebe vidíte všude v pøírodì. Poté se uèila od tibetských mnichù harmonickému zpìvu. Snažila se zjistit, jestli nìjaký druh zpìvu mùže pomoci vytvoøit urèitou hmotnou formu nebo naopak rozpustit hmotu, odstranit negativní koncepty. Když pak poprvé slyšela harmonický zpìv tibetských lamù, uvìdomila si, že to je nìco, co se nìjakým zpùsobem dotýká samé podstaty hmotného svìta. Tento druh zpìvu, který se zdál dematerializovat vìci a poté je opìt rematerializovat, byl asi nejblíže tomu, co Gurdjieff nazval objektivní hudbou. On mluvil o objektivním umìní, tedy umìní, které je na rozdíl od umìní dekorativního nebo expresivního také efektivní. Takové umìní by mìlo mìnit a transformovat prvky hmotného svìta. Pak se potkala s Karlheinzem Stockhausenem (viz str. 50). Žila v jeho domì a studovala s ním. On tehdy už nìjaký èas pracoval s harmonickými tóny. V 50. letech byl jedním z prùkopníkù elektronické hudby, což mimochodem vedlo k objevu syntezátoru. Stockhausen pracoval s nejzákladnìjšími prvky hudby. Vytváøel zvuky velmi specifických kvalit a snažil se o harmonické struktury a vzory. Proto byl také jedním z mála lidí, kteøí harmonickým, alikvotním tónùm skuteènì rozumìli. Díky výjimeèné izolaci se podaøilo v Tibetu uchovat umìní zpìvu jako prostøedku léèení a duchovní transformace. Jill pak objevila vlastní metodu a zaèala ukazovat a pøedvádìt zpìv a jeho moc v jakési nové, západní formì.

32 62 63 Amerièan Jonathan Goldman zkoumá zvuk a»jinou«hudbu celá léta. Napsal nìkolik knih (napø. Healing sounds the power of the harmonics), vydal øadu alb, z nichž nejznámìjším je patrnì Dolphin Dreams, pøednáší a píše èlánky do odborného tisku. Navíc je pøedsedou Asociace léèitelù zvukem. Více se dozvíte na internetu: Nahrávky tuvanských, mongolských èi kalmyckých zpìvákù jsou stále dostupnìjší a jen dokazují, jak ignorantsky jsme studovali a obdivovali jen tu svou,»západní«hudbu. tónem. To je mimochodem principem tvorby zvuku v každém syntezátoru. Požadovaný zvuk získáme tak, že v urèitém vztahu vytvoøíme vlnu nosnou, a tu pak ovlivníme vlnou modulaèní. Staøí Egyp ané øíkali, že mezi Jedním a Druhým leží celý vesmír. Hudebníci znají celé dlouhé øady»harmonických«tónù. Když ale tyto øady zkoumáme blíže, zjiš ujeme, že i mezi jednotlivými harmonickými tóny existují vztahy, a ty se rùzní podle toho, který harmonický tón bereme za základní. Dá se øíct, že každý zvuk má k sobì nekoneèné množství harmonických tónù. O netušené a prozatím neprobádané síle tohoto zpìvu svìdèí i pøíhoda Jonathana Goldmana, který na jedné konferenci o léèivých možnostech hudby potkal dr. Elizabeth Phillipsovou, která termograficky mìøila kùži lidí poslouchajících hudbu. Na teplotì kùže se totiž prokazatelnì projeví, je-li èlovìk napjatý nebo uvolnìný. Jonathan ji požádal, aby ho zmìøila, zatímco zpíval alikvotní tóny. Bylo to již na samém konci konference, takže lékaøka odjela, a teprve za nìkolik týdnù zastihl Goldmana její dopis, ve kterém mu psala, že nikdy nevidìla tak rychlé zmìny v teplotì kùže, a chtìla vìdìt, èím to bylo. Dotázala se i kolegy neurologa, a ten spekuloval o tom, že zpìvák snad nìjakým zpùsobem dokázal ovlivnit autonomní nervový systém. Èlovìk, který zaène zpívat harmonické tóny, se celý zmìní. Tento druh hlubinného léèení funguje na všech úrovních tìlesné, emoèní, psychické i duševní a dùsledkem toho je ve vìtšinì takových pøípadù radikální zmìna života k lepšímu. Vidìl jsem filmový dokument o Francouzi Dominique Bertrandovi, který uèí zpívat harmonický zpìv pacienty s rakovinou. Scházejí se v katedrálách a uprostøed posvátného a akusticky dokonalého prostoru zpívají v kruhu. Vìtšina z nich je dnes vyléèena. Podle mì jde o tu nejefektivnìjší»defragmentaci lidského hard disku«, protože je to nejen dechové cvièení, masáž spodních èástí mozku, uvolnìní hlasivek, ale také vibraèní»návrat domù«pomocí vlastního hlasu. Vzpomínáte si, jak jste byli pøekvapeni, když jste poprvé uslyšeli vlastní hlas natoèený na magnetofon? Tak vás slyší vnìjší svìt, vy sami sebe slyšíte zevnitø ponìkud jinak. Barva vašeho hlasu tvoøená oním závojem alikvotù je ojedinìlá, neopakovatelná, se všemi informacemi o vašem zdraví a duševním stavu. Když tedy zpíváte harmonický zpìv, kromì jiného dodáváte svému tìlu chybìjící (nebo ladíte nevyladìné) frekvence. Všechno je zvuk a rezonance, všechno zpívá. Jestliže nezpíváme, zaèínáme být falešní, rozladìní. Jediný zpùsob, jak znovu rozeznít sebe sama, je znovu zaèít hrát na svùj hudební nástroj, své tìlo. Máme neuvìøitelnou schopnost tvoøit zvuky, a pokud tak neèiníme, pøestaneme znít, rozladíme se. Správnì znít myslí i tìlem znamená být zdravý a pravdivý. O zaslepenosti, lépe øeèeno hluchotì vùèi dùležitosti zpìvu, zvuku a hudby pro èlovìka bìhem celého jeho života, a dokonce i»pøed životem«, tedy v prenatálním období, svìdèí kauza»baby plus«. Tak se totiž jmenuje pøístroj, kterým nìkteré informované americké (a dnes už i ty naše) tìhotné ženy prenatálnì stimulují své budoucí dìti. V látkovém pásu, který si ženy od sedmého mìsíce tìhotenství na hodinku dennì pøipevòují na stále rostoucí bøíško, je malý bateriový pøístroj, který obsahuje malé reproduktory a program patnácti stále složitìjších rytmických celkù. Musím zdánlivì odboèit: i v souèasných uèebnicích pro porodníky je stále psáno, a neurologové tento jev dokonce odbornì pojmenovali, že v okamžiku porodu každému z nás odumøe nìkolik milionù neuronù. Neurony jsou totiž v mozkové hmotì ještì volné, nenavázané. Prý to celkem nevadí, pøíroda vytvoøila rezervu. Zpìt k metodì Baby plus. Ukázalo se, že takto prenatálnì stimulovaní novorozenci se rodí s optimální porodní váhou, s otevøenýma oèima (takže je okamžitì a spolehlivì navázán kontakt s matkou, ve které to spustí další koktejl hormonù, a pak nenastávají potíže s kojením, a nenastávají ani generaèní problémy, když dítì doroste do puberty), usmìvavé, daleko inteligentnìjší než jiné dìti atd. atd. Dívky a ženy, které chcete miminko, vìzte, že plod v bøíšku slyší pøedevším váš hlas zesílený vodou v dìloze. Když se zeptali dr. Odenta, prùkopníka pøirozených porodù a porodù do vody, co by doporuèil maminkám, aby jejich tìhotenství probìhlo bez jakýchkoli komplikací, aby porod byl hladký a dì átko zdravé, odpovìdìl struènì:»jezte sardinky a zpívejte!«rybí maso obsahuje nejvíce tìch nejstravitelnìjších mastných kyselin, které jsou stavební hmotou mozku plodu, ale i když rybího masa napøíklad u nás není tolik jako v pøímoøských zemích, staèí kupodivu to druhé zpìv maminky. Když si maminka zpívá, nejen že je to blahodárné pro vývoj plodu, ale i ona sama je š astná. A když je maminka š astná, její enzymatický systém pak dokáže upravit obvyklé živoèišné tuky na ony potøebné mastné kyseliny a miminko se zdárnì vyvíjí. Maminky, zpívejte a zpívejte, mluvte na své dìti, ještì když jsou v bøíšku budou chytøejší a zdravìjší. Nic nového pod sluncem. V Indii, ale i v Èínì (a zcela jistì i jinde) tìhotná žena jednou týdnì pozve kamarádky a spoleènì pak všechny hodinku dvì zpívají písnièky, které jsou urèeny budoucímu dì átku. Hudba a zpìv by mìly a budou muset i v naší spoleènosti hrát daleko hlubší a èastìjší roli, než se zatím pánùm porodníkùm, statistikùm a prognostikùm, ministrùm zdravotnictví a politikùm zdá. I oni a jejich dìti a vnuci mohli být daleko zdravìjší, bez alergií, dyslexií A ještì dodatek pro potenciální zájemkynì: bøišní tanec je pùvodnì tancem rodièek tìhotná žena uprostøed tanèících kamarádek své dì átko prostì vytanèila.

33 64 BIOAKUSTIKA Terapie zvukem se dá pøirovnat k nìèemu mezi hudební terapií a biologickou zpìtnou vazbou. Používá hudbu jako specifické kombinace zvukù, ale nìkteré zvuky by asi ani ti nejshovívavìjší kritici za hudbu nikdy nepovažovali. Biologická zpìtná vazba je používána ve formì nízkofrekvenèních zvukù, které vyvolávají specifické biologické a emoèní reakce. Je to podobné jako pøi terapii svìtlem: terapie zvukem také využívá celého slyšitelného pásma. Proces terapie zvukem funguje ve dvou rovinách. Nejprve je tøeba urèit individuální»zvukový«vzorec každé osoby. Poté je aplikována smìs zvukù pøesnì odpovídající chybìjícím frekvencím. Terapie zvukem se tedy snaží tìlesný systém ovlivnit tím, co tìlo samo produkuje, vnímá a užívá. Terapie zvukem se zcela jistì hojnì užívala a užívá intuitivnì. Jde o odpovìï tìla na rùzné vnìjší škodlivé podnìty. Použití poèítaèe však umožnilo filtrovat z rùzných spontánních zvukù, jakými jsou sténání, zívání, vzdychání, smích, ale i rùzná citoslovce (hmmm, áááá), ty frekvence, které musíme dodat, aby došlo k odstranìní zdravotních potíží. Principy zvukové terapie jsou založeny na zjištìní, že mozek vysílá a pøijímá vzorce impulsù (my je mìøíme jako frekvence mozkových vln), které se nervovým systémem šíøí do celého tìla. Teorie pøedpokládá, že tyto impulsy øídí a udržují jak strukturální integritu bunìk a tìla, tak emoèní rovnováhu. Znalci nech v této souvislosti vzpomenou na teorii morfických polí a rezonancí Ruperta Sheldraka). Jsou-li tyto impulsy nìjak narušeny emocemi èi vnìjšími vlivy, tìlo reaguje nerovnováhou a manifestuje ji symptomy, které interpretujeme jako nemoc a stres. Stejnì jako dávná zjištìní, i moderní výzkumy naznaèují, že existuje možnost, jak zjistit ony chybìjící frekvence. Jedna vìtev zvukové terapie, bioakustika, používá k identifikaci a interpretaci stálých složitých frekvenèních interakcí v tìle spektrální analýzu lidského hlasu. Frekvenèní vzory v lidském hlase jako by holograficky reprezentovaly celé lidské tìlo. Bioakustika, která klade dùraz na spektrální analýzu lidského hlasu, se pokouší navodit zpìt tìlesnou a emoèní rovnováhu. Vznikla v roce 1982 v USA zásluhou Sharry Edwardsové. Dnes jsou bioakustická zaøízení v šesti zemích svìta a v USA a bioakustikou se zabývá nìkolik tisíc osob Tìlo každého èlovìka produkuje spoustu zvukù. Ve svém celku je»symfonie«každého jedince, tak jako otisky prstù nebo sítnice oka, naprosto neopakovatelným vzorcem individuálních frekvencí a odráží psychický i fyzický stav tìla a duše. Pøíbìh Sharry Edwardsové zaèal pøed tøiceti lety, když ve škole psala práci na téma»pískání v uších«(tinitus). Informace, že vysokofrekvenèní zvuky, které slyšela, pøedznamenávají symptomy nìkterých nemocí, ji pøivedla k lékaøi. Ten jí chtìl otestovat sluch a pouštìl jí do sluchátek rùzné zvuky, ale nic z toho se nepodobalo zvuku, který Sharry tak dobøe znala. Nakonec ten zvuk lékaøi zazpívala. Lékaø, který trpìl vysokým krevním tlakem, klesl na kolena. Pozdìji uvedl, že už jako student bojových umìní chtìl nìkdy zaslechnout zvuk, o kterém mu øekli, že jím bojovníci snižovali tlak krve protivníka. Další testy prokázaly, že Sharry má výjimeènì dobrý sluch, ale také výjimeènì kvalitní hlas. Ona sama se tehdy rozhodla dál zkoumat své schopnosti a»snižovat lidem tlak krve«. Pozdìji objevila, že dokáže svým hlasem doplòovat chybìjící frekvence v hlasech nemocných. Bylo jí stále zøejmìjší, že dodáním urèitých frekvencí lze ovlivnit nìco, co se odrazí jak na prùbìhu mozkových vln, tak pøímo v orgánech nemocného èlovìka. Takto dokázala pomoci pacientùm nejen s tinitem, ale i s cukrovkou, rozedmou plic a oèními nemocemi. V té dobì si její dvacetiletý syn zlomil nohu a rozdrtil èéšku v kolenì. Sharry mu v nemocnici zpívala, aby mu pomohla snášet bolest a aby nemusel dostávat tolik injekcí. Když jednou sedìla u postele svého syna a studovala tabulku atomových prvkù, všimla si, že frekvence, která synovi chybìla, je pøesnì stejná, jako rozdíl mezi atomovou vahou vápníku a magnézia. Zkusila mu tedy do každého ucha vysílat frekvence tìchto prvkù. Tìlo jejího syna se najednou zaèalo celé chvìt. Chtìla pøestat, ale syn tvrdil, že je mu to pøíjemné. Bìhem dvou mìsícù se noha vyléèila a dokonce narostla nová èéška. Lékaøi uvádìjí nìkolik pøípadù, kdy narostla nová èéška, vždy ale jen malým dìtem, nikdy ne dvacetiletému mladému muži. Sharry Edwardsová dále zjistila, že lidé s oèními nemocemi mají problémy s frekvencí, která odpovídá notì A naší stupnice. Testy èasto prokazují, že mají vìtší obsah železa v krvi. Atomová váha železa je 55 a 55 Hz je frekvence noty A v dolní oktávì. Stupnice vytvoøená na základì atomových vah prvkù obsažených v lidském tìle se velmi podobá diatonické stupnici. Když pak tyto relace promítneme o oktávu níže, vytvoøíme postupy, které se podobají mozkovým vlnám èlovìka. Bioakustika, jak se této nové terapeutické metodì øíká, je dnes dostupná napøíklad v USA. Klient nìco namluví do poèítaèe, terapeut pomocí jednoduchého programu rozdìlí jeho hlas na jednotlivé frekvence a zvìtší si jejich prùbìh na monitoru tak, aby v nìkterých z nich rozeznal urèité nepravidelnosti, nehomogenity. Tak urèí, které frekvence v klientovì tìle signalizují pøíznaky urèitých nemocí, a tyto frekvence poté doporuèí aplikovat, tedy zpívat èi poslouchat. Ukázalo se, že se tak dá mnohým nemocem pøedcházet, protože jejich symptomy lze»slyšet«daleko døíve, než se projeví ve fyzické podobì. Již Pythagoras vìdìl, že»nemoc je jen špatná písnièka«. Medicína budoucna bude daleko více vibraèní povahy. Pokrok se nedá zastavit, a tak reprezentanti»jiné«muzikoterapie dnes používají i tzv. køiš álové (silikonové) mísy, které jsou vyrobeny z køemíku jako poèítaèové èipy a souèásti mnoha dalších moderních elektronických zaøízení. Tak jako kovy, i køemík dokonale vede, transformuje èi skladuje energii (v tomto pøípadì akustickou). 65

34 66 67 První nahrávka tibetské mantry, kterou si mohou posluchaèi zpívat s sebou pøece jen déle než nìkolik minut. Tahle vám umožní poznat, co to je, zpívat mantru nepøetržitì témìø hodinu. (z nichž je 40 % lékaøù), které prošly patøièným školením. Základním principem bioakustiky je myšlenka, že naše tìlo vyžaduje neustálý pøísun harmonických akustických frekvencí. Je-li nìjaká nota mimo, øekli bychom falešná, výsledkem je disonance, rozladìnost celku. Když si uvìdomíme, èím vším a v jaké intenzitì jsme neustále a systematicky rozlaïováni (vlastní i nevlastní vinou), pak se pøestaneme divit, proè je vìtšinou»falešný«a»nestabilní«i náš individuální a spoleèenský život. Stavbaøi dobøe vìdí, že poklepem na jeden nosník lze urèit stabilitu celé konstrukce. Keramici poklepem jednoduše zkoumají kvalitu vypálené keramiky chyba sice není vidìt, ale je velmi rozeznatelnì»slyšet«. Stejnì tak lze použít zvuk k testu integrity lidského tìla. Každá struktura a každý proces lidského tìla má svou kombinaci frekvencí nutnou pro udržení rovnováhy celého tìla. Tìlo dokáže samo každou rozladìnost diagnostikovat, nedokáže však nahradit chybìjící frekvence. Idea využití zvuku jako katalyzátoru tìlesných zmìn není nikterak nová. Náladotvorné a s emocemi pracující písnì a rytmy byly a jsou souèástí vìtšiny kultur, mnohdy a mnohde však byly zahaleny nánosem mysticismu a tajemství. Teprve poèítaèe umožnily rozeznat pochody a procesy v tìle. Správnou interpretací údajù pak lze chybìjící vzorec frekvencí tìlu dodat a navrátit mu rovnováhu. Jak takové bioakustické sezení vypadá? Sestává z úvodního pohovoru, poslechu hlasù a následné produkce hlasových projevù. Proces je standardizován, pøesto ale existuje nespoèet výjimek a individuálních možností. Zvuková terapie je schopna dobrat se skuteèné pøíèiny nemocí a obejít vnìjší symptomy. Je úspìšná pøi mnoha zdravotních potížích, pomáhá vyléèit napø. sportovní zranìní, zmíròuje èi odstraòuje chronické bolesti, poruchy výživy, obnovuje a hojí tkánì, pomáhá pøi alergiích, ale také pøi otravách jedem, zlomeninách, infarktech. Vzpomínáte na šamany a jejich»léèivé«písnièky? Dochází vám, jak obrovský preventivní materiál býval ukryt v lidových písních a jak velkou škodu jsme nadìlali tím, že jsme si pøestali zpívat? Joy Gardner-Gordonová, holistická a vibraèní léèitelka, zaèala jako bylináøka, což nebylo nikterak snadné, protože se psal rok 1968 a ona byla jednou z vùbec prvních bylináøek ve Spojených státech. Pak na noèní univerzitì v Seattlu vystudovala u èínského lékaøe akupunkturu a u jednoho tøiadevadesátiletého maséra se uèila starodávnému umìní energetické masáže. Na konci sedmdesátých let zaèala pomáhat dr. Elisabeth Kübler- Rossové s asistencí u umírajících. V té dobì mìla i svého vnitøního prùvodce, Rùžovou Taru, což byla rùžová verze zelené tibetské bohynì Tara (na obrázku), která ji zaèala navštìvovat v meditacích. Ukázala jí, jak pracovat se zvukem. Do té doby Joy nikdy nezpívala, ale s Tarou zaèala vyluzovat nádherné zvuky. Zvala Taru i na cesty svých klientù a ona skrze nì zpívala byly to nádherné zvuky. Pak se dozvìdìla, že jde o alikvotní tóny.»je to jednoduché,«øíká,»èlovìk se nadechne a zaène zpívat a najednou mu to zní dvoj i trojhlasnì.«zpívání je velmi léèivé. Proto lidé vydávají zvuky, když je nìco bolí. Když zpíváte tøeba to slavné Óm, tedy správnì aum, je to dobré pro celé tìlo. Je neuvìøitelné vidìt, tøeba pomocí kymatiky, jaký vliv má zvuk na hmotu. Èlovìk si uvìdomí souvislosti mezi zvukem, èakrami, energií a objeví pozitivní možnosti využití tìchto vztahù. Jak destrukènì asi pùsobí na nervový a energetický systém chvilka heavy metalu. Podle Joy jsou posluchaèi heavy metalu dobrovolnými vìzni. Mìla klienta, který vždycky, když se pohádal se svou matkou, odešel ke své aparatuøe a pustil si nahlas heavy metal. Nejde o to, odsoudit to. I tahle hudba má své místo. Jestli se vám líbí, asi vám nìco pøináší a možná oddìluje to, co je potøeba oddìlit. Nìkdo nesnáší bubny, jiný je miluje. Gregoriánský chorál spouští ve vyšších èakrách jakýsi meditativní trans, zatímco bubnování spouští trans v èakrách nižších. Je to logické. Staèí si uvìdomit, že Afrièané, šamani a ameriètí Indiáni vždy oslavovali spojení s duchy zemì, a proto používali, zatímco východní filozofie a západní náboženství se cítily spojeny s duchy nahoøe na nebesích. Jsou to pøístupy stejnì platné, jen rozdílnì orientované smìrem k duchovnosti. Joy pracuje zpùsobem, který nazvala vibraèní léèbou. Základem je podle ní propojení srdce s hlasem, takže èlovìk, který dokáže otevøít ústa a naplno, jasnì se vyjádøit, dokáže pøesnì sdìlit své pocity a emoce a podìlit se o své radosti. Je to proces vzájemného ladìní. Starozákonní pøíbìh o Babylonu vypráví o dobách, kdy si všichni lidé rozumìli. Možná šlo o nìjaký univerzální jazyk. Podle Joy to muselo být nìco jako sanskrt, tedy jazyk, ve kterém má každý zvuk pøesný astrologický, psychologický a energetický smysl. Každá slabika, každá hláska vyjadøuje hluboký smysl a význam. Když se zvukem vyladíme, když si ve zpìvu rozumíme, zaèínáme cítit a snad i hovoøit v takovém univerzálním jazyce.

35 68 69 MANTRY Henry Marshall Mantra»Kalaèakra«zobrazená v malíøském stylu thangka. Autorem jsou Lobsang Lima a jeho žena Sylviane. Podle Indiánù kmene Navaho umìli jejich šamani vytváøet v písku obrazce jen tím, že»hovoøili a zpívali«. Právì tak Indové a Tibe ané»malují«mantry. Mantry jsou magické, léèebné, ochranné a duši vysvobozující písnì. V mystické tradici východu se používají už tisíce let k vitalizaci tìla, k posílení pozitivních úmyslù a k dosažení vnitøního klidu a míru. Jak tvrdí Henry Marshall, Amerièan žijící v Amsterodamu, který zhudebnil a vydal již desítky manter pro potøeby»zápaïanù«, bìžnému èlovìku žijícímu na západì mohou pomoci dobøe tancovat nebo spát, smát se nebo plakat, milovat èi meditovat a z každodenní domácí práce nebo nároèné èinnosti udìlat zábavu. Mantry pomáhají zapomenout na nìkoho, nalézt sebe sama, pøestat dìlat nìkteré vìci nebo zmìnit svùj postoj ke svìtu. Za tìch dvacet let, po která Henry pracoval jako klinický psycholog, a tøicet let, po která duchovnì hledá, se stejnì jako mnozí jiní osobnì ujistil, že mantry jsou jedním z nejhlubších nástrojù osobní transformace a nejefektivnìjších lékù na emoèní a psychosomatické potíže. Osobnì jim vdìèí, jak øíká,»za nádherné duchovní partnerství, stabilní finanèní situaci, uspokojující životní poslání a vnitøní klid a mír.«proè máme i my, zápaïané, používat jednoduché, stále se opakující popìvky v sanskrtu? Jeden z problémù se zpìvem, zvláštì posvátným, v køes anské tradici je jakási posedlost slovy. Když Jill Purceová pobývala v rùzných klášterech, musela prostudovat všechny žalmy, které mìli zpívat. Zjistila ovšem, že v záplavì slov se mnichùm vytratilo skuteèné poselství posvátného zpìvu. A že není dobré být neustále plný slov. Tvrdí také, že bylo chybou katolické církve vzdát se latiny. Mnohé mantrické tradice používají archaické jazyky, aby eliminovaly pokusy racionální mysli neustále se zabývat slovy a jejich významy. Tak jako to zjistili Wittgenstein, Beckett, Cage a jak to odjakživa vìdìli zenoví mistøi, i Jill Purceová ví velmi dobøe, jakou pastí jsou pro nás, zápaïany, slova, ale také to, že je vlastnì docela snadné naši niternou pøipoutanost ke slovùm a jejich emoèním dùsledkùm obejít. I dìti, které si zpívají v autobuse cestou na výlet, nebo babièky prozpìvující si celé veèery, to dobøe znají: když opakujete nìjaká slova stále dokoleèka, jejich význam, tedy to, co vnímáme svou levou, racionální a verbální mozkovou hemisférou, jako by se vypaøil. Opakování slov umožní transcendovat jejich smysl. Pøesnì si dodnes vzpomínám, jak jsem jako školák opakovával nìjaké slovo tak dlouho dokola, až jsem ztratil jeho význam, a to slovo se stalo tím, co Indové zaèali nazývat mantrou. Pokud se to podaøí, slova už vás pak neoddìlují od pøítomnosti. Od umìní být vždy teï a tady. Právì toto umìní je další velkou výhodou a léèivým aspektem hudby: ta existuje vždy jen v pøítomnosti. Je to umìní, kterému se jinak musíme celé mìsíce uèit pomocí nìjaké formy meditace v klášterech a ášramech. Opakování je tedy ve zpìvu manter velice dobrým zpùsobem, jak se dostat za èi mimo posuzující mysl. Èlovìku to umožní dìlat i nìco jiného, aniž by pøitom ztratil schopnost uvažovat. Právì proto mùže být napø. øízení auta dobrou meditací. Pokud je èlovìk dobrým øidièem, zvládá nejrùznìjší druhy èinností, a pøesto bezpeènì dorazí do cíle. V pøípadì meditace lze nechat žvatlající mysl samu se sebou, a pøesto dokonale meditovat. Legendární výzkumník meditace a jejích úèinkù na tìlo a mysl èlovìka, dr. Herbert Benson, zkoumal takto i úèinky zpìvu manter. Zjistil, že opakování stejných slov pøi zpìvu jednoduché melodie vyvolává tytéž mìøitelné efekty: snížení spotøeby kyslíku a zklidnìní dechu, zpomalení srdeèního tepu, zpomalení metabolismu, produkci mozkových vln alfa atd. Znám mnoho rodin, které vdìèí za zdravé a klidné miminko a rodinné prostøedí právì zpìvu manter. Ne tìch vìrohodnì indických, protože ty jsou pro nì pøíliš exotické, jednotvárné a nesrozumitelné, ale tìch Marshallem upravených. Studenti Univerzity nové doby mìli možnost zazpívat si mantry pøímo s Henry Marshallem již ètyøikrát. Pokaždé to pro tìch nìkolik set lidí byla neopakovatelná a transformující zkušenost. Tak nìjak patrnì vznikaly první mantry.

36 70 71 Pokud tomu uvìøíte a pokud to budete zpívat právì tak dlouho a vroucnì jako ti, kteøí mantry zpívají a pracují s nimi, mùže se v zásadì stát mantrou témìø cokoli, co je krátké a dá se zpívat. Pøesto je ale efektivnìjší a více harmonizující, když budete zpívat to, co je známé, dlouho používané a slovním obsahem pozitivní. V Èesku se v posledních letech zaèínají jako mantra zpívat první tøi slova známé lidové písnì Lásko, Bože, lásko. Když pøezpíváte Lásko, Bože lásko na známou melodii šestkrát, tedy vèetnì opakovaného refrénu, zazpívali jste jednu mantru. A tu pak opakujte, jak dlouho chcete, tøeba tak, jak ji zpívají Tibe ané, tedy nejménì tøikrát dennì stoosmkrát ètyøicet devìt dnù za sebou. Pokud skuteènì chcete zaèít milovat celý svìt, nejen ko átka a kuøátka a kvìtiny, ale i naštvané sousedy a zkorumpované politiky, mùžete si zpoèátku, než se ve zpìvu»ztratíte«, pomáhat tím, že si mezi jednotlivými»verši«mantry budete postupnì zvyšovat míru tolerance. Napøíklad: Lásko, Bože, lásko (pøi nádechu si pøedstavte to, co lze milovat snadno, tøeba ono zmínìné ko átko), lásko, Bože, lásko (pøedstavte si dítì nebo milovaného partnera), lásko, Bože, lásko (pøedstavte si nìkoho, kdo vás poslední dobou rozèílil, a pokuste se i na nìho vzpomenout s láskou), lásko, Bože, lásko (tady si pøedstavte tøeba zkorumpovaného politika nebo øvoucího šéfa), lásko, Bože, lásko (šprti si mohou pøedstavit Bin Ládina nebo Hitlera), lásko, Bože, lásko a to by v tom byl èert, abyste po takovém tréninku nemilovali i øvoucí šéfy, arogantní politiky nebo teroristy, protože ti všichni pøece byli milovanými miminky a jen shoda okolností, dìdiènost, zpùsob porodu nebo agresivní netolerantní prostøedí zapøíèinilo, že jsou dnes mnohými nemilováni. Zkusme si takto zpívat neustále a zvyknìme si, že nám melodie a slova Lásko, Bože, lásko znìjí v uších úplnì automaticky. Jdeme po ulici a jsme pøi tom neustále, za každých okolností (Lásko, Bože, lásko) plni lásky. Jsme chodícím ztìlesnìním lásky. A zjistíme, že svìt není problémem, ale láskou. Jedna mantra, Amba amba (slyš na CD), pomáhá lidem zbavit se strachu. Ze života, z neznáma, ze svìta èi vesmíru. Stalo se, že na jednu paní na kurzu v Chorvatsku zapomnìli a nechali ji v osm kilometrù vzdáleném mìsteèku. Schylovalo se k veèeru, mraky na obloze nevìštily nic dobrého a po hodinì marného èekání si žena vzpomnìla, co jsem tolikrát opakoval o síle manter, a zaèala si zpívat amba amba Ona, která se vždy spolehlivì ztratila v každé vesnièce, natož v Praze a v cizinì, se prostì intuitivnì vydala na cestu. Èekala, že dostane astmatický záchvat, protože ten dostávala spolehlivì, kdykoli prožívala nìjaký stres, ale po hodinì chùze si uvìdomila, že se záchvat nedostavil. Poèítala s tím, že se jí jako obvykle okamžitì na nohou objeví puchýøe, ale ty se také nedostavily. Když pak narazila na osamocený domeèek a»domorodce«a na otázku Kanegra? se dostavila odpovìï, ja ja, dva kilometra, žena s o to vìtší vervou pokraèovala ve zpìvu mantry: Amba, amba, džai džagadamba Pak se objevila cedule Kanegra 1 km, a když docházela na místo našich pravidelných veèerních pøednášek a zpívání, slyšela, š astná a bez astmatického záchvatu, bez puchýøù, jak my ostatní dozpíváváme mantru»amba amba, džai džagadamba «a prostì se pøidala. Ta žena dnes (a na celý život) už velmi dobøe ví, že mantry fungují. Problém nás, zápaïanù, s mantrami je v tom, že když se nám nìjaká zalíbí, pustíme si ji na CD, jednou si ji zazpíváme obvykle to vydá na takových osm minut a pak hned oèekáváme úèinek. Když se okamžitì nic nedìje, mávneme rukou a na mantry zapomeneme se slovy nefungují. Když dostane Tibe an od svého uèitele mantru, zpívá ji stoosmkrát tøikrát dennì po ètyøicet devìt dnù za sebou. A když to ètyøicátý tøetí den splete, musí zaèít znovu. Potom to ale funguje. Zopakuji: když èlovìk zaène dìlat nìco docela nového (pozitivního), za dva až tøi mìsíce se v jeho mozku jednotlivé neurony propojí svými dendrity novì a jinak! Pro poèítaèovì gramotné: èlovìk tím jaksi upgraduje svùj biopoèítaè. Dochází vám souvislosti? Každým novým cizím jazykem (zvláštì doporuèuji zpìvnou èínštinu se znaky uloženými v pravé mozkové hemisféøe nebo jakýkoli jazyk, který se píše a ète shora dolù nebo zprava doleva), každou novou èinností je tak èlovìk skuteènì»dalším èlovìkem«navíc. U nás dostupné nahrávky manter mùžete použít tøeba tak, že si je budete neustále pøezpívávat, což vám umožní ono kouzelné tlaèítko s nápisem REPEAT (anglicky opakovat). Existuje i nahrávka jedné z nejznámìjších tibetských manter, kterou si mùžete zároveò se zpìváky a hudebníky na CD zpívat celkem padesát šest minut v jednom kuse (Mantras from Tibet). Vždy, když se mi podaøí mantru pustit a zpívat s úèastníky semináøù celou, kromì zjištìní, jak mantry fungují a co to dìlá s èlovìkem a jeho zpùsobem vnímání svìta kolem, zažije nìkolik z nich extatické a nezapomenutelné zážitky. Mozek je nejdokonalejší kus hmoty ve vesmíru a dokáže neuvìøitelné vìci. Bohužel je ale také schopen nechat se naprogramovat k výkonùm»haviøa, co chodi akorat na pivo a Banik«. O jeho neuvìøitelné schopnosti pøizpùsobit se a nahradit problematické èásti svìdèí pøípad jedné holèièky, která trpìla nevyléèitelným úbytkem mozkové hmoty v levé hemisféøe, kterou jí lékaøi museli vyoperovat. Tvrdili, že nikdy nebude mluvit. Za pár let, pøi banální operaci mandlí, si jeden lékaø všiml spousty lékaøských záznamù ve složce své pacientky a s pøekvapením zjistil, že sice nemá celou levou polovinu mozku, ale pilnì brebentí s matkou a pøáteli hned ve dvou jazycích. Co se asi dìje v tìle a v mysli èlovìka, který zpívá mantru? Zopakujme si to: opìt jde o uvolnìní hlasivek, tedy uvolnìní emoèních blokù (a protože se mantra zpívá dlouhé minuty, je to uvolnìní skuteènì hluboké). Jde o dechové cvièení a následné zvýšení vitální kapacity plic, a tím i o zefektivnìní práce s dechem se vším, co k tomu patøí, tedy i se zvýšeným pøísunem kyslíku do mozku. Jde také o jakousi akustickou masáž nejen èelních a jiných lebeèních dutin a kostí, ale také spodních èástí mozku. Navíc jde o dokonalou relaxaci ve smyslu vypnutí

37 72 73 Stovky lidí pod vedením Henry Marshalla devadesát minut jen a jen zpívaly a jejich mysli celou tu dobu neobsahovaly bìžné každodenní starosti, obrazy negativních situací a koktejl negativních vzpomínek, výèitek a lítostí. To nemohlo nezmìnit jejich vztah ke zpìvu, k hudbì a její schopnosti uvolòovat a energetizovat. Pravidelnost zpìvu manter je to, oè tu bìží. Stav dokonalé harmonie v záplavì všedních zvykù vybledne a pomine pokud ovšem není znovu a znovu»ustalován«pravidelným opakováním. Pak se z mantry stane nejen léèebný akt, ale i základ morfického pole harmonie, na které se o to snadnìji vyladí i další pøíležitostní zpìváci manter. neustálého souvislého bìhu stovek a tisícù myšlenek, které na sebe nabalují v naprosté vìtšinì negativní emoce, a ty zase startují produkci adrenalinu. Racionální èást mozku»se nažere«, ale»koza«(nenamoèená do emocí) zùstane celá: èlovìk sice zpívá jakási slova, ale protože pøesnì neví, co znamenají, jen je odzpívává a není jako obvykle pøipoután k jejich významu. Délka zpìvu mantry, zvláštì když ji zpívá vìtší kolektiv lidí, je pak zárukou hlubokého uvolnìní: mozek i tìlo se všemi následnými reakcemi si zvykají na stav, ve kterém»ego«netrvá na své totální nadvládì, a vynoøí se pøekvapivé zjištìní, že to také jde. Èlovìk tedy to, co si sám o sobì myslí, to, co ho nepøetržitì ovládá, ale co zmizí, když usne, jméno, èísla kont a prùkazù se pøi zpìvu mantry jaksi ztratí, vypaøí. To je pøesnì ten stav, o kterém vypovídá tvrzení všech duchovních uèitelù, kteøí žákùm vysvìtlují, že musí»zemøít, aby se znovu narodili«. Zemøe jen ego, jeden program mysli, který svému nositeli vnutil dojem, že vypnout nelze. Nepodceòujme tyto okamžiky poznání. Když se pøi zpìvu mantry zapomeneme kontrolovat, když zapomeneme, kdo vlastnì zpívá, nebo když se nám totéž stane pøi pomalé meditaèní chùzi, zrovna tak, jako když se pøi nácviku cirkulárního dechu na didžeridu nauèíme prudce nosem nadechnout a zároveò proudem vzduchu smìøujícím ven vyluzovat ústy onen»prdìcí«zvuk: zpoèátku všichni samozøejmì tvrdíme, že to nejde. Právì tak tvrdíme, že nelze pøejít pás rozžhavených uhlíkù bosýma nohama. Když se to ale podaøí, pak toto malé vítìzství nad diktátorským programem ega mùže být poèátkem velkých a nedozírných zmìn zpùsobu vnímání reality. Stane se nìco zdánlivì nevýznamného, pøesto ale zázraènì zásadního: pøehodíme výhybku a náš život se zaène ubírat jiným, pozitivnìjším smìrem. S mantrami je ale spojeno další poznání, které souvisí s tìmi nejrevoluènìjšími kosmologickými teoriemi. Mám na mysli teorii morfických polí Ruperta Sheldraka o tom, že pøíroda má pamì a že to, o èem uvažujeme jako o zákonech pøírody, jsou spíše zvyky. Sheldrake tvrdí, že v pøírodì existuje vrozený proces budování pamìti, jehož základním prvkem je to, èemu øíká morfická rezonance. Jakýsi vliv podobného na podobné mimo prostor a èas. Jestliže v Tokiu nauèíme krysy novému druhu chování, krysy téhož druhu se to v jiných mìstech na celé Zemi nauèí daleko rychleji. Naše dìti umìjí jezdit na kole daleko rychleji a lépe než my a my jsme byli lepší než naši rodièe. Docela elegantním»dùkazem«existence takového morfického pole a vlivu morfické rezonance byl jeden test, který provedli na katedøe psychologie v Nottinghamu. Noviny Evening Standard poskytly køížovku ze sobotní pøílohy již v pátek stovkám pokusných luštitelù. Psychologové zaznamenávali rychlost luštìní, poèet chyb a èas nutný k vyluštìní tajenky. Pak køížovku vyluštily statisíce pravidelných ètenáøù. V pondìlí ji ovšem k vyluštìní dostaly další stovky osob, které byly samozøejmì pøes víkend izolovány, aby nepøišly s køížovkou do styku. Výsledky, jak tušíte, byly o 25 % lepší: luštitelé dìlali mnohem ménì chyb a tajenku vyluštili døíve, než jejich kolegové v pátek. Dá se øíci, že vše, co se uèíme, je usnadnìno morfickou rezonancí toho, co se nìkdo nauèil pøed námi. Když vymyslíte nìjakou novou mantru, ta se zalíbí a lidé si ji zaènou hromadnì a èasto zpívat, a ta mantra Doporuèuji poøídit si nìjakou nahrávku indického pomalého meditativního zpìvu a zkusit zpívat s sebou. Pokud pùjde o hindustánskou tradici, vychutnejte zvláštì pomalý úvodní alap. Mùžete také zkuit sehnat jihoindický karnatický dhrúpad. zaène lidem pomáhat na všech úrovních, na kterých mantry pomáhají lidem, kteøí je zpívají, stále ještì nebude tak úèinná jako mantra, kterou zaèali lidé zpívat pøed nìkolika tisíci let a která již pomohla desítkám generací pøed vámi. Sanskrt je navíc jazyk umìlý, stejnì jako latina. Hinduisté a jogíni tvrdí, že sanskrt jaksi»zeslyšitelnìl«urèité stavy mysli a emocí. Když je èlovìk ve stavu hlubokého klidu a míru, jeho zklidnìný dech a nádech se podobá zvuku slova šánti. Když ovšem potøebujete dosáhnout hlubokého klidu a míru, není nic snadnìjšího, než si jako mantru zpívat slovo šánti stále dokola dosáhnete stavu hlubokého klidu a míru. Rupert Sheldrake

38 4 JINÉ NÁSTROJE Je tedy jasné, že»jiná«hudba vyžaduje»jiné nástroje«a naopak, jsou to právì»jiné nástroje«, které nám umožnily objevit, slyšet a provozovat»jinou«hudbu. Jedním z onìch témìø zázraèných, Evropany až nedávno objevených zdrojù léèivých zvukù jsou tibetské znìjící mísy. Proè má na nás jejich zvuk takový vliv? Jak na nì hrát? Jak je vybírat? Vysoké frekvence v malých dávkách jsou pro naše tìla jakýmsi zvukovým vitaminem C. Alfred Tomatis

39 76 77 V našem relativním, èasovì a prostorovì omezeném svìtì žijeme a jednáme ve tøech rovinách existence: v rovinì tìla, hlasu a mysli. Hlas pøedstavuje energii, jež vnáší život do hmotného svìta. Tibetské uèení TIBETSKÉ MÍSY Koncem 60. let objevili zápaïané v himálajské oblasti zpívající mísy. Kruhové kovové nádoby rùzné velikosti, nìkteré lesklé a hladké, jiné matné, nìkteré zlaté, jiné témìø zèernalé. Všechny však, když se do nich udeøilo palièkou, vydávaly neuvìøitelnì bohatý zpìvný zvuk. Pùvod znìjících mís je záhadný a nejistý. Pøi svých rituálech velmi intenzivnì používal zvuk pùvodní šamanismus bön. Jeden lama v klášteøe Curphu proto na otázku Evropana pøed lety odpovìdìl, že dotazy na pùvod mís by mìly být položeny spíše nìjakému bönpovi, nebo mísy se v buddhismu samotném nepoužívaly. Ví se, že použití zvukù a mís bylop drženo ve velké tajnosti. Zmínili jsme, že jedno tibetské rèení øíká: Ten, kdo pozná tajemství zvuku, pozná tajemství Vesmíru. Èlovìk, který umìl pracovat se zvukem, umìl tedy léèit, byl velmi mocný a vážený. Když se dnes zeptáte kohokoli v Himálaji, jestli slyšel nìco o zpívajících mísách, nebo se zeptáte pøímo Tibe ana, jestli nìkdy na mísy hrál, odpovìdi budou vždy negativní. Existují staré fotografie oltáøù, na kterých jsou kovové nádoby ve tvaru mís, ty se prý ale používaly jen jako nádoby na jídlo a na obìtiny. Jestli to jsou jen nádoby, proè tak zní? Kdo je vyrobil? Všechny náznaky vedou zpátky k šamanùm. Pøedevším, existují stejnì staré zmínky o koèujících kováøích. Vyrábìli tito øemeslníci mísy jen tak, sami pro sebe, nebo si je objednávali mniši, kteøí mìli znalosti o zvuku a tvarech nádob produkujících urèité zvuky? Dnes, aè se mísy dále vyrábìjí, prý nikdo neumí tyto rituální nástroje v pùvodní legendární kvalitì vyrobit. Existuje také teorie, že mísy vyrábìli sami mniši. Bönpové byli jakýmisi asijskými alchymisty a byli si vìdomi harmonických vlastností znìjících kovù. Zpracovávat slitiny pro výrobu zvonù a znìjících nástrojù umìli i staøí Èíòané prokazatelnì už v 6. století pø. Kr. Proè je ale tedy používají prostí lidé jako nádoby na jídlo? Mísy jsou podle tradice vyrobeny ze sedmi kovù, z nichž každý symbolizuje kov jedné planety: zlato symbolizuje Slunce, støíbro Mìsíc, rtu Merkur, mìï Venuši, železo Mars, cín Jupiter a olovo Saturn. Každý kov produkuje urèitý zvuk, vèetnì harmonických tónù, a dohromady pak vytváøejí výjimeènì znìlý a bohatý zvuk zpívajících mís. Pøesné pomìry jednotlivých kovù se rùzní a zdá se, že zdaleka ne všechny mísy jsou skuteènì ze sedmi kovù. Øíká se, že pravé tibetské mísy obsahují více støíbra a cínu a nejsou tak lesklé jako mísy z Nepálu, které záøí více zlatìji. Tibe ané tvrdí, že ve zvuku mísy zní zákony vesmíru. Vypadá to, že asi mají pravdu. Jsme totiž»dìti hvìzd«i v tom smyslu, že v krvi každého z nás koluje nìkolik gramù železa. Železo jako tìžký prvek ovšem nevzniklo na naší planetì, ale pøi výbuchu supernovy, ze které pak vznikla hmota našeho Slunce a jeho planet, vèetnì Zemì. Když zazní železo obsažené ve slitinì mísy, rezonuje také v naší krvi, v našem tìle.»ladí«nás na principy vesmíru. Vysvìtlení rùzného podílu kovù ale mùže být jednodušší: potulní kováøi s sebou nìkdy nemìli k dispozici všechny kovy, spíše používali ty, které nalezli v tom kterém údolí. Hory Himálaje jsou na rudy bohaté, proto se tam asi rozvinulo spíše zpracování kovù než keramika. Jak se asi mísa vyrábìla? Roztavený kov byl nalit na plochý kámen a nechal se ztuhnout v kovovou desku. Ta byla vyklepána kladivem do tvaru mísy, broušena pískem a nakonec byly nìkteré mísy oznaèeny nebo zdobeny. Zákazník si pravdìpodobnì objednal mísu s konkrétním zvukem nebo jinou kvalitou. Výrobce asi nabídl celou sadu mís s podobným, ale pøece jen v detailech a jemných harmonických tónech lišícím se zvukem a zákazník si vybral tu svou. To by vysvìtlovalo, proè je i dnes výjimeènì možné obèas objevit prokazatelnì staré a snad bönpy používané originální mísy.»každá tibetská zpívající mísa má unikátní vlastnosti a osobnost, nelze ji tedy používat jako jiný západní hudební nástroj a øadit ji do sestav s jinými mísami. Nebyly k tomu vytvoøeny,«øíkají Miroslav Šimáèek Frank Perry. Chcete-li vìdìt víc, zkuste Perryho informacemi nabité internetové stránky Podle Geerta Verbeka mísy, kterým se u nás z nedostatku terminologie øíká»tibetské«, uvolòují, vyrovnávají mozkové hemisféry, navozují lehký trans, odstraòují stres, harmonizují èakry, vytváøejí posvátnou spirálovou energii, èistí a»nabíjejí«vodu, polodrahokamy, léèivé byliny, svíèky, runy, amulety, podporují intuici, èistí vnímání a myšlení, zintezivòují modlitby, meditaci èi cvièení jógy, posilují afirmace, pøání, sny, pomáhají pøi umírání a posilují komunikaci s duchovnem a rituály.

40 78 79 Každá mísa funguje, i když ty dobré velké fungují v širším spektru frekvencí. Mísy a misky, které jsou nìjak zdobené nebo poznamenané patinou stáøí, jsou logicky lepší než ty souèasné, velmi zlatì a leskle se tváøící. Kvalitu misky zaèáteèník nejlépe pozná podle toho, jak pravidelné vlny se vytvoøí na hladinì vody po patøièném úderu do stìny misky patøiènou palièkou. Èím pravidelnìjší, tím víc miska harmonizuje. Vyplatí se také zjistit, jestli ta vaše nemá uvnitø rýhu, která nìkdy bývá právì oznaèením výše hladiny vody pro dosažení toho nejléèivìjšího zvuku. Jiná teorie tvrdí, že mísy byly posvátnými pøedmìty a každý klášter jich vlastnil znaèné množství. Obìtní dary musely»dobøe znít«správnými vibracemi, a tak byly ukládány do znìjících nádob. Mísy prý v Tibetu používali jen mistøi zvuku pøi tajných rituálech, jen v soukromí, a dokonce ani ne pro jiné mnichy. Dodnes je zakázáno o nich a rituálech s nimi spojených hovoøit. Pomocí zvuku prý lze kontaktovat duchy planet, podzemí i království Agharta a Šambala, zemské centrum nesmrtelných. Tón vyluzovaný hudebními nástroji vytváøí protipól k niterným zvukùm, které èlovìk slyší, je-li v absolutním tichu, øíkají Tibe ané. Dokáže-li ztlumit zvuky okolního svìta, uslyší šumìní krve, tep vlastního srdce. Zkušení mniši a jogíni prý dokonce slyší i vibrace jednotlivých orgánù a tkáòových procesù svých tìl. Tibetská hudební teorie pak velmi podrobnì popisuje zpìvné, tluèivé, vøeštivé, pichlavé a ohlušující zvuky a hovoøí o tom, že zvuky nástrojù orchestru vytváøejí protipól zvukùm lidského tìla a pøírody. Hukot napodobují zvuky mušlí, tlukot zvuky bubnù, dunìní zvuky velkých bubnù, jekot zvuky èinelù, zvonìní zvonù a mruèení zvuky šalmají. V roce 1983 pracovala skupina hercù a hudebníkù na divadelním projektu, pøi nìmž zesilovali a reprodukovali zvuky srdce a obìhu krve v rámci projektu, který nazvali Slyšitelná cesta tìlem. Èlovìk, který pak toto pøedstavení vidìl, poznamenal:»to, co jsem slyšel, byly zvuky tibetského chrámového orchestru.«co SE POVÍDÁ Vypadá to, že zvuk mísy synchronizuje mozkové vlny a hemisféry a dodává pocit zklidnìní a uvolnìní. Existují teorie, jež tvrdí, že neurèité frekvence, tak bohaté na alikvotní tóny, masírují buòky a pomáhají tìlu a jednotlivým orgánùm opìt nalézt pùvodní, pøirozenou frekvenci. Mimochodem, v nìkterých nemocnicích v USA se s velkým úspìchem napomáhá rychlejšímu srùstu zlomených kostí právì zvukovými vibracemi. Uèení bön uvádí tisíc typù terapeutického využití zvuku. Mísy, gongy a jiné kovové nástroje pomáhají obnovit harmonické frekvence a stimulovat tìlo. To se vyladí na harmonické frekvence mísy, zesílí tak svou energii a je pak schopno znovu navodit nenarušenou pùvodní frekvenci zdravých orgánù. Když srovnáváte vìtší poèet mís, je zøejmé, že existují v nesèetném poètu rùzných tvarù a výsledných zvukù. Vìtšina z nich je, co se týèe barvy, více èi ménì zlatá. Jsou kulaté, ale liší se svou hloubkou. Nìkteré jsou nízké, ale velmi široké, jiné kulaté a hlubší. Nìkteré mají širší základnu a existují i velmi nízké mísy s velmi širokým plochým dnem. Nìkteré mísy mají dokonce tvar poháru. Ty jsou ale velmi vzácné. Síla stìn i tvar mísy se kus od kusu liší. Zvuk je ovlivnìn tvarem a tlouš kou materiálu, stejnì jako sílou a tvarem hrany mísy. Na barvì mísy nezáleží. Existují mísy, které mají na vnìjším okraji zbytky laku nebo glazury, ale ty se zvukem také nemají nic spoleèného. Koupíte-li si však zašlou mísu a vyleštíte ji, zvuk ovlivníte. Leštìním totiž odstraníte tenounkou vnìjší vrstvu, která se neustále obmìòuje. Mnohé mísy jsou nìjak ozdobeny, napøíklad vzorky hvìzdièek, teèek nebo lístkù. Nìkdy je na vnìjší stranì mísy nápis. Obvykle je to jméno majitele mísy v písmu devangiri, které se používá v Nepálu. Nìkdy je nápis i v tibetštinì a oznaèuje jméno majitele nebo název rituálu, ke kterému je mísa urèena. Nápisy v devangiri naznaèují, že tyto mísy byly vyrobeny v Nepálu, ale øíká se jim»tibetské«, protože je prodávají Tibe ané žijící v Nepálu. Nìkteré mísy mají kolem svého Zvukové kvality se kupodivu neøídí velikostí èi vahou misky. Nìkteré malé misky vydávají hlubší zvuk než misky daleko vìtší. Vždy se ale øiïte svými pocity a dùvìøujte signálùm svého tìla. Individuálnì dobøe znìjící mísa je nìèím, co kromì pozitivních tìlesných a psychických dùsledkù posílí i vaši cestu k vyššímu stavu vìdomí. Podívejte se na adresu na to, jak má vypadat dobøe udìlaná stránka nadšeného a zkušeného obchodníka, v tomto pøípadì Randalla»Raina«Graye.

41 80 81 Velmi èasto se ale vyplatí nespokojit se s prvotním pocitem, a pokud je tøeba rozhodnout se pøi nákupu mezi více mísami, vybrat si tu, která je»obtížnìjší«. Následný proces vzájemného»poznávání«pak bude velmi sladkou odmìnou a zkušeností na celý život. Pokud budete mít možnost si na nìjakém kurzu vyzkoušet více mís, neváhejte. Každá mísa vás mùže, by z poèátku nevìdomì nìèím obohatit. obvodu rýhu èi dvì, snad oznaèují znalcùm rozsah alikvotù. Nìkteré mísy, zvláštì ty s ozdobenými okraji, mohou reagovat jako fontánové mísy. Když je naplníte vodou až po zdobný kruh a udeøíte do nich palièkou, nebo je tøete okolo, z hladiny zaènou tryskat jedna nebo více malých fontán. Nìkdy se na hladinì vody objeví tvar hvìzdy, která se pak promìní ve fontánu uprostøed; to je pak tzv. hvìzdná mísa. Dnes už dokážeme nahrát a prozkoumat vlny, které produkuje znìjící mísa. Bylo zjištìno, že zvuk mís je, co se týèe snah o zmìøení jednotlivých tónù ladièkou, vìtšinou nezmìøitelný, protože kolísá mezi dvìma nebo více základními frekvencemi. Jinými slovy, na rozdíl od naprosté vìtšiny evropských hudebních nástrojù, základní zvuk mísy neslyšíme, je témìø potlaèený, zato ale zní najednou dvì, tøi, ètyøi roviny alikvotù, tedy vyšších harmonických základního zvuku. Podobnì bohaté a tolik slyšitelné produkce harmonických tónù lze kromì fujary docílit snad jen na monochordu. Mezi mnoha jinými druhy zvukových vln navíc mísy produkují vlnové vzorce, pulzace (rázy), které jsou totožné s vlnami, jaké produkuje náš mozek. Takové mísy pak pomáhají dosáhnout hlubokých stavù relaxace a otevøení vnitøního prostoru. Informace jsou v mozku pøenášeny v síti neuronù pomocí impulsù. Pøenosy mají díky elektrochemické povaze bunìk charakter velmi rychlých vln. Každý z miliard neuronù lidského mozku mùže být propojen s dalšími neurony až statisíci spojení. Lidský mozek má nekoneèné možnosti. Možná právì zvukové podbìty mozkovým vlnám tolik podobných frekvencí tibetských mís stimulují neurony k vytváøení vìtšího poètu propojení. Je-li tomu tak, pak to ve skuteènosti znamená, že se kromì již zmínìných pøímých terapeutických úèinkù rozšiøuje vìdomí. JAK SI MÍSU VYBRAT? V rukou rùzných lidí zní každá mísa jinak. Navíc se každým okamžikem mìníme jak fyzicky, tak duchovnì. Nìkterým lidem mísy znìjí déle, jiným rychle zmizí vyšší tóny a zùstanou jen ty hluboké. Nehledejte proto hezké nebo ošklivé zvuky v tom obvyklém slova smyslu. Zvuk každé mísy je neopakovatelný a ojedinìlý, a už vychází z mísy, která je malá, neatraktivní, nebo z mísy, která je velká a nádherná. Mísy se prodávají na váhu; èím jsou tìžší, tím vyšší jsou jejich ceny a ty se navíc mìní. Zpùsobù, jak si mísu vybrat, je také víc. Nìkterým lidem staèí mísu jednou slyšet a hned vìdí, že je to ona. Rychle se rozhodnou. Jiní si nejsou jistí, ale stejnì by se rádi rozhodli intuitivnì. Bìžnì dostupné zlatavé a soudkovité nebo talíøovité mísy rùzných velikostí, poslouží terapeutickým úèelùm harmonizace èlovìka a jeho tìla a mysli stejnì dobøe jako ty nejdražší èi nejvzácnìjší. Pokud vám jejich zvuk bude pøíjemný, pokud mísu snadno roztoèíte palièkou dokola, nemùžete nic zkazit. Každý úder palièkou do mísy, kterou budete mít položenou na své ruce, vás intenzivnì zharmonizuje a zklidní, pokud se mentálnì neuzavøete. Dejte na svou intuici, ale nepøežeòte to s délkou hry, zvláštì v poèátku když máte rádi banány, taky si dáte jeden dva, nikoli tøi kila. Hrajte jen nìkolik minut dennì, a pokud máte mísu výhradnì k léèebným úèelùm a vaše zdravotní komplikace za mìsíc èi dva odezní, hrajte jen preventivnì, když vás»to«napadne. Nespìchejte, mísa je katalyzátor, spouštìè zmìn, dejte svému tìlu èas srovnat to, co bylo nevyrovnané. Pokud se rozhodnete pøikoupit ještì druhou nebo tøetí mísu, nebo dokonce vícero mís, vezmìte si k nákupu pro porovnání i tu mísu, kterou už vlastníte, aby se spoleènì doplòovaly. Není tøeba vybírat své sestavy podle velikosti a je témìø nemožné sestavit jakýsi orchestr podle západních kritérií. Jasný prùrazný zvuk mísy produkuje»harmonie«, které jsou jiné než ty, na které jsme zvyklí. Pøi úderu na dvì nebo tøi mísy okamžitì objevíte docela nové, jiné roviny zvukù a pulzací. Napøíklad Miroslav Šimáèek z nìkolika set mís sestavil nìkolik vyladìných sestav a Mitch Nur má sestavy, v nichž každá mísa v celku je vyladìná jen a pøesnì na svùj Každý atom bez pøestání zpívá svou píseò, a to je ten tón, který vytváøí jemnìjší nebo hustší formy vìtší nebo menší hustoty. Lama Govinda Sebekrásnìjší zvuk mísy položené na stolku nebo podlaze (vždy ovšem na nìjaké látce nebo koberci) nevynahradí zážitek a hlavnì úèinek hry na misku, která je takto položena na ruce hráèe èi hráèky. Každý úder a každý zvuk je pak jedním z nejdokonalejších a nejúèinnìjších muzikoterapeutických aktù vùbec. Dámy a sleèny, sundejte si prstýnky, aby jejich kov nedrnèel o spodní èást misky.

42 82 83 I èínská tradice práce se zvukem je prastará a velmi úèinná. Pøi obracení koulí v dlani, nejlépe tak, aby se nedotýkaly, nepravidelnì zaznívají dva kovové zvuky z vnitøku koulí. Jeden je vyšší, ženský (jin), druhý nižší, mužský (jang). I ty pøispívají k celkové léèebné a preventivní úèinnosti koulí. celek, a v rámci sestavy nejlépe a nejúèinnìji zní. Tam platí zákony synergie: celek je víc než prostý souèet jednotlivých èástí. Dùležité je mít také na pamìti, že mísa svým tvarem a produkcí zvuku symbolicky reprezentuje ženský princip, zatímco úder, a hlavnì palièka, zase princip mužský. Pøi citlivé høe mùže hráè èi hráèka velmi efektivnì napomoci sjednocení protikladù ve svém tìle nebo v tìlech a myslích posluchaèù èi klientù. PALIÈKY Na mísy se dá hrát nìkolika základními zpùsoby. První palièkou, kterou budete potøebovat, je palièka døevìná, nejlépe z tvrdého døeva. Mìkké døevo ale také poskytuje urèité výhody. Mitch Nur objevil, že zvláštì na velkých mísách vydávají napø. palièky z osiky zcela jiný zvuk než palièky z obvyklého tvrdého døeva. Druhou mùže být palièka, jakou se hraje na gong, tedy palièka s hlavicí z filcu nebo tvrdé plsti. Velikost palièky závisí na velikosti mísy, ale i to se musí vyzkoušet, neexistuje na to pravidlo. Vždy je to otázka pokusù a omylù. Jedna palièka bude znít nádhernì, jiná, by podobná docela jinak. Jedna mísa bude lépe znít s tvrdší palièkou, jiná zase s mìkèí. Lze ale pøedpokládat, že úder velkou palièkou rozezní bohatým plným zvukem lépe velkou mísu, a malé mísy zase nejlépe rozezní menší palièky. Pro každou mísu ale mùžete používat rùzné palièky. Každá rozezní mísu jinak, od základních až po harmonické tóny. Kromì palièek filcových, plstìných, korkových a døevìných, obtoèených provazem nebo potažených jemnou kùží èi nataženou gumou z duše bicyklu, mùžete na mísy hrát i vlastní rukou prsty, nehty, spodní èástí dlanì. Máte-li rádi experimenty, vyzkoušejte cokoli, èeká vás øada pøíjemných pøekvapení. V každém pøípadì se vyplatí mít i pro jednu mísu více rùzných palièek. Jde o to, že døevìnou palièkou ze své mísy vyloudíte jiné tóny, než když mísu rozezníte palièkou potaženou kùží, palièkou z mìkèího døeva nebo palièkou filcovou. Druhý základní zpùsob, jak z mísy vyloudit bohaté tóny, je toèit palièkou kolem okraje mísy. Dostanete tak podobný zvuk, jako když toèíte vlhkým prstem po okraji sklenice. Palièkou obtáèejte vnìjší hranu mísy ve smìru hodinových ruèièek (Tibe ané øíkají od narození ke smrti a ne naopak) právì tak rychle a silnì, abyste z mísy vyloudili nejprve základní bohatý zvuk, který postupnì pøejde ve zvuk daleko vyšší. Mísa se rozezní jediným táhlým zpìvavým tónem: odtud také pochází její název zpívající mísa. Podle nìkterých autorit používali mísy nìkdejší himálajští šamani právì takto. Stejnì mísu rozezníte i pomocí døevìné palièky. Na menší mísy je lépší používat menší palièky, velké mísy malou palièkou rozezníte jen velmi obtížnì. Vibrace okrajù mísy jsou tak silné, že se vám palièka rozeskáèe a ozve se nepøíjemný rachotivý èi pištivý zvuk. Mùžete se tomu vyhnout nìkolika zpùsoby. Pøitlaète pevnìji palièku k okraji mísy nebo zpomalte otáèení a nebo pøíštì použijte vìtší palièku. Chce to cvik, trpìlivost a soustøedìní. Výhodné jsou palièky stejného tvaru, jako jsou tlouky v hmoždíøích. Nìkteré velké mísy se dají rozeznít také tak, že budete palièkou jezdit po okraji tam a zpátky na jednom urèitém místì. Rád používám i smyèec, kterým se dají vyloudit z mís jednotlivé vrstvy alikvotních tónù. I nìkteré velké, hluboce znìjící mísy jsou schopny tímto zpùsobem vydat pøekvapivì èistý vysoký alikvot. Na výsledný zvuk má ale vždy vliv to, jakou silou na mísu palièkou tlaèíte a jakou rychlostí jí kolem okraje mísy kroužíte. Musíte se nauèit intuitivnì rozeznávat, kdy zrychlit, pøitlaèit apod. Typický pronikavý zvuk, který takto vyloudíte, vzniká díky tomu, že rozvinete a dále posílíte nìkterý harmonický tón. Je tedy jasné, že je dovoleno témìø cokoli, nezapomeòte ale na pokoru: mísy nejsou bicím nástrojem, jsou to posvátné zdroje zvuku, a tak se k nim také chovejme. Èást souboru palièek Miroslava Šimáèka. Jak tvrdí i Geert Verbeke: Je lepší mít deset palièek na jednu mísu, než deset mís na jednu palièku. Pravdìpodobnì pùvodní zpùsob hry dávných lamù na mísu: kroužení døevìnou palièkou ve smìru hodinových ruèièek. Zvuk je táhlý, pøechází z hlubších k vysokým frekvencím a nikdy by nemìl skøípat èi drnèet. Chce to cit, plné vìdomí a trénink.

43 84 85 SLUCHOVÉ CVIÈENÍ: POTÙÈEK Velmi intenzivní a pøíjemné cvièení naslouchání je možno si vychutnat u potùèku. Najdìte si malý, zurèící, bublající potok a suché místo poblíž vody, na kterém byste mohli nerušenì strávit nejménì dvacet minut. Posaïte se, rozhlédnìte se kolem, pak sklopte oèi k potoku, zavøete je, a zaènìte naslouchat vodì. Nejlepších výsledkù docílíte, když budete mít oèi zcela zavøené nebo alespoò nezaostøené na cokoli konkrétního. Nejprve naslouchejte nejhlubším zvukùm pod malými vodopádky a èiòte tak spíše tìlem než ušima. Až si na tyto hluboké zvuky zvyknete a dokážete je spolehlivì rozpoznat a oddìlit od ostatních, pokuste se je ponechat ve vìdomé pozornosti a toto sluchové vìdomí rozšíøit tím, že pro zmìnu a rozšíøení frekvenèního spektra zaènete poslouchat nejvyšší zvuky po dopadu nejmenších kapièek. Teï vám hodnì pomùže dát si dlanì za uši tak, že z rukou vytvoøíte jakési naslouchací kornouty. Mnohem pøesnìji a lépe uslyšíte zvláštì vyšší frekvence. Až si na vysoké zvuky zvyknete, zkuste obèas zkontrolovat, jestli se vám podaøí vìdomì naslouchat souèasnì hlubokým i vysokým frekvencím. Po dalších nìkolika minutách mùžete zkusit naslouchat støedním frekvencím, v tomto pøípadì tedy písni potoka. Zkuste ve vìdomí ponechat zvuky hluboké i ty nejvyšší, a soustøeïte se na pomalu se odhalující strukturu melodie potùèku. Ideální je vydržet tak alespoò dalších pìt minut. Nakonec si pøedstavte, že jste asi desetimetrovým úsekem potoka, že vám voda protéká tìlem od hlavy k patám, že vy sami jste potokem a že vše, co ve vašem tìle bylo neèisté, staré nebo nepotøebné, èistá voda odnese. UMÌNÍ NASLOUCHAT (NEJEN) MÍSÁM Nejprve se zklidnìte, tøeba jen tím, že si uvolnìnì sednete. Pak držte mísu v dlani a lehce, nejlépe filcovou nebo vìtší døevìnou palièkou o hranu rozeznìte. Naslouchejte se zavøenýma oèima. Zkoumejte zvuk vcelku, zvednìte ruku s mísou nad úroveò uší, poslouchejte zvuk mísy kousek nad zemí a ve výši èlovìka, v rohu, nad hladkým povrchem nebo nad hranou koberce. Nebo udeøte do mísy, kterou držíte ve výši svého pupku, a až se naplno rozezní, pomalu táhnìte mísu podél svého tìla nahoru ke krku a podél brady, nosu a èela až nad svou hlavu. Zkuste také naslouchat míse tak, že ji budete umis ovat blízko rùzných èástí nebo do rùzných vzdáleností od svého tìla. Všímejte si rozdílù. Poslouchejte, jak se zvuk neznatelnì, ale slyšitelnì mìní vlivem vašich energetických center, èaker (viz str ). Až se seznámíte se zvukem mísy, zaènìte naslouchat, ale jen pro potøeby dalšího sluchového cvièení více analyticky; hudba a zvuk by se vždy mìly poslouchat spíše srdcem a tìlem, nikoli myslí a rozumem. Naslouchejte jednou jen hlubokým tónùm, jindy jen tìm vysokým. Udeøte filcovou palièkou a po chvíli jemnì pøi uknìte mísu palièkou døevìnou, abyste pøidali nejvyšší frekvence, a pozornì vnímejte, jak se zvuk barevnì mìní? Než zaènete rozeznávat jednotlivé tóny a zkoumat jejich podstatu, je dobré pøipomenout si, že zvuk má podobu vln. Snažte se pøi naslouchání rozeznat pulzaci jednotlivých tónù. Tepe nižší harmonický tón rychleji, nebo pomaleji než dominantní tón základní? Doplòuje se jejich puls, nebo je jejich rytmická harmonizace složitìjší a obtížnìji mìøitelná? Tyto zvukové»naslouchací«experimenty se velmi dobøe provádìjí ve skupinì lidí, kteøí sedí v kruhu. Na povel jednoho všichni zahrají a poslouchají, jak se pulzace jednotlivých mís vzájemnì ovlivòují. Pro mnohé je pak velkým pøekvapením zjištìní, že staèí, aby èlovìk»myslel«na nìco negativního a zvuk, ale hlavnì pulzace jsou jiné. Staèí požádat jednoho èlovìka, aby jen v mysli kruh pøerušil, a všichni slyší, jak se v tom místì zvuk jakoby propadne a radikálnì zmìní pulzaci. Pomocí koncentrace na jeden tón je možné vnímat nejen rozdílné tóny, ale i rozdílné vlnové vzory zvuku mísy. Zvukové vlny ale mají trojrozmìrný charakter viditelný napø. na hladinì. Jako když hodíte oblázek do rybníka nebo pozorujete spirály ve víøivce. I tento další rozmìr zvuku lze uslyšet, ale jen když budete naslouchat celým tìlem. Nakonec pøestaòte analyzovat a znovu se zaposlouchejte do zvuku mísy jako celku. I když zvuk pøestanete vnímat ušima, pokraèujte v naslouchání»vnitøním«uchem. Kam zvuk odešel? Když toèením zvládnete zvuk mísy, mùžete si troufnout na zvukovì a duchovnì silnìjší kategorii, zvon drilbu. Jde to snadnìji, ale o to citlivìji musíte naslouchat. Doporuèuji pomoci si pøi pobytu v krajinì tím, že si poslechnete s rukama za ušima nejen potùèek. Objevíte další dimenze toho, co jsou, i když vìtšinou nevìdomì naše uši schopny zachytit. Znám i takové lidi, kteøí si pomocí držáku sluchátek a tenké ohebné umìlé hmoty vyrobili velké»ušáky«a užívají si zvukù jako nikdy pøedtím.

44 86 87 Jsem mistr zvuku. Zvukem mohu zabíjet to, co je živé, a oživovat to, co bylo mrtvé. Výrok jednoho lamy Individuální hra na mísu v tichu a intimitì pøíjemné místnosti je zvláštì v poèátcích objevování krás a úèinkù tibetských mís tím optimálním prostøedím. Pokroèilí ale mohou zkusit porovnat kvalitu a barvu zvukù své mísy i v exteriéru na louce, na zahradì, v lese. Co slyšíte v tichu? Jaký je zvuk vašeho tìla? Jak zníte? Zvuk mùžeme vnímat mnoha nejrùznìjšmi zpùsoby. Zahrajete-li na mísu blízko tìla, ucítíte pøímé vibrace, které procházejí vaším tìlem. Jedna mísa produkuje spíše dlouhé vlny, jiná zase vlny krátké. Zkuste tyto vibrace lokalizovat a jakoby pozorovat jejich procházení tìlem. Lehnìte si a postupnì mísu pokládejte na rùzné èásti tìla na žaludek, hruï nebo dokonce na hlavu a rùznými zpùsoby pozorujte, jaký vliv na vás zvuk mísy má. Když sedíte, položte mísu na kolena, stehna. I tak zaregistrujete rùzné druhy vibrací a pocitù. Když udeøíte na velkou mísu, mùžete cítit vibrace v podobì pocitu tepla tak, že budete pohybovat rukou poblíž okraje vibrující mísy. Vibrace se na hranì rozeznìlé mísy nìkdy dají vidìt pøímo. Jednoduchou cestou k mnoha tìmto objevùm je naplnit mísu vodou. Zaènìte s malým množstvím a postupnì pøidávejte vody více. Jsou-li uvnitø v míse vyznaèeny nìjaké kruhy, naznaèují, kam až by mìla sahat hladina vody, aby se dosáhlo žádaného efektu. Znovu opakuji experimentùm se meze nekladou. Pozorujte vzory na vodní hladinì èím jsou pravidelnìjší, tím je mísa kvalitnìjší. Možná, že vaše mísa je fontánovou mísou pøi úderu filcovou palièkou se voda rozvíøí a jako ve fontánì z ní zaènou vystøelovat kapièky. Nìkdy mísa vydá pøi tøení palièkou dokola typický zpívající zvuk døíve, je-li do urèité úrovnì naplnìna vodou. Tím, jak budete pøidávat vodu, zjistíte, jak ji zvuk ovlivòuje, a naopak. Zkuste vodou rotovat, udeøit na okraj mísy a pak mísu rùznì naklánìt. Máte-li po ruce více mís, pak samozøejmì objevíte další a další souvislosti. Zmíním se jen o nìkterých. Nejdùležitìjší je to, jak znìjí mísy dohromady. Jak znìjí, udeøíte-li do nich ve stejný okamžik? Lze nìkterý zvuk odlišit? Znìjí kontrastnì, nebo v harmonii? Neruší se navzájem, pokud znìjí ve stejné vlnové délce? Vzniká zfázováním nový, docela jiný zvuk? Když budete pozornì naslouchat, možná objevíte pravidla, podle kterých se zvuk chová, setkají-li se vibrace dvou mís. Nìkteré mísy mají zvuk zdánlivì stejný, ale posléze zjistíte, že vaše pocity z vibrací jsou odlišné. Možná mají jiné harmonické tóny. Znovu opakuji, že tibetské zpívající mísy skýtají nekoneèné možnosti experimentování jak s nimi, tak s jejich efekty na lidské tìlo. To ovšem neznamená, že musíte experimentovat nepøetržitì. Mísa je nìco, co byste si mìli vychutnat a užít bez jakýchkoli dalších motivù. Pøedpojatá touha po stálém experimentování mùže být sama o sobì pøekážkou. Nebudete-li pøi experimentech trpìliví, bude to trvat déle. Nejlepších výsledkù dosáhne ten, kdo nic neoèekává. Otevøené srdce a otevøená mysl jsou tìmi nejlepšími ukazateli na cestách vedoucích dovnitø jak do zvuku, tak do èlovìka samotného. Když nìco uslyšíte, když s nìèím experimentujete, buïte si toho vìdomi, vnímejte to a proci ujte, ale pak to nechte být. Nepøisuzujte tomu nìjaký zvláštní význam, nenechte se pøipoutat k nìjakým závìrùm. Pamatujte, že vše se mìní a zvuk vás jindy bude ovlivòovat jinak. Vìtšina jevù, které zažijete, se bude vracet, a pokud ne, alespoò si je užijete, aniž byste k nim byli pøipoutáni, a získáte tak prostor pro nové experimenty a objevy. TERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ Zpívající mísy mají na èlovìka nepopiratelný efekt. Když si to zopakujeme, jsou to kovové zdroje dlouhých øad velmi zesílených alikvotních tónù. Jsou zdrojem i tìch frekvencí, které»naše hudba«našim tìlùm neposkytuje, a jejich kolísavé, jaksi»nevyladitelné«zvuky rezonanènì provokují podobné zvukové vzorce frekvencí tkání a orgánù našeho tìla k optimálnímu prùbìhu. Jsou proto ve stále vìtší míøe využívá- Nìkdy se setkáte s miskami, jež mají uprostøed dùlek. Pùvodnì byly na stojanech a jako obìtiny se do nich lilo máslo ghí, dávala rýže apod. Pokud ale miska nádhernì zní, klidnì ji používejte. Pøi výbìru misky nespìchejte, a jde-li to, nechte si poradit nìkým zkušenìjším. Vlastníte-li více misek, neskladujte je ani netransportujte bez proložení aspoò kusem novin. Misky jsou kovové a leccos vydrží, vidìl jsem ale i proražené a puklé.

45 88 89 Obchodníci z Nepálu, Sikkimu a Indie oznaèují misky rùznými názvy, aby je rozlišili; pro nás ostatní je dùležité, jak hrají a jak se s s nimi cítíme. Na poèátku 90. let, u pøítele Jörna v Düsseldorfu, tehdy na dlouhou dobu jediného dodavatele mís, jsem mìl možnost vyzkoušet nejen steel drum (vzadu na stojanu), ale i køiš álové mísy. ny jako terapeutické nástroje. Zdá se, že právì nenaladìné a na alikvoty tolik bohaté zvuky mís dodávají našim, evropskou hudbou podvyživeným tìlùm spoustu frekvencí, které nám už dlouho scházely. Naše tìla okamžitì pookøejí. Navíc, vìtšina lidí hraje tak, že si mísu položí na levou ruku a tou šikovnìjší, pravou, drží palièku, kterou na mísu hrají. Když èlovìk udeøí na mísu, její vibrace se kromì obvyklého zpùsobu šíøení vzduchem (a obvyklého zpùsobu poslechu ušima) šíøí také vodou v buòkách tìla (ruky, paže, hrudníku atd.). Možná si vzpomenete na školu a na zjištìní, že voda vede zvuk tøikrát rychleji než vzduch. Harmonizující vibrace mísy se tak touto pøímìjší cestou dostanou do tìla hráèe, a pøedevším pak do pravé hemisféry jeho mozku, daleko rychleji a efektivnìji. Naslouchání zvuku mís je v každém pøípadì radikálním ztišením a zklidnìním. Mimochodem, zjistilo se, že jakýkoli rozhovor vždy zvyšuje krevní tlak, zatímco naslouchání, kromì napø. srovnání hladin neurotransmiterù, tlak vždy snižuje. O skuteèném pùvodu a využití mís nevíme a mùžeme se jen dohadovat, co by asi jejich dnešnímu využití øekli pùvodní výrobci. Jsem pøesvìdèen, že by se smáli, až by se za bøicha popadali. Šamanský zpùsob hry na mísy a využívání zvuku k terapeutickým úèelùm byly jistì odlišné od toho našeho, souèasného. Zpùsob hry nebyl založen na intelektu nebo znovuobjevených ideách, byl pøirozený a zcela jistì podložený osobními zkušenostmi. Dnes už myslet a jednat jako oni nedokážeme, taky jsme daleko více ohlušeni, hùøe slyšíme a hudba èi zvuk mísy pro nás nejsou božským zjevením, i když nás okouzlují. Vše, co mùžeme dìlat, je nalézt svou cestu a pouèit se co nejvíc z minulosti. Každý, kdo se skuteènì upøímnì zajímá o mísy, zjistí, že práce s mísou nebo hra na ni pøi koncertì jsou dobrým úvodem do práce se zvukem vùbec. Nìkteøí Pro našince asi nejsnazší a nejúèinnìjší zpùsob terapeutického využití mísy: hra filcovou palièkou. Úder by mìl smìøovat na horní okraj mísy. terapeuti organizují pøednášky a semináøe, na kterých pøedvádìjí svou práci se zvukem a zpùsoby, jakými zvuk a mísy zkoumali. Na tìchto semináøích se setkávají lidé se stejným zájmem pøi spoleèné práci. Mnozí z nich si mísu poøídí a pokraèují v objevech i doma. Pozdìji je možné aplikovat to, co se èlovìk sám nebo na semináøích nauèí, napøíklad na èlenech rodiny nebo pøátelích. Pro proces uèení je dùležité mít dobrovolníky, kteøí jsou pøipraveni øíci, co cítí v každém stadiu terapie. Terapeut tak mùže získat neocenitelné informace o tom, co jím vyvolaný zvuk zpùsobil. V pozdìjších fázích, ve styku se skuteènými klienty, už nebude pøíležitost se tak vyptávat. Mnozí lidé také nedovedou popsat, co cítí, a dávají pøednost terapii v tichu. I proto jsou výzkum a cvièení s mísami a pùsobením zvuku v terapii stejnì dùležité jako terapie sama. Jakmile se pomocí zvuku mísy nauèíte rozeznávat rùzné vrstvy tónù, rùznì rychlé pulzace, zaènete lépe slyšet a hlavnì»naslouchat«i jiným než»hudebním«zvukùm. Tak jako v pøípadì nácviku zpìvu alikvotních tónù, jakmile je zaènete vnímat ve zvuku mísy nebo ve svém hlase, uslyšíte je také ve zvuku motoru autobusu mìstské dopravy, ve vìtru, ve vodì øeky, v hlase zpìváka, kterého jste slyšeli tisíckrát a nikdy vás nenapadlo, že tam má i»alikvoty«, ale i v hlase svého potomka nebo partnera. Práce se zvukem, a zvláštì se zvukem tibetských mís, je vždy naprosto bezpeèná. Nemusíte vìdìt, kde je který orgán umístìn a s èím souvisí: vibrace budou rezonovat a zharmonizují pøesnì to, co je tøeba, aniž by hráè vìdìl, co a jak. Právì naopak, èím otevøenìjší je terapeut i ten, na kterém jsou mísy aplikovány, tím lepší bude výsledek. Na semináøích uèím žáky jen a jen naslouchat zvuku mís. Rozeznávat drobná zakolísání a zmìny barev zvukù. Èlovìk se neblokuje a zvuk se dostane tam, kam se dostat má.

46 90 91 CO ØEKLI O MÍSÁCH Pátý dalajlama vybudoval v Drepungu svùj první klášterní palác a mìl tam spoustu mís. Mniši paláci øíkali také Kungar Awa, nìco jako»trùn jako znìjící mísa«. Já sám jsem kdysi vidìl kolem ètyø tisíc mnichù hrajících na mísy bìhem slavnosti v klášteru Drepung. Když jsem byl malý, mniši tehdy mluvili o vzácné sestavì sedmi posvátných mís, které byly velmi cenìny a které již nikdo neumí vyrobit. Dodnes, vždy 15. èervence, lidé ten klášter se vzácnými mísami navštìvují. Na západì Tibetu, v klášteøe Sakya, kde mají i vzácnou velkou znìjící mušli, øíkají, že ten, kdo naslouchá zvuku tìchto mís, nikdy nepøijde do Naraku (pekla). Øíkají, že každý slyší jiný zvuk a že i vysocí lamové mísy poslouchali a øíkali, že tento zvuk je Uèením. A že to Uèení je pøedáváno zvukem. A že ten zvuk slyší i buddhové a vyšší bytosti a jejich žáci, a každý si bere nìco jiného. Ani Buddha samotný neuèí jen slovy. Nìkdy uèí i jinak. Zvuky mís jsou tedy také jeho uèením. Jsou jeho energií. Vìtšina lidí dnes neumí získat ze zvuku nic než zvuk. Ale ten, kdo dosáhl prázdnoty, samádhí, kdo umí meditovat, ten ze zvuku mís zcela jistì získává Uèení. Lama Lobsang Leche Kdysi mi jeden velmi starý mnich øíkal, že mísy pøišly z Indie už pøed Buddhou, kterému øíkáme Sabge Wasong. Buddha misku používal na žebrání jídla, my je dnes používáme spíše symbolicky jako prosbu o dosažení buddhovství. Lama Lobsang Molam Mísy jsou spojeny s obøady Ètyø uctívání. Jsou velmi staré a pocházejí z velmi rané historie Tibetu. Bývaly uchovávány v klášterech. Mniši sice již delší dobu mísy pøi svých obøadech používají, ale dost dobøe nevìdí, proè a jak pùsobí. Pravdìpodobný pùvod mís je spojen se sektou bön (animistická sekta pracující hodnì s ohnìm a kovy) a kmenem Newari z oblasti Nepálu. Mísy se používaly a používají pøi meditaci. Øíkalo se, že zvuk mísy dokáže obkroužit celou Zemi a vrátit se zpátky do pùvodní mísy, a meditace s takovou mísou tedy stupeò meditace rozšíøí. Dalajlamùv tajemník Kovové pøedmìty se pro Tibet vyrábìjí v Nepálu, v Derge. Je jasné, že znìjící mísy pocházejí skuteènì z Tibetu, ne z Èíny nebo Japonska, i když tam se v klášterní praxi hojnì používají. Vìtšina mís, i ty levné, které jsem koupil na tržištích, produkuje zvláštní hlubinné zvuky napomáhající dosažení posvátných stavù mysli. Proto byly vyrábìny. John Blofeld Lama se mne zeptal na datum narození, pak dlouze studoval mùj horoskop a pak mne zavedl do zvláštní místnosti, kde bylo nìkolik velmi staøe vypadajících znìjících mís. Øekl mi, že mísy se používaly jen pøi tajných rituálech a jen tìmi, kdo na nì umìli správnì hrát. Mniši mísy používali jen v soukromí, nikdy ne veøejnì. Ten, kdo umìl pracovat se zvukem, mìl obrovskou moc. Mohl astrálnì cestovat, komunikovat s duchy, s podzemními bytostmi z království Agharta a se Šambhalou, pozemským centrem nesmrtelných. Joska Soos Mám dojem, že znìjící mísy dnes nemají vùbec nic spoleèného s tibetskými mnichy a jejich duchovností a že mohly být docela klidnì jen nádobami na potraviny v ájurvédské medicínì. Všechno ostatní je turismus a obchod. Nevìøte lidem, kteøí vám budou namlouvat, že mají nìco spoleèného s delfíním vìdomím a svatým grálem a podobnì. Nic z toho není dùležité. Dùležitý je náš vlastní vztah k mísám. Nepracujeme s mísou, pracujeme se vztahem lidí ke zvuku mís. Nejsme léèitelé ani uèitelé. Geert Verbeke V aukci u Christie s jsem v roce 1980 koupil velmi starobylou mísu. Jeden tibetský lama mi pak øekl, že je nejménì 800 let stará. Mám podobných mís víc a jsou s nimi vždy spojeny velmi spirituální zážitky. Dokonce mám dojem, že jsem musel být tibetským lamou, který žil ve 12. století a s mísami již tehdy pracoval. A co se týèe diskusí, jestli se jim mùže nebo nemùže øíkat»tibetské«, myslím, že je to zbyteèné. I dnes se mísy pøece vyrábìjí v Bhútánu, a to je z geografického hlediska území, které bylo vždy oznaèováno jako Tibet, takže se mísám klidnì mùže øíkat tibetské. Frank Perry Ještì v roce 2001, po dvaceti dvou letech pravidelného cestování po Tibetu, jsem objevil sestavu sedmi posvátných a neobyèejnì kvalitních, chromaticky ladìných znìjících mís asi z 15. až 17. století. Randal»Rain«Gray

47 92 93 Proè mísy harmonizují? Co jsi zjistil o mísách vzhledem k jejich tvaru, oznaèení a podobnì? Jaké druhy mís jsi rozeznal z hlediska hudebníka? To jsou otázky, jež jsem položil Miroslavu Šimáèkovi. Okouzleni zpívajícími mísami uvolòujeme podmínìnou mysl, negativní emoce a po léta udržované lpìní na sklonech nesoucích karmickou stopu. Pouhé naslouchání zvukùm mís by nás ale k harmonii nedovedlo, dùležité je obrátit své smysly dovnitø a uvìdomit si, co zvuk mís zpùsobuje v nás. Porozumíme-li tìmto pocitùm, dozvíme se více o sobì, mísách i o tom, co jsem myslel oním okouzlením. Mísy a jim podobné nástroje bychom mìli mít v hluboké úctì nebyly stvoøeny jen k našemu užitku, jako tøeba kartáèek na zuby, acylpyrin a masážní strojek, ale beze slov, tónem a jeho pulzem, touto tajemnou a kouzelnou harmonií také k ponauèení o naší vnitøní rovnováze. O stáøí mís, jejich druzích a zpùsobech používání víme jen velmi málo. Staré tepané mísy se dají koupit kromì Nepálu a Bhútánu také v Indii, kam je svážejí indiètí»sbìraèi«. Nové mísy se vyrábìjí (vìtšinou v Indii) litím, lisováním nebo soustružením. V poslední dobì se v Indii obnovuje tradice tepaných mís, které jsou mimo jiné nabízeny v tzv. setech po pìti mísách vložených do sebe. Patrnì jde o mechanicky pøenesenou tradici, nebo podle tradièních tibetských nauk (bönu a buddhismu) je jemných energetických center (èaker) šest a umístìna jsou na (nebo ve) tøech základních energetických kanálech. Pravý i levý kanál nesou karmickou stopu a jsou dualistické, støedním kanálem proudí èirá nedualistická energie prvotního bdìlého uvìdomìní bez karmických stop. Nìkteøí obchodníci nazývají soudeèkovité mísy Karma (viz foto na str. 93) pùsobí vždy na urèité místo tìla. Velké otevøené mísy nazývají Buddha. Jejich pùsobení je rozptýlené. Mísy tedy nejsou všechny stejného druhu a zní také rùznì harmonicky. Hrana mís bývá vìtšinou hladká, pøípadnì mírnì zvlnìná tepáním. Témìø na žádné z nìkolika set starých mís dovezených z Nepálu jsme kupodivu nenašli typicky vyleštìnou hranu mís»toèených«, tady tøených palièkou po obvodu, což je známý a obecnì rozšíøený zpùsob rozeznívání mís na Západì. Zkoumáme-li, co se pøi tomto zpùsobu hry se zvukem dìje, zjistíme, že vìtšinou zní jeden nebo dva tóny. Jediný tón souzvuk nevytvoøí, zato má vždy naprosto dokonale pravidelný sinusový prùbìh, který pulzuje, a vytváøí tak harmonický vztah v jiném smyslu slova: slyšitelný tón tvoøí harmonii s velmi hlubokým tónem, který neslyšíme a vnímáme jako pulz. Znìlý tón smìruje naši pozornost prostøednictvím jemné energie do tìla (u zvonù a šengù do emocí, u tingšá do mysli). Svým pulzem, který má ještì jemnìjší enegii, zároveò navádí mysl na urèitý režim. Kouzlo spoèívá v propojení obou složek (harmonii). Nastane-li, kouzlo se ztrácí a nemìlo by být bezdùvodnì znovu iniciováno. Pøestože každá z mís zní více tóny najednou, nejsou to hudební nástroje. U nìkterých mís slyšíme nad základním tónem první alikvot jako kvartu, u jiných jako kvintu, vzácnìji jako velkou tercii (str. 111) èi velkou sekundu (str. 92). Zvláštì z»kvartových«mís v kombinaci s»kvintovými«lze v hudebním slova smyslu snadno sestavit vyladìný set v konkrétní stupnici, akordu nebo pentatonice. Sestava má atraktivní zvuk a rychle a silnì nás»rozvibruje«. Nejsou s tím ale dobré zkušenosti; lepší je hrát pouze na jednu vhodnou mísu: s energií se dostaví i zjištìní, že mezi zvukem mísy a tím, co se dìje v nás, není žádný rozdíl a že»nehrajeme my«, ale spíš»to hraje samo«i bez naší formy (myšlení hudebního myšlení). Mísa, zvon, tingšá, šeng, gong, peruánská píš alka a další podobné nástro- O tom, jak se doplòuje zvuk dobré mísy a lidský hlas, svìdèí tento graf. Ne náhodou zaèínají nìkteré nahrávky tibetských chrámových rituálù úderem na mísu. Èervená køivka odpovídá zpívající míse, bílá mému zpìvu jednoho tónu (hmmm). Základní tón velkých mís je nìkdy nehybný (velmi vzácné pøípady), ale vìtšinou vykazuje pulz 1 5 Hz (tón zesílí a ztiší se jednou až pìtkrát za sekundu). U støedních a malých mís pulzuje hluboký tón zpravidla rychleji, u malých misek napøíklad až v pulzu alfa vln (8 13 Hz). Každá mísa pulzuje. Pulz doprovází klouzavý pohyb tónu nahoru dolù nahoru dolù (glissando) s výškovým rozdílem až jednoho pùltónu. Rychlý pulz (nad 7 Hz) zdánlivì pøipomíná tremolo. je øídí hru svou formou zvuku v dobì, kdy máme my, aktivní posluchaèi pøítomnosti, dost èasu zjistit, co se s námi dìje. Zjistíme-li to, hra konèí. Další mechanické hraní by nám mohlo i uškodit. Nástroje, jež se vyrábìjí odnepamìti a kterým øíkáme šamanské, jsou z pohledu dneška dokonale øemeslnì zpracované a spojují to, co dnes rozdìlujeme fungují na základì»uvìdomìní«osobních, rodinných, spoleèenských, politických, umìleckých, vìdeckých, léèitelských, duchovních, náboženských a dalších forem, vzájemnì propojených v jednu základnì lidskou. S úctou se skláním pøed tìmi, kteøí žili v této jednotì a mohou být i dnes našimi mistry. Na obrázku jsou, pro vaši informaci, rùzné základní typy mís, jak je rozeznávají a pojmenovávají pro svou potøebu nìkteøí indiètí a nepálští obchodníci. Zleva cobre, soudeèkovitá toro, nejbìžnìjší otevøená manipuri, zdobená new manipuri a miskovitá jam.

48 94 95 Pøi pøíležitosti prvního kurzu hry na didžeridu u nás v r s Australanem Ianem Woodem a nejlepším èeským hráèem na tento nástroj, Ondøejem Smeykalem, jsem požádal Iana, aby, pùvodnì do èasopisu BARAKA, sepsal jakýsi struèný úvod hry na didžeridu. Zde je: JAK HRÁT NA DIDŽERIDU ÚVOD PRO ZAÈÁTEÈNÍKY Nauèit se hrát na didžeridu se mùže ze zaèátku zdát velmi obtížné. Své tajemství nerada prozrazuje a zdá se, že se jí nechce komunikovat. Zvládnout dobrý èistý tón, a obzvláštì takzvaný»cirkulární dech«, mùže být velmi tìžké. Ale když tyto pøekážky èlovìk pøekoná, situace se hned zlepší. Didžeridu zaène být plná elánu a zaène ukazovat èím dál víc z toho, co umí. Tyhle instrukce píši proto, abych vám pomohl pøekonat právì ony obtížné zaèátky. Nemohu vám poskytnout kouzelný klíè ke høe na didžeridu. Vìnujete-li však svému nástroji dost èasu a snahy, protože jste to vy, kdo se musí stále snažit, i kdyby vám to obèas pøipadalo marné, dosáhnete svého cíle. Já vám mùžu dát jen mapu a nìkolik rad ohlednì toho, co vás na téhle cestì mùže potkat. DIDŽERIDU Dutá, nijak nezakonèená rovná trubka bez oddìlitelného náústku, používaná pùvodními obyvateli severní Austrálie, je pro mne dalším symbolem pøevratné zmìny v náhledu na»jinou hudbu«, ke které došlo v posledním desetiletí 20. století. Na téhle podivné trubce nejsou k pøekvapení Evropanù žádné dírky, zvuk je na první poslech ponìkud monotónní, pøesto však okamžitì zaujme bohatostí alikvotních tónù, zemitou drsností a v rukou a ústech dobrého hráèe jak neobyèejným frekvenèním rozsahem tónù vyloudìných pomocí nepøetržitého dechu (tzv. cirkulární dýchání), tak pestrostí rytmù. Jinými slovy, didžeridu vrátila západní hudbu v dobì digitálních možností záznamu a reprodukce zvuku zpátky do prehistorie, do èasù, kdy zvuk léèil. Hra na didžeridu je navíc skuteènou hrou nikoli drezurou. Vidìl jsem desítky pubertálních hochù znudìných èímkoli, co jim nabízeli jejich rodièe, jak se pøi nácviku»prdìní do trubky«tak odvázali a nadchli pro hudbu a vlastní tvorbu, že jim to zmìnilo svìt. Nìkteré prameny uvádìjí, že didžeridu je jedním z nejstarších hudebních nástrojù lidstva vùbec. Objevují se pokusy prokázat (napø. uhlíkovými metodami mìøení), že nìkterá vyobrazení didžeridu jsou dokonce až let stará. Aboridžinci, žijící ve skalnatých oblastech, kde se tyto skalní malby nacházejí, prohlašují, že na didžeridu se lidé nauèili hrát od duchù, kteøí žili v tamních jeskyních. Didžeridu je v zásadì kmen urèitého druhu eukalyptového stromu, jehož støed byl vyhlodán termity urèitého druhu. Užší konec, do kterého se fouká, je opatøen jakýmsi zužujícím nástavcem z vèelího vosku nebo eukalyptové gumy. Didžeridu se pùvodnì vyrábìla i z bambusu, který byl uvnitø upravován rozžhavenou tyèí. Od roku 1970 se však používají i jiné materiály (kovové a plastové trubky odpovídajícího prùmìru). Nástroj je èasto zdoben okrovou barvou s bílým vzorem využívajícím totemických symbolù. Nejoblíbenìjší délka je asi 1 až 1,5 metru, s prùmìrem na užším konci asi 3 až 5 cm, na širším spodním konci asi 5 až 7 cm. Jsou známy i výjimeènì dlouhé didžeridu (2 a více metrù), které se používaly pøi rituálech džungguwan, pøi kterých reprezentovaly posvátného Rainbow Snake, Duhového Hada. Na nástroj hrají v Austrálii muži a doprovázejí se rytmickým t ukáním døevìných hùlek. Používá se vìtšinou pøi slavnostech pohøbech, pohøebních rituálech, klanových shromáždìních a rùzných iniciaèních obøadech, ale nìkdy doprovází i dìtské písnièky. U nás na didžeridu s velkých úspìchem a dokonalým prožitkem hrají i ženy. Zvuk didžeridu, tolik bohatý na alikvoty i hluboké, bloky obcházející frekvence nízkých tónù, je totiž dokonalým masážním prostøedkem pro unavenou páteø vyèerpaných a tìhotných žen. Pøál bych vám vidìt slast na tváøi ženy, které pøítelkynì ovládající cirkulární dech masíruje zvukem bosá chodidla èi spodní èást páteøe. ZÁKLADNÍ TÓN Základní tón didžeridu se vytváøí vibrací rtù zcela podobným zpùsobem jako u hry na trombon. Vydechnìte, uvolnìte celé tìlo. Nadechnìte se pomalu, uvolnìnì. Vydechnìte ještì jednou, a tentokrát si rukou lehce pøejeïte pøes oblièej a uvolnìte pøi tom každý sval v oblièeji víèka, tváøe, èelist, rty. Pøedstavte si, že celý oblièej jakoby taje a že by každou chvíli mohl spadnout dolù. Pomalu se nadechnìte. Pak lehce a uvolnìnì rozvibrujte rty zní to»brrrb«. Nesmìjte se! Musí to být uvolnìné! Pøi tom, jak vibrují rty, byste nemìli cítit skoro žádné napìtí v oblièeji. Tohle cvièení nìkolikrát zopakujte a pak to zkuste na didžeridu. Rty by mìly být na náústku dobøe nasazené tak, aby kolem neunikal žádný vzduch. Mùžete si pomoci tím, že rty nejdøíve rozvibrujete a teprve pak je nasadíte na didžeridu. Teï by se mìla didžeridu rozeznít jasným hlubokým tónem. Když z roury vyleze akorát jakési prdìní nebo troubení, musíte více uvolnit rty a pøípadnì ménì foukat. Vìtšina lidí nezvládne správný tón hned, ale po chvíli to vìtšinou jde. Na zaèátku je dùležité snažit se o èistý, jasný tón. Mìl by být silný a mìl by hned naskoèit. Nemìlo by být slyšet, jak skrze didžeridu proudí vzduch. Mìlo by být cítit nejenom jak nástroj vibruje, ale i vibrace vzduchu kolem. Získat dobrý tón chvíli trvá a je tøeba hodnì èasu a jen tak hrát, než si rty na nový úkol zvyknou. Aby ten èas byl zajímavìjší, zkuste pøi hraní použít hlas, rùznì pohybujte jazykem, vyslovovujte slabiky Když je základní tón dobrý, všechny ostatní zvuky jsou zøetelnìjší a jasnìjší, pøi hraní spotøebujete ménì vzduchu a tón je stabilnìjší, èemuž cirkulární dýchání hodnì pomáhá a což vlastnì umožòuje.

49 96 97 CIRKULÁRNÍ DECH Jestli jste nìkdy sledovali hráèe na didžeridu, možná jste pozorovali, že se nezastaví, aby se nadechnul. Buï má neuvìøitelnou kapacitu plic, anebo používá nìjakou fintu. Ta finta je technika, které se øíká»cirkulární dýchání«. Není možné nadechnout se a vydechnout zároveò, ale pokud používáte ústní dutinu podobným zpùsobem, jako se používá mìch u dud, je možné udržovat proud vzduchu do didžeridu prakticky neustále. Díky malému množství vzduchu v ústech získáte chvíli, ve které se dá krátce nadechnout nosem. Tato technika obsahuje velmi nezvyklé pohyby a vìtšinou je tøeba hodnì cvièení, než se to podaøí. Tak se alespoò ukáže, jakou máte vytrvalost a nakolik jste pøesvìdèeni, že skuteènì chcete na didžeridu hrát! Sledujte následující kroky. ÈÁST A Nejrozšíøenìjší styl hry na didžeridu, jak je dnes používán, pochází pùvodnì ze severní oblasti Arnhémské zemì. Základní tón vyluzovaný velmi uvolnìnými rty vydává nástroj vìtšinou mezi Dis a G, podle délky. Pøi høe se využívá cirkulárního dechu, pøi kterém se hráè rytmicky prudce nadechuje nosem, zatímco vzduchem z úst rozeznívá nástroj. Tato technika vyžaduje velmi peèlivou kontrolu rtù, tváøí a dechu. Pøestože na nástroj lze hrát pomìrnì pøesné tóny, vìtšinou hráèi využívají možnosti výšku i rytmus mìnit, a dodat tak høe rytmické zvláštnosti. Pomocí pohybu jazyka a stahování lícních svalù pak hráè mìní i výšku alikvotních tónù, takže zvuk má jak intenzivní podobu spodních hladkých tónù varhan, tak bzuèivou bohatost glissandových alikvotù. Rychlé pohyby jazyka nebo prudké stažení bránice pak mohou vytvoøit mnoho variací jak rytmù, tak barev a vibratových efektù. Základní tón mùže být pøerušován, atakován, uvolòován a obohacován dalšími dvìma èi tøemi vrstvami alikvotních tónù. Na didžeridu se u Aboridžincù uèí hrát všichni chlapci kmene, ale virtuózní hráè je velmi cenìn. Hodnotí se pøesný a výrazný zvuk, kontrola dechu, dokonalý nátisk rtù a vynikající hudební pamì. Didžeridu je schopna velmi širokého hudebního výrazu: od pomalých impresivních nálad, èasto velmi intenzivních, až po nakažlivou veselost. Pøes konzervativní podstatu vìtšiny hudby pro didžeridu je v ní prostor pro individuální improvizaci a tvorbu nových stylù a technik. Jak výroba, tak repertoár pro didžeridu neustále roste. Není jasné, kdy se didžeridu zaèala používat. Pøi srovnání podobných nástrojù s ostatními starými kulturami je ale zøejmé, že technika hry a nìkteré aspekty se hrou související jsou na celém svìtì naprosto unikátní. Aèkoliv Aboridžinci postrádali technologii a neznali napø. náústek, plátky, dírky v píš ale apod., virtuozitou, hudební pøedstavivostí a fyzickým zvládnutím techniky hry na didžeridu dosáhli skuteèného mistrovství. 4. Opakujte krok 3, ale teï se snažte, aby zvuk»prrrrt«trval co nejdéle, aspoò 2 vteøiny. Nejlepší je, když pøi tom zùstane v puse mírný tlak. 5. Opakujte krok 4, ale jenom krátce se nadechnìte a nechejte trochu vzduchu v puse pod mírným tlakem. Nacviète to, až to pùjde plynule, bez pøemýšlení a námahy. 6. Opakujte krok 5 a hned potom vyfouknìte vzduch pusou. Snažte se udržovat mírný tlak v puse celou dobu. 7. Teï to zkuste na didžeridu. Mohlo by to znít»prrt-brrrrm«. Nevšímejte si toho, že z pusy vytlaèený vzduch zní neèistì to se spraví pozdìji teï je dùležité, aby byla co nejmenší mezera mezi»prrt«a»brrrrm«. 1. Nafouknìte tváøe tak, aby v nich byl mírný tlak, a chvíli dýchejte nosem. 2. Stále udržujte mírný tlak v puse a hluboce vydechnìte nosem. 3. Udržujte tlak vzduchu v ústech, nadechnìte se nosem a pomocí tváøí zároveò jemnì vytlaète vzduch z pusy (zní»prrt«). Mùžete si pomoci rukama nebo pøedstavou, že máte v puse vodu. Když to nezabere, možná pomùže i skuteèná voda v puse, kterou pøi nadechnutí vyprsknete (radìji nìkam, kde to nikomu nebude vadit). Tento krok je základem všeho a musíte ho cvièit, dokud to nepùjde úplnì plynule, pøirozenì a bez námahy, jinak bude jakékoli pokraèování velmi obtížné. TECHNIKA HRY NA DIDŽERIDU Pùvodní aboridžinská didžeridu doprovází specifické cykly písní, které musí hráè na didžeridu velmi dobøe znát. Každá píseò vyžaduje zvláštní dechový vzor, který vytváøí pøesný rytmus. Tyto dechové a rytmické vzorce dìlají ze hry na didžeridu více než pouhý doprovodný zvuk. Rytmický efekt je tvoøen jak kombinací dechových a instrumentálních prvkù, tak pøefukù, které utváøejí ÈÁST B 8. Vydechnìte pusou a nafouknìte pøi tom tváøe. S tváøemi stále nafouklými pak zastavte výdech. Chvíli dýchejte nosem. Jsou ještì nafouklé tváøe? 9. Kombinujte kroky 8 a 4 takto: vydechnìte pusou a nafouknìte tváøe, pak vytlaète pusou»prrt«a nadechnìte se nosem. Nìkolikrát to zopakujte. Nenechte opadnout mírný tlak v ústní dutinì.

50 Teï to zkuste na didžeridu. Nejdøíve hrajte nìkolik vteøin a získejte plný zvuk. Pak zkuste vytlaèit vzduch ústy a nadechnout se nosem jako v kroku 4. Teï to asi zní»brrrm-prrt«. Mezera mezi»brrrm«a»prrt«by mìla po chvíli cvièení zmizet. Úkolem je teï promìnit»prrt«v»brmp«. Napøíklad tak, aby znìl základní tón pøi nadechnutí. 11. Už to skoro máme! Teï staèí zkombinovat kroky 6 a 9 :»prt-brrrm-brmp-brrrm-brmpbrrrm «a vyhladit ty mizerné mezery:»brrrmrrmrrrmrrmrrr «! Když to ještì není ono, vra te se a procvièujte to, co dìlá nejvìtší problémy. RADY Velmi dùležité je dokázat zahrát èistý, silný tón, který nespotøebuje moc vzduchu. Klíèové kroky jsou 3, 6 a 9. Dokud neumíte»výtlakonádech«(krok 3), radìji nepokraèujte dál. Vìtšinì lidí právì ono»prrt-brrrm«bez mezery (krok 6) trvá nejdéle. Pamatujte, že je dùležité, aby zmizela právì ona zmínìná mezera.»prrt«mùže zatím zùstat jako ošklivý a neèistý zvuk. Tyto kroky možná vypadají složitì, ale koneckoncù jde jenom o nacvièení nezvyklého jednoduchého pohybu. Nedávno jsem èetl, že cvièení posledního kroku mùže být úspìšnìjší, pokud pøi cvièení sledujete televizi. Jde o vìc tìla a je lepší vypnout pøi tom mysl, èemuž mùže pomoci svíèka, oheò v krbu i televize. Nemám to vyzkoušené sám jsem cvièil cirkulární dech spíše na záchodì. Neèekejte, že nádech ve zvuku didžeridu nebude slyšet. Nevím o nikom, kdo by to umìl úplnì neznatelnì vìtšinou se nádechy používají jako rytmický prvek. Avšak snaha o neslyšitelný nádech mùže být dobrým cvièením. strukturu jakéhosi hudebního partu didžeridu v rámci celé události. Tyto èásti a akceptované variace se musí hráè na didžeridu nauèit tak, aby byl schopen zpìváka pøesnì doprovázet. Hráèi používají tøí hlavních druhù hry základního tónu: jednak zpùsobu, který využívá kontrastu mezi hlubokým základem a alikvoty, vìtšinou desáté, nìkdy i páté èi deváté oktávy, jednak toho, že hrou na nástroj napodobují hlasy ptákù a zvíøat (holuba, psa dinga). Nìkdy využívají i falzet a glissando. Na severovýchodì Arnhémské zemì hráèi k základní technice nepøetržitého zvuku pøidávají rytmické struktury vytváøené z alikvotních tónù, nìco jako jazykem vyluzované staccato, nebo bubnový efekt. Hráèi sedí nebo stojí, nìkdy se pøi høe k tanci pohybují okolo zpìváka nebo taneèníkù. Vsedì si hráè nástroj opírá o prsty natažené nohy, nebo nástrojem pomalu pohybuje tìsnì nad zemí. Na severovýchodì hráèi nìkdy sedí na velké mušli nebo barelu, aby nástroj více rezonoval. Existuje hodnì technických prvkù, které dodávají zvukùm didžeridu variabilitu, a dvì hlavní metody hry na didžeridu: bzuèivým chvìním hráèových rtù, které produkují základní tón a možné alikvoty, a nebo použitím nástroje k zesílení slov a jiných zvukù vydávaných hráèem. Tìchto zvukù vydá- vaných hráèem skrze nástroj rozeznáváme tøi typy: nosní huèení, hrtanové kvákání a zurèení a imitace zvukù ptákù a zvíøat. Zvuk vydávaný didžeridu je nepøetržitý, protože hráè používá cirkulární dech. Technika hry, popisovaná jako cirkulární dech by snad mohla být lépe popsána jako nepøetržitý výdech. Hráè používá zásobu vzduchu, který drží v ústní dutinì a který vyfoukne, zatímco se simultánnì nadechuje nosem. Nìkteøí hráèi západního australského stylu používají nástroje, které jsou kratší než ty, jež používají jejich východní sousedé. Nìkteré západní didžeridu mohou mít i nìco pod metr a zøídkakdy jsou delší než jeden a pùl metru. Doèetl jsem se, že nìkteøí hráèi pøerušili hru a usekli malý kousek na konci didžeridu, aby zmìnili barvu a zvuk svého nástroje. Mohl to být pokus vyladit nástroj vzhledem ke zpìvákovi, ale je to také vylepšení, které vytvoøí zvuk bližší tomu, který si hráè pøeje. Aèkoli je dnes tento nástroj znám pod svým anglickým názvem, pravdìpodobnì onomatopoickým pøepisem jeho zvuku, v zemi svého pùvodu je znám asi pod ètyøiceti rùznými jmény: mako, lidding, džalubbu, ngorla, morlo, wuyimbarl, ngalidžbindža, ngunebobandža, mudburudža, morle Rocková skupina Yothu Yindi ze severovýchodu Arnhémské zemì hru na didžeridu hodnì zpopularizovala pod názvem, který se užívá v mnohých jazycích té oblasti yirdaki (nebo yidaki). V kreolštinì se didžeridu øíká bambu podle materiálu, ze které bývala zhotovena. Dnes se v oblasti Maningridy didžeridu z bambusu již témìø nevyrábìjí. Jednak je málo bambusu, jednak je obtížné dokonale vyhladit vnitøek nástroje. Pokud si koupíte bambusovou didžeridu u nás, zkontrolujte si, zda je na nìkolika místech pevnì pøevázána vlivem slin hráèe bambus stále pracuje a má tendenci podélnì prasknout. Mimochodem, po každé høe svou didžeridu postavte nìkam bezpeènì ke stìnì nebo do rohu voskem nahoru, aby mohly sliny vytéci a vnitøek byl co nejrychleji suchý. Také u nás lze už sehnat didžeridu v nejrùznìjších cenách a jim odpovídající kvalitì. Poøád ale platí, že zaèáteèník mùže zvládnout základní zvuky a fígle, vèetnì cirkulárního dechu, i na obyèejné plastové trubici (viz str. 97).

51 Nejefektivnìjším zpùsobem, jak se o»jiných«nástrojích a»jiné«hudbì dozvìdìt co nejvíce a co nejvíce z nich si vyzkoušet, nebo se na nì dokonce za pár dnù nauèit hrát, je zúèastnit se nìjakého kurzu spoleèné foto z kurzu pro pokroèilé ze Zdoòova, Necháte-li uschnout bolševník, na podzim si mùžete uøíznout svou budoucí didžeridu tak, abyste v trupu mìli jen jedno koleno, které nìjakým dlouhým prutem opatrnì prorazíte. Pak staèí jemnì opracovat povrch a náústek a mùžete zaèít. To, v èem vìtšina vidí jen negativum, jste kouzelnì promìnili v pozitivní a transformativní nástroj pøemìny sebe i svého okolí. VÝROBA DIDŽERIDU Vìtšina pùvodních didžeridu je vyrobena z nìkterého druhu eukalyptu (napø. Eucalyptus tetradonta, Eucalyptus miniata). Když si výrobce didžeridu vybírá vhodný strom, odsekne èást kùry a poklepem zjiš uje stupeò dutosti. Nìkteré, i velmi mladé eukalyptové stromy již mají støed vyžraný termity. Vybraný stromek se pak porazí, odstraní se kùra a støed se vyèistí od termitù delším prutem. Pak se polotovar odnese do tábora a dále se na nìm pracuje. Odstraòují se všechny nerovnosti, konce jsou zarovnány a jeden z nich je upraven pomocí vèelího vosku. Entomologové této substanci øíkají cerumen a popisují ji jako hnìdou smìs vèelího vosku a propolisu, kterou domorodci sbírají pro stavební úèely. Vèelí vosk se používá také na zalepení pøípadných dírek v didžeridu. Na konci nástroje se pak nìkdy, aby se zmenšil otvor, na který se hraje, vytvaruje z vosku jakýsi nástavec. V oblasti Maningridy se didžeridu natírají nejprve pøírodním okrem s pøímìsí lepidla a pak se zvláštì nástroje urèené k prodeji turistùm bohatì zdobí dalšími bílými a barevnými motivy, a to buï prsty, nebo pomocí listù stromù. U nás dnes lze koupit nejrùznìjší didžeridu. Pùvodní amatérští výrobci se snažili ty nejrovnìjší kmínky rùzných stromkù vydlabávat a vyvrtávat, ale pak zjistili, že daleko snadnìjší je zajímavé, nìkdy i velmi pokroucené kmínky jednoduše rozøezat, vydlabat a pak slepit. Zaèáteèníkùm ale poslouží stejnì dobøe obyèejná plastová instalatérská trubka o prùmìru ètyø centimetrù. TERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ Jaké jsou terapeutické výhody hry na didžeridu u nás? Pøedevším jde o uvolnìní úst, pøesnìji oblièejových mimických svalù. Také máte kolem sebe lidi, kteøí jsou celé dny a roky zamraèení, s ústy pøísnì staženými, a neusmìjí se a neusmìjí? Ono stažení manifestuje i jejich vnitøní napìtí. Neumìjí se uvolnit. Jogíni, ale i lékaøi dnes vìdí, že naprostá vìtšina nemocí je zpùsobena dlouhodobým napìtím nìkde v tìle. Zkusme se na to podívat z jiné strany. Když je èlovìk pln endorfinù, pøirozených opiátù, když je tedy š astný, má tìlo, ale i rty uvolnìné, s koutky nahoru, a smìje se. Ono se to dá i otoèit když vám je ouvej, zkuste si zahrát na didžeridu (ke høe potøebujete mít rty naprosto uvolnìné, a pokud takové nejsou, po chvíli hraní budou) a za nìjakou dobu vám bude dobøe, vaše tìlo zaène produkovat endorfiny a vy se zaènete usmívat. Hra na didžeridu, zvláštì nácvik a pak samo cirkulární dýchání, je dokonalým dechovým cvièením bránice. Zkuste pozornì sledovat nìjakého zkušeného hráèe zjistíte, že pøi cirkulárním dechu se mu nejen pravidelnì nafukují tváøe, ale že se mu velmi intenzivnì pohybuje i oblast bránice a že sedí nebo stojí s naprosto rovnou páteøí. Ony prudké nádechy nosními dírkami jsou ale pøíèinou další, netušené a blahodárné výhody hry na didžeridu. Když se Charlieho McMahona, asi nejpopulárnìjšího bílého australského hráèe na didžeridu, jednou na tiskové konferenci vyptávali novináøi na nejrùznìjší vìci, uvìdomil si McMahon pøi jedné otázce, a také to okamžitì prezentoval, že už 25 let, tedy od té doby, co hraje na didžeridu, nemìl rýmu! Jinými slovy prudké a intenzivní nádechy nosem jsou nejen dokonalou masáží citlivých a naší civilizací opomíjených tkání, ale i nejlepší prevencí nemocí horních cest dýchacích, Petr Burda, uèitel z vesnièky u Mariánských Lázní, pøed lety zaslechl zmínku o možnosti využít bolševník velký, hojnì se vyskytující a prakticky neznièitelný plevel jako didžeridu. které jsou u nás na jaøe a na podzim tolik rozšíøené a jež už považujeme za»normální«. Nádherná pøedstava, že? Zvláštì pokud máte syna èi dceru, kteøí jsou neustále doma s rýmou nebo astmatem. Dìti to baví,»hrají si«na kus PVC, v partì èi tøídì mají nìco unikátního, èím se mohou pochlubit a èím snadno získají pozornost kamarádù, a jaksi boèním efektem posílí svùj imunitní systém a získají odolnost proti sezonním nemocem.

52 Šeng je vyroben z podobné slitiny jako mísa, ale tvarem je nìkde mezi mísou a èinelem. Zvukem je ale o duchovní a terapeutickou kategorii výše. Já mu pro jeho všepronikající akustické kvality soukromì øíkám»zvukový Rolls Royce«. Zatímco mísa objímá, hladí, konejší, šeng proráží bloky a pøehrady. Podle mne totiž ono podivné zubaté koleèko uprostøed porcuje a jako laser»zkoherentòuje paprsky zvuku«, jež dostávají další sílu a dimenzi. Oè silnìjší je svým úèinkem, o to opatrnìji by s ním mìlo být zacházeno (další informace viz STEEL DRUM, PERUÁNSKÉ PÍŠ ALY, ŠENG A DŽEMBE Na svìtì prý existuje kolem deseti tisíc rùzných hudebních kultur. Jak to, že se na našich konzervatoøích neuèí, kromì té jediné uznávané, tedy klasické»vážné«evropské hudby, také klasická indická, èínská, japonská, balijská hudba? Když jsem poprvé uslyšel zvuk steel drumu v obchodì s hudebními nástroji v Tokiu v roce 1979, byl jsem unesen zvukem nabitým alikvoty a pùvodnì se naivnì domníval, že steel drum patøí do rodiny exotických japonských nástrojù, jako je koto, šamizen nebo šakuhaèi. Když jsem pak uslyšel první nahrávku tibetských mís, zaèalo mi to být podezøelé. Kolik ještì nástrojù a druhù hudby nám zamlèeli? V té dobì jsem se uèil pracovat se sny a èasto se mi zdávalo, že jdu nìjakým mìstem a najednou objevím obchod s gramofonovými deskami a podivnými malými nosièi. Regály se prohýbaly pod tisíci titulù ze všech èástí svìta! Pestrobarevné obálky jako by trumfovaly jedna druhou: Tibet, Jáva, Bali, Maïarsko, gregoriánský chorál, Èína, Sibiø A na obálkách byly vypodobnìny podivné kovové a døevìné nástroje, jaké jsem ještì nikdy nevidìl. Z naší spoleènosti jako by se vytratilo všechno kouzlo. Slovo enchantment v názvu pøednášek Jill Purceové, která mne v roce 1992 nauèila harmonickému zpìvu, znamená dosáhnout jistého magického stavu pomocí zpìvu. Pokud tedy lidé øíkají, že jsou disenchanted, pokud ztratili ono kouzlo, existuje jedno jediné øešení zaènìme znovu zpívat. A to je to, co Jill Purceová, David Hykes, já a zcela jistì i další dìláme. Snažíme se znovu pøimìt lidi k tomu, aby zpívali a znovu objevili kouzlo a léèebnou moc hudby. Hluboko v každém z nás je ukryta touha rezonovat s harmonií pøírody a vesmíru. A ta vždy bývala vyjadøována posvátnou hudbou a zpìvem. K tomu asi hudba odjakživa sloužila, proto asi èlovìk opìvoval zázrak pøírody, stvoøení, života. Zmechanizováním a zvìdeètìním svého vidìní svìta jsme na to zapomnìli. Jako by se to ztratilo, jako bychom už nevìdìli, jak se k tomu vztahovat. Bùh i hudba èi píseò jako by erodovali.»spirituální koøeny ztratily i mnohé další vìci,«tvrdí Jill,»ale pro mne samotnou je pro možnost obnovení pocitu propojenosti nejdùležitìjší právì zpìv, bez ohledu na to, jestli je nìkdo buddhista nebo køes an nebo stoupenec èehokoli jiného. Posvátný zpìv nám dovoluje zažít spojení s nìèím, co je mimo nás, s nìèím, co jsme zapomnìli. Je to právì ono spojení, které je zpìvem, zvláštì skupinovým, snadno obnovitelné. Jakmile èlovìk zaène takhle zpívat, zmìní navždy svùj život. Je to jako skuteèná iniciace ve smyslu navození kvalitativnì jiného stavu bytí, i když jen pro nìkolik okamžikù ale èlovìk už na to nikdy nezapomene. A jakmile to jednou zažije, jeho život už nikdy není tentýž.«totéž jsem zažíval, když jsem slyšel tibetské mísy, když jsem si zahrál na peruánské píš aly, když jsem slyšel šeng. Nemohu se nepodìlit o dojmy a úžas ze setkání s dalšími»jinými nástroji«. STEEL DRUM Jedním takovým souèasným symbolem revoluèní zmìny pøístupu k hudbì, zvláštì meditativní a léèivé, je vyklepaný barel od nafty, kterému se ve svìtì øíká steel drum ocelový buben. Sami hráèi jej nìkdy familiárnì nazývají pan, pánev. Tak jako tibetské mísy nebo didžeridu, je pro nás Evropany relativnì velmi novým nástrojem. Pro mne je steel drum navíc i symbolem a dùsledkem zmìny postoje èlovìka k hudbì a vìcem kolem sebe. Co mùže být napø. pro ekologa lepším (rozumìj: horším) pøíkladem zneuží- Peruánská píš ala, jak ji vyrobil Daniel Statnekov, jejich soudobý»objevitel«. Dole jedna z nesèetných píš al nejrùznìjších tvarù z archeologických nálezù.

53 Zvuk mého steel drumu, vyladìného do mollové pentatoniky, upoutává a uchvacuje na všech koncertech. Svým exotickým, alikvoty naplnìným zvukem neuvìøitelnì naplní zvláštì posvátné prostory kostelù. Když po koncertì zájemci udivenì zjistí, že se jedná opravdu»jen«o vyklepaný barel na naftu, jsou pøekvapeni o to více. Nahoøe pohled zdola dovnitø, dole pohled shora na plochu, na kterou se hraje speciálními palièkami. vání a znásilòování pøírody než barel od nafty? Pøesto, když èlovìk, tak jako šaman, který ví, že nelze zmìnit svìt, ale lze zmìnit postoj ke svìtu, zaène o barelu uvažovat z docela jiné, pozitivní perspektivy, vynalezne dokonalý hudební a léèivý nástroj. Jaká je historie vzniku tohoto neobvyklého a pro souèasnost tak potøebného nástroje? Od 18. století mladí mužové z britské kolonie Trinidad používali menší døevìné bubny, aby se rychleji svolali k poulièním zápasùm nejrùznìjších gangù. Vláda proto v roce 1886 bubny zakázala. Gangy tedy zaèaly používat znìlé kousky bambusu, ve kterých se navíc daly schovat maèety. Vláda zakázala i bambus. Zaèaly se tedy postupnì používat nejrùznìjší drobné kovové pøedmìty, vèetnì zbytkù nalezených v garážích, kuchyòských pánví apod. Hoši žijící v okolí námoøních základen objevili, že dobøe zní i prázdné barely od nafty, a v prvních desetiletích 20. století již existovaly iron bands, kovové party, které pochodovaly ulicemi s charakteristickým rytmem. Nìkdy na konci tøicátých let minulého století pak kdosi objevil, že když dno barelu vyklepe a urèitou èást vklepe zpátky, zazní nádherný a naprosto unikátní tón. Steel drumy se pak rozšíøily po celém Karibiku, zvláštì jako nástroje pro karnevaly, pøi kterých party mladých nebojovaly, ale soutìžily ve dvou kategoriích o nejlepší písnièku a o nejtechniètìjšího hráèe. Nìkteré soubory cvièily celé mìsíce a mìly èasto více než tøi stovky hráèù a rùznì ladìných steel drumù. Výroba steel drumu je témìø alchymií. Nejtìžší je nástroj který musí být vždy zavìšený, a tedy volný, a který zní vždy celý, ale pøeznívá právì jen konkrétní alikvot dokonale vyladit. Výrobce nejdøíve vyklepe celé dno velkého barelu, jde o více než 5 hodin hluèné, tìžké, ale pøesné práce. Pak vìtšinou na pláži rozdìlá oheò, celý barel nahøeje do èervena a pak ho hodí do moøe, což ocel vytvrdí. Pomocí šablony narýsuje výrobce na vypouklý povrch dna barelu požadované plošky a opatrnì je vyklepe na druhou stranu, aby z plochy bubnu vyènívaly. Existují velké basové bubny jen se dvìma èi tøemi plochami, koncertní steel drumy pak mají plošek sedm nebo devìt. Nakonec je tìlo barelu uøíznuto do požadované»délky«(proto se mu øíká»suknì«), do tìla jsou vyvrtány otvory na uchycení bubnu a nastává proces ladìní. To trvá pár týdnù i mìsícù, protože je tøeba opatrnými údery tvarovat jednotlivé plošky, aby mìly pøesnou výšku tónu. Problém tkví v tom, že výrobce vyladí jednu plošku, pak druhou, ale pøi ladìní tøetí staèí o malièko pøe uknout a rozladí se mu ploška první. A co teprve, když má vyladìných šest plošek, ladí sedmou, a ukne-li špatnì, rozladí se tøi jiné! Teprve po celkovém vyladìní je barel natøen ochrannou barvou nebo pochromován, což ovšem buben opìt ponìkud rozladí, a tak je ho tøeba znovu doladit. Ještì donedávna se ve svìtì, zvláštì v oblasti Karibiku, vyrábìly nástroje rùzné velikosti s rùznými poèty vyklepaných ploch, které znìly v obvyklých stupnicích, a jejich podivnì specifický a neopakovatelný zvuk znali pøevážnì jen turisté z pøehlídek a hudebních slavností. Teprve s rostoucím poètem lidí, kteøí chtìli meditovat pøi zvuku steel drumu, tak bohatém na alikvoty, se objevily první nástroje, které byly vyladìny do mollové pentatoniky. Stalo se pro ortodoxní muzikology a bìžné hudební konzumenty nìco neuvìøitelného s bubnem se dá meditovat! Bìhem koncertù, zvláštì v kostelech, jsem si navíc právì díky steel drumu (na jehož ploškách je název té které noty pøímo napsán) potvrdil to, co jsem zažil již pøi hraní na tibetské mísy. V každém kostele se totiž na mém steel drumu nejlépe a nejdéle rozeznívá jiná ploška ta, která rezonuje s tónem celého kostela. Tyto sakrální prostory jsou èasto»sladìny«s tónem planety Zemì a znìjí v Gis. PERUÁNSKÉ PÍŠ ALY Peruánské píš aly byly celá léta nacházeny v hrobech prastarých civilizací v oblasti And. Nikdo ale nevìdìl, k èemu jsou dobré ty malé nebo støednì velké keramické pøedmìty, èasto ve tvaru stylizovaných zvíøat nebo lidských hlav. Americký sbìratel starožitností Daniel Statnekov v roce 1972 na jedné aukci keramický pøedmìt koupil, uložil na polièce svého bytu a zaèal Odborné publikace o peruánské keramice obsahuji desítky fotografií píš alek nejrùznìjších tvarù. D. Statnekov své píš aly vyrábí z pùvodní hlíny z rozemletých zbytkù archeologických nálezù.

54 Tøetí tisíciletí bude duchovní, nebo nebude vùbec. André Malraux CD renomovaného»šamana«a hráèe na mísy Dannyho Bechera (èeskonìmeckého pùvodu), který devìt let studoval v Indii na ayurvédském institutu. uvažovat, k èemu asi sloužil. Jednou v noci o tom mìl sen, a když se probudil, vzal pøedmìt a foukl do nìj. To, co ucítil, pozdìji popsal jako proud svìtla smìøující z jeho hlavy do vesmíru. Statnekov objevil, k èemu se píš aly používaly. Píš alky byly nepochybnì posvátnými pøedmìty a byly používány jen v urèitém èase a pro urèité úèely. V prùbìhu 80. let se pak velká øada archeologù, antropologù, etnomuzikologù i hudebníkù pomocí stetoskopù, frekvenèního mìøení a spektrální analýzy intenzivnì zabývala výzkumem peruánských píš alek. Zjistilo se tak, že tyto, na první pohled hraèky hrály pravdìpodobnì velmi dùležitou roli v rituálním životì starých Inkù a Mayù. Nejstarší pøedkolumbovské hlinìné píš alky, nalezené v Ekvádoru, pocházejí asi z roku 1000 pø. Kr. Výroba tìchto nástrojù pokraèovala až do španìlské okupace v 16. století. Poté zcela zanikla. Dnes se již podaøilo nashromáždit tisíce takových píš- al z vykopávek v Mexiku, Guatemale, Kolumbii, Ekvádoru, Hondurasu a Peru. Mají rùzné tvary, jsou z odlišných druhù keramiky a nìkdy jsou souèástí vìtší skupiny nástrojù. Vypadají jako nádoby na vodu, cm vysoké, cm široké, s hrdlem, do kterého se fouká, a dvìma spojenými komorami. Nìkteré peruánské kultury vyrábìly i vícekomorové píš aly nìkteré mají ètyøi, jiné až osm komor. Když se totiž do píš alky fouká, zvuk musí projít jednou i druhou zvukovou komorou, které se asi malinko objemovì liší. Výsledná frekvence, jakýsi odeèet obou frekvencí, zazní pøímo ve sluchových centrech hráèova mozku. Tento jev, zvukový fázový interferenèní posun, vypadá jako objev naší doby, ale odhalení tajemství peruánských píš al (a zvukového pùsobení napø. tibetských èinelù) potvrzuje, že byl nejrùznìjšími kulturami používán odedávna. Peruánské píš alky pøitom nelze pomocí souèasných moderních metod pøesnì vyladit. Jeden z mála souèasníkù, který peruánské píš- aly umí vyrobit, Don Wright, zjistil, že když se mu podaøí píš alu naladit ideálnì, zní chraplavì. Rozdílné frekvence zvukù jednotlivých komor jsou také u jednotlivých píš al velmi rozdílné. Zážitek ze hry je velmi emoèní, osobní, niterný. Lidé, kteøí hrají hodinu, mají pocit, že hráli jen dvacet minut. Nìkteøí pak vyprávìjí o niterných imaginárních cestách ve svých vizích. Jiní slyší zvuk zvonù nebo andìlských chórù. Všichni uvádìjí velmi silné, intenzivní pocity. Když se píská na nìkolik píš alek souèasnì, z vysokých frekvencí interferenènì vzniká velmi nízký zvuk, který nelze natoèit a reprodukovat, ale který vzniká pøímo v uchu. Statnekov i Wright navíc objevili, že èím více lidí na píš alky píská, tím je efekt zajímavìjší. Nakonec se ukázalo, že nejlepších výsledkù a nejhlubších pocitù dosahuje skupina o osmi hráèích. S každou další píš alkou byl totiž výsledný efekt lepší. Když se však pøidal devátý hráè, najednou se výsledek z neznámých pøíèin prudce zhoršil. Statnekov v roce 1973 požádal výzkumníky a lékaøe ve Philadelphii o testy úèinkù zvukù píš al na èlovìka. V rámci toho, co se tehdy dalo mìøit, se zjistilo jen pøedpokládané, že totiž zvuk píš al zpomaluje srdeèní tep, snižuje krevní tlak, upravuje a prohlubuje dýchání. Subjektivní pocity hráèù ale vypovídaly o nìèem daleko hlubším. Navíc zvuky, které slyšeli svìdci, rozhodnì neodpovídaly tomu, co probíhalo v uších, hlavách a tìlech hráèù. Podle Dona Wrighta je zážitek ze hry na píš aly neobyèejnì hluboký, ale ironií je, že»protože neznáme nic, k èemu bychom to pøirovnali, nedokážeme o tom zasvìcenì hovoøit, a mùžeme tak jen spekulovat, že jde o zmìnìný stav vìdomí«. Jako první èlovìk na svìtì zaèal Wright píš aly opìt vyrábìt. Pøi výrobì píš al podle nejstarších archeologických nálezù ale objevil, že výsledný zvuk dnes vyrobených píš al je velmi vysoký, ale zároveò v nich zní i druhý, hlubší tón. Nejstarší nale- Donedávna jsme netušili, že ty tisíce drobných keramických pøedmìtù z vykopávek v andské oblasti nejsou vázièky nebo nádobky na vodu, ale píš alky. Jaká další tajemství nám zakrývá naše pýcha a arogance? Jedna støedoškolaèka z Bohumína uvidìla v knize obrázek peruánské píš aly, a tak toužila odhalit její tajemství, že jakoby náhodou objevila na internetu nìjaké mé pøeložené èlánky, jakoby náhodou mi zatelefonovala právì tehdy, když jsem mìl sadu píš alek doma, nelenila, okamžitì pøijela, zapískala si, a napsala o svém putování za tajemstvím peruánských píš al studentskou práci, která v roce 2002 vyhrála celostátní soutìž. Rozhodující je úmysl.

55 Rozdíl mezi naším vnímáním zvuku a zpùsobem, jak pøistupují k hudbì a zvuku napø. Tibe ané, popisuje Alexandra David-Neelová v knize Tibet, bandité, knìží a démoni. Když byla špatným poèasím nucena vstoupit do kláštera v Tesmonu, mniši náhle pøerušili svùj rituál. Vesnièan, který cestovatelku doprovázel, totiž hlasitì naznaèoval, že s rituálem není spokojen. Lamové ho chtìli vyvést: Když onen muž pøistoupil blíž, mnich bönpo popadl šeng, èinely, které ležely poblíž, a udeøil jimi o sebe. Místnost naplnil v jakýchsi pøílivových vlnách silný, velmi podivný zvuk, který pronikal ušima. Neposlušný vesnièan vykøikl a utíkal ven s rukama nad hlavou, jako by se chránil pøed nìèím, co ho ohrožuje. Vypadni, køièeli lamové a vesnièan s pøáteli opustili klášter. Nikdy pøedtím jsem takový zvuk neslyšela. Spisovatelka se pak lamovi omluvila a její omluva byla pøátelsky pøijata. Když byly všechny náležitosti formální omluvy splnìny, bönpo zùstal chvíli zticha. Mìla jsem asi odejít, ale ten zvuk mi nedal, a tak jsem se podívala na šeng, který to všechno zpùsobil. Lama jako by èetl mé myšlenky:»chtìla byste ten zvuk slyšet ještì jednou?ano, byla bych velmi ráda. Ten nástroj vydává velmi zvláštní zvuk. Nebude vám to vadit?mùžete zahrát sama,«podal mi šeng.»ale já to neumím!«zvuk, který se mi podaøilo vyloudit, mìl do onoho pùvodního velmi daleko.»nemám vaši praxi,«øekla jsem a vracela nástroj lamovi.»nìkteøí lidé vìøí, že i síla myšlenky se mùže transformovat do zvuku.«odpovìdìl:»nìkteøí lamové øíkají totéž. Každý má svùj názor i metody. Já jsem mistr zvuku. Zvukem mohu zabít to, co žije, a pøivést zpìt k životu to, co je mrtvé Jsou smrt a život naprosté protiklady?«ptala jsem se.»jste ze sekty Dzogèeng?«zeptal se muž naproti.»ne, ale jeden mùj uèitel byl,«øekla jsem. zené píš alky pøitom znìly podstatnì hloubìji. Nesvìdèí to o tom, že tak, jak se zrychluje život vìtšiny obyvatel planety, zvyšuje se i základní tón naší hudby? I my už pøece víme, že naše»komorní A«má dnes vyšší frekvenci než pøed lety. Mitch Nur pro nás zorganizoval jedno takové»sezení«. Hráli jsme na novodobé peruánské píš aly hodinu ve skupinì osmi lidí. Pøevládajícím pocitem v mé hlavì byla pøedstava tisícù miniaturních permoníkù, kteøí malilinkatými sbíjeèkami prorážejí bloky a usazeniny v kanále, jenž jako by mozkem spojoval mé uši. Byla to ta nejintenzivnìjší zvuková»meditace«. Byl jsem klidný, bytostnì propojený s tìlem, vìdomím a pøítomností, ale zároveò nabit energií a po tolika letech koneènì otevøený i jiným než»slyšitelným«zvukùm. Ihned jsem si vzpomnìl na okamžik, kdy jsem na slyšení u svého zenového mistra»vyluštil«jeden kóan spojený s bubnem, a tedy zvukem, a za pár týdnù jsem od nìho dostal v dopise vìtièku, která posvìtila a verbálnì koneènì objasnila mé životní poslání:»zvuk hudby je bìžná vìc. Teprve ne-zvuk hudby je to, oè tu bìží!«donu Wrightovi se pøihodilo nìco podobného. Do hlíny, ze které hnìte a vypaluje své keramické píš aly pøidává další substance. Není to vìc materiálu, ale vibrací. V nìkterých píš alách je trocha popela od Saí Baby, v jiné je kousek posvátné zemì od paty stromu, který pøed sídlem OSN zasadili pøedstavitelé hlavních náboženství.»jednou jsem zažil«, píše,»jak jedna žena použila posvátnou kukuøici, aby posvìtila nádobu, a pøímo vidìl proud energie, který se píš aly dotkl. Trochu té kukuøice mi dala a já se naivnì zeptal, jak ji mám uschovávat. Zajeèela na mì: Nezáleží na tom, kde ji uschováš, ale jak ji použiješ, troubo!«proè jsou nìkteré housle mistrovským nástrojem, a jiné jen»standardní«, konzumní? Bude lepší kytara, kterou vyrobil otrávený dìlník v pátek tøináctého, když nedostal prémie, nebo kytara, kterou vyrobil po uši zamilovaný mladík, aby mohl zahrát své dívce? Jak pùsobí písnièka, kterou pasivnì vyslechneme v podání profesionála, a jak jinak písnièka, kterou si posvátnì, vroucnì zazpíváme v kolektivu pøátel v noci u ohnì? Pøi høe na peruánské píš aly si èlovìk také uvìdomí, jak jsou dùležité detaily a zdánlivé malièkosti. Malinké tónové nepøesnosti pøi nádechu, zaèátku pískání, nebo když hráè skonèí, aby se mohl nadechnout, rázem neuvìøitelnì zmìní všechno kolem. ŠENG Šeng je záhadný nástroj, øíká sbìratel»jiných«nástrojù, Amerièan Mitch Nur, u kterého jsem zvuk šengu uslyšel pøed lety poprvé. Pøedtím jsem o šengu èetl, ale popis jeho Mnich mlèel. Lama najednou popadl šeng a nìkolikrát udeøil. Bylo to nádherné. Místo disharmonického zvuku, který jsem vyloudila pøedtím, zaznìly melodické zvuky støíbrných zvonkù.»proè pøikládáte takovou dùležitost tak bezvýznamné vìci?«tázal se.»zvuk má i jiná tajemství. Zvuk vydávají všechny bytosti a všechny vìci, dokonce i ty, které zdánlivì nemají duši. Každá bytost a každá vìc má svùj zvuk, a ten se mìní v závislosti na momentálním stavu bytosti nebo vìci zvuk produkující. Jak to funguje? Vše se pøece skládá z atomù, které tanèí a produkují tak zvuk. Øíká se, že na poèátku stvoøil vítr svými víry gyatam, hmotu, a ony vìtrné víry znìly. Hmota a formy byly tedy stvoøeny kombinacemi zvukù. První gyatamy zpívaly a první takto vzniklé formy daly vzniknout dalším, složitìjším tvarùm. To platilo nejen pro minulost, platí to i dnes. Každý atom bez pøestávky zpívá svou píseò, a vytváøí tak možnost vzniku nìjakých forem. Existuje-li tvùrèí zvuk, existuje i zvuk destrukèní. Každý, kdo takto zvuk ovládá, mùže tvoøit i nièit. Existuje i možnost, že ten, kdo umí vytvoøit destruktivní zvuk, jenž je základem všech dalších nièivých zvukù, mùže znièit i celý svìt, a dokonce i svìt bohù. Znièí podstatu, ze které je vše vytvoøeno.«pak se mnich rozlouèil a popøál mi úspìšný den. Jeho vysvìtlení bylo zajímavé, ale neosvìtlilo mi to, co jsem nazývala»záhadou šengu«. Alexandøe David-Neelové se vysvìtlení nezdálo jasné, ale mnichùv popis neustále se pohybujících atomù se pøekvapivì podobá popisu svìta, jak ho známe z moderní fyziky.

56 Šeng by se mìl držet v ruce tak, aby palec kontroloval jeho pohyb pøi høe a dovoloval kontrolované údery srdce z tvrdého døeva o samotné tìlo nástroje. Na rozdíl od bìžnì dostupného šengu s koženými øemínky propletenými bronzovým symbolem nekoneèného provazu, umis ují Ameriètí šamani tøásnì do ruky, aby lépe kontrolovali práci s energií. úèinkù jsem považoval za jakýsi místní folklór, stejnì jako napø. popis»prorážení tøetího oka«v románech Lobsanga Rampy. Jediná zmínka o tomto nástroji šamanù pùvodního tibetského náboženství bön se totiž v západní literatuøe objevila v cestopisné knize Alexandry David-Neelové z poèátku století (str.108 9). Se zvukem, hudbou a duchovnem mám co do èinìní již od poèátku 70. let, kdy jsem zaèal hrát na bicí, cvièit jógu a chodit na varhanní koncerty ke sv. Jakubovi, a od roku 1979, kdy jsem zaèal provozovat hudbu, které se teprve daleko pozdìji zaèalo øíkat new age. Od roku 1982 pravidelnì pøednáším o úèincích hudby na èlovìka a jeho fyzický a psychický stav i o tom, že právì pomocí hudby a zvuku se pøekvapivì snadno a úèinnì dají otevøít brány skuteèné duchovnosti. Pomocí stále lepší reprodukované hudby a aktivnì pomocí gongu (od poèátku 90. let i tibetských mís) jsem zažil a pozdìji i zprostøedkoval nespoèet velmi hlubokých, nìkdy až mystických zážitkù. Pøesto mne dva podivné tibetské èinelky, nìco mezi plochými zvony a trochu silnìjšími a zvonovitìjšími èinely, pøekvapily a velmi hluboce zasáhly. Když zaznìly, projely mnou zvukové paprsky neobyèejné intenzity, ale zároveò jsem byl jakoby zahalen v dekách hustého, objímajícího zvuku. Jako by mi nìkdo nìžnì masíroval tìlo zvnìjšku, ale zároveò daleko intenzivnìji i zevnitø. Racionálnì uvažující èást mozku byla v clonì hustého a pronikavého zvuku odsunuta na vedlejší kolej. A když se ozvaly oba šengy souèasnì, celý zvukem pøesycený prostor kolem mì i ve mnì byl jakoby krájen laserovými paprsky vìdomì nasmìrovaných a pøesnì zvolených vibrací: vìdìl jsem, že tenhle nástroj je jen pro pøipravené a velmi pokroèilé hráèe, ale zároveò jedineènou možností pro spoustu zápaïanù, kteøí se celá léta pokoušejí o autentický duchovní èi mystický zážitek, ale nemají dost odvahy zapomenout na sebe, na své ego, na svou výchovu a dosavadní životní pou. Ještì doborou hodinu poté jsem byl jakoby nadnášen a vnitønì proznìn a zelektrizován. Nikdo prý neví, odkud pochází šeng a jak je starý. Mitch Nur v této souvislosti požádal o spolupráci jednu šamanku. Ona pak øekla, že cítí, že šeng se objevil naèasovanì, ve správnou dobu, ve které bude moci být použit efektivnì, novì a jinak. Ve svých vizích vidìla, že právì v závislosti na povaze doby a zpùsobu použití zaènou vznikat skupinky lidí, kteøí budou hrát na šengy. Navrhla také, abychom zaèali vytváøet jakési formace, které by mohly lépe smìrovat úmysly spojené se hrou na šeng. Smyslem, posláním šengu není být obyèejným hudebním nástrojem, ale spíše doruèovat, pøedávat úmysly. Zpùsob hry na šeng se prý také postupnì zmìní. Ve svých vizích vidìla, že nejefektivnìjší to bude ve skupinkách po devíti lidech. A také tehdy, když se lidé seskupí do jakýchsi geometrických formací, které pomohou zesílit schopnost soustøedìní na pøedávaný úmysl. Jakmile lidé tyhle skupinky vytvoøí, dostane se jim velmi silného pocitového potvrzení, že jsou na správné cestì. Mitch s pøáteli to už párkrát zkoušeli a zjistili, že záleží na tom, jak a kde lidé v té geometrické formaci stojí, když hrají. Zjistili, že se tím vytváøí nad skupinkou hráèù jakýsi ochranný deštník a že se tak velmi zesílí jak oblast, do které a na kterou je vysílán pøedáváaný úmysl, tak sám proces jeho pøedávání. Lidé mají navíc velmi silný pocit posilování skupinových propojení a každý z nich s jistotou ví, jak je nenahraditelný a dùležitý. Nenechte se zmást tvrzením nìkterých odborníkù, že termín»tibetská mísa«neexistuje a že Tibe ané mísy nikdy nepoužívali jako my. Možná tyhle mísy opravdu nebyly pro mnichy tak dùležité, jak se domníváme, a pùvodnì skuteènì byly jen v ayurvédì používanými nádobami, ze kterých jedly své jídlo napøíklad tìhotné ženy. Ze všech zkoušených mís je tahle jediná, která zní jako šengy, tedy v dur. Experimentátoøi a hledaèi brzy zjistili, že jeden šeng je vynikajícím médiem pro pøenos nepopsatelného mezi uèitelem a žákem, terapeutem a klientem. Dva šengy umožòují zkušenému hráèi konkrétnì pracovat se zvukovou a psychickou energií prostoru toho fyzického i toho ve vìdomí posluchaèù. Že»ménì je více«pak ovšem platí právì u šengu stonásobnì.

57 První nahrávky Nìmce Klause Wieseho se k nám dostaly v polovinì 80. let. Wiese vydává zajímavou hudbu celá léta a jeho CD, na nichž je natoèeno jen 50 minut jedné velké obtáèené mísy, jsou neuvìøitelnì léèivá. Japonec Masaru Emoto fotografuje (viz knihu Messages from the Water) krystaly vody, již pøedtím»ovlivòuje«slovy, prostøedími apod. Je až neuvìøitelné, jak se podobají krystaly vody, nad kterou bylo napøíklad vyslovováno slovo»láska«v angliètinì, japonštinì a nìmèinì, èi jež byla vystavena pùsobení sanskrtského slova mantra a balijského obøadu keèak. Tvary krystalù èi koøenù rostliny, na nìž pùsobily nadávky, nebo povzbuzení, se významnì liší. Horní obrázky ukazují»krystaly«zneèištìné vody, dolní krystaly z téhož jezera Biwa, u nìhož lidé nìjakou dobu zpívali oèistnou mantru. Vìdci a futurologové se shodují v tom, že se v nejbližší budoucnosti objeví více nových technologií a možností, jak zkoumat a pùsobit na èlovìka pomocí zvuku. A už to bude v oblasti vìdy a komunikací nebo medicíny èi psychologie. Kdokoli slyšel šeng, prohlásil, že to je zvuk, jaký dosud neznal. Dnes víme, že zvuk tibetských zvonù a mís studují i státní instituce mnoha zemí na svìtì, že se o nì zajímají vìdci pracující na problému gravitace apod.»myslím, že se to už nedá zastavit, že už zaèalo nìco velmi pøevratného,«tvrdí Mitch Nur a vzpomíná na jeden zážitek spojený se šengem. S pøítelem, mexickým šamanským bubeníkem, navštívil pøed lety hory nad mìstem Santa Fé. Šaman jim chtìl ukázat místa, kde prý kdysi šamani hrávali Zemi. Dlouho nemohli místo najít. Sotva se ale dostali do tranzu, brzy objevili lokalitu, která byla témìø poseta krystaly. Mitchova pøítelkynì pak zaèala hrát na šeng a k údivu pøítomných se z okolí slétli ptáci, pøilezly ještìrky, pøiskákali syslové a pøibìhly myši: všichni bez hnutí poslouchali. Když hra skonèila, lidé se na sebe jen nevìøícnì dívali a ptali se jeden druhého co to bylo? Pøíroda, lidé i zvíøata všechno svým zpùsobem odpovídalo na zvuk šengu. Ale podobné zážitky nemá jen Mitch. Podobnì jsme i my, s Jill Purceovou v Anglii a s úèastníky mého kurzu v Bìlém na Broumovsku, komunikovali se stádem krav. Tak jako jógu, i hru na»jiné«nástroje je lepší a efektivnìjší zkusit v partì podobnì postižených nadšencù. Jako v životì, i zde se chybami jiných hodnì nauèíte. Jednoduché, ale velmi úèinné cvièení na propojení mozkových hemisfér, ale i zvýšení inteligence a»nadhledu«, zní prostì L P P L P P L P. Zkuste plácat rukama o stehna nebo na buben, jednou rukou na hranu, druhou doprostøed blány, nebo do stolu èi židle podle vzoru tedy levá pravá pravá, levá pravá pravá, levá pravá a tak dál, stále dokola, nejprve pomalu, pak rychleji. A pak vymìòte poøadí rukou, tedy pravá levá levá, pravá levá levá, pravá levá. Z rytmického hlediska jde o pravidelný, ten nejbìžnìjší osmidobý rytmus, ale zároveò o rytmus lichý, v tomto pøípadì dvakrát tøídobý (LPP LPP) a jednou dvojdobý (LP). Jde ovšem také o cvièení koordinace konèetin, trénink soustøedìní mysli a nácvik, kterak nebýt pøipoután k emocím. Všichni jsem praváci nebo leváci, máme tedy jednu polovinu tìla šikovnìjší. Nebo z jiné perspektivy: každý z nás jednu polovinu mozku využívá ménì. Nejsme v»harmonii«èi rovnováze, chcete-li. Víme pøitom, že jak svaly, tak mozek lze cvièit, vylepšovat. Budeme-li tedy trénovat více levou ruku èi nohu, nacvièíme lepší propojení mezi levou a pravou stranou tìla, tedy i lepší propojení pravé a levé mozkové hemisféry (levá strana tìla je øízena pravou mozkovou hemisférou a naopak). Druhou, dùležitìjší rovinou tohoto zdánlivì velmi prostého cvièení je nácvik vìdomého myšlení nejménì ve dvou rovinách. Když nìjakou dobu pilnì plácáte rukama LPPLPPLP nebo tøeba PLLPLLPL, nebo tøeba dvakrát LPPLPPLPLPPLPPLP a pak obrácenì, tedy PLLPLLPLPLLPLLPL, stále dokola, musíte se dokonale soustøedit, ale po nìjaké dobì zjistíte, že jste schopni zároveò plácat a nevypadnout z rytmu a navíc klidnì hovoøit nebo zpívat nejlépe mantru. Uèíte se existovat ve dvou rovinách vìdomí, což je ve svém dùsledku nácvikem schopnosti myslet a jednat v bìžných životních situacích, a pøesto nebýt namoèen do emocí! Snaživci mohou nešikovnou levou ruku trénovat intenzivnìji tøeba tak, že zatímco pravá ruka plácne vždy jen jednou, levá bude plácat jednou, dvakrát, tøikrát a ètyøikrát a opìt jednou dvakrát, tøikrát, ètyøikrát atd. Tedy PLPLLPLLLPLLLL, a stále dokola. Vìøte, tohle zdánlivì primitivní cvièení mùže být spouští pozitivních zmìn ve vašem tìle, vìdomí i životì. Zkuste to pár týdnù, deset minut ráno a veèer. Nejlépe se cvièí tøeba v metru, ve vlaku èi autobuse, pøi koukání na televizní zprávy, pøi èekání nìkde ve frontì to mùžete ukat do nohou tøeba prsty v kapsách. Vaši blízcí brzy zaregistrují, jak jste vyrovnaní, nad vìcí, inteligentní, tvoøiví a krásní.

58 Jsi souèást tohoto vesmíru a vesmír je naopak v tobì. Joy Hardo, indiánský básník DŽEMBE (BUBNY A RYTMUS) Celé naše tìlo rezonuje. Kdybychom vidìli nafilmované oplodnìní lidského vajíèka, zjistili bychom, že od prvního okamžiku rytmicky pulzuje. Rytmus se stane srdcem. Nikdy nepøestane, dokud èlovìk neumøe. Rytmem to vše zaèíná (milování a orgasmus jsou v podstatì jen rytmy) a také celý další lidský život je složen z rytmù. Každý orgán má svùj vlastní rytmus. Dokonce i naše chùze je rytmická a naše konèetiny se hýbou ve spirálách. Všechno, co dìláme, je rytmické naše dýchání, rytmus srdce, rytmus mozkových vln, rytmus enzymù a proteinù a všech ostatních procesù, ale také rytmus výmìny elektrických vzruchù mezi neurony v mozku. Také proto má na nás rytmus bubnù takový vliv. Bubny byly pravdìpodobnì vùbec prvními nástroji lidské historie (èínské kovové bubny s aligátoøí kùží se dochovaly v hrobech starých až 8000 let) a základem šamanské práce se zvuky a hudbou. Ploché šamanské bubínky používali šamani a šamanky prakticky na celém svìtì. Rituál vždy zahrnoval zpìv, rytmus bubnù a tanec. Ne náhodou mùžeme dnes koneènì i u nás vidìt v parcích a na ulicích mladíky (ale i dívky), jak tluèou do bubnù, a v klubech obèas vystupují èistì bubenické kapely. Africký buben džembe se stává bìžnou souèástí výbavy domácnosti mladého alternativního èlovìka. Jenže, jako se vším, není to jen tak: jen tak plácat do bubnu, jako je džembe, je k nièemu. Pøitom i u nás se párkrát do roka konají kurzy, na kterých vás uèitelé z Afriky èi západní Evropy (kteøí se uèili v Africe) nauèí správným základùm hry na džembe. V Africe totiž napøíklad jen málokdo a málokdy sóluje, a když už tak èiní, pak velmi krátce. Každý bubeník hraje svùj základní rytmus a tìch nìkolik se kluci Pravé džembe z oblasti Mali je ruènì vyrobené, velmi tìžké a také patøiènì drahé. U nás lze ale v rùzných etnických obchodech zakoupit i ponìkud levnìjší vysoustružené, ale pøesto dostateènì kvalitní nástroje ze sousedních afrických státù. a mladí mužové uèí bubnovat celé roky, než jim to zní správnì. Teprve když se sejde deset bubeníkù, ozve se ze hry ukáznìné a vzájemnì si naslouchající skupiny ona magie polyrytmù a zvukù bubnù. Jinými slovy, zmínìné plácání je možná zpùsobem, jak si vybít zlost, ale s bubnováním a tím, co mùže dobrý zvuk dobrého bubnu tìlu a mysli dát, to nemá nic spoleèného. Pøestože se situace lepší, stále ještì vídám øadu partièek a jednotlivcù, kteøí používají bubny jen pro ventilování èasto dobøe skrývané agresivity. Všichni pak samozøejmì hrají všechno co nejhlasitìji a nejrychleji. Když se totiž pracnì, s bolestmi a puchýøi nauèíte udeøit správnì na hranu bubnu nebo do støedu blány s patøièným okamžitým odskokem, dostanete z bubnu jak vysoký zvonivý zvuk plný alikvotù, tedy frekvenèní potravu pro mysl, tak hluboké dunící zvuky jako potravu pro tìlo. A teprve potom je deset minut hry na džembe léèivými deseti minutami. Z hlediska terapeutického i z hlediska možností nauèit se hrát opravdu dobøe bych zaèínajícím bubeníkùm doporuèoval pøedevším džembe, plochý irský nebo arabský buben, arabský buben darbuka a indické bubínky tabla. Právì indické bubínky tabla, mridangam (na obrázku) nebo pakhawadž jsou pøíklady bubnù, které lze velmi dùmyslnì ladit. Díky systému další blány kolem hlavní rezonanèní blány, na jejímž støedu je ještì nalepené koleèko ze zvláštní pálené a mnohovrstvé hmoty, jež velmi zkvalitòuje chvìní, a tedy pøesnost získaného tónu, vydávají velmi koherentní tón, který frekvenènì snadno umocní terapeutické výhody rytmické hry. Nauèit se hrát je nejrychlejší v rámci nìjakého kurzu. Jak vidíte, rády a s chutí se na džembe (a na didžeridu) uèí hrát i dívky a ženy.

59 5 JINÁ MUZIKOTERAPIE Oficiální muzikoterapie ještì stále klientùm tvrdošíjnì a necitlivì pouští nahrávky klasické hudby (nic proti urèitým èástem nìkterých skladeb nìkterých skladatelù). Pøed lety jsem docházel do vìznice pouštìt vìzòùm hudbu new age. Pøestože správa vìznice jednu celu pøebudovala na»muzikoterapeutický«sáleèek, koupila i docela dobrou pøehrávací aparaturu a pøestože»mí«vìzni byli tím, co jsem pouštìl, vždy nadšení, prakticky se k poslechu hudby dostávali jen pod kontrolou dozorcù nebo jednou za mìsíc se mnou. Školené a na rozdíl ode mne i placené psycholožky a terapeutky celou dobu tvrdily, že se na nìjakou mou»vìzni tolik oblíbenou«lekci pøijdou podívat, ale nikdy nepøišly. Pøitom v rámci výzkumu, co zpùsobuje»mrzení v zádech«, tedy extatické zážitky, uvedlo 36 % lidí sport a radost z pohybu, 70 % sex, 78 % fyzický kontakt s druhou osobou, 87 % nádhernou pøírodu, 92 % scény z filmù a celých 96 % hudbu! Harmonické léèivé zvuky hudby jsou velkým darem lidstvu. Kitaró

60 JAK NÁS HUDBA OVLIVÒUJE? Podrobnosti odborného charakteru jsou k nalezení ve stovkách knih a èasopisù. Jen namátkou: hudba zakrývá nepøíjemné zvuky a pocity. Dnes se hudby new age užívá v zubaøských èekárnách a ordinacích, na operaèních sálech, na chodbách nemocnic a úøadù. Hudba zpomaluje a optimalizuje mozkové vlny. Stejnì jako jiné terapeutické metody (meditace, biofeedback, jóga), hudba v tempu pod 60 cyklù významnì ovlivòuje produkci mozkových vln alfa, hudba šamanská dokonce i vln theta. Je-li èlovìk nesoustøedìný a nerozhodný, postaèí 20 minut pomalé hudby (new age, ambient, largo pasáže klasické hudby). Takto hudba pomáhá i pacientùm s Alzheimerovou nebo Parkinsonovou chorobou. Hudba zkvalitòuje dýchání. Opìt se nejvíce doporuèuje pomalá hudba new age, gregoriánský chorál a ambientní hudba. Ovlivòuje také srdeèní tep, pulz a tlak krve, posiluje imunitní systém. Redukuje svalové napìtí a zlepšuje tìlesnou koordinaci. Zkvalitòuje naše vnímání prostoru, mìní náš pocit èasu. Optimalizuje teplotu tìla. Hlasitá agresivní hudba zvyšuje teplotu tìla, tichá pomalá hudba ji snižuje. Bubny a perkuse fungují jako ústøední topení. Hudba zvyšuje produkci endorfinù. Jeden výzkum poslechu hudby new age u tìhotných žen potvrdil snížení potøeby podání anestetik pøi porodu o 50 %. Hudba také zvyšuje produktivitu práce. Výzkum univerzity ve Washingtonu, který zkoumal produktivitu devadesáti lidí, ukázal, že ti lidé, kteøí napø. opisovali nìjaký text a poslouchali hodinu a pùl dennì hudbu new age, zvýšili svou produktivitu o 22 %. Ti, kteøí poslouchali bìžné rozhlasové vysílání, zvýšili svou výkonnost jen o 3 %. Ti, kteøí pracovali v tichu, mìli o 8 % horší výsledky, co se týkalo poètu chyb. V úètárnách pak úèetní pøi hudbì dìlají prùmìrnì o 37 % ménì chyb. Dnes napø. hudbu pøi práci používá ètyøicet tøi z padesáti tìch nejvìtších amerických spoleèností. Je to náhoda? Hudba je také odedávna známa tím, že se pøi ní lépe a hlavnì déle pracuje. Podporuje vytrvalost. Filmoví režiséøi dobøe vìdí, že hudba také podporuje pocit romantiky a pozitivnì ovlivòuje vnímání symbolù. Hudba vytváøí pocit bezpeèí a pohody. Dorothy Retallacková zaèala na univerzitì v Denveru pouštìt hudbu svým rostlinám obilí, petuniím, blatouchùm, dýním, cíniím. Skleníky, zpùsob a objem zalévání i osvìtlení byly totožné. Dorothy po øadu mìsícù pouštìla v nìkolika sklenících rùzné typy hudby. Jeden skleník, bez jakékoli hudby, byl kontrolní. Urèitý skleník tedy slyšel Bacha, jiný indickou klasickou hudbu, další zase italskou renesanèní hudbu, další hlasitou rockovou hudbu, jiný pak hudbu country and western z bìžné rozhlasové stanice. Výsledky byly oèekávatelné rock rostliny ubíjel, bylo jich málo a byly daleko menší než ty, kterým byla pouštìna jiná hudba. Lepších výsledkù bylo dosaženo s renesanèní a Bachovou hudbou. S indickou klasickou hudbou byly však rostliny nejvìtší, nejhustší Pøi terapii mísami èasto staèí uvolnit èlovìka tím, že mu u bosých nohou hrajeme filcovou palièkou na nìjakou vìtší mísu. a pøímo ovíjely reproduktory. Ve skleníku s rozhlasovou hudbou country and western byly rostliny pøesnì takové, jako v kontrolním skleníku, tedy jako kdyby se tam žádná hudba nepouštìla. Díky práci mnoha nadšencù se i jinde ve svìtì, sice také pomalu, ale pøece jen, zaèíná prosazovat terapie hudbou, kterou pro sebe nazývám»holistická muzikoterapie«. Ta je založena na pøedpokladu, že jak lidské tìlo, tak to, èemu øíkáme duše, je hudební, nebo jinak øeèeno, vibraèní povahy a díky vlastním zážitkùm a hledání svých prùkopníkù a prùkopnic, pomáhá léèit celou øadu zdravotních potíží. Velmi struènì, zvuky a hudba zpùsobují pozitivní zmìny krevního tlaku, ovlivòují srdeèní tep, a tedy i rychlost a kvalitu krevního obìhu, snižují hladinu cukrù v krvi, pozitivnì ovlivòují stav srdeèních vìnèitých tepen i periferního prokrvení, vyluèování žaludeèních š áv a žaludeèní a støevní peristaltiku, membránovou výmìnu iontù vápníku a neurotransmiterù, endorfinù i pohlavních hormonù, ale také pøesné vidìní, svalové uvolnìní, tudíž lepší psychomotoriku atd. Takto, jinak chápána a užívána, zlepšuje hudba kvalitu života lidí dlouhodobì a vážnì nemocných, neschopných pohybu nebo lidí po tìžkých operacích. Profesionální muzikoterapeuti dovednì využívají hudby, a reprodukované nebo vytváøené pøímo pacienty, jako potenciálního nástroje pro zmírnìní bolesti, úzkosti z nemoci Nemáme-li pøímo celou terapeutickou sestavu speciálních mís, staèí se vzájemnì (tøeba v rámci letního kurzu) oblažit sprchou léèivých frekvencí. Polovina úèastníkù postupnì vibraènì osprchuje tu druhou, ležící, a posléze si své role vymìní. a stresu. Zvláštì efektivnì je hudba využívána pøi autismu, dyslexii, fyzické nehybnosti, Parkinsonovì a Alzheimerovì nemoci aj. Aèkoli tyto choroby pøímo neléèí, hudba dokáže mnohdy pomoci obnovit hybnost, mentální èilost nebo svalovou koordinaci. Za druhé, hudba dokáže dodat energii a léèivou sílu tam, kde leží hluboké psychické a mentální potíže, které podmiòují fyzické nemoci. Hudba mùže uvolnit skryté pocity, potlaèené myšlenky, traumatické zážitky z dìtství, které mohou být pøíèinami konkrétních fyzických a chronických potíží, a rozpustit škodlivé mentální a energetické vzorce, které nemoci pøedznamenávají. Za tøetí, hudba napomáhá duchovnímu poznání a léèbì na duševní úrovni. Mùže zprostøedkovat vizionáøskou zkušenost. A na konci života mùže hudba»usnadnit«umírání, vyladit a vyèistit osobu na prahu smrti. Jeden ptáèek dokáže zazpívat až 120 odlišných témat. Mìøeno spektrogramem, Beethoven to v 6. symfonii v refrénu hoboje a klarinetu dotáhl na køepelku a kukaèku. F. Koukolík

61 KYMATIKA Zvuk je vibrace a vibrace je hudbou tøírozmìrných forem. Švýcar Hans Jenny zkoumal ve 30. letech vliv zvuku na nejrùznìjší materiály (písek, rtu, tekutiny, kovový a jiný prach) umístìné na kovové desce. Pod deskou hrál na housle. Urèitý zvuk dokázal uspoøádat èásteèky prachu do pøekrásnì pravidelných ornamentálních struktur (spirály, soustøedné kruhy, hvìzdicové lamely aj.). Každá zmìna výšky tónu, tedy zmìna frekvence zvukové vibrace, vyvolala i prostorovou zmìnu obrazce. Tyto pokusy byly poprvé použity Nìmcem Ernstem Chladnim v 18. století. Experimentoval se zvukem pod kovovou nebo sklenìnou plochou, na níž byla smyècem rozvibrována zrníèka písku nebo prachu. Pokusy vedly pøímo k sonoterapii, stimulaci Vodní hladina velmi názornì prokáže, jak harmonické, pravidelné, a tedy potenciálnì léèivé jsou zvuky toho kterého nástroje (viz také obr. na str. 78 a na obalu knihy). Hans Jenny pøi svých pokusech»zviditelnit«zvuky a hudbu zkoušel zachytit i»tvar«rùzných slavných hudebních dìl. Na obrázku je kymatický záznam jedné èásti Mozartova Dona Giovanniho. Porovnejte s prùbìhem vln na hladinì misky na str. 78 a odpovìï na otázku, která hudba více harmonizuje a zklidòuje, je viditelná. zvukem urèité frekvence, využívané pøi léèbì nìkterých chronicky se nehojících ran, zlomenin nebo špatnì fungujících orgánù tìla. Vibrace se i v kovové desce šíøí stejnì všemi smìry a øídí se zákony interference, takže když se napøíklad setkají dvì nebo více stejných vln, mohou se v nìkterém místì dokonale vyrušit. Zrnka písku, železných pilin nebo prachu jsou smìrována podle vibrací a shlukují se v místech, jež nevibrují objeví se vzor. Vypadá jako dvojrozmìrný tvar, ale zvuk je ve skuteènosti tvarem trojrozmìrným. Nejlépe je to vidìt na vodì. Voda vibruje velmi snadno a výsledné vlny lze dlouho sledovat. Úderem palièkou nebo tøením po obvodu tibetské mísy naplnìné vodou mùžeme snadno pozorovat zviditelnìné vibrace vodní hladiny. Vibrující vlnky se pak nìkde setkávají a vznikají fontánky nebo spršky drobných kapek. Souvislosti jsou až neuvìøitelné. Indové i ostatní, kteøí zpívají Óm, vytváøejí svým zpìvem témìø dokonalý kruh, a jistì není náhoda, že ve všech øeèech na svìtì je hláska»o«kulatá, ale když pøidají ono»m«, obraz kruhu je pøe at do støedu se sbíhajícími paprsky: obraz se zmìní v jednoduchou jantru, mandalu, v jakési geometrické vyjádøení posvátné vibrace. LÉÈBA TÌLA Pro alopatickou medicínu lze demonstrovat neobyèejné léèebné vlastnosti hudby na pøípadu Rozálie, pacientky s pokroèilou Parkinsonovou nemocí. Rozálie musela celé dny nehybnì ležet ve zkroucených pozicích, neschopna pohybu a øeèi. Její lékaø, doktor Oliver Sacks, ale zjistil, že Rozálie dokáže celé hodiny hrát na piáno a pøi høe pøíznaky její nemoci mizí. Schopnost vìtšiny pacientù s touto nemocí reagovat na hudbu je neuvìøitelná, øíká dr. Sacks. Nemohou chodit, ale dokáží tanèit. Nedokáží mluvit, ale umìjí zpívat. Rozálie zná svého Chopina nazpamì a staèí, aby jej lékaø jen pøipomnìl, a její tìlo, výraz a pozice se uvolní, a dokonce i její EEG je v prùbìhu imaginární hry normální. Sacks tvrdí, že hudba je základním terapeutickým prvkem právì pro pacienty s Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí, což se jen v pøípadì USA týká asi 10 milionù lidí nad 65 let vìku.»jsem naprosto šokován faktem, že zatímco lékaøská vìda tìmto lidem nemùže nabídnout nic, jejich fyzický a duševní stav mùže být èasto významnì zlepšen nemedicínskými prostøedky, jako je hudební terapie«, øíká dr. Sacks, který takto se svými pacienty pracuje již 25 let. U pacientù s Alzheimerovou nemocí hudba vyvolává již dávno zapomenuté emoce a asociace, vysvìtluje dr. Sacks. Umožòuje jim vzpomínat, tøeba jen na chvíli obnovit øeè, znovu se úèastnit rodinné historie, navázat na svou identitu. Poslech hudby jako by aktivoval»vnitøní«hudbu každého pacienta, která pak udržuje všechny aspekty mozkových funkcí pohromadì. Je-li v harmonii mozek, tìlo následuje jeho pøíkladu. Jedna pacientka, znehybnìlá po tìžké operaci kyèelního kloubu, zjistila náhodou, že se dokáže pohnout pøi zvucích irské lidové písnièky. Hudba a tanec jí pak pomohly obnovit hybnost konèetin docela. Podle mìøení dr. Marka Rydera vykazují lidé, kteøí terapeuticky poslouchají specializovanou hudbu, snížení tlaku krve, zpomalení srdeèního tepu a mozkové aktivity. Tom Kenyon zjistil, že když na energeticky nevyrovnaný meridián (pomyslná øada na sebe navazujících akupunkturních bodù podle èínské medicíny) pùsobíme zvukem, meridián se vyrovná bez ohledu na to, na kterou èást meridiánu byl zvuk v tìle smìrován. Naïa Baliharová se nauèila hrát na didžeridu a teï oblažuje svou terapií zvuku ženy v»jiném«stavu. Nejlepších úèinkù se dosáhne, když je didžeridu umístìna na døevìné podlaze nebo když hráè využije akustiky prázdného rohu místnosti, aby se vibrace mohly volnì dostat všude kolem.

62 Studie padesáti dvou pøedèasnì narozených dìtí v Tallahassee na Floridì prokázala, že když se dìtem pøehrávaly hodinu dennì ukolébavky a dìtské písnièky, doba pobytu na specializovaném oddìlení se zkrátila o pìt dnù a úbytek porodní váhy se snížil o 50 procent oproti dìtem, kterým hudbu nepøehrávali. Hudební producent Terry Woodford vydal a rozdal 150 dìtským centrùm nahrávky s ukolébavkami. Zároveò nahrávky dostalo i nìkolik porodnic. Ze zaèátku porodu užívali spíše pomalou, uvolòující hudbu, pozdìji, podle potøeby, její tempo zrychlovali. Po porodu zase užívali spíše pomalou, lyrickou hudbu pro zklidnìní. Èasté je také použití»ladìní zpìvem«, pøi kterém ženy pìt až patnáct minut zpívají samohlásky (nebo jen»hmm«) v co nejnižším tónu. Jedna žena se tak nauèila zklidòovat a mruèela si i po porodu. Mruèela i svému synáèkovi a pozdìji zjistila, že se on sám mruèením uspává. Na jednotce intenzivní péèe v Knoxvillu v Tennessee došlo k události, která u tamních lékaøù a porodníkù zcela zmìnila vztah ke vlivu hudby a zpìvu na stav pøedèasnì narozených dìtí v inkubátorech. Pøes veškerou lékaøskou péèi malá, pøedèasnì narozená holèièka umírala. Její tøíletý bratr neustále žadonil, aby ji mohl vidìt a zazpívat jí. A tak, když už nebyla nadìje, lékaøi Michaelovi dovolili, aby sestøièce zazpíval. Druhý den, místo aby umøela, zaèala sestøièka pøibírat a uzdravila se. Jacqueline Chapmanová z Newyorské univerzity zjistila, že hudba pomáhá právì v dobì tìhotenství dosáhnout plodu optimální porodní váhy. Ve studii 133 prvorodièek zjistila, že skupina, které byla šestkrát dennì pouštìna ukolébavka, šla po porodu domù o týden døíve než ta, která neslyšela žádné zvuky. Lékaøi se domnívají, že hudba dìti v dìloze zklidòuje. Provádìjí pak ménì pohybù a šetøí energii nutnou k pøežití. Barbara J. Croweová, tehdejší prezidentka Amerického svazu terapeutù, uvedla pøi slyšení pøed senátním výborem v roce 1991:»Hudba významnì pomáhá pacientùm s Alzheimerovou nemocí, po infarktových stavech, používáme ji pøi mentálních problémech. Na fyziologické úrovni hudba pozitivnì ovlivòuje srdeèní tep, rytmus dechu, krevní tlak, galvanický odpor kùže, hormonální úroveò krve, imunitní systém a mozkové vlny. Na psychické úrovni redukuje stavy úzkosti, povzbuzuje sebevìdomí a schopnost vyjad- øování, obnovuje životní entuziasmus.«janis Pageová studovala èínskou tradièní medicínu a objevila souvislost játra ledviny hnìv strach. Zaèala tedy ovlivòovat kvalitu práce tìchto orgánù tak, že vleže pøezpívávala samohlásky a zkoušela dlouze huèet a mruèet. Zvláštì si oblíbila dlouhé zpívání hlásky»m«. Poté vždy zùstala nìkolik minut ležet a pozorovala, kde v tìle poci uje nìjaké zmìny. Po nìkolika dnech zjistila, že se takto mùže celkem snadno a rychle pocitu strachu a hnìvu zbavit. Kromì ztuhlé a neustále stažené mysli dokáže amatérsky vyrobený monochord uvolnit i ty nejztuhlejší záda èi nohy. Právì tímto zpùsobem se zbavila svých potíží jedna uèitelka. Ve škole mìla problémy a èekala ji operace hrtanu. Protože ale otìhotnìla, nechtìla operaci riskovat. Zaèala tedy na doporuèení jedné hudebnice pravidelnì zpívat»m«. Nechtìla vìdìt nic o tom, kam èi jak má zvuk umis- ovat, prostì zpívala a jen pozorovala, kde v tìle to zanechalo nìjaký pocit. Po porodu se na kontrole v nemocnici zjistilo, že pùvodní problém zcela zmizel. Francouzský jazzový kytarista Fabien Maman si bìhem turné po Japonsku všiml rozdílu mezi japonským a evropským èi americkým publikem. Japonci mezi jednotlivými skladbami netleskali. Zatleskali na konci, ale nikdy ne mezi jednotlivými èísly. Byl tím zpoèátku šokován, postupnì ale zjistil, že mìl v prùbìhu koncertu daleko více energie než obvykle. Uvìdomil si, že tleskání mezi skladbami, jakkoli dobøe myšlené, nièí úèinek hudby. Spoleènì s jinou výzkumnicí, Helene Grimalovou, která se nadchla pro amatérské bubnování, pak oba zaèali neoficiálnì zkoumat vliv zvuku na rakovinné buòky. Rok a pùl po pìt nocí v týdnu (když pøestane jezdit metro a neruší noèní klid) buòky pomocí nejrùznìjších nástrojù a mìøièù hluku ovlivòovali. Zahráli každých pìt vteøin tón A. Dìlali to asi dvacet pìt minut. Ukázalo se, že pøi systematickém zvukovém pùsobení praskají cytoplazmatické membrány rakovinných bunìk a ty se rozpadají, zatímco buòky okolních zdravých tkání zùstávají neporušené. Maman s Grimalovou pak zaèali pøidávat další tón a dokonce i tónové øady. Zjistili, že rozpad rakovinných bunìk probíhal rychleji, když na nì pùsobili kombinací durové a chromatické (pùltónové) stupnice. Nakonec hráli nìkolika ženám s tumorem prsu na dvoje housle (jedny držely základní tón) vždy jednadvacet minut po dobu jednoho mìsíce. Jedné ženì tumor zmizel docela, u druhé, která již byla pøipravena na operaci, lékaø konstatoval vyschnutí a zmenšení nádoru. Bez jakýchkoli metastáz. Operativnì byl odstranìn zbytek nádoru a žena je v poøádku, rakovina se nikdy nevrátila. Fabien Maman o svých pokusech napsal knihu (A Sound Structure for the 21 st Century), ve které publikoval i spoustu fotografií zvukem léèených bunìk. I zdánlivì obyèejný prostor, jakoby vyjmutý z japonské zenové zahrady, v parku pøed jedním lázeòským domem v Karlových Varech (viz také obr. na str. 124), mùže být koncertem tibetských mís zposvátnìn jako mysli posluchaèù. Hluboký, konejšivý zvuk didžeridu spolehlivì uvolní páteø, kyèle i ženské orgány. Když je citlivì aplikován, zbaví také bolestí hlavy a uvolní psychiku, a to nejen toho, kdo je obdarováván, ale i toho, kdo obdarovává

63 Najdìte si cestièku v nepøíliš navštìvovaném parku, blízkém lese nebo za humny a vyzkoušejte si zpomalení tìla a mysli pomalou, meditaèní chùzí v rytmu dechu. Dìlejte jen velmi malé krùèky, tak na délku chodidla, a tak, aby byl pøesun tìla spojený s nádechem následován okamžikem dokonalého klidu a stability. Vìdomí je nejlépe udržovat v pøedstavì uprostøed tìla, tam, kam Indové umis ují tøetí èakru, Japonci haru a Èíòané bod tan-tien. Teprve pak mùže následovat další krok a další výdech. A tak stále dokola. Oèi by mìly být sklopeny, ale rozostøeny. Ruce mohou být volnì, pokroèilí je sepnou do nìjaké mudry, napøíklad levá dlaò obepne levý palec a položí se do hrudní jamky a pravá ruka levou pøikryje. Jde o to, abyste po nìjaké dobì zapomnìli, kdo a jak jde pùjde to samo. Zaèáteèníkùm to napoprvé potrvá tak dvacet minut. A pak, pøestože se na nic nebudete dívat, uvidíte daleko víc detailù na cestì, po které pùjdete. Víc než jste kdy zaregistrovali. Ucítíte daleko více vùní, uslyšíte mnohem více zvukù. To je dùkaz propojení hemisfér a dokonalé relaxace. Když se zakymácíte, nevadí, je to alespoò dùkaz, že jste vìdomím nebyli v centru, ale v hlavì. Neobviòujte se, nenadávejte si v duchu. To je pro zápaïany naprosto bìžné, ale z našeho pohledu chybné. Vykroète prostì znovu levou, pravou, nádech, výdech každý krok, tak jako každý nádech, mùže být z duchovního hlediska zaèátkem nového života. Génius dìlá chyby, ale blbec je opakuje. Nenechte se nièím rušit a zkuste vydržet alespoò hodinu. Vydržte. Znám lidi, kterým právì tahle hodinka pozitivnì zmìnila život. Valerie Huntová uvádí pøípad padesátiletého diabetika, kterému jen tak, mezi øeèí o vlivu zvuku na buòky a tìlesné tkánì, pustila svou speciální kazetu s frekvenènì upravenou hudbou. Po patnácti minutách ten muž vyskoèil ze židle a nadšenì zvolal:»cítím nohu!«jako diabetik ztratil cit v noze již pøed dvaceti lety, ale teï ji znovu, po tak dlouhé dobì, ucítil. Po nìkolika mìsících pak Huntové telefonoval, že bere inzulin jen velmi zøídka a s obnoveným citem v nohou si pøipadá jako normální èlovìk. Hudba se dnes také stále èastìji používá bìhem operací jako další anestetický prostøedek. Již ve 40. letech ji používali napø. stomatologové. Pøi chemoterapiích pomáhá hudba upravovat nìkteré vedlejší pøíznaky, minimalizuje zvracení a urychluje návrat z anestetických stavù. Klinické studie prokázaly efektivnost poslechu hudby pomocí sluchátek v prùbìhu operací. Hudba pomáhá odstraòovat bolestivé stavy pøi porodech atd. Jedna studie popisuje pøípad 19leté ženy, která si poslechem hudby S. Halperna pøi nìkterých svalových cvicích neuvìøitelnì snížila tìlesné napìtí v posledních tøech týdnech tìhotenství. Jiná studie popisuje použití hudby synchronizované v rytmu se stahy a kontrakcemi pøi porodu. 71 % matek, které pøi porodu poslouchaly hudbu, popisovalo prùbìh porodu jako velmi klidný a relaxovaný (viz str. 122). LÉÈBA PSYCHIKY V rámci kurzu Iana Wooda a Ondøeje Smeykala v jedné pražské škole došlo, alespoò na fotografii, k unikátnímu prolnutí dosavadního školometského a autoritáøského pøístupu k hudbì a hudebním nástrojùm (na stìnì) s nadšenci objevujícími svobodu hry na kus døeva bez jakýchkoli omezení. Kromì léèebného úèinku na tìlo hraje hudba znaènou roli i v souèasné psychoterapii. Pomáhá pøi mnoha rùzných stavech, a jak tvrdí dr. Helen Bonnyová, je pøitom nejefektivnìjší, ale také nejbezpeènìjší branou do lidské psychiky. Doktorka Bonnyová je autorkou na hudbì založeného psychoterapeutického procesu (Guided Imagery and Music) øízené vizualizace. Coby nadšená violoncellistka, popisuje dr. Bonnyová (72) GIM jako»techniku, která zahrnuje poslech uklidòující hudby v relaxovaném stavu tak, aby vznikajících iluzí, symbolù nebo pocitù bylo možno použít terapeuticky pro úèely zvýšení tvoøivosti, terapeutické intervence, sebepochopení a náboženských nebo duchovních zážitkù«. V roce 1967 Bonnyová studovala komplementární využití hudby a LSD pøi péèi o smrtelnì nemocné pacienty a nevyléèitelné narkomany. Pracovala se 117 pacienty a ve své studii pak uvedla, že ti, kteøí prožili ty nejhlubší psychedelické zážitky, vykázali nejvìtší procento úspìšné rehabilitace a návratu k normálním stavùm. Poté se dr. Bonnyová odhodlala pokraèovat ve své práci již bez psychedelik, jen s použitím hudby, aby eliminovala to, co Jung nazval aktivní imaginací. Terapeut GIM techniky, jakýsi prùvodce doprovázející»cestovatele«(klienta), pokládá otázky a povzbuzuje k dialogu na témata obrazù vyvolaných hudbou. Peèlivì zvolená hudba navozuje žádané emoèní stavy. Dr. Minton byl pùvodnì k muzikoterapii, a zvláštì k metodì dr. Tomatise velmi skeptický, ale svùj postoj zmìnil poté, co bìhem nìkolika mìsícù zbavil jeho dceru tìžkých depresí a dalších potíží. Brzy po narození zaèala mít pravidelné zánìty støedouší, špatnì se uèila mluvit, v základní škole mìla problémy s chováním a uèením, špatnì vyslovovala a byla dyslektická. Pravidelný dvouhodinový poslech Tomatisem upravené hudby gregoriánského chorálu a Mozarta již bìhem nìkolika dnù velmi zmírnil tìžké deprese a ètvrtého dne došlo ke katarzi.»bylo to, jako by se v ní protrhla nìjaká emoèní pøehrada,«øekl pozdìji dr. Minson.»Má dcera zaèala neobyèejnì jasnì a pøesvìdèivì artikulovat, popsala všechnu emoèní bolest, která ji po léta paralyzovala.«uvedla, že se po letech»totálnì a jasnì slyšela«. Hned další noci koneènì dobøe spala. Zaèala se cítit spokojenì. Sebevìdomì hovoøila o nadìjích a plánech do budoucna. Pøestala mít dyslektické potíže. Bìhem dvou mìsícù se zbavila vìtšiny problémù.»tomatisova metoda je jakýmsi dynamickým tunelem dokáže urychlit proces osobní zmìny,«øíká dr. Minton. Tøetina jeho klientù si totiž platí za program»audiopsychofonologie«pro úèely sebetransformace, rozpuštìní vnitøních blokù, zvýšení tvoøivosti.

64 Na každého pùsobí jiná hudba. Nikdy svùj cit a intuici, zvláštì pokud se týká hudby, neznásilòujte. Tìlo a srdce vìdí nejlépe, co jim vyhovuje. Nezapomeòte ale, že máme dvì uši; napø. profesionální hudebníci, kteøí hudbu»ètou«z not, slyší v levé, logické a vizuální mozkové hemisféøe! Zde je nìkolik návrhù, jak poslouchat hudbu jinak, jak se otevøít. Lehnìte si na záda. Jste-li rozrušeni, nìkolika hlubšími dechy uklidnìte tìlo. Zavøete oèi. Vydechujte napìtí, vdechujte klid a harmonii. Soustøeïte se na to, co posloucháte. Zkuste si uvìdomit, jak se zvuk odráží od stropu, od podlahy, jak se tøíští a dusí v koberci, mezi kytkami. Zkuste poslouchat, jako byste nemìli uši 20 centimetrù, ale 2 metry od sebe. Nebo 20 metrù. Zkuste poslouchat zády. Nebo si sundejte ponožky a opøete bosé nohy o reproduktory. Poslouchejte levou nebo pravou otevøenou dlaní. Sednìte si na louce nebo v lese u potùèku a poslouchejte. Nejprve hluboké tóny a huèení. Potom ty nejvyšší, mìkké zvuky malých kapièek. Pak se soustøeïte na støední výšky zvukù toku potoka. Chvíli Pøi terapeutické práci s dìtmi je tøeba nejprve je uvolnit. Nechat je hrát si. Nejjednodušší tóny (napø. z monochordu umístìného na bøicho) jsou nejefektivnìjší. pøeskakujte sem a tam, z basù na výšky a støedy, a pak to vše zkuste poslouchat vcelku. Neodplouvejte, nechejte to sebou protékat. Nebo sledujte hlavní melodickou linku v písnièce natolik soustøedìnì, abyste vìdomì nevnímali basu, bubny. Potom si»vytáhnìte«zvuk a barvu jen jednoho nástroje a chvíli ho sledujte. Vymìòte nástroj. Vyèistíte tak svùj poslech a dokážete písnièku slyšet vcelku, ne jako splácanou kaši. Pøedstavte si, že jste to, co slyšíte. Zvuk jste vy. Vší silou splyòte se zvukem. Pøedstavte si, že vaše tìlo je jen vnìjší slupka kùže a že uvnitø, v tom prázdnu, které má tvar vašeho tìla, rezonuje, cinká, duní, toèí se, uká, hvízdá, fièí, kolébá se, válí, mìní a otírá hudba. Sledujte, kde a jak to cinkne, ukne, co se rozechvìje. Po zklidnìní a poté, co»vplujete«do hudby, si v levé polovinì svého mozku pøedstavte strom v zimì. Holé vìtve. Po chvíli si v pravé pùlce mozku pøedstavte tentýž strom, ale kvetoucí, na jaøe, s mnoha detaily kvìtù a malých zelených lístkù. Neztra te pøitom z obrazovky své mysli ani strom holý. Nekomentujte, nerozèilujte se, když se vám to okamžitì nepodaøí. Jde o stimulaci pravé mozkové hemisféry. Experimentujte s obrazy: vlevo prázdný šálek, vpravo šálek plný kouøící a vonící kávy nebo èaje. Vlevo èernobílá fotografie jablka, vpravo barevné, lesklé, chladné a orosené jablko ve vší nádheøe. Zkuste se pøi poslechu hudby kývat a kymácet ze strany na stranu. Kru te hlavou sem tam, rozvlòte v rytmu hudby celý trup, jako byste byli strom a kývali se ve svìžím vìtru melodie. Nebo si zkuste chvíli mruèet co nejhlubším tónem. Pøesuòte zdroj mruèení z krku do oblasti pupku a ještì kousíèek níže. Sledujte zároveò, jak se vám postupnì rozechvívají jiné èásti tìla. Zesilte vibrace tím, že pøitisknete zuby k sobì, a sledujte vibrace v lebce. Rezonujte celí, klidnì a jakoby pasivnì. Pak najednou pøestaòte a vychutnejte rozdíl mezi zvukem a tichem. Zkuste pøi poslechu své oblíbené hudby zaèít mávat rukama. Nechte ruce rozkvést, povívat ve vìtru melodií atd. Pøedstavte si, že jste zakoøenìni do podlahy. Poslouchejte nejdøíve basovou linku hudby nebo zvuky bubnù. Pak v pøedstavì napnìte strunu od podlahy až ke stropu, a tam ji ukotvìte. Zkuste být strunou a nechte se rozechvívat v rytmu a akustickém vìtru poslouchané hudby. Poslouchejte i zvuk, který je obvykle nepøíjemný. Vrèení lednièky. Zkuste se do nìj ponoøit a slyšet v nìm vyšší, støední i docela nízké frekvence. Zkuste rozeznat vnitøní písnièku vrèení lednice. Jedete-li autem, naslouchejte vnitøní písni motoru, klesání a zvyšování melodie pøi øazení. Zkuste oddìlit vnìjší zvuk pneumatiky na vozovce, zvuk tøení vzduchu o kapotu aj. od vnitøního prostoru vozu. Zaènìte si mruèet a poslouchejte pìvecké duo, které tak vytvoøíte. Hledejte vztahy mezi zvukem auta a vibrací ve vašem tìle. Zaposlouchejte se do zvuku bzuèící záøivky nebo vìtráku poèítaèe. Zkuste rozeznat vnitøní souvislosti, vztahy, odlišnosti i v rachotu, bzukotu a jiných hlucích. Každý hluk je hudba. Objevujte vnitøní souvislosti, hudební vztahy i v nových neznámých prostorech. Zkuste si zamruèet v koupelnì. Najdìte si nejlepší»výšku«tónu a nejlepší místo, odkud se vám podaøí celou koupelnu, místnost, chodbu paláce nebo novou, dosud nezaøízenou místnost rozrezonovat. Máte-li chu, rozchechtejte se a zkuste po chvíli»slyšet«, jakým zvukem, v jaké barvì a v jakém rytmu vám to chechtá. Zkuste se obèas»vnitønì«usmívat. Využijte nálady, kterou nìkterá vaše oblíbená melodie vyvolá, a nechte vnitøní úsmìv vyklíèit dole v bøiše. Sledujte, jak se vnitøní úsmìv vypíná vzhùru jako stonek fazole a postupnì prozaøuje vnitøní oblasti vašeho tìla oblast žaludku, srdce, hrudi, krku, hlavy. Zkuste nevyprsknout a jen tak sledovat, jak se celé vaše tìlo rozsvítí vnitøní tichou radostí ze zázraku bytí. Spoleèná hra na stejnì vyladìné nástroje pak jen umocní zážitek uvolnìné radosti. Hudba pøestane být strašákem a drezurou a stává se hrou a objevováním tìla a duše.

65 Každý máme takové zvukové prostøedí, jaké si vytváøíme. Kdo umí naslouchat alikvotùm a jemným vrstvám zvukù tibetských mís, ten si urèitì nenechá narušovat harmonii tìla a mysli zdraví škodlivým vysíláním soukromých rádií. Pro dosažení zmìnìného stavu vìdomí používali šamani, dvì jednoduchá štìrchátka èi tamburíny, kterými si nìkolik minut rytmicky štìrchali u uší. Zkuste to i vy. PROBUZENÍ (VNITØNÍHO) HUDEBNÍKA Nìkteøí terapeuti a hudebníci tvrdí, že plné a dokonalé využití schopnosti hudby léèit lze dosáhnout a využít pøedevším aktivním pøístupem: èlovìk sám sobì zpívá èi hraje. Don Campbell, hudebník a hudební pedagog, klavírista, øeditel Institutu pro hudbu, zdraví a vzdìlání v Boulderu, se tomuto tématu vìnuje celoživotnì. Campbell už jako dítì (odmalièka hrál na piano a studoval hudbu u prominentních evropských mistrù) vìdìl, že»hudba je potìšení, smysl života a síla, která je schopna pohnout èímkoli«. Jako dospìlý se však, podle svých slov, v hudbì pro samou techniku hry a kompozice ztratil. V roce 1981, v jeho 40 letech, mu degenerativní nemoc kostí pøivodila»nervové zhroucení«, které ho hudebnì znovu zrodilo. Sám ve své kanceláøi, s vìdomím konce, zaèal bubnovat na desku stolu, ztøeštìnì tanèit kolem místnosti a køièet dlouhatánské tóny. Dìlal to celé noci, protože se chtìl zbavit svých emocí, tenzí, strachù.»bylo to jako generální úklid. Vyvolal jsem tím i nìco hlubšího, neosobního. Objevil jsem léèivou moc hudby.«jednoho rána zmizely pøíznaky nemoci. Campbellovo øvaní bylo spontánním pokusem osvobodit se neartikulovaným køikem nebo zpìvem samohlásek. Toto energeticky silné»ladìní«hlasivek a hlasu probouzí»vnitøního«, do té doby jakoby spícího hudebníka, èímž má Campbell na mysli spojení našeho aktuálního hlasu s na vìdomí nezávislým nervovým systémem, který nepøetržitì»diriguje«náš biologický život. S hlasem jako s potenciální energií umìli odedávna pracovat zenbuddhistiètí mniši. Osvobodíme-li hlas, zaèneme skuteènì znít, tvrdí zase Laurie Rugensteinová, programová øeditelka Naropa institutu v Boulderu a soukromá muzikoterapeutka. V prùbìhu dospívání vìtšina z nás zapomnìla vlastní opravdový hlas, pocity a emoce.»léta nevyslovených pocitù a autocenzury, doprovázené èasto dojmem bezmoci, jsou pak manifestována disonancí a fragmentací našich životù,«øíká Rugensteinová. V kontextu transpersonální psychologie uèí své klienty vysvobodit hlas procesem sonické individualizace. Hlas, který používáme k prùzkumu vnitøních krajin, uvolní a osvobodí primitivní a necenzurované emoce hluboce zasuté v naší osobnosti. Jeden klient pøišel k Rugensteinové s dyslexií a potížemi pøi uèení. Procesem»ladìní«a využíváním hlasu jako melodického, ale i rytmického nástroje se podaøilo obnovit spojení mezi uchem a hlasem, což je zvláštì dùležitý prvek pøi ètení. Smyslem bylo, aby klient akceptoval svùj hlas, aby vìdìl, jak zní slova v jeho pøedstavì. Dlouhodobì potlaèené obrazy a situace z dìtství v rodinì alkoholika se ukázaly být emoèní pøíèinou dyslexie i ostatních potíží. Další práce s hlasem a tóny, které spojovaly emoèní materiál s klientovým»vnitøním hudebníkem«a léèitelem, pak vedly až k absolutoriu konzervatoøe a kariéøe profesionálního hráèe na flétnu a saxofon. LÉÈBA DUŠE Stejnì dùležitá jako tìlesná i psychická léèba je schopnost hudby harmonizovat èi léèit duši. Ve skuteènosti je pro mnoho skladatelù tzv.»léèivé hudby«tento cíl naprosto pøevládající.»skladatel se musí umìt dotknout svého Vyššího Já a dovolit oné energii projít ven,«tvrdí David Lanz, úspìšný Milan Èechlovský ( Ploužnice 1) je šikovný výrobce bubnù a didžeridu. Jako emigrant mi na konci 80. let zprostøedkoval setkání s Nìmcem, od nìhož jsme pak roky dováželi tibetské mísy. Na poèátku 80. let jsme s Milanem spoleènì hrávali na gongy. autor hudby new age. Bìhem svých koncertù po celém svìtì se vždy noøí do jakéhosi polotransu, aby mohl vìdomì»smìrovat hudbu z vyšší duchovní roviny k lidem tak, aby mìla pozitivní dùsledky«. Jak tvrdí, jeho vlastní rolí pianisty a skladatele je pìstovat a kultivovat vnitøní klid a mír, schopnost soucitu a pocitu hluboké duchovnosti tedy pozitivní vibrace, a ty pak nechat, zakódované do pøíjemné, melodické hudby, pùsobit na publikum. Podle jeho posluchaèù se to stává opravdu èasto. Bìhem jednoho rozhlasového interview

66 Podstata mysli je podstatou všeho. Dudjom Rinpoche Èinelky tingšá jsou malé, snadno dostupné, a když se dobøe vyberou i velmi povzbuzující zdroje léèebných frekvencí. Buddhistiètí mniši se s nimi modlí, èinelky jim pomáhají soustøedit se na meditaci. V USA a v Evropì se používají i v hospicích. v Montanì, pøi kterém byly pouštìny ukázky z Lanzových kompaktních diskù, telefonoval jeden muž, který se svìøil, že se právì chystal k sebevraždì, ale byl tak dojat Lanzovou hudbou, že si to rozmyslel. Jednoho dne v roce 1969 uslyšel pøi meditaci Steven Halpern, dnes jeden z nejslavnìjších autorù léèivé hudby, pomalu plynoucí, nerytmickou hudbu s mnoha harmonickými tóny a dlouhými pomlkami.»bylo to, jako bych naladil nìjakou nebeskou rozhlasovou stanici, hudbu sfér. Zmìnilo to mùj život,«øíká. Tím také zaèala velmi úspìšná kariéra skladatele, interpreta a producenta dlouhé øady nahrávek a hudebnì léèitelských programù. Od té doby se ve svìtì prodaly více než tøi miliony Halpernových alb. Smyslem jeho kompozic je»vyladit«posluchaèe a co nejrychleji»zastavit«jeho myšlení a hudební oèekávání. Øíká, že s touto hudbou je tøeba»být«, a ne ji»dìlat«. Lidské tìlo má v sobì zabudovaný léèivý mechanismus, jen mu musíme pomoci spustit se, tvrdí Halpern. Jeho cílem je uvést posluchaèe pomocí hudby do stavu hluboké relaxace a vyvolat meditativní stavy èi pøípadné duchovní zážitky.»myslím, že smyslem každého umìní, a zvláštì hudby, je pøivést èlovìka zpìt k doteku s božským, s naším pravým Já,«vysvìtluje Halpern. Že zvuk a hudba mohou být dokonalým mostem mezi tìlem a vìdomím, je jasné, zvláštì pøi poslechu Harmonického sboru Davida Hykese (viz str. 59). Jeho hudba, založená na tradièním mongolském a tibetském vokálním umìní zpívat alikvotní tóny, skládá vrstvy krásy a harmonií do jednolitého proudu léèivých vibrací.»tento druh posvátného zpìvu je založen na základních kosmických principech, harmonii bytí,«øíká David Hykes. Pomáhá znovu objevovat vnitøní harmonii Hudby, Nebes a Zemì, stejnì jako života každého z nás. Klíèem k ní je umìní naslouchat srdcem,»celým èlovìkem«. Èlovìk se tak otevírá duchovnosti. Smyslem umìní naslouchat není slyšet víc, ale lépe, èistìji, zvláštì to, èemu øíkáme hlas vìdomí. HUDBA PRO UMÍRAJÍCÍ Duchovní aspekt hudby se uplatòuje i pøi práci s umírajícími. Hudba pomáhá takové lidi zklidnit, usmíøit, otevøít duchovním rovinám smrti. Therese Schroeder- Shekerová již dvacet let pracuje na svém projektu (Chalice of Respose), nyní v nemocnici sv. Patrika v Missoule, Montana. Therese je známá hudebnice, zpìvaèka, harfenistka a muzikoterapeutka. Jednotlivci nebo týmy jí vyškolených hudebníkù pomáhají v nemocnicích, starobincích a jiných ústavech lidem umírat. Idea pochází z 11. století z kláštera Cluny ve Francii, kde zaèali pomáhat umírajícím tím, že je uèili hrát na nástroj nebo skládat melodie, a tak je pøipravovali na posvátný okamžik smrti. Hudba byla oním oknem do budoucnosti, jakýmsi posvátným prostøedkem mezi jednotlivými dimenzemi, øíká Therese. Neustále školí týmy dvaceti dobrovolníkù pro hudební práci s umírajícími. Jde o živou hudbu pro tu kterou osobu, hranou v posledních hodinách jejího života u postele. Hudba má navodit atmosféru klidu a vznešenosti, ulevilt od bolesti, rozpustit strach. Vìtšinou jde jen o zpìv s doprovodem harfy a nerytmické melodie s dlouhými pauzami. Toto»umírání s hudbou«bylo až do roku 1992 považováno za podpùrnou terapeutickou techniku, ale od té doby ji v nemocnici sv. Patrika uznávají jako léèebný prostøedek.»je to jediná nemocnice na svìtì, kde k vybavení patøí 27 harf a sbor zpìvákù,«smìje se Schroeder-Shekerová. Pøed mnoha lety byla jako studentka postavena pøed úkol svou hudbou pomoci umøít 80letému muži, který mìl dýchací potíže, nemohl polykat a tøásl se strachem ze smrti. Therese si sedla na jeho postel tak, aby se svýma nohama dotýkala jeho bokù (pozice porodní báby), nejprve se pomodlila, a pak mu zaèala hrát Pokroèilí adepti mocného zvuku didžeridu si mohou vyzkoušet, jak se sjednotí a sfázuje pulzující vìdomí hráèù a posluchaèù i prostor, ve kterém hraje nìkolik didžeridu v kruhu. Fonoforéza je speciální terapie pomocí pøesnì vyladìných ladièek. Když víte kam, mùžete ladièku èi ladièky umístit na pøesná místa na tìle (vìtšinou ve shodì s uèením o meridiánech a akupunkturních drahách), a posílit tak, èi dokonce zcela obnovit zeslabený a zablokovaný kolobìh energií.

67 Všude tam, kde mìly dìti pøedškolního vìku možnost svobodnì a neomezenì hrát na mísy, zcela jistì zažily nìco, co jim v budoucnu velmi ulehèí jejich morální a duševní vývoj. Dìti nepotøebují terapii, jsou uvolnìné a spontánní. Potøebují si hrát. a zpívat gregoriánský chorál.»zaèal dýchat pravidelnì a spoèinul mi na pažích. Dýchali jsme spolu. Bylo to, jako by se ho vzduch a dech hudby dotýkal tak, jak to nikdy pøedtím nezažil. Tyhle písnì jsou jazykem lásky. Nesou s sebou energii stovek let zpìvu a tisícù zpìvákù, kteøí se zpìvem modlili.«když mu dotlouklo srdce, Therese ještì pár minut nehnutì sedìla v posvátném klidu, který nahradil boj o život. Hudba toho èlovìka pomohla pøevést z dimenze života do dimenze smrti, tak jako nás opaènì, jak to známe z mýtù, pøevádí z øíše nebytí do života.»v naprostém tichu smrtelného lože,«øíká Therese Schroeder-Shekerová,»vidím èasto záblesky svìtla, jak se na vlnách hudby osvobozuje duše èlovìka z hmotné formy.«ne náhodou lze ale stáøí a umírání velmi obohatit i zvukem tibetských mís SUZUKIHO METODA O tom, že»léèebná«je nejen pøímo hudba, ale i její výuka, a to zvláštì v dìtství, svìdèí pøípad Sofie, tøíleté holèièky, která navštívila ve Francii semináø výuky hry na housle podle metody Japonce Šinièi Suzukiho. Ten v padesátých letech založil pozdìji celostátní hnutí Výchova talentù, v jehož rámci si i velmi malé dìti ve vìku do tøí let mohly»hrát«na speciální malé houslièky. Suzuki již tehdy tvrdil, že právì tak, jako se každé dítì snadno od maminky nauèí jakékoli øeèi, tak se snadno nauèí hrát na nìjaký hudební nástroj: mozek dítìte je pøipraven zvládnout jak øeè, tak hudbu. Malé dìti byly povzbuzovány uèiteli i rodièi, veèer se hrávalo v rodinách. Sofie byla podvyživená, se slabým nevýrazným hláskem a zkøiveným tìlíèkem. Jen šeptala a její první tóny na houslièkách byly tøaslavé a témìø neslyšitelné. A tak ji paní uèitelka nejprve nauèila pevnì stát, pak s maminkou zpívaly jednoduchou písnièku, aby posílila hlásek, a pak byla požádána, aby na houslièky zahrála tak, aby ze strun zaznìl»diamantový«tón. Po týdenním semináøi se tìlíèko Sofie narovnalo, její hlas se rozeznìl a tón houslí otevøel naplno. Suzukiho metoda vycházela z tisícileté tradice japonské tradièní hudby, ve které se žák uèí pøímo od uèitele, tedy ne z not a nejen technice hry na nástroj, zpùsobu dýchání a koncentrace na hru, ale také pokoøe a životnímu stylu. Hrát sólovì mùžete teprve po tøiceti letech cvièení. Jinými slovy, jde o celostní, holistický pøístup k výuce hudby. Don Campbell uvádí ve své knize Mozartùv efekt celou øadu pøípadù, kdy hudba, tedy ta»jiná«hudba, evidentnì pomohla. Napøíklad Janis Pageová trávila poslední mìsíce života se svým otcem, který umíral na rakovinu. Zjistila, že mu mùže zpøíjemnit a usnadnit poslední týdny života tím, že mu hrála na didžeridu do oblasti páteøe, kde míval nejvìtší bolesti. Ulevila mu tak od bolesti a pomohla k tomu, že opìt mohl celé dny naplno žít a vychutnávat chvíle se svými blízkými. Hudba není všelék ani zázraèná pilulka na jedno použití a nepùsobí vždy a všude a na každého. To ale neznamená, že pro každého nelze nalézt nástroj a hudbu, které by právì jemu pomohly. Hudba léèila odjakživa a bude léèit i v budoucnu. Už Homér popisoval scénu, ve které synové Autolyka zpívali nad krvácejícími ranami Odyssea a pomohli mu rychle se uzdravit. Hudba mùže být navíc dobrou prevencí a v pøípadì nemoci i silným katalyzátorem pøíznivých zmìn. Zcela jistì se již v blízké budoucnosti doèkáme nových pøístupù a metod, pøístrojù a poznatkù, hudebních nástrojù. Základ je ale stále týž hudba léèí. Dán Frank Lorentzen vydává alba a na semináøích koncertuje na køiš álové mísy a syntezátor, který má pøeladìn do pøírodních ladìní. Když lze pracovat s vìtším poètem mís, vyplatí se napøíklad takováto vzájemná kolektivní»zvuková masáž«zad èi páteøe. Každá ze žen na obrázku musí soustøedìnì naslouchat své míse a tím, že ji má na ruce, harmonizuje kromì partnerky pøed a za sebou i sebe samu. Navíc se její mysl a tìlo neblokuje pøed zvuky ostatních mís a zábavná masáž se stává terapií a koncertem dohromady.

68 6 JAKÁ HUDBA LÉÈÍ? Koneènì se tedy dostáváme k tomu, abychom si s pøihlédnutím ke všemu, co jsme zatím probrali, ozøejmili: jaká hudba léèí? Èím se vyznaèuje a liší od té bìžné, konzumní? V návaznosti na první kapitolu lze konstatovat, že léèí pøedevším hudba, která je jak strukturálnì a harmonicky, tak svým úmyslem jednoduchá a pozitivní. Co tím myslím? V ideálním pøípadì se celá harmonie léèivé hudby vejde do jednoho jediného akordu. Profesor skladby na konzervatoøi èi intelektuálnì orientovaný kolega skladatel by vás s takovou skladbou asi vyhnal od zkoušky, ale nám jde pøece o léèebné úèinky. A na námitky západnì a klasicky vyškolených muzikantù a muzikologù, že to je nuda, namítám za prvé je vidìt, že jste to ještì nezkusili, a za druhé: vždy i sítárista hraje svou rágu tøeba pìt hodin a nuda to rozhodnì není. Právì naopak. Nemoc je jen špatná písnièka. Novalis

69 Pøítel Jörn Raeck z Düsseldorfu již ètvrt století na rùzných trzích i ve svém domì, pøeplnìném nástroji, nabízí zájemcùm nejrùznìjší»léèebné«instrumenty, napø. keltskou harfu, ale i základ hry na nì: zpívá alikvoty, umí bubnovat a hrát na stovky nástrojù. Žije tím, co dìlá, a to ho živí a baví. Byl to on, jehož mísy a alikvotní zpìv to vše na poèátku 90. let zaèaly i u nás. Americká spoleènost Windham Hill zaèala v 70. letech 20. století právì nahrávkami pouhé kytary èi pouhého klavíru, spolu s dùrazem na absolutní zvukovou dokonalost, mìnit zvukovou tváø Ameriky. Právì tak nìmecké vydavatelství ECM zaèalo vydávat kromì jazzových titulù i ponìkud experimentální, meditativní a klidná alba Stephana Micuse. Pøedevším ale a to bych rád zdùraznil, protože celá øada skladeb a alb a celá øada autorù hudby new age používá celkem bìžný arzenál nástrojù a hudebních postupù jak pùvodní úmysl, tak proces tvorby a produkce je naprosto pozitivní. Autoøi, ale i vydavatelé velmi dobøe vìdí, jak je dùležité natáèet okamžitì tøeba v lese na pøenosný digitální walkman aby se zcela uchoval pùvodní okamžik inspirace. Je tedy potøeba vylouèit jinak bìžný Miroslav Šimáèek pøedvádí døevìnou palièkou ideální terapeutické a duši probouzející nástroje dvì obrovské mísy. Na rozdíl od tìch malých a nejmenších misek je ale na tyhle už tøeba umìt hrát a mít pøedchozí zkušenosti. zpùsob zápisu do not a pozdìjší pøehrávání z nìj, protože by šlo o aplikaci levohemisférového, a tedy zcela nutnì kritického a posuzujícího pøístupu. Nìkteøí autoøi dokonce nikdy neopakují stejnou skladbu a vìtšina z tìch nejznámìjších buï zámìrnì nezná noty, nebo alespoò dodržuje postupy indické klasické hudby, která nikdy nehrála a neopìvovala cokoli negativního: je jen a pouze o pozitivních ctnostech a emocích. Málo platné, když si nìjaký šikula uvìdomí, že tahle stále tak žádaná hudba je vlastnì kompoziènì docela jednoduchá, a za pár hodin natoèí na syntezátor album plné pomalých skladeb v nadìji, že na z jeho pohledu naivních lidech, kteøí ji kupují, zbohatne, doèká se vìtšinou jen zklamání. To, že chtìl nìco ošidit, že nemedituje a podvádí, je z jeho hudby nìjak cítit. Naopak, i kompoziènì docela jednoduché motivy zahrané autorem, který je svým vìdomím naprosto sladìn s prostøedím a okamžikem aktu zrození neopakovatelného setkání èlovìka s melodiemi pøírody a vesmíru, jsou pak komerènì velmi úspìšné. I hudebnì nevzdìlaní lidé a právì proto zrovna oni jaksi podvìdomì cítí, že TO tam je. A že taková hudba harmonizuje a vrací, jak øíkají Indové,»domù«, do stavu harmonie tìla a mysli s prostøedím a okamžikem. Taková hudba je pak ovšem zcela pøirozenì také pozitivní ve smyslu autentické produkce, bez ohledu na výdìlek èi poøadí v žebøíècích prodejnosti. Jinými slovy, souèasný enormní zájem o hudbu etnickou a tzv. world music je zcela jistì zapøíèinìn také onou niternou autenticitou. Tuvané, Tchajwanci nebo potulní Baulové v Indii ji nehráli s vìdomím prodeje, naopak, prostì»si hráli«. V tomto smyslu je samozøejmì nìkterá extatická a rychlá hudba svým zpùsobem také»harmonizující«(a teoreticky je každý zvuk hudbou, tedy léèivý), v principu je ale nejvíce a nejspolehlivìji»léèivá«hudba ta, která je pomalá. Naznaèili jsme, že tempo léèivé hudby by mìlo být pod 60 dob za minutu. Èím pomalejší, tím lepších výsledkù dosáhneme. Zvláštì v naší uspìchané a stále rychlejší dobì je tøeba, by jen z preventivních a psychohygienických dùvodù, zpomalit. Zkuste nìkterou stereotypní èinnost provést tak, jako byste hráli ve zpomaleném filmu, a zjistíte, že je to docela zábavné, a když to chvíli vydržíte, i psychicky uklidòující a harmonizující. Zpomalte se tøeba tikáním hodin sledováním vteøinové ruèièky získáme pøedstavu o tempu 60, a pak ještì zpomalme. Aby nalezli optimální Aè nám to tak nepøipadá, i ti, kteøí cvièí léta jógu a jsou pøesvìdèeni o své vyrovnanosti a svém»sjednocení«(což je pøeklad slova jóga), jsou tìlesnì, vertikálnì v nerovnováze. Každý máme jednu ruku, vìtšinou tu pravou, šikovnìjší. Každý tedy využíváme jednu polovinu tìla a jednu mozkovou hemisférou více a èastìji. A protože se vìtšinou vymlouváme, že na cvièení nemáme èas, co takhle zkusit jednu velmi jednoduchou metodu aktivace té slabší, pravé mozkové hemisféry? U levákù to funguje samozøejmì obrácenì. Všichni nejménì tøikrát dennì jíme a vìtšinou máme alespoò jednou dennì polévku. Tu jíme lžící, kterou držíme tak, jak nám øekla kdysi maminka v pravé ruce. Zkuste ode dneška jíst polévku vždy lžící v té nešikovnìjší, levé ruce! Jednak zpoèátku ponìkud zpomalíte, více se soustøedíte, a to je v naší roztìkané a nesoustøedìné spoleènosti velmi vítané, a jednak zjistíte, že to docela jde, a hlavnì, nìkolik minut dennì budete trénovat svou pravou mozkovou hemisféru. Vìøte, že když vydržíte, za pár mìsícù vaši blízcí zjistí, že jste klidnìjší, ohleduplnìjší, soustøedìnìjší, jaksi nad vìcí, ale také tvoøivìjší a chytøejší: zaènou vám docházet souvislosti, zaènete øešit problémy s ohledem na jejich dùsledky. tempo rytmu srdce, experimentovali výzkumníci s rùznými rytmy, a ukázalo se, že nejpùsobivìjší je tep 48 nebo 50 za minutu. V dobách, kdy u nás nebyly k dostání nahrávky hudby new age, jsem doporuèoval zájemcùm, aby si na kazetu natoèili pomalé pasáže svých oblíbených Smetanù, Dvoøákù, Mozartù èi Mysliveèkù, na høbet kazety napsali výrazným písmem»hudba k léèení«a kazetu si pøehrávali velmi tiše nìkolikrát za sebou.

70 V projektu osmi alb pod spoleèným názvem Smart Music šlo autorovi, Holanïanovi Maxi Folmerovi o to, aby každé album mìlo odpovídající pøirozenou stupnici, ve které on a dva další autoøi zkomponovali tøi urèité pasáže, jednu pro ranní, druhou pro odpolední a tøetí pro veèerní poslech. Folmer, který ne náhodou studoval indickou hudbu a sonologii, pak vše skládal v poèítaèi dohromady a dodával subliminální vlny odpovídající mozkovým vlnám alfa, beta, delta a theta. Pomocí jakési koláže (protože na CD se to vše bez potíží vejde, a právì tak bez potíží je to náš mozek schopen registrovat) šlo jednak o vytvoøení hudebního a psychologického prostøedí pro dosažení konkrétní odpovídající nálady èi emoce, jednak o vytvoøení hudby s pomocí poèítaèe a nejmodernìjších technologií, kterou by si její posluchaè na pøání zvolil. To byla podmínka pro použité zvuky. Napøíklad na albu pro hlubší spánek nebudou zvuky kohouta nebo pøekvapivé tóny, jsou tam zvuky moøe. Na albu, které má dodat energii nebo pozvednout sebevìdomí je zase dobré mít pøekvapivé, krátké zvuky, které pomohou èlovìku udržet vìdomí bdìlé. V kolekci jsou alba pro navození spánku, pro energetizaci, povzbuzení sebevìdomí, relaxaci, lepší snìní, lepší a snadnìjší uèení a vyladìní tìla a mysli. Každé obsahuje buklet, ve kterém je pøesnì uvedeno, jakou stupnici autor použil, jaké pøírodní zvuky, jaký typ mozkových vln atd. Jinými slovy, na jednom CD je pìt rùzných, pro harmonizaci tìla a mysli výhodných rovin. Poslouchat by se tato hudba mìla pøedevším s otevøenou myslí. Èlovìk by všechno, co dìlá, mìl dìlat naplno. A jede na kole, pøipravuje obìd nebo poslouchá hudbu. Poslech hudby by nemìl být pouhou kulisou. Podle momentální potøeby si ze série vyberte správný titul chcete se zenergetizovat, uvolnit nebo toužíte po sladìní duše s tìlem? A pak už si jen sednìte a poslouchejte. Funguje to. Také proto, že na každém CD jsou zakódovány subliminální sugesce patøící pøíslušnému titulu. Není to nic, co se obvykle v subliminálních nahrávkách používá tedy žádný hlas. V tomto pøípadì jde o nahrávku urèitých frekvencí, které rezonanènì vytváøejí žádoucí typ mozkových vln. Tyto subliminální sugesce nikdo z nás neslyší, ale náš mozek na nì samozøejmì reaguje. Èím vícekrát pak èlovìk tuto hru poslouchá, tím snadnìji se na pøíslušnou žádanou emoci vyladí. Každé CD obsahuje vždy tøi desetiminutové skladby, abychom ho mohli poslouchat buï jen ráno, nebo vpoledne, nebo veèer. Když jsem jednou v rámci svých poøadù na stanici Vltava pøipravil k odvysílání album ze série Smart Music, satlo se poprvé a asi také naposled v historii rozhlasu, že hudba, ale hlavnì asi mozkové vlny tak hluboce uklidnily i technika v režii a moderátorku, která byla pøipravena na ètení zpráv, že pøetáhli o témìø dvì minuty a zapomnìli i na èasové znamení! Indiètí hudebníci tvrdí, že rychle hrají jen zaèáteèníci a že opravdoví mistøi svého nástroje si mohou dovolit hrát pomalu. Naprostá vìtšina evropské, chcete-li západní, hudby jaksi zrcadlí stav naší spoleènosti je uspìchaná, nesoustøedìná, neustále poletuje od tématu k tématu. I v tomto smyslu mají indiètí mistøi pravdu, když tvrdí, že my, zápaïané, jsme»hudební barbaøi.«v jejich oèích pubertálnì spìcháme, køièíme, u nièeho nevydržíme a skladby na veèer èi do zimy pøehráváme klidnì ráno v létì. A navíc jsme falešní. Ukázalo se ale, že když èlovìk alespoò dvacet minut soustøedìnì poslouchá hudbu, která nemá vùbec žádný rytmus, jeho mozek velmi rychle dosáhne nejen spodních hranic mozkových vln alfa, což s sebou pøináší zvýšenou produkci endorfinù, ale dokonce i mozkových vln theta. Tahle hudba, které se øíká»prostorová«(space music), se samozøejmì nedá poslouchat konzumnì a obehrávat stále dokola, ale právì pro potøeby terapie èi dokonalé duševní relaxace je ideální. Pomáhá navíc pøekonat iluzorní, spoleèností a stereotypy naprogramovaná omezení. Psychologové tomu øíkají»vìzeòský komplex«. Když je èlovìk po dvou tøech mìsících propuštìn z cely, vidí okolní lidi a dìje na dvì stì metrù, ale jeho vìdomí je ještì nìjaký èas omezeno virtuálním prostorem cely. Tato omezení se nìkdy projevují napø. komplexem lidí z malých mìst vùèi Praze, Èechù vùèi Amerièanùm, komplexem lidí, kteøí nemají krásný hlas nebo nezvládli virtuoznì housle, vùèi zpìvákùm a virtuozùm a podobnì. Geometrická a matematická dokonalost koule, krychle èi matematicky pøesného, stále stejného pravidelného rytmu se v pøírodì nevyskytuje. A tak chceme-li hudbu, která by nás sladila s pøírodními, nepravidelnými rytmy a která by ve svých dùsledcích léèila, mìli bychom hrát a poslouchat hudbu s nepravidelnými rytmy nebo bez rytmu vùbec. Rytmická dieta, kterou nám vnucuje vìtšina té nejhranìjší konzumní hudby, dlouhodobì rozhodnì není zdravá. Ukázalo se, Hrát (si) na nìjaký»léèebný«hudební nástroj typu velké tibetské mísy, støedovìké ninìry nebo keltské harfy, je pro zaèáteèníka finanènì i technicky nároèné. Proè tedy nezkusit malý a dostupný nástroj, který pomùže objevit pøirozené alikvoty, upravit dech a mnoho dalšího. Harfièky (jaw s, ústní, ne tedy jew s, židovské) èili brumle jsou bìžnì k dostání i u nás. Práce s mísami a jinými léèebnými hudebními nástroji by samozøejmì mìla být zábavou, pøesto ale platí: èím hlubší soustøedìní a motivace (zvláštì u zaèáteèníkù), tím hlubší a dlouhodobìjší výsledky.

71 že ani samo srdce netepe jako stroj, právì naopak, kardiostimulátory nejvyšší kvality podporují spíše ponìkud nepravidelné, ale srdíèkùm více vyhovující rytmy. Èetl jsem o americké studii výsledkù práce jednoho, pùvodem èeského lékaøe, který ve spolupráci se svým synem-hudebníkem vymyslel a zkonstruoval na základì lidových písnièek a nepravidelných rytmù kardiostimulátor, který byl daleko úspìšnìjší a spolehlivìjší než stimulátory jiné. Když se samozøejmým vybavením syntezátorù staly i sequencery, tedy jakési automatické bubeníky, první prototypy se strojovì pøesnými rytmy moc nezaujaly. Souèasné syntezátory mají možnost pøidat do svých rytmù tzv. human feeling, tedy malinké zrychlení, které celkový dopad hudby opravdu»zlidští«. Mimochodem, všimli jste si, vážení, pokud jste tak mladí, že navštìvujete rave parties, nebo pokud víte, na jakou hudbu chodí celé noci tanèit vaše dospívající ratolesti, že po nìkolika stech let koneènì opìt vznikỞivá«hudba? Tedy hudba, která není nejprve napsána do not a pak z not pøehrávána, ale která vzniká pøímo na pódiu, pod rukama dýdžeje? Ten ji míchá a skládá z rytmù a zvukù, které má uloženy v databance poèítaèe a na deskách a manipuluje jimi v závislosti na reakcích tanèícího publika. Když se takový set povede, je prostì v pamìti poèítaèe a pozdìji je možno jej zvukovì trochu vyleštit a je to hotové a pøipravené k distribuci. Nevím, kam na to ti dýdžejové chodí, ale kromì záplavy taneèních setù s obvyklým pravidelným duc duc duc vydávají i nádherná CD plná skladeb, které naprosto pøirozenì využívají natoèené hlasy indických zpìvaèek èi peruánských a sibiøských šamanù, stejnì jako nepravidelné rytmy! Tyhle nahrávky ovšem nevysílají bìžná rádia a nedistribuují velké nadnárodní firmy, ty si musíte najít sami. Zpìt k rytmùm. Neobsahuje-li hudba žádný rytmus, je to z terapeutického a duchovního hlediska ještì lepší. Zatím se neví, proè a jak, ale poslech takového pøevalování táhlých a jakoby nikdy nekonèících zvukových ploch rychleji navodí v posluchaèovì mozku až mozkové vlny theta (4 7 Hz), které jsou natolik spojeny s mystickými a šamanskými zážitky, že se takovému stavu mysli pøímo øíkỚamanské vìdomí«. Právì nedokonalost, nebo chcete-li nepravidelnost tvaru nástroje (v tomto pøípadì bubnu) mu dodává až mystickou kvalitu. Pøi studiu zvuku nepravidelných šamanských bubnù se zjistilo, že pøi správném úderu na správné místo správnì naladìné blány takového bubnu vznikají nejen optimální basové a vysoké tóny s odpovídajícími alikvoty, ale i zvláštní pulzace v rytmu»šamanského vìdomí«, tedy mozkových vln theta. S šamany jsou ovšem nevyhnutelnì spojeny i šamanské ploché bubínky a chøestidla a pøenesenì také hudba v pøírodních ladìních. Nìkteré nahrávky souèasných autorù a interpretù znìjí laikovi monotónnì, ale znalec vytuší, že cinkavì znìjící kytara Williama Ackermana, typická new age hudba Holanïana Maxe Folmera nebo syntezátorové plochy Dána Franka Lorentzena dodržují ladìní pùvodních pøirozených stupnic. Lorentzen dokonce doprovází i na koncertech jakousi sklenìnou variantu tibetských mís, sklenìné køiš álové mísy, na syntezátor. Ovšem pøeladìný syntezátor. Svùj osobní zážitek se zvukem bìžného akordu na pøeladìných, tedy pùvodnì naladìných varhanách, jsem už zmínil (viz str. 17). S tím souvisí i úspìch série alb Smart Music (viz str. 138) spoleènosti Oreade, kde je na osmi nahrávkách použita hudba jen v pøírodních, starých církevních stupnicích. Hudba, která léèí, by také mìla být hrána na nástroje bohaté na alikvoty. I pouèenému laikovi pak pøipadá hudba new age jaksi»barevnìjší«. A pokud v hudební teorii hovoøíme o»barvì«, hovoøíme vlastnì o charakteristické struktuøe alikvotních tónù, protože právì jejich pomìr dìlá z A na pianì Psychowalkman, audiovizuální stimulátor, je výrobek, který pomocí zrakových a zvukových impulsù pùsobí na lidskou psychiku. Psychowalkman dokáže v nezvykle rychlém èase zmìnit psychické naladìní uživatele podle jeho potøeby. Umožòuje vyladit vìdomí a vyvolat zmìnu frekvence mozkových vln. Psychowalkman dokáže uživatelùv mozek naladit do hladiny alfa, kde se frekvence mozkových vln pohybuje mezi 8 a 13 Hz, i do ostatních dosud známých hladin vìdomí: theta (4 7 Hz), delta (0,5 3 Hz) a beta (14 Hz a výše). Dokáže také vyvolat specifické stavy zmìnìného vìdomí, napøíklad stav tzv. Schumannovy rezonance. Opakuji: to je pro lidský organismus velmi blahodárný stav duševní aktivity na rozhraní hladin alfa a theta, konkrétnì 7,8 Hz, nebo na této frekvenci též pulzuje geomagnetické pole Zemì. Psychowalkman pravidelným používáním posiluje schopnost mysli samostatnì a lépe navozovat žádoucí zmìny frekvencí a využívat tak celou kapacitu vìdomí. U dnešních psychowalkmanù je pùsobení na dva lidské smysly, tedy zrak a sluch, vždy souèástí jednoho pøístroje, i když pùvodnì se vývoj obou druhù stimulace ubíral vlastní cestou. Princip pùsobení tohoto stimulaèního pøístroje je vcelku jednoduchý. Na pøístrojem vysílanou frekvenci zrakových a zvukových pulzù se nejdøíve pøeladí pøímo kontaktované smyslové centrum, tedy zrak èi sluch. Z takto ovlivnìných oblastí mozku se poté zaène konkrétní frekvence rezonancí šíøit do zbylých èástí mozku, a je-li tedy mozek pod nadvládou frekvence 18 Hz (hladina beta), naladí se bìhem nìkolika málo minut stimulace na frekvenci vysílanou pøístrojem, napøíklad na 10 Hz (hladina alfa). Psychowalkman obsahuje øadu programù umožòujících uživateli volit mezi konkrétními frekvencemi nebo úèinky.

72 Bìžnì dostupný šeng naznaèuje také to, že nástroj svému majiteli poskytne kromì zvukových i další»informace«: kožený øemínek, pomocí kterého se šeng pøi høe drží, je provleèen»nekoneènou smyèkou«šrivátsa, která symbolizuje život a lásku bez konce a vìènost. Pokud budete mít možnost, vždy si vyzkoušejte nástroje, které vás zaujmou, jako to udìlali nìmeètí nadšenci po koncertu Thomase Gillmeistera, který pøekvapil vlastnoruènì vyrobenými didžeridu a monochordy, ale pøedevším cirkulární hrou na fujaru. tón snadno rozeznatelný od A hraného na houslích èi hoboji. Na semináøi v Nìmecku jsem mìl veèer koncert na tibetské mísy a steel drum, zatímco kolega Nìmec hrál na nejrùznìjší didžeridu a varianty irských harf a monochordù. Vrcholem koncertu ovšem bylo, zvláštì pro mne, slovanské (pøesnìji napsáno slovenské) pøekvapení: èlovìk, který cirkulárním dechem chvíli vyluzoval s obrovským úspìchem kaskády alikvotù z nám velmi dobøe známého nástroje, z fujary. V tomto smyslu vládnou léèivé hudbì, kromì zmiòovaných»jiných«nástrojù, indické nástroje, pøedevším tampura. Ta se stará o další vynález léèivé hudby, tzv. drone nepøetržitý, stále stejný tón, který je»potravou«pro tìlo a zharmonizuje ho tak, jak to žádný jiný nástroj nikde na svìtì nedokáže. Dalšími typickými nastroji jsou tøeba sítár nebo houslièky sarangi. Princip tìchto nástrojù je velmi promyšlený: pod vrchními strunami, na které se hraje melodie, je øada spodních strun. Ty jsou vyladìny do pøepokládané rágy. Jakýkoli tón zahraný na vrchní struny se rezonanènì ozve i ve strunách spodních. Výjimeènou léèivost si vysvìtluji také tím, že tyto tóny nevznikly úderem hmoty o hmotu palièky na blánu bubnu, prstu èi trsátka na strunu kytary èi sítáru ale rezonancí. Jinými slovy, struny tøeba vyrobil nebo na nì hraje èlovìk, který byl nebo je rozèilený, pøejedený, podnapilý, zklamaný, dlouhodobì frustrovaný a tyhle emoce jsou pak hudbou pøenášeny, i když podvìdomì, smìrem k posluchaèùm. Tóny z øíše vibrací, tedy interferenènì vzniklé alikvoty nebo tóny produkované rezonanènì jsou duchovnì»èisté«, neušpinìné emocemi. Je prokázáno, že jsou to právì kovové nástroje, které vyluzují nejdelší øadu alikvotních tónù. Ne náhodou tedy všechna duchovní a náboženská spoleèenství na svìtì svolávají své vìøící do kostelù a klášterù pomocí zvonkù, zvonù, gongù, trumpet a podobnì. A urèitì také ne náhodou jsou dnes tolik oblíbené kytary, piana, housle, harfy tedy nástroje, ve kterých se rozeznívají kovové struny. Zmínìní dýdžejové, ale také všichni autoøi hudby new age právì proto svou, èasto i syntezátorovou hudbu»obarvují«nahrávkami léèivého hlasu šamanky nebo používají chøestidla, kovová cinkátka a èinely, pøírodní bubny a jiná léèivá»zpestøení«. Západní hudba se prohøešuje i co do struktury celé skladby. Opera èi symfonie vìtšinou konèí fortissimem a bác, je náhlý konec, zatímco bunìèné pochody v našem tìle mají vždy prùbìh pozvolný, s»finále«, tedy maximálním výdajem energie, asi ve tøech ètvrtinách prùbìhu toho èi onoho procesu, a pak s pozvolným zklidòováním. Hudba, kterou posloucháme z rádia a která nás vlastnì nejvíc ovlivòuje, má ke všemu ještì nevhodnou délku. Aby hudba léèila, mìla by být daleko delší. Zatímco koncertní gongy jsou velmi drahé a z terapeutického pohledu»pøíliš vyladìné«, nìkteré naše starší gongy, vyrobené v Amati Kraslice (viz str. 16) a hudebníky opovrhované, dokáží tìla a mysli posluchaèù naplnit mohutnou silou celého spektra frekvencí.

73 Fantazii tvùrcù a hledaèù se ani v terapii meze nekladou. Toto je zcela nový nástroj»spring drum«(jarní buben). Pohybem nástroje nebo prstù rozvibrovaná pružina rozechvívá blánu bubínku a vydává zvuky velmi hømotné, podivné a z terapeutického hlediska frekvenènì velmi jiné tedy pùsobivé. Pokud vám to dìlá dobøe, hrajte na cokoliv. Ale s mírou. Když si èlovìk, který nìco podobného nikdy nemìl v ruce, tluèe na mísu nebo zvon pìt minut v kuse a stále silnìji, nezíská nic než zklamání a pøípadnou bolest v rukou èi hlavì. Pamatujte, že tibetské zvony a mísy jsou velmi silné a úèinné zdroje léèivých zvukù a používejte je»pøimìøenì«. Zopakujme si jedno z nejdùležitìjších zjištìní výzkumù pùsobení hudby na èlovìka: aby hudba vùbec nìco na bunìèné úrovni ovlivnila, mìla by trvat alespoò šest až osm minut. A chceme-li dosáhnout zmìn trvalejšího rázu, mìla by trvat alespoò dvacet minut! S vnímáním èasu je na Západì spojena celá øada iluzorních mýtù, podobnì jako s názorem, že èím víc se èlovìk»soustøedí«, tím víc se nauèí. Pøíkladem mùže být Rodinùv Myslitel. Opak je ale pravdou, jakási smyslová rozostøení a spolupráce mezi hemisférami mají vyšší efektivitu i v oblasti uèení. Šéfové podnikù jsou zase pøesvìdèeni o nutnosti hlídat své podøízené, aby více pracovali. Je ale prokázáno, že když si zamìstnanci mohou dát po obìdì dvacet minut šlofíka nebo nohy na stùl, podají ve zbylém èase nakonec daleko vyšší výkon. Vìtšina zápaïanù neustále»nemá èas«, nemùže si tedy dovolit, jak tvrdí, poslouchat nìjakou nudnou hudbu celých dvacet minut. Prokázalo se však, že když si dovolí»luxus«uvolnit se takovýmto poslechem speciální hudby, schopnost lidí lépe si zorganizovat èas se velmi vylepší a oni toho pak»stihnou«daleko víc, než kdyby jen neustále všechno»stíhali«. Jsme souèástí pøírody, uprostøed urèitých rytmù a evolucí naprogramováni na urèitou rychlost života, která je samozøejmì jiná než rychlost života jepice nebo želvy. Dokázali jsme ale pøekonat napø. vizuální omezení tím, že jsme vymysleli dalekohled nebo mikroskop, a dnes nás pøesvìdèují zpomalené èi zesílené nahrávky o tom, že vesmír ladí. Maïarský ornitolog Peter Szõke vydal v roce 1987 album se záznamy nìkolika desítek zpìvných ptákù. Ty ovšem 16, 32 nebo 64 zpomalil a ukázalo se, že i ptáci zpívají v dokonale»vyladìných«intervalech pøirozeného ladìní, o které jde i v pøípadì alikvotního zpìvu, zvuku tibetských mís nebo didžeridu. Každý vrabec je jakýmsi Orfeem ptaèího svìta a»ladí«, pøestože lidským uším to zní jen jako èim èim èim. Árie zpìvných ptákù, ale i velryb keporkakù, se vyvíjejí, mají své melodie, svou strukturu, a potomci tìch, kteøí dokáží zpívat déle a silnìji a s více variacemi, jsou, zatím nikdo neví proè, schopnìjší. Až na velmi vzácné výjimky je s hudbou new age spojena ještì jedna charakteristická podmínka. Aby hudba léèila, mìla by být vždy jen instrumentální. Tedy, beze slov. Bez textu. Jakmile totiž naše uši zaslechnou nìjaké slovo, náš mozek okamžitì zapne obvyklý, racionální, levohemisférový zpùsob vnímání svìta, který je ovšem neoddìlitelnì spojen s kritickou, posuzovací a hodnotící reakcí. Totéž platí samozøejmì i pro vizuální vnímání svìta léèivá hudba by se mìla vždy poslouchat se zavøenýma oèima; jinak sice také funguje, ale pøece jen omezenìji. Vždy je ale rozhodující ochota èlovìka hudbì naslouchat. Pokud se nìkdo rozhodne, že mu hudba nepomùže, a zablokuje se, nepomùže témìø nic. Já takové pøípady øeším po svém. Stejnì jako další šikovní výrobci, i Anton Hanzík z Pøíbrami vyrábí nejrùznìjší lyry, harfy, citery a kantele, které svým zvukem a snadností hry neustále pøekvapují a relativnì snadno dosažitelnou hudbou naplòují zájemce. Na nástroj na obrázku zahraje melodii s pøíslušným doprovodem dalších drnknutých strun každý. I malé dítì.»hraje«to samo. Nemùžete udìlat chybu. Pøál bych vám vidìt radost, pøekvapení a úžas na tváøích tìch, kterým kdysi paní uèitelka øekla, a radìji nezpívají (nehrají), že na to nejsou, a na celý další život je tak odsoudila k»neznìlosti«a pasivitì, a kterým tento jednoduchý nástroj hraje, jako kdyby na nìj roky pilnì cvièili. Mnozí úèastníci a úèastnice nejen mých muzikoterapeutických semináøù se totiž, døíve než otevøou pusu k prvnímu hudebnímu tónu, omlouvají pøedem:»já neumím zpívat (hrát), mám hudební hluch.«hudební hluch neexistuje. Každý máme uši a hlas, každý mùžeme zpívat. Školou a médii neustále vnucovaná iluze, že zpívat mohou jen Gott, Vondráèková nebo Kožená èi Pecková a hrát se mùže až po absolutoriu konzervatoøe, je jen a jen jedním z mnoha škodlivých mýtù a iluzí, které do nás doba a škola vtloukly. Dùvìøujte svému tìlu a svým pocitùm: hudba léèí a vlastní hlas nejvíce. Dám dotyènému do rukou mísu a požádám ho, aby nám všem ostatním chvíli tiše hrál, protože je na první pohled šikovný a já vím, že zahraje dobøe. A on, pochválen, uká na mísu netuše, že je mezitím pøímo, vodou v buòkách svého tìla, pacifikován a harmonizován. Za pár minut je i on otevøený, a to nejen hudbì, ale i dalším informacím o ní. Album ornitologa Petera Szõkeho z roku 1987.

74 7 HUDBA NEW AGE Poèátkem 60. let dvacátého století se kromì rockových písnièek a hnutí hippies objevilo nìco, co zmìnilo hudební tváø svìta daleko víc, než se zprvu zdálo. Tedy, kromì rockové hudby, která sama o sobì byla katalyzátorem témìø globálních zmìn. Kdo by ovšem tehdy v rachotu bubnù a jeèení kytar superúspìšných superskupin zaslechl pomalejší, jednodušší, ale o to pùsobivìjší hudbu, které se jednou zaène øíkat new age music? Koho by tehdy napadlo, že za dvacet let budou regály v obchodech plné takového druhu hudby a že vznikne celá øada vydavatelství, která se na ni budou specializovat? Jakákoli hudba ovlivòuje emoce, pocity, postoje a reakce z nich vyplývající. Joseph Stuessy

75 HLAVNÍ DRUHY NEW AGE MUSIC East West (vliv dálnìvýchodních filozofií): Kitaró, Kitajima, Shankar, Pushkar, Al Gromer Khan, Chinmaya Dunster, Tony Scott, Mantra, Re-Orient Elektronická a poèítaèová hudba: Kitaró, Jarré, Vangelis, Arkenstone, Kevin Brahemy, Peter Buffett, Suzanne Cianni, Cluster, Eno, Iasos, Labreche, Steve Roach, John Serrie, Michael Sterns, Yanni Environmentální, zvuky pøírody: Schawkie Roth, Fournier, Kelly, Back + Beier, David Sun New age lidová (etnická): Allan Stivell, W. Enya, B. Traoré, Smiles Makama, Michal Hromek, Jajouka, Pygmejové, Tchajwan, bulharské zpìvaèky, tibetští mniši New age vycházející z jazzu: Tony Scott, Friesen, Pat Metheny, Kaizan, Oregon, Shadowfax, Windham Hill, ECM (Shankar, Hussain, arabská) New age hudba k meditaci: Aeoliah, Sri Chinmoy, Deuter, Halpern, tibetští mniši, Laraaji, Wolf/Hennings, J. Mazánek New age pop: Bruce Becvar, Durutti Column, Michel Hedges, Ryuchi Sakamoto, G. Zamfir, R. Jíša, Basiková+Nìmec Progresivní new age (symfonie, psychedelic, experimenty): Eno, Bauman, Manring, O Hearn, Jarré, Mark Isham, Cusco, Sarah Hopkins Spøíznìní autoøi: Laurie Anderson, Peter Gabriel, Between, La Monte Young, Harold Budd, Fripp, King Crimson, Phil Glass, Terry Riley, Tangerine Dream, Sylvian, Czukay, Dead Can Dance Sólovì instrumentální: Alex degrassi, Marcus Allen, Georgia Kelly, M. Hedges, Michel Jones, George Winston (Windham Hill) Léèba zvukem: Anugama, Don Campbell, Roger Eno, Halpern, Laraaji, Piòos, Micon, Danielle Garella, Vlasta Marek, Joska Soos, Danny Becher Tibetské mísy, zvony, èinely: Frank Perry, Henry Wolff, Klaus Wiesse, Ben Scott, Geert Verbeeke, Rainer Tillman, Mitch Nur, Marco Dolce, Vlasta Marek New age space music hudba prostoru: Kevin Brahemy, Constance Demby, Eno, Froese, Iasos, Kitaró Typická new age: Halpern, Kitaró, Kelly, Vollenweider, Mike Rowland, Daniel Kobialka, Erik Berglund, Paul Horn, Lynch, G. Evans, M. Folmer, R. Pachman New age vokální: Clannad, Laura Allen, David Hykes, Christian Bollman, Sally Oldfield, Pia Mantry: Henry Marshall, Fred Kosters (Sarva Antah), pùvodní nahrávky Feng-šuej, masáže, reiki: David Sun, Sangit Om, Aeoliah, Llewellyn, Stephene Rhodes Hudba pro tìhotné a dìti: Simon Cooper, Gomer Edwin Evans, Jonathan Goldman Bubny a didžeridu: Ondekoza, Brent Lewis, Glen Velez a Charlie McMahon, David Hudson World music: Jon Hassell, DO A, Stephan Micus, Ancient Future, Ball, Popol Vuh, Sachdev, Mickey Hart, Airto, WOMAD, Mystic Rhythm Band Historická a klasická: Kobialka, Hans Visser, Evans Doba a podmínky tehdy pomalu dozrály. Objevily se nové nástroje umožòující dlouho držet tón a libovolnì jej formovat (syntezátory), nové, stále lepší, menší a hlavnì levnìjší záznamové a pøehrávací technologie, zaèalo se cestovat a stovky mladých lidí ze západní Evropy a z USA objevily nejen indickou klasickou hudbu (nejprve v podání Raviho Šankara), ale také autentickou jógu, skuteènou meditaci a vegetariánství. Východní mystika, zen, èínská Kniha promìn a LSD zaèaly rozšiøovat vìdomí mladých umìlcù. Objevily se skupiny, které zaèaly hrát, dokonce v kostelech, táhlou nerytmickou hudbu jen na syntezátorech, napø. Pink Floyd, Tangerine Dream. Nìkteøí hudebníci rezignovali na svìt blyštivého rocku a zaèali vydávat podivná alba plná zvláštních zvukù a zvukových smyèek, napø. Robert Fripp a Brian Eno, a hledající rockové hvìzdy dokonce objevily magii etnické hudby, jako tomu bylo tøeba u Briana Jonese ve vesnici Jajouka. V roce 1975 vydal Brian Eno titul Ambient One Music for Airports, který dal dokonce název celému hudebnímu stylu. Hudba se na jedné stranì stávala velmi dùležitým ekonomickým odvìtvím, se vším, co ke konzumaci patøí, na stranì druhé vznikaly zprvu ojedinìlé, ale postupem èasu stále èastìjší a opovážlivìjší pokusy jednotlivých hudebníkù posunout hranici žánru. V mnoha pøípadech pak šlo právì o onu pùvodní autenticitu, radost ze hry nezkaženou nervozitou, penìzi a diktátem producenta. V roce 1982 založil Anglièan Colin Wilcox vydavatelství New World Music, které se zaèalo na hudbu new age dokonce specializovat. V Holandsku vzniklo vydavatelství Oreade Music. Vzpomínám na setkání aktivistù Jazzové sekce koncem 70. let. Když jsem pouštìl první ambientní nahrávky Briana Ena s Robertem Frippem, pøekvapení posluchaèi, odkojení øinèivým a stále složitìjším rockem èi jazzrockem, namítali:»ale to není hudba! To se nedá poslouchat, tam se nic nedìje!«dnes je ambientní hudba souèástí nabídky new age i taneèní scény; po hodince rychlého tance v tempu 120 a více se mladí rádi»zchladí«poslechem hudby v tempech dvakrát pomalejších. Tim Story již deset let natáèí velmi pomalou komorní smyècovou hudbu, sem tam doplnìnou syntezátory, a dokazuje tak, že pomalé tempo hudby úèinnì zpomaluje tìlesné, psychické i emoèní rytmy posluchaèe. Když duo Deep Forest pøed lety použilo velmi pùsobivý, ale z hlediska muzikologie a soudobých snah o co nejsložitìjší a nejpropracovanìjší provedení skladby až primitivnì znìjící zpìv muže v podobì stále se opakujícího motivu, rázem se proslavilo. Málokdo ale vìdìl, že se jedná o jednu èást první písnì z CD, které obsahuje patnáct takových vokálních a z mého pohledu jedineènì léèivých skvostù autentických záznamù písní pùvodních obyvatel Tchaj-wanu (Èíòané zaèali ostrov osídlovat až v 17. století). Když jsem na svých pøednáškách o síle zvuku skladbu pouštìl celou, posluchaèi nevìøili svým uším a vychutnávali jak ono tolik léèivé, jednoduché a mantrické»ááá«, doplnìné o»oj«,»aj«,»ej«, tak nádherné energetizující spojení mužského a ženského hlasu. Tato»hudba«skuteènì léèí a je ideálním dùkazem mnoha tvrzení z této knihy.

76 Na nepravidelné rytmy jsou nejlepší autentické nahrávky africké nebo arabské hudby, ale dnes lze i v rámci taneèní a DJ scény nalézt øadu velmi povedených nahrávek v nepravidelných rytmech. Co se týèe hudby bez rytmu, od dob legendárního alba Western Spaces (viz Tajné dìjiny hudby) rád zapomínám na svìt pøi poslechu podobných alb (zárukou kvality jsou napøíklad jména Steve Roach a Kevin Braheny). Dlouhé, pomalu se pøesouvající zvukové plochy spolehlivì evokují nekoneèný prostor a umožòují zbavit se iluzorních hranic programù mysli. Heslovitì vzato, jedním ze skuteèných prùkopníkù typické new age hudby byl a je Amerièan Steven Halpern. V polovinì 70. let vydal dnes již klasickou Spectrum Suite, Spektrální svitu, kazetu a desku pro øízenou relaxaci. Improvizace na elektrické piano v jednotlivých tóninách odpovídají barevné projekci pozornosti do jednotlivých èaker, energetických center podél páteøe. Od té doby nahrává další a další tituly, vèetnì tzv. subliminálních, podprahovì vnímaných nahrávek. Jeho kniha Tuning the Human Instrument (Ladìní tìla jako nástroje) shrnuje dlouhodobé výzkumy a obèas dost pøekvapivé objevy na poli studia vlivu zvuku a hudby na tìlo a mysl èlovìka. Další osobnost poèátkù hudby new age, Amerièan Paul Horn, pùvodnì jazzový hráè na flétnu, nahrál sérii improvizací ovlivnìných prostøedím ve velké Cheopsovì pyramidì, v Tádž Mahalu Jazzový klarinetista Tonny Scott natoèil v Japonsku své legendární album Music for Zen Meditation. Jazzman Paul Winter zaèal poøádat pravidelné letní semináøe a tvùrèí dílny na své farmì v USA, kam zval hudebníky a taneèníky z celého svìta. Výsledkem bylo vždy album reflektující vzájemné pùsobení etnických vlivù zúèastnìných. Ron Dexter se podílel na mimoøádnì úspìšné sérii alb pod názvem Golden Voyage. Nìmec Stephan Micus vydal celou øadu desek plných krásných zvukù nejrùznìjších lidových hudebních nástrojù, které nasbíral a na které se nauèil hrát v mnoha zemích svìta. Jiný Nìmec, Peter Michal Hamel, vydával sám i jako šéf skupiny Between desky a kazety plné reflexí indických a mystických vlivù. Minimalista Terry Riley vydal v roce 1980 titul Shri Camel. Aeoliah zaèal vydávat své dlouhé skladby plné pøevalujících se zvukových ploch k meditaci. Henry Wolff a Nancy Henningsová vydali první ze série cinkavých alb Tibetan Bells. Karmapa, buddhistický pøedstavený v klášteøe v Sikkimu, pøed kterým hráli, prohlásil, že to je»hudba tvùrèí prázdnoty«. Syntezátoroví èarodìjové, napø. Vangelis, Jarré, David Lynch, Japonec Kitaró a další, pøešli od popu do království zvukovì dokonalých a prostorovì neomezených ploch, které adepta øízené imaginace pøenesou lehce tam, kam si vysní. Po úspìších sólových pianových desek K. Jarretta dokázali i v rockovì orientovaných USA prodat statisíce alb napø. pianista George Winston a kytarista William Ackerman, a jejich spoleènost Windham Hill Records pomohla transformovat hudební tváø Ameriky. Švýcar Andreas Vollenweider Pøírodní, tedy lidskému tìlu a procesùm nejpodobnìjší»ladìní«spolehlivì vyslechnete na nahrávkách indické klasické hudby (doporuèuji zvláštì úvodní alapy jihoindického stylu). Pokud je na vás indická autentická hudba pøíliš, zkuste vynikající alba tìch, kteøí léta studovali v Indii, ale nahrávají svou, evropskou a velmi pøíjemnou hudbu. Hráèi na sarod (v tomto pøípadì Chinmaya Dunster), ale i sítár (napø. Prem Joshua, al Gromer Khan) vydali celou øadu velmi pohodových, uvolòujících a pro západní ucho velmi poslouchatelných alb. Z propracovaných skladeb pøímo èiší nejen hráèská virtuozita, projevující se lehkostí a elegancí provedení, ale i pozitivní nálada»za«: je cítit, že je to stále baví. JAK POSLOUCHAT? Hudbu nového vìku mùžeme poslouchat dvojím zpùsobem: aktivnì (øízená pøedstavivost, relaxace, uvolnìní tìla, emoèní lázeò aj.), nebo pasivnì (hudbu nevnímáme vìdomì, ale jsme si vìdomi jejích podvìdomých úèinkù jen vyplòuje prostor). Prokázalo se totiž, že vìdomì zpracováváme jen 20 % podnìtù, které mozek vnímá. A tak i celonoèní hukot mìsta, který jaksi ve spánku neslyšíme, mozek a tìlo registruje, a TV reklama, kterou»nesledujeme«, protože si zrovna dìláme kafíèko, pùsobí. HÝBAT SE Kvalitu vnímání hudby lze posílit, jak to odjakživa dìlají Indové, i jinak. Každé dítì ve vìku kolem dvou tøí let vykoná statisíce pohybù dennì. Mimochodem, pøi jednom testu trénovaný atlet, který mìl celý den napodobovat všechny pohyby dítìte, vyèerpáním po nìkolika hodinách odpadl. My dnes vìtšinou stojíme, sedíme a ležíme. Ochuzujeme tak svùj mozek a sebe samotné o statisíce stimulù. Ucho je totiž pøedevším centrem rovnováhy. Když Indové pøi poslechu hudby pohybují hlavou sem a tam, vìdí dobøe, co èiní jejich mozek dostává kromì hudebních a akustických informací také tisíce informací o zmìnì polohy hlavy a tìla. Je jaksi víc nažhaven, funguje vyšší rychlostí a informace se dostanou hloubìji. Zážitek z koncertu je dokonalejší. AMBIENTNÌ Vìtšinu new age hudby mùžeme ale poslouchat jen tak, mimochodem, ne moc hlasitì. Tak totiž pùsobí nejlépe. Ve shodì s nìkterými teoretickými fyziky vyšlo i v oblasti výzkumu pùsobení hudby na èlovìka najevo, že mozek a mysl jsou citlivìjší a vnímavìjší na modulované frekvence. Zvukové i jiné vlny se smìšují a skládají tak, že výsledný tón je jiný. Nejde o pouhý souèet frekvencí. Je to stejné, jako když smícháte èervené svìtlo se zeleným výsledkem není èervenozelená, ale žlutá. Èlovìk je tvor z masa a kostí, tedy z hmoty, produkuje ale»vlny«, myšlení. Myšlenky se skládají v jiné, pøekvapivìjší a nápad je na svìtì. Už Tibe ané a Mongolové, a pøed nimi šamani všech zemí, zjistili, že pøi léèení jsou nejúèinnìjší vysoké alikvotní tóny. Zpìvák, šaman, zpívá základní tón, vzniklý chvìním hlasivek, ale tvarováním ústní dutiny zaène vyluzovat i velmi vysoké, pisklavé tóny, které vznikly až interferencí, frekvenèní modulací základního zvuku. Tyto tóny jsou duchovnì velmi»èisté«, nevznikly úderem hmoty na hmotu nebo jiným podobným zpùsobem. Dùležité je ale i správné prostøedí a dobrá aparatura. S poslechem new age hudby souvisí i další, již zapomenuté malé»rituály«napø. pøedehra, jakési naladìní pro poslech, pøíprava tìla a mysli na zážitek harmonie. Indové se ladí alapem i bìhem koncertu, aby pravý koncert zaèal, teprve když bude naladìno publikum. Japonští výrobci meèù nebo èínští kaligrafové se pøed aktem výrobou meèe nebo nakreslením nìkolika tahù štìtcem postí a duševnì pøipravují. My ale dokážeme pøibìhnout z práce, seøvat dìti a pustit si Bacha v televizi k veèeøi. Nedivme se, že pak nefunguje. Hudbu new age je tedy tøeba poslouchat ve správném èase, na správném místì a ve správné kvalitì (CD) z reproduktorù nové generace a rozhodnì ne z televize reproduktory v TV pøijímaèích byly donedávna velmi špatné.

77 Když chcete vìdìt, jak bude vypadat léèivá new age hudba blízké budoucnosti, poslechnìte si tvorbu nìmeckého zpìváka alikvotù Christiana Bollmana, zvláštì když spolupracuje s indickou zpìvaèkou Arunou Sayeeramovou. Jejich CD nazvané prostì Aruna (na obr. je obal remixovaného maxisinglu, který v roce 1999 reagoval na velkou úspìšnost pùvodního titulu) totiž nabízí nejen skladby delší než 10 minut, ale i radost ze hry a komunikace, spoustu na alikvoty bohatých nástrojù a pøedevším dokonalý zpìv, a to jak v ryzí indické, tak moderní, alikvotní podobì. Podobnì vynikající je i album manter, napø. velmi originální verze tibetské mantry Om mani padme hum má témìø 36 minut. lámal køiš álovými zvuky své harfy rekordy prodejnosti a minimalisté (P. Glass) natoèili hudbu k velmi úspìšným filmùm. Ambientní (okolní) hudba a hudba, pro kterou se ujal název new age music, hudba nového vìku, od poèátku 80. let dvacátého století naplòuje prostory letiš, nádraží, velké haly korporací a letadla mnohých spoleèností. Nahrávka gregoriánského zpìvu Canto Gregoriano obsadila na dlouhé mìsíce první místa v žebøíècích prodejnosti v nìkolika evropských zemích. Sbìratelé hitù a vyznavaèi hudebních žebøíèkù byli zmateni: 40 minut pomalých nerytmických gongù (Frank Perry) se vymykalo všem kategoriím. Kam s tím? Ani odborníci nevìdìli, jak tuhle»hudbu«poslouchat A ona navíc v prùbìhu 80. a 90. let minulého století rozkošatìla do mnoha dalších druhù a variant. Takže to vezmìme pøece jen ponìkud podrobnìji. JAKOU HUDBU A K ÈEMU? V zásadì je hudba new age snadno rozpoznatelná tím, že je instrumentální a pomalejší, tedy spíše k uvolnìní, relaxaci, nebo dokonce k meditaci. Dnes jsou už samozøejmì k dostání specializovaná alba tøeba jen k relaxaci nebo k reiki, masážím a dalším terapiím tìla a duše. Relaxovat totiž neznamená dát si opeèené buøty a tøi piva po shonu všedního dne. Skuteèná relaxace je stav svalového tonu, který se obvykle pohybuje mezi 38 a 26 % (to je nejnižší možný stav svalového napìtí). Pokud má sval tonus vyšší než 38 %, je to stav napìtí. Pøi bìžných aktivitách obyèejného èlovìka se jeho svalový tonus pohybuje okolo 70 až 80 %. Vìtšina z nás nedokáže svaly uvolnit ani ve spánku. Test prokázal, že svalový tonus testovaných byl i ve spánku kolem 60 %. Relaxace tedy vykazuje celkové, v našem pøípadì i mìøitelné uvolnìní tìla a mysli V poslední dobì pøibývá povedených»remixù«. V obchodech je hledejte v sekci»slow beat«,»chill«atd. Australan Leigh Wood pro anglickou spoleènost New World Music jemnì upravil dvojalbum skladeb dýdžejù z Francie, Anglie, Austrálie, Latinské Ameriky aj. Pomalý rytmus, mantrický tlukot vìtšinou jemné rytmiky a povedené zvukové hrátky zcela jistì potìší všechny, kteøí by po dlouhodobìjším poslechu hudby new age mohli tesknit po zvucích pøece jen»poslouchatelnìjší«hudby. s pøíznivými dlouhodobými revitalizaèními a léèebnými úèinky. Vibroakustická terapie Nora Olava Skilleho pomáhá od osmdesátých let zvláštì dìtem s potížemi svalové koordinace a nepohyblivostí konèetin. Také meditace byla v našich krajích pùvodnì nìèím nepochopeným a znaènì tajemným. Teprve s pøíchodem jógy na Západ a možností cestovat na Východ se i zápaïané nauèili meditovat a brzy objevili její blahodárné úèinky. Zpoèátku jsme si mysleli, že guru je velmi pøísný vousatý ochránce totálního klidu v ášramu a meditace je témìø drezúra tìla, které se nesmí ani pohnout. Používat pøi józe, nebo dokonce pøi meditaci hudbu bylo kacíøstvím. Jenže se ukázalo, že právì západní, ke slovùm a èinnostem pøipoutaná mysl je hudbou zklidnìna a upoutána tak, že nepøekáží na dalších tìlesných a mentálních úrovních, a meditace je pak hlubší a úèinnìjší. Tady bych apeloval zvláštì na ženy, aby se nebály dùvìøovat svým pocitùm a klidnì meditovaly, kojily, vaøily èi žehlily pøi hudbì. Když medituje muž a když to skuteènì umí, ve stavu toho nejvìtšího klidu tìla a mysli mu stále ještì pracuje mozek z 30 % (všechny vnitøní dìje a procesy, rovnováha, kolobìh krve, dýchání, enzymy, imunitní systém atd.). Když naplno a dokonale medituje žena, její mozek stále pracuje z 80 %. Je to tak, milé dámy, v tomto si musíte pomoci tøeba onou zmínìnou hudbou pro meditaci. Jak jsem už zmínil, bìžná hudba vysílaná soukromými rádii je tìlu a mysli pøímo škodlivá. Èím ale ony krátké, složité, negativní a hlasité písnièky Africká hudba je vìtšinou vynikající pomùckou pro energetizaci a dvacet minut afrického tance vás uvolní stejnì jako dokonalá meditace. Kompilaèní album afrických ukolébavek je však dùkazem toho, že profesionály procítìnì zazpívané písnièky, jejichž pùvodním úèelem bylo zklidnit miminka, spolehlivì zklidní i mysli a tìla posluchaèù. plné agrese nahradit? Velkou skupinu hudby new age tvoøí právì na první poslech docela bìžné skladby, v nichž lze slyšet obvyklé nástroje (basu, bicí, syntezátor, kytary) a obvyklé rytmy. Když se ale pøesto zaposloucháte, zjistíte, že nástrojù není zase až tolik a èasto jsou použity i pùvodní bubny èi flétny nebo hlasy domorodých šamanù, že tempo je okolo doporuèovaných 60 úderù za minutu, že skladby trvají alespoò zmínìných šest až osm minut To, o èem se nedoètete na obalu, je ale také dùraz, který byl kladen na proces nahrávání tìchto skladeb. Autoøi velmi dobøe vìdí, že je dùležité, aby každý z nich byl klidný, vyrovnaný, optimistický, v plné duševní a tìlesné kondici, prostøedí aby nebylo nervóz-

78 ních nástrojù a svá alba nahrává rovnou ve svém soukromém studiu s výhledem na moøe. Tahle hudba léèí už jen tím, jak se liší od bìžného hudebního»smogu«. Existuje ale i hudba specializovaná. ku tibetské mísy nejprve»live«, na živo. Když si mísu potìžkáte, když se jí sami zharmonizujete. Nemáte-li mísu po ruce, staèí nahrávka: tìlo má také pamì a velmi dobøe si proces harmonizace pomocí mísy pamatuje a nahrávka je dokonalou spouští pùvodních pozitivních zmìn. Dánské vydavatelství Fo/nix music bylo první, které se odvážilo vydat souèasnou nahrávku zpìvu patrnì nejlepšího alikvotního zpìváka Davida Hykese. Ti, kteøí mìli možnost Davida se souborem slyšet pøed dvìma lety v Míèovnì Pražského hradu, byli možná zklamáni ve svém oèekávání, že David bude pøedvádìt, co to je vícehlasý»harmonický«zpìv. I na této nahrávce uslyšíte dlouhé minuty úchvatných vysokých a celé tìlo prochvívajících mistrovských alikvotù, ale ty nejsou samoúèelné. Hykes vytváøí se svými kolegy jakousi hudbu pro tøetí tisíciletí, ve které jsou rytmus etnických bubínkù a alikvotní zpìv souèástmi promyšleného pøediva duchovnì povznášejících tónù a melodií. ní a hektické. Bohužel, v naprosté vìtšinì takto hudba nevzniká nìkdo ji složí a napíše do not, a teprve poté ji jiní z not opìt reprodukují, ale pøímo: do poèítaèe, syntezátoru, pøenosného nahrávacího zaøízení. Typickým autorem takové zdánlivì bìžné hudby je Anglièan Medwyn Goodall. Jako kluk mìl to štìstí, že ho školník nachytal ve skladu hudebních nástrojù školního orchestru, a místo aby ho vyhodil, dovolil mu tam trávit celé dny. Medwyn se sám nauèil (dodnes zámìrnì neumí hrát z not) hrát na nìkolik desítek hudeb- HUDBA K LÉÈENÍ Dnes už je posluchaèstvo pøipraveno, a tak se mohla vyrojit alba ještì specializovanìjší hudby pøímo k léèení. Nemám na mysli napø. nahrávky z Tchaj-wanu, které se tváøí jako velmi specializované pøestože je na obalech dokonce konkrétnì uvedeno, na které orgány èi èásti tìla nahraná hudba pùsobí, a pøestože jsou skladby nahrány ve správném modu, obvykle je bohužel natoèil nìjaký èínský, pùvodnì komunistický soubor. V zásadì»léèí«jakákoli dobrá new age, protože je pomalá, jednoduchá atd. atd. Pøesto lze léèebný potenciál hudby pro potøeby hlubinného léèení využít cílevìdomìji, tak jak to dìlá napø. Aeoliah. Tento pùvodem nìmecký, dnes na Havaji žijící malíø, hudebník, ale pøedevším mistr japonského druhu léèení rukama reiki ví velmi dobøe, jak má taková léèivá hudba vypadat a znít. Jeho alba jsou plná táhlých, spíše nerytmických skladeb, které léèí. Èastá otázka, jestli zvuk tibetské mísy léèí i z nahrávky, má dvì odpovìdi a obì kladné. Za prvé, samozøejmì léèí, protože je to zdroj harmonických frekvencí (energetické dobíjení organismu), pomalé, nepojmenovatelné hudby (relaxace). Za druhé, je samozøejmì lepší, když zažijete úèinek blahodárného pùsobení zvu- Poznámka pro pokroèilé: I mísy jsou jen nástrojem harmonizace, nikoli harmonizací samotnou. Když tøeba pomocí mís èlovìk zvládne být neustále v pohodì, v optimální fyzické i duševní formì, pak staèí preventivnì se udržovat tøeba jen vzpomínkou na zvuk mísy. Už dr. Tomatis zjistil, že nìkteré druhy hudby svého posluchaèe»nabíjí«. Stále vìtší množství lidí pracuje s poèítaèem i doma, a je tedy obzvláš vhodné eliminovat pøípadné negativní vlivy takové práce. Mìjte neustále puštìnou nìjakou relaxaèní hudbu, èi dokonce nahrávku gregoriánského chorálu nebo tibetských mís, a pøehrávejte si ji neustále dokola, velmi tiše (ambientnì). Dokážete pak pøekládat z cizího jazyka nebo psát diplomovou práci èi detektivku celou noc a ráno budete stále èerství a výkonní. PROÈ»FUNGUJE«ETNICKÁ HUDBA? Kromì toho, že v nahrávkách etnické hudby slyšíme pùvodní etnické nástroje v pùvodních ladìních, èasto zcela jiných, než jsou naše bìžná západní, a kromì èasto užívaných lichých rytmù jde pøedevším o onu»pozitivní«motivaci pøi zrodu a interpretaci takové skladby. Jinými slovy, pùvodní obyvatel Tchaj-wanu nebo Pygmej v africkém pralese si zpívá z radosti a pro radost. Není znervóznìlý manažerem èi klesající popularitou a dluhy v bance, vèerejšími zprávami, cenou studia, úspìchem konkurenta ani hovorem z mobilního telefonu pøímo ve studiu. Ona pozitivní emoce je pak v písni, zvláštì dnes, v dobì digitální nahrávací techniky, navìky zaznamenána, a tedy uchována. Poslech takové písnì posluchaèe spolehlivì vyladí na pùvodní emoci radosti ze zpìvu a bytí. Je to podobné, jako když musíte projít japonskou zenovou zahradou Podtitul»Hudba pro meditaci«nepøehání. Hudební vydavatelství, která se specializují na hudbu new age, cílevìdomì mapují i možnost vydávat kompilaèní alba na vybrané téma. V tomto pøípadì vybral jeden z nejuznávanìjších amerických cvièitelù jógy skladby, u nichž se dobøe cvièí jóga a medituje a jež vytvoøili rùzní ameriètí autoøi, kteøí jinak bìžnì vydávají svou typickou hudbu u spoleènosti Windham Hill. Nìmecký hráè na sítár již léta vydává velmi pomalou ambientní hudbu pro maximální tìlesné uvolnìní a zpomalení mysli. Tento titul je právì v tomto ohledu velmi podaøený. Indové vìdí, že jen ten, kdo skuteènì umí hrát, dokáže hrát pomalu, a Al Gromer Khan zde dokazuje, že je opravdovým mistrem nad mistry.

79 Nìmecká spoleènost Network vydává velmi dobøe pøipravené a zvukovì a dramaturgicky zpracované dvojalbové výbìry autentických hudebních kultur, doplnìné buklety bohatými na informace i obrazy. Vynikající jsou napø. tituly Desert blues I a II s hudbou afrických pouštních hudebníkù nebo dvojalbum vìnované Nusratu A. F. Khanovi. Tento výbìr pøináší více než dvì hodiny ukázek nejlepší súfijské hudby. k èajovému domku. Zahrada je koncipována a realizována tak, aby vás cestou k domku podvìdomì zklidnila a vyèistila. I u nás lze bìžnì koupit nahrávky autentických a exotických hudebních kultur. Zaèít mùžete opìt kompilacemi (napø. Spirit of India, Spirit of Africa) nebo nìkterým albem ze specializovaných øad etnické hudby. Holandská Oreade vydává øadu nazvanou Spritual World Collection vyšla alba vìnovaná hudbì Kavkazu, Tichomoøských ostrovù, Tibetu, Japonska, Brazílie, Austrálie, Støední Asie, Karibiku, Èíny; v americké spoleènosti Ellipsis Arts vydávají nádhernì vypravená, jako menší knihy adjustovaná dvoj èi ètyøalba Global Meditation, Global Celebration, China time to listen, African Lullaby (viz obr. na str. 153). Nìmecké vydavatelství Network vydalo vynikající výbìry hudby súfijské (Sufi Soul), africké (Africa never stands still) èi hudby severoafrických pouštních kultur (Desert Blues). ZVUKY PØÍRODY Živì si pamatuji na èlánek v tehdejší Mladé frontì, ve kterém se psalo o rozmazlenosti kapitalistù, kteøí vydávají, a dokonce kupují nahrávky zvukù pøírody! Tedy zvuk potùèku, letní louky, zpìvu ptákù ráno nebo veèer, zvuk deštì, bouøe Vždy to všechno pøece máme, a daleko autentiètìjší, kolem sebe! Dnes víme, že lidé žijící ve velkém mìstì se èasto na klidnou louku nedostanou. A kdy naposledy jsme nadšenì naslouchali zvuku deštì? Tìlo si pamatuje, a tak potøebujeme-li pøi tvùrèí, dlouhodobé èi velmi intelektuálnì namáhavé práci nabudit, zenergetizovat, pozitivnì se vzpamatovat, staèí pustit si CD s nahrávkou zvukù letní louky, moøského pøíboje nebo deštného pralesa, a aniž bychom museli vìdomì pøerušit práci, podvìdomì vnímané zvuky pøírody nastartují v tìle takový stav harmonie a uvolnìní, jaké zažívalo, když bylo kdysi v letním odpoledni na louce. Kromì jiného pak taková»nahrávka«èistí akustické prostøedí. Bydleli jsme kdysi v nevytopitelném pokoji. Letní zpìv ptákù naše zkøehlá tìla proteplil a za chvíli bylo dobøe. Doporuèuji také poslechnout si nahrávku moøe s velrybami nebo delfíny. Nikdo zatím neví, proè má na lidi tak uklidòující vliv právì zpìv velryb a cvrlikání delfínù, ale funguje to. HUDBA PRO FENG ŠUEJ Feng šuej je stará èínská nauka o umis ování domù èi nábytku, a dalších vìcí do interiéru domu tak, aby veškeré formy energií proudily harmonicky, pøirozenì. Mnohdy se nám lidsky nebo profesnì nedaøí. Stìžujeme si na vlastní nepoøádek a chaos v úèetnictví, a pøitom máme nepoøádek a chaos na pracovním stole a obrazech nad ním. Dobøe nám tak. Mìli jsem již dávno zjistit, že to spolu velmi úzce souvisí. Chci ale pøipomenout jednu jednoduchou a efektivní zvukovou metodu, kterou mùžeme zmìnit svùj pøístup ke svìtu. Poøiïte si zvonkohru. Umístìte ji pøímo doprostøed nejpoužívanìjšího pokoje tak, aby èást, do které se musí uknout nebo do které v exteriéru fouká vítr, byla ve výšce vašeho èela. Zpoèátku se o ni urèitì nìkolikrát hlavou udeøíte. Pokud se tohle stane jindy a jinde, zaènete se obvykle èastovat neslušnými výrazy a vzteknete se na sebe a na svìt. Jenže teï se ozve nádherný, cinkavý a pøíjemnì zklidòující zvuk zvonkohry a pøetrhne zaèínající vodopád našich negativních V nabídce specializovaných vydavatelství existují tituly nejen pro zvukové vyèištìní kanceláøí, velkých hal èi interiérù letadel a autobusù, ale také domácností napøíklad ložnic, kuchyní, obývacích pokojù a podobnì. emocí. V té cinkavé kráse èlovìk rázem zapomene na naštvání a zùstane klidný. To, co bylo negativní, je rázem pøemìnìno v pozitivum. Zaèneme se usmívat a rychle se vrátíme do normálního stavu. A když pak ukneme nepozornì do zvonkohry podruhé a potøetí, nauèíme se kráèet kolem ní s plným vìdomím, pozornì, elegantnì se o milimetr vyhneme, a zaèneme se usmívat. Zpìt k feng-šuej: v kanceláøi vám jemnì, ale stále bzuèí vìtráèky nìkolika poèítaèù, plyne rozhovor nìkolika lidí a zvenèí doléhá hluk velkomìsta. Pøehrávejte si velmi slabì speciální hudbu pro feng-šuej. Nejen, že zklidníte sonické prostøedí, ale zaènete se za chvíli cítit lépe a vydrží vám to celé dny. Vyzkoušejte to.

80 Zvláštì v prùbìhu druhé doby porodní je nesmysl používat hudbu pro uklidnìní. Tìlo ženy ví nejlépe, jaké pohyby, v jakém tempu a v jaké intenzitì potøebuje k optimalizaci poslední fáze porodu. Máloco zbaví zvláštì intelektuálky zbyteèných obav a máloco pøepne racionální myšlení do kýženého stavu podvìdomého fungování organismu tak spolehlivì jako poøádné bubnování (ideálnì spojené s»porodním«tancem). HUDBA PRO TÌHOTNÉ ŽENY A NOVOROZENCE Vokální výživa, kterou matka poskytuje svým hlasem novorozenci, je pro jeho zdárný vývoj dùležitá stejnì jako její mléko, tvrdil dr. Tomatis (viz také str. 63). Použití hudby v tìhotenství a pøi porodu je dnes nejrychleji se rozvíjející obor oficiální muzikoterapie. Probíhá øada dlouhodobých vìdeckých studií, jejichž pøedbìžné výsledky mnohdy potvrzují správnost obvyklých postupù užití specializované hudby napø. v porodních domech. Souèasné maminky si všude ve vyspìlém svìtì uvìdomují svou zodpovìdnost za budoucí emoèní a psychický vývoj dítìte a muzikoterapie nechce zùstat pozadu. Kromì obvyklého konzervativního postoje (hudba je v rámci terapie používána pøi léèení) zaèíná pøipouštìt použití nahrávek specializovaných na ovlivnìní tìla a mysli klientù zvukem. Vibrace, ladièky, mísy, didžeridu, alikvotní zpìv a další techniky jsou akceptovány jako to, co navodí subjektivní zážitek, s nímž pak terapeut pracuje. I když nejlépe funguje aktivní provozování hudby, a vùbec nejlepší je aktivní zpìv, i pasivní poslech má významný preventivní a relaxaèní úèinek jak v dobì tìhotenství, tak hlavnì v šestinedìlí a bìhem prvního roku vìku dítìte. Neustále zamìstnaná matka sice vìtšinou nemá èas a náladu aktivnì hrát (i když zpívat si mùže neustále), ale když si nechá v pøehrávaèi stále dokola puštìnou pomalou speciální hudbu, zklidní nejen sebe, ale i dítì a následnì atmosféru celé rodiny. Není náhoda, že pod vlivem jednoho bestselleru a novinových èlánkù pravidelnì pouštìjí tisíce rodièù v USA svým batolatùm Mozarta, aby podpoøili a urychlili vývoj jejich inteligence. A už si myslíme o senzaèních hudebních metodách tohoto typu cokoli, pøinejmenším tak èistíme své sonické prostøedí: tyto zvuky a tato hudba nemohou už ze své podstaty èemukoliv uškodit. A»vìda«je i zde zoufale pozadu za životem. Pøi zaèátku porodu se užívá spíše pomalá, uvolòující hudba, pozdìji se podle potøeby její tempo zrychluje. Po porodu se zase užívá spíše pomalá, lyrická hudba pro zklidnìní. Èasté a nejvhodnìjší je také použití»ladìní zpìvem«, pøi kterém ženy zpívají samohlásky (nebo jen»hmm«) v co nejnižším tónu. Jedna žena se tak sama nauèila zklidòovat a mruèela si i po porodu. Mruèela i svému synáèkovi a pozdìji zjistila, že on sám se mruèením uspává. Právì toto mruèení na co nejnižším kmitoètu se ukázalo jako jedna z nejefektivnìjších terapeutických aktivit. Spolehlivì totiž uvolní jak psychiku ženy, tak dítì v dìloze, ale i personál a další pøítomné v místnosti, ve které probíhá porod. Vynikajícími hudebními nástroji pøi porodu jsou samozøejmì rùzné bubny a bubínky, všemožná chøestidla, znìjící døívka apod.; ideální by ovšem bylo, kdyby rodièka tanèila (bøišní tanec je nejlepším øešením porodních bolestí), neustále zpívala a nebála se jeèet, výt a vøískat. Už aby také v našich porodnicích v zájmu optimálního prùbìhu porodu, v zájmu rodièek, dìtí, ale i v zájmu svém porodníci tento zpùsob uvolnìní spíše vítali než kritizovali, nebo dokonce zakazovali. Na porod, který se takto zmìní v improvizovaný vokální a instrumentální koncert na oslavu ženství, budou v tom nejlepším vzpomínat nejen pøímí aktéøi, ale i profesionálové, kteøí se tam nenásilnì nauèí nezasahovat, ale jen pøihlížet. Zatímco lékaøi zatím jen spekulují, že hudba dìti v dìloze zklidòuje a ony pak provádìjí ménì pohybù a šetøí energii nutnou k pøežití, nám, laikùm, staèí vìdìt, že to funguje. Zpoèátku tedy musí staèit hudba reprodukovaná, ale je jen vìcí vývoje a dalších studií, abychom odborníky pøesvìdèili, že s hudbou to jde snadnìji, bezpeènìji a lépe. Vítaným a snadno použitelným zdrojem uklidòujících vibrací pro tìlo i mysl v dobì tìhotenství a pøi porodu jsou znìjící mísy. Není tøeba mísu dávat pøímo na bøíško, staèí, když si tìhotná žena dá misku na ruku a obèas na ni, tøeba v první dobì porodní, cinkne døevìnou palièkou. V dalších fázích porodu, zvláštì pokud bude rodièka chtít uvolnit bolesti v tìle, se vyplatí mít mísu vìtší a používat filcovou palièku. Zatímco donedávna byly k dostání jen dva èi tøi tituly pro tìhotné, porod a novorozence, dnes v souladu se zvýšeným zájmem o použití hudby pøi porodu je možno vybrat si z nepøeberné nabídky. Vždy by ale mìl zvítìzit subjektivní pocit ženy-rodièky. Je zøejmé, že rozhodujícím faktorem, cele ovlivòujícím jak kvalitu všech procesù vyvíjejícího se dì átka v dìloze, tak i délku a obtížnost porodu, je psychický stav nastávající maminky. Pøíroda to zaøídila tak, že pøi porodu probíhajícím pøirozenì mají ženy v tìle srovnatelné množství endorfinù jako pøi orgasmu, a když je žena v klidu a pohodì, pak klidnì a pohodovì probíhá i tìhotenství a porod. Cokoli tedy pomùže ženu uklidnit a zharmonizovat, je vítané. Speciální hudba èi mísy samozøejmì pomáhají daleko víc než oblíbená bigbítová skladba (i ta nìkdy ale v daném okamžiku funguje) a dnes je možno si hudbu pro tìhotné ženy a novorozence vybrat a obstarat i u nás.

81 DOSLOV A DESATERO HUDBY JINAK Pokud se na to podíváme z jiného úhlu, papež Øehoø, jehož dnes vnímáme jako toho, kdo stál u zrodu gregoriánského chorálu, se tím, že»uzákonil«jen nìkteré stupnice (s pùltóny), paradoxnì zasloužil také o to, že evropská hudba se zaèala vyvíjet až k dnešní symfonické, ale»neléèivé«verzi a ztratila lehkost hudeb jiných, v nichž se dodnes používá napø. pentatoniky. Ještì jinak: když si zahrajete jen na èerné klapky u piana, ladí všechny, a i když neumíte hrát, zní vám to, jako kdybyste umìli. V lepším pøípadì si pak zkuste zahrát na vybrané znìjící (tibetské) mísy nebo na soubor balijských gongù gamelanu: vše vždy ladí se vším a vaše tìlo i mysl po chvíli pocítí uvolnìní, jakýsi»návrat domù«k vnitøní harmonii tìla a duše. Jenže mysl moderního èlovìka, který svým kulturním pøekotným vývojem posledního tisíciletí pøedbìhl vývoj evoluèní, si žádá své vzrušení (a taková mantra je pøece tak nudná), a v hudbì se zaèalo soutìžit, kdo rychleji, výše, složitìji. Zapomnìli jsme a pøestali cítit, že s každým tónem nástroje a pøedevším vlastního hlasu vysíláme a také, i když podvìdomì, pøijímáme daleko víc, než si myslíme a slyšíme. Získali jsme virtuozitu a symfonie, ale ztratili schopnost vnímat, že nìkteré stupnice bychom nemìli používat ráno a jiné veèer nebo po jídle a že každá písnièka a nahrávka s sebou nese i zprávu o psychickém stavu toho, kdo ji vymyslel a nahrál. Pìstovali jsme jen jednu stránku lidství a zapomnìli, že vedle rozumu jsou stejnì dùležité i emoce. Je èím dál víc zøejmìjší, jak poznamenal A. Damasio, že nejsme myslící bytosti s emocemi, ale emoèní bytosti s obèasným zábleskem rozumu. Jitøením emocí (napø. stále rychlejší souèasnou hudbou, vìtším pøílivem vzrušivých stimulù, vìtší konzumací stále dokonalejších podnìtù atd.) to nezvládneme. Nechci, aby moje hudba lidi pobavila. Chtìl bych, aby je zmìnila. G. F. Händel Ukazuje se stále jasnìji, že rozumem se emoce zvládnout nedají. Právì naopak emoce vládnou rozumu. Staèí se podívat kolem sebe a na jakékoli zprávy. Dnes, kdy už je témìø pozdì, si ale zároveò zaèínáme uvìdomovat, že tak jako v hudbì, i v životì jedince a spoleènosti rychlost, technologie a racionální rozum nejsou tím nejlepším øešením. A to pøitom máme jedno øešení pøímo v krku: svùj vlastní hlas. Dokud ale nezaèneme sami zpívat (a tìhotné ženy svým potomkùm),»hrát si«a následnì»ladit«se svými tìly, okolím, dobou a èiny, bude na svìtì stále hùø. Èlovìk, který se dnes poslechem jiné hudby a hrou na jiné nástroje opìt nauèí naslouchat (svému tìlu, hlasu, okolí a pøedevším tìm ostatním ve»sboru«života), zjistí právì tak jako indický klasický hudebník nebo èlen pìveckého sboru, že v dialogu to jde lépe a že je to nakonec krásnìjší. Že je lepší nesobecky peèovat o druhé, být altruistou. A že (jiná) hudba mùže být cestou. Zjednodušenì øeèeno: 1. Žijeme v moøi vibrací. I naše tìla (se všemi svými orgány, tkánìmi, buòkami a procesy) a skutky jsou ve své podstatì jen a jen vibracemi. Každá buòka, tkáò a èást našeho tìla zpívá svou písnièku a dohromady každý zníme jako unikátní a neopakovatelnì složený orchestr. 2. Právì proto, že jsme každý neopakovatelným vesmírem frekvencí, je úèinek hudby na èlovìka vždy subjektivní a nelze jej zevšeobecnit. Teoreticky tedy žádná hudba a žádná nahrávka není lepší než jiná, pøesto je ale v praxi nejlépe užívat vybranou hudbu v nejlepší možné kvalitì pøehrávaèe, prostoru, místa, èasu, dávky a zpùsobu poslechu. 3. Každý bìžnì užívaný hudební nástroj mùže harmonizovat a léèit. Ty nejjednodušší nástroje (monochord, koncovka, fujara, zvon nebo znìjící mísa, gong, didžeridu, dobøe naladìný kvalitní buben) ale léèí nejefektivnìji. Podobnì každá zvukovì terapeutická metoda je k nìèemu dobrá a pro nìco ta nejvýhodnìjší. 4. Nejdokonalejším hudebním a terapeutickým nástrojem je pøitom nìco, co každý máme, ale zatím tomu nepøikládáme odpovídající pozornost a úctu hlas. Pomocí hlasivek nejen uvolòujeme emoèní bloky, ale nabíjíme své tìlo a mozek elektøinou, dolaïujeme pøípadnì rozladìné frekvence v tìch èi onìch èástech našich tìl a dodáváme ty, kterých je momentální nedostatek. Každý máme v hlase šamana (a léèitele). Dìti, muži a ženy (zvláštì tìhotné), zpívejte, zpívejte, zpívejte. 5. Nemùžeme žít bez zvuku. Pomocí zvuku, hudby a hlasu pracujeme s energií tìla, zvukem se»dobíjíme«a kvalitním zvukem se prostì dobíjíme víc a kvalitnìji než nekvalitním. Jako dìti jsme se takto intuitivnì»dobíjeli«frekvencemi tøeba tím, že jsme hráli na høebínek pøes toaletní papír èi na špendlík zabodnutý ve stole, pøikládali uši k døevìným telegrafním sloupùm nebo vychutnávali donedávna reálný, pozdìji jen v rozhlasových pohádkách používaný zvuk meluzíny. Všichni víme, že»léèivé«je i šumìní listnatého lesa, potùèku èi moøských vln. 6. Další dùležitý faktor efektivního a pozitivního pùsobení zvuku a hudby na èlovìka, ale také na kvalitu komunikace s ostatními lidmi i s vlastním tìlem, je umìní naslouchat. Jde pøitom vždy o vzájemné zpìtnovazebné ovlivòování: èím pozornìji budete naslouchat zvukùm mís a didžeridu èi melodiím relaxaèní hudby, tím více se budete umìt léèivým frekvencím otevøít, tím lépe budete zpívat a znít, tím více harmonizujících frekvencí pak získáte i z vlastního zpìvu, tím lépe budete umìt naslouchat a tak dokola. 7. Zatímco oko hledá, ucho nalézá. Díky vláskovým buòkám a jejich schopnosti rezonovat s vesmírnými intervaly všude kolem nás, máme každý v uších»hudbu sfér«. Jsme naprogramováni, abychom tím, že budeme ladit s vesmírem, který není rozladìný, byli zvìdaví, hraví, zpívající a tedy zdraví a š astní. 8. I v terapii zvukem je rozhodující zpùsob»aplikace«. Ideální je hra. Ne tedy nìco smrtelnì vážného, ne utrpení, drezura, nuda, èi dokonce trest, ale hra na hudební nástroj, na hudbu nebo na léèení hudbou a zvukem je to, oè tu bìží. Musí vás to bavit. Pak vám i tìžké vìci pùjdou snadno, objevíte, že si všechno pamatujete a vše zvládáte. A nezapomeòte sebe i všechny kolem chválit, chválit a chválit. 9. Shrnuto každá hudba léèí. Pøesto nejvíc záleží na tom, kdo je takto»léèen«, nebo naopak, kdo takto»léèí«. Rozhodující je pozitivní úmysl. Americký muzikoterapeut Jonathan Goldman v tomto ohledu tvrdí: frekvence + úmysl = léèba. Jinými slovy, jste to vy, posluchaèi, amatérští samoléèitelé (šamani), kteøí rozhodujete o kvalitì a efektivitì terapie hudbou. Když jste motivovaní, informovaní, usilovní, trpìliví a vytrvalí, zcela jistì vám ta vaše hudba a terapie pomùže. 10. Pøesto a právì proto je dobré zkusit si najít vlastní nástroj, styl a zpùsob zpìvu èi hry, vlastní druhy hudby nebo zvukové terapie. Znám èeské šamanské zpìváky a experimentátory hry na mísy, tibetské zvony a šengy, australskou didžeridu i slovenskou fujaru, kteøí zvládli pùvodní techniku hry a tím, že dnes zpívají a hrají po svém, posunuli úroveò hry na ten který nástroj dál, než se pøíslušníkùm pùvodních kultur kdy zdálo.

82 NÁVOD K POUŽITÍ A KOMENTÁØ K AUTORÙM A SKLADBÁM POUŽITÝM NA CD HUDBA JINAK CO A JAK POSLOUCHAT? Psát o hudbì je svým zpùsobem nesmysl. Proto jsem rád, že se podaøilo realizovat zvukovou pøílohu této knihy jakési ukázkové CD. Ètenáø si tak bude moci»na vlastní kùži«poslechem ovìøit, že to, o èem se píše napø. v pøedešlé kapitole, již nìjakou dobu funguje. S laskavým svolením holandského vydavatelství Oreade Music (www.oreade.com) jsem z jejich katalogu vybral ukázky pøedstavující typické autory, styly a druhy hudby new age. Kterou konkrétní hudbu èi skladbu si vybrat? Pro èlovìka, který je informován o tom, jak zvuk a hudba fungují, platí, že léèí každá hudba. Tedy, abych nepøehánìl, každá»new age«. V této souvislosti nelze, než s úctou vzpomenout staré moudré jogíny a šamany, kteøí oprávnìnì tvrdili: Každý zvuk je hudba. Ovlivòuje nás vše, co posloucháme vìdomì i nevìdomì hudba z pøehrávaèe CD i šumìní listí v aleji, ve které se procházíme. Samozøejmì, máme-li konkrétní problém, asi použijeme specializovanìjší druh hudby, a to jak ve smyslu kvantity, tak melodické, rytmické èi strukturální rozdílnosti; chceme-li do zdi zatlouci malý høebíèek, také si na to nevezmeme pùlmetrákovou palici. Potøebujeme-li uvolnit klienta na masérském lùžku, asi mu nepustíme Mystic Rhythm Band, ale spíše Aeoliaha èi Rowlanda. Když potøebujeme vydržet celou noc za poèítaèem, pustíme si spíše Smart Music nebo tibetské mísy. V zásadì ale platí to, co jsem již zmínil, co znám již celá desetiletí ze zkušeností úèastníkù mých semináøù a co pregnantnìji formuloval zkušený muzikoterapeut Jonathan Goldman: Frekvence + úmysl = léèba. Konkrétní typ hudby, nástroje èi stupnice tedy funguje spolehlivì, zvláštì když je použijeme s»úmyslem«léèby. Jinými slovy, každá hudba léèí. Staèí k ní pøistupovat jako ke zdroji léèebných frekvencí (a neblokovat její pùsobnost jinak obvyklými myšlenkami typu»ale na mì to urèitì nezabere«, nebo»no, tak já to zkusím, ale je to nìjaká pitomost «), posvátnì, s úctou, soustøedìnì a se zavøenýma oèima. Poznámka na závìr: nezapomeòte však, že tohle album je jen jakousi ukázkou. Pozváním, nabídkou, možností objevit svùj nejoblíbenìjší typ hudby new age, kterým mùžete zaèít. Pøestože se podaøilo vyjednat možnost použít ètyøminutové ukázky, ani ty pro ideální terapii zvukem a hudbou nestaèí. Pro skuteènou terapii je tøeba si poøídit vybrané album celé. Vy už ale budete vìdìt, co chcete. Navíc si mùžete hned vyzkoušet doporuèené zpùsoby poslechu. Skladbu, která se vám líbí, si tøeba pouštìjte pomocí tlaèítka»repeat«stále dokola a po nìkolikerém poslechu zkuste použít také tlaèítko»shuffle«(opakování skladeb v náhodném poøadí). Hlavnì však poslouchejte»ambientnì«, velmi potichu. MIKE ROWLAND: SILVER WINGS Mike Rowland (1958) je skromný až stydlivý anglický gentleman. Od mládí si brnkal na piano (které dnes jeho rodièe, kteøí se tehdy za syna dyslektika stydìli, s pýchou ukazují návštìvám), a když mu bylo dvanáct let, zaèal psát své texty k rùzným populárním písnièkám té doby. Jednu dobu to vypadalo, že bude antikváøem, tolik mìl rád staré vìci. Chvíli hrál i na varhany, ale vìtšinu èasu trávil za pianem (prý za ním dokázal i usnout). Okamžik jeho první nahrávky Fairy Ring je v Anglii považován za poèátek anglické new age hudby. Své nahrávky natáèí na starém køídle Steinway, pozdìji k nim pøidává syntezátorové housle.»andìlé jsou poslové. Dotýkají se nás hudbou svých poselství. Hudba Mika Rowlanda zní jako dotek andìlù,«píše se na obalu jednoho alba dnes asi nejznámìjšího britského autora hudby new age. Mike hraje intuitivnì, nikdy se neopakuje. Zahraje jakoby jen tak, a pøece je to Hudba. Je nádherné sledovat, jak melodie, které by v podání jiného hudebníka znìly pøeslazenì, pod prsty Rowlanda konejší srdce, uchvacují a dojímají. Skuteènì andìlské potìšení. Mike Rowland totiž elegantnì a jen tak, jakoby levou rukou popírá všechny aranžérské a skladatelské zákony z konzervatoøe by ho asi vyhodili, protože se cele nechává øídit intuicí: jeho skladby jsou jen na»jeden akord«, rytmus nemají žádný nebo jen velmi primitivní, strukturu skladby klidnì poruší nìjakou nepravidelností, vystaèí si jen s jedním prstem a syntezátorovými smyèci pøesto, nebo právì proto, jeho hudba spolehlivì harmonizuje, uklidní, uvolní. Pokud nìkdo bude namítat, že tahle hudba zní podezøele»sladce«, neposlouchejte ho. Neví, o èem mluví, protože si to nevyzkoušel. Poslouchejte Rowlanda stále dokola, tiše, a za nìjakou dobu zjistíte, že vaše dokonale uvolnìné tìlo rozezná a dá vám patøiènì najevo, co je mu pøíjemné a prospìšné, a vy si uvìdomíte, že hudba new age je nìco zcela jiného než hitparádové soutìžení, co nejvyšší zisky nebo koncertní pokusy o nejrychlejší prsty. Hudba je lepší než slova, protože je pøesnìjší, a na hudbì Mike Rowlanda se tohle tvrzení dá ovìøit snadno a rychle. AEOLIAH: BEST OF Známý a velmi úspìšný skladatel, ale i léèitel, terapeut, malíø a mistr reiki, který žije v USA a øíká si Aeoliah (èti eolája), vydává alba urèená k meditaci a masážím, ale také k léèení reiki. Léèitel a masér v jedné osobì, který pøikládáním svých rukou obnovuje volný tok energie, i pacient otevírají pomocí hudby své srdce a vnitøní já dokoøán. Aeoliahova alba jsou vìtšinou plná nerytmických, jemných melodií, které se odvíjejí pomalým tempem, a skladby jsou, ne náhodou, nìkdy až pùlhodinové. Právì absence rytmu napomáhá rychlému uvolnìní tìla

83 a propojení mozkových hemisfér a délka skladeb spolehlivì uvolní svalové napìtí posluchaèe. Vùbec nevadí, že z hlediska teorie hudby jako by se nic nedìlo: naopak, právì tahle hudba splòuje všechny známé pøedpoklady k tomu, aby skuteènì léèila: uvolòuje, dobíjí, harmonizuje. Navíc èistí akustické prostøedí; necháte-li ji velmi tiše, témìø neslyšnì puštìnou stále dokola, náhodné interference v prostoru vaší kanceláøe, kuchynì, èekárny, nemocnièní chodby, operaèního sálu i velké nádražní èi obchodní haly pomohou snížit úroveò hluku. A vy budete svìží a déle vydržíte podávat optimální výkon po fyzické i mentální stránce. MEDWYN GOODALL: SACRED MEDICINE Asi nejprodávanìjší anglický autor hudby new age Medwyn Goodal (1961) žije na své farmì na samotì v Cornwallu, místì opøedeném mýty a s bohatou historií. Je vegetarián, miluje sci-fi, rybníky (jeden, s japonskými barevnými kapry, má pøímo u svého domu), akvária a dlouhé procházky. Je èlenem organizace Greenpeace a vìøí v posmrtný život. Pøedevším ale ve svém domácím studiu natáèí jedno hezké album za druhým. Vìtšina z nich inspiraènì èerpá z mytické historie domácí, ale i svìtové, jeho alba jako by hudebnì ilustrovala mýty z doby krále Artuše, dobu Inkù, Mayù, tajemný svìt Nazcy, Antarktidy i moøe nebo (jako v tomto pøípadì) šamanskou tradici severoamerických Indiánù. Album Sacred medicine (Posvátný lék), ze kterého je naše ukázka, ve ètyøech cyklech (ètyøi svìtové strany) oslavuje mnoha rituály a slavnostmi se projevující a pro všechny výhodné propojení tradièních kultur se svìtem pøírody. Medwyn Goodall je, z našeho pohledu naštìstí, samouk. Když s dovolením školníka trávil celé dny ve skladu školního orchestru, nauèil se již v mládí hrát na desítky hudebních nástrojù. Dodnes neumí èíst noty, a možná právì proto oplývá hudebními nápady a citem pro rytmus i exotické hudební motivy. Jeho hudba je skuteènou»posvátnou medicínou«a dá se navíc poslouchat nejrùznìjšími zpùsoby: mají ji rádi i ti, kteøí by si jinak nikdy žádnou relaxaèní hudbu nepustili. Zkuste se pøi jejím poslechu jakkoli pohybovat (nemusíte pøímo tanèit, staèí tøeba nechat ruce, aby se hýbaly), nebo si ji pus te ambientnì, velmi tiše. GYUME TIBETAN MONKS: TANTRIC HARMONICS Když sbor tibetských mnichù sekty Gyume v USA v roce 1986 natoèil tehdy vùbec první podobné album, odborníci i nadšení posluchaèi nešetøili obdivem. Neuvìøitelnì hluboké hlasy mnichù, prosycené navíc vysokými alikvoty, obrovská energie jejich zpìvu a mantricky monotónní, pøesto povzbuzující styl uvolnìných hlasivek mnichù, rezonanènì vybízejících i hlasivky posluchaèe k dokonalému uvolnìní, tedy odstranìní emoèních blokù, pøekvapily a obèerstvily jak svìt akademicky uzavøené»vážné hudby«, tak svìt rachotících rockových superskupin. Zpìv tibetských mnichù je vždy hlubokým transformativním zážitkem. Bezhlavé a bezduché písnì jsou jen podnìtem pro akumulaci høíchu, tvrdí jedno tibetské rèení. Náhlé rachoty a hømoty, zvuky èinelù a bubnù, tak pøekvapující evropského posluchaèe v prùbìhu tibetského rituálu, mají totiž dùležitý»èisticí«význam. Nebo jinak, pomáhají èlovìku dostat se mimo bìžný stereotyp myšlení. Jaksi»pøed«myšlení. Jako když se èlovìk nìèeho lekne a na vteøinu strne: jeho mozek se jakoby zastaví. Zastaví jinak nepøetržitý proud stálých hodnocení, klasifikací, kritizování, porovnávání a pojmenovávání. Když hlasitý hømot èinelù ohluší a»zastaví«takový proud myšlenek (vìdomì zastavit øetìzec myšlenek umí jen velmi málo lidí), existuje šance, že si èlovìk uvìdomí, kým je ten, kdo slyší, kým je ten, kdo reaguje a má pak šanci na okamžik zahlédnout sám sebe ve smyslu programu mysli jaksi shora, z jiné perspektivy. Mùže se mu podaøit objevit závislost na stereotypech vtisknutých nám spoleèností, kulturou, dobou, školou, rodinou Jinak øeèeno, èlovìk se z pasti (slov a racionálního myšlení) nemùže dostat, dokud nejprve nezjistí, že v ní je. Zážitek jakéhosi intelektuálního propadu do svìta èistých, hømotných, a pøesto konejšivých energií pak pro mnohé mùže být jakýmsi procitnutím ze sna, z iluze. Osvoboï hlas a osvobodíš èlovìka, tvrdí další tibetské rèení. Hluboké hlasy mnichù, naznaèující dokonalé uvolnìní hlasivek, vyvolávají i v posluchaèi tìlesné i emoèní uvolnìní. Èlovìk nemusí zpívat, mnišské hlasy plné energie a alikvotù staèí jen poslouchat. GOMER EDWIN EVANS: PACHELBEL WITH CALM OCEAN SOUNDS Multiinstrumentalista a velmi plodný autor hudby new age Gomer Edwin Evans natoèil již v roce 1992 velmi podaøené album melodií slavného a mezi pøíznivci hudby new age velmi oblíbeného souèasníka Bacha ze sedmnáctého století Johanna Pachelbela. Dvì pìtadvacetiminutové skladby alba, jakési evansovské variace na klasická Pachelbelova témata spojené se zvuky moøe, spolehlivì zklidní i toho nejstresovanìjšího uspìchánka. Fungují i na tvrdé materialisty nebo zavilé nepøátele jakékoli jiné než klasické hudby, nebo v opaèném pøípadì na

84 rockery a heavymetalisty. Použití zvukù pøírody má velmi racionální opodstatnìní. Zatímco vìdomì se posluchaè soustøedí jen na hudbu a šum moøe vnímá jen okrajovì nebo vùbec, zvuky moøe obèas pøehluší poslech hudby a èlovìk je jaksi virtuálnì osvìžován, jako by byl pøímo na pláži. Druhá èást akustické složky není cenzurována obvyklým zpùsobem našeho slyšení a tìlu se dostane daleko více tolik potøebných frekvencí. Nemùžeme žít bez zvuku, protože sluchem kromì jiného dobíjí mozek elektrickou energii, kterou potøebuje pro svou správnou funkci, ale my si vìtšinu èasu jakoby pøekážíme tím, jak posloucháme. Pokud hudbu konzumujeme bezmyšlenkovitì, pasivnì nebo racionálnì, tedy pøi soubìžném hodnocení, kritizování nebo levohemisférovém vzpomínání na autora a jeho osudy, blokujeme pøíval akustické a harmonizaèní energie: hudba nás spíše vybíjí. Jsme-li unaveni, vyèerpáni, cítíme-li se smutnì, není nic snazšího, než si pustit tøeba pomalou barokní nebo renesanèní hudbu (a tøeba navíc se zvuky moøe) a nabít se pøíjemnou a pozitivní energií. Ještì jedna rada: tuhle hudbu pouštím i konzervativnì uvažujícím milovníkùm klasické vážné hudby, kteøí by si jinak»nudu«new age nikdy neposlechli. Spolehlivì se zklidní a jaksi»ztolerantní«. CHRISTA MICHELL: DREAMTIME DOLPHIN Australská flétnistka Christa Michellová hrávala v symfonických a operních orchestrech, po vážném zranìní ale zaèala nahrávat svou typickou meditativní a stále více duchovní hudbu. Již celá desetiletí vystupuje na nejrùznìjších konferencích a semináøích pøívržencù hnutí new age a ve spolupráci s hráèi na harfu, housle nebo violoncello vydává svùj cyklus alb se zvuky delfínù. Ve starém Øecku byli delfíni považováni za posvátná zvíøata. Nìkteré pradávné spoleènosti vzývaly bohy a bohynì ve formì delfínù. Australští Aboridžinci prý umìli s delfíny komunikovat telepaticky. I my dnes už víme, že nìkteré druhy delfínù jsou neuvìøitelnì inteligentní (možná dokonce inteligentnìjší než my). Staèí si napøíklad uvìdomit, že delfíni vnímají i akusticky, a proto mohou pomocí svého sonaru a ultrazvuku samci»vidìt«své potomky vyvíjet se pøímo v tìlech samic. Celá øada støedisek umožòuje napø. handicapovaným dìtem, ale i dospìlým terapeuticky plavat s delfíny. Zatím sice pøesnì nevíme proè, ale zvuky delfínù, pøestože jsou pro naše vnímání pøíliš rychlé a komplexní, nás spolehlivì uklidní. Nechejte se tedy pozvat zvuky flétny Christy Michellové a hlasy delfínù do království klidu a míru. SIMON COOPER: MUSIC FOR MOTHER AND BABY Stále více maminek poslouchá v dobì gravidity specializovanou hudbu po tìhotenství a porod. Dítì v bøíšku totiž velmi dobøe slyší: pøedevším hlas maminky, zesílený vodou v dìloze, a tep jejího srdce. Podvìdomým zapamatováním si tlukotu matèina srdce mùžeme vysvìtlit, proè se dítì cítí pøíjemnì, když je pøivinete k sobì, proè klidnì usíná pøi podobnì pravidelném zvuku tikajících hodin a proè ani dospìlé v rušné kanceláøi nerozptyluje rytmický klapot psacích strojù èi bìžící klimatizace. Tlukot matèina srdce, který si èlovìk zapamatuje, vysvìtluje mnohé z našich hudebních zálib. Všechny bubnové rytmy, které známe, mají podle odborníkù dva základní vzory: v tom jednom je ozvuk rychle dusajících zvíøecích kopyt, v druhém dominuje pravidelnost tepu lidského srdce. Jen co zaènete dítìti pøehrávat vhodnou hudbu, tvrdí dìtští psychologové, srdeèní rytmus dítìte v dìloze se vždy okamžitì zklidní a klesá i frekvence kopání. Na druhé stranì Brahmsova a Beethovenova hudba, stejnì jako všechny podoby hudby rockové, na vìtšinu dìtí pùsobí rušivì. Když pøehrajete takové skladby tìhotným ženám, frekvence kopání se dramaticky zvýší. Tìhotná žena, která vìnuje nìkolik minut dennì poslouchání uklidòující hudby, mùže pøinejmenším dosáhnout toho, že její dítì se bude cítit uvolnìnìjší a klidnìjší, a navíc tato zkušenost mùže u dítìte vzbudit celoživotní zájem o hudbu. Tak se tomu stalo v pøípadì dirigenta Borise Brotta. Jednou se ho v rozhlase moderátor zeptal, kdy ho zaèala zajímat hudba. Dirigent chvíli váhal a pak øekl:»no, možná se vám to bude zdát divné, ale hudba byla ve mnì už pøed narozením.«pøekvapený moderátor ho požádal o bližší vysvìtlení.»už jako mladý muž,«øekl Brott,»jsem byl pøekvapen svou neobvyklou schopností hrát nìkteré skladby zpamìti. Dirigoval jsem poprvé podle partitury a najednou se objevil part pro violoncello; znal jsem jeho pokraèování, døíve než jsem obrátil v partituøe stránku. Jednou jsem se o tom zmínil pøed svou matkou, která byla profesionální cellistkou. Když slyšela, o které skladby šlo, vše se vyjasnilo. Byly to tytéž skladby, které hrávala, když mì èekala.«vzpomeòte dr. Odenta, prùkopníka pøirozených porodù a porodù do vody, co doporuèil maminkám, aby jejich tìhotenství probìhlo bez jakýchkoli komplikací, porod byl hladký a dì átko zdravé. Odpovìdìl struènì:»jezte sardinky a zpívejte!«rybí maso obsahuje nejvíce stravitelných mastných kyselin, které jsou stavební hmotou mozku plodu, ale i když rybího masa napøíklad u nás není tolik jako v pøímoøských zemích, staèí kupodivu to druhé zpìv maminky. Když si maminka zpívá,

85 je to nejen blahodárné pro vývoj dítìte, ale i ona sama je š astná. A když je maminka š astná, její enzymatický systém dokáže upravit obvyklé živoèišné tuky na ony potøebné mastné kyseliny, a miminko se zdárnì vyvíjí. Maminky, zpívejte a zpívejte, mluvte na svá bøíška, vaše dìti budou chytøejší a zdravìjší. Anebo si pouštìjte specializované nahrávky (v našem pøípadì hudbu Simona Coopera nebo Jonathana Goldmana a dalších). JONATHAN GOLDMAN: DOLPHIN DREAMS Známý americký muzikoterapeut, výkumník a zvukový experimentátor Jonathan Goldman v dobì, kdy jeho žena èekala prvního syna, doslova šamansky namíchal hudební koláž urèenou tìhotným ženám, ale i malým dìtem a všem, kteøí si potøebují hlubinnì psychicky odpoèinout nebo meditovat dùkladnìji, než jsou obvykle schopní. Nahrávka obsahuje jak hudební motivy, tak zvuky delfínù, opakované pomalé rytmy pro konkrétní èásti tìla, nahrávky tlukotu lidského srdce, ale také krystalù atd. Zkusme domyslet souvislosti: dìloha je jakýsi praoceán, ve kterém vznikl život. Tìhotenství trvá pøibližnì 280 dnù. Každý den v dìloze reprezentuje témìø deset milionù let evoluce. Nesprávné stravování, disharmonické myšlenky nebo zvuky a špatné chování maminky mohou mít dalekosáhlý negativní vliv na pøíští mentální, fyzické a duševní zdraví budoucího dítìte. Použití hudby v tìhotenství, pøi porodu, kojení a pro novorozence je dnes asi nejrychleji se rozvíjejícím muzikoterapeutickým oborem. V návaznosti na pokusy dr. Tomatise se pozdìji ukázalo, že napø. ženy v osmém mìsíci tìhotenství, které se zúèastnily speciálních poslechových programù, strávily daleko ménì èasu v porodnicích a mìly mnohem ménì porodních komplikací. Specializovaná hudba pomáhá právì v dobì tìhotenství dosáhnout dítìti optimální porodní váhy. V jedné studii prvorodièek se zjistilo, že ženy, jimž byly šestkrát dennì pouštìny ukolébavky, šly domù o týden døíve než ženy, které neslyšely žádné zvuky. Je prokázáno, že hudba dìti v dìloze zklidòuje. Album je navíc typickým dùkazem toho, jak se estetická èi muzikologická kritéria nemusejí shodovat se skuteènou terapeutickou úèinností hudby. Pøesto, nebo právì proto, že z hlediska skladby èi teorie harmonie by tato»hudba«na konzervatoøi zcela jistì propadla, ve skuteènosti funguje. Harmonizuje, zklidòuje, léèí. Nejen tìhotným ženám a jejich dìtem poskytuje optimální zvukové prostøedí pro optimální vývoj. MANTRAS III: AMBA Tato mantra pro ochranu dìtí pøed veškerým zlem, natoèená živì s rakouskými úèastníky kurzu Henryho Marshalla v roce 1997, je starým mytickým kupletem z indického venkova, který nazývá Královnu Vesmíru maminkou. Oslavuje nepøemožitelnou moc kosmické matky Ambiky nad dítìtem v každém z nás. V Amsterodamu žijící Amerièan Henry Marshall spolu se svými evropskými pøáteli si svým západním zpùsobem zpívají indické mantry již sedmnáct let. Dnes už totiž zaèínáme poodhalovat tajemství manter, tedy opakujících se slov èi veršù, jak je odnepamìti v sanskrtu zpívají indiètí jogíni a v souèasné dobì i statisíce dalších lidí po celém svìtì. Jejich zvuk léèí tìlo, uklidòuje mysl, utišuje emoce a otevírá srdce. Mantry stimulují, aktivují, motivují a omlazují. Pomáhají lidem k tanci nebo ke spánku, k smíchu i k pláèi, pøi lásce nebo meditaci, ženám ulehèují tìžké domácí práce a døinu cvièení mìní v zábavu a snadnou záležitost. Pomáhají zapomenout na nìkoho, nebo nalézt nìkoho jiného. Uvolòují tìlo i mysl, èistí emoce. Jen je tøeba zpívat s sebou. Neuète se mantru, jen ji poslouchejte stále dokola a slova pøijdou sama. Neustálé opakování mantry není nuda, právì naopak: tím, že zpìváci neustále opakují stále stejná slova, vypínají postupnì dominantní, tedy hodnotící a kritizující zpùsob vnímání svìta. Vypínají verbální a vizuální levou mozkovou hemisféru. Pøál bych vám vidìt, jak se mìní tváøe a postoje lidí, kteøí si tuhle mantru zpívají tøeba v rámci kurzu na moøském bøehu v Chorvatsku. Já si Ambu zpívám, když jdu do schodù nebo pøi rychlé chùzi. Zkuste to také. MAX FOLMER: SMART MUSIC 5 Holanïan Max Folmer (1946) je jedním z nejzajímavìjších a nejúspìšnìjších skladatelù a interpretù souèasné new age hudby. Koncem 60. let abstraktnì maloval, hrál na kytaru a zpíval po ulicích, studoval sonologii (nauku o zvuku). Vydal již více jak desítku alb a pro vydavatelství Oreade Music pøipravil osmidílný projekt Smart Music. Jak jsem se koncem záøí 1998 na vlastní oèi pøesvìdèil, žije se svou ženou, øeditelkou divadla, v malém, moøským zálivem izolovaném a poklidném mìsteèku na jihu Holandska a celé dny tráví ve svém digitálním hudebním studiu a za poèítaèem (kromì hudby je dnes i uznávaným tvùrcem internetových stránek). Edice»smart«je prùkopnickým a velmi potøebným poèinem holandského vydavatelství Oreade, které ve spolupráci s nìkolika osvìdèenými autory a pøedevším Maxem Folmerem vydala alba, na kterých je digitálnì smìstnáno hned nìkolik možností, jak pozitivnì ovlivnit lidské tìlo. Osmidílná série, poskytující nejmodernìjšími technologiemi a muzikologickými zjištìními ovìøené hudební zážitky, je koncipována i jako motivaèní program. Každá nahrávka je kromì specifického použití starých léèivých církevních stupnic také subliminálnì (pro podprahové vnímání) upravena tak, aby podpoøila a zesílila urèité žádoucí charakterové kvality èi vlastnosti, napø. vylepšení intuice a tvùrèích schopností, umìní nauèit se uèit nebo rychle získat ztracenou

86 energii, dobøe spát nebo zvládnout kvalitní relaxaci. Autor hudby a celého projektu Max Folmer je právì pro tento druh nahrávek tím nejpovolanìjším odborníkem, protože kromì hry na rùzné hudební nástroje vystudoval také další obor sonologii, tedy nauku o zvuku a slyšení. Navíc studoval v Indii hru na sítár. Nahrávky série Smart Music (slovo smart v angliètinì znamená chytrý, dùvtipný) jsou jakési zvukové skládanky. Ve ètyøech vrstvách jsou na každém CD do sebe propleteny jak léèivé tónové øady (používají se jen staré pøirozené stupnice nebo pøeladìné syntezátory, zvuky pøírody, speciální zvukové efekty pro lepší prostorový poslech), tak nejnovìjší možnosti poèítaèové technologie. Max Folmer pracuje napøíklad s poèítaèovì vytvoøenými zvuky velmi nízkých kmitoètù, které v mysli posluchaèe rezonanènì vytváøejí podobné, mozku velmi užiteèné vlny alfa. Poèítaèový program totiž umožòuje vkládat do digitálního záznamu pùvodní hudby i další vrstvy signálù a zvukù, které se jakoby ve smyèkách opakují a vyvolávají velmi uklidòující pocity. Souèasný hudební skladatel typu Folmera tak má možnost úèinek své hudby maximálnì zefektivnit. MYSTIC RHYTHM BAND: THE SACRED ONES II Holanïan Gregor Theelen zaèal pøed lety vydávat rytmy nabitá alba pod názvem Mystic Rhythm Band (Kapela mystických rytmù). Po nìkolika typických new age albech se nechal inspirovat šamanskými kulturami svìta a ve svých skladbách zaèal používat jak etnické nápìvy a melodie, tak pro tyto kultury typické hudební nástroje, pøedevším tedy bubny a bubínky. Jako by chtìl hudebnì a zážitkovì prokázat úvahy o tom, že základ šamanismu kdekoli na svìtì stojí na spoleèném vidìní svìta, a dokonce na jakémsi spoleèném prajazyku, který mohl mít docela dobøe podobu rytmu a zpìvu. Meditace není totiž jen klid tìla a mysli. Ve smyslu dokonalého uvolnìní tìla a následnì i mysli je totiž jedna její forma pohybová: tìlo se tancem èi pohybem uvolní a proèistí stejnì jako (když to nìkdo umí) pro jógu typickou meditací vsedì. Nahrávky jako tato jsou dokonalou pozvánkou k vìdomì prožívanému pohybu. Moje žena pøi takovýchto skladbách ráda žehlí nebo myje nádobí. Zkuste to také. SMILES: THE SOURCE Unikátní a š astná nahrávka jihoafrického griota, jakéhosi hudebního šamana a léèitele. Smiles Makama ovládá desítky afrických hudebních nástrojù, které si sám a v neuvìøitelné kvalitì vyrábí. Pøi svém mnohaletém dobrovolném exilu v horách, kdy si sám pìstoval napø. dýnì, ze kterých pak vyrábìl tìla rùzných hudebních nástrojù, objevil pøímou závislost stavu vìdomí hráèe èi výrobce nástroje na kvalitì výsledného zvuku. Jinými slovy, zjistil, že když sázel semeno dýnì rozèilený, výsledný zvuk nástroje byl také»rozèilený«. A opaènì, když se mu podaøilo být celou dobu v dokonalém klidu a vìdomé pozornosti, zvuk nástroje byl naprosto dokonalý. Právì to dokumentuje vybraná, jediná instrumentální skladba na albu. Smiles hraje na berimbau, jakýsi primitivní luk (tìtivou je kovový drát) upevnìný na dýni. Do drátu se uká klackem a drátìná struna je propínána tlakem prstù. Pøikládáním berimbau k tìlu hráè nástroji dodává další rytmické a barevné možnosti. Po prvním poslechu sami jistì uznáte, že v tomhle»drátu«je nejménì tolik jako v symfonické básni nìkterého evropského hudebního velikána. Doporuèuji poslechnout si tuhle naprosto dokonale vyrobenou a veškeré»kosmické«zákony (rezonance, interference) pøirozenì využívající berimbau hodnì nahlas, pøípadnì si upravit pomìry výšek a basù a vychutnat si skvìlou pozvánku do svìta vibrací, které léèí. DANCING SPIRIT: NATIVE AMERICAN SONGS AND DANCES Autentické písnì a tance pùvodních severoamerických Indiánù zaznamenaly pøekvapivý komerèní úspìch a toto album z roku 1996 je jedním z nejprodávanìjších titulù spoleènosti Oreade Music. Radost a potìšení z úèinných rituálù zdánlivì jednoduchých písní a tancù pøímo èiší z každé skladby. Naše ukázka je záznamem spoleèného vystoupení zpìvákù a taneèníkù kmenù Lakotù, Mohawkù a Hopiù v rámci každoroèního spoleèného festivalu. Všimnìte si, že tak jako v indických dhrúpadech, tchajwanských ukolébavkách a mnoha jiných šamanských písních hlasy vždy klesají dolù hlasivky uvolòují emoèní bloky. Rytmus je zdánlivì monotónní, my už ale víme, že právì takovýto styl hry (hraje více bubeníkù unisono) v mozcích hráèù

Kateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Kniha I. Nevážné pojednání o tom jak nalézt štìstí a klid v sobì aneb jak pohlédnout pravdì do oèí Kateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Autorská

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

Krátké texty pro ètenáøe

Krátké texty pro ètenáøe 2.-5. roè. 3 Krátké texty pro ètenáøe OSV VDO EGS MKV ENV MED Využití: Krátké pøíbìhy usnadòují zlepšení ètení s porozumìním a umožòují dìtem lepší orientaci v textu. Pracovní listy lze využít také pro

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi www.kosmas.cz Vìnováno památce mých prarodièù, paní Antonie Švejnarové a pana Františka Švejnara, violoncellisty, po nìmž jsem zdìdila lásku k hudbì, která mì

Více

Copyright 1996, 2003 SAMUEL, Biblická práce pro děti ISBN 80-239-0735-2

Copyright 1996, 2003 SAMUEL, Biblická práce pro děti ISBN 80-239-0735-2 první kapitola Nejúrodnìjší misijní pole svìta 0 Nejúrodnìjší misijní pole svìta není na nìjakém zvláštním místì. Není to nìjaká urèitá zemì. Je to urèitý druh lidí jsou to dìti! Žádná skupina lidí není

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 8 1 5 5 0 U k á z k a k n i h

Více

e-mailmap Manažerský nástroj pro analýzu mailové komunikace firemních týmù a neformálních skupin

e-mailmap Manažerský nástroj pro analýzu mailové komunikace firemních týmù a neformálních skupin 21. 12. 2014 Cílem VaV projektu LF13030 - Optimalizace výkonnosti pracovních týmù s využitím SW nástrojù pro analýzu sociálních a profesních vztahù v podnikových sítích (2013-2015, MSM/LF) - zkrácenì TeamNET

Více

NEJSILNÌJŠÍ MENTÁLNÍ ANTIDEPRESIVUM

NEJSILNÌJŠÍ MENTÁLNÍ ANTIDEPRESIVUM NEJSILNÌJŠÍ MENTÁLNÍ ANTIDEPRESIVUM JAK SE STÁT ZDROJEM A AKTIVNÍM TVÙRCEM SVÉHO ŽIVOTA DRAGAN VUJOVIÈ NEJSILNÌJŠÍ MENTÁLNÍ ANTIDEPRESIVUM je skryté v klíèovém životním rozhodnutí OBSAH O autorovi... 4

Více

Zaèínáme hrát Souèástí hry je herní deska (japonsky goban) se ètvercovou sítí 19 19. Pro zaèáteèníky

Zaèínáme hrát Souèástí hry je herní deska (japonsky goban) se ètvercovou sítí 19 19. Pro zaèáteèníky PRAVIDLA GO Japonské slovo go znamená sílu, tvrdost, protiúder. GO je 4000 let stará, pùvodnì èínská, stolní hra pro dva hráèe. Pøed více než 1300 lety se rozšíøila do Japonska, kde byla její pravidla

Více

Taje lidského sluchu

Taje lidského sluchu Taje lidského sluchu Markéta Kubánková, ČVUT v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství Sluch je jedním z pěti základních lidských smyslů. Zvuk je signál zprostředkovávající informace o okolním světě,

Více

Dovolte, abych se pøedstavil

Dovolte, abych se pøedstavil Dovolte, abych se pøedstavil... jmenuji se Haemophilus INFORMACE O PREVENCI ZÁKEØNÉ INFEKÈNÍ CHOROBY MILÍ ÈTENÁØI DOVOLTE MI, ABYCH SE VÁM PØEDSTAVIL: JMENUJI SE HAEMOPHILUS INFLUENZAE TYPU B. MNOZÍ Z

Více

Jiøí Král ØEŠENÉ PØÍKLADY VE VHDL HRADLOVÁ POLE FPGA PRO ZAÈÁTEÈNÍKY Praha 2010 Upozornìní! Vážení ètenáøi, na naší webové adrese: http://shop.ben.cz/cz/121309 v sekci download, se nachází soubory ke stažení:

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 1 8 1 1 6 5 U k á z k a k n i h

Více

Antonín Kamarýt Opakujeme si MATEMATIKU 3 doplnìné vydání Pøíprava k pøijímacím zkouškám na støední školy Pøíruèka má za úkol pomoci ètenáøùm pøipravit se k pøijímacím zkouškám na støední školu Pøíruèka

Více

Jiøí Peèek Od CB k radioamatérùm provozní pøíruèka radioamatéra (pøepracované vydání) na èásti vìnované VKV spolupracoval František Loos, OK2QI 2000 Urèeno uživatelùm CB pásma, kteøí si chtìjí rozšíøit

Více

Jsem ohrožen(a) žloutenkou typu B?

Jsem ohrožen(a) žloutenkou typu B? Jsem ohrožen(a) žloutenkou typu B? Co je to? Žloutenka (hepatitida) typu B je virus, který infikuje játra, a mùže vést k závažnému onemocnìní jater. Játra jsou dùležitým orgánem a obstarávají rozklad potravy

Více

D. Kováè, I. Kováèová, J. Kaòuch EMC Z HLEDISKA TEORIE A APLIKACE Praha 2006 Cílem publikace je seznámit ètenáøe se základními pojmy, legislativními a technickými požadavky kladenými na elektrotechnické

Více

Bednáøský Dobble. Byl inspirován hrou Dobble od autorù: Denis Blanchot Guillaume Gille-Naves Igor Polouchine

Bednáøský Dobble. Byl inspirován hrou Dobble od autorù: Denis Blanchot Guillaume Gille-Naves Igor Polouchine Bednáøský Dobble Bednáøský Dobble posloužil jako artefakt, provázející celou Bednu 2013. Na jeho vlastnostech bylo postaveno 6 šifer a tìžilo z nìj ještì nìkolik dalších vèetnì cílové aktivity. Byl inspirován

Více

TVRDÁ PLENA PAVOUÈNATKA MOZEK MOZEÈEK PÁTEØNÍ MÍCHA. akciny.net

TVRDÁ PLENA PAVOUÈNATKA MOZEK MOZEÈEK PÁTEØNÍ MÍCHA. akciny.net MOZEK STEJNÌ JAKO MÍCHA TVOØÍ CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM. JEDNÁ SE O VELMI SLOŽITÉ ORGÁNY, KTERÉ VYTVÁØEJÍ NERVOVÉ BUÒKY, JENŽ MAJÍ VELMI MALOU SCHOPNOST SE OBNOVOVAT. POŠKOZENOU NERVOVOU BUÒKU SE JEN MÁLOKDY

Více

Edgar Cayce. Eko konzult

Edgar Cayce. Eko konzult Edgar Cayce JÍDLO A ZDRAVÍ Eko konzult Co jsou to vitaminy? Co jsou to aminokyseliny? Jakýsi hudební vìdec jednou poznamenal, že vitamin je jednotou ignorance nikdo neví, co to je. Pouze se ví k èemu slouží.

Více

Teorie Pøíèné vlny se ¹íøí v napjaté strunì pøibli¾nì rychlostí. v =

Teorie Pøíèné vlny se ¹íøí v napjaté strunì pøibli¾nì rychlostí. v = 24. roèník, úloha V. E... strunatci (8 bodù; prùmìr 4,80; øe¹ilo 5 studentù) Vytvoøte si zaøízení, na kterém bude moci být upevnìna struna (èi gumièka) s promìnlivou délkou tak, ¾e bude napínána stále

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

JAN POŠTA DELPHI ZAÈÍNÁME PROGRAMOVAT Praha 2001 Jan Pošta DELPHI ZAÈÍNÁME PROGRAMOVAT Bez pøedchozího písemného svolení nakladatelství nesmí být kterákoli èást kopírována nebo rozmnožována jakoukoli formou

Více

11.5 Pøíklady realizací zahrad speciálních zaøízení

11.5 Pøíklady realizací zahrad speciálních zaøízení 11.5 Pøíklady realizací zahrad speciálních zaøízení 11.5. 1 Royal school for the Deaf Manchester, Velká Británie ahrada se nachází v centru školního areálu pro dìti s postižením sluchu,. Byla navržena

Více

6. Z Chodova do Kunratic

6. Z Chodova do Kunratic 6. Z Chodova do Kunratic Celková délka trasy: 8,2 km Poèet stromù: 8 Poèet informaèních tabulí: 1 Vycházka má jako výchozí bod zastávku autobusù MHD Chodovská tvrz, kde je možné vystoupit z linek è. 125,

Více

DESIGN manual 01 ZNAÈKA BAREVNOST TISKOVINY OBSAH

DESIGN manual 01 ZNAÈKA BAREVNOST TISKOVINY OBSAH OBSAH 01 ZNAÈKA 01 ZÁKLADNÍ PROVEDENÍ 02 JEDNOBAREVNÉ PROVEDENÍ 03 ÈERNOBÍLÉ PROVEDENÍ 04 PROVEDENÍ V MATERIÁLU 05 NA PODKLADOVÉ PLOŠE 06 ROZKRES 07 OCHRANNÁ ZÓNA 08 ZAKÁZANÉ VARIANTY 02 PÍSMO 01 ZÁKLADNÍ

Více

HRA NA PŘÍČNOU FLÉTNU

HRA NA PŘÍČNOU FLÉTNU ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA PŘÍČNOU FLÉTNU Tento dokument obsahuje pouze vybrané kapitoly z kompletního školního vzdělávacího programu a slouží pouze k informovanosti

Více

Pavel Kras EXCEL pro pokroèilé Praktická pøíruèka pro potøeby sekretáøek, asistentù, úèetních, administrativních pracovníkù a studentù pøíslušných oborù Pøedpokládá základní znalost práce s PC a s Excelem

Více

Saunový regulátor S 500 NÁVOD NA OBSLUHU www.mctsro.com 1. Popis Saunový regulátor S 500 je urèen k ovládání a øízení provozu sauny. Umožòuje okamžité zapnutí sauny nebo zapnutí se zpoždìním až do 24 hodin.

Více

Utajené vynálezy Nemrtvá kočka

Utajené vynálezy Nemrtvá kočka Nemrtvá kočka Od zveřejnění teorie relativity se uskutečnily tisíce pokusů, které ji měly dokázat nebo vyvrátit. Zatím vždy se ukázala být pevná jako skála. Přesto jsou v ní slabší místa, z nichž na některá

Více

ÈÁST VIII - M I K R O È Á S T I CE A JEJICH CHOVÁNÍ

ÈÁST VIII - M I K R O È Á S T I CE A JEJICH CHOVÁNÍ 1 ÈÁST VIII - M I K R O È Á S T I CE A JEJICH CHOVÁNÍ 32 Základní èástice 33 Dynamika mikroèástic 34 Atom - elektronový obal 35 Atomové jádro 36 Radioaktivita 37 Molekuly TABULKA: Základní èástice Druh

Více

Jan Hájek 2 ÈASOVAÈ 555 PRAKTICKÁ ZAPOJENÍ SE DVÌMA ÈASOVAÈI Praha 1998, AA Praha a BEN - technická literatura Jan Hájek 2 ÈASOVAÈ 555 Bez pøedchozího písemného svolení nakladatelství nesmí být kterákoli

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA CEMBALO

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA CEMBALO ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA CEMBALO Tento dokument obsahuje pouze vybrané kapitoly z kompletního školního vzdělávacího programu a slouží pouze k informovanosti rodičů

Více

POZEMNÍ. HOKEJ Mnichovice. O pozemním hokeji. www.mladeznickyhokej.mnichovice.cz

POZEMNÍ. HOKEJ Mnichovice. O pozemním hokeji. www.mladeznickyhokej.mnichovice.cz O pozemním hokeji Pozemní hokej je kolektivní sport urèený pro muže i ženy. Jedná se o klasický staroanglický sport, mezi které lze zaøadit i kriket a ragby. Ve svìtì se setkáme obecnì s názvem hokej -

Více

Vìštìní z kávy JOHAN RICHTER. Eko-konzult

Vìštìní z kávy JOHAN RICHTER. Eko-konzult JOHAN RICHTER Eko-konzult Prvním pøínosem vìštìní z kávové sedliny je, že pomáhá lepšímu sebepoznání. Nìkteøí možná øeknou: Ale vždy já se pøece znám dobøe. Dalším pøínosem vìštìní je to, že dává lidem

Více

Obèanské sdružení Vesmír VÝROÈNÍ ZPRÁVA 2008. Obsah výroèní zprávy

Obèanské sdružení Vesmír VÝROÈNÍ ZPRÁVA 2008. Obsah výroèní zprávy Obèanské sdružení Vesmír VÝROÈNÍ ZPRÁVA 2008 Obsah výroèní zprávy 1. Úvodem k èinnosti OS 2. Vznik a poslání OS 3. Rada OS 4. Aktivity v roce 2008 5. Podìkování dárcùm 6. Kontaktní údaje 7. Závìr 1. Slovo

Více

Kapitola 3: Energetika lidského těla

Kapitola 3: Energetika lidského těla Kapitola 3: Energetika lidského těla Léčení bez léků Aby bylo možné naučit se ovládat svou vlastní energii, na které závisí zdraví, je třeba nejdřív získat povědomí o tom, jaká je energetická struktura

Více

Dosud vyšlo: 100 + 1 Sudoku pro každého 2

Dosud vyšlo: 100 + 1 Sudoku pro každého 2 Úvod Dosud vyšlo: 100 + 1 Sudoku pro každého 100 + 1 Sudoku pro každého 2 200 + 1 Sudoku pro každého 3 100 + 1 Sudoku junior 200 + 1 Sudoku pro každého Uvedené soubory hádanek si mùžete objednat i v našem

Více

Význam ochrany přírody

Význam ochrany přírody Význam ochrany přírody 1. Velký, protože příroda představuje podmínky pro náš život a představuje přirozenou krásu pro náš duševní život. 2. Na světě nejsme sami, žijí s námi i jiné živočišné a rostlinné

Více

Hudba jinak Vlastimil Marek

Hudba jinak Vlastimil Marek Hudba jinak Vlastimil Marek (TÉMA MĚSÍCE: MUZIKOTERAPIE) Regenerace 03/2003 Obsah PROČ HUDBA NELÉČÍ?...5 UCHO A JAK SLYŠÍME...12 ZÁZRAK LIDSKÉHO HLASU...16 JINÉ NÁSTROJE...17 Tibetské mísy...18 Jak mísy

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

Fyzika_9_zápis_6.notebook June 08, 2015. Akustika = část fyziky, která se zabývá ZVUKEM (vznikem zvuku, vlastnostmi zv., šířením zv., lid.

Fyzika_9_zápis_6.notebook June 08, 2015. Akustika = část fyziky, která se zabývá ZVUKEM (vznikem zvuku, vlastnostmi zv., šířením zv., lid. AKUSTIKA Akustika = část fyziky, která se zabývá ZVUKEM (vznikem zvuku, vlastnostmi zv., šířením zv., lid.sluchem) Obory akusky Fyzikální a. Hudební a. Fyziologická a. Stavební a. Elektroakuska VZNIK A

Více

PRACOVNÍ LIST. Byliny

PRACOVNÍ LIST. Byliny R IVP 4. 1/6 ZNÁŠ BYLINY? Pokus se vypsat co nejvíce druhù bylin do zavaøovací sklenice. Pokud si vzpomeneš na nìjakou bylinku a nevíš její název, mùžeš se jí pokusit ji i nakreslit. A BYLINY A JEJICH

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

0.1. Titul. Grafický manuál firmy Y E L L O W P I G

0.1. Titul. Grafický manuál firmy Y E L L O W P I G 0.1. Titul 1 Grafický manuál firmy Y E L L O W P I G 0.2. Tiráž a obsah 2 Grafický manuál firmy Yellowpig Autor manuálu: Martin Brauner Autor názvu: Kamil Hájek Martin Brauner 2005 Obsah 0.1. Titul 0.2.

Více

3/ %,1'(& 83'1 &( &3 )XQNFH. + ; ; ; ; / ; ; + ; EH]H]PuQ\

3/ %,1'(& 83'1 &( &3 )XQNFH. + ; ; ; ; / ; ; + ; EH]H]PuQ\ Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

HUDEBNÍ VÝCHOVA. 1. ročník

HUDEBNÍ VÝCHOVA. 1. ročník 1. ročník Rytmická deklamace, hra na ozvěnu. Řeč šeptem, slabě, pomalu, rychle. Rozlišování zvuků. Pozorné a soustředěné naslouchání. Pokusy o zpívaný dialog: Jak se jmenuješ? Rozlišování vysokého a nízkého

Více

Úøad prùmyslového vlastnictví. s e ž á d o s t í o z á p i s d o r e j s ø í k u. Údaje o ochranné známce - oznaète køížkem

Úøad prùmyslového vlastnictví. s e ž á d o s t í o z á p i s d o r e j s ø í k u. Údaje o ochranné známce - oznaète køížkem Úøad prùmyslového vlastnictví Antonína Èermáka 2a, 160 68 Praha 6 : (02) 203 83 111, 24 31 15 55 : (02) 24 32 47 18 PØIHLÁŠKA OCHRANNÉ ZNÁMKY s e ž á d o s t í o z á p i s d o r e j s ø í k u è. jednací,

Více

Turnaj HALAS ligy v logických úlohách Brno

Turnaj HALAS ligy v logických úlohách Brno ŠRešitel Šas ody celkem Turnaj HLS ligy v logických úlohách rno Èas øešení ) Iso tykadla ) Iso tykadla ) Iso tykadla SUOKUUP.OM ) omina ) omina ) omina ) Pyramida 8) Pyramida ) Pyramida ) asy as ) asy

Více

VÝŇATEK ZE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU KLÁVESOVÉ ODDĚLENÍ, upraveno září 2013 ZUŠ Adolfa Voborského, Praha 4 - Modřany

VÝŇATEK ZE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU KLÁVESOVÉ ODDĚLENÍ, upraveno září 2013 ZUŠ Adolfa Voborského, Praha 4 - Modřany VÝŇATEK ZE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU KLÁVESOVÉ ODDĚLENÍ, upraveno září 03 ZUŠ Adolfa Voborského, Praha 4 Modřany OBSAH 5..0 STUDIJNÍ ZAMĚŘENÍ HRA NA KYTARU 5.. STUDIJNÍ ZAMĚŘENÍ HRA NA ELEKTRICKOU

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jiøí Vlèek ZÁKLADY STØEDOŠKOLSKÉ CHEMIE obecná chemie anorganická chemie organická chemie Obsah 1. Obecná chemie... 1 2. Anorganická chemie... 29 3. Organická chemie... 48 4. Laboratorní cvièení... 69

Více

VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS!

VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS! VÍTEJTE V BÁJEČNÉM SVĚTĚ VESMÍRU VESMÍR JE VŠUDE KOLEM NÁS! Ty, spolu se skoro sedmi miliardami lidí, žiješ na planetě Zemi. Ale kolem nás existuje ještě celý vesmír. ZEMĚ A JEJÍ OKOLÍ Lidé na Zemi vždy

Více

Orientační plán výuky hudební nauky pro školní rok 2014/15

Orientační plán výuky hudební nauky pro školní rok 2014/15 Orientační plán výuky hudební nauky pro školní rok 2014/15 Poznámky: Plán je pouze orientační a může se podle potřeby měnit. Plán zahrnuje pouze rámcové tematické okruhy. Výuka je soustavně doplňována

Více

ČÍSLO PROJEKTU: OPVK 1.4

ČÍSLO PROJEKTU: OPVK 1.4 NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Javorník, okres Jeseník REDIZO: 600 150 585 NÁZEV: VY_32_INOVACE_190_Akustika AUTOR: Ing. Gavlas Miroslav ROČNÍK, DATUM: 8., 18.11.2011 VZDĚL. OBOR, TÉMA: Fyzika ČÍSLO PROJEKTU:

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA AKORDEON

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA AKORDEON ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA AKORDEON Tento dokument obsahuje pouze vybrané kapitoly z kompletního školního vzdělávacího programu a slouží pouze k informovanosti rodičů

Více

zvìtšenina Jitka Èechová

zvìtšenina Jitka Èechová zvìtšenina Jitka Èechová Jitka Èechová Fakulta umìní a architektury - vizuální komunikace - digitální média Bakaláøská práce 2010 téma: ZVÌTŠENINA /01 * Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci

Více

Příloha č. 10 HUDEBNÍ VÝCHOVA

Příloha č. 10 HUDEBNÍ VÝCHOVA Žák zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase. Rytmizuje a melodizuje jednoduché texty. Vokální činnosti Využití vokální činnosti Pěvecký a mluvený projev Nácvik správného

Více

PREVENCE PØENOSU plísòových onemocnìní

PREVENCE PØENOSU plísòových onemocnìní PREVENCE PØENOSU plísòových onemocnìní kùže a bradavic v areálech Každý èlovìk prožije bìhem svého života mnoho situací a událostí, v nichž se v souvislosti s ménì èi více závažnými prohrami, zklamáními

Více

Pavel Kras Tvorba textù na PC T602 a WORD 6 Pøíruèka je urèena pøedevším zaèáteèníkùm, kteøí se rozhodli proniknout alespoò na pokraj poèítaèové problematiky Pomocí této pøíruèky se nauèíte nejen ovládat

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

Úvodní slovo pøedsedy

Úvodní slovo pøedsedy Výroèní zpráva Obèanské sdružení K srdci klíè Úvodní slovo pøedsedy Vážení pøátelé, kolegové, ètenáøi této výroèní zprávy Dokument, který právì držíte v rukou, popisuje události, které ovlivnily èinnost

Více

Saunový regulátor S 2000 NÁVOD NA OBSLUHU www.mctsro.com 2 1. Popis Saunový regulátor S 2000 je urèen k ovládání a øízení provozu sauny. Je urèen k øízení provozu všech typù saun od suché až po parní.

Více

Učební plán předmětu. Průřezová témata. výstupy učivo přesahy průřezová témata Lidová hudba

Učební plán předmětu. Průřezová témata. výstupy učivo přesahy průřezová témata Lidová hudba Hudební výchova (Umění a kultura) Učební plán předmětu Ročník 7 Dotace 1 Povinnost povinný (skupina) Dotace skupiny Vzdělávací předmět jako celek pokrývá následující PT: MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA: - Etnický

Více

PROGRAMOVÁNÍ MIKROKONTROLÉRÙ PIC16CXX Jiøí Hrbáèek Praha 1998, BEN Jiøí Hrbáèek PROGRAMOVÁNÍ MIKROKONTROLÉRÙ PIC16CXX lektor: RNDr Jiøí Poš Bez pøedchozího písemného svolení nakladatelství nesmí být kterákoli

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

David Matoušek UDÌLEJTE SI Z PC generátor, èítaè, pøevodník, programátor Praha 2001 PODÌKOVÁNÍ Chtìl bych podìkovat panu Liboru Kubicovi z nakladatelství BEN technická literatura za cenné pøipomínky pøi

Více

5.1 Øízení o žádostech týkajících se mezinárodních ochranných známek pøihlašovatelù z Èeské republiky

5.1 Øízení o žádostech týkajících se mezinárodních ochranných známek pøihlašovatelù z Èeské republiky 30 5.1 Øízení o žádostech týkajících se mezinárodních ochranných známek pøihlašovatelù z Èeské republiky Prùzkumový pracovník vyøizuje žádosti o mezinárodní zápis ochranných známek pøihlašovatelù, pro

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA HOUSLE

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA HOUSLE ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY TIŠNOV HRA NA HOUSLE Tento dokument obsahuje pouze vybrané kapitoly z kompletního školního vzdělávacího programu a slouží pouze k informovanosti rodičů

Více

ØÍJEN METODIKA 1. LISTNATÉ STROMY 2. JEHLIÈNATÉ STROMY 3. OD SEMÍNKA KE STROMU 4. TØÍDÍME ODPAD 5. PTÁCI NA PODZIM

ØÍJEN METODIKA 1. LISTNATÉ STROMY 2. JEHLIÈNATÉ STROMY 3. OD SEMÍNKA KE STROMU 4. TØÍDÍME ODPAD 5. PTÁCI NA PODZIM ØÍJEN METODIKA 1. LISTNATÉ STROMY 2. JEHLIÈNATÉ STROMY 3. OD SEMÍNKA KE STROMU 4. TØÍDÍME ODPAD 5. PTÁCI NA PODZIM Pozorování pøírody uèitel mùže s dìtmi uskuteènit vycházku do pøírody. Doporuèujeme 4x

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI Rytmizace,melodizace: hudební hry (ozvěna, otázka odpověď)

INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI Rytmizace,melodizace: hudební hry (ozvěna, otázka odpověď) Vzdělávací oblast:umění a kultura Ročník:1. - zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase VOKÁLNÍ ČINNOSTI Pěvecký a mluvní projev: pěvecké dovednosti (dýchaní, výslovnost),

Více

Výstavba mluveného projevu

Výstavba mluveného projevu Výstavba mluveného projevu Typy projevů Pracovní projev představení své práce představení své organizace referát, přednáška úvod k tématu, workshopu, diskusi Společenský projev projev k jubileu konferování

Více

Vestavná trouba - nedílná souèást moderní kuchynì

Vestavná trouba - nedílná souèást moderní kuchynì Vestavná trouba - nedílná souèást moderní kuchynì Trouby jsou jedním z pøístrojù pro domácnost, jejichž vývoj se dostal skuteènì velmi daleko. Abyste si ze široké škály tìchto výrobkù vybrali skuteènì

Více

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast Formát Druh učebního materiálu Druh interaktivity CZ.1.07/1.5.00/34.0722 III/2 Inovace a

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

RECEPTY OSUDU. Poznámky... 196

RECEPTY OSUDU. Poznámky... 196 OBSAH RECEPTY OSUDU Lekce 1: Jak správně vybrat cíl a prostředky pro uskutečnění změny ve svém životě.. 11 Lekce 2: Jak spravedlivý a neustále štědrý je vesmír... 12 Lekce 3: Jak dosáhnout celistvosti,

Více

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

ELEKTROMAGNETICKÁ KOMPATIBILITA,

ELEKTROMAGNETICKÁ KOMPATIBILITA, ELEKTROMAGNETICKÁ KOMPATIBILITA, Podle smìrnice Rady EU 89/336/EEC je povinností výrobcù a distributorù elektrických a elektronických zaøízení a pøístrojù zajistit, e tyto výrobky nebudou zdrojem rušení

Více

Všechny galaxie vysílají určité množství elektromagnetického záření. Některé vyzařují velké množství záření a nazývají se aktivní.

Všechny galaxie vysílají určité množství elektromagnetického záření. Některé vyzařují velké množství záření a nazývají se aktivní. VESMÍR Model velkého třesku předpovídá, že vesmír vznikl explozí před asi 15 miliardami let. To, co dnes pozorujeme, bylo na začátku koncentrováno ve velmi malém objemu, naplněném hmotou o vysoké hustotě

Více

Daniel Meca a kolektiv CB pro mazáky 1 1999 Tato knížka volnì navazuje na mimoøádnì úspìšný titul Nebojte se CB, který jsme vydali v loòském roce Tentokrát je však zamìøena pøevážnì technicky V prvním

Více

FYZIKA MIKROSVĚTA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník

FYZIKA MIKROSVĚTA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník FYZIKA MIKROSVĚTA Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník Mikrosvět Svět o rozměrech 10-9 až 10-18 m. Mikrosvět není zmenšeným makrosvětem! Chování v mikrosvětě popisuje kvantová

Více

R10 F Y Z I K A M I K R O S V Ě T A. R10.1 Fotovoltaika

R10 F Y Z I K A M I K R O S V Ě T A. R10.1 Fotovoltaika Fyzika pro střední školy II 84 R10 F Y Z I K A M I K R O S V Ě T A R10.1 Fotovoltaika Sluneční záření je spojeno s přenosem značné energie na povrch Země. Její velikost je dána sluneční neboli solární

Více

Vlnění, optika mechanické kmitání a vlnění zvukové vlnění elmag. vlny, světlo a jeho šíření zrcadla a čočky, oko druhy elmag. záření, rentgenové z.

Vlnění, optika mechanické kmitání a vlnění zvukové vlnění elmag. vlny, světlo a jeho šíření zrcadla a čočky, oko druhy elmag. záření, rentgenové z. Vlnění, optika mechanické kmitání a vlnění zvukové vlnění elmag. vlny, světlo a jeho šíření zrcadla a čočky, oko druhy elmag. záření, rentgenové z. Mechanické vlnění představte si závaží na pružině, které

Více

VYTÁPÌNÍ NETRDIÈNÍMI ZDROJI TEPL JROSLV DUFK Praha 2003 Jaroslav Dufka VYTÁPÌNÍ NETRDIÈNÍMI ZDROJI TEPL Bez pøedchozího písemného svolení nakladatelství nesmí být kterákoli èást kopírována nebo rozmnožována

Více

Problematika hluku z větrných elektráren. ČEZ Obnovitelné zdroje s.r.o.

Problematika hluku z větrných elektráren. ČEZ Obnovitelné zdroje s.r.o. Problematika hluku z větrných elektráren ČEZ Obnovitelné zdroje s.r.o. Definice podle legislativy Hlukem se rozumí zvuk, který může být zdraví škodlivý a jehož hygienický limit stanoví prováděcí právní

Více

Jan Hájek ZVUKY S ÈASOVAÈEM 555 Praha 2000, AA Praha a BEN technická literatura Jan Hájek ZVUKY S ÈASOVAÈEM 555 Bez pøedchozího písemného svolení nakladatelství nesmí být kterákoli èást kopírována nebo

Více

0RW\O3LFWXUH%R[ 7LPHU7LPHU

0RW\O3LFWXUH%R[ 7LPHU7LPHU Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího

Více

VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR

VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR VY_32_INOVACE_FY.19 VESMÍR Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Jiří Kalous Základní a mateřská škola Bělá nad Radbuzou, 2011 Vesmír je souhrnné označení veškeré hmoty, energie

Více

Ladislav Szántó MAXWELLOVY ROVNICE Praha 2003 Ladislav Szántó MAXWELLOVY ROVNICE Bez pøedchozího písemného svolení nakladatelství nesmí být kterákoli èást kopírována nebo rozmnožována jakoukoli formou

Více

Omlouváme se všem ètenáøùm a autorùm knihy!

Omlouváme se všem ètenáøùm a autorùm knihy! Vážení ètenáøi, v textu publikace Projektový management podle IPMA (ISBN 978-80-247-2848-3) jsme po jejím vytištìní zjistili, že na stranì 80 je chyba v tabulce 1.04.6, na stranì 168 je chyba v obrázku

Více

Léèba problémù spojených se zneužíváním drog: dùkazy o úèinnosti 6 7 Slovník pojmù 9 1 Dùkazy o úèinnosti Pozn. editora èeského vydání: V pùvodním originálním textu jsou používány termíny drug use treatment,

Více

3. Vývoj vizuální komunikace vznik znaku a písma 1. komunikaèní revoluce, Sumerské, Egyptské, Fénické a Øecké písmo

3. Vývoj vizuální komunikace vznik znaku a písma 1. komunikaèní revoluce, Sumerské, Egyptské, Fénické a Øecké písmo 3. Vývoj vizuální komunikace vznik znaku a písma 1. komunikaèní revoluce, Sumerské, Egyptské, Fénické a Øecké písmo Struèným vývojem písma se budeme zabývat v následujících 10 pøednáškách. Tiskové písmo,

Více

Manuál 00809-0301-2654 Rev.AA záøí 2001. Odporové teplomìry a sestavy termoèlánkù

Manuál 00809-0301-2654 Rev.AA záøí 2001. Odporové teplomìry a sestavy termoèlánkù 2 Manuál 00809-0301-2654 Rev.AA záøí 2001 Odporové teplomìry a sestavy termoèlánkù Manuál Montážní a instalaèní návod pro odporové teplomìry a sestavy termoèlánkù POZNÁMKA Pozornì si pøeètìte tento manuál,

Více

TVOØENÍ SLOV Odvozování... 42 Skládání... 44 Zkracování... 44 Pøejímání z cizích jazykù... 44

TVOØENÍ SLOV Odvozování... 42 Skládání... 44 Zkracování... 44 Pøejímání z cizích jazykù... 44 OBSAH SKLADBA Vìta jednoduchá... 4 Základní vìtné èleny... 8 Podmìt... 8 Pøísudek... 10 Rozvíjející vìtné èleny... 12 Pøedmìt a pøísloveèné urèení... 12 Pøívlastek... 14 Doplnìk... 16 Vìty bezpodmìtové

Více

Mechanické kmitání (oscilace)

Mechanické kmitání (oscilace) Mechanické kmitání (oscilace) pohyb, při kterém se těleso střídavě vychyluje v různých směrech od rovnovážné polohy př. kyvadlo Příklady kmitavých pohybů kyvadlo v pendlovkách struna hudebního nástroje

Více

Základ grafického manuálu Pirátské strany autor: Eva Tylšarová

Základ grafického manuálu Pirátské strany autor: Eva Tylšarová Základ grafického manuálu Pirátské strany autor: Eva Tylšarová PIRÁTSKÁ STRANA LOGO CZECH PIRATES PIRÁTSKÁ STRANA Logo, které jsem navrhla je zjednodušený clipart laptopu, na jehož displeji je zobrazena

Více