Závěrečná práce Liberálně-konzervativní akademie. Rovná daň. Milada Sokolová

Transkript

1 Závěrečná práce Liberálně-konzervativní akademie Rovná daň Milada Sokolová Prostějov 2005

2 S konceptem tzv. rovné, ploché, jednotné či proporcionální daně (anglicky flat tax ) přišli počátkem osmdesátých let dva Američané, ekonomové ze Stanfordské univerzity Robert Hall a Alvin Rabushka. Původní čistě teoretická konstrukce, kterou veřejně podpořilo osm nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, byla postupně rozpracována v komplexní návrh reformy americké daňové soustavy, který byl jedním z hlavních motivů volební kampaně prezidentského kandidáta, milionáře S. Forbese v roce S drobnými úpravami má tento projekt v USA neustále řadu zastánců jak mezi republikánskými, tak demokratickými politiky. V české prostředí byl návrh výstižně pojmenován rovná daň. Rovná daň představuje integrovaný systém dvou složek: daně z podnikání a daně ze zaměstnání. Tento integrovaný systém fakticky plní úlohu jak daně z příjmů fyzických osob, tak daně z příjmů právnických osob, ale i daně z přidané hodnoty. Rovná daň je opakem daňové progrese. Daňová progrese například u daně z příjmu fyzických osob znamená, že bohatší přispívají nejen absolutně, ale i relativně více než chudí. Rovná daň je neutrální a přistupuje ke všem poplatníkům stejně ať jsou bohatí nebo chudí. Rovná daň neznamená, že by všichni poplatníci odváděli bez ohledu na výši svého daňového základu stejně vysokou daň, ale to, že všechny daňové základy jsou zdaněny stejnou procentní sazbou. To kritizují někteří liberální ekonomové. V českém prostředí patří mezi kritiky příliš nerovné rovné daně například někteří ekonomové z okruhu Liberálního institutu. Pojem rovná daň nemůže podle jejich názoru přece znamenat nic jiného, než placení daní všemi občany ve stejné částce, např Kč za rok, a to bez ohledu na celkové příjmy. Rozdílná výše odváděných daní, která vyplývá ze současného progresivního zdanění (i z navrhované jednotné procentuální sazby) vede podle tohoto pohledu k příkré nerovnosti občanů. Jeden z kritiků Vilém Barák například argumentuje takto: Každý z nás dostává od státu v podstatě stejný díl služeb policie, armády, soudů a "patří" mu stejný kousíček tanku, stíhačky, policejního auta nebo soudního taláru. Samozřejmě, vláda poskytuje další sociální služby (sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti ), které ale spotřebovávají hlavně méně přispívající lidé. Neměli by proto platit do systému více? Naopak, část občanů, ať již díky svým příjmům nebo na základě politického názoru, žádnou pomoc od

3 státu nevyžaduje. Pro zajímavost dodejme, že liberální kritici nazývají rovnou daň (v obecném smyslu) jako procentuální daň. Ta je pro ně však stále ještě nástrojem přílišného přerozdělování. Rovná daň již dnes není jen teoretickým návrhem ekonomických odborníků. Stále přibývají nové a nové země, které tento ekonomický nástroj zavedly do praxe. Českým podmínkám se jako nejbližší určitě jeví slovenský příklad. U našich východních sousedů byla daňová reforma asi klíčovou součástí širších ekonomických reforem. Podívejme se tedy podrobněji jak funguje. Zavedení rovné daně na Slovensku Slovenská reforma si stanovila podle vládních materiálů, uvedených například na internetové stránce hned několik cílů. Vláda se chtěla zasadit o přesun daňového břemena z přímých daní na nepřímé daně. Chtěla, aby se zdanění přesunulo od zdaňování výroby směrem k zdaňování spotřeby. Navíc usilovala také o zavedení nízkých daňových sazeb a eliminaci všech výjimek, osvobození od daně a speciálních režimů. Dalším cílem reformy na Slovensku se stalo zrušení progresivního zdaňování příjmů zavedením rovné daně. Vláda SR se také rozhodla odstranit deformující prvky daňové politiky jako nástroje pro dosáhnutí nefiskálních cílů a odstranění dvojitého zdanění příjmů v maximální možné míře. V oblasti zdanění příjmů se slovenská daňová reforma zaměřila na zavedení rovné daně. V souladu s principem rovného zdanění právnických a fyzických osob byla od 1. ledna 2004 zavedena jedna sazba daně z příjmu ve výši 19 %. Tato sazba nahradila dosavadních 21 různých způsobů zdanění příjmů (mimochodem předcházející zákony znaly 443 druhů daňových příjmů), včetně pěti sazeb u daně z příjmu fyzických osob. Před tím měly tyto sazby hodnoty 10 %, 20 %, 28 %, 35 % a 38 %). Radikální změna přinesla hned několik výhod. Zaprvé si zachovala progresivní povahu efektivních sazeb daně, kterou skutečně zaplatí jednotlivci s různou výškou příjmů. Všechny příjmy fyzických osob do výšky 1,6 násobku životního minima měsíčně (na Slovensku tzv. hranice chudoby), jsou osvobozeny od daně. Pro jednotlivce s příjmy pod tímto prahem tak daň zůstává fakticky nulovou. Ten, kdo vydělává opravdu málo, nebude tedy platit vůbec žádnou daň. Prvních ,- Sk (19,2-násobek životního minima, pokud to počítáme celoročně) se nezdaňuje a nad

4 toto nezdanitelné minimum se na všechny příjmy bez ohledu na typ a výšku uplatní jedna jediná sazba daně. Příjem 100 tis. Sk převyšuje nezdanitelné minimum o ,- Sk a pouze z něj odvede občan 19 % daň, tedy 3.642,- Sk. Celková daň je tak 3,64 %. Nezdanitelné minimum se zdvojnásobilo, a to z ,- Sk na ,- Sk na daňového poplatníka. Důvodem bylo to, aby daňoví poplatníci s nejnižšími příjmy, kteří byli dosud zdaňování desetiprocentní sazbou daně z příjmu (do ,- Sk žádná daň a dalších ,- Sk 10 % daň), neplatili vyšší daň z příjmu. Na nepracující manželku vzrostlo nezdanitelné minimum, které si může daňový poplatník uplatnit, dokonce z ,- Sk na dalších ,- Sk K prvnímu lednu 2004 byla snížena sazba daně z příjmu právnických osob z 25 % na 19 %. Nový daňový systém navíc sleduje systém jednorázového zdanění investicí a kapitálových příjmů. Zdanění u nich probíhá v momentě, kdy jsou převáděny ze společnosti na jednotlivce. To mělo za následek zrušení daně z dividend. Kapitálový příjem bude nadále zdaněn jen jednou, a to při zdanění zisku společnosti. Součástí slovenské daňové reformy se stalo také zrušení daně z převodu a přechodu nemovitostí, darovací daně a dědické daně. Darovací daň a dědická daň byly obě zrušeny od 1. ledna Od té doby nejsou již dary považovány za daňově uznatelné výdaje. O rok později následovalo ještě zrušení daně z převodu a přechodu nemovitostí. Po daňové reformě slovenská vláda provedla tzv. fiskální decentralizaci, která zahrnovala změny ve struktuře místních daní a týkala se hlavně daně z nemovitostí, silniční daně a místních poplatků. Decentralizace navíc posilnila fiskální pravomoc obcí v oblasti místních daní. Před reformou mělo Slovensko standardní sazbu DPH ve výši 20 % a sníženou sazbu ve výši 14 %. Součástí reformy se však stalo zrušení snížené sazby DPH a zavedení (od 1. ledna 2004) jednotné sazby daně pro všechny služby a zboží, a to ve výši 19 %. Kritici slovenské reformy strašili občany, že reforma přinese obrovský propad příjmů státního rozpočtu. To se však nepotvrdilo a první výsledky reformy ukazují, že reforma v podobě, jak jí nastavila slovenská vláda, má pozitivní dopady. Český návrh V České republice přišla s návrhem rovné daně jako první Občanská demokratická strana. Konkrétně hodlá ODS stejnou sazbou nahradit odlišné daňové sazby platící dnes pro daň z příjmu právnických osob, daň z přidané hodnoty (v jejímž rámci existují dnes dvě sazby,

5 19% základní a 5% snížená) a daň z příjmu fyzických osob (kde se díky daňové progresi uplatňuje individuální daňová sazba v rozmezí %). Zároveň by mělo dojít k významné redukci položek odečitatelných z daňového základu poplatníků, při současném nárůstu nezdanitelné části základu daně u daně z příjmu fyzických osob. ODS ve svém materiálu Modrá šance navrhuje daňovou reformu, která by obsahovala zavedení rovné daně ve výši 15%. Tato rovná daň by byla podle návrhu stejná jak pro daň z příjmů právnických a fyzických osob, tak i pro daň z přidané hodnoty. V Modré šanci se nehovoří o tom, jaké by byly další důležité parametry rovné daně. Zejména není zmíněna výše nezdanitelného minima. V českém návrhu rovné daně z příjmu se ale většinou kalkuluje se základní nezdanitelnou částkou přibližně kolem 7000 korun měsíčně. Zohledníme-li tuto položku, zjistíme, že na rovné dani vydělají nejen bohatí, nýbrž také chudí studenti a lidé s minimální mzdou zatímco běžný zaměstnanec na reformě neprodělá. Bohatí dnes mohou uplatňovat nepřeberný počet odečitatelných položek a výjimek, které jim přinášejí značné úspory. V systému rovné daně o tyto úlevy přijdou a dostanou jen základní odečitatelnou položku a nízkou sazbu. Chudí budou díky základnímu nezdanitelnému minimu platit daň buď malou, nebo žádnou. Do budoucna může být rovná daň doplněna tzv. zápornou daní. Lidé, jejichž příjem klesl pod určitou hranici, by obdrželi od státu příspěvek, který by nahradil stávající sociální dávky. To se týká i lidí s minimální mzdou, kteří dnes platí vyšší daň, než by platili v systému rovné daně. Součástí konceptu rovné daně z podnikání v podání ODS je také změna systému odpisů. To znamená, že by nebyly různé výdaje rozděleny do různých tříd, kde se různé druhy výdajů zahrnují do nákladů postupně během několika let a nikoliv najednou v roce pořízení. Při uplatňování odpisů najednou je zachována možnost přesunout nevyužité nadbytečné odpisy do dalších let. Dnes lze zahrnout do nákladů najednou v roce pořízení pouze běžné výdaje do pořizovací ceny Systém rovné daně nahlíží na všechny výdaje a investice stejně. Další příklady Vedle výše uvedeného Slovenska zavedlo rovnou daň z příjmů podnikatelů a zaměstnanců také Rumunsko (na úrovni 16 %) a s myšlenkou zavedení rovné daně pro

6 identické tři druhy daní jako Slovensko a Česko uvažuje i v preferencích před zářijovými volbami nejsilnější polská politická strana, Platforma Obywatelska (na úrovni 15 %). Daň z příjmů fyzických osob s jednotnou procentuální sazbou byla zavedena v posledních letech i v několika dalších zemích. Zařadit sem lze Lotyšsko s 25 %, Estonsko s 26 % a také Rusko s 13 %, ze zámoří potom Jamajku (25 %), Bolívii (13 %) a také vyhlášenou daňovou oázu v Lamanšském průlivu Normanské ostrovy (20 %). Výhody rovné daně Proč rovná daň? Jaké má výhody oproti dani progresivní? Zde je důležitým pojmem tzv. Lafferova křivka. Říká, že s rostoucí mírou zdanění rostou daňové příjmy státu čím dál méně, až se růst v určitém bodě (při určité daňové sazbě) zastaví úplně a pokud se sazba ještě zvýší, celkový objem vybraných daní začne dokonce klesat. V různých státech a kulturách má onen kritický bod zdanění různou hodnotu. Zavádění rovné daně je spojeno s rušením výjimek, osvobození, odčitatelných položek. Ty jsou většinou určitou kompenzací za vysokou míru zdanění nebo od ní osvobozují různé veřejně prospěšné aktivity apod. Naše daňová džungle výjimek a výjimek z výjimek potřebuje prořezat. Lze si snadno představit, že při jednotné sazbě DPH by nemohlo dojít k podvodům typu lehké topné oleje. Rovněž práce by měla být daněmi a dalšími odvody zatížena ve všech případech stejně a vždy pouze jednou. Není normální, když podle typu smlouvy je stejná práce daněna různým procentem, mimo to se jednou platí pojistné na sociální a zdravotní pojištění z celého příjmu, v jiném případě z určitého procenta, jindy se sice platí pojistné na zdravotní pojištění, nikoli ale na sociální, ve čtvrtém případě se pojistné neplatí vůbec... Stejná sazba na všechny druhy příjmů nemotivuje k přesouvání příjmů do kategorie s nižším nebo žádným zdaněním. Rovná daň bez odčitatelných položek a dalších výjimek nezvýhodňuje jedny subjekty oproti druhým, které poskytují obdobné výrobky či služby. Nedeformuje tudíž trh. Dnes jsou snaha a schopnosti trestány čím víc a lépe člověk pracuje, tím větší část mu stát sebere. Rovná daň ukrojí každému stejnou část příjmu. Čím vyšší daně, tím více jsou postiženi ti, kteří se jejich placení nemohou nebo nechtějí vyhnout. Nízké daně, vysoké sankce a rovná pravidla pro všechny příjmy znamenají širší okruh zdaňovaných příjmů a více plátců.

7 Cílem jsou nízké daně, srozumitelný systém, jednoduché daňové přiznání, stejné podmínky pro všechny a jasná pravidla. Nejlepší podpora rozvoje ekonomiky a konkurenceschopnosti našich firem. Literatura: Vilém Barák: Proč říci ne "rovné" dani, Liberální institut, Praha Ladislav Minčič: O podstatě rovné daně, CEP, Praha 2002 Miroslav Škaloud: Proč říct ano rovné dani, CEVRO 6/2004. Vlastimil Tlustý: Modrá šance - Modrá šance pro veřejné finance, in: Modrá kniha, ODS, Praha 2004 Dan Vořechovský: Rovná daň ne, nízké daně ano, ale...!, Internetové zdroje: Ministerstvo financi SR: Liberální institut: CEP: