Katedra průzkumu a zahraničních armád pro služební potřebu Výtisk číslo: Počet listů:89 TAKTICKÝ PRŮZKUM. II.díl

Transkript

1 VYSOKÁ VOJENSKÁ ŠKOLA POZEMNÍHO VOJSKA Katedra průzkumu a zahraničních armád Výhradně pro služební potřebu Výtisk číslo: Počet listů:89 P.č.t.:1145/2 TAKTICKÝ PRŮZKUM II.díl Způsoby vojskového a hloubkového průzkumu. (skripta) Zpracoval: podplukovník ing.jan TRYBENEKR Recenzovali: plukovník ing.milan VYMĚTALÍK podplukovník ing.drahomír LEXA V Y Š K O V

2 VYSOKÁ VOJENSKÁ ŠKOLA POZEMNÍHO VOJSKA Katedra průzkumu a zahraničních armád Výhradně pro služební potřebu Výtisk číslo: Schvaluji: Počet listů: 89 Děkan fakulty mechanizovaného vojska plk.gšt. ing. Miroslav DŘÍMAL, CSc. P.č.t.:1145/2 TAKTICKÝ PRŮZKUM II.díl Způsoby vojskového a hloubkového průzkumu. (skripta) Zpracoval: podplukovník ing.jan TRYBENEKR Recenzovali: plukovník ing.milan VYMĚTALÍK podplukovník ing.drahomír LEXA V Y Š K O V :32:00 2 Tryb 2-sum.doc

3 Anotace: Skripta rozpracovávají, graficky interpretují a rozšiřují ustanovení bojových řádů (Všeob-Ř- 1,2,3) a předpisu Zprav-1-1 o způsobech průzkumu. Jsou určena pro studenty průzkumného oboru všech forem studia i pro studenty oboru motostřeleckého a tankového. Klíčová slova: Pozorování a naslouchání, pozorovatel, pozorovací hlídka, pozorovací stanoviště, léčka, přepad, výpad, výslech, ukořistěný dokument, průzkum bojem, podskupina přepadová, zajišťovací, odtarasovací :32:00 3 Tryb 2-sum.doc

4 Předmluva Tato skripta jsou určena v plném rozsahu pro potřebu studentů průzkumného oboru denního i dálkového studia, průzkumných i zpravodajských kurzů a ŠDZ, v užším rozsahu i pro studenty motostřeleckého a tankového oboru VVŠ PV ke studiu základních způsobů průzkumu. Ve skriptech jsou do potřebné hloubky rozpracována všeobecná ustanovení bojových řádů ČSA (Všeob-Ř-1, 2, 3) a předpisu Zprav-1-1 Taktický průzkum, týkající se dané problematiky s využitím dalších zpravodajských pomůcek (Zprav-51-3 Příprava a provádění výslechu v polních podmínkách, Zprav-53-1/1 Vyhodnocení ukořistěných dokumentů, NN O20101 Průzkum - názvoslovná norma ) a vlastních zkušeností autora. Pro přehlednost, rychlou a snadnou orientaci v předkládané učební látce jsou skripta rozdělena do hlav,jejich názvy jsou děleny a seřazeny podrobně do kapitol a podkapitol tak,aby vystihovaly podstatné stránky popisovaných jevů a činností. Důležité momenty jsou v textu zvýrazněny rámováním či podtržením. Přílohy, zařazené na konci skript,slouží jednak jako možné vzory dokumentů, jednak k lepšímu pochopení podstaty, zásad a variant realizace jednotlivých způsobů průzkumu. Komplexně a uceleně zpracovaná látka a určení skript pro široký okruh studentů vyžadují studovat látku podle pokynů učitele,který rovněž stanoví výukové cíle.kontrolou jejich splnění jsou vystoupení na seminářích, cvičeních, při praktických zaměstnáních a prokázané znalosti při zkouškách. Použitá terminologie se v některých případech odchyluje od terminologie používané v řádech,předpisech a pomůckách platných v době vydání těchto skript. Obsah skript byl projednán na zasedání katedry dne 19.března 1991 a doporučen do tisku. Skripta neprošla jazykovou úpravou :32:00 4 Tryb 2-sum.doc

5 OBSAH OBSAH... 5 Předmluva... 8 ÚVOD... 9 Hlava I. POZOROVÁNÍ A NASLOUCHÁNÍ ZÁKLADNÍ POJMY CHARAKTERISTIKA POZOROVÁNÍ POZOROVATEL, POZOROVACÍ HLÍDKA POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ Zásady výběru a vybudování pozorovacího stanoviště Vybavení pozorovacího stanoviště PŘÍPRAVA POZOROVACÍ HLÍDKY K PLNĚNÍ ÚKOLU HARMONOGRAM ČINNOSTI ČINNOST VELITELE POZOROVACÍ HLÍDKY Rozhodovací proces Organizace činnosti SLUŽBA NA POZOROVACÍM STANOVIŠTI Rozdělení služby v pozorovací hlídce Povinnosti velitele pozorovací hlídky ČINNOST POZOROVATELE Povinnosti a nutné znalosti pozorovatele Metodika pozorování Udávání cílů a hlášení výsledků pozorování Střídání pozorovatelů a pozorovacích hlídek Činnost pozorovací hlídky za pohybu POZOROVÁNÍ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK POZOROVÁNÍ V NOCI POZOROVÁNÍ V ZIMĚ POZOROVÁNÍ V HORÁCH POZOROVÁNÍ V LESE A V ODSADÁCH NASLOUCHÁNÍ POZOROVÁNÍ V HLAVNÍCH DRUZÍCH BOJE POZOROVÁNÍ V OBRANĚ POZOROVÁNÍ ZA ÚTOKU Hlava II. LÉČKA OBECNÁ USTANOVENÍ PODSTATA A CÍLE LÉČKY BOJOVÁ SETAVA JEDNOTKY V LÉČCE ÚKOLY, ČINNOST A VYBAVENÍ PODSKUPIN Pozorovatelé Přepadová podskupina Uchvacovací podskupina Zajišťovací podskupina Stanoviště velitele SYSTÉM PALEB ZÁSADY ČINNOSTI V LÉČCE FÁZE LÉČKY S PŘÍPRAVOU PŘÍPRAVA LÉČKY HARMONOGRAM PŘÍPRAVY :32:00 5 Tryb 2-sum.doc

6 2.2. ČINNOST VELITELE JEDNOTKY (PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU) Rozhodovací proces Organizace léčky ČINNOST VELITELE PODSKUPINY LÉČKA Z CHODU LÉČKA ZŘIZOVANÁ PRŮZKUMNÝM ORGÁNEM ORGANIZACE LĚČKY Z CHODU (POD TLAKEM ČASU) VÝBĚR MÍSTA PODLE CÍLŮ LÉČKY, SÍLY A SLOŽENÍ PROTIVNÍKA Hlava III. PŘEPAD OBECNÁ USTANOVENÍ PODSTATA A CÍLE PŘEPADU ZPŮSOBY PŘEPADU BOJOVÁ SESTAVA PŘEPAD S VYUŽITÍM BOJOVÉ TECHNIKY FÁZE PŘEPADU Úkoly a činnost přepadové podskupinkupiny Úkoly a činnost zajišťovací podskupiny ORGANIZACE A PROVEDENÍ PŘEPADU PĚŠKY FÁZE PŘEPADU S bojem Bezhlučně ÚKOLY A ČINNOST ODTARASOVACÍ PODSKUPINY ÚKOLY A ČINNOST PŘAPADOVÉ PODSKUPINY Při přepadu s bojem Při bezhlučném přepadu ÚKOLY A ČINNOST ZAJIŠŤOVACÍ PODSKUPINY ÚKOLY A ČINNOST DESTRUKČNÍ SKUPINY PŘÍPRAVA PŘEPADU HARMONOGRAM PŘÍPRAVY ČINNOST VELITELE PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU Rozhodovací proces Organizace přepadu ZVLÁŠTNOSTI V ORGANIZACI A PROVEDENÍ PŘEPADU PŘEPAD PROVÁDĚNÝ SKUPINOU HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU ORGANIZACE A PROVEDENÍ PŘEPADU BEZ PŘÍPRAVY Hlava IV. VÝPAD OBECNÁ USTANOVENÍ PODSTATA A CÍLE VÝPADU BOJOVÁ SESTAVA JEDNOTKY (SKUPINY), ÚKOLY A VYBAVENÍ PODSKUPIN PROVEDENÍ VÝPADU FÁZE VÝPADU ČINNOST PODSKUPIN PŘI POSTUPU K OBJEKTU VÝPADU ROZMÍSTĚNÍ PODSKUPIN A NAPADENÍ OBJEKU VÝPADU SIGNÁLY ODCHOD DO SESTAVY VLASTNÍCH JEDNOTEK ČINNOST PŘI PROZRAZENÍ VÝPADU PŘÍPRAVA VÝPADU HARMONOGRAM PŘÍPRAVY :32:00 6 Tryb 2-sum.doc

7 3.2. ORGANIZACE VÝPADU ŠTÁBEM ČINNOST VELITELE JEDNOTKY Rozhodovací proces Organizace výpadu ČINNOST VELITELE PODSKUPINY POZOROVÁNÍ OBJEKTU VÝPADU NÁCVIK VÝPADU Hlava. V. VÝSLECH ZAJATCŮ A PŘEBĚHLÍKŮ OBECNÁ USTANOVENÍ CHARAKTERISTIKA VÝSLECHU KATEGORIZACE VYSLÝCHANÝCH OSOB ZÁKLADNÍ DRUHY VÝSLECHŮ ZACHÁZENÍ SE ZAJATCI ZÁSADY VÝSLECHU PŘÍPRAVA VÝSLECHU VÝSLECHOVÉ PROSTŘEDÍ HLAVNÍ ZÁSADY PROVEDENÍ VÝSLECHU ZVLÁŠTNOSTI VÝSLECHU VÝSLECH V TÝLU PROTIVNÍKA CHARAKTERISTIKA A ZÁSADY VÝSLECHU HLÁŠENÍ ZPRÁV O NAKLÁDÁNÍ SE ZAJATCI Hlava VI: STUDIUM UKOŘISTĚNÝCH DOKUMENTŮ KLASIFIKACE UKOŘISTÉNÝCH DOKUMENTŮ ZÁSADY VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ POSTUP PŘI VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ Hlava VII. PRŮZKUM BOJEM PŘÍLOHY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY :32:00 7 Tryb 2-sum.doc

8 Předmluva Tato skripta jsou určena v plném rozsahu pro potřebu studentů průzkumného oboru denního i dálkového studia, průzkumných i zpravodajských kurzů a ŠDZ, v užším rozsahu i pro studenty motostřeleckého a tankového oboru VVŠ PV ke studiu základních způsobů průzkumu. Ve skriptech jsou do potřebné hloubky rozpracována všeobecná ustanovení bojových řádů ČSA (Všeob-Ř-1, 2, 3) a předpisu Zprav-1-1 Taktický průzkum, týkající se dané problematiky s využitím dalších zpravodajských pomůcek (Zprav-51-3 Příprava a provádění výslechu v polních podmínkách, Zprav-53-1/1 Vyhodnocení ukořistěných dokumentů, NN O20101 Průzkum - názvoslovná norma ) a vlastních zkušeností autora. Pro přehlednost, rychlou a snadnou orientaci v předkládané učební látce jsou skripta rozdělena do hlav,jejich názvy jsou děleny a seřazeny podrobně do kapitol a podkapitol tak,aby vystihovaly podstatné stránky popisovaných jevů a činností. Důležité momenty jsou v textu zvýrazněny rámováním či podtržením. Přílohy, zařazené na konci skript,slouží jednak jako možné vzory dokumentů, jednak k lepšímu pochopení podstaty, zásad a variant realizace jednotlivých způsobů průzkumu. Komplexně a uceleně zpracovaná látka a určení skript pro široký okruh studentů vyžadují studovat látku podle pokynů učitele,který rovněž stanoví výukové cíle.kontrolou jejich splnění jsou vystoupení na seminářích, cvičeních, při praktických zaměstnáních a prokázané znalosti při zkouškách. Použitá terminologie se v některých případech odchyluje od terminologie používané v řádech,předpisech a pomůckách platných v době vydání těchto skript. Obsah skript byl projednán na zasedání katedry dne 19.března 1991 a doporučen do tisku. Skripta neprošla jazykovou úpravou :32:00 8 Tryb 2-sum.doc

9 ÚVOD Způsoby průzkumu jsou metody činnosti průzkumných orgánů použité s cílem získat průzkumné zprávy. Jsou zároveň i jedním z kriterií,podle nichž se taktický pozemní průzkum dělí na (vojskový, hloubkový, dělostřelecký, ženijní atd.). Způsoby průzkumu, používané dnešními orgány vojskového a hloubkového průzkumu, nejsou nikterak nové. Dochovaná historie válek zná nesčetné případy úspěšné i neúspěšné použití způsobů průzkumu, uváděných v těchto skriptech. Tento fakt však nesmí vést k domněnce, že se jedná o metody činnosti vývojem překonané. V závislosti na rozvoji vědy a techniky se měnily u těchto způsobů průzkumu použité prostředky, zatímco cíle a obecné zásady provedení zůstaly víceméně neměnné. Z tohoto poznatku vyplývá několik úkolů: - za prvé je třeba pochopit podstatu a obecné zásady jednotlivých způsobů průzkumu a dále je rozvíjet, - za druhé maximálně při jejich realizaci využívat nové, vysoce účinné prostředky či nové prostředky k těmto účelům vynalézat.s existencí dalších způsobů průzkumu, většinou uskutečňovaných pomocí technických prostředků, se nikterak význam uváděných způsobů průzkumu nezmenšuje. S existencí dalších způsobů průzkumu, většinou uskutečňovaných pomocí technických prostředků, se nikterak význam uváděných způsobů průzkumu nezmenšuje. Dále je třeba si uvědomit, že použití toho či onoho způsobu tvoří podstatnou část činnosti orgánů vojskového a hloubkového průzkumu. A nejen to. Některé způsoby, jako např. léčka, přepad, výpad jsou využívány vševojskovými (bojovými) jednotkami k plnění ne průzkumných, nýbrž běžných bojových úkolů :32:00 9 Tryb 2-sum.doc

10 Hlava I. POZOROVÁNÍ A NASLOUCHÁNÍ 1. ZÁKLADNÍ POJMY 1.1. CHARAKTERISTIKA POZOROVÁNÍ Definice: Pozorování je základní způsob průzkumu. Organizuje se ve všech druzích bojové činnosti nepřetržitě ve dne i v noci a za omezené viditelnosti a uskutečňuje se zrakem, pozorovacími přístroji a jinými technickými prostředky." Pozorovat neznamená se jen dívat. Je to především cílevědomé sledování určité části terénu a vzdušného prostoru nad ním za účelem vyhledání, zjištění či upřesnění síly, složení, rozmístění a činnosti protivníka, jeho palebných i jiných prostředků (objektů) a zjištění stavu terénu z hlediska potřeb vedení boje. Kromě toho se pozorováním zjišťují výsledky palebných úderů provedených na protivníka. Soustavným a cílevědomým prováděním pozorování lze získat cenné údaje i o dovedně skrytých a zamaskovaných objektech protivníka a jeho činnosti podle demaskujících příznaků. To jsou jevy, či opomenutí,podle kterých lze zjistit počty a určit druh bojové techniky, přítomnosti jednotek, jejich rozmístění, a ráz činnosti. Někdy se jedná o jen nepatrné příznaky, které může vyhodnotit pouze zkušený pozorovatel. Pozorování je nejrozšířenější způsob průzkumu. Průzkum pozorováním provádí: - velitelé čet, rot a praporů ze svých velitelsko-pozorovacích stanovišť, - velitelé pluků a určení důstojníci štábů pluků z pozorovatelen, - velitelé divizí a určení důstojníci štábů divizí z předsunutých velitelských stanovišť (pozorovatelen), - všichni příslušníci jednotek vedoucích boj, - pozorovatelé a pozorovací hlídky z pozorovacích stanovišť, - průzkumné orgány vojskového, hloubkového, dělostřeleckého, ženijního, radiačního a chemického průzkumu, - všechny osádky vrtulníků a letounů, - kromě toho se pozorování provádí s použitím průzkumně signalizačních zařízení. Dříve se pozorování provádělo zrakem, popřípadě s využitím jednoduchých optických přístrojů. V soudobých podmínkách, díky používání dokonalých optických přístrojů, infrapřístrojů, radiolokátorů, termovizorů, televize a dalších technických prostředků průzkumu výrazně vzrostly možnosti a tím i význam pozorování. Úspěch pozorování závisí především na jeho: - dobré organizaci, - nepřetržitosti a systematičnosti, - utajení, - vycvičenosti pozorovatelů a na tom, jak pozorovatelé znají organizaci, zbraně a bojovou techniku protivníka,taktické normy, zásady vedení boje malými jednotkami a také na znalosti návyků,chování a režimu života jednotek protivníka v daném prostoru :32:00 10 Tryb 2-sum.doc

11 1.2. POZOROVATEL, POZOROVACÍ HLÍDKA Definice: Pozorovatel, (pozorovací hlídka) je průzkumný orgán (voják, skupina vojáků) určený k pozorování protivníka,terénu,počasí a pod. při všech druzích činnosti vojsk. K splnění úkolu používá zraku,pozorovacích přístrojů a jiných technických prostředků. Pozorovatelé se určují: 1. U bojujících jednotek (mechanizovaných, pěších, tankových atd.): - v družstvu 1 pozorovatel, - v četě 1 pozorovatel, - v rotě 1-2 pozorovatelé, - v praporu 1-2 pozorovatelé. 2. U průzkumných orgánů (vojskového, hloubkového, dělostřeleckého, ženijního, radiačního a chemického průzkumu): - počet vyčleňovaných pozorovatelů od každého průzkumného orgánu závisí na úkolu a momentální taktické situaci. 3. Nebo jsou příslušníky pozorovací hlídky. Pozorovatelé se umisťují poblíž stanoviště velitele, který jim také vydává bojový rozkaz pro pozorování. Pozorovací skupiny se určují: 1. U jednotek, útvarů a svazků (mechanizovaných, tankových, pěších atd.): - u praporu v počtu l-2 pozorovací hlídky (vyčleňují se z podřízených rot), - u pluku 2-3 pozorovací hlídky (vyčleňují se z průzkumné jednotky pluku), - u divize 3-4 pozorovací hlídky (vyčleňují se z průzkumného útvaru divize), 2. U jednotek a útvarů druhů vojsk (zejména od dělostřeleckých, ženijních a chemických). Pozorovací hlídky se vysílají do prostorů kam velitelé sami nevidí a umisťují se v místech, která zabezpečují dobré pozorování protivníka na co největší vzdálenost. Pozorovací skupina je složena: - ze 2-3 vojáků, z nichž jeden je velitelem, - nebo je tvořena osádkou bojového vozidla (OT, BVP, tanku) :32:00 11 Tryb 2-sum.doc

12 1.3. POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ Zásady výběru a vybudování pozorovacího stanoviště Definice: "Pozorovací stanoviště je stanoviště pozorovací hlídky. Vhodné místo nebo objekt v terénu, dobře zamaskované a dostatečně materiálně vybavené, umožňující výhodné pozorování protivníka a předávání zpráv." Podle situace může pozorovací hlídka také plnit úkol ze svého bojového vozidla (OT, BPzV, tanku), které se v tom případě stává součástí pozorovacího stanoviště. Není-li místo pozorovacího stanoviště přesně určeno,volí si ho podle úkolu a terénu sám velitel pozorovací hlídky (pozorovatel). Místo nesmí přitahovat pozornost protivníka a tím i jeho palbu. Proto při výběru místa pro pozorovací stanoviště musí velitel pozorovací hlídky (pozorovatel) dbát toho, aby vyhovovalo těmto podmínkám: - nikdy se neumisťuje na vrcholy výšin nebo u zřídka se vyskytujících terénních předmětů (trigonometrické body, vidlice cest, osamělé budovy, stromy a pod.), - má být výše než pozorovaný objekt (v noci naopak), - musí zabezpečovat dobrý výhled na prostor, kde jsou nejdůležitější objekty protivníka (dobrý výhled), - musí z něho být spolehlivé spojení s velitelem, - musí k němu vést skrytá a pokud možno rychlá cesta pro příchod a odchod, - v případě potřeby musí zabezpečovat i možnost dlouhodobého pobytu a s tím souvisejícího odpočinku a přípravy stravy, - musí být skryté a umožňovat dobré maskování před pozemním i vzdušným pozorováním, - musí chránit pozorovatele před střelami z ručních zbraní a střepinami granátů. Způsob a rozsah ženijního vybudování pozorovacího stanoviště se určuje podle předpokládané délky doby pozorování. Ženijní úpravy a maskování pozorovacího stanoviště v podmínkách přímého dotyku s protivníkem se provádějí zpravidla v noci.nutné práce jako například splétání rohoží, opatřování maskovacího materiálu a zřizování různých koster se provádí zásadně ve skrytu, nikdy ne na pozorovacím stanovišti. V zásadě se rozlišují dva typy pozorovacích stanovišť : - pro jednoho pozorovatele, - nebo umožňující činnost celé pozorovací hlídky. Nedovoluje-li situace pozorovací hlídce vybudovat pozorovací stanoviště pro celou hlídku, zřizují se dvě místa: - vlastní pozorovací stanoviště, - místo pro odpočinek a předávání zpráv nadřízenému. Mezi oběma místy musí být nepřetržité spojení. Možné způsoby vybudování pozorovacích stanovišť jsou uvedeny v přílohách číslo 1 7. Kromě toho je výhodné pozorovací stanoviště zaujímat ve vracích bojové techniky, v budovách nebo rozvalinách budov a továrních objektů. Zde platí tyto zásady : - volit rohové budovy s možností výhledu do více stran, - při pozorování z podkroví neodstraňovat střešní krytinu, :32:00 12 Tryb 2-sum.doc

13 - při zřizování průrazů ve zdech dbát,aby neměly pravidelné rozměry - maskovat je jako díry po granátech a pod., - pozorovat z hloubky místnosti. Pro krátkodobé pozorování pozorovatel zpravidla pozorovací stanoviště ženijně neupravuje. Vždy však musí dbát zásad maskování: - je-li pozorovatel umístěn u nějakého předmětu v terénu, musí splývat s jeho obrysy nebo být v jeho stínu, - pozoruje-li z příkopu nebo jámy, musí být za pozorovatelem pozadí (násyp, keř a pod.), aby se nerýsoval na horizontu, - z prostoru za stromem, kamenem nebo jiným předmětem se pozoruje ze zastíněné strany vleže, - v křoví se pozorovatel umisťuje těsně u země ze zastíněné strany a poněkud vzadu od okraje keře, - umisťuje-li se pozorovatel na stromě, vybírá si silnější strom s nejsilnějšími, nejhustějšími větvemi a upravuje si stanoviště tak, aby mohl sedět. I na stromě se vždy využívá stínu a zásadně se nepoužívá strom s ptačím hnízdem, - ve vysoké trávě(obilí) si pozorovatel vybírá stanoviště v hloubce pole, - v nekrytém otevřeném terénu má barva oděvu splývat s přirozenou barvou terénu Vybavení pozorovacího stanoviště Pozorovací stanoviště se vybavuje podle úkolu a situace. Zpravidla na pozorovacím stanovišti jsou: 1. Prostředky pro pozorování, zjišťování a zaměřování: - optické pozorovací přístroje, - přístroje pro pozorování v noci, - infraprůkazníky, - radiolokátor pro zjišťování pohyblivých pozemních cílů, - radiolokační pátrač, - dálkoměr ( stereoskopický, laserový ), - přístroje radiačního a chemického průzkumu. 2. Prostředky pro spojení a předávání zpráv: - rádiová stanice, - telefonní přístroj, - kódovaná mapa, - signální (hovorová) tabulka, - tiskopisy na hlášení. 3. Signální prostředky: - signální pistole se sadou signálních nábojů, - vystřelovač signálních nábojů, - osvětlovací náboje. 4. Dokumentace: - deník pozorování, - schéma pozorování. 5. Pomocné prostředky: - buzola, - hodinky, - psací a kreslící potřeby, :32:00 13 Tryb 2-sum.doc

14 - svítilna. Deník pozorování Definice: Deník pozorování je bojový dokument vedený na každé pozorovatelně (pozorovacím stanovišti). Zaznamenávají se v něm úkoly pozorovací hlídky pozorovatele) a všechny výsledky pozorování (zejména doba, místo, druh a činnost pozorovaných objektů) a odeslaná (předaná) hlášení. Kromě toho se do deníku pozorování zapisuje střídání pozorovatelů a pozorovacích hlídek. Schéma pozorování Definice: Schéma pozorování je pomocný dokument,který obsahuje grafické znázornění úkolů pozorovatelů (pozorovací hlídky). Vede se na mapách velkého měřítka nebo náčrtech. Zakreslují se na něm orientační body, skryté prostory a veškerá zjištěná činnost protivníka. Zákres úkolu obsahuje: - přesné umístění pozorovacího stanoviště včetně uvedení úplných pravoúhlých souřadnic, - pozorovací sektor, - smluvené názvy terénních předmětů. U orientačních bodů se ještě udává dálka k nim a azimuty. V popisu schématu pozorování se uvádí: - útvar (jednotka ) krycím číslem, - rozměr dokumentu v centimetrech (počet listů), - kdo zpracoval, - legenda (nestandartní značky ). Na schématu pozorování vyhotoveném na náčrtu terénu, se ještě udává měřítko, orientace na světové strany a název prostoru pozorování. Pozorovací sektor Definice: Pozorovací sektor je vymezená část pozorovacího pásma,nebo část terénu určená pozorovateli (pozorovací hlídce) k pozorování. Je ohraničen dobře viditelnými terénními předměty (orientační body) :32:00 14 Tryb 2-sum.doc

15 2. PŘÍPRAVA POZOROVACÍ HLÍDKY K PLNĚNÍ ÚKOLU 2.1. HARMONOGRAM ČINNOSTI Rozsah a pořadí činnosti velitele pozorovací hlídky i jejích příslušníků v této době závisí na konkrétní situaci, zejména: - na době, která zbývá do zahájení pozorování, - na místě vydání bojového rozkazu nadřízeným velitelem (na pozorovacím stanovišti nebo podle mapy), - na vzdálenosti místa přípravy od pozorovacího stanoviště, (doby nutné na přesun). Možná varianta činnosti je uvedena na schématu č ČINNOST VELITELE POZOROVACÍ HLÍDKY Rozhodovací proces Rozhodovací proces velitele pozorovací hlídky spočívá v: - ujasnění úkolu, - zhodnocení situace, - rozhodnutí. a realizuje se vždy na základě: - obdrženého bojového rozkazu. V některých případech nutné informace může získat dále: - od velitele jednotky v dotyku, - vlastní rekognoskací. Nadřízený velitel může veliteli pozorovací hlídky vydat bojový rozkaz: - podle mapy nebo - v terénu na pozorovacím stanovišti :32:00 15 Tryb 2-sum.doc

16 - Schéma číslo 1: Činnost PoH v přípravě k plnění úkolu. - - VELITEL PoH PŘÍSLUŠNÍCI Obdržení bojového rozkazu Plní dosavadní úkoly Ujasnění úkolu Vydání úkolů podřízeným pro přípravu. Příprava mapy, signální tabulky, tiskopisů na hlášení a příprava dokumentace Příprava vozidla, pozorovacích přístrojů, spojovacích prostředků a ostatního materiálu Kontrola připravenosti Přesun do prostoru pozorovacího stanoviště Navázání součinnosti s velitelem jednotky v dotyku Zajišťují velitele Rekognoskace Zhodnocení situace Rozhodnutí Vydání úkolu pro vybudování pozorovacího stanoviště Budování pozorovacího stanoviště Zpracování dokumentace pozorovacího stanoviště a příprava bojového rozkazu Vydání bojového rozkazu pozorovatelům Zahájení pozorování, dokončení úprav pozorovacího stanoviště Kontrola připravenosti a pochopení úkolu Hlášení o zahájení pozorování V bojovém rozkaze stanoví: :32:00 16 Tryb 2-sum.doc

17 - orientační body (neuvádí se při vydávání úkolu podle mapy), - zprávy o protivníkovi, - přední okraj vlastních jednotek i jiné potřebné údaje o vlastních jednotkách, - složení pozorovací hlídky a pozorovací prostředky, - místo pozorovacího stanoviště (směr postupu pozorovací hlídky), - pozorovací sektor (při vydávání úkolu podle mapy objekt pozorování) a čemu věnovat zvláštní pozornost, - pravděpodobné příletové směry letounů a vrtulníků protivníka, - doba zahájení pozorování, - doba a způsob hlášení výsledků pozorování a pojítka k tomu určená, - doba a způsob vystřídání pozorovací hlídky (doba ukončení pozorování), - varovné signály, - heslo. Tento bojový úkol se zapisuje na začátek deníku pozorování. V případě nutnosti může nadřízený velitel dále stanovit i rozsah dalšího materiálního zabezpečení pozorovací hlídky (ženijní materiál, maskovací prostředky, strava atd.). Kromě toho stanoví dobu odjezdu na pozorovací stanoviště, osu přesunu a místo setkání s velitelem jednotky v dotyku. Při ujasňování úkolu musí velitel pozorovací hlídky především pochopit kde a co pozorováním zjistit, kdy pozorování zahájit a kdy a jakým způsobem ukončit, jak předávat výsledky pozorování a čím má být pozorovací hlídka vybavena. Na závěr ujasnění úkolu si sestaví časový rozpočet, ve kterém stanoví kdy, co a jak je třeba splnit do stanovené doby zahájení pozorování (nebo do doby odjezdu na pozorovací stanoviště). Zhodnocení situace Při zhodnocení situace protivníka především rozebírá: - jeho složení, rozmístění palebných, průzkumných a jiných prostředků, - charakter činnosti a možnost jeho změny. Z rozboru výše uvedených otázek může velitel pozorovací hlídky učinit následující závěry: - od které čáry se pozorovací hlídka dostává do přímého pozorování (střelby) protivníka, - kde jsou rozmístěny (mohou být) nejdůležitější objekty protivníka, - co provést při možné změně činnosti protivníka, - kdy, které a jakým způsobem použít pozorovací a jiné přístroje. Při zhodnocení situace vlastních jednotek rozebírá: - průběh předního okraje (nebo jiné rozmístění jednotek), - umístění objektů přitahujících pozornost protivníka, - průběh linkového spojení, - vybavení PoH (pozorovatele) pozorovacími a jinými prostředky. V závěru tohoto rozboru by veliteli pozorovací hlídky mělo vyplynout: - kde není vhodné umístit vlastní pozorovací stanoviště, - zda je možno se napojit na polní telefonní vedení či využít jiných spojovacích prostředků velitelů jednotek v dotyku jako záložního spojení, - jakým způsobem využít pozorovací a jiné prostředky. Při zhodnocení terénu především rozebírá: :32:00 17 Tryb 2-sum.doc

18 - jeho konfiguraci z hlediska možnosti vlastního pozorování, - pokrytost terénu (keře, stromy, les atd.), - výskyt výrazných terénních tvarů a předmětů. Rozborem terénu může velitel pozorovací hlídky dospět k následujícím závěrům: - kde jsou vhodná místa pro zřízení pozorovacího stanoviště, - kterých terénních předmětů a tvarů je možno využít jako orientačních bodů. Počasí hodnotí většinou z hlediska: - viditelnosti, - směru a síly větru, - vlivu na pozorovatele (silný mráz, vysoké teploty, deštivo atd.). Rozbor počasí může ovlivnit jeho závěry o: - umístění a způsobu vybudování pozorovacího stanoviště, - délce služby pozorovatelů, - použití těch nebo oněch pozorovacích přístrojů. Při hodnocení denní (noční) doby rozebírá: - dobu soumraku a dobu svítání, - polohu měsíce (úplněk, nóvum, schází, nabírá) a dobu jeho východu a západu. Rozbor těchto otázek ovlivní závěry velitele pozorovací hlídky zejména o druhu a době použití pozorovacích přístrojů. Na základě závěrů z ujasnění úkolu a zhodnocení situace si připraví vlastní rozhodnutí a vydává úkoly podřízeným pro vybudování pozorovacího stanoviště. Ve svém rozhodnutí může stanovit: - orientační body, - umístění pozorovacího stanoviště, způsob jeho vybudování a maskování, - cestu příchodu a odchodu, - místo těžby potřebného materiálu a přípravy některých stavebních prvků pro pozorovací stanoviště, - způsob zřízení linkového spojení, - kdy a jakým způsobem použít průzkumné prostředky, - délku služby pozorovatelů. Skutečný rozsah rozhodnutí velitele pozorovací hlídky závisí na stupni konkrétnosti bojového rozkazu pro pozorování Organizace činnosti Organizace činnosti pozorovací hlídky v období přípravy jejím velitelem je realizována: - vydáním úkolů podřízeným pro přípravu, - kontrolou připravenosti, - řízením přesunu do prostoru pozorovacího stanoviště, - součinností s velitelem jednotky v dotyku, - rekognoskací, - vydáním úkolu pro vybudování pozorovacího stanoviště, - vydáním bojového rozkazu pozorovatelům, - hlášením o zahájení pozorování. Obsah úkolů podřízeným pro přípravu k pozorování se řídí konkrétní situací. Pokyny mohou obsahovat: - krátké seznámení s úkolem jednotky, :32:00 18 Tryb 2-sum.doc

19 - kdo, kde a jaký materiál doplní, překontroluje (konkrétně), - pohotovost k odjezdu na pozorovací stanoviště. Po přijetí rozhodnutí ještě oznámí velitel pozorovací hlídky přesné umístění pozorovacího stanoviště, popřípadě rozmístění jeho dalších prvků. V úkolu pro vybudování pozorovacího stanoviště velitel pozorovací hlídky zpravidla stanoví: - kde bude pozorovací stanoviště zřízeno, - způsob jeho ženijního vybudování, kdo a jak se na budování bude podílet, - kde se bude těžit materiál na vybudování a maskování, - přístupovou cestu k pozorovacímu stanovišti, - kdo a jakým způsobem bude pozorovací hlídku v průběhu budování pozorovacího stanoviště zajišťovat. V době budování pozorovacího stanoviště velitel pozorovací hlídky zpravidla vyhotovuje dokumentaci deník pozorování a schéma pozorování. Bojový rozkaz pozorovatelům vydává velitel pozorovací hlídky v terénu, zpravidla na pozorovacím stanovišti. - V bojovém rozkaze uvádí: - orientační body a smluvené názvy terénních předmětů, - nezbytné zprávy o protivníkovi, - přední okraj vlastních jednotek i jiné potřebné údaje o vlastních jednotkách, - místo pozorovacího stanoviště, - pozorovací sektor a čemu věnovat zvláštní pozornost, - pravděpodobné příletové směry letounů a vrtulníků protivníka, - doba a způsob hlášení výsledků pozorování, - doba a způsob střídání pozorovatelů, - varovné signály. - Velitelé, kteří vyčleňují ze svých bojujících jednotek pozorovatele, postupují při organizaci pozorování obdobným způsobem jako velitelé pozorovacích hlídek :32:00 19 Tryb 2-sum.doc

20 3. SLUŽBA NA POZOROVACÍM STANOVIŠTI 3.1. Rozdělení služby v pozorovací hlídce Na vybudovaném pozorovacím stanovišti se provádí: - pozorování, - evidence, vyhodnocení údajů získaných pozorováním, - udržuje se spojení s nadřízeným velitelem, - průběžně se obnovuje maskování, - střeží se přístupy k pozorovacímu stanovišti, zejména zezadu, - připravuje se strava a odpočívá se. Rozsah úkolů, připadajících na jednoho člena pozorovací hlídky závisí na její síle. Při rozdělení služby je třeba dodržovat zásadu,aby pozorovatel nastoupil službu odpočinutý. Při obsazení pozorovacího stanoviště pozorovací hlídkou v síle může být služba rozdělena takto: 1. voják: - plní úkoly pozorovatele, 2. voják: - provádí zápis do deníku pozorování, - zakresluje výsledky pozorování do schematu pozorování, 3. voják: - obsluhuje pojítko (telefon, rádiovou stanici), 4. voják: - udržuje maskování a střeží přístupy k pozorovacímu stanovišti /zejména zezadu/, 5. voják: - připravuje stravu a odpočívá. V jednotlivých činnostech se vojáci postupně střídají (obdobně jako při plnění strážní služby) Povinnosti velitele pozorovací hlídky Řídí bezprostředně činnost na pozorovacím stanovišti. Určuje se z řad mužstva, poddůstojníků a ve vyjímečných případech i z důstojníků. Po vybudování pozorovacího stanoviště je povinen: - určovat pořadí služby pozorovatelů, - kontroluje jejich činnost, - prověřuje stav pozorovacích přístrojů a pojítek, - plní povinnosti pozorovatele vystřídáním jednoho z nich, - vyhodnocuje výsledky pozorování, sestavuje a ve stanovených lhůtách odesílá zprávy o výsledcích pozorování nadřízenému veliteli ČINNOST POZOROVATELE Povinnosti a nutné znalosti pozorovatele Pozorovatel je povinen: - nepřetržitě pozorovat v určeném sektoru rozmístění a činnost protivníka, vlastních jednotek a sousedů, - vše zpozorované zapsat do deníků pozorování a zakreslit do schématu pozorování (pokud tímto úkolem není pověřen jiný člen pozorovací hlídky), - vše zpozorované ve stanovených lhůtách hlásit veliteli bez přerušení pozorování :32:00 20 Tryb 2-sum.doc

21 Každý pozorovatel musí proto umět a znát: - vyhledat výhodné pozorovací stanoviště, skrytě je zaujmout, upravit a zamaskovat, - způsoby pozorování terénu a terénních předmětů (objektů) ve dne i v noci, za nepříznivého počasí, v letním i zimním období, - pozorovat s pozorovacími přístroji i bez nich, používat ostatní technické prostředky průzkumu, - popsat tvářnost terénu a pojmenovat všechny v něm se vyskytující předměty, - správný postup při určování cíle pomocí orientačního bodu a dílcové stupnice dalekohledu, zjišťovat dálku různými způsoby, - podle charakteristických znaků a demaskujících příznaků rozeznat bojovou techniku, objekty (cíle) protivníka, - charakteristické příznaky výbuchu atomové munice, chemické munice a munice s bojovými biologickými prostředky, - bez snížení pozornosti plnit úkol s nasazenými prostředky protichemické ochrany jednotlivce, - signály, smluvená znamení a hesla k rozpoznání vlastních jednotek Metodika pozorování Pozorovatel zahajuje pozorování v daném pozorovacím sektoru podrobným studiem terénu. Přitom určuje vzdálenosti k orientačním bodům a výrazným terénním předmětům a zpracovává schéma pozorování. (Tuto činnost provádí pozorovatel v jednotce, u pozorovací hlídky schéma pozorování zpracovává velitel). Přitom zjišťuje: - kde může protivník rozmístit svá pozorovací stanoviště, palebné prostředky, ženijní objekty a zařízení,bojovou techniku a živou sílu, - jaké má možnosti skrytého přesunu k vlastnímu přednímu okraji. Pozorovatel si musí zapamatovat při studiu charakteristických terénních předmětů jejich vzájemné rozmístění, počty a vnější podobu (změny počtu, tvaru či rozmístění těchto předmětů pozorovateli prozradí zamaskovaný objekt protivníka). Určený pozorovací sektor si dělí do hloubky na části. Podle hloubky pozorování mohou být tyto části dvě (bližší a další),nebo tři (bližší, střední, další). Bližší část zahrnuje úsek terénu, který lze podrobně pozorovat pouhým okem (od 400 m). Střední část se určuje ve vzdálenosti střední viditelnosti terénních předmětů (přibližně asi od 400 do 800 m). Další část zahrnuje terén, ve kterém lze pozorovat umístění a činnost protivníka pouze pozorovacími přístroji (nad 800 m). Pozorování se zahajuje v bližší části zprava doleva postupným pozorováním terénu a terénních předmětů. Odkryté úseky se pozorují rychleji, členité pomaleji. Obzvláště pečlivě se studují úseky,ve kterých byly zjištěny příznaky cíle. Při pátrání po vzdušných cílech je třeba maximální pozornost věnovat horizontu Udávání cílů a hlášení výsledků pozorování :32:00 21 Tryb 2-sum.doc

22 Po zjištění cíle (objektu) pozorovatel určuje jeho polohu v terénu v dílcích do nejbližšího orientačního bodu (vpravo, vlevo) a ve vzdálenosti v metrech od tohoto orientačního bodu vzhledem k pozorovateli (blíže, dále). (Znázorněno v příloze č.10.) Zjištěný cíl se zapíše do Deníku pozorování, kde je nutno zaznamenat: - dobu zjištění cíle (objektu), - jeho polohu vzhledem k orientačnímu bodu, - přesně co bylo zpozorováno, - komu a kdy hlášeno. Dále se zakreslí do schématu pozorování pomocí taktických značek. Výsledky pozorování se hlásí buď okamžitě nebo ve stanovených lhůtách. Pozorovatel i velitel pozorovací hlídky hlásí okamžitě: - v návaznosti na situaci, ve které je úkol plněn, zjištění důležitých cílů, - zásadní nebo náhlé změny v rozmístění a činnosti protivníka (odchod jednotek, přísun dalších jednotek, přeskupování, zahájení protizteče, přechod z jednoho druhu boje ke druhému atd.). - příznaky a zahájení jaderného a chemického napadení, - radioaktivní a chemické zamoření. Ostatní zprávy se hlásí ve stanovených lhůtách. Délka intervalů mezi hlášeními závisí na konkrétní taktické situaci a na tom, kdo hlášení podává. Pozorovatel hlásí svému veliteli (jednotky, pozorovací hlídky) zpravidla častěji než velitel pozorovací hlídky svému nadřízenému. Způsoby hlášení Pozorovatel podává hlášení ústně s ukazováním zjištěných cílů (objektů) v terénu. Velitel pozorovací hlídky může podávat hlášení: - pomocí technických pojítek: - telefonem, - radiovou stanicí. - spojkou: - tiskopisem (oleátou) na hlášení, - písemně. - ústně na pozorovacím stanovišti svému nadřízenému a vždy po splnění úkolu. Předává-li zprávu pomocí technických pojítek, pak k jejímu sestavení využívá kódovanou mapu a signální tabulku. Zprávu na tiskopise (oleátě) na hlášení sestavuje tak, že přenese (obkreslí) ze schématu pozorování zjištěné cíle na oleátu a hlášení doplní dalšími potřebnými údaji. Pokud není schéma pozorování zpracováno na mapě je výhodnější zjištěné cíle přenášet nejdříve do mapy a teprve potom je přenést na oleátu. Jde vlastně o grafické hlášení. (Vzory hlášení jsou v přílohách číslo 11 a 12.) Hlášení velitele pozorovací hlídky obsahuje: Okamžité hlášení: - čas zjištění, :32:00 22 Tryb 2-sum.doc

23 - co a kde bylo zpozorováno, - vlastní rozhodnutí. Ve lhůtním hlášení velitel pozorovací hlídky uvádí: - dobu, ke které je hlášení zpracováno, - celkový charakter činnosti protivníka od posledního hlášení, - dobu a souřadnice míst zjištěných důležitých cílů (pozorovatelen, palebných stanovišť tanků, BVP, OT, PTZ, minometů, průzkumných a jiných prostředků), - situaci pozorovací hlídky, požadavky (je-li třeba), - vlastní rozhodnutí Střídání pozorovatelů a pozorovacích hlídek Intervaly střídání Střídání pozorovatelů se provádí v nepravidelných intervalech v závislosti na intenzitě pozorování, počasí, denní a roční době a na možnostech skrytého přístupu k pozorovacímu stanovišti. Doba, po kterou pozorovatel nepřetržitě pozoruje by neměla překročit 2-4 hodiny. Pozornost (vnímavost) pozorovatele začne klesat přibližně po 30 minutách. Rychlost dalšího poklesu je dána povětrnostními vlivy. Střídání pozorovacích hlídek by mělo proběhnout za denního světla. Pozorovací hlídka může plnit úkol po dobu 24 i více hodin. Průběh střídání Při střídání pozorovatel předává střídajícímu údaje o všem, co zpozoroval v činnosti protivníka, ukazuje zjištěné objekty v terénu, předává úkoly pro pozorování, pozorovací přístroje a pojítka, vedenou dokumentaci. O střídání provedou oba pozorovatelé, střídaný i střídající zápis v deníku pozorování. Obdobným způsobem se děje i střídání pozorovacích hlídek. Velitel střídané pozorovací hlídky orientuje velitele střídající pozorovací hlídky v terénu, seznamuje ho se situací vlastních jednotek, informuje ho o všem, co bylo zpozorováno a předává mu úkoly pro pozorování, dokumentaci a vybavení pozorovacího stanoviště. Při přebírání kontroluje střídající velitel stav a funkčnost pozorovacích přístrojů a spojovacích prostředků. Je možné a někdy i účelné,aby nová pozorovací hlídka používala svých pozorovacích přístrojů a spojovacích prostředků. Po tomto předání služby mezi veliteli pozorovacích hlídek určí střídající velitel prvního pozorovatele, vydá mu bojový rozkaz na jehož základě zahájí pozorování. Do té doby pozoruje poslední pozorovatel střídané pozorovací hlídky. Po vystřídání pozorovatelů provedou oba velitelé zápis o střídání pozorovacích hlídek do deníku pozorování. Střídání pozorovacích hlídek musí být utajeno před protivníkem (naprosto nepozorovatelné). V jeho průběhu se nesmí pozorování přerušit :32:00 23 Tryb 2-sum.doc

24 3.6. Činnost pozorovací hlídky za pohybu V některých situacích může pozorovací hlídka podle nařízení plnit úkol pozorováním ne z jednoho pevného pozorovacího stanoviště, nýbrž v určeném směru. V tomto případě pak postupuje skoky od jednoho výhodného místa pro pozorování ke druhému. Konkrétní osu postupu terénem a místa zastávek k pozorování volí velitel pozorovací hlídky samostatně, podle situace a terénu. Za postupu je nutné vždy dodržovat zásady maskování a zajištění. Pozorování se provádí zpravidla z vozidla. V případě, kdy terén nebo činnost protivníka nedovolují pozorovat z vozidla pozorovatelé sesedají a pozorují z výhodného pozorovacího stanoviště. Jejich činnost musí být zajištěna připravenými palbami z vlastního vozidla, které je ponecháno ve skrytu. Pozorovací stanoviště se zpravidla ženijně neupravují, v maximální míře se využívá přirozených maskovacích vlastností terénu. Vede se zpravidla pouze deník pozorování, výsledky pozorování zakresluje velitel pozorovací hlídky do své pracovní mapy. Jediným prostředkem pro spojení s nadřízeným je rádiová stanice. Zprávu sestavuje velitel pozorovací hlídky pomocí kódované mapy a signální tabulky. Na některých místech je účelné organizovat pozorování tak, že bude najednou pozorovat několik pozorovatelů, každý ve svém pozorovacím sektoru. Velitel pozorovací hlídky se ve své činnosti řídí zásadami uvedenými v předchozích situacích :32:00 24 Tryb 2-sum.doc

25 4. POZOROVÁNÍ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK 4.1. POZOROVÁNÍ V NOCI Pozorování v noci se zpravidla provádí s použitím přístrojů nočního vidění, bez nich. Na pozorování v noci se musí pozorovatel pečlivě připravit již ve dne: - pozorně prostuduje terén v pozorovacím sektoru, - vštípí si do paměti terénní tvary a předměty, - směry k orientačním bodům a hranice pozorovacího sektoru si vyznačí (vykolíkuje nebo určí jejich azimuty). Pozorovací stanoviště se umisťuje tak, aby objekt mohl být pozorován zdola nebo z boku (proti horizontu). Zpravidla bude nutno pozorovací stanoviště přemístit blíže k pozorovanému objektu. Při nočním pozorování je možné zajistit rozmístění prostředků protivníka podle záblesků po výstřelech anebo jiných světelných efektů. Světlo je možno odhalit na velkou vzdálenost je však důležité dávat pozor na oslnění. Pozorovatel se nikdy nesmí dívat přímo do světelného zdroje. Při prudkém osvětlení je výhodné pozorování na okamžik přerušit. Není-li v noci zjistit přesnou polohu cíle,určuje se azimut cíle nebo směr na tento cíl. Pozorování je možno provádět i za umělého osvětlení terénu. Vystřelování světlic či jiných osvětlovacích prostředků nesmí být prováděno z pozorovacího stanoviště. Při určování vzdáleností v uměle osvětleném terénu se osvětlené objekty zdají být blíže, než ve skutečnosti jsou a objekty neosvětlené se zdají menší a vzdálenější. Aktivní infrapřístroje a radiolokátory je třeba umisťovat stranou od pozorovacího stanoviště, nepravidelně je zapínat a nepravidelně měnit jejich stanoviště, aby se zmenšila pravděpodobnost jejich prozrazení. Pozorování v noci je zpravidla doplňováno nasloucháním POZOROVÁNÍ V ZIMĚ V zimě sněhová pokrývka všeobecně stěžuje maskování. Na sněhu, zejména za slunných dnů a měsíčních nocí se dobře pozorují okopy, zátarasy, stopy a cesty ve sněhu. Pozorování za slunečných dnů je možno provádět na větší dálky než v jiném období. Sníh zkracuje vzdálenosti, a předměty na sněhu se zdají blíže, než ve skutečnosti jsou. Zastíněná místa se pozorují lépe než v létě. Sníh silně odráží sluneční paprsky a oslepuje, pozorovatel proto musí mít tmavé brýle, stínítka na okuláry, filtry. Pozorovacím přístrojům je třeba věnovat mnohem větší pozornost a péči - chránit je zejména před sněhem a prudkými změnami teplot. Zvláštní pozornost je třeba věnovat akumulátorovým bateriím. V zimě má pozorovací stanoviště chránit pozorovatele před sněhem a větrem. Pozorovatelé se musí vybavit teplým oděvem. Jejich střídání se provádí častěji. Cesty příchodu k pozorovacímu stanovišti je nutno velmi pečlivě maskovat a co nejméně porušovat sněhovou pokrývku. Ohřívat se pozorovatelé mohou pouze za mlhy a sněžení.kouř je cítit na mnohem větší vzdálenost než v létě :32:00 25 Tryb 2-sum.doc

26 4.3. POZOROVÁNÍ V HORÁCH V horách se největší pozornost věnuje stezkám, cestám, údolím řek, soutěskám a průsmykům. Pozorovací stanoviště se volí na svazích a výběžcích hor v blízkosti průsmyků a komunikací. Četné mlhy, mračna a velký počet neviditelných prostorů ztěžují pozorování. Činnost a psychika pozorovatele je při pozorování v horách ovlivňována těmito faktory: - veškeré zvukové efekty jsou silnější, - déšť a sněžení přichází v horách neočekávaně a značně zvýší obtížnost pozorování. Vlhko a zima odčerpává v horách enormně tělesnou teplotu a dostavuje se rychlý úbytek sil, který vyvolává útlum,provázený sníženým stupněm pozornosti, - mlha, zejména po dešti, se drží dlouho, zvláště nad úžlabinami a kotlinami, což ztěžuje pozorování a orientaci, - bouřka je nejhorší z atmosférických poruch. Vzniká při ní nebezpečí z elektrických výbojů, blesků, náhlého rozvodnění potoků a přívalů vod do údolí, - na strmých kamenných stráních za prudkého nárazového větru, silnými lijáky nebo po výbuchu granátů mohou vzniknout kamenné laviny - sněhové laviny jsou průvodním jevem slunečných dnů, při náhlém oteplení nebo v prvních dnech po napadnutí čerstvého sněhu, který se dá do pohybu svou vlastní vahou - nejčastěji z ne- patrného vnějšího popudu /otřesem půdy po výbuchu granátů, pohybem lidí nebo zvěře/, - sluneční záření za jasného počasí v horách působí na pokožku daleko intenzivněji, vyvolává popáleniny a úžeh. Nejvíce trpí oči, zvláště je-li záření zesíleno odrazem sněhových polí /zánět spojivek, dočasná sněžná slepota/, - dezorientující jevy v horách vznikají několikanásobnými ozvěnami odrazů vyvolaného zvuku od okolních svahů a vyvolávají tak chybné představy o směru, prostoru a původu zvuku POZOROVÁNÍ V LESE A V ODSADÁCH Pozorování v těchto prostorech je ztíženo v důsledku omezeného výhledu do stran i do hloubky. Pozorovatelům se proto většinou neurčují pozorovací sektory, nýbrž objekty pozorování jednotlivé budovy, náměstí, křižovatky, křižovatky lesních cest, průseky, mýtiny :32:00 26 Tryb 2-sum.doc

27 5. NASLOUCHÁNÍ Definice: Naslouchání je jeden ze způsobů získávání zpráv. Činnost protivníka se zjišťuje sluchem podle charakteristických zvuků. Používá se hlavně v noci a z omezené viditelnosti jako doplněk pozorování. Průzkum nasloucháním provádějí pozorovatelé jednotek, pozorovací hlídky a zvlášť určení průzkumníci ze sestavy průzkumných orgánů a strážního zajištění. Nasloucháním lze zjistit i bez použití technických prostředků velmi cenné zprávy(přesuny, dobu střídání strážných, výdej stravy, budování zemních objektů atd.). K průzkumu nasloucháním se vysunují pozorovatelé co nejblíže ke sledovanému objektu.naslouchací stanoviště se nesmí umístit v místech,kde se vyskytuje ozvěna. Hloubka průzkumu nasloucháním závisí na rázu terénu, meteorologických podmínkách a činnosti protivníka. Může dosahovat až několik kilometrů. Nejlepší slyšitelnost je za sychravého počasí, po dešti a v zimě. Nejdůležitějšími zvukovými příznaky, podle nichž je možno určit činnost protivníka je hovor lidí, jízda vozidel, provádění ženijních prací a střelba z různých zbraní. Zvuky je slyšet v noci na tyto vzdálenosti: - dělostřelecká palba - palba z ručních zbraní - hluk motorů tanků - hluk motorů aut a silných elektrocentrál - hloubení okopů - kácení lesa - klapnutí závěrů zbraně, zatloukání kůlů, hluk slabších elektrocentrál - sekání a řezání dřeva, hluk lehkých vozidel - pochodující jednotka po silnici - povely - kašel - rozhovor, hluk pohybu lesem - praskot větviček m m m m 1000 m m 500 m 400 m 300 m 200 m m 100 m m Naslouchání s použitím technických prostředků provádějí průzkumné orgány plnící úkol v sestavě protivníka. Využívají přitom přístrojů na odposlech telefonních hovorů. 6. POZOROVÁNÍ V HLAVNÍCH DRUZÍCH BOJE 6.1. POZOROVÁNÍ V OBRANĚ V obraně se organizuje jednotný systém pozorování tak, aby z jednotlivých pozorovacích stanovišť a pozorovatelen bylo možno zjišťovat rozmístění a činnost protivníka před předním okrajem do největší vzdálenosti, provádět pozorování na bocích, v mezerách i v :32:00 27 Tryb 2-sum.doc

28 bojové sestavě vlastních vojsk. Proto se pozorovací stanoviště a pozorovatelny rozmisťují stupňovitě do celé hloubky obrany na bocích a stycích i v zabezpečovacím pásmu. Zvláštní pozornost se věnuje organizaci pozorování pravděpodobných přístupových cest a prostorů (čar) rozvinování prostředků jaderného a chemického napadení a jiných důležitých objektů. K odhalení protivníka v prostorech, které nelze sledovat z pozemních pozorovatelen a stanovišť se v těchto prostorech umisťují vysílače průzkumně signalizačního zařízení a organizuje se jejich pozorování z vrtulníků. Svazek (útvar) druhého sledu (v záloze) organizuje pozorování ve svých prostorech rozmístění a v zaujímaných nebo k zaujetí určených prostorech. Na čarách rozvinování k provedení protiúderu (protizteče) a na palebných čarách se připravují místa pro pozorovací stanoviště a pozorovatelny. Při organizaci pozorování se ve štábu svazku (útvaru) se může zpracovávat schema (mapa) systému pozorování do něhož se zakreslují: přední okraj protivníka a vlastních vojsk, jednotné orientační body, velitelsko pozorovací stanoviště, pozorovací stanoviště, pozorovatelny svazku, útvarů a útvarů (jednotek) druhů vojsk a speciálních vojsk, prostory umístění vysílačů průzkumně signalizačního zařízení, radiolokátory k zjišťování pozemních pohyblivých cílů, skryté prostory, rozpočet sil a prostředků vyčleněných k pozorování, schéma organizace spojení. Pozorovací hlídky zasazené v bezpečnostním pásmu (předsunutém postavení) se podle postupu vojsk protivníka postupně přemisťují do pásma (úseku) obrany svazku (útvaru) k provádění průzkumu z hlavních stanovišť. Při obraně vodní překážky se systém pozorování organizuje tak, aby bylo zabezpečeno nejen sledování břehů, ale i samotné vodní překážky se všemi jejími ohyby a ostrovy.úseky, jež jsou nejvhodnější k násilnému přechodu, a možné prostory vysazení taktických vzdušných výsadků protivníka musí být nepřetržitě pozorovány. Při obraně velkého města je třeba počítat se zasazením většího počtu pozorovacích hlídek a pozorovatelen, než je obvyklé v obraně mimo město POZOROVÁNÍ ZA ÚTOKU Do zahájení útoku se rozmístění pozorovatelen a pozorovacích stanovišť volí tak, aby bylo zajištěno pozorování protivníka v celém pásmu útoku do co největší hloubky protivníkovy obrany. Při přípravě útoku z chodu se pozorovací hlídky od zasazovaného svazku(útvaru) s co největším předstihem předsunují k přednímu okraji do sestavy jednotek, které jsou v dotyku s protivníkem. Ke zvýšení hloubky průzkumu pozorováním a k odhalení objektů protivníka, umístěných ve skrytých prostorech, organizuje štáb svazku pozorování z vrtulníků. Při zahájení útoku se pozorovací hlídky (pozorovatelé) přemisťují v bojových sestavách prvosledových jednotek, v mezerách mezi nimi nebo na jejich bocích v nařízených směrech, nebo se začleňují do zálohy. Při příchodu k vodní překážce se pozorování organizuje prostřednictvím pozorovacích hlídek svazku (útvaru) v těsné součinnosti s pozorovatelnami a pozorovacími stanovišti druhů vojsk. Pozemní pozorování se doplňuje pozorováním z vrtulníků :32:00 28 Tryb 2-sum.doc

29 Hlava II. LÉČKA 1. OBECNÁ USTANOVENÍ 1.1. PODSTATA A CÍLE LÉČKY Definice: Léčka je jeden ze způsobů průzkumu jehož cílem je: - s využitím překvapení zmocnit se zajatců, dokumentů, vzorů důležité výzbroje a bojové techniky nebo - způsobit protivníkovi ztráty na živé síle, zničit jeho bojovou techniku a výzbroj." I v případě,že léčka bude sledovat druhý z cílů, je nutno usilovat o získání zajatce. Léčky zřizují: jednotky v síle družstva až zesílené čety nebo průzkumné orgány na základě rozhodnutí: štábů(sboru,divize,brigády,pluku,praporu) nebo velitelů průzkumných orgánů. Jednotky určené k provádění léček, je budou zpravidla zřizovat před bojovou sestavou, v mezerách a na odkrytých bocích vlastních vojsk nebo i v hloubce vlastní sestavy na pronikající jednotky protivníka. Průzkumné orgány zřizují léčky v průběhu plnění průzkumných úkolů. Objektem léčky je pohybující se protivníkův cíl. Podle situace to mohou být jednotliví vojáci nebo skupiny vojáků, jednotlivá vozidla nebo skupiny vozidel či jiné bojové techniky, zejména prostředky jaderného napadení. Výběr místa ke zřízení léčky Léčka se zásadně zřizuje na pravděpodobném směru přesunu protivníka v místech: - kde jsou výhodné podmínky pro skryté rozmístění jednotky, - která zabezpečují překvapivé napadení protivníka, - která umožňují skrytý odchod z místa léčky. Například to mohou být úseky cest a silnic v lese, v úžlabinách, soutěskách, v zatáčkách, stoupáních nebo klesáních, kdy protivníkova vozidla jsou nucena zpomalit jízdu a hukot motorů skýtá dobrou zvukovou kulisu k provedení léčky, u přepravišť, zdrojů pitné vody, výdejen stravy, záměrně narušených spojovacích linek, osamělých staveb, v houštinách, stržích, u polních záchodků, u překážek, zátarasů a pod. 1 Výhody léčky spočívají: - v překvapení protivníka. Zvláště léčky prováděné v noci silně demoralizují protivníka,nutno však počítat s tím,že moment překvapení je jevem přechodným a podle stupně vycvičenosti protivníka může rychle pominout, - v rychlém a krátkém průběhu boje, - v možnosti zničit silnějšího protivníka. Z druhé světové války jsou známy případy,kdy léčkou byl zničen protivník až 8x početnější,než jednotka provádějící léčku, 1 ale i na otevřených úsecích terénu, kde je možné využít palby BVP (OT, tanků) a jejich rychlost :32:00 29 Tryb 2-sum.doc

30 - v nepatrných vlastních ztrátách, - v poměrně jednoduchém způsobu odpoutání se od protivníka ( důležité především pro průzkumný orgán). Úspěchu léčky se dosahuje: - včasným a skrytým rozmístěním jednotky, - připraveností k vedení přesné palby, - sebeovládáním všech vojáků a jejich rozhodnou a dovednou činností 2. Způsoby léčky LÉČKA z chodu LÉČKA s přípravou s palbou bez palby Léčky, při nichž se předpokládá použití střelných zbraní se provádějí za plného využití tanků, BVP, BPzV, OZ i ručních zbraní. Půjde o léčky na větší jednotky (skupiny) protivníka. Tyto léčky mohou sledovat oba cíle. Léčky bez palby mohou být prováděny pouze na jednotlivce či menší skupiny protivníka. Jejich cílem je většinou získat dokumenty či vzory bojové techniky BOJOVÁ SETAVA JEDNOTKY V LÉČCE Bojová sestava jednotky při zaujmutí léčky musí umožňovat vedení kruhové obrany Zpravidla se skládá z: - pozorovatelů, - přepadové podskupiny, - uchvacovací podskupiny, - zajišťovací podskupiny (podskupin), - stanoviště velitele. Malá jednotka se nedělí na podskupiny a provádí léčku jako celek. Rozmístění podskupin nesmí bránit ve vzájemné činnosti a při použití střelných zbraní nesmí dojít ke vzájemnému ohrožení ÚKOLY, ČINNOST A VYBAVENÍ PODSKUPIN Pozorovatelé Úkolem pozorovatelů je včas zjistit protivníka, sledovat ho a okamžitě hlásit jeho přiblížení k místu léčky. 2 vycvičeností všech vojáků :32:00 30 Tryb 2-sum.doc

31 Pozorovatelé se umisťují na pravděpodobných směrech postupu protivníka v takové vzdálenosti a na takovém místě, aby měli dobrý výhled směrem k protivníkovi a aby zabezpečili včasné uvědomění přepadové podskupiny (k provedení léčky, ukrytí, popřípadě odchodu z léčky) a musí také chránit záď jednotky. Pozorovatelé musí mít bezpečné spojení s velitelem jednotky. Nejsou-li vybaveni technickými spojovacími prostředky, musí se umístit tak, aby měli přímé zrakové spojení se stanovištěm velitele. Zjištění a přiblížení protivníka pak hlásí smluvenými znameními a signály. Někdy mohou být pozorovatelé vyčleněni ze zajišťovacích podskupin a předávat zprávy veliteli jednotky prostřednictvím velitele podskupiny. Pozorovatelé se mohou vybavovat dalekohledy, přístroji nočního vidění, infraprůkazníky, tříbarevnou elektrickou svítilnou, dvoulinkou pro spojení pomocí elektrických svítilen, přenosnou radiovou stanicí,maskovacími prostředky a dalším potřebným materiálem. V některých případech může úkol pozorovatelů plnit i obsluhu radiolokátoru pro zjišťování pozemních pohyblivých cílů. Na pozorovacích stanovištích v sestavě léčky se žádná dokumentace nevede Přepadová podskupina Úkolem přepadové podskupiny je zničit protivníka, zmocnit se zajatců, dokumentů či vzorů bojové techniky. Přepadová podskupina se rozmístí skrytě na takovém místě odkud má nejvýhodnější podmínky k rychlému splnění úkolu. Zpravidla je to poblíž cesty pravděpodobného postupu protivníka. Způsob plnění úkolu závisí na cíli léčky, zvoleném způsobu jejího provedení, síle a složení podskupiny, terénu a jiných okolnostech. Úkol je nutno vždy plnit vynalézavě. V léčce s palbou je nutné přepadovou podskupinu rozmístit na takovou vzdálenost od cesty, aby byly optimálním způsobem využity ruční a palubní zbraně, kterými je podskupina vyzbrojena. Na signál velitele jednotky zahájí překvapivou účinnou palbu v určeném pásmu (na určené cíle). Jsou-li v podskupině tanky, BVP nebo OT,pak základ paleb tvoří palby lafetovaných zbraní. Palby je možno vést: - čelní, - boční, - křížové. Přitom je třeba nejdříve ničit vozidla na čele a zádi proudu. Nikdy však nesmí být rozmístěny (včetně vozidel) vlastní jednotky proti sobě. K zastavení protivníka je možno v tomto případě použít výbušné nástrahy. Výbušnou nástrahou lze také ničit nejdůležitější techniku uvnitř proudu. Potom odpálení nástrahy bývá signálem k zahájení palby :32:00 31 Tryb 2-sum.doc

32 Po zničení nebo dostatečném umlčení protivníka provede podskupina ráznou zteč a dokončí zničení objektu palbou, ručními granáty, zápalnými prostředky či ženijní municí. Zteč se může provádět na vozidlech a sesedat až v bezprostřední blízkosti objektu, nebo je možné zteč provádět pěšky za případné podpory tanků, BVP a OT. Vojáky protivníka, kteří zůstali naživu, podskupina zajímá. Dokumenty nebo nové druhy výzbroje získané prohlídkou padlých, bojové techniky a vozidel bere podskupina s sebou. Současně zjišťuje a zaznamenává označení na bojové technice 3. Je-li třeba, zlikviduje stopy po léčce a zahájí odchod do shromaždiště zpravidla jako první. V případech,kdy není účelné nebo možné provést zteč palbou ze zaujatého postavení přepadová podskupina: - ničí síly a prostředky protivníka, - kryje činnost uchvacovací podskupiny při braní zajatce. Do přepadové podskupiny se vyčleňují jednotky s tanky, BVP a OT. Kromě této hlavní výzbroje nebo v případě, že léčku provádí pěší jednotka jsou příslušníci podskupiny vybaveni osobními zbraněmi, útočnými noži, pancéřovkami, ručními granáty, trhavinami, prostředky roznětu, předem připravenými improvizovanými prostředky ničení (fugasy, nástrahy, atd.), rádiovou stanicí, signálními náboji, přístroji nočního vidění, prostředky pro spoutání a odsun zajatců,prostředky pro první zdravotnickou pomoc atd. Do přepadové podskupiny se mohou začleňovat i ženisté. V léčce bez palby se přepadová podskupina rozmístí skrytě co nejblíže k cestě pravděpodobného postupu protivníka 4. K zastavení protivníka podle potřeby může: - použít tenké ocelové lanko natažené přes cestu, - povalit přes cestu strom těsně za zatáčkou, - zatarasit cestu náhlým vyjetím vozidel před čelo nebo i za záď protivníka, - upoutat jeho pozornost tak, aby zastavil (pohodit na cestu topobrašnu, zbraň a pod., vytvořit nápadné stopy, na dříve ukořistěném vozidle protivníka fingovat opravu poruchy atd.), - záměrně narušit telefonní linky, různá potrubní vedení nebo použít dalších způsobů. Konkrétní způsob získání zajatce závisí na dané situaci. V podstatě půjde o dvě základní varianty: - některým z nenadálých a bezhlučných způsobů boje zblízka, - zjevnou hrozbou použití zbraní. Zajatce je nutno na místě odzbrojit, spoutat a odvléci do skrytu, kde důkladně prohledat, odebrat jim veškeré dokumenty a součástky výstroje,které by mohli použít k útěku. Podaří-li se léčku provést bezhlučně, nemusí nutně přepadová podskupina odcházet do shromaždiště, nýbrž přechází s celou jednotkou k plnění dalšího úkolu. Výslech zajatce se potom provádí na jiném vhodném místě. Příslušníci přepadové podskupiny mohou být vybaveni osobními zbraněmi, útočnými noži, škrticími lanky, prostředky pro spoutání a odsun zajatců, přístroji nočního vidění a prostředky pro zastavení protivníka. 3 Vlastní raněné nebo padlé musí vzít s sebou a nesmí je zanechat v prostoru léčky. 4 Nikdy však proti sobě, neboť vždy hrozí zahájení palby :32:00 32 Tryb 2-sum.doc

33 Uchvacovací podskupina Úkolem uchvacovací podskupiny je získat zajatce, dokumenty či vzory bojové techniky. Uchvacovací podskupina se vyčleňuje pouze při léčce s palbou v případech, kdy s ohledem na taktickou situaci přepadová podskupina není schopna tento úkol splnit. Uchvacovací podskupina plní úkol zpravidla pěšky. Skrytě se rozmístí co nejblíže komunikace v místě, kde se předpokládá vzetí zajatců. Musí být chráněna i před palbou vlastní přepadové podskupiny. Po dostatečném umlčení protivníka palbami přepadové podskupiny využije vhodného okamžiku ke splnění úkolu. Příslušníci podskupiny jsou vyzbrojeni osobními zbraněmi, útočnými noži, ručními granáty a prostředky pro spoutání a odsun zajatců Zajišťovací podskupina Úkolem zajišťovací podskupiny je nedovolit protivníkovi uniknout z léčky, zabránit příchodu dalších jednotek do místa léčky, chránit boky přepadové podskupiny a krýt její odchod. Zajišťovací podskupiny se rozmisťují zpravidla na bocích přepadové podskupiny. Mohou rovněž plnit úkol pozorování možných přístupů protivníka k místu léčky a při léčce v noci provádět osvětlení objektu léčky. V léčce s palbou se zajišťovací podskupina může podílet na ničení protivníka palbou ve vymezeném pásmu. Palbou rovněž ničí protivníka, který se snaží z léčky uniknout. Jestliže v průběhu léčky podskupina zjistí přibližování dalších sil protivníka k místu léčky, zahájí s ním boj na maximální možnou vzdálenost. Cílem je získat čas pro splnění úkolu přepadovou podskupinou a pro organizovaný odchod jednotky do shromaždiště. Za tím účelem může zajišťovací podskupina také připravit na cestě odchodu výbušné nástrahy, které po průchodu jednotky aktivuje. Do shromaždiště odchází zajišťovací podskupina: - poslední (kryje odchod), - první (je-li vyčleněno více zajišťovacích podskupin, pak v tomto případě vede průzkum na ose postupu a zajišťuje jednotku zpředu). Ve shromaždišti pokračuje zajišťovací podskupina v plnění úkolů tím, že provádí přímé zajištění jednotky. Základem vybavení zajišťovací podskupiny jsou její palebné prostředky. Kromě toho může být vybavena přístroji nočního vidění, pozorovacími přístroji, radiolokátorem, osvětlovacími, spojovacími, zápalnými prostředky, ženijní municí a jinými prostředky. V léčce bez palby se musí zajišťovací podskupina rozmístit tak, aby výše uvedené úkoly mohla plnit s použitím střelných zbraní. Střelné zbraně může použít pouze tehdy,jestliže: :32:00 33 Tryb 2-sum.doc

34 - došlo k prozrazení léčky 5, - nebo se v průběhu léčky blíží tak silný protivník, kterého nelze zdržet tichým způsobem Stanoviště velitele Velitel jednotky je na takovém místě, které mu zabezpečuje nejvýhodnější podmínky pro velení. U menších jednotek bývá u přepadové podskupiny, u větších jednotek (např. u PzO) může zaujímat samostatné stanoviště. V případě potřeby může mít velitel u sebe spojky a pozorovatele. Měl by mít u sebe prostředky pro spojení a velení (rádiovou stanici, signální pistoli se sadou signálních nábojů, el.svítilnu atd.), dalekohled, přístroj nočního vidění atd SYSTÉM PALEB Na účelném uspořádání palby závisí zdárný průběh léčky. V léčce s palbou je palba rozhodujícím a někdy jediným způsobem ničení sila prostředků protivníka. Uspořádání paleb musí zabezpečit: - současné ničení maximálního množství sil a prostředků protivníka, - bezpečnost vlastních příslušníků. K vedení paleb se přepadové i zajišťovací podskupině může určovat - palebné pásmo, - doplňkový sektor palby, - konkrétní cíle. V přílohách číslo jsou uvedeny možné příklady zaujetí a provedení léček ZÁSADY ČINNOSTI V LÉČCE - Jednotku v léčce nesmí protivník do zahájení činnosti odhalit. Vojáci musí být v léčce pečlivě zamaskováni,aby je nebylo vidět ani zblízka. Od okamžiku dosažení pohotovosti platí úplný zákaz veškerého pohybu a hluku. - Vojáci ani technika nesmí být rozmístěny proti sobě. - V léčce je nutno trpělivě vyčkávat, jednat až na povel velitele a napadnout protivníka,až se přiblíží na nejvýhodnější vzdálenost. Na signál velitele jednotka jedná překvapivě, rychle a rozhodně. Zvláště rozhodným způsobem musí být využito tanků, BVP a OT. - Zjistí-li protivník léčku, zahájí s ním jednotka boj a snaží se získat zajatce. - Velitel je osobně zodpovědný za odnesení vlastních raněných a padlých a podle situace za zahlazení stop po boji v prostoru léčky. 5 protivník se brání :32:00 34 Tryb 2-sum.doc

35 1.6. FÁZE LÉČKY S PŘÍPRAVOU I.fáze: ZAUJETÍ LÉČKY Obsah: obdržení úkolu od nadřízeného (nebo vlastní rozhodnutí k provedení léčky) - příprava zbraní, bojové techniky a dalšího potřebného materiálu, - přesun do prostoru léčky, - výběr místa pro zřízení léčky, - příprava a vydání bojových rozkazů (velitele jednotky a velitelů podskupin), - organizace součinnosti, - zaujetí určených postavení podskupinami (jednotlivci), příprava nástrah a jiných opatření, maskování, - hlášení pohotovosti, - vyčkávání. II.fáze : BOJ V LÉČCE Obsah: - palebné ničení sil a prostředků protivníka, - vzetí zajatců, dokumentů, vzorů bojové techniky, - dokončení zničení objektu léčky ženijní municí, zápalnými prostředky a pod., - ničení protivníka na přístupech k léčce. III.fáze: ODCHOD DO SHROMAŽDIŠTĚ Obsah: - opatření k odsunu vlastních raněných a padlých, - odchod v určeném pořadí do shromaždiště, - aktivace opatření k organizovanému odpoutání od protivníka, - klamání o směru odchodu. IV. fáze: ČINNOST VE SHROMAŽDIŠTI Obsah: - organizace přímého zajištění, - hlášení velitelů podskupin o stavu podskupin a o dalších faktech zjištěných v průběhu léčky, - ošetření raněných, - prohlídka (ošetření,oprava) zbraní, vozidel, - studium ukořistěných dokumentů, výslech zajatců, - sestavení a odeslání zprávy nadřízenému štábu o výsledcích léčky :32:00 35 Tryb 2-sum.doc

36 2. PŘÍPRAVA LÉČKY 2.1. HARMONOGRAM PŘÍPRAVY Příprava léčky zahrnuje činnost velitelů i příslušníků jednotky v době od obdržení úkolu (nebo od vlastního rozhodnutí) k provedení léčky do doby pohotovosti v léčce. Délka této doby je dána časem,za který protivník může dosáhnout předpokládaného místa léčky. Rozsah a obsah činnosti velitele i jednotky v této době je ovlivněn její konkrétní situací, především: - vzdáleností vlastní jednotky od místa léčky - jejím momentálním vybavením bojovou technikou a jiným potřebným materiálem, - rozhodností velitele a vycvičeností jednotky, - u průzkumného orgánu ještě stupněm připravenosti k léčce (navázáno spojení, znalost signálů, rozdělení úloh) atd. Možná varianta činnosti je uvedena na schématu č :32:00 36 Tryb 2-sum.doc

37 Schéma č.2. Činnost jednotky (průzkumného orgánu) v přípravě léčky VELITEL JEDNOTKY JEDNOTKA Obdržení úkolu nebo vlastní rozhodnutí k provedení léčky Plní dosavadní úkoly Ujasnění úkolu Vydání úkolů podřízeným pro přípravu Příprava osob, zbraní,bojové techniky a ostatního materiálu Zhodnocení situace Přesun do prostoru léčky Vel.podsk. Ostatní Rekognoskace Rekognoskace ve skrytu, přímé zaj. Zaujetí stanoviště, příprava bojového rozkazu Zaujetí postavení, stanovišť, maskování,pozorování, zřízení nástrah atd. Vydání bojového rozkazu Organizace součinnosti Obdržení boj.úkolu a jeho ujasnění Organizace velení Pomoc podřízeným a kontrola připravenosti Vydání bojových rozkazů Hlášení pohotovosti a kontrola Hlášení pohotovosti nadřízenému štábu :32:00 37 Tryb 2-sum.doc

38 2.2. ČINNOST VELITELE JEDNOTKY (PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU) Rozhodovací proces Velitel jednotky, určené k zřízení léčky, obdrží úkol zpravidla formou bojového rozkazu. Bojový rozkaz obvykle vydává velitel (NŠ) praporu(tpr, mpr, atd.) ústně podle mapy, vyjímečně přímo v terénu. Bojový rozkaz může obsahovat: - zprávy o protivníkovi, - úkol jednotky (kde, kdy a jakého protivníka zničit či zajmout), - dobu pohotovosti v léčce, - způsob činnosti po splnění úkolu (zda zahladit stopy, kam odejít, kam dopravit zajatce,dokumenty, vzory boj.techniky) V případě potřeby též: - způsob podpory palbou, - varovné signály, signály pro velení a součinnost, - zvolání a ohlas. Velitel průzkumného orgánu realizuje rozhodovací proces na základě - úkolu od nadřízeného štábu - vlastního rozhodnutí k provedení léčky. Úkol od nadřízeného štábu obdrží zpravidla rádiem ve formě krátkého nařízení. Nařízení může obsahovat: - zprávy o protivníkovi, - úkol (kde, kdy a jakého protivníka zničit či zajmout), - způsob činnosti po splnění úkolu. Rozhodovací proces velitele spočívá v: - ujasnění úkolu, - zhodnocení situace, - vydání bojového rozkazu. Při ujasňování úkolu musí velitel pochopit: - úkol své jednotky (zejména jakého protivníka a v kterém prostoru zničit, zajmout a co je hlavním cílem léčky), - pochopit způsob podpory prostředky nadřízeného, - dobu pohotovosti v léčce. Po ujasnění těchto otázek si velitel sestaví časový rozpočet, ve kterém stanoví kdy, co a jak je třeba splnit do doby pohotovosti v léčce. Při hodnocení situace velitel především rozebírá: - Celkovou situaci protivníka(kde a jaký protivník se nachází, co dělá, kdy, čím a jak může ovlivnit splnění úkolu). - Sílu a složení protivníka na něhož bude léčka provedena a čas, za který může dosáhnout místa léčky. - Stav a možnosti vlastní jednotky: :32:00 38 Tryb 2-sum.doc

39 - vycvičenost a připravenost vojáků (osádek) - palebné možnosti a jiné možnosti jak zastavit, zničit či zajmout protivníka - možnosti vytvořit jednotlivé prvky bojové sestavy - čas, za který může dosáhnout místa léčky. - Situaci a činnosti sousedů a podmínky součinnosti s nimi - Terén z hlediska: - možností skrytého přístupu do místa léčky i odchodu z ní, - možností skrytého rozmístění jednotky v léčce, - možností vedení pozorování, paleb či jiného způsobu zničení nebo zajmutí protivníka, - možnosti současného ničení maxima sil a prostředků protivníka. - Denní dobu. Závěry z ujasnění úkolu a z hodnocení situace jsou veliteli podkladem ke stanovení úkolů podřízeným pro přípravu na plnění bojového úkolu a k vydání bojového rozkazu Organizace léčky Organizace léčky velitelem je realizována: - vydáním úkolů podřízeným pro přípravu, - řízením přesunu do prostoru léčky, - rekognoskací a upřesněním rozhodnutí, - vydáním bojového rozkazu, - organizací součinnosti a velení, - kontrolou připravenosti, - hlášením pohotovosti. V úkolech podřízeným pro přípravu na plnění bojového úkolu může velitel uvádět: - stručně úkol jednotky, - opatření k přípravě osob, bojové techniky a materiálu /např. doplnění ženijní municí, prostředky roznětu, vyrobení improvizovaných prostředků ničení, provedení kontrol zbraní, spojovacích prostředků, vozidel atd/. - nutné časové údaje: - do kdy ukončit přípravu materiálu - kdy a komu odevzdat doklady - kdy a kde bude vydán rozkaz pro přesun do prostoru léčky, pohotovost přesunu. Přesun do prostoru léčky se provádí zajištěně. Po příchodu do místa léčky velitel rozmístí jednotku ve skrytu a organizuje přímé zajištění. Rekognoskaci prostoru léčky provádí velitel zpravidla s veliteli podskupin a s pozorovateli. Rekognoskaci zpravidla zahajuje provedením topografické orientace,při které uvádí: - zájmovou světovou stranu - vlastní stanoviště - orientační body - popis terénu - nesrovnalosti terénu s mapou. V průběhu rekognoskace si velitel upřesní své rozhodnutí z e j m é n a : - v kterém úseku terénu bude léčka provedena, - v kterém místě a jakým způsobem bude protivník zastaven, kde zřídit nástrahy, :32:00 39 Tryb 2-sum.doc

40 - místo vzetí zajatce a způsob proniknutí přepadové (uchvacovací) podskupiny k protivníkovi, - rozmístění podskupin(jednotlivců), jejich palebná pásma (sektory), sektory pozorování, - cesty a pořadí odchodu podskupin, - způsob zajištění, - vlastní stanoviště, - prostor shromaždiště, - kde a jaká opatření provést k hladkému odpoutání se od protivníka. V závěru rekognoskace velitel: - nařídí velitelům podskupin rozmístit své podřízené v určených prostorech, zahájit maskování osob a bojové techniky a podle potřeby zřídit nástrahy, - určí dobu a místo vydání bojového rozkazu a kdo se zúčastní. Bojový rozkaz vydává velitel zpravidla na svém stanovišti. V bojovém rozkaze uvádí: - orientační body, - zprávy o protivníkovi, - úkol jednotky, - úkoly podskupin, - pořadí odchodu z léčky, - shromaždiště, - dobu pohotovosti, - své místo v sestavě, - zástupce. V úkolu přepadové podskupině určuje: - její složení a velitele, - rozmístění, - úkol, - palebné pásmo (nebo konkrétní cíle), - kde a jakým způsobem zastavit protivníka, - způsob provedení zteče (pěšky, s vozidly ), - místo vzetí zajatců, - cestu odchodu do shromaždiště, - úkoly k zahlazení stop, - kde a jakým způsobem zastavit protivníka, - místo a způsob vzetí zajatce, - cestu odchodu do shromaždiště, - úkoly k zahlazení stop. V úkolu uchvacovací podskupině určuje: - její složení a velitele, - rozmístění, - místo vzetí zajatců a způsob proniknutí k protivníkovi, - cestu odchodu do shromaždiště. V úkolu zajišťovací podskupině určuje: - její složení a velitele, - rozmístění, - úkol - palebné pásmo(nebo konkrétní cíle), doplňkový sektor palby, :32:00 40 Tryb 2-sum.doc

41 - jakým způsobem krýt boky přepadové podskupiny, - cestu odchodu do shromaždiště a jaká opatření na ní provést ke krytí odchodu jednotky, - jakým způsobem zabránit protivníkovi v uniknutí z léčky a v příchodu dalších sil k ní, - případy a způsob použití zbraní, - cestu odchodu do shromaždiště a jaká opatření na ní provést ke krytí odchodu jednotky. Úkol k přímému zajištění jednotky ve shromaždišti vydává velitel zajišťovací podskupině po jeho dosažení. V úkolu pozorovatelům velitel určuje: - místo pozorovacího stanoviště, - sektor pozorování, - způsob hlášení výsledků pozorování, - cestu a způsob odchodu do shromaždiště. Součinnost organizuje velitel jednotky bezprostředně po vydání bojového rozkazu za účasti svého zástupce, velitelů podskupin, případně dalších vojáků. Při organizaci součinnosti uvádí velitel jednotky signály pro velení a součinnost a způsob činnosti na ně. Nejčastěji určuje a rozebírá činnost na signály: Protivník - způsob hlášení pozorovatelů, - činnost ostatních podskupin. Palbu zahájit - odpálení nástrahy, - činnost podskupin při palebném ničení protivníka, - činnost řidičů. Přepadová (uchvacovací) podskupina vpřed! - činnost pozorovatelů, - přenesení paleb Odchod do shromaždiště - pořadí odchodu Léčka prozrazena - způsob zdržení protivníka, - způsob odchodu a odpoutání se do protivníka ČINNOST VELITELE PODSKUPINY Údaje, nutné pro vlastní rozhodování a organizační činnost, získává velitel podskupiny: - při obdržení úkolu pro přípravu, - při rekognoskaci prováděné společně s velitelem jednotky, - z bojového rozkazu, - a z organizace součinnosti. Musí pochopit úkol jednotky, úkol a způsob jeho plnění svojí podskupinou, úkoly sousedních podskupin, dobu pohotovosti v léčce. Musí zhodnotit terén z hlediska maskování, možnosti pozorování a vedení palby. V bojovém rozkaze udává: - orientační body, - zprávy o protivníkovi, - úkol jednotky, - úkol podskupiny, - úkoly podřízeným: :32:00 41 Tryb 2-sum.doc

42 - místo v sestavě, způsob pozorování, vedení palby - činnost při vzetí zajatce a dokumentů atd. - v závislosti na úkolu podskupiny, - úkoly sousedních podskupin, - signály a způsob činnosti na ně, - shromaždiště, - dobu pohotovosti, - svého zástupce :32:00 42 Tryb 2-sum.doc

43 3. LÉČKA Z CHODU 3.1. LÉČKA ZŘIZOVANÁ PRŮZKUMNÝM ORGÁNEM Léčky zřizuje průzkumný orgán při plnění průzkumných úkolů ve většině případů s tím materiálem, který má momentálně k dispozici. Doplnění dalším materiálem péčí nadřízeného je zpravidla neproveditelné. Je však možné a někdy i nutné, využít materiálu z místních zdrojů - např. pro zhotovení nástrah, fugasů a pod. V přípravě na plnění průzkumných úkolů je tedy třeba vždy počítat s možností provádět léčky a podle toho se vybavit potřebným materiálem. Materiál je přidělen družstvům a jednotlivcům. Velitel by měl léčku organizovat tak, aby nemuselo docházet k přerozdělování materiálu mezi družstvy či jednotlivci. Důležitým předpokladem přesné, rychlé a organizované činnosti průzkumného orgánu v léčce je jasný a srozumitelný bojový rozkaz, vydaný velitelem před zahájením průzkumu, zejména však důkladná organizace součinnosti. Všechny údaje v nich obsažené jsou platné po celou dobu plnění průzkumných úkolů tedy i pro případnou léčku. Jde o: - údaje o spojení, - signály, - činnost družstev /jednotlivců/ v průzkumném orgánu v případě nenadálého střetnutí s protivníkem, - organizaci pozorování a zajištění, - zástupce velitele. Bojová sestava a úkoly podskupin /jednotlivců/ v léčce budou v některých případech vycházet ze sestavy průzkumného orgánu (PzH, BPzH, SPzH, PzO) tak jak plnil předcházející úkol. Např. pátrací družstvo a poslední družstvo budou plnit úkoly zajišťovacích podskupin a vyčleňovat pozorovatele, velitelské družstvo bude plnit úkoly přepadové podskupiny. Léčku provádí průzkumný orgán zpravidla v sestavě a týlu protivníka. Aby se vyhnul případnému pronásledování, je třeba pečlivě zahladit stopy po léčce (bude-li to v dané situaci možné) a také učinit opatření ke snadnému odpoutání se od protivníka. Shromaždiště po ukončení léčky je třeba volit s ohledem na plnění dalších průzkumných úkolů do vzdálenosti 2-5 km ORGANIZACE LĚČKY Z CHODU (POD TLAKEM ČASU) Vzhledem k nedostatku času nebude možné a někdy ani účelné provést všechny činnosti v takovém rozsahu a pořadí, jak jsou uvedeny v harmonogramu přípravy. V každém případě je však nutno určit: - signál pro léčku, - prostory, které mají podskupiny zaujmout, - čas na zaujetí léčky. Rozsah velitelské činnosti bude značně zúžen. Velitel jednotky provádí ujasnění úkolu, hodnocení situace, rozhodnutí, vydání rozkazu i organizaci součinnosti z dosaženého stanoviště :32:00 43 Tryb 2-sum.doc

44 Při výběru místa k provedení léčky je prakticky omezen na nejbližší okolí (které sám ze svého stanoviště vidí). Činnost podřízených řídí krátkými nařízeními a signály zpravidla rádiem nebo ústně. Bojový rozkaz nebo nařízení k provedení léčky v tomto případě může obsahovat: - orientační body, - stručné údaje o protivníkovi, - úkol jednotky, - rozmístění podskupin. Teprve po zaujetí určených postavení (stanovišť) nebo i v průběhu jejich zaujímání upřesňuje velitel rádiem: - úkoly podskupinám, - pořadí a směry odchodu, - shromaždiště. Typická bude tato léčka pro průzkumné orgány. Předpoklady úspěchu takto prováděné léčky jsou: - znalost obecných zásad provádění léčky, - rozhodnost velitelů, samostatnost, aktivita a iniciativa průzkumníků, - vycvičenost jednotky pro boj v léčce. Léčka z chodu je pravděpodobnější než léčka s přípravou a je zapotřebí ji intenzivně cvičit VÝBĚR MÍSTA PODLE CÍLŮ LÉČKY, SÍLY A SLOŽENÍ PROTIVNÍKA Pro léčku na získání zajatce z malé skupinky vojáků, jednotlivého vozidla apod. budeme volit terén pokud možno nepřehledný. Přepadovou podskupinu se budeme snažit rozmístit co nejblíže k místu vzetí zajatce. Zamýšlíme-li provést léčku s cílem zničit síly a prostředky protivníka, můžeme se v podstatě dostat do dvou odlišných situací. V prvém případě půjde o protivníka,že jej léčkou budeme moci celého zničit, nebo bude síla protivníka nad naše možnosti a my budeme nuceni ničit pouze nejdůležitější prostředky (např. odpalovací zařízení, řízených střel, střelecké ústředny, štábní vozidla apod.). V prvém případě budeme vybírat takové místo, abychom mohli celou jednotku protivníka ničit současně. V druhém případě je výhodnější,když sestava protivníka bude rozdělena např. nepřehlednou zatáčkou, horizontem, část sestavy bude v lese, před osadou nebo naopak v osadě tak,aby při ničení nejdůležitějších prostředků nemohly ostatní síly protivníka okamžitě působit do prostoru léčky. Obdobný prostor budeme volit i v případě,kdy cílem léčky bude získání zajatců a dokumentů z velké jednotky protivníka. Místo však musíme volit i s ohledem na rozmístění vlastní jednotky na nejvýhodnější vzdálenosti od komunikace. Tato vzdálenost je dána druhem použitých zbraní 6. 6 Zajišťovací podskupiny s pozorovateli je vhodné umístit na větší vzdálenost od přepadové podskupiny tak, aby byla činnost v léčce zajištěna a umožnila zakrytí stop a odchod :32:00 44 Tryb 2-sum.doc

45 Hlava III. PŘEPAD 1. OBECNÁ USTANOVENÍ 1.1. PODSTATA A CÍLE PŘEPADU Definice: Přepad je jeden ze způsobů vedení průzkumu v hloubce obrany bojové sestavy protivníka jehož cílem je zničit(umlčet) důležitý objekt, zmocnit se zajatců, bojových dokumentů, vzorů zbraní a bojové techniky. Přepad provádí: průzkumný orgán - buď jako celek nebo jen částí sil a prostředků na základě rozhodnutí - nadřízeného velitele nebo velitele průzkumného orgánu (pokud možno vždy s vědomím nadřízeného) zpravidla v průběhu plnění průzkumných úkolů. V některých případech může přepadu předcházet úder vlastního letectva nebo jiných palebných (úderných) prostředků na objekt přepadu. Objektem přepadu jsou zpravidla nepohyblivé cíle protivníka. Mohou to být např. velitelská stanoviště nebo jejich části, prostředky jaderného napadení v technických, vyčkávacích a palebných postaveních, sklady munice,jaderné munice a PHM, letouny a vrtulníky na letištích, jejich dispečerská a řídící stanoviště, elektronické prostředky jako jsou radiolokátory, spojovací uzly, stanoviště rádiového a radiotechnického průzkumu a rušiče, dále to mohou být některé komunikační objekty jako jsou mosty, nejcitlivější prvky přehrad, železnic a elektráren, vedení vysokého napětí, produktovody, nádraží, překladiště atd. Kromě toho objektem přepadu mohou být i důležité součásti továrních objektů a výroben vojenského materiálu. Úspěch přepadu závisí na: - utajení příprav přepadu, - rozhodné a překvapivé činnosti, - vysoké ukázněnosti, rozvaze, odvaze a fyzické zdatnosti všech příslušníků průzkumného orgánu, - vycvičenosti a sladěnosti průzkumného orgánu ZPŮSOBY PŘEPADU Přepady je možno provádět s ohledem na druh objektu, situaci a činnost protivníka, sílu a složení průzkumného orgánu těmito způsoby: PŘEPAD s využitím bojové techniky pěšky :32:00 45 Tryb 2-sum.doc

46 s bojem palbou bezhlučně 7 Přepad s využitím bojové techniky je charakteristický provedením prudké zteče a využitím všech palebných prostředků průzkumného orgánu. Tento způsob přepadu bude typický zejména pro průzkumné odřady, průzkumné hlídky, samostatné průzkumné hlídky a bojové průzkumné hlídky, které využijí především zbraní tanků, bojových vozidel a obrněných transportérů. Zteč může být podporována palbou dělostřelecké jednotky (může být i přidělena), vojskového letectva a letectva. Při přepadu prováděném pěšky s bojem se příslušníci průzkumného orgánu přiblíží skrytě a nehlučně co nejblíže k objektu,rychle a rozhodně napadnou protivníka, přičemž jej ničí palbou, granáty, bojem zblízka, popřípadě předem připravenými zápalnými nebo trhavými náložemi a zmocňují se zajatce. Při přepadu prováděném pěšky bezhlučně pronikají průzkumníci bezhlučně do objektu, mohou se zmocnit zajatce, připraví objekt ke zničení ženijní municí či zápalnými prostředky. K odpálení náloživa by mělo dojít v době,kdy jsou již průzkumníci v bezpečné vzdálenosti. Tohoto způsobu přepadu se používá především v prostorech s velkým počtem sil a prostředků protivníka, kde palebný přepad by podstatně ztížil nebo znemožnil odchod průzkumného orgánu k plnění dalšího úkolu. Přepad palbou provede průzkumný orgán v případě, kdy je nutné objekt zničit (umlčet) okamžitě a kdy není možné použít výše uvedené způsoby. Nelze při něm brát zajatce a kromě toho se průzkumný orgán zpravidla vystavuje nebezpečí bezprostředních odvetných akcí protivníka. Proto se uskutečňuje pouze ve vyjímečných případech na objekty zvláštní důležitosti BOJOVÁ SESTAVA Počet prvků bojové sestavy a jejich uspořádání jsou závislé na charakteru objektu, síle průzkumného orgánu a zvoleném způsobu přepadu. Zpravidla se průzkumný orgán k provedení přepadu člení na: - přepadovou podskupinu, - zajišťovací podskupinu(podskupiny), Je-li třeba ještě na: - odtarasovací podskupinu, - destrukční podskupinu, - stanoviště velitele. 2. PŘEPAD S VYUŽITÍM BOJOVÉ TECHNIKY 2.1. FÁZE PŘEPADU 7 s úhrozou palby :32:00 46 Tryb 2-sum.doc

47 PŘECHOD OD PLNĚNÍ PRŮZKUMNÝCH ÚKOLU K PŘEPADU Obsah: - obdržení úkolu od nadřízeného (nebo vlastní rozhodnutí k provedení přepadu), - přesun do prostoru vhodného k přípravě přepadu (je-li třeba). I.fáze: PŘÍPRAVA PŘEPADU Obsah: - průzkum objektu přepadu, - příprava zbraní,bojové techniky a dalšího potřebného materiálu, - příprava a vydání bojových rozkazů (velitele průzkumného orgánu a velitelů podskupin), - organizace součinnosti, - zaujetí výchozího postavení, - hlášení pohotovosti. II. fáze: ZTEČ OBJEKTU PŘEPADU Obsah: - palebné ničení sil a prostředků protivníka v objektu přepadu a jeho ochrany, - vyražení na zteč, postup k objektu přepadu, - překonání ženijních zátarasů, - boj v objektu, vzetí zajatců,dokumentů, vzorů zbraní a bojové techniky, - dokončení zničení objektu přepadu (palbou,ženijní municí,zápalnými prostředky), - odrážení protiztečí protivníka, - opatření k organizovanému odpoutání se do protivníka. III.fáze: ODCHOD DO SHROMAŽDIŠTĚ Obsah: - opatření k odsunu vlastních raněných a padlých, - odchod v určeném pořadí do shromaždiště, - aktivace opatření k organizovanému odpoutání od protivníka, - klamání o směru odchodu. IV.fáze: ČINNOST VE SHROMAŽDIŠTI Obsah: - organizace přímého zajištění, - hlášení velitelů hlídek o stavu hlídek a o dalších faktech zjištěných v průběhu přepadu, - ošetření raněných, - prohlídka (ošetření, oprava) zbraní, vozidel - studium ukořistěných dokumentů, výslech zajatců, - sestavení a odeslání zprávy nadřízenému o výsledcích přepadu. PŘECHOD K PLNĚNÍ DALŠÍCH PRŮZKUMNÝCH ÚKOLŮ Obsah fází přechodu nelze brát dogmaticky, nýbrž je vždy nutno přihlížet ke konkrétní taktické situaci. Ne vždy se musí uskutečnit všechny uváděné dílčí činnosti Úkoly a činnost přepadové podskupinkupiny Úkolem přepadové podskupinkupiny je zničit (umlčet) objekt, získat zajatce, dokumenty a :32:00 47 Tryb 2-sum.doc

48 vzory bojové techniky. Na začátku druhé fáze přepadu se podílí na palebném ničení odporů. Do přepadové podskupinkupiny se vyčleňují jednotky vyzbrojené BVP a OT. Ke zvýšení úderné a palebné sily je vhodné podskupinkupinu doplnit tanky. Avšak samotné tanky pro tento účel není vhodné používat. Způsob vyražení na zteč závisí na výchozí taktické situaci, terénu, popřípadě na ženijních opatřeních protivníka. Na zteč vyráží na stanovený signál: - před zahájením palebného přepadu, - s jeho zahájením, - až v jeho průběhu. Z výchozího postavení vyráží přepadová podskupina v pochodové nebo bojové sestavě. Pochodovou sestavou přepadové podskupiny je proud. Uspořádání vozidel v proudu musí zabezpečovat vysokou rychlost pohybu a rychlé rozvinování do bojové sestavy. Vzdálenosti mezi vozidly jsou zpravidla m. Velitel podskupiny bývá na čele proudu. Bojovou sestavou přepadové podskupiny je bojová linie. Z proudu do bojové linie se podskupina rozvine na povel (signál). Přepadová podskupino, směr ten a ten (na čáru tu a tu) - K BOJI! nebo Přepadová podskupino, za mnou - K BOJI!. Vozidlo velitele podskupiny pokračuje v pohybu v uvedeném směru, druhé vozidlo se rozvinuje doprava, třetí doleva. Máli podskupina více vozidel, zaujímají místa určená velitelem podskupiny. Po vyrovnání na vozidlo velitele podskupiny dodržují rozestup do 100 m mezi vozidly a pokračují v postupu. Tanky postupují zpravidla v sestavě ostatních vozidel. Vyjímečně mohou působit před bojovou linií a to ve vzdálenosti 100 až 200 m. Příslušníci rojů mohou také plnit úkol sesednutí. BVP a OT v tomto případě působí: - za rojnicí, - na jejím boku, - přímo v rojnici. Postupují skoky od skrytu ke skrytu a podporují svá družstva a tanky palbou. Mezery v rojnici mezi vojáky a BVP (OT) jsou 6 až 8 m (8-12 kroků), mezery mezi rojnicemi družstev nemají převyšovat 50 m. Po sesednutí rojů zůstávají v BVP (OT) řidiči, střelci operátoři (kulometníci na OT) a zástupce velitele přepadové podskupiny, který řídí postup BVP (OT). Vojskové letectvo nebo letectvo, je-li určeno k přepadu, útočí jako první. Překonávání zátarasů. Některé objekty přepadu budou chráněny výbušnými i nevýbušnými zátarasy. Přepadová podskupina tyto zátarasy obchází. Není-li možné je obejít, pak je překonává průchodem vytvořeným vlastními silami a prostředky. K vytvoření průchodu v drátěných zátarasech může použít tříštivotrhavé střelivo tanků a BVP. Přímé přejíždění těchto druhů zátarasů pásovými vozidly se nedoporučuje, neboť v důsledku namotání ostnatých drátů do pojezdového ústrojí dochází k jeho poškození a úplnému zastavení vozidla. Je však možné přehodit přes zátaras např. vozovou plachtu či jiný podobný materiál a po něm teprve přejet s vozidlem přes drátěný zátaras. Sesednutí příslušníci podskupiny mohou překonávat drátěné zátarasy přes položená prkna, pláště a pod. Vytváření průchodů prostříháním je značně náročné na čas, a proto ve většině případů nepoužitelné. Nelze ovšem tento způsob zcela vyloučit :32:00 48 Tryb 2-sum.doc

49 K vytvoření průchodu v minovém poli lze využít velice účinného improvizovaného návěsného odminovacího zařízení, připevněného na tanku, BVP nebo OT. Jednotka (vojáci) zřizující průchod v zátarasu musí být z výhodného místa podporována palbou celé přepadové podskupiny, popřípadě ještě palbou zajišťovací podskupiny. Překonávání zátarasu musí být co nejrychlejší. Je-li v přepadové hlídce tank, pak zpravidla projíždí průchodem jako první. Za ním vozidlo velitele přepadové podskupiny a dále vozidla v určeném pořadí. Po průchodu zátarasem se podskupina opět rozvine do původní bojové sestavy. Roje (družstva) sesedají co nejblíže objektu přepadu. K tomu stanovuje velitel podskupiny čáru sesednutí z vozidel. Došlo-li k sesednutí rojů již před zátarasem, pak průchodem prochází opět jako první tank, za ním v zástupech jednotlivá družstva v pořadí určeném velitelem podskupiny a nakonec BVP a OT. Po vyražení na zteč vede přepadová podskupina palbu za pohybu nebo krátkých zastávek na jednotlivé prvky v objektu přepadu. Její činnost musí být rázná a rychlá, tak, aby byl využit moment překvapení. Velitel přepadové podskupiny řídí činnost krátkými povely dávanými radiostanicí, signály a po sesednutí ještě hlasem a smluvenými znameními. V objektu přepadu tanky, osádky BVP a OT mohou: - dokončit palbou nebo údernou silou zničení některých prvků objektu, - zajišťovat činnosti sesednutých družstev palbou na nově se objevivší cíle v objektu přepadu, - krýt odchod po splnění úkolu. Sesednutá družstva mohou: - brát zajatce,dokumenty, vzory neznámé bojové techniky, - ničit palbou, ručními granáty a bojem zblízka zbytky protivníka, - dokončit zničení objektu přepadu ručními granáty, trhavinami nebo improvizovanými prostředky, - zjišťovat rozlišovací znaky na technice protivníka, - provést propodskupinu padlých vojáků protivníka. Přepadová podskupina odchází od objektu přepadu zpravidla v proudu. V případě, že musí opustit objekt přepadu pod tlakem protivníka, může ustoupit i v bojové linii. Odchod se provádí buď stejnou cestou nebo může být zvolen i jiný směr odchodu. Odchod se uskutečňuje v pořadí: - vozidlo se zajatcem,ukořistěnými dokumenty a bojovou technikou, - BVP a OT s nasedlými (či sesedlými) roji v určeném pořadí, - tanky, - zadní zajištění (tank, BVP, OT). Podle situace je vhodné se krýt při odchodu dýmem. Zadní zajištění musí být schopno vést palbu i při odchodu na cíle v objektu přepadu. Přepadová podskupina odchází do předem určeného shromaždiště, které bývá většinou na směru dalšího postupu průzkumného orgánu :32:00 49 Tryb 2-sum.doc

50 2.3. Úkoly a činnost zajišťovací podskupiny Zajišťovací podskupina zajišťuje činnost ostatních tím, že: - pozoruje okolí objektu přepadu i vzdálené přístupy k němu, - ničí palbou síly a prostředky protivníka působícího proti ostatním prvkům bojové sestavy průzkumného orgánu, - ničí (umlčuje) jednotlivé prvky obrany a ochrany objektu přepadu (strážní podskupiny, zajištění, prostředky PVO atd.), - ničí protivníka unikajícího z místa přepadu, - zabraňuje dalším silám protivníka v přístupu do místa přepadu, - zřizuje a aktivuje vhodná opatření k organizovanému odpoutání od protivníka, - kryje odchod průzkumného orgánu do shromaždiště. Do této podskupinyy je vhodné začleňovat kromě tanků a BVP i BPzV, která jsou vybavena navíc potřebnými pozorovacími a spojovacími prostředky. Dělostřelecká jednotka (je-li v sestavě průzkumného orgánu) může se včleňovat do této podskupiny také anebo může být použita samostatně jako další zajišťovací podskupina. Může palbou podporovat zteč přepadové podskupiny. Úkoly plní ze zaujatého palebného postavení přímou nebo nepřímou střelbou. Zajišťovací podskupina může plnit výše uvedené úkoly: - z předem zaujatého postavení (nejčastěji), - za pohybu(ztečí), - v kombinaci obou předchozích způsobů. Při plnění palebných úkolů využívá zajišťovací podskupina převážně lafetované zbraně tanků, BVP a OT. V některých případech mohou roje sesednout a vést palbu z ručních zbraní. K pozorování přístupů k místu přepadu se vyčleňují z podskupiny pozorovatelé. Vybavují se pozorovacími přístroji. Spojení s velitelem podskupiny nejčastěji udržují rádiovou stanicí, popřípadě hlasem či smluvenými znameními. V noci nebo za jinak snížené viditelnosti může tento úkol plnit i obsluha průzkumného radiolokátoru. Opatření k hladkému odpoutání průzkumného orgánu od protivníka lze podskupinou připravovat již v I.fázi přepadu. Může jít např. o zřízení výbušných i nevýbušných nástrah na cestě odchodu, které podskupina po projití ostatních částí průzkumného orgánu do shromaždiště aktivuje. Může rovněž připravit a při odchodu do shromaždiště provést klamný manévr k oklamání protivníka o skutečném směru odchodu. Do shromaždiště může zajišťovací podskupina odcházet: - poslední (při krytí odchodu), - první (je-li vyčleněno více zajišťovacích hlídek pak v tomto případě vede průzkum na ose postupu a zajišťuje tím průzkumný orgán zepředu). Ve shromaždišti pokračuje zajišťovací podskupina v plnění úkolů tím, že provádí přímé zajištění průzkumného orgánu. Na přílohách číslo jsou uvedeny příklady možného provedení přepadu s využitím bojové techniky :32:00 50 Tryb 2-sum.doc

51 3. ORGANIZACE A PROVEDENÍ PŘEPADU PĚŠKY 3.1. FÁZE PŘEPADU S bojem PŘECHOD OD PLNĚNÍ PRŮZKUMNÝCH ÚKOLU K PŘEPADU Obsah: Stejný jako při přepadu s využitím bojové techniky I. fáze: PŘÍPRAVA PŘEPADU Obsah: - průzkum objektu přepadu, - příprava zbraní a dalšího potřebného materiálu, - příprava a vydání bojových rozkazů (velitele průzkumného orgánu a velitelů podskupin), - organizace součinnosti, - odložení a ukrytí přebytečného materiálu - zaujetí výchozího postavení, - hlášení pohotovosti, - opatření k organizovanému odpoutání se od protivníka. II. fáze: SKRYTÉ PŘIBLÍŽENÍ K OBJEKTU Obsah: - zřízení průchodu v zátarasech, - skrytý přesun podskupin do určených prostorů vně nebo uvnitř objektu, - odstranění strážných. III. fáze: BOJ V OBJEKTU PŘEPADU Obsah: - ničení protivníka palbou, ručními granáty, bojem zblízka, - vzetí zajatců, dokumentů, vzorů bojové techniky, - ničení objektu (nebo jeho prvků) ženijní municí, zápalnými prostředky, palbou, ručními granáty, - odrážení protiztečí protivníka. IV. fáze: ODCHOD DO SHROMAŽDIŠTĚ V. fáze: ČINNOST VE SHROMAŽDIŠTI Obsah stejný jako při přepadu s využitím bojové techniky PŘECHOD K PLNĚNÍ DALŠÍCH PRŮZKUMNÝCH ÚKOLŮ Bezhlučně Obsah I., II. a V.fáze je stejný jako při přepadu s bojem. III.fáze: NIČENÍ OBJEKTU PŘEPADU Obsah: :32:00 51 Tryb 2-sum.doc

52 - zaujetí určených postavení přepadovou podskupinou, - uložení náloží, zřízení roznětu, - vzetí zajatce, dokumentů,vzorů bojové techniky, - odchod do bezpečné vzdálenosti, - odpálení náloží ÚKOLY A ČINNOST ODTARASOVACÍ PODSKUPINY Úkolem odtarasovací podskupiny je zabezpečit proniknutí přepadové a destrukční podskupiny k objektu přepadu systémem zátarasů nástrah. Celá, nebo alespoň její část se zúčastní předběžného průzkumu, aby tak získala co nejvíce údajů, potřebných k uvolnění a vyznačení přístupové cesty k objektu přepadu. Vybavuje se prostředky pro průzkum a překonání minových polí, nástrah a nevýbušných zátarasů. Podle potřeby může mít rádiovou stanici, tříbarevnou elektrickou svítilnu nebo jiný vhodný prostředek pro signalizaci. Příslušníci podskupiny jsou vyzbrojení ručními zbraněmi. Činnost zahajuje jako první. Způsob činnosti při zřizování průchodu a jeho vyznačení jsou stejné jako při výpadu. Podle potřeby a za výhodných podmínek může v dalším průběhu přepadu plnit úkol také jako zajišťovací podskupina. Při bezhlučném provedení přepadu střeží průchod v zátarasech až do doby, kdy jím projdou zpět všichni průzkumníci. V tomto případě odchází od objektu jako poslední ÚKOLY A ČINNOST PŘAPADOVÉ PODSKUPINY Při přepadu s bojem Úkolem přepadové podskupiny je palbou zničit (umlčet odpory a provést zteč spojenou s ničením objektu ručními granáty, ženijní municí či zápalnými prostředky). Činnost zahajuje tím,že z výchozího postavení se skrytě přiblíží na výhodnou čáru co nejblíže objektu,zde se rozvine a zahájí palbu na odpory v objektu přepadu. Musí-li projít průchodem v zátarasech, pak je výhodné tuto čáru volit až po jejich překonání. Po umlčení odporů vyráží na zteč. Za chodu nebo krátkých zastávek ničí a umlčuje palbou další odpory. Rázně se zmocňuje objektu. Podle jeho povahy ho zničí sama přepadová podskupina např. ručními granáty, trhavými náložemi, zapálením či jiným mechanickým poškozením. Pokud příprava objektu k zničení ženijní municí bude složitější, bude výhodné i při této variantě přepadu vyčlenit destrukční podskupinu. Potom přepadová podskupina bezprostředně zajišťuje její činnost. Kromě zničení objektu se přepadová podskupina zmocňuje zajatců, dokumentů či vzorů neznámé bojové techniky. Po splnění úkolu odchází od objektu přepadu: - po stejné ose (zvláště je-li zřízen průchod v zátarasech), - nebo jinou cestou, :32:00 52 Tryb 2-sum.doc

53 do shromaždiště jako první Při bezhlučném přepadu Úkolem přepadové podskupiny je bezhlučně odstranit strážné,zmocnit se zajatců a bezprostředně zajišťovat činnost destrukční podskupiny. Každý důležitý objekt bude protivník vždy pečlivě chránit proti pozemnímu a vzdušnému napadení a střežit jej proti diverzi. To znamená,že budou obsazeny a střeženy především ty úseky přilehlého terénu,které budou nejvýhodnější pro přiblížení průzkumného orgánu k objektu. K ochraně a střežení mohou být použity pohyblivé strážní hlídky (někdy i se psy), pozorovací stanoviště na výšinách, výbušné i nevýbušné nástrahy a zátarasy.celý prostor objektu může být střežen motorizovanými hlídkami, případně pozorovateli z vrtulníků. Zabezpečovací jednotky mohou být vybaveny moderní pozorovací,detekční a identifikační technikou, která jim umožňuje zjistit pohyb a jinou činnost v terénu na vzdálenost až 500 m.nejdůležitější zbraně a prostředky budou zpravidla navíc střeženy strážnými z počtu obsluhy zbraně (zařízení). Jestliže po proniknutí do blízkosti objektu nebude možno vyhnout se strážným, musejí být likvidováni. Likvidaci provádí přepadová podskupina: - bez použití zbraně, - s použitím zbraně opatřené tlumičem zvuku. Obtížnější je likvidace strážného prvním způsobem. Příprava akce začíná vlastně pozorováním činnosti strážného (strážných), způsobu jeho střídání a možností přiblížení se k němu už v l.fázi přepadu. Konkrétní způsob přepadení a likvidace strážného je ovlivněn jeho bdělostí, výzbrojí a výstrojí, pokrytostí místa, které si průzkumníci k přepadu vybrali a dobou, kterou mají k dispozici k provedení akce. Přepadení strážného musí být provedeno tak, aby nevystřelil a nevykřikl. mělo by to za následek prozrazení akce,její zmaření a ohrožení bezpečnosti průzkumného orgánu. Bezpečnější je likvidace strážného střelnou zbraní, opatřenou tlumičem zvuku. Důraz je nutno položit na schopnost a možnost rychlého a klidného zamíření,přesnost zásahu do srdeční krajiny nebo do hlavy. Důležité je okamžité umlčení strážného a jeho odstranění z otevřeného místa v terénu. K odvrácení podezření protivníka může v případě potřeby zaujmout místo strážného některý z průzkumníků. Zajatce získává přepadová podskupina: - z počtu strážných, - nebo z osazenstva objektu. Zajatec je okamžitě odváděn některými příslušníky podskupiny do určeného místa poblíž shromaždiště. Po likvidaci strážných proniká přepadová podskupina do objektu, kde se rozmístí tak, aby chránila destrukční podskupinu při rozmisťování náloží a zřizování roznětu. Náhodné osoby nebo malé skupinky protivníka,které se nečekaně přiblíží k místu činnosti destrukční podskupiny,likviduje přepadová podskupina bezhlučně - bojem zblízka nebo střelnou zbraní s tlumičem zvuku :32:00 53 Tryb 2-sum.doc

54 V případě, že v této fázi dojde k prozrazení akce, musí přepadová podskupina palbou a ručními granáty bránit zaujatá postavení do doby,než destrukční podskupina připraví objekt ke zničení ženijní municí. Od objektu odchází přepadová podskupina poslední zpravidla po stejné ose jako při příchodu. Do přepadové podskupiny se vyčleňují průzkumníci, kteří perfektně ovládají způsoby nepozorovaného přiblížení k protivníkovi, bezhlučného vzetí zajatce(likvidace strážného), boje zblízka, jsou chladnokrevní, rozhodní a dovedou se rychle a samostatně rozhodnout v nečekaných a složitých situacích. K plnění úkolů se vybavují ručními zbraněmi s tlumiči hluku, útočnými noži, škrticími lanky, vrhacími hvězdicemi, kušemi, ručními granáty, prostředky nočního vidění a prostředky pro spoutání a odsun zajatce. Velitel podskupiny může mít rádiovou stanici ÚKOLY A ČINNOST ZAJIŠŤOVACÍ PODSKUPINY. Úkolem zajišťovací podskupiny je zabezpečit činnost ostatních podskupin a krýt jejich odchod do shromaždiště. Úkoly plní tím, že: - pozoruje objekt přepadu a jeho okolí s důrazem na vhodné přístupy k němu, - v případě potřeby ničí palbou síly a prostředky protivníka aktivně působícího proti ostatním podskupinám, - k lehčímu odpoutání od protivníka může předem na ose odchodu připravit nástrahy, které při odchodu aktivuje, - kryje odchod průzkumného orgánu do shromaždiště, - může klamat protivníka o směru odchodu. Při přepadu s bojem se může navíc podílet na překvapivém palebném přepadu. Úkoly zajištění plní z předem zaujatého vhodného postavení. Do zajišťovací podskupiny se vyčleňují průzkumníci, kteří umí výtečně střílet a pozorovat. Vybavují se ručními zbraněmi s větším dostřelem, pozorovacími přístroji, přístroji nočního vidění, radiolokačním pátračem a infraprůkazníkem. Velitel může mít rádiovou stanici. Nástrahy může zřizovat pomocí předepsaných ženijních prostředků nebo pomocí improvizovaných prostředků ničení ÚKOLY A ČINNOST DESTRUKČNÍ SKUPINY Úkolem destrukční podskupiny je předem připravenými náložemi zničit objekt nebo jeho nejdůležitější prvky. Do objektu přepadu proniká za přepadovou podskupinou. Rychle se orientuje, určí nejvhodnější místa uložení náloží, upevní je, připraví vhodný typ roznětu a nálože aktivuje. Odchází zpravidla po stejné ose. O odchodu dává znamení přepadové podskupině :32:00 54 Tryb 2-sum.doc

55 K odpálení náloží má dojít v době, kdy výbuchem nebudou ohroženi příslušníci průzkumného orgánu a kdy tento bude v bezpečné vzdálenosti i z hlediska možného pronásledování protivníkem. 4. PŘÍPRAVA PŘEPADU 4.1. HARMONOGRAM PŘÍPRAVY Posloupnost, rozsah a obsah činnosti velitelů i příslušníků průzkumného orgánu v přípravě přepadu závisí na konkrétní situaci a množství času, který je k dispozici. Možná varianta činnosti je uvedena na schematu č :32:00 55 Tryb 2-sum.doc

56 Schéma č.3 Činnost průzkumného orgánu v přípravě přepadu VELITEL PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU Obdržení úkolu nebo vlastní rozhodnutí k jeho provedení PŘÍSLUŠNÍCI PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU Plní dosavadní úkoly Ujasnění úkolu a vydání pokynů velitelům podskupin pro přípravu Organizace a provádění průzkumu objektu Zhodnocení situace Provádění průzkumu objektu Stálé sledování objektu Rozhodnutí Vydání pokynů pro přípravu materiálu Vel.podsk. Organizace přípravy materiálu Ostatní Příprava materiálu Vydání bojového rozkazu Organizace součinnosti Organizace velení Osobní příprava Pomoc podřízeným Obdržení bojového úkolu a jeho ujasnění Příprava bojového rozkazu Příprava materiálu Ukrytí přebytečné ho materiálu. Zřízení nástrah atd. Pozorování objektu. Vydání bojových rozkazů Kontrola připravenosti Hlášení pohotovosti a kontrola Hlášení pohotovosti nadřízenému štábu :32:00 56 Tryb 2-sum.doc

57 4.2. ČINNOST VELITELE PRŮZKUMNÉHO ORGÁNU Rozhodovací proces Rozhodovací proces uskutečňuje velitel průzkumného orgánu zpravidla ve dvou etapách. V první etapě si ujasní úkol. Ke druhé etapě přistupuje až po získání konkrétních zpráv o objektu a jeho okolí vlastním průzkumem. V této etapě hodnotí situaci a rozhoduje se. Řídící informace na jejichž základě se rozbíhá myšlenkový proces velitele průzkumného orgánu směřující k uskutečnění přepadu jsou: - úkol od nadřízeného štábu, - vlastní rozhodnutí k provedení přepadu. Úkol od nadřízeného štábu k provedení přepadu může velitel průzkumného orgánu obdržet formou bojového rozkazu v době přípravy na plnění průzkumných úkolů ještě v sestavě vlastních vojsk, nebo krátkým nařízením až v průběhu plnění průzkumných úkolů v sestavě a týlu protivníka. Toto nařízení se vydává rádiem. Bojový rozkaz (nařízení) může obsahovat: - zprávy o protivníkovi (celková situace protivníka, v prostoru přepadu a jeho okolí, podrobné informace o objektu, zejména o jeho ochraně a obraně pokud jsou známy), - místo a způsob přepadu (do kdy splnit úkol), - způsob činnosti po splnění úkolu. - V případě potřeby též: - způsob součinnosti s palebnými (údernými) prostředky, - signály pro velení a součinnost. Je-li před provedením přepadu připravován na určený objekt přepadu úder letectva nebo úder jinými palebnými (údernými) prostředky, musí velitel průzkumného orgánu znát dobu provedení a trvání úderu, zajistit ukrytí a bezpečnost osob, podle nařízení provést označení (vytýčení) směru objektu a být připraven využít výsledků úderu ke splnění úkolu. Po obdržení úkolu si musí velitel především ujasnit: - jaký objekt zničit, - v kterém prostoru a do kdy, - co je cílem přepadu, - kolik času má na splnění úkolu. Rozhoduje-li se k provedení přepadu sám, pak ujasnění úkolu předchází tomuto vlastnímu rozhodnutí. Musí uvážit: - jakým způsobem ovlivní zničení (umlčení objektu činnost vlastních vojsk, - jak provedené přepadu ovlivní plnění dalších průzkumných úkolů průzkumným orgánem, - zda případné znemožnění plnit další průzkumné úkoly budou vyváženy zničením (umlčením) objektu. Po ujasnění těchto otázek si velitel průzkumného orgánu především sestaví časový rozpočet, ve kterém stanoví kdy, co a jak je třeba splnit do doby pohotovosti k provedení přepadu :32:00 57 Tryb 2-sum.doc

58 Pro hodnocení situace využívá velitel průzkumného orgánu především výsledků průzkumu objektu. Hodnotí zejména: - celkovou situaci protivníka v objektu a jeho okolí s důrazem na přerušení spojovacích cest a znemožnění pomoci zvenčí, - možnosti a způsoby proniknutí systémem zátarasů a nástrah, - možnosti překonání stráží a pozorovacích stanovišť a pohyblivých strážních hlídek, - vhodnost či nevhodnost použití palby nebo ženijní munice k proniknutí do objektu, - možné způsoby ničení určených prvků objektu, - možnosti a způsoby získání zajatců, dokumentů či vzorů bojové techniky, - terén z hlediska určení výhodných přístupů k objektu přepadu, cest odchodu, jeho maskovacích vlastností atd., - při hodnocení vlastní jednotky, tj. průzkumného orgánu, rozebírá vycvičenost průzkumníků z hlediska potřeb přepadu a vybavení potřebným materiálem, - dobu soumraku a dobu svítání, - polohu měsíce (úplněk, novum, schází, nabírá) a dobu jeho východu a západu, - průzračnost noční oblohy (zataženo, jasno), - převládající počasí (deštivo, větrno, klidno, atd.), - možné změny těchto povětrnostních podmínek (zvláště v přechodných obdobích). Na základě závěrů z ujasnění úkolu a ze zhodnocení situace se velitel průzkumného orgánu rozhodne. Ve svém rozhodnutí stanoví: - způsob činnosti, tj. způsob provedení přepadu, - dobu provedení přepadu, - výchozí místo (místa), osu (osy) postupu k objektu přepadu, - kdo se přepadu zúčastní (celý průzkumný orgán nebo jeho část), - druh a počet podskupin, jejich úkoly, sílu, složení a vybavení, - směr (směry) odchodu a shromaždiště po přepadu, - organizace odchodu (v celku, po skupinách) Organizace přepadu Organizace přepadu velitelem průzkumného orgánu spočívá ve: - vydání pokynů velitelům podskupin pro přípravu, - vydání pokynů pro přípravu materiálu, - vydání bojového rozkazu, - řízení organizace součinnosti, - organizaci velení, - pomoci podřízeným, - kontrole připravenosti podřízených. Pokyny velitelů podskupin pro přípravu vydává velitel na základě ujasnění úkolu. Pokyny mohou obsahovat: - seznámení s nastávající bojovou činností, tj. s úkolem průzkumného orgánu, - oznámení místa a doby vydání bojových rozkazů, - vyčlenění sil pro průzkum objektu, - nařízení k zajištění přesunu do prostoru provedení přepadu, - nařízení k přímému zajištění průzkumného orgánu, - orientační úkol pro přípravu materiálu. S vydáním konkrétních pokynů pro přípravu materiálu je vhodné vyčkat až po přijetí rozhodnutí. Jde o to, aby každá podskupina (jednotlivec) připravoval ten materiál, který bude :32:00 58 Tryb 2-sum.doc

59 v průběhu přepadu používat. Při nedostatku času je možno tyto pokyny vydat až po organizaci velení. V napřed jasné situaci a při nedostatku času je naopak možné je vydat velitelům podskupin místo orientačních úkolů pro přípravu materiálu. Úkol podřízeným k provedení přepadu vydává velitel průzkumného orgánu formou rozkazu zpravidla z místa v terénu, odkud je dobře vidět na objekt přepadu. Bojový rozkaz musí být vydán stručně, přesně a tak, aby podřízení jasně pochopili svůj úkol. V bojovém rozkaze uvádí: - orientační body, - zprávy o protivníkovi, - objekt a dobu provedení přepadu, - úkoly podskupin, - shromaždiště, - dobu pohotovosti, - své místo v sestavě, - zástupce. V úkolu přepadové podskupiny určuje: - její složení a velitele, - výchozí postavení, při přepadu s bojem (s využitím bojové techniky nebo pěšky): - objekt zteče a způsob jeho ničení, - způsob provedení zteče, - kde a jak získat zajatce, dokumenty či vzory bojové techniky, - cestu odchodu, při přepadu pěšky bezhlučně: - kde, kdy a jakým způsobem likvidovat strážné, - postavení k zajištění činnosti destrukční podskupiny, - jakým způsobem ničit objekt, - kde a jak získat zajatce, dokumenty či vzory bojové techniky, - cestu příchodu a odchodu. V úkolu odtarasovací podskupiny určuje: - její složení a velitele, - výchozí postavení, - 5. ZVLÁŠTNOSTI V ORGANIZACI A PROVEDENÍ PŘEPADU 5.1. PŘEPAD PROVÁDĚNÝ SKUPINOU HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU Objektem přepadu budou menší a slabými silami střežené objekty protivníka. Cílem přepadu bude zpravidla vytváření nejistoty a dezorganizace a v jeho týlu. Vzhledem k malému počtu průzkumníků se skupina hloubkového průzkumu na podskupiny nečlení a plní úkol jako celek.zabezpečení přepadu se provádí pozorováním a nasloucháním. Snahou skupiny musí být vždy co nejdéle utajit svou přítomnost zejména příchod a přípravy k zmocnění se nebo zničení objektu. Při získávání zajatců, dokumentů,výzbroje a techniky musí být pokud možno veškerá činnost skupiny maximálně utajena a bezhlučná, včetně odchodu :32:00 59 Tryb 2-sum.doc

60 Při ničení objektu je výhodné využívat časovaných náloží nebo náloží s roznětem na dálku. Podle situace k ničení objektu může zhotovit a použít některý z improvizovaných prostředků ničení. Před provedením přepadu může průzkumná skupina odložit a zamaskovat přebytečný materiál. Místo pro uložení materiálu se volí zpravidla na ose odchodu, nejlépe ve shromaždišti. Ve shromaždišti zpravidla zůstává také radista a udržuje spojení s nadřízeným štábem ORGANIZACE A PROVEDENÍ PŘEPADU BEZ PŘÍPRAVY Charakteristické pro tento způsob provedení přepadu je nedostatek času na jeho organizaci. Provádí se téměř vždy na základě rozhodnutí velitele průzkumného orgánu v situacích,kdy hrozí nebezpečí z prodlení. Vzhledem k těmto okolnostem lze přepad provést bojem. Nelze proto organizovat podrobný průzkum objektu přepadu ani jeho okolí. Průzkum se omezuje na krátké pozorování protivníka velitelem průzkumného orgánu, částí nebo celým průzkumným orgánem z dosaženého místa. To může být příčinou nepředvídaných situací způsobených protivníkem (náhlé objevení se jeho dalších sil, nenadálé naražení na ženijní zátarasy atd.), tak i terénem (bažiny,úžlabiny či jinak neprůchodná místa a pod.) v průběhu přepadu. Rozsah velitelské činnosti bude značně zúžen. Zhodnocení situace musí proběhnout velice rychle. Zámysl činnosti,jenž je jádrem rozhodnutí,by měl být co nejjednodušší,rychle pochopitelný všemi podřízenými a nevyžadující provedení organizace součinnosti. Bojový rozkaz k provedení přepadu vydává velitel průzkumného orgánu velitelům podskupin ústně nebo radiem zpravidla z místa, odkud prováděl pozorování. Podskupiny plní úkol s tím vybavením které až dosud používaly k plnění průzkumných úkolů. Způsob spojení se zpravidla v průzkumném orgánu nemění. K řízení činnosti v průběhu přepadu se používají signály a smluvená znamení platná v předchozí činnosti :32:00 60 Tryb 2-sum.doc

61 :32:00 61 Tryb 2-sum.doc

62 Hlava IV. VÝPAD 1. OBECNÁ USTANOVENÍ 1.1. PODSTATA A CÍLE VÝPADU Definice: Výpad je jeden ze způsobů průzkumu při pozemním průzkumu, uskutečňovaný v přímém dotyku s protivníkem, s cílem získat zajatce, dokumenty,vzory výzbroje a techniky. Výpad spočívá ve skrytém přiblížení určené jednotky k dříve určenému a sledovanému objektu protivníka, v jeho nenadálém napadení a získání zajatců, dokumentů, vzorů výzbroje a techniky. Objektem výpadu mohou být jednotliví vojáci nebo malé skupiny protivníka, obsluhy palebných prostředků a bojové techniky na předním okraji nebo v sestavě jednotek jeho prvního sledu. Výpad organizuje štáb svazku nebo útvaru na základě nařízení (nebo se souhlasem) velitele svazku či útvaru. Nejčastěji jsou výpady organizovány: - Při přípravě k útoku. Uskutečňují je jednotky v dotyku, zpravidla na málo prozkoumaných úsecích( směrech) obrany protivníka, v prostorech předpokládaných styků a na bocích jeho bojové sestavy. - Při přechodu do obrany v podmínkách přímého dotyku s protivníkem. - Při vedení obrany ke zjištění zámyslu protivníka a jeho číslování 8. K provedení výpadu se určují: - motostřelecké (mechanizované, pěší) a průzkumné jednotky v síle do čety, nebo - skupina speciálně vybraných vojínů a poddůstojníků od jedné jednotky. Jednotka (skupina) určená k provedení výpadu se obvykle zesiluje ženisty s prostředky pro ženijní průzkum a odminování a kromě toho je její činnost podporována palbou vyčleněných prostředků (děl, raketomatů, minometů a palbou jednotek v dotyku). Do motostřelecké (mechanizované, pěší) jednotky se mohou včleňovat průzkumníci. Výpad se provádí pěšky, zpravidla v noci nebo za jinak snížené viditelnosti. Nelze však vyloučit případy,kdy podmínky dovolí jeho provedení i ve dne. Hlavními předpoklady úspěchu výpadu jsou: - utajení příprav i provedení výpadu, - vycvičenost vojáků a dokonalá sladěnost jednotky/skupiny/ provádějící výpad BOJOVÁ SESTAVA JEDNOTKY (SKUPINY), ÚKOLY A VYBAVENÍ PODSKUPIN Z jednotky nebo skupiny (dále jenom jednotky) určené k provedení výpadu se vyčleňují: 8 není v originále, ale je platné :32:00 62 Tryb 2-sum.doc

63 - přepadová podskupina, - zajišťovací podskupina (podskupiny), - odtarasovací podskupina (je-li třeba). Přepadová podskupina. Úkolem přepadové podskupiny je nenadále,zpravidla bez palby napadnout protivníka v objektu výpadu,zmocnit se zajatců,dokumentů, vzorů výzbroje a bojové techniky. Je nutné, aby přepadová podskupina byla tvořena průzkumníky, kteří dokonale ovládají bezhlučné přiblížení se k protivníkovi a způsoby bezhlučného vzetí zajatce. Vybavují se útočnými noži, pistolemi, zbraněmi s tlumiči, ručními granáty, prostředky ke spoutání a umlčení zajatce, pro dopravu ukořistěného materiálu a pod. Velitel podskupiny má zpravidla ještě tříbarevnou elektrickou svítilnu, hodinky a může mít rovněž pasívní přístroj nočního vidění. Zajišťovací podskupina. Úkolem zajišťovací podskupiny je krýt a chránit ostatní podskupiny (zejména přepadovou) při akci. Vojáci v této podskupině musí umět přesně střílet, daleko a přesně házet ruční granáty a ovládat boj zblízka. Vybavují se samopaly, odstřelovacími puškami, kulomety, ručními granáty. Velitel podskupiny má buzolu, hodinky, tříbarevnou elektrickou svítilnu a může mít i pasívní přístroj nočního vidění. Podle konkrétní situace může být vyčleněno i několik zajišťovacích podskupin. K zabezpečení činnosti přepadové podskupiny jsou připraveny tankové, dělostřelecké a minometné palby, zvláště pak pro případ prozrazení akce. 9 Odtarasovací podskupina. Úkolem odtarasovací podskupiny je zřídit,vytýčit a střežit průchody v zátarasech protivníka. Do této podskupiny se začleňují zpravidla ženisté. Podle potřeby jsou vybaveni minovými hledačkami, minovými bodci, vytyčovacími páskami, nůžkami na drát, koženými rukavicemi, 1-2 tříbarevnými elektrickými svítilnami a jiným materiálem nutným ke splnění úkolu. Ženisté jsou vyzbrojováni zpravidla samopaly. Velitel jednotky(skupiny). Je zpravidla s přepadovou podskupinou. Vyzbrojen je obdobně jako příslušníci přepadové podskupiny. Dále musí mít signální pistoli (vystřelovač signálních nábojů) se sadou signálních nábojů, buzolu a hodinky. Je vhodné aby měl pasivní přístroj nočního vidění s možností detekce infračerveného záření. 9 není v originále, ale je platné :32:00 63 Tryb 2-sum.doc

64 Všichni příslušníci jednotky musí být smělí, fyzicky zdatní, s dobrým zrakem a sluchem a musí se umět výtečně orientovat a neslyšně pohybovat v terénu. Z jednotky je nutno vyloučit vojáky s rýmou,kašlem a podobným onemocněním. Vybavují se příslušným maskovacím oblekem, kapesním obvazem, k zatření svítivosti rukou a obličeje používají líčidla či improvizované prostředky popřípadě se vybavují maskovacími síťkami. 2. PROVEDENÍ VÝPADU 2.1. FÁZE VÝPADU I.fáze: PŘÍPRAVA VÝPADU Obsah: - vyčlenění jednotky pro výpad štábem, - vydání úkolu veliteli jednotky, - rekognoskace, - pozorování (naslouchání) objektu výpadu, - organizace součinnosti na stupni štáb - jednotka, - příprava a vydání bojových rozkazů (velitele jednotky a velitelů podskupin), - nácvik výpadu, - odpočinek, - přesun na přední okraj vlastních vojsk a zaujetí výchozího postavení, - upřesnění úkolu velitelem jednotky, - hlášení pohotovosti. II.fáze: SKRYTÝ POSTUP K OBJEKTU VÝPADU Obsah: - zřízení průchodů v zátarasech (vlastních i protivníkových), - skrytý přesun podskupin: - zajišťovací na určené postavení - přepadové k objektu výpadu - pohotovost vyčleněných palebných prostředků k provedení podpůrných paleb, - pozorování protivníka. III.fáze: NAPADENÍ OBJEKTU A ODCHOD DO SESTAVY VLASTNÍCH VOJSK Obsah: - bezhlučné vzetí zajatců, dokumentů, vzorů výzbroje, - odchod podskupin v určeném pořadí do sestavy vlastních vojsk, - uzavření průchodů v zátarasech, - dále v případě prozrazení akce: - provedení palebné podpory, - boj zajišťovací podskupiny, - odsun vlastních raněných a padlých, - hlášení o výsledcích výpadu,předání zajatců, dokumentů a vzorů bojové techniky :32:00 64 Tryb 2-sum.doc

65 2.2. ČINNOST PODSKUPIN PŘI POSTUPU K OBJEKTU VÝPADU Ve stanovenou dobu se jednotka nehlučně a skrytě přesune do výchozího postavení na předním okraji. Ve výchozím postavení upřesní velitel jednotky úkol. Přítomni jsou také zpravodajský náčelník útvaru, velitel jednotky (praporu, roty) v dotyku a velitelé palebných prostředků zabezpečujících výpad. Jsou zde po celou dobu provádění výpadu. Jako první zahajují činnost ženisté zřízením průchodů v zátarasech. Průchod ve vlastních zátarasech vytváří podle situace buď ženisté nebo vojáci od jednotek v dotyku. Nejsou příslušníky vlastní jednotky provádějí výpad. Odtarasovací podskupina po vytvoření a vytýčení průchodu v protivníkových výbušných i nevýbušných zátarasech přechází k jejich střežení. K tomu se rozděluje na dvě části. Jedna část podskupiny se rozmisťuje na začátku průchodu. Může navádět ostatní podskupiny smluvenými signály k průchodu.druhá část,ve které je zpravidla velitel podskupiny, se rozmisťuje na konci průchodu. Velitel potom dává smluvený signál "CESTA VOLNÁ" veliteli jednotky. Po obdržení signálu od velitele odtarasovací podskupiny o zřízení průchodu zahajují postup ostatní podskupiny. Pořadí podskupin se řídí konkrétní situací a zámyslem provedení výpadu. Zpravidla je následující: Zajišťovací podskupina, přepadová podskupina. Přibližování se k objektu výpadu musí být naprosto nepozorovatelné a bezhlučné. Konkrétní způsob je diktován terénními podmínkami a možnostmi protivníka v pozorování a naslouchání. Na straně protivníka je třeba také počítat s použitím vysoce výkonných přístrojů nočního vidění,průzkumných radiolokátorů a různých detektorů osob. Je nutno znát jejich možnosti a dokonale ovládat způsoby ochrany a maskování vůči těmto prostředkům. Do překonání průchodu v protivníkových zátarasech se pro všechny podskupiny volí zpravidla jedna osa. V terénu, kde nejsou výrazné noční orientační body, je velice obtížné tuto osu dodržet.proto je nejvodnější, když na čele postupuje velitel jednotky. Správnost směru postupu kontroluje jednak pomocí předem určených a viditelných orientačních bodů, jednak pomocí buzoly. Podskupiny i průzkumníci postupují tak, aby jeden neztrácel kontakt s druhým a byla možnost předávat signály dotykem. Jedním z nejnebezpečnějších okamžiků je průchod zátarasy protivníka. Velitel odtarasovací podskupiny je povinen znát počet vojáků, kteří prošli průchodem v zátarasech a tento počet si zapamatovat. Při průchodu zátarasem od určeného místa postupují podskupiny po samostatných osách na předem určená postavení :32:00 65 Tryb 2-sum.doc

66 Velitel jednotky v tomto rozchodišti počká na přepadovou podskupinu a postupuje s ní k objektu výpadu. Za postupu z výchozího postavení k objektu výpadu je třeba čas od času zjišťovat,zda ve směru jednotky nepoužívá protivník infrapřístroje. Při zjištění zdroje infračerveného záření je třeba zastavit postup. Rovněž při osvětlování terénu osvětlovacími prostředky je třeba znehybnět a pokračovat v postupu až poté, kdy nebezpečí prozrazení pominulo. Vede-li protivník palbu, neznamená to ještě, že je výpad prozrazen. Naopak odkrývá rozmístění svých palebných prostředků a napomáhá tím v orientaci průzkumníkům. Bude-li se takto projevovat i objekt výpadu,pak sám touto činnstí průzkumníky na se navádí. Závěrečná fáze přiblížení se přepadové podskupiny k objektu výpadu a zajišťovací podskupiny na určené postavení vyžadují sladěnou činnost. K napadení objektu výpadu přepadovou podskupinou by mělo dojít až po dosažení pohotovosti zajišťovací podskupinou na určeném postavení. Sladit tuto dobu je možno dvojím způsobem. Buď je předem domluvena doba pohotovosti, nebo, pokud to bude možné,je dán signál velitelem zajišťovací podskupiny,že je podskupina připravena k plnění úkolu ROZMÍSTĚNÍ PODSKUPIN A NAPADENÍ OBJEKU VÝPADU Postavení zajišťovací podskupiny je nutno volit tak, aby umožňovalo přesné vedení palby na protivníka bezprostředně ohrožujícího jednotku. V některých případech je možno příslušníky podskupiny rozmístit u zákopů spojujících objekt výpadu s ostatními jednotkami protivníka a vytvořit si tak podmínky i pro bezhlučnou likvidaci náhodně se objevivšího vojáka nebo malé skupinky vojáků protivníka. Přepadová podskupina se musí dostat co nejblíže k objektu výpadu. Vzdálenost musí být průzkumníci schopni překonat dvěma skoky. Signál na vyražení průzkumníků dává velitel jednotky veliteli přepadové podskupiny, ten určeným průzkumníkům zpravidla dotykem. Průzkumníci vyráží najednou. Přitom je třeba kalkulovat takto: zajatce bere zpravidla dvojice až trojice sehraných průzkumníků. Na ostatní vojáky protivníka,kteří mají být zlikvidováni je třeba počítat vždy jednoho až dva průzkumníky na jednoho vojáka protivníka. Konkrétních způsobů provedení této části akce je velmi mnoho. Závisí především na vycvičenosti, chladnokrevnosti, odvaze průzkumníků. Vše by mělo probíhat bezhlučně. Zajatce je nutno nejdříve umlčet nasazením roubíku do úst nebo mu přelepit ústa širokou náplastí a pak spoutat. Bud-li při vědomí, je vhodné provést jeho spoutání takovým způsobem,aby se mohl pohybovat vlastní silou. Upadne-li při zajímání do bezvědomí musí být vlečen. V průběhu výpadu může dojít k zásadním změnám v činnosti a rozmístění protivníka v objektu výpadu i jeho nejbližším okolí. V tomto případě musí velitel jednotky iniciativně situaci řešit, případně i zvolit jiný vhodný objekt výpadu a úkol splnit. V některých situacích se zajatce může iniciativně zmocnit i zajišťovací podskupina SIGNÁLY Signály v průběhu výpadu pomocí tříbarevné elektrické svítilny se dávají zásadně jen směrem od protivníka. Tento způsob předávání signálů je sice nejpoužívanější, ale není :32:00 66 Tryb 2-sum.doc

67 jediný. Za 2.světové války používali s úspěchem průzkumníci signalizace napodobováním ptačích či zvířecích zvuků. to však vyžadovalo hlubokou znalost zvyků ptáků a zvířat a jejich výskytu v různých oblastech,roční a denní době. Signál na vyžádání a zastavení palebné podpory při prozrazení výpadu dává velitel jednotky zpravidla opticky signálními náboji ODCHOD DO SESTAVY VLASTNÍCH JEDNOTEK Odchod po splnění úkolu zahajuje jako první přepadová podskupina se zajatcem. Osa odchodu směřuje co nejkratším směrem zpět k průchodu v zátarasech protivníka. Na signál velitele jednotky potom odchází zajišťovací podskupina (podskupiny) zpravidla po ose stejné jako při příchodu. Velitelé podskupin jsou povinni zabezpečit odsun svých raněných a padlých do sestavy vlastních vojsk. Velitel odtarasovací podskupiny je povinen hlásit veliteli jednotky počet průzkumníků a zajatců,kteří prošli průchodem zpět. Po projití posledního příslušníka jednotky t.j. velitele, uzavře( zamaskuje) odtarasovací podskupina průchod a vrací se do sestavy vlastních vojsk, jako poslední. S ní odchází velitel jednotky. V příloze číslo 29 je uveden příklad možného provedení výpadu ČINNOST PŘI PROZRAZENÍ VÝPADU Činnost při prozrazení výpadu závisí na konkrétní situaci jednotky. Dojde-li k prozrazení výpadu v době, kdy se přepadová podskupina nachází v blízkosti objektu výpadu musí se snažit splnit úkol, třeba i krátkou prudkou ztečí. Není-li naděje na splnění úkolu, vrací se jednotka organizovaně pod ochranou palby zpět do sestavy vlastních vojsk. Palebné prostředky, které zabezpečují činnost jednotky provádějící výpad plní dva hlavní úkoly: - Krátce před zahájením výpadu oslepit, umlčet nebo zničit vybrané palebné prostředky,pozorovatelny,infrapřístroje a radiolokátory protivníka. - V případě odhalení průzkumníků zabezpečit jejich návrat do sestavy vlastních vojsk. Při plnění tohoto úkolu je palebná podpora zahajována na signál velitele jednotky provádějící výpad zpravidla všemi vyčleněnými prostředky najednou bez ohledu na to,zda cíle určené k umlčení(zničení) v daný okamžik působí proti výpadové jednotce či nikoliv. Celý prostor výpadu by měl být"zarámován" palbami vlastních jednotek v dotyku a palbami dělostřelectva. Minimální velikost tohoto zarámování je dána bezpečnostní vzdáleností použitých palebných prostředků, tak aby nedošlo k zasažení příslušníků (výpadové) jednotky provádějící výpad. - Cíle pro palbu děl a minometů se volí ve vzdálenosti minimálně m, pro palbu raketometů minimálně 1000 m od objektu výpadu. Cíle protivníka uvnitř tohoto prostoru musí umlčovat (ničit) jednotka provádějící výpad vlastními silami. Výhodná je i přímá střelba z tanků na předním okraji :32:00 67 Tryb 2-sum.doc

68 3. PŘÍPRAVA VÝPADU 3.1. HARMONOGRAM PŘÍPRAVY Přehled možných činností štábu a vyčleněné jednotky a možné pořadí jejich plnění v období přípravy výpadu je uveden na schématu číslo 4. V konkrétních situacích je vždy nutno přihlížet především k času, který je k dispozici a uvedené schema aplikovat tvůrčím způsobem. Schema č.4 Činnost štábu a vyčleněné jednotky (skupiny) v přípravě výpadu. ŠTÁB VELITEL JEDNOTKY VELITELÉ PODSKUPIN PRŮZKUMNÍCI POZOROVACÍ HLÍDKA vydání úkolu obdržení úkolu plní dosavadní úkoly ujasnění úkolu úkoly podř. pro přípravu obdržení úkolů pro přípravu příprava k plnění úkolu rekognoskace vydání bojových rozkazů pro PoH řídí přípr. podskupin vyzvednutí a kontrola materiálu, zhotovení plastického stolu, přesun na PSt, obdržení úkolu, schválení rozhodnutí zhodnocení situace rozhodnutí příprava prostoru pro nácvik, pozorování protivníka organizace součinnosti průběžná kontrola a pomoc příprava a vydání boj. rozkazů organizace součinnosti příprava nácviku obdržení a pochopení úkolu příprava a vydání boj. pochopení úkolu hlášení výsledků pozorování naslouchání nácvik odpočinek,příjem stravy,kontrola připravenosti přesun do výchozího postavení upřesnění úkolu hlášení pohotovosti :32:00 68 Tryb 2-sum.doc

69 3.2. ORGANIZACE VÝPADU ŠTÁBEM Výpad organizuje štáb pluku nebo divize. Bezprostředním organizátorem bývá zpravidla u pluku zpravodajský náčelník, u divize zpravodajský náčelník, jím pověřený důstojník této skupiny nebo některý z funkcionářů velitelství a štábu průzkumného praporu. Organizace výpadu štábem(pluku,divize) spočívá v: - stanovení prostoru výpadu a cíle výpadu, - určení jednotky,doby k přípravě a provedení výpadu, - určení jednotek,které budou výpad zabezpečovat, - vydání bojového rozkazu veliteli jednotky určené k provedení výpadu, - organizaci součinnosti, - provedení klamných opatření na jiných úsecích fronty. V případě,že bude organizovat pozorování: - vydání bojového rozkazu veliteli pozorovací(naslouchací) hlídky. V bojovém rozkaze se veliteli jednotky udává: - zprávy o protivníkovi, - místo provedení výpadu, - úkol, - způsob a doba palebné podpory, - způsob přechodu linií fronty vlastních vojsk, - zvolání a ohlas, - doba pohotovosti. V závislosti na situaci může být tento bojový rozkaz vydán veliteli jednotky buď přímo v terénu,nebo podle mapy. Organizace součinnosti na stupni štáb, podporující jednotky, jednotka provádějící výpad, se provádí v terénu za řízení zpravodajského náčelníka (nebo jiného zpravodajského orgánu). Zúčastňují se velitel jednotky v dotyku,velitelé palebných prostředků,které budou výpad palebně zabezpečovat a velitel jednotky provádějící výpad. Cílem součinnosti je: - přesně v terénu ukázat objekt výpadu, - upřesnit prostory(úseky, objekty), na které jsou plánovány palby, - dohovořit signály k jejich vyžádání a zastavení ČINNOST VELITELE JEDNOTKY Rozhodovací proces Podstatnou část rozhodovacího procesu realizuje velitel jednotky určené k provedení výpadu v průběhu rekognoskace a při organizaci součinnosti s nadřízeným, tj. přímo v terénu. Nutné informace získává: - z bojového rozkazu nadřízeného štábu, - vlastním pozorováním, - z hlášení pozorovací (naslouchací ) hlídky, - z organizace součinnosti na stupni štáb - jednotka určená k provedení výpadu :32:00 69 Tryb 2-sum.doc

70 Rozhodovací proces velitele spočívá v: - ujasnění úkolu, - zhodnocení situace, - vydání bojového rozkazu. Při ujasňování úkolu musí velitel jednotky pochopit úkol, tj. především co je cílem výpadu, dále objekty, které v případě potřeby budou ničeny prostředky nadřízených, postavení vlastních jednotek a způsob součinnosti s nimi, dobu pohotovosti k plnění úkolu. Na závěr ujasňování úkolu zpracuje velitel jednotky časový rozpočet přípravy. Zhodnocení situace: Při zhodnocení situace protivníka především rozebírá: - umístění objektu výpadu a jeho charakter, - přesné rozmístění a počet vojáků protivníka v objektu výpadu, - ochranná zařízení objektu, - rozmístění a činnost ostatních jednotek protivníka, palebných, průzkumných a jiných prostředků v blízkosti objektu výpadu, - rozmístění a druh ženijních překážek a zátarasů, - celkový režim činnosti protivníka v prostoru výpadu. Z rozboru výše uvedených otázek může velitel jednotky určené k provedení učinit následující závěry: - kudy jsou možné přístupy k objektu výpadu, - za jakou dobu je možno překonat vzdálenost z výchozího postavení k objektu výpadu, - v jaké síle,složení a vybavení je nutno vyčlenit přepadovou podskupinu, - které další podskupiny je nutno vyčlenit, jejich sílu, složení, vybavení a úkoly, - které objekty(cíle) protivníka bude nutno umlčet( zničit) před zahájením výpadu, - na které objekty (cíle) protivníka připravit palby zabezpečujících jednotek, - na jaké čáry vést přehradné palby, - kdy je nejvhodnější doba k napadení objektu přepadovou podskupinou. Terén studuje a hodnotí velitel výpadové jednotky především z hlediska jeho: - konfigurace (skrytá místa před pozorováním protivníka, strže, úžlabiny, dobře pozorovatelné úseky, jámy po výbuších granátů, pum a pod.), - pokrytosti (keře,skupiny stromů, vysoká tráva a pod.), - barevnosti(sníh, převládající barvy dle ročních období, místních podmínek a pod.). V těchto otázkách může velitel jednotky určené k provedení výpadu dospět k následujícím závěrům: - kde jsou vhodné přístupy k objektu výpadu, - které objekty, terénní předměty či tvary je možno využit jako dobře viditelné orientační body v noci, - kde je možno rozmístit jednotlivé podskupiny, - jak se v průběhu výpadu maskovat. Při hodnocení roční doby a povětrnostních podmínek rozebírá: - dobu soumraku a dobu svítání, - polohu měsíce (úplněk, novum, schází, nabírá) a dobu jeho východu a západu, - průzračnost noční oblohy (zataženo, jasno), - převládající počasí (deštivo, větrno, klidno atd.), :32:00 70 Tryb 2-sum.doc

71 - možné změny počasí. Rozborem těchto otázek může velitel jednotky určené k provedení výpadu dospět k následujícím závěrům: - kdy je možno zahájit a do kdy nutno výpad ukončit, - kdy je nejvhodnější doba k napadení objektu přepadovou podskupinou, - jakým způsobem může jednotka provádějící výpad postupovat k objektu výpadu. Při hodnocení situace vlastní jednotky rozebírá: - vycvičenost družstev (jednotlivců) z hlediska potřeb výpadu, - vybavení potřebným materiálem, - zdravotní stav příslušníků jednotky. Rozborem těchto otázek může dospět k následujícím závěrům: - z kterých družstev (jednotlivců) vytvořit podskupiny, - který materiál je nutno doplnit, - které vojáky z důvodu momentálního nevyhovujícího zdravotního stavu z výpadové jednotky vyloučit. Závěry z ujasnění úkolu a zhodnocení situace jsou podkladem pro bojový rozkaz velitele jednotky určené k provedení výpadu. Z předchozího textu je zřejmé, že některé závěry k jedné věci se nemusí shodovat. Obsah bojového rozkazu spočívá ve výběru jedné optimální varianty činnosti z mnoha možných. V bojovém rozkazu velitel jednotky stanoví: - objekt výpadu (pokud není přesně určen štábem), - počet a druh podskupin,jejich sílu,složení,vybavení a úkoly, - výchozí postavení a osu postupu k objektu výpadu, - dobu napadení objektu výpadu přepadovou podskupinou, - způsob a rozsah palebné podpory. - součinnost 10 Bojový rozkaz může velitel jednotky vyjádřit graficky na situačním náčrtu. Přesně na něm zaznamenává objekt výpadu, stanoviště palebných a jiných důležitých prostředků, minová pole a zátarasy protivníka. Dále vyznačí výchozí postavení, osu postupu k objektu výpadu doplněnou azimuty, orientační body,rozmístění a úkoly podskupin včetně časových údajů. Kromě toho zde zaznamenává také palby vlastního dělostřelectva a jednotek v dotyku na vybrané cíle protivníka. Se svým zámyslem činnosti seznamuje velitel jednotky určené k provedení výpadu zpravodajského náčelníka pluku ( jiného nadřízeného) a upravuje ho podle jeho připomínek Organizace výpadu Organizace výpadu velitelem jednotky je realizována: - vydáním úkolů podřízeným pro přípravu, - rekognoskací, - vydáním bojového rozkazu pro pozorovací (naslouchací) hlídku, - účastí na organizaci součinnosti řízené štábem, - vydáním bojového rozkazu, 10 není v originále, ale je platné :32:00 71 Tryb 2-sum.doc

72 - organizací součinnosti, - přípravu a řízením nácviku, - kontrolou připravenosti, - řízením přesunu do výchozího postavení, - upřesněním úkolu, - hlášením pohotovosti. Obsah úkolů podřízeným pro přípravu na výpad se řídí konkrétní situací. Mohou obsahovat: - krátké seznámení s úkolem jednotky, - kde a jaký materiál doplnit, - jak připravit zbraně a ostatní prostředky, - co zhotovit či připravit (plastický stůl, cvičiště pro nácvik a pod.), - složení a vybavení pozorovací hlídky, dobu odjezdu na pozorovací stanoviště, - nutné časové údaje, - opatření k utajení příprav i provedení výpadu. Rekognoskaci provádí velitel jednotky zpravidla spolu se zpravodajským náčelníkem pluku ( nebo jiným zpravodajským orgánem) a velitelem jednotky v dotyku. V jejím průběhu velitel jednotky: - vydá rozkaz veliteli pozorovací(naslouchací) hlídky, - studuje a hodnotí terén, - seznamuje se se situací protivníka a hodnotí ji, - připravuje své rozhodnutí. Bojový rozkaz vydává velitel jednotky velitelům podskupin většinou na plastickém stole nebo přímo v terénu. Bojový rozkaz obsahuje: - orientační body, - zprávy o protivníkovi, - úkol jednotky (čety, skupiny), - úkoly podskupinám (složení, velitel, osa postupu), postavení, vlastní úkol, - signály (zvolání, ohlas) a činnost na ně, 11 - dobu pohotovosti k plnění úkolu, - své místo a zástupce. Bezprostředně na vydání bojového rozkazu navazuje organizace součinnosti. velitel jednotky ji provádí s veliteli podskupin. Cílem je dosáhnout správného a jednotného pochopení bojového úkolu, způsobu jeho plnění a tím sladěné činnosti. Při organizaci součinnosti velitel jednotky upřesňuje: - způsob zaujetí výchozího postavení a rozmístění jednotky v něm, - pořadí přesunu podskupin a způsob postupu k objektu výpadu, - vyznačení průchodu v zátarasech a minových polích protivníka, - způsob činnosti při napadení objektu a při návratu do postavení vlastních vojsk, 11 není v originále, ale je platné :32:00 72 Tryb 2-sum.doc

73 - činnost při prozrazení výpadu a při palebné podpoře vyčleněnými prostředky, - signály pro velení a součinnost a činnost na ně, - zvolání a ohlas. Při kontrole prověřuje velitel jednotky znalosti příslušníků jednotky, zejména znalost úkolu, objektu výpadu, terénu, signálů a součinnostních otázek. Zároveň zkontroluje u každého příslušníka připravenost zbraní i ostatního materiálu, upevnění výstroje, odevzdání osobních a služebních dokladů. Upřesnění úkolu ve výchozím postavení je nutno provést ještě za denního světla. Rozsah upřesnění závisí na způsobu provedení předchozí přípravy jednotky k výpadu. Podle této situace může velitel jednotky ukázat v terénu: - orientační body, - objekt výpadu a rozmístění dalších sil,prostředků a objektů protivníka, - osu postupu a postavení podskupin, - místa zřízení průchodů v zátarasech (vlastních i protivníka), - úseky a prostory na které jsou plánovány palby vlastního dělostřelectva a jednotek v dotyku. Všichni příslušníci jednotky určené k provedení výpadu tyto skutečnosti musejí znát. Před upřesněním úkolu si velitel jednotky vyžádá poslední hlášení od velitele pozorovací hlídky ČINNOST VELITELE PODSKUPINY Údaje nutné pro vlastní rozhodování a organizační činnost získává velitel podskupiny: - z obsahu úkolů podřízeným pro přípravu, - z bojového rozkazu velitele výpadové jednotky, - z organizace součinnosti, - ze znalosti svých podřízených, - z vlastního pozorování (pokud se ho zúčastnil). Musí pochopit úkol jednotky, úkol a způsob jeho plnění svojí podskupinou, úkoly sousedních podskupin a dobu pohotovosti. V bojovém rozkaze udává: - orientační body, - zprávy o protivníkovi, - úkol jednotky, - úkol podskupiny, - úkoly podřízeným: místo v sestavě, pozorování, způsob vedení palby, způsob a činnost při vzetí zajatce atd. v závislosti na úkolu podskupiny, - úkoly sousedních podskupin, - signály a způsob činnosti na ně, - dobu pohotovosti, - své místo a svého zástupce :32:00 73 Tryb 2-sum.doc

74 3.5. POZOROVÁNÍ OBJEKTU VÝPADU Pozorování objektu výpadu se provádí nepřetržitě až do skončení výpadu pozorovací hlídkou (hlídkami). Cílem je zjistit režim života protivníka v objektu výpadu a jeho nejbližším okolí. V noci se pozorování doplňuje nasloucháním. Za tímto účelem se může vyčlenit naslouchací hlídka,která plní úkol z naslouchacího stanoviště umístěného co nejblíže objektu výpadu. Výsledky pozorování (naslouchání) hlásí velitel pozorovací hlídky ve stanovených časech. Poslední hlášení podává veliteli jednotky těsně před započetím výpadu ve výchozím postavení. Organizovat pozorování objektu výpadu lze i jinak. Je-li k přípravě výpadu dostatek času,mohou pozorování protivníka provádět postupně po dvojicích (trojicích) sami příslušníci jednotky, určené k výpadu. Dobře se seznámí podrobně s terénem, s činností i rozmístěním protivníka. Při upřesňování úkolu ve výchozím postavení velitel potom seznámí jednotku pouze s posledními změnami v činnosti a rozmístění protivníka. Nepřetržitým pozorováním objektu výpadu je třeba zjistit: - režim života protivníka v prostoru objektu výpadu (počet vojáků a po jakou dobu konají službu, kolik jich odpočívá a kde, dobu a způsob střídání směny, dobu a zůsob výdeje stravy, provádění kontrol atd.), - výzbroj vojáků v prostoru objektu výpadu, - systém palby,které úseky nejsou postřelovány palbou z ručních zbraní a kulometů, - kde jsou umístěny a jak kryjí objekt palbou boční palebné prostředky a palebné prostředky z hloubky sestavy protivníka, - používá-li protivník infrapřístroje a radiolokátory ke zjištění pozemních cílů, z kterých stanovišť a které úseky jsou těmito prostředky nepozorovatelné, - rozmístění ženijních i přirozených překážek a jejich zajištění palbou, - ženijní stavby v prostoru výpadu, - pomoc, kterou může protivník poskytnout napadenému objektu výpadu. Pozorování je výhodné provádět z několika různých pozorovacích stanovišť NÁCVIK VÝPADU Provádí se tehdy, je-li na přípravu výpadu dostatek času. K nácviku je nutno vybrat prostor, který vyhovuje těmto požadavkům: - je podobný prostoru provedení výpadu, - - je v týlu vlastních vojsk, - - umožní utajení nácviku i před vlastními vojsky. Prostor k provedení nácviku se předem připravuje. Mohou se zde zřídit cvičné i nevýbušné zátarasy,vybudovat ženijně objekt výpadu, naznačit systém zákopů a rozmístění prostředků protivníka v blízkém okolí objektu výpadu a pod. Tato imitace by měla co nejvěrněji znázorňovat skutečnou situaci. Vlastní provedení nácviku se neliší od takticko - pořadového cvičení. Zpravidla se nacvičuje činnost nejprve po jednotlivých skupinkách a teprve potom v celé jednotce :32:00 74 Tryb 2-sum.doc

75 Hlava. V. VÝSLECH ZAJATCŮ A PŘEBĚHLÍKŮ 1. OBECNÁ USTANOVENÍ 1.1. CHARAKTERISTIKA VÝSLECHU Definice: Výslechem se rozumí kladení otázek a vytěžování zdroje. Zdrojem jsou zajatci, přeběhlíci a místní obyvatelstvo. Cílem výslechu je získat potřebné, pravdivé, včasné, obsažné a věrohodné zprávy nebo informace. Výslechem zajatců se získávají zprávy o zámyslech, uskupení, číslování, umístění PJN a jiných druhů výzbroje a bojové techniky protivníka i o početním a morálním stavu jeho vojsk. Zprávy získané výslechem se musí prověřovat! Výslech zajatce se provádí na místě pro výslech zajatce, které nesmí být na VPS nebo VS a nachází se poblíž těchto míst velení. Výslech se provádí zásadně po jednotlivcích. Zajatec je dotazován pouze na to, co může vědět, v důsledku svého zařazení, chápavosti, zkušenosti, pozorovacích vloh a co si může pamatovat. Výslech zajatců získaných průzkumnými orgány v sestavě protivníka se provádí k upřesnění údajů nezbytných pro splnění stanoveného úkolu a ke zjištění důležitosti a významu zajatce pro další využití nadřízeným štábem KATEGORIZACE VYSLÝCHANÝCH OSOB 1. Podle způsobu získání: - váleční zajatci, - přeběhlíci, uprchlíci aj., - civilní obyvatelstvo. 2 Podle zpravodajské hodnoty: - skupina A: Osoby vysoce postavené, jejichž obecné nebo specifické znalosti si vyžadují okamžitý výslech mimořádně kvalifikovaným vyslýchajícím personálem (např. generálové, hlavní funkcionáři štábů od brigád výše, personál vědeckých pracovišť, důstojníci mající specifické znalosti - JZ, OL, JM, spojaři, ženisté, zpravodajci, VOZ atd). - skupina B: Osoby, které mají a mohou poskytnout dostatek zpráv o protivníkovi, mající zpravodajskou hodnotu je třeba výslech opakovat v nadřízeném štábu. - skupina C: Osoby, které mohou poskytnout zprávy pouze bezprostřední taktické hodnoty, a proto není důvod pro opakování výslechu na vyšším stupni :32:00 75 Tryb 2-sum.doc

76 3 Podle osobních vlastností: - inteligentní,chytří,hloupí,nábožensky založení atd., - mluvkové, kteří se rádi chlubí svými znalostmi a kteří zpravidla přehánějí, aby si vylepšili svými odpověďmi vlastní postavení, - bázlivci, kteří vypovídají ochotně a snaží se odpovědět na každou otázku, i když správnou odpověď anebo skutečnost neznají, - podlízavci- snažící se zavděčit vymyšlenými, neskutečnými zprávami, - dezinformátoři, protivníkem připravení k tomu, aby nám buď iniciativně a nebo při běžném výslechu sdělili klamné zprávy a případně je doložili speciálně k tomu účelu připravenými dokumenty. 4 Podle vztahu k vlastní výpovědi: - osoby, které chtějí vypovídat pravdu a pravdu také vypovídají, - osoby, které nechtějí vypovídat a nevypovídají pravdivě, - osoby, které chtějí vypovídat pravdu, ale jejich výpovědi se s pravdou nekryjí, - osoby, které požadují předvedení k výslechu na vyšším stupni. Výběr vyslýchaných osob: Při základním třídění většího množství zajatců, civilního obyvatelstva nebo přeběhlíků je třeba vycházet vždy z organizačních celků( družstvo, četa, rota, vzájemná znalost civilního obyvatelstva, případně přeběhlíků) a pokud možno v nejkratší době z nich vyřadit ty osoby, které se k jednotce přidaly nebo jejichž totožnost nikdo nemůže potvrdit. Těm potom je nutno věnovat zvláštní pozornost. Stejnokroj, nebo občanský oděv nesmí být znakem pro zařazení osoby do skupiny nebo kategorie. Právě hledané osoby nejčastěji budou svoji činnost krýt tím, že se budou vydávat za jinou osobu. Kriteria pro výběr osob,které mají být vyslechnuty nebo s nimiž má být proveden pohovor, jsou různá a závisí na druhu a rozsahu informace, která má být získána, na čase, který je k dispozici a na počtu a typu potencionálních zdrojů, které tyto informace mohou poskytnout ZÁKLADNÍ DRUHY VÝSLECHŮ Výslech může být prováděn dvěma formami, a to buď jako výslech přímý nebo nepřímý. Rozdíl spočívá v tom, zda vyslýchaný jako "zdroj zpráv" si je vědom, že je vyslýchán anebo si toho vědom není. Při nepřímém výslechu se informace získávají od zdroje určitou taktikou. Vyslýchající může být nasazen např. jako strážný, člen eskortní jednotky, jako válečný zajatec apod. Po navázání kontaktu si vyslýchaný nesmí být vědom toho, že je vyslýchán. Tento způsob výslechu je časově náročný a používá se převážně na vyšších velitelských stupních a to pouze u osob, o nichž je známo, nebo se předpokládá, že mohou být zdrojem cenných informací. Při přímém výslechu si je vyslýchaný vědom, že je vyslýchán, přičemž může nebo nemusí znát skutečný cíl výslechu. Používá se téměř výhradně při výsleších válečných zajatců. Jde o výslech v polních podmínkách. Může být proveden jako: - orientační rozhovor, - rozhovor, - předběžný výslech, :32:00 76 Tryb 2-sum.doc

77 - podrobný výslech. Orientační rozhovor provádí velitel roty (nebo důstojník jím pověřený), která vojáky protivníka zajala. Je zaměřen k ujasnění rázu činnosti protivníka, průběhu předního okraje nebo jednotlivých postavení, zátarasů, umístění průchodů, rozmístění protitankových zbraní a jiných prostředků. Orientační rozhovor nemusí být prováděn vždy a s každým zajatcem. Získané zprávy se hlásí veliteli praporu. U praporu, dovoluje-li to (vyžaduje-li to) bojová situace, může v některých případech náčelník štábu praporu provést rozhovor s vybranými zajatci zaměřený k upřesnění situace protivníka v úseku praporu. Získané zprávy se hlásí veliteli útvaru. Předběžný výslech slouží k výběru osob, které mají zpravodajskou hodnotu a k jejich roztřídění do jednotlivých skupin. Provádí se na každém velitelském stupni počínaje plukem. Cílem tohoto výslechu je: - označit zadržené osoby,které mají být podrobně vyslechnuty, - stanovit pořadí výslechu na základě požadavků zpravodajských orgánů na daném velitelském stupni, - získat povšechný obsah informace (zprávy), - zabezpečit podklady pro další výslechy. Tento výslech provádí u pluku zpravodajský náčelník, u divize určený příslušník zpravodajské skupiny a tlumočník. Všeobecně se zaměřuje na zjištění totožnosti a osobních dat, příslušnosti k jednotce, útvaru, okolností za kterých se vyslýchaná osoba dostala do zajetí nebo přešla frontu, technické a vojenské odbornosti, zaměstnání před nástupem vojenské služby, místa bydliště a údajů o rodinném a soukromém životě, národnosti, náboženské a politické příslušnosti, činnosti ve válce, důvodů přítomnosti v daném prostoru, okolností, které předcházely zadržení, vojenského životopisu, informací zpravodajského nebo kontrarozvědného zájmu. Podrobný výslech se provádí na stupni divize a výše. Provádějí jej zkušení, předem připravení a vycvičení vyslýchající. Součástí podrobného výslechu může být doplňující výslech nebo výslech - konfrontace. Účelový výslech se provádí zpravidla v době, kdy je málo času, nepříznivá bojová situace a orgán provádějící výslech není plně kvalifikovaný a vycvičený. Účelem tohoto výslechu může být dosažení určitého omezeného, předem stanoveného cíle. Účelový výslech bude zpravidla nejobvyklejší formou výslechu používanou průzkumnými orgány, působícími v bojové sestavě a týlu protivníka ZACHÁZENÍ SE ZAJATCI S každým válečným zajatcem je nutno zacházet podle ustanovení Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci ze dne 12. srpna Zajatci musí být nejdříve odzbrojeni, prohlédnutí, roztříděni a označeni štítkem. Zbraně, které mají zpravodajskou hodnotu a byly získány odzbrojením při zajetí, se svěřují do péče stráže a odsunují se současně se zajatci. Osobní prohlídka má zjistit utajené předměty, které by mohly být použity jako zbraň a najít materiály, které mají zpravodajskou hodnotu (písemnosti a doklady). Prohlídka má být provedena co nejdříve po zajetí, dříve, než má zajatec příležitost se jich zbavit. Součásti :32:00 77 Tryb 2-sum.doc

78 výzbroje, které se nedají použít jako zbraň nebo jako pomůcka k usnadnění útěku, si mohou zajatci ponechat. Patří se např. přilba, PCHOJ, stejnokroj, stanový dílec, přikrývka, jídelní nádobí, věci osobní potřeby. Léky a jiné chemické prostředky se musí odebrat. Rovněž veškeré písemnosti, tj. dopisy, bojové dokumenty, mapy, letecké snímky, válečné deníky, a pod. se zajatcům odebírají. Osoba, která odebrala písemnosti a provedla osobní prohlídku je povina vyplnit štítek o zajetí a odebraných dokumentech (uveden v příloze číslo 30 ). Zajatec sám ani nikdo jiný není oprávněn štítek zaměňovat, zničit nebo s ním provádět jinou manipulaci! Horní polovina štítku se po vyplnění připevní na viditelném místě oděvu zajatce. Spodní část štítku po oddělení od horní se připevní na dokument nebo skupinu dokumentů,které byly u zajatce nalezeny. V případě,že zajatec žádný dokument nevlastní, spodní část štítku se od horní neodděluje. Zabavené písemnosti a dokumenty se předávají veliteli eskorty, která zajatce doprovází do sběrny (shromaždiště) zajatců. Bezprostředně po zajetí jsou zajatci děleni do skupin: důstojníci, poddůstojníci, řadoví vojáci, zběhové, podezřelé civilní osoby, ženy, podezřelí nebo potencionální protivníkovi agenti. Další třídění a hodnocení zajatců se provádí až na vyšších velitelských stupních ve shromaždištích a zajateckých táborech podle potřeby, aby byly dodrženy zásady utajení a kontroly, osobní bezpečnosti zajatců a účinného využití jejich pracovní síly. Podle mezinárodních úmluv se musí se zajatci zacházet lidsky. Ani ti zajatci, kteří odmítají vypovídat, nemají být fyzicky ohrožováni a uráženi. Je však třeba zásadně potlačit měkkost. Zajatci nejvíce imponuje přísnost a vojenská strohost. Někdy však naopak může mít velký morální účinek vrácení soukromých dopisů, fotografie rodiny, cigareret a pod. Praxe ukázala,že výslech spojený s fyzickým násilím zajatce ještě více zatvrdí a upevní v nenávisti. Jen malá část zbabělých a nepevných přizná pravdu pod surovým fyzickým nátlakem. Vyslýchající musí při výslechu postupovat psychologicky a nepoužívá fyzické násilí. 2. ZÁSADY VÝSLECHU 2.1. PŘÍPRAVA VÝSLECHU Přípravu výslechu lze rozdělit do dvou základních fází: - analytické, do níž je nutno zahrnout analýzu vyslýchaného i vyslýchajícího a materiálu shromážděného o vyslýchané osobě, - syntetické, obsahující plán výslechu se všemi jeho specifičnostmi. Analytická fáze spočívá: - v určení a shrnutí všech faktů,které potvrzují požadovanou zprávu nebo skutečnost, - ve shrnutí všech skutečností určujících osobnost vyslýchaného, - v určení a shrnutí všech rozporů vyplývajících z dřívějších výslechů a známých skutečností, - ve zjištění a prostudování všech okolností, které nebyly dosud známé a odhalují další zpravodajsky sledovanou oblast nebo úkol, - ve shrnutí a prostudování všech okolností, které nebyly spolehlivě zjištěny jinými prostředky průzkumu a měly by(musí) být objasněny výslechem, - ve vytýčení hlavních otázek,které je nutno ještě při výslechu vysvětlit, - v sebekritickém zhodnocení vyslýchajícího, zda ke zvládnutí výslechu má dostatečné znalosti, či zda musí před výslechem konzultovat s odborníkem a pod., :32:00 78 Tryb 2-sum.doc

79 - v sestavení okruhu otázek, které bude nutno položit vyslýchanému. Syntetickou fázi přípravy lze rozdělit na obecnou část a zvláštní část. V obecné části je třeba ujasnit tyto základní otázky: - způsob výslechu podle typu vyslýchané osoby, - cíl výslechu (rozsah otázek), - pořadí výslechu několika osob, - zaujetí správného postoje k vyslýchanému, - vlastní schopnosti a možnosti, - doba provedení výslechu ( co nejdříve po zajetí ), - místo provedení výslechu, materiální vybavení, způsob střežení, - pořadí a způsob předvedení vyslýchaných, - pořadí otázek, - použití věcných nebo dokumentárních materiálů, - nutnost konfrontace v průběhu výslechu, - okruh osob,které budou přítomny výslechu a jejich rozmístění, - použití technických prostředků k zachycení (záznamu) výslechu. Zvláštní část je vlastně plán výslechu v širším smyslu, která se zpracovává písemně. Má obsahovat: - místo a čas výslechu, - zajištění předvedené osoby na určené místo v určeném čase, - zajištění přítomnosti dalších osob k provedení případné konfrontace, - zajištění osob,které mají být přítomny při výslechu, - zajištění potřebných věcných či dokumentárních materiálů, které mají být předloženy( promítnuty), vyslýchanému v průběhu výslechu, - zajištění potřebných technických prostředků k zabezpečení výslechu, - zajištění dopravního prostředku. Po naplánování výslechu jako celku se přechází k ujasnění vnitřního obsahu vlastního výslechu (k plánu v užším smyslu). Písemná forma již není vždy nutná. Záleží na úvaze vyslýchajícího, ten musí vycházet z obtížnosti a komplikovanosti připravovaného výslechu. Plán výslechu v užším smyslu by měl zahrnout tato hlediska: - charakteristické rysy vyslýchaného, určující zvláštnosti taktiky výslechu, - informace( zprávy), které mají být výslechem ověřeny, - okolnosti, které mají být výslechem vyjasněny, - ověřené i dosud neověřené údaje, které jsou k těmto okolnostem k dispozici, - otázky, které je nutno vyslýchanému položit a jejich pořadí, - předpokládané zásahy do výslechu (k přerušení za účelem konfrontace, předložení důkazů apod.) ve vztahu ke které objasňované otázce, - poznámky VÝSLECHOVÉ PROSTŘEDÍ V polních podmínkách se místo výslechu volí podle konkrétní situace zvlášť, buď poblíž místa velení, nebo v prostoru shromaždiště zajatců, případně v blízkosti prostoru základny průzkumného orgánu. Vodit zajatce a přeběhlíky na velitelské stanoviště je zakázáno :32:00 79 Tryb 2-sum.doc

80 Nejvhodnějším se jeví výslech provádět ve "výslechové místnosti " vybavené stolem, místem pro psací stroj, magnetofonem atd., telefonním přístrojem, patřičným osvětlením. Před místností by měl být čekárna a prostor pro strážní jednotku a pro technický personál. V polních podmínkách bude výslechové místo často improvizované. Může být v prostorech obvazišť nebo polních nemocnic, v podzemních úkrytech, ve stanech, vozidlech, nebo ve volném terénu. Psychologicky za nejméně vhodný je možno pokládat výslech ve více lůžkovém nemocničním pokoji (stanu). Výslech přímo v terénu se neobejde bez zvýšených bezpečnostních opatření HLAVNÍ ZÁSADY PROVEDENÍ VÝSLECHU V polních podmínkách se v podstatě používají tři metody vlastního výslechu: - metoda spontánní výpovědi, - metoda kladení otázek, - metoda smíšená,přebírající způsoby obou předchozích. Každý výslech je prováděn v určitém sledu,má svoji vlastní konstrukci, která se skládá ze tří postupných stadií: - z úvodního stadia, - z monologu, - z dialogu. Úkolem úvodního stadia výslechu je blíže poznat vyslýchaného a navázat s ním kontakt. Lze do něho započítat předvolání a přivítání. Je třeba dodržovat zásady slušnosti v oslovování a v celém vystupování, rozhodnost a zásadovost. Monologem se označuje ta část výpovědi vyslýchaného, která následuje po jeho seznámení s důvodem výslechu. Je to období volného, souvislého a pokud možno nepřerušovaného vyprávění vyslýchaného a trpělivého naslouchání vyslýchajícím. Spontánnost nemá být rušena zásahem nejen vnějším (hluk, telefon, přecházení, bojová atmosféra), ale nemá být ani přerušována, pouze usměrňování je možné, pokud je to ovšem v prospěch věci. V průběhu monologu vyslýchající souběžně porovnává uváděné skutečnosti s ostatními již zjištěnými důkazy (ověřenými i neověřenými), které má k dispozici, kontroluje je mezi sebou a podle těchto faktů již v tomto stadiu hodnotí pravdivost a věrohodnost výpovědi. V závěru monologu je vyslýchající zpravidla již schopen objektivně kategorizovat vyslýchaného, zařadit jej do jedné ze tří základních skupin (vypovídá pravdivě a věrohodně, lže, mýlí se) a podle toho se pak definitivně rozhodnout pro správný takticko - psychologický přístup k němu a pro postup dalšího stadia výslechu. Dialog je posledním stadiem výslechu,při kterém jsou kladeny otázky, získávány odpovědi k doplnění spontánní výpovědi a k odstranění neúplnosti, nejasností a rozporů, a to k věci samé, k pramenu informací( odkud o podstatě skutečnosti, o níž vypovídal, ví) a k ověření výpovědi (kontrolní otázky). Způsob kladení otázek a jejich charakter bude vycházet z úkolu a z dané situace. Ke kontrole a ověřování pravdivosti zdroje mají být normální otázky promíseny s otázkami kontrolními,na které je odpověď známa. Často je vhodné, popř. i nutné, aby skutečný cíl výslechu zůstal zdroji skryt. Pečlivým vzájemným smícháním otázek, které souvisejí a nesouvisejí s cílem výslechu, může se podařit :32:00 80 Tryb 2-sum.doc

81 vyslýchajícímu zakrýt skutečný účel výslechu. Tento způsob se používá zejména tehdy, když je podezření, že vyslýchaný lže. Vyslýchající nemá klást otázky ani složité, ani nejasné. Otázky mají být stručné a mají být k věci. U osob, které dospěly z vlastní vůle k rozhodnutí pravdivě a úplně vypovídat, není dobré uchylovat se k trikům, lstím a úskokům. Interpretace odpovědi vyslýchaného je nejtěžší a nejdůležitější úlohou vyslýchajícího. Pouze bezprostřední interpretace po celou dobu výslechu umožňuje kontrolu situace, ukončení jedné části výslechu ve vhodném okamžiku a možnost přechodu k dalším. To předpokládá značný intelekt, pružné, rychlé,kritické a obsažné myšlení, schopnost rychle reagovat na vytvářející se situace, jakož i patřičnou znalost věci a odborné vojenské znalosti vyslýchajícího. Interpretace má dvě stránky: - taktickou (obsah,úplnost věci), - hodnověrnost,spolehlivost získaných odpovědí. Výslech má být ukončen v přátelském ovzduší, přičemž zdroj má být přesvědčen o tom, že může být vyslýchán v pozdější době znovu. Vyslýchající nemá dát najevo,že zdroj je pro něho nadále bezcenný,nebo že již později nebude znovu vyslýchán ZVLÁŠTNOSTI VÝSLECHU Výslech zajatce Při výslechu je třeba vycházet především z psychologického stavu zajatce, který ví, že je v absolutní moci protivníka a uvědomuje si, že jako voják nemá při výslechu říci více než hodnost, jméno a příjmení, datum narození a osobní číslo, ale současně ví, že vyslýchající se ho bude ptát na mnohem více. Povinnost mu říká Mlč!, strach Vypovídej!. Naproti tomu stojí vyslýchající ve výhodné situaci a záleží na něm, zda správně volenou metodou výslechu přiměje zajatce k úplným a pravdivým odpovědím. Vyslýchající se musí chovat tak, aby vyslýchaný měl dojem, že nevypovídá nic, co by vyslýchající už neznal a že si vlastně jen ověřuje již známé zprávy. Nesmí projevit známky překvapení, ať již uslyší jakoukoliv důležitou zprávu. Vyslýchající musí sám předem zhodnotit, co by vyslýchaný vzhledem ke své funkci, zařazení a hodnosti mohl vědět, a neklást otázky, na které nemůže zajatec pravdivě odpovědět. Zajatec může podat hodnověrné zprávy o jednotce, útvaru, svazku zpravidla o jeden stupeň výše než konal službu. Při výslechu se mohou objevit obtíže s orientací, upamatováním názvů terénních objektů atd. Je proto nutné, aby vyslýchající měl po ruce čisté mapy, náčrty, letecké snímky, získanou dokumentaci, a pod., které pomohou zajatci ke konkretizování některých údajů. Při výslechu štábních důstojníků je možné dovolit jim nahlédnout i do jejich dokumentů, poznámkových sešitů, odebraných map atd. Někdy bude i výhodné předvést zajatce na přední okraj k upřesnění situace protivníkových odporů a stanovišť těžkých zbraní přímo v terénu. V tomto případě je nutno zabezpečit důkladné střežení, aby nedošlo k pokusu o útěk. Výslech přeběhlíka :32:00 81 Tryb 2-sum.doc

82 Jde o zvláštní skupinu zajatců, kteří se sami přihlásí k výslechu. Z nich je třeba co nejdříve odstranit provokatéry a podezřelé osoby, které buď sledují svůj vlastní prospěch, nebo k nám byly přímo vyslány s úkolem klamat, popřípadě získat zprávy. Tuto skupinu je třeba oddělit od ostatních zajatců a především zjistit skutečné příčiny jejich dobrovolného přihlášení k výslechu, nebo důvody přeběhnutí. Přeběhlí důstojníci, poddůstojníci a specialisté se u útvarů podrobují jen předběžnému výslechu a jsou hned odesíláni ke štábu svazku, kde jejich výpověď může být využita lépe. Určitou skupinu v řadách přeběhlíků tvoří přeběhlíci ze strachu před trestem. Ti zpočátku vypovídají ochotně a vcelku pravdivě, postupně však mohou svoji výpověď měnit. Proto je výhodné provést jejich výslech okamžitě po přechodu fronty, dokud se nevzpamatují z duševní deprese. Výslech nezletilých U dětí je možné vyžadovat vždy jen popis skutečnosti, nikdy však závěry o skutečnostech, neboť dětská fantazie je velká. Důležitou úlohu bude proto hrát prověřování kontrolními otázkami. V průběhu výslechu je třeba bedlivě si všímat výrazů, které by dítě samo od sebe nemohlo použít s ohledem na svůj věk a psychickou úroveň, neboť jejich použivání může svědčit o návodu, radě nebo ovlivnění. Pro dětské výmysly jsou příznačné velké mezery a rovněž logický sled jednotlivých vymyšlených myšlenek je narušen. Tento poznatek musí vyslýchající využít k ověření věrohodnosti získané odpovědi. Bez ohledu na to, co bylo uvedeno, neměla by být výpověď nezletilého obecně odmítána jako nevěrohodná. Nelze vyloučit, že někdy může být výstižnější a věrohodnější než výpověď dospělého, zvláště je-li podbarvena zájmem. Výslech starých osob Při výslechu je nutno počítat se změnami ve sféře vnímání a paměti, s neschopností zapamatovat a vybavit si nové (současné) skutečnosti, se ztrátou pohotovosti rychle reagovat na slovní podněty a pohotovosti chápat vztahy mezi různými jevy a předměty a potřebu obšírnosti ve vyprávění, s často přemrštěným vztahem k autoritě (kterou rovněž představuje vyslýchající) a s negativní úlohou déle trvajícího výslechu. Výslech nemocných, defektních a umírajících osob Způsobilost k výslechu je ovlivněna radou okolností, zvláště fyziologického rázu (druh zranění), přidruženými následnými komplikacemi a okolnostmi psychologickými (strach, úzkost, strádání, bolesti atd.). Odpověď, zda osoba je způsobilá k výslechu může dát jedině lékař. Za daných podmínek by bylo nejvýhodnější získat spontánní výpověď. To je však málokdy reálné, neboť zde vše závisí na skutečném psychickém stavu vyslýchaného. Proto také se výslech většinou neobejde bez kladení otázek. Pokud jde o osoby defektní, bude třeba volit zhruba stejný postup jako u nemocných osob. Pokud jde o otázky hodnověrnosti jejich výpovědi, nemělo by zde chybět vyjádření lékaře o momentální způsobilosti. Při výslechu umírajících osob jde zvláště o obtížnost volby v taktice vedení výslechu, kterou přímo komplikují časové možnosti, fyzické stav umírající osoby a zvláště pak její psychický stav. Střetává se tedy volba vhodných otázek na jedné straně a na straně druhé :32:00 82 Tryb 2-sum.doc

83 schopnost chápat smysl kladených otázek, schopnost reprodukce a vůbec celková úroveň vědomí vyslýchané osoby. 3. VÝSLECH V TÝLU PROTIVNÍKA 3.1. CHARAKTERISTIKA A ZÁSADY VÝSLECHU Nejčastější formou výslechu v týlu protivníka je účelový výslech, zaměřený na získání zcela určitých zpráv, nezbytných pro splnění stanoveného úkolu a ke zjištění důležitosti a významu zajatce pro další využití. Provádí se na zvláštním místě mimo bojovou sestavu průzkumného orgánu. Provedení výslechu je ztěžováno: - možností protivníka přijít zajatci na pomoc, - možností zajatce přivolat posilu, - časovým omezením výslechu (průzkumný orgán se nemůže zdržovat - dlouho na jednom místě), - nedostatečnou znalostí cizího jazyka vyslýchajícím, - nedostatkem materiálu (důkazní, pomocný) na jehož základě by bylo možné provést analýzu zajatce jako osoby a jeho vlastností, - nevýhodností výslechového prostředí pro vyslýchajícího, - nemožností použít při výslechu technické prostředky, - zesílením bezpečnostních opatření při výslechu, - omezenou přípravou vyslýchajícího na výslech (sestavení plánu výslechu) s ohledem na cíl výslechu a danou situaci a podmínkami, za kterých je prováděn. Plánování výslechu a jeho provedení musí sledovat především: - zjištění, jaké zprávy nebo informace, které bezprostředně zajímají velitele průzkumného orgánu nebo nadřízeného, jsou asi vyslýchanému známy (je nutno si uvědomit, že zajatce nelze vytypovat výběrem a předběžným výslechem), - vypracování základní linie postupu (tzn. způsobu navázání psychologického kontaktu, posloupnosti otázek apod.) při výslechu pro objasnění faktů známých vyslýchanému. Před jeho započetím je nutno prostudovat všechny dokumenty, které měl zajatce u sebe. Pro tento výslech platí tyto zásady: - k výslechu přistoupit okamžitě, jakmile to bojová situace dovolí, tzn. co nejdříve po získání zajatce, - konstrukci výslechu založit na kladení otázek tj. na dialogu. Otázky uspořádat do logického sledu, každá následující má vyplývat z předcházející výpovědi, - otázky mmají být stručné a jasné, zpravidla zjišťovací, umožňující odpověď ano ne, - při tvorbě otázek si uvědomovat, co asi všechno zajatec může znát, - otázky mají být zaměřeny k věci samé a k pramenu informace ( odkud zajatec o dané skutečnosti ví) a k ověření výpovědi, - používat sugestivních a úskočných otázek, - je nutno zpravidla z nedostatku času vyloučit spontánní odpověď zajatce, - vnutit zajatci dojem, že jedině správné odpovědi mu zabezpečí právo ochrany podle ustanovení "Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci ", - pro upamatování a upřesnění údajů možno použít nezakreslené vlastní mapy nebo mapy ukořistěné, - některé informace může zajatec upřesnit přímo v terénu nebo vyjádřit graficky, :32:00 83 Tryb 2-sum.doc

84 - je třeba mít na paměti, že hlavní myšlení zajatce je zaměřeno na to, jak utéci nebo přivolat pomoc. Jediný výkřik zajatce může znamenat zničení celého průzkumného orgánu. Sebemenší pokus zajatce o útěk nebo přivolání poomoci musí být proto energicky a v zárodku likvidován! 3.2. HLÁŠENÍ ZPRÁV O NAKLÁDÁNÍ SE ZAJATCI Vyslýchající zprávy nejen shromažďuje, ale zároveň i vyhodnocuje. Nemá odmítat nebo podceňovat výpovědi, i když si odporují s dřívějšími výpověďmi. Naproti tomu nemá považovat veškeré výpovědi za pravdivé. Musí je posuzovat s určitými pochybnostmi a v rámci svých možností se má snažit získané zprávy ověřit. Zprávy získané výslechem zajatce v týlu protivníka se dělí na zprávy: - takového charakteru,jež ovlivňují bojovou činnost velitelského stupně, který průzkumný orgán vyslal. Tyto zprávy o situaci protivníka se odesílají nadřízenému štábu pomocí pojítek a pomůcek utajeného velení, - které může využít pro přímou bojovou činnost průzkumný orgán (systém střežení objektů atd). Co se zajatcem? Jestliže zajatec jako zdroj zpráv má takovou zpravodajskou hodnotu, že vyžaduje podrobný výslech vyškolenými orgány je třeba to oznámit veliteli, který průzkumný orgán vyslal a podle jeho pokynů dopravit zajatce do sestavy vlastních vojsk. Se zajatcem,který nemá další zpravodajskou cenu je třeba naložit podle konkrétní situace. Velitel průzkumného orgánu musí zvážit: - zda je možné bez ohrožení splnění úkolu zajatce přivést na vlastní území, - zda předpokládaná doba,která uplyne,než spoutaného zajatce objeví příslušníci jeho armády, stačí k tomu, aby se průzkumný orgán z místa akce dostatečně vzdálil, - zda povahové vlastnosti zajatce jsou na takové výši,že ho může pustit, aniž by hrozilo nebezpečí prozrazení a pronásledování průzkumného orgánu :32:00 84 Tryb 2-sum.doc

85 Hlava VI: STUDIUM UKOŘISTĚNÝCH DOKUMENTŮ 1. KLASIFIKACE UKOŘISTÉNÝCH DOKUMENTŮ Ukořistěné dokumenty jsou cenným zdrojem zpráv. Dokumenty se dělí na: - vojenské: bojové rozkazy, nařízení a směrnice, hlášení, vojenské mapy se zakreslenou situací nebo mapy nepoužité, schemata, statistiky, výkazy materiálu a ztrát, plány ničení a zatarasování, topografické popisy válčiště, tabulky signálů, dopravní údaje a schemata spojení, šifry, kódy a ostatní pomůcky pro utajené velení, válečné denníky, záznamníky zpráv a pod. - státní a veřejné: plány poštovní, telefoní a telegrafní sítě, spojovací údaje, plány železniční sítě, technické parametry tratí, mostů, zabezpečovacích zařízení, síť zdravotnických zařízení, skladů a pod. - průmyslové: dokumenty k výrobním zařízením, stavy zásob výrobků, surovin, technologické postupy a pod. - soukromé: korespondence vojáků, fotografie a pod. 2. ZÁSADY VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ Definice: Studium dokumentů protivníka je zpravodajské vyhodnocení a vytěžení obsahu dokumentů získaných od protivníka. Údaje se musí vždy pečlivě porovnat s ostatními výsledky průzkumu. Ukořistěné dokumenty jsou jen jedním zdrojem zpráv, a proto nemohou být vyhodnocovány izolovaně od zpráv z ostatních zpravodajských zdrojů. Z toho pro jejich vyhodnocování vyplývají následující zásady: - každý údaj je třeba posuzovat v dialektické souvislosti s ostatními dosud známými poznatky, tj. s celkovou situací protivníka i vlastní.vzájemné porovnání známých poznatků s nově získanými pomáhá diferencovat známé od neznámého, podstatné od nepodstatného, hodnověrné od klamného, - je nutné oprostit se od metafyzického přístupu ke zjištěným údajům a hodnotit je z hlediska neustálého pohybu, dalšího vývoje situace a změn,které by mohly za uplynulou dobu nastat, - je třeba pružně posuzovat organizaci a složení vojsk,neboť není stálé a počty přidělených a podpůrných prostředků se řídí situací na bojišti. Je třeba mít na paměti, že získaný dokument se týká činnosti určité jednotky (útvaru), která je součástí vyššího organizačního celku nebo je podřízena určitému velitelskému stupni. Bez širšího pohledu a při opomenutí souvislostí s ostatními známými skutečnostmi na frontě nemusel by být závěr správný. Přitom je třeba věnovat pozornost i mnohdy na první pohled bezvýznamným poznatkům, které v celkové spojitosti s ostatními zprávami mohou odhalit důležité, dosud neznámé skutečnosti. Předpoklady správného vyhodnocování dokumentů: - znát alespoň pasivně příslušný jazyk, - znát formy a zásady vedení bojových dokumentů protivníka, jeho organizační, operačně - taktické a technické smluvené značky, :32:00 85 Tryb 2-sum.doc

86 - znát současnou organizaci, výzbroj a zásady bojového použití jednotek, útvarů a svazků protivníka. 3. POSTUP PŘI VYHODNOCOVÁNÍ DOKUMENTŮ Protože celý vyhodnocovací proces musí být proveden v co nejkratším čase, je třeba dodržovat určitý logický sled a pořadí prací: - posoudit hodnověrnost dokumentu, - stanovit jeho důležitost a využitelnost, - zhodnotit časovost dokumentu. Hodnověrnost se posuzuje podle několika hledisek. První hledisko je spolehlivost zdroje,který dokument získal. Zde je třeba, aby orgán,který dokument získal,uváděl přesně místo a způsob získání dokumentu. Větší hodnověrnost bude přisuzována takovým písemnostem, které byly ukořistěny (léčkou, přepadem),než které byly nalezeny na místech,kde byly umístěny štáby,spojovací uzly a pod.,neboť protivník před opuštěním těchto míst věnuje velkou pozornost zahlazení stop. Na straně druhé na těchto místech může záměrně ponechávat klamné materiály,určené k dezinformaci. Proto takto získané materiály je třeba velmi přísně prověřovat. Druhé hledisko tkví v porovnání obsahu dokumentu se zprávami získanými z jiných zdrojů (od průzkumných orgánů, výpověďmi zajatců a pod.). Třetí hledisko k určení hodnověrnosti tkví v porovnání logičnosti obsahu dokumentu s celkovou situací na frontě. Po posouzení těchto hledisek je třeba stanovit celkovou hodnověrnost dokumentu. Za hodnověrné je možno považovat takové dokumenty, které byly získány naprosto spolehlivým zdrojem, odpovídají skutečnosti a nevyvolávají pochybnost, nebo dokumenty,jejichž obsah byl potvrzen z několika dalších zdrojů. Za pravděpodobné lze označit dokumenty, jež jsou v souladu se situací i dřívějšími zprávami, byly však získány jen jedním zdrojem nebo několika méně spolehlivými zdroji a vyžadují dodatečné ověření. Za pochybné dokumenty lze označit takové, jejichž obsah není plně v souladu s dřívějšími poznatky, nebo jim dokonce odporuje. Obsah takového dokumentu je nutno znovu ověřit a upřesnit. Za lživé (klamné) dokumenty lze označit takové, jejichž obsah neodpovídá situaci, údaje si navzájem odporují, a jejich nesprávnost je nezvratně prokazatelná. Jsou využitelné pouze ke studiu způsobů dezinformace, používaných protivníkem. Důležitost a využitelnost: Důležitost dokumentu je závislá na závažnosti jeho obsahu a vlivu na rozhodnutí velitele nebo činnosti jednotek v konkrétní situaci. Proto je třeba vždy posoudit, zda se jedná o dokument vojenského nebo nevojenského charakteru. Materiály nevojenského charakteru budou převážně využívány na vyšších velitelských stupních a proto se ihned odesílají. Ani zde nelze však postupovat mechanicky, neboť i z :32:00 86 Tryb 2-sum.doc

87 těchto pramenů mohou být získány důležité údaje (např parametry mostních objektů, stavební materiál potřebný pro ženijní práce apod.). Z hlediska využitelnosti mohou být vojenské dokumenty využity na daném velitelském stupni plně, jiné jen z části a plně v nadřízeném štábu, a některé zcela jen v nadřízeném štábu. Materiály využitelné na daném stupni velení se dále vyhodnocují. Dokumenty využitelné na dalších stupních velení se odesílají. (Připojuje se k nim Štítek o dokumentech viz příloha č.30). Časovost dokumentu: Nejhodnotnější bojové dokumenty jsou takové, které byly v krátkém čase po jejich vydání získány a umožňují tak včas reagovat na nastávající činnost. Ani dokumenty staršího data nelze však považovat za zcela bezcenné.mnohé upřesňují složení vojsk, jejich bojovou hodnotu, ztráty a pod. a poznatky mohou upřesnit současnou situaci na frontě. Informace (zprávy) získané studiem dokumentů je třeba evidovat zapisují se do Záznamníku zpráv a zakreslují se do výkazové mapy a pracovních map zpravodajských náčelníků. Naléhavé zprávy se hlásí okamžitě příslušnému veliteli (náčelníkovi štábu). Dokumenty ukořistěné v týlu protivníka se podle situace a možnosti průzkumného orgánu předávají štábu okamžitě nebo po splnění bojového úkolu. Velitel průzkumného orgánu je povinen předběžně vyhodnotit ukořistěný dokument a o získaných údajích okamžitě předat zprávu nadřízenému. K tomu je nutno ještě uvést přesné místo získání dokumentu a způsob,kterým se tak stalo. Vyhodnocování Dokumentů by se mělo stát neoddělitelnou součástí každodenní činnosti vojenského profesionála-důstojníka zpravodajce či velitele průzkumné jednotky i v době hlubokého míru. Pod pojmem dokument je třeba vidět zahraniční vojensko odborný časopis, publikace a pod. Jejich studium se řídí stejnými zásadami jako studium ukořistěného dokumentu a sleduje stejný cíl získání informací a zpráv o protivníkovi :32:00 87 Tryb 2-sum.doc

88 Hlava VII. PRŮZKUM BOJEM Definice: Průzkum bojem je jeden ze způsobů získávání nejhodnověrnějších a nejúplnějších zpráv o protivníkovi. Organizuje ho štáb určitého velitelského stupně podle pokynů nadřízeného velitele. Provádí se na základě rozhodnutí velitele divize (brigády) a sboru před průlomem, protiúderem a protiútokem v situaci, kdy není možno získat průzkumové zprávy jiným způsobem. Jeho cílem je upřesnit charakter obrany, odhalit systém paleb a zátarasů a obsazení prvního obranného postavení protivníka. K průzkumu bojem se určují motostřelecké, mechanizované a tankové jednotky v síle roty až zesíleného praporu. K získání zajatců a dokumentů jsou do jednotek začleňovány skupiny průzkumníků a k provádění dělostřeleckého a ženijního průzkumu dělostřelečtí a ženijní průzkumníci. Činnost jednotek, které provádějí průzkum bojem, je podporována palbou dělostřelectva a ostatních prostředků i údery letectva. Průzkum bojem je organizován podle stejných zásad jako útok, ale s omezenými silami. Jednotka po splnění úkolu může podle konkrétní situace: upevnit dosaženou čáru, vrátit se do původního postavení, nebo v případě odchodu protivníka z předního okraje pokračuje v útoku. V době provádění průzkumu bojem jsou všichni velitelé svazků, útvarů a jednotek, v jejichž úseku je průzkum veden, na svých pozorovatelnách a velitelskopozorovacích stanovištích a osobně pozorují protivníka, jeho rozmístění a palebný systém. Stejný úkol plní pozorovací hlídky jednotek,útvarů a svazků a jednotek a útvarů druhů vojsk z pozorovatelen a pozorovacích stanovišť. Pozorování se vede rovněž z vrtulníků a pomocí technických prostředků (radiolokátory, zvukoměrnými bateriemi apod.) :32:00 88 Tryb 2-sum.doc

89 PŘÍLOHY l. Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod umělým pařezem 2. Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod umělým kamenem 3. Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod umělou kupkou sena 4. Pozorovací stanoviště pro jednotlivce pod sáhem dřeva 5. Pozorovací stanoviště pro jednotlivce v koruně stromu 6. Pozorovací stanoviště pro pozorovací hlídku v zákopu nenakryté 7. Pozorovací stanoviště pro pozorovací hlídku nakryté 8. Deník pozorování 9. Schema pozorování, zpracování a vedení 10. Určování polohy cílů na schematu terénu 11. Grafické hlášení velitele pozorovací hlídky na tiskopise zpracované podle schematu pozorování 12. Grafické hlášení velitele pozorovací hlídky na průsvitce zpracované podle mapy 13. Léčka bez palby provedená družstvem s cílem získat zajatce 14. Léčka bez palby provedená družstvem s cílem získat zajatce 15. Léčka s palbou provedená družstvem s cílem získat zajatce 16. Léčka s palbou provedená skupinou hloubkového průzkumu s cílem zničit objekt 17. Bojová sestava mechanizované čety v léčce a úkoly podskupin 18. Tanková četa v léčce na pronikajícího protivníka 19. Bojová sestava (samostatné) průzkumné hlídky v léčce v noci a úkoly podskupin 20. Bojová sestava samostatné průzkumné hlídky v léčce s palbou s cílem vzetí zajatce a úkoly podskupin 21. Léčka z chodu provedená průzkumnou hlídkou (SPzH, PzH) 22. Průzkumný odřad při zaujetí a provedení léčky s cílem zničit objekt a při přechodu k plnění dalších průzkumných úkolů 23. Přepad s využitím bojové techniky provedený s bojem po palebném přepadu dělostřelectvem průzkumnou hlídkou :32:00 89 Tryb 2-sum.doc

90 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Všeob-Ř-l Bojový řád pozemního vojska ČSLA část 1 Všeob-Ř-2 Bojový řád pozemního vojska ČSLA část 2 Všeob-Ř-3 Bojový řád pozemního vojska ČSLA část 3 Zprav-1-1 Taktický průzkum Zprav-51-3 Příprava a provádění výslechu v polních podmínkách Zprav-53-1/1 Vyhodnocení ukořistěných dokumentů NN Průzkum názvoslovná norma PČT 19(VAAZ) Učebnice taktického průzkumu JEFAROV Průzkum pozorováním BENEŠ, JEDLIČKA Pomůcka pro velitele pzr a pzč IŽDINSKÝ, LAŠTUVKA Příručka pro průzkumníky SIMONJAN, GRIŠIN Průzkum v boji MNO/Topo grafická služba Vojenská topografie :32:00 90 Tryb 2-sum.doc

91 Příloha číslo: 1 POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD UMĚLÝM PAŘEZEM :32:00 91 Tryb 2-sum.doc

92 Příloha číslo: 2 POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD UMĚLÝM KAMENEM :32:00 92 Tryb 2-sum.doc

93 Příloha číslo: 3 POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD UMĚLOU KUPKOU ZEMĚ :32:00 93 Tryb 2-sum.doc

94 Příloha číslo: 4 POZOROVACÍ STANOVIŠTĚ PRO JEDNOTLIVCE POD SÁHEM DŘEVA :32:00 94 Tryb 2-sum.doc

95 :32:00 95 Tryb 2-sum.doc Příloha číslo: 5

96 :32:00 96 Tryb 2-sum.doc Příloha číslo: 6

97 :32:00 97 Tryb 2-sum.doc Příloha číslo: 7

98 :32:00 98 Tryb 2-sum.doc Příloha číslo: 8