divadlofxšaldy Lars von Trier KDO JE TADY ŘEDITEL

Transkript

1 divadlofxšaldy Lars von Trier KDO JE TADY ŘEDITEL?

2 Michaela Foitová Jaromír Tlalka Jakub Albrecht Lars von Trier KDO JE TADY ŘEDITEL? Překlad Divadelní adaptace František Fröhlich Daniel Hrbek a Martina Kinská Režie Scéna a kostýmy Dramaturgie Hudba Petr Palouš Jitka Moravcová Martin Urban, Tomáš Syrovátka Petr Čermák 1. PREMIÉRA PREMIÉRA V ŠALDOVĚ DIVADLE LIBEREC

3 OSOBY OBSAZENÍ Kristoffer Ravn Finnur Figurdsson, Islanďan Tlumočník Amanda Lise Mette Heidi A. Nalle Gorm Spencer Tomáš Impseil Matěj Nechvátal Václav Helšus Markéta Tallerová Michaela Foitová Jaromír Tlalka Jakub Albrecht Inspice Nápověda Eva Rázková Tomáš Impseil

4 KDO JE TADY ŘEDITEL? (Direktoren for det hele) 2006, je jediná komedie, kterou Lars von Trier dosud natočil. Je to zvláštní technikou natočený film, v němž je podle slov autora v hlavní roli počítač, který vybírá záběry na herce, kteří hrají jednotlivé situace. Jakoby chyběl kameraman. Z filmového a filmařského hlediska je pak film plný technických chyb a porušování profesních pravidel. Jenže to nevadí. Naopak. Režisér a autor svůj příběh zcizuje, jako by šlo o náhodně pozorované divadlo. Všechno vlastně slouží komedii. Manipuluje s diváckou pozorností a vnímáním jednotlivých situací. Mění postoje k příběhu. Trier se v divadle vyzná a mezi jeho nejoblíbenější tvůrce patří Bertolt Brecht. Zcizování situací, které mají banální průběh, vede k tomu, že je musíme aktivně vnímat a chtě nechtě zaujímat nějaký postoj. A to byla jedna z technik slavného dramatika a režiséra, kterou Trier v této filmové komedii uplatnil. Je to jen taková neškodná komedie. Žádné poučení. Žádné převratné postoje. Prostě čirá zábava, pravil ke svému filmu Trier. To má pravdu. Ale není to celá pravda. Příběh, jenž vypráví o tom, jak se majitel a ředitel IT firmy chce vyhnout konfliktům se zaměstnanci, chce být jimi milován, chce být oblíben a tak všem tvrdí, že je rovněž jen zaměstnanec a vymyslí si postavu fiktivního ředitele, který trčí v USA a pro pracovní závaly vše řídí y na dálku, až do chvíle než se o firmu začne zajímat Islanďan, a náš skrytý šéf je nucen přivést skutečného šéfa z masa a kostí, není tak nevinnou zábavou, jak na první pohled vypadá. Je také částečně o divadle, protože druhým z jejích hlavních hrdinů je herec, vyznavač jakéhosi alternativního dramatika Gambiniho, autora alternativního dramatu, zkrátka dramatu, které se nemá líbit. Herec, který chce hrát tak, aby diváka podráždil, naštval (byl tak říkajíc jeho kamínkem v botě ). Herec svým způsobem cílevědomý a umanutý, ale velmi neúspěšný a pro své okolí až otravný. Je li právě tento typ najat, aby sehrál před islandským obchodníkem roli uhlazeného ředitele IT firmy, takového malinkého dánského klona Billa Gatese, je zaděláno na všechno možné, jen ne na neškodnou komedii. Nenápadně a pod clonou komedie se tu objevují a vyjevují typické povahy dneška a pod reklamně hezkou lidskostí se ukrývají dost ošklivé lidské vztahy, sociální svinstva a směšné rysy naší doby. Je to komedie o světě naší současnosti, která se z plátna na nás šklebí jako podivný komický herec. Tento potenciál zachytili z filmového scénáře dramaturgyně Švandova divadla Martina Kinská a její šéf a režisér Daniel Hrbek. Upravili filmový scénář do podoby brilantní komedie divadelní a v roce 2009 poprvé uvedli na své jeviště. Vzniklo tak velice zábavné dílo, v němž zůstává celý Trier se svou důslednou zábavou a širokým asociačním spektrem, aby se současně objevila jeho kousavost a také divadelní protřelost v plné síle. A přestože jsme v Dánsku, musíme se smát jako by to všechno bylo u nás. Globální svět někdy má své kouzlo.

5 Tomáš Impseil Michaela Foitová Jaromír Tlalka Jakub Albrecht

6 JEDNOU Z MÝCH TECHNIK JE OBHAJOVAT NÁZOR ČI MYŠLENKU, KTEROU NEZASTÁVÁM. Lars von Trier Lars von Trier je jedním z nejlepších, nejprovokativnějších a nejdůslednějších filmových režisérů na světě. Natáčí filmy drsné, provokující, zobrazující utrpení, zlo, úzkosti, obsese, katastrofické vize osudů jednotlivců i světa, melodramatické, moralizující, ale také mimořádně hluboce lidské, citlivé a do detailu propracované. Vytvořené tak, že se přes svá složitá, obtížná a nepříjemná témata stávají nejen vysoce ceněnými kritikou a porotami festivalů, ale i divácky hojně navštěvovanými. V jeho filmech, alespoň těch nejlepších, bývá zachycen svět celý, jaký právě je v okamžiku zrodu filmu. I když sledujeme konkrétní problém, příběh, osud. Se vším. S krutostí, směšností, strachem, s výstavností, kýčovitostí a tak dále. Mimořádně zdařile divákem manipuluje, ale vjem a pocit ze světa mu neulehčuje. Připomeňme ty nejslavnější filmy, které známe z našich kin a televize: Prolomit vlny (1996), Tanec v temnotách (2000), Dogville (2003), Manderlay (2005), Kdo je tady ředitel (2006), Antikrist (2009), Melancholia (2011), Nymfomanka, část I. (2013), Nymfomanka, část II. (2014). Předcházela jim řada dalších točí filmy od poloviny osmdesátých let minulého století, ale ty jsme v širší distribuci většinou neměli. Lars von Trier je kromě svého mimořádného nadání rovněž opředen pověstí člověka přeplněného úzkostmi, depresemi, fobiemi, strachy všeho druhu. Jak sám jednou řekl: Prostě se bojím všeho kromě filmování. Prošel obdobími plnými drog a alkoholu. Je režisérem, který dokáže herce emocionálně vysát až na dřeň, takže s ním již nechtějí pracovat, ale také režisérem, kterého zase jiní herci milují a rádi se k němu vrací. Je člověkem, který miluje skandální výroky, jimiž svého času krmil festival v Cannes, aby je pak vyvracel, napravoval, potíral. Co je realita, co mystifikace, co reklamní provokace, co pravda? To se dá jen těžko rozšifrovávat, protože vytváření svého světa, své pověsti, svého obrazu splývá filmovému mágovi s jeho tvorbou. On je součástí svých filmů a jeho filmy žijí v něm. Jednou řekl, že film má být jako kámen v botě, má bolet, dráždit, dopalovat. To se mu daří a daří se mu to i v komunikaci osobní, ale diváci ho i v širokém měřítku mají rádi. Patří v této kombinaci k výjimkám. Jeho vrstevníci z filmové školy mu dali přezdívku von Trier. Tato přezdívka je vlastně vtip. Von naznačuje urozenost, kdežto Lars a Trier jsou v Dánsku celkem běžná jména podobně jako Josef a Novák v Česku. Lars si údajně přezdívku ponechal na počest slavných filmových režisérů Ericha von Stroheima a Josefa von Sternberga, kteří své von začali používat také s jistou ironií až během svého života, ačkoliv se narodili v Rakousko-Uherské Vídni ve zcela ne-von rodinách. Lars Trier se narodil 30. dubna 1956 v Kongens Lyngby severně od Kodaně Ulfu a Inger (rozené Høst) Trierovým. Jeho rodiče se oba narodili před první světovou válkou. Matka se považovala za komunistku, otec Ulf byl sociální demokrat. Lars vyrůstal v demonstrativně svobodomyslné rodině a jeho rodiče se domnívali, že trestat děti je beznadějně zpátečnické. Oba Jakub Albrecht Jaromír Tlalka

7 rodiče také odmítali vytvářet jakákoliv pravidla pro své děti, což mělo zcela jistě vliv na Trierův vztah k okolní realitě, k autoritám. Jeho školní docházka byla komplikovaná. Vyšel jsem ze školy už v šesté třídě. Měl jsem nejspíš to, čemu se říká problémy s přizpůsobováním se. Byl jsem nepřizpůsobivý. Nutili mě mluvit se spoustou psychologů. Mnozí z nich mě chtěli hospitalizovat. Ale já jsem radši chtěl být sám a v každém případě nemluvit s nikým jiným než s ptáky. A to jsem několik roků směl. Školy však nakonec nějak dokončil. V jedenácti letech dostal od rodičů 8milimetrovou kameru a okamžitě začal pozorovat svět skrze ni a skrze ni začal svůj svět vytvářet. Našel v kinematografii cestu k vnějšímu světu a mohl se tak dozvědět o věcech, o kterých by mu rodiče nikdy neřekli. Na škole střední už se zcela zapojil do filmové tvorby v amatérské skupině, která však svá díla zveřejňovala. Od roku 1975 se pokoušel dostat na nějakou uměleckou školu, ale podařilo se mu to až v roce Byl přijat na dánskou Národní filmovou školu. Během svých studií vytvořil filmy Nocturne (1980) a Befrielsesbilleder (Image of Liberation, 1982), z nichž Matěj Nechvátal Václav Helšus Markéta Tallerová Tomáš Impseil oba získaly cenu za nejlepší film na filmovém festivalu v Mnichově, spolu se snímkem Den sidste detalje (The Last Detail, 1981). Filmovou školu Lars ukončil v roce Po škole začal pracovat na trilogii o zániku Evropy, kterou zahájil intelektuálním dramatem o sériových vraždách Prvek zločinu (Forbrydelsens element, 1984). Tento film, který byl oceněn na filmovém festivalu v Cannes (získal cenu za techniku), byl extrémně stylizovaný a znamenal radikální odchýlení od běžné dánské kinematografie. Jeho filmová kariéra lemovaná cenami i diváckým zájmem se naplno rozběhla. V roce 1992 založil spolu s producentem Peterem Aalbækem Jensenem filmovou společnost Zentropa Entertainment, nazvanou podle jejich tehdy nejnovějšího filmu. Tuto společnost založili, aby získali finanční nezávislost a absolutní kontrolu nad kreativní činností. Produkční firma se nepodílela jen na vzniku Trierových filmů, ale také mnoha jiných snímků od různých autorů, včetně televizních seriálů. Je to také jediné tradiční filmové studio na světě, které produkovalo hardcore porno snímky. V roce 1995 Lars von Trier a Thomas Vinterberg představili svůj manifest za nové filmové hnutí, které nazvali Dogma 95. Ještě pak ale chvíli trvalo, než se objevil první film, natočený ve stylu tohoto manifestu. Dlužno dodat, že tento manifest obsahoval deset pravidel, která měla vést k čistotě filmového umění, ale která Lars von Trier dodržoval jen krátce po jeho sepsání (jen jeden jeho film, Idioti, byl podle něj natočen). Ulf Trier nebyl biologickým otcem Larse. To však svému synovi matka prozradila velmi krátce před smrtí a identitu svého biologického otce Lars odhalil až v roce Jeho biologický otec byl však již v té době velmi starý muž, a tak došlo jen k několika velmi trapným setkáním. Lars von Trier nadále považoval za otce Ulfa Triera, přestože umělecké geny snad zdědil po otci biologickém, který byl významným dánským hudebníkem a pocházel ze staré hudebně založené katolické rodiny. Stal jsem se obětí genetického experimentu své matky, která chtěla syna s tvůrčími geny.

8 Tomáš Impseil Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Pavel Košek, Michal Zeman, David Lanči Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Karel Korous Jevištní mistr Petr Ottl Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše Klosová Vlásenky Ivana Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Autorská práva k textu i překladu zastupuje Aura - Pont s. r. o., Veslařský ostrov 62, Praha 4, Česká republika. Uváděno se souhlasem agentury NORDISKA ApS - Kodaň Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf činohry Šimon Dominik Redakce Martin Urban Grafika Martin Taller Fotografie Petr Našic Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR / cena 23 Kč / náklad: ks Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL

9