MASARYKOVA UNIVERZITA. Morální konflikt v Puškinově cyklu Maleňkije tragedii

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra ruského jazyka a literatury Morální konflikt v Puškinově cyklu Maleňkije tragedii Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: Mgr. Eva Malenová, Ph.D. Autor práce: Petra Chalupová

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Brně dne 15. dubna 2014 Petra Chalupová 2

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkovala vedoucí práce Mgr. Evě Malenové, Ph.D. za užitečné a přínosné rady, odbornou pomoc, trpělivost a vstřícnost, které pomohly dosáhnout konečné podoby bakalářské práce. 3

4 Obsah 1 Úvod Kulturněhistorický přehled Ruska Situace Ruska v první polovině 19. století v souvislosti s Puškinem Přínos Puškinovy tvorby pro ruskou literaturu Ruské identity Identity podle Svatoně Identity podle Maurice Merleau-Pontyho Alexandr Sergejevič Puškin Puškinova literární tvorba v kontextu s jeho životem Období napodobování cizí tvorby a snaha o tvorbu vlastní Vyhnanství na jihu Vyhnanství v Michajlovském Tvorba v Moskvě a Petrohradu Boldinský podzim Drama Vývoj hrdinů Cyklus, morálka Tragédie jako žánr Specifika tzv. malých tragédií Spisovatelka, která se zabývala tématikou malých tragédií Marina Cvetajevová Malé tragédie v současnosti Písemné zpracování malých tragédií Filmové provedení malých tragédií Divadelní představení malých tragédií Hlavní náměty pro vznik malých tragédií Scéna z Fausta Mozart a Salieri Skoupý rytíř Kamenný host Hodokvas v době moru Básnické prostředky Skoupý rytíř

5 9 Závěr Резюме Použitá literatura Příloha Tragédie Tropy Figury

6 1 Úvod V bakalářské práci se zaměříme na cyklus tzv. malých tragédií ruského spisovatele Alexandra Sergejeviče Puškina. Název bakalářské práce je Morální konflikt v Puškinově cyklu Maleňkije tragedii. V práci se budeme zabývat jak samotnými tragédiemi, tak i teorií. Nejprve zachytíme historické události spjaté s obdobím tvorby Puškina a kulturou tehdejšího Ruska. Budeme zkoumat, jaká byla situace v Rusku za vlády Alexandra I. a Mikuláše I., jak se vyvíjela nejen ruská, ale i evropská společnost a jaký byl vývoj kultury v ruském státu. Poté přejdeme k samotnému autorovi. Budeme se zabývat literární tvorbou velmi významného spisovatele Alexandra Sergejeviče Puškina, v kontextu s jeho ţivotem, která přispěla k posunu ruské literatury. Poté provedeme charakteristiku hrdinů Puškinovy tvorby. Dozvíme se, jaké typy hrdinů se objevují v jeho dílech, čemu čelí a v jakých dílech se objevují. Popíšeme jeho literární tvorbu, která měla a stále má pro Rusko velký význam. Popíšeme Puškinovy literární díla, která napsal ve vyhnanství v Boldinu. Nesmíme však zapomenout ani na jeho přínos pro celou společnost, hlavně pro celou literaturu. Vyjasníme si, co znamená cyklus a morálka a jakou roli hráli právě u Puškina. Dále se budeme zabývat tragédií jako ţánrem. Zjistíme, co je to tragédie, kdy vznikla, nejznámější představitele tragédií, čím se tragédie vyznačuje a jak vypadá, jak se tvoří a jak se vyvíjela. Poté budeme specifikovat malé tragédie jako ţánr. Prozkoumáme, kteří spisovatelé se zabývali tématikou malých tragédií po tvorbě Alexandra Sergejeviče Puškina. Následně přejdeme k malým tragédiím Puškina. Budeme se zabývat tím, jestli se v současné době objevují zdroje o malých tragédiích, jestli například kromě knih, webových či časopiseckých článků nebo nejrůznějších referátů, seminárních prací a analýz, existují i diplomové nebo disertační práce, ve kterých se řeší problematika těchto tragédií. Také budeme zkoumat, jestli jsou v současné době natočeny filmy či seriály zabývající se tímto tématem. Zjistíme, jestli se v současné době hrají divadelní představení s tématikou malých tragédií. Informace o dalších zpracování malých tragédií budeme zjišťovat nejen v rámci České republiky, ale i Ruska. Následně se budeme věnovat tématice malých tragédií. Zjistíme, co bylo námětem pro jednotlivé tragédie. Provedeme analýzu jednotlivých tragédií a zjistíme tak, z čeho 6

7 kaţdá hra vznikla, jaká díla dala podklad pro vznik tohoto díla. Zjistíme i, co bylo inspirací pro samotného Puškina. V neposlední řadě se zaměříme na samotné tragédie. Nejprve provedeme charakteristiku jednotlivých tragédií, poté uděláme podrobný rozbor dramat. Kromě rozboru hlavní myšlenky tragédie a námětů se budeme zabývat i hlavními morálními myšlenkami tragédií. Podrobně provedeme jejich rozbor. Najdeme také básnické prvky, které v dílech byly pouţity. Poté zhodnotíme, jak chápeme obsah díla a záměr autora. K rozboru budeme pouţívat textovou a literárněvědnou analýzu, popisnou a srovnávací metodu. Zkoumat budeme odbornou literaturu. Ta se bude skládat z tištěné literatury, tedy knih a slovníků. Jako další vhodný zdroj pro bakalářskou práci zvolíme elektronické internetové zdroje. Pracovat budeme jak s díly v originálním znění, tak i s překlady. Pouţijeme tedy díla samotného autora Alexandra Sergejeviče Puškina Maleňkije tragedii, vydané v roce Pracovat budeme i s překladem díla Dramata nakladatelství Melantrich z roku 1937, které přeloţil Otokar Fischer a taktéţ s jeho další přeloţeným dílem Kamenný host, vydaném v roce Kulturněhistorický přehled Ruska V této kapitole stručně zcharakterizujeme kulturněhistorický kontext vývoje ruské společnosti za vlády Alexandra I. a Mikuláše I. Zaměříme se na to, jak se vyvíjela její kultura či evropská společnost. Také se pokusíme nastínit, jaký přínos měla Puškinova tvorba pro ruskou společnost a jakým způsobem naopak situace v Rusku ovlivnila tvorbu Puškina. 2.1 Situace Ruska v první polovině 19. století v souvislosti s Puškinem Na začátku století v Rusku probíhají napoleonské války ( ). Vše končí bitvou u Waterloo roku 1815, v níţ Rusko porazilo Napoleona. Ještě téhoţ roku vznikla Svatá Aliance mezi Rakouskem, Pruskem a Ruskem. Jednalo se o vzájemnou pomoc. Na Puškina napoleonské války nemají téměř ţádný vliv, neboť byl ještě malý. V sedmi letech se však dostává do výchovy francouzských vychovatelů. I kdyţ jeho dětství 7

8 vypadalo šťastné a jeho literární tvorbě se jiţ zpočátku dařilo, později proţíval velmi nešťastné období. V té době dochází ke státnímu převratu, díky kterému byl Alexandr I. zvolen carem. Tento panovník vzbuzoval v lidech naděje, ţe se z ruské společnosti stane liberální země. Nesouhlasil s despocií a nevolnictvím a jeho záměrem byla svoboda pro Rusko. Liberální způsob ţivota však nikdo v nové vládě nepoznal. Jiţ od mládí měl neustálé konflikty s Kateřinou II. a Pavlem I. Omilostnil všechny, kteří byli posláni do vyhnanství. Nehodlal ani vládnout jako monarcha. Chtěl také v zemi zavést určité reformy, kterými by zlepšil vládu. Chtěl posílit byrokratický liberalismus v zemi, ale svým jednáním spíše utuţoval samoděrţaví. Sám Puškin ve svých dílech vystupoval proti samoděrţaví a moci cara, za coţ byl poslán do vyhnanství. V roce 1821 byl Puškin poslán na jih a v roce 1824 putuje na statek Michajlovské v Pskovské gubernii. 1 Roku 1825 Alexandr I. umírá a na trůn dosedá car Mikuláš I. Stejně jako za vlády Alexandra I., tak i během samoděrţaví Mikuláše I. nastává období cenzury. Mikuláš I. neuznával vzdělání, a ani jej nepodporoval. Nelze o něm prohlásit, že by podceňoval vzdělání, neboť on je přímo nenáviděl. O Moskevské univerzitě mluvil jako o vlčím doupěti, a když mu kdysi představili výborného studenta, prohlásil: Já nepotřebuji vzdělané lidi, ale věrné poddané. 2 Proto tehdejší spisovatelé měli obtíţné podmínky pro svou tvorbu. I tento car neumoţnil Puškinovi svobodu jak ve své tvorbě, tak i v osobním ţivotě. Po vystudování Carského Sela začal Puškin pracovat v ministerstvu zahraničí. I kdyţ byl státním zaměstnancem, vedl však hýřivý ţivot, a proto jeho tvorba podléhala cenzuře. Po propuštění z vyhnanství z Michajlovského mu car Mikuláš I. povolil návrat do Moskvy a Petrohradu, oprostil jej od cenzury, ale za podmínky, ţe sám car bude rozhodovat o dílech Puškina, zda budou vytištěna, či nikoliv. Car také povolal tajnou sluţbu, která dohlíţela na jeho chování. Puškin měl zakázáno opouštět Petrohrad. Svůj zákaz však porušil a soukromě odcestoval na Kavkaz. Za porušení zákazu dostal přísné napomenutí a zakázali mu odcestovat do Číny a Francie, a také se nesměl samovolně přesouvat z Petrohradu do Moskvy. Puškin se vrací do státních sluţeb v Petrohradu. Zanedlouho u něj nastanou problémy s financemi, obrací se na cara 1 ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. 6., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, S ISBN ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur: (osobnosti a dialog literatur). 1. vyd. Olomouc: Periplum, S ISBN ŠVANKMAJER, Milan. Dějiny Ruska. 6., dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, S ISBN

9 a ţádá ho o pomoc. Ten ho povyšuje na post kammerjunkera dvora Jeho Imperiálního Veličenstva. 3 Životopis velkého básníka je zároveň životopisem jeho doby. V jeho zásadních konturách není nahodilostí, epochy jeho biografie jsou zároveň epochami dějin. I Puškinův přechod od světácké roztěkanosti mládí k potřebě pevných životních svazků vyjadřoval nepřímo historický pohyb, změnu v převládajícím pojetí světa. Nebyl jen rysem jeho individuálního psychického ustrojení, ohlašoval rozdíl dvou období evropského duchovního vývoje. 4 V 19. století bylo Rusko v oblasti literatury zaostalé oproti západní Evropě. Tvorba spisovatelů podléhala cenzuře. Rusko nemělo nijak zvlášť bohatou literární historii, bylo totiţ zaostalé nejen v oblasti kulturní, ale i v oblasti historické. 5 Puškin se taktéţ podílel na převratu v době, kdy se Rusko začalo podílet na evropském kulturním a politickém vývoji. V Rusku tehdy vládla ortodoxní církev, která měla dopad na celou společnost a kulturu. Součástí Evropy Rusko bylo stejně jako celý región formovaný ortodoxní církví vţdycky: kultura ortodoxního světa vznikla syntézou antiky s křesťanstvím podobně jako kultura západní Evropy. Co se týče postavení Ruska v Evropě, nemohlo Rusko nijak přispět svou činností v oblasti politiky a kultury. Západní Evropa se neustále vyvíjela, do literatury pronikal racionalismus, kdeţto v Rusku měla velký vliv právě ortodoxní církev. V Rusku odmítali roli rozumu v literatuře i v celkovém smýšlení národa, ale dávali přednost spíše moudrosti a zkušenosti. Avšak po napoleonských válkách se vše změnilo. Rusko se snaţilo vyrovnat západní Evropě. Začalo se zamýšlet nad tím, jaké by mohlo být jeho postavení v Evropě, popřípadě, jak by mohlo prospět Evropě Přínos Puškinovy tvorby pro ruskou literaturu S tvorbou Alexandra Sergejeviče Puškina nastal pokrok v literatuře. Puškin spojil několik stylů ruské literatury do jednoho. Snaţil se psát podle sebe, svobodně a nesouhlasil s tehdejší tvorbou ruských básníků. Také se inspiroval tvorbou dřívějších básníků a vytvořil nový originální styl. Také přetvořil ruský jazyk. Zde se mu 3 PUŠKIN, Aleksandr Sergejevič. Boldinské podzimy. 1. vyd. v tomto uspoř. Praha: Odeon, S Tamtéţ, s POSPÍŠIL, I. Alexandr Sergejevič Puškin v evropských kulturních souvislostech. Brno: Masarykova univerzita, S. 25. ISBN Tamtéţ, s

10 radikálním přehodnocením předchozích literárních stylů a nevídaně rozsáhlým a pružným využitím živé hovorové a zejména přímo lidové řeči konečně podařilo překročit propast mezi jazykem a životní praxe a takřka naráz vytvořit ruštinu, jakou se mluví a píše v podstatě dodnes. 7 Díky Puškinovi vzniká v ruské literatuře období, které se nazývá zlatý věk. Uţ v dětství Puškin navštěvoval divadla a tato záliba u něj přetrvala do dospělosti, při svém pobytu v Oděse opět divadla navštěvoval. Srovnává tvorbu klasiků a dramatiků. Puškin ve svém díle soustředil a dal Rusku veškerou novověkou literární kulturu, počínajíc Dantem, přes Shakespeara, klasicismus, sentimentalismus, po Byrona a moderní francouzský román. 8 Nenapodoboval literární styly různých spisovatelů, vytvořil literární slovesnost čistě ruskou. Důkazem jsou díla jako Evţen Oněgin a Boris Godunov. U těchto děl můţeme však s přehledem říci, ţe tato díla jsou výhradně tvorbou Alexandra Sergejeviče Puškina. Důkazem originálnosti je Puškinův román ve verších Evţen Oněgin, jenţ je psaný osobitou oněginskou slokou, která se skládá ze 14 veršů. Objevuje se zde i typ zbytečného člověka. Co se týče tragédie Boris Godunov, Puškin zde otevřeně poukazuje na to, jakým způsobem se dostávali panovníci k moci (podvodem, vraţdou či jiným zločinem) a velmi otevřeně kritizoval tento způsob dosazení na trůn. U děl jako Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána a Cikáni, by se podle stylu psaní dalo říct, ţe tato díla jsou svými rysy typická pro jakéhokoliv evropského básníka. Například ústředním motivem nešťastné lásky se zabývali také evropští básníci. 2.3 Ruské identity Kapitola se zabývá tím, jakým způsobem se vyvíjela oblast duchovního ţivota v ruské a evropské společnosti. Prozkoumáme, jak na ruskou společnost pohlíţeli různí literární badatelé. Ti rozdělili ruskou společnost na identity. Uţ podle vývoje ruské společnosti a především historického vývoje je zřejmé, ţe evropská a ruská společnost 7 PAROLEK, Radegast a Jiří HONZÍK. Ruská klasická literatura ( ). 1. vyd. Praha: Svoboda, S POSPÍŠIL, I. Alexandr Sergejevič Puškin v evropských kulturních souvislostech. Brno: Masarykova univerzita, S. 25. ISBN

11 se vyvíjely kaţdá jiným směrem. Co se týče Ruska, je to pochopitelné díky historickým událostem např. turkotatarské jho, Zlatá horda. Srovnejme si dva badatele, kteří se zabývali ruskou identitou. Jedním z nich byl Vladimír Svatoň a druhým francouzský filozof Maurice Merleau-Ponty. Svatoň rozděluje ruskou společnost na čtyři identity, kdeţto Merelau-Ponty pouze na jednu identitu Identity podle Svatoně První identita se týká opoţděného vývoje Ruska oproti Evropě. Ruská společnost neměla totiţ ţádnou hrdost a stavěla se vůči Evropě nevlídně. Nepokoušela se kulturně začlenit do evropské společnosti. Jen chtěli, aby to tak na pohled vypadalo. Zaostalostí Ruska vůči Evropě se zabýval francouzský spisovatel Astolphe de Custine ve své knize Rusko v roce Podle něj by se měl vytvořit nový ruský národ. Za druhou identitu ruských dějin se podle Svatoně povaţuje názor nejznámějšího ruského myslitele Petra Čaadajeva, který byl prakticky totoţný s názorem Custina. Čaadajev se však dívá na Rusko z jeho historického pohledu. Zkoumal zejména období tvoření evropských států z pohledu epochy poezie. Podle něj má kaţdý národ svou hrdinskou poezii, historii či ideje. Co se týče ruského státu, nemá ţádné takové epochy poezie, ani dostatečně silnou duchovní tradici. Třetí identita, eschatologická, je spojená s Ivanem Vasiljevičem Kirejevským. Ten ruský stát povaţuje za zemi dvojí kultury. První kultura je ovlivněná ortodoxní církví. Druhá kultura se týká vzdělanosti západní Evropy, která se v Rusku rozvíjela 200 let. Podle něj nebyl moţný návrat ke klasické kultuře či vyrovnání se vzdělanosti v západní Evropě. Poslední čtvrtá identita se týká samotného Puškina a jeho tvorby, zejména konkrétních obrazů a konfliktů v jeho dílech. Tato identita je velmi podobná tezím Kirejevského, ţe ţivot ruských lidí se liší od ţivota lidí západní Evropy. Důkazem tím je dílo Puškina Dějiny ruského národa, ve kterých líčí, ţe Rusko nemělo nikdy nic společného se západní Evropou. V díle Měděný jezdec zase přirovnává Rusko ke koni, který se postavil proti situaci v Rusku za vlády Petra I. Další důkaz se objevuje i v kapitole Kapitánské dcerky. Tato kapitola byla ale vypuštěna. Upozorňuje v ní na 11

12 hrozící nebezpečí v případě ruského povstání. Puškin se dívá na situaci v Rusku realisticky, spíše negativně, ale nikdo mu jeho názor nevyvrací Identity podle Maurice Merleau-Pontyho Tento francouzský filozof taktéţ zkoumal identitu ruské společnosti. Souhlasil s názorem Čaadajeva, tedy s tím, ţe Rusko nemá ţádnou vlastní totoţnost a historii, ţe jen přejímá od ostatních států různé podněty. 10 Lze tedy říci, ţe ze začátku ruská společnost byla zaostalá oproti společnosti evropské. Vše bylo dáno tehdejší situací Ruska - neustálé spory a války o území Ruska, působení turkotatarských národů a Zlaté hordy. Díky přijetí křesťanství a otevření se západní Evropě se začalo vyvíjet. Velký vliv na duchovním vývoji ruské společnosti měli především spisovatelé, zejména Puškin. Byl velkým přínosem pro ruskou literaturu. 3 Alexandr Sergejevič Puškin Puškin je povaţován za zakladatele novodobé ruské literatury. Byl důleţitým představitelem období mezi romantismem a realismem. Přispěl a zaslouţil se o vytříbení tehdejšího romantismu. Psal lyrickou poezii, prózu a drama. 3.1 Puškinova literární tvorba v kontextu s jeho životem Puškinova tvorba byla ovlivněna mnoha faktory. Zjistíme, co ovlivnilo jeho tvorbu v kontextu s jeho ţivotem. Dále se budeme zabývat charakteristickými prvky v jeho dílech. 9 POSPÍŠIL, I. Alexandr Sergejevič Puškin v evropských kulturních souvislostech. Brno: Masarykova univerzita, S ISBN STEINER, Petr. Ruská identita a americký štít [online] [cit ]. Dostupné z: 12

13 3.1.1 Období napodobování cizí tvorby a snaha o tvorbu vlastní Jiţ od útlého dětství Puškin navštěvoval divadlo. Ţil v domě jednoho moskevského ochotníka a měl moţnost navštěvovat divadlo a seznámit se s vrcholnými díly klasiků a dramatiků, jako je Molière, Shakespeare, Byron a další. Dokonce i Mozartovy opery měly vliv na Puškinovu tvorbu. Puškin zpočátku napodobuje zahraniční tvorbu. Postupem času si však začíná sám vytvářet vlastní styl psaní. Byl zastáncem svobody a snaţil se ji vmísit do své tvorby. Zpočátku tvoří autobiograficky. Puškinova tvorba vyrůstala z ruského života, reflektovala jej, básník sám se nestylizoval, nýbrž se prezentoval nepokrytě jako ruský člověk své doby, a také vytvářel výrazně ruské charaktery, zobrazoval ruské národní prostředí, reagoval na ruskou minulost a přítomnost. 11 Proto pak také Puškinův klasicismus a romantismus se vyznačují zpravidla silným porozuměním pro životní konkréta a hodnověrnost motivací. Kdežto jeho realismus hned od počátku při velice pevném sepětí s životní realitou nemá nic společného s přízemní popisností a naprosto se neuzavírá poetickému vzletu, historické a filozofické obzíravosti, humoru a veselí, ani chápavé pozornosti k nejběžnější problematice lidské osobnosti. 12 Puškin se pokoušel psát elegie, epigramy, ódy, milostnou poezii, reflexivní básně a podobně. Píše velmi otevřeně a kriticky. Nebyl spokojený s dosavadní ruskou básnickou tvorbou. Hlavní hrdinové jeho tvorby jsou prostí lidé. Kdeţto hrdinové ostatních ruských básníků jsou převáţně šlechtického původu. Sám tvořil liberálně, coţ mu otevřelo brány do literárních krouţků. Zde vzešla jeho nejdůleţitější práce pohádková poema Ruslan a Ludmila. Puškin navázal na starší ruské dobrodruţné rytířské pohádky. V poemě se pouţívá reflexi, elegické či milostné prvky Vyhnanství na jihu Za některé své básně byl Puškin poslán roku 1820 do vyhnanství na jih. Byla to především jeho óda Volnost, která vyvolala odpor vlády, a Puškin byl poslán do vyhnanství. Okolí Krymu a Kavkazu mu dodalo inspiraci na další tvorbu. Zde byly napsány známé jiţní poemy Kavkazský zajatec ( ), Bachčisarajská fontána 11 ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur: (osobnosti a dialog literatur). 1. vyd. Olomouc: Periplum, S. 21. ISBN PAROLEK, Radegast a Jiří HONZÍK. Ruská klasická literatura ( ). 1. vyd. Praha: Svoboda, S ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur: (osobnosti a dialog literatur). 1. vyd. Olomouc: Periplum, S ISBN

14 ( ), Cikáni (1824) a Bratři loupeţníci ( ). Tyto poemy obohatily romantismus nejen v ruské literatuře, ale také i v evropské. Na jihu také tvoří několik lyrických básní Vyhnanství v Michajlovském Ve vyhnanství ve Pskovské gubernii na rodinném statku Michajlovské ţil Puškin v letech Zde napsal Песнь о вещем Олеге a báseň Погасло дневное светило Jelikoţ se Michajlovské nachází na venkově, Puškin měl moţnost se seznámit s ruským folklorem. Vytvořil několik básní, v nichţ se odráţí přírodní, milostná či reflektivní lyrika. Středem pozornosti pro něj je také ruská historie. Jeho oblíbenou četbou se stávají Karamzinovy dějiny. Ve vyhnanství v Michajlovském vytváří největší část románu Evţena Oněgina. Román však dokončil později. Puškin dokončuje svou verzi tragédie Boris Godunov. Boris Godunov vzniká na základě Shakespearovy hry Tvorba v Moskvě a Petrohradu Roku 1826 získává Puškin od cara Mikuláše milost a svolení pobývat v Moskvě a Petrohradě. Zde tvoří poemu Poltava, jejíţ obsah čerpá z dob vlády Petra I. V Petrohradu tvoří díla jako Piková dáma či Egyptské noci. Po návratu z vyhnanství ho v Moskvě vřele vítali. Poté vstupuje znovu do sluţeb Petrohradu a zde píše o ţivotě Petra I. Také napsal Dějiny vzpoury pugačovské. Začal také tvořit beletristická díla jako např. Kapitánská dcerka а další verše. V letech spolupracoval s Moskevským věstníkem. 14 ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur: (osobnosti a dialog literatur). 1. vyd. Olomouc: Periplum, S ISBN POSPÍŠIL, I. Alexandr Sergejevič Puškin v evropských kulturních souvislostech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000, S ISBN ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur: (osobnosti a dialog literatur). 1. vyd. Olomouc: Periplum, S ISBN

15 3.1.5 Boldinský podzim V Boldinu Puškin pobýval v letech 1830, 1833 a Jeho první dva pobyty byly nejvíce přínosné pro jeho tvorbu, kterou napsal. Tato díla ho také nejvíce proslavila. Během prvního pobytu v Boldinu tvoří lyriku i prózu. Jeho prvním dílem je báseň Běsi a elegie Безумных лет угасшее веселье Během Puškinova pobytu, v Boldinu propukla cholera, coţ donutilo Puškina protáhnout si pobyt z původních dvaceti dnů na tři měsíce. Nečekané prodlouţení pobytu v Puškinovi probudí touhu tvořit. Kdyţ se Puškin dozvěděl o chystajícím příjezdu Mikuláše I., posílá potají Pogodinovi báseň Герой. 18 Dále vytvořil několik básní jako např. Царскосельская статуя, Отрок, Рифма, Труд, На перевод Илиады, Ответ анониму, Румяный критик мой, насмешник толстопузый V Boldinu napsal dva cykly Bělkinovy povídky a malé tragédie. Bělkinovy povídky, zejména povídky Metelice, Výstřel, Majitel pohřebního ústavu, Staniční dozorce a Slečna selka rozvinuly ruskou prózu devatenáctého století. Puškin vnesl fiktivní obraz komentátora, který vypravuje příběh. Během druhého pobytu v Boldinu napsal např. Сказка о рыбаке и рыбке, Сказка о мертвой царевне и о семи богатырях, Будрыс и его сыновья Воевода. 20 Napsal básně Осень, Не дай мне Бог сойти с ума 21 a další. Další dílem byla poema Measure for Measure (přeloţeno jako Půjčka za oplátku či Oko za oko), ze které Puškin převzal ústřední motivaci od Shakespeara. Tohle dílo povaţuje za velmi podařenou práci známého dramatika. Je mu velmi blízká shakespearovská látka. Hlavní hrdina Angelo je čestný a plný cti. Kdyţ vládne zemi místo vévody, chce, aby byl takový celý svět. Zlom však nastane ve chvíli, kdy díky náporů vnějších jevů posouvá jeho morálku a vydává krutá nařízení, která jsou pak zrušena. Z Angela se stává opět lepší člověk. 22 Během pobytu ve vyhnanství dokončil 17 ЗОБИН, Г. К 200-летию со дня рождения А.С. Пушкина: страницы жизни. А4: Русская литература XVIII XX веков (для презентаций, уроков и ЕГЭ) [online] [cit ]. Dostupné z: 18 Tamtéţ 19 Tamtéţ 20 Tamtéţ 21 Tamtéţ 22 PUŠKIN, Aleksandr Sergejevič. Boldinské podzimy. 1. vyd. v tomto uspoř. Praha: Odeon, S

16 zbývající hlavy jeho slavného románu Evţen Oněgin. Napsal také poemu Měděný jezdec Drama Při tvorbě dramat se Puškin inspiroval Shakespearovou metodou volného a širokého zobrazení charakterů. 23 Shakespeare totiţ nezastíral určité nedostatky hrdiny či jeho záporné vlastnosti. Jednou z jeho významných dramat byla historická tragédie Boris Godunov. Tragédie se týkala skutečné postavy, jeho vlády a také smrti. Napsal dramatický úryvek Scéna z Fausta. Jiţ podle názvu je jasné, ţe předlohou pro tento úryvek bylo dílo Faust spisovatele Goetha. Během prvního pobytu v Boldinu stvořil Malé tragédie. Ústřední motivy malých tragédií čerpal z děl západní Evropy. Témata vychází zejména z lidských vlastností. Začal psát drama Rusalka, ale nedokončil jej. Rusalka vznikla z motivů lidových pohádek. V dramatu Scény z dob rytířských se Puškin pokouší o zobrazení kontrastu feudálního světa a burţoazie, která touţila po majetku Vývoj hrdinů V poslední etapě literární tvorby Puškina a jeho působení na literární scéně se stále častěji v jeho dílech objevuje živelný hrdina nebo také démonický hrdina. 25 Tento typ hrdiny je typický pro romantický titanismus. Hlavním rysem je nepoddajnost hrdiny vůči silám, které jsou nezbytné v ţivotě, vzpouru vůči Bohu, který podle něj stvořil svět krutý a špatný. Hrdina je odhodlaný se zařadit do společnosti. Proti hrdinovi stojí postavy, které neopovrhují ţivotem a berou svět takový, jaký je, nepřemýšlejí o špatném světě, ale přijímají své povinnosti, které jim ţivot i svět nadělí. Ţivotem proplouvají bezstarostně a přijímají i jeho úskalí. Typické pro Puškina je postavení dvou odlišných hrdinů a jejich ţivotních postojů proti sobě. Jedná se zejména o bezprostřední hrdiny a hrdiny skvělé a vášnivé. Rozpor dvou hrdinů se objevuje zejména v díle Bělkinovy povídky, konkrétně v povídce 23 PUŠKIN, A. S. Dramata. Praha: Melantrich, S Tamtéţ, s POSPÍŠIL, I. Alexandr Sergejevič Puškin v evropských kulturních souvislostech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, S. 34. ISBN

17 Výstřel. Zde stojí v souboji proti sobě carský důstojník Silvio a jeho protivník. V souboji byl Silvio poníţen, a proto odešel na vesnici. Po nějaké době má Silvio moţnost se pomstít svému protivníkovi. Chce se mu pomstít na svatbě protivníka, protivník však schválně mine a v okamţiku, kdy vejde do místnosti nevěsta, nastane v Silviovi zlom a také schválně mine. Další typ démonického hrdiny a jeho oponenta, starého Cikána, se objevují v poemě Cikáni. Dalším podobným typem hrdiny je Boris Godunov, jehoţ protivníkem je lehkomyslný Lţidimitrij. Stejný typ hrdiny můţeme objevit i v poemě Poltava, kde proti sobě stojí autokratický Mazepa a bezstarostný švédský král Karel XII. Démonickým hrdinou je i Evţen Oněgin, proti kterému stojí naivní Vladimír Lenskij. Velký zvrat nastal roku 1830, kdy se Puškin zaměřil na jiný typ hrdinů. Jednalo se o prosté lidi. Dva prosťáčky v díle vyzdvihl a ti se stali ústředními postavami děje. V malých tragédiích je do konfliktu uvedena bezprostřednost s tvrdostí, sebevědomím a vzdorem. Bezprostřednost je v případě malých tragédií nadřazená tvrdosti, sebevědomí a vzdoru. S tímto konfliktem se setkáváme v tragédiích Skoupý rytíř, Mozart a Salieri a Hodokvas v době moru Cyklus, morálka Pod pojmem cyklus si můţeme představit soubor dramat jednoho autora. 27 Dramata mají jisté společné znaky např. podobné hrdiny, hlavní myšlenku díla a jiné. V případě Puškina lze mluvit o jeho cyklu malých tragédií. Tyto tragédie jsou spojené lidskými vlastnostmi hlavních hrdinů. Většinou se jedná o špatné vlastnosti člověka, které přivedou hrdiny ke špatným činům. Dočtení kaţdé tragédie nutí člověka přemýšlet nad činy hlavních hrdinů, zda lze z morálního hlediska jejich činy odpustit. Morálka je soubor mravních norem, hodnot, zásad člověka. 28 Co se týče malých tragédií Puškina, dochází v nich k porušení morálky. Hrdinové v tragédiích poruší 26 POSPÍŠIL, I. Alexandr Sergejevič Puškin v evropských kulturních souvislostech. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, S. 36. ISBN АМЕЛИНА, Е. В. Мотив ухода - возвращения в сюжете «Повестей Белкина» А. С. Пушкина. Готовимся к экзамену по литературе [online] [cit ]. Dostupné z: 27 Cyklus. ABZ: slovník českých synonym [online] [cit ]. Dostupné z: 28 Morálka. ABZ.cz: slovník cizích slov [online] [cit ]. Dostupné z: 17

18 z různých důvodů morální zásady. Jeden z lásky k zadané ţeně zabije a necítí lítost ani pocit viny. V jiné tragédii dojde zase k vraţdě ze ţárlivosti. V poslední tragédii hlavní hrdinové oslavují a radují se v době, kdy druzí umírají na mor. 5 Tragédie jako žánr Podle Slovníku cizích slov výraz tragédie znamená drama s nesmiřitelným konfliktem a truchlivým koncem; pohroma; tragičnost. 29 Podle Slovníku literární teorie Štěpána Vlašína je tragédie jeden ze základních a nejstarších dramatických žánrů, drama vážného obsahu, zobrazující tragično. 30 V práci Pavly Zdařilové je tragédie definována jako hra s vážným obsahem, hrdina se potýká s vnějšími silami, často umírá. 31 Často má v tragédii hlavní hrdina konflikt s nepřátelskými silami, které jsou silnější neţ on, a proto většinou bývá těmito silami poraţen. Můţeme tedy říct, ţe se jedná se o literární dramatický ţánr, často lyrickoepický. V tragédii hrdina musí bojovat proti vyšší moci, musí se rozhodovat, jak se zachová. Antická t. spolu s komedií postavila základy k dramatickému umění, objevila princip stavby syžetu, konflikt, požadavek dramatické jednoty děje (popř. též místa a času), umění stavět scénu, využití peripetie, vytvořila zároveň předpoklady k žánrové diferenciaci dramatu. 32 Tragédie je tvořená z monologů a dialogů a také ze scénických poznámek. Má svůj začátek, střed a konec. Podle některých autorů tragédie vznikla v letech 500 aţ 400 před naším letopočtem v Řecku. Za nejvýznamnější dramatiky jsou povaţováni Aischyles, Sofokles a Euripides, kteří se proslavili svými dramaty, kdy se hrdinové střetávali s bohy a osudem, byli odváţní a stateční, ale zato i krutí a samolibí. Hrdinové jsou také příliš idealizovaní a psychologicky zkoumáni. Známí dramatikové pouţívají motivy 29 Tragédie. ABZ.cz: slovník cizích slov [online] [cit ]. Dostupné z: slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=trag%e9die 30 VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, S ZDAŘILOVÁ, P. Vývoj světového dramatu od Antiky po 20. stol Dostupné z: l=http%3a%2f%2fwww.cecko4ever.xf.cz%2fphprs%2fdownload.php%3fsoubor%3d19&ei=pyscu6 qgk8srhqfgz4cibw&usg=afqjcnenjifepmta82az2ffvgg7oxy6mnw&bvm=bv ,d.bge 32 VLAŠÍN, Štěpán. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, S

19 mytologie ve svých tragédiích. Objevuje se zde známé deus ex machina čili vstupování bohů na scénu. Středověk antickému dramatu moc nepřál. Antické drama jako takové bylo zrušeno a objevují se pouze dramata spojená s církevními obřady. Pokrok nastal v renesanci v dramatech Williama Shakespeara, kde své tragédie oprostil od střetu hrdinů s bohy, s osudem. Hrdina se střetával s mravním řádem, hlavně se společenskými poměry. Opět se zde projevuje psychologizace hrdinů. Návrat k antice nastal ve francouzském klasicismu. Klasicistní dramatici se vrátili k pravidlům trojí jednoty, kterou v dramatu zaloţil Aristoteles. Jedná se o jednotu času děj se odehrává během 24 hodin, jednota místa celý děj se odehrává na jednom místě a jednota děje, kdy děj je stručný a jasný, drţí se ústřední dějové linie. Tato pravidla přísně dodrţovali. V období klasicismu se také rozdělují ţánry na vysoké a nízké. A právě tragédie se řadí mezi ţánry vysoké. V období preromantismu, konkrétně u Goetha dochází k čerpání z antických bájí, jmenovitě v jeho dramatu Faust. Období romantismu ve vývoji tragédie nebyl zas tak důleţitý a významný. Zato realismus byl významný v oblasti vývoje tragédie. Dochází k líčení skutečnosti a velmi výrazná je retrospektiva. Co se týče moderních dramat, pravidlo trojí jednoty prošlo několika změnami, zejména u dramatika Henrika Ibsena. V jeho tragédiích se hlavní hrdinové potýkají především s morálkou. Hlavní hrdina touţí po svobodné volbě, ale společnost mu to bohuţel nedovoluje. Vše je jen o majetku. V jeho dramatech se především objevuje symbolismus, silně zde proniká pesimismus a mystika. 33 Můţeme tedy říci, ţe tragédie se vyvíjela v průběhu různých období různými směry. Autoři se zkoušeli oprostit od antických dramat, nakonec se k nim však převáţně opět vrátili. Čím si můţeme být jistí, je, ţe se v tragédiích objevuje čím dál více pesimismu. Největší zlom nastal v období realismu u dramatika Henrika Ibsena, kdy se hrdinové v jeho tragédiích potýkají s morálkou. S morálními konflikty kromě Ibsena se také setkáváme u tragédií ruského spisovatele Alexandra Sergejeviče Puškina. Řecké tragédie se skládaly z pěti částí. První je expozice uvedení do děje, ve kterém dochází k prvnímu napětí. Poté následuje kolize napětí se neustále stupňuje. 33 Leccos: tragédie. Lecyklopaedia [online] [cit ]. Dostupné z: ZDAŘILOVÁ, P. Vývoj světového dramatu od Antiky po 20. stol Dostupné z: l=http%3a%2f%2fwww.cecko4ever.xf.cz%2fphprs%2fdownload.php%3fsoubor%3d19&ei=pyscu6 qgk8srhqfgz4cibw&usg=afqjcnenjifepmta82az2ffvgg7oxy6mnw&bvm=bv ,d.bge 19

20 Jako třetí přichází krize vrchol konfliktu, následuje peripetie obrat ve zdánlivě šťastný konec a nakonec přichází katastrofa drtivé rozuzlení. Zda i Puškin dodrţuje všechny tyto postupy ve svých tragédiích, prozkoumáme. 5.1 Specifika tzv. malých tragédií Během boldinského podzimu Puškin obohatil ruskou literaturu o nový ţánr. Jedná se o drama neboli tzv. malé tragédie. Jedná se o jeho dramatický pokus. Díky své tvárné a obsahové stručnosti, jednoduchému vyjadřování myšlenek Puškina a psychologické hloubce jsou tragédie označovány za skvost jeho tvorby. Co se týče současníků Puškina, ti jeho tragédie příliš neocenili. Malé tragédie nejsou však oceněny ani v současnosti. 34 Původní názvy malých tragédií byly Драматические очерки, Опыт драматических изучений. 35 Tento ţánr zcharakterizoval a rozvinul za velmi krátkou dobu, tj. během několika málo dní. V diplomové práci Проблематика и композиционные особенности "Маленьких трагедий" А.С. Пушкина je pojmenování malé tragédie vysvětleno: Кстати, маленькие вовсе не потому, что объемом эти произведения невелики. Маленькие они по причине того, что очень уж обыкновенные, проецируемые на каждого из нас - каждого, кто пытается навязать миру свою потребность в любви, разделении, справедливости. А навязывая, идет до конца и, идя до конца, становится монстром. Вообще-то поэт последовательно рассматривает в своих пьесах основные соблазны индивидуалистического сознания. 36 Z toho vyplývá, ţe název malé tragédie nevznikly podle toho, ţe obsah tragédií je zkrácený. Malé jsou proto, ţe jsou obyčejné a odráţí kaţdého z nás, kaţdého, kdo se snaţí vnutit světu své potřeby v lásce, odloučení a spravedlnosti. A čím více jde tragédie do konce, tím je konec kolosálnější. Básník postupně objasňuje ve svých dramatech základní pokušení individuálního uvědomění si. Maximální délkou tragédie jsou čtyři scény. Scény jsou krátké. Většinou jsou mezi sebou stavěni dva protikladní hrdinové. Hrdinové jsou stavěni tváří v tvář smrti a většinou dojde k vraţdě jednoho z nich. Vrahem není nikdo jiný neţ druhý hrdina, jeho 34 PAROLEK, Radegast a Jiří HONZÍK. Ruská klasická literatura ( ). 1. vyd. Praha: Svoboda, S Трагедия Пушкина "Моцарт и Сальери": Судьба искусства. [online] [cit ]. Dostupné z: 36 Дипломная работа: Проблематика и композиционные особенности "Маленьких трагедий" А.С. Пушкина. [online]. 07 июня 2011 [cit ]. Dostupné z: html 20

21 soupeř. Jako podklad si bere Puškin známé náměty a charakterové typy osobnosti a originálně je zpracovává se záměrem ukázat vše o lidských vlastnostech. Jedná se především o vlastnosti lakomství, závisti, nenávisti, obţerství, absence pocitu viny. Známé syžety a charakterové typy autor zpracovává zcela originálně a podřizuje je svému základnímu záměru ukázat morální hranice, jež by měla mít lidská zvůle, a současně dát smělou výzvu nebi a konvenci. 37 Podařilo se mu dostat do jedné roviny myšlenku a formu. I kdyţ se jedná spíše o dramatické etudy, Puškin chce reálně poukázat na skutečnou realitu charaktera člověka. Ještě neţ přejdeme k samotným malým tragédiím, podívejme se na úhel pohledu k malým tragédiím literárního odborníka Miroslava Zahrádky. Srovnejme dvě práce Zahrádky. První je titul s názvem Toulky s ruskými spisovateli a druhé je dílo Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur. Ačkoliv se jedná o téhoţ člověka, dělí malé tragédie v kaţdém titulu jinak. V Toulkách povaţuje za malé tragédie následující dramata: Scéna z Fausta, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru. Ve svém díle Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur povaţuje za malé tragédie Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru a fragmenty Scéna z Fausta a Scény z rytířských dob. 5.2 Spisovatelka, která se zabývala tématikou malých tragédií V této kapitole se budeme zabývat autorkou, Marinou Cvetajevovou, která se zabývala tématikou Puškinových malých tragédií Marina Cvetajevová Svou tvorbou Marina Cvetajevová připomínala ţánrově malé tragédie Alexandra Sergejeviče Puškina. Vytvořila šest dramatických scén, jejichţ příběhy se odehrávají v 18. století. Pro divadelní hry Cvetajevové je charakteristický kult silné osobnosti, za jejího života bylo vydáno veršované drama Конец Казановы (Konec Casanovy, 1922). 38 Dílo se skládá z jednotlivých tragédií Vánice (Метель), Fortuna (Фортуна), 37 ZAHRÁDKA, Miroslav. Ruská literatura XIX. století v kontextu evropských literatur: (osobnosti a dialog literatur). 1. vyd. Olomouc: Periplum, S. 28. ISBN Marina Cvetajeva: 70. výročí úmrtí. SKKS Chomutov: Středisko knihovnických a kulturních sluţeb Chomutov [online] [cit ]. Dostupné z: 21

22 Dobrodruţství (Приключение), Fénix (Феникс), kapitola knihy Pavla Muratova Obrazy Itálii Casanova (Образы Италии Казанова). 39 V současné době tragédii hraje divadelní soubor ДРАМА 3 v divadle Каменск-Уральский театр драмы 40 Ústřední postavou všech šesti scén je ten samý hrdina. Je to především člověk, kterému osud přeje. Je milovníkem ţen, který si ţije svůj bezstarostný ţivot. V naprostém klidu zamotá ţeně či dívce hlavu, a pak ji i bezstarostně opustí. Týká se to postavy Dona Juana z Puškinovy tragédie Kamenný host. V podání tragédie Mariny Cvetajevové se hlavní hrdina jmenuje Casanova, vévoda de Lauzun. Co se týče Puškinovy verze Dona Juana, chápeme ho jako člověka, který touţil po lásce, nestál jen o krátké románky. Bere ţivot takový, jaký je. 6 Malé tragédie v současnosti V této kapitole prozkoumáme, zda jsou Puškinovy malé tragédie aktuální v současnosti i v různých provedeních jak v České republice, tak v Rusku. Prozkoumáme tedy, zda kromě nejrůznějších překladů, bakalářských či diplomových prací, referátů a jiných písemných materiálů, jsou také zpracovány v podobě filmů či seriálů, nebo také jestli jsou zpracovány divadelně. 6.1 Písemné zpracování malých tragédií Na téma malé tragédie bylo napsáno v českém i ruském jazyce velké mnoţství knih, článků v časopisech či internetových článků. Jsou také zpracovány nejrůznější analýzy, referáty či seminární práce. Na téma malé tragédie byla také zpracovaná diplomová práce, v ruštině ještě disertační práce, zabývající se touhle problematikou. V knihovnách můţeme najít několik knih, zabývající se malými tragédiemi nebo s nimi 39 Конец Казановы: Марина Цветаева. LiveLib [online] [cit ]. Dostupné z: KŠICOVÁ, Danuše. Dramata Mariny Cvetajevové. In: SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY Dostupné z: 40 Спектакль «КОНЕЦ КАЗАНОВЫ». VK [online] [cit ]. Dostupné z: 22

23 nějak souvisejícími. Co se týče primární či sekundární literatury v České republice a Rusku, v současnosti uţ zpracovány nejsou. Na filozofické fakultě Masarykovy Univerzity byla napsána např. diplomová práce na téma Malé tragédie A. S. Puškina. 41 V Rusku byla napsána např. diplomová práce na téma Проблематика и композиционные особенности "Маленьких трагедий" А.С. Пушкина. 42 Také byla napsána např. disertační práce s názvem "Маленькие трагедии" Пушкина: проблемы циклового и символического смыслообразования Filmové provedení malých tragédií Co se týče filmového zpracování malých tragédií v České republice, zpracovány nebyly. Roku 1979 byl natočen pouze v ruském podání televizní film Maleňkije tragedii, v Sovětském svazu k příleţitosti 150. výročí boldinského podzimu. Tento seriál je třídílný, skládá se ze tří sérií: 1. série: Scéna z Fausta, Egyptské noci, Mozart a Salieri, 2. série: Lakomý rytíř, Egyptské noci, Kamenný host, Na chatu přijeli hosté, Na rohu malého náměstí, Strávili jsme večer na chatě, 3. série: Kamenný host, Ţil na světě chudý rytíř, Svátek za časů cholery. 44 Film vznikl na základě předlohy knihy Alexandra Sergejeviče Puškina Malé tragédie. Jednu z hlavních rolí ztvárnil legendární básník, písničkář a herec, Vladimír Vysocký. V roce 1980 byl také natočen seriál Маленькие трагедии. 45 Reţisérem seriálu je Michail Švejcer. Zde je moţné opět spatřit Vladimíra Vysockého. V seriálu se objevují všechny malé tragédie a další Puškinova díla. 41 KUTÁČOVÁ, L. Malé tragédie A.S. Puškina. 1973, 149 s. 42 Дипломная работа: Проблематика и композиционные особенности "Маленьких трагедий" А.С. Пушкина. [online]. 07 июня 2011 [cit ]. Dostupné z: html 43 КАШУРНИКОВ, Никита Александрович. "Маленькие трагедии" Пушкина: проблемы циклового и символического смыслообразования. DisserCat: электронная библиотека диссертаций [online] [cit ]. Dostupné z: 44 Maleňkije tragedii: TV seriál. CSFD.cz: Česko-Slovenská filmová databáze. [online]. 2011, 2013 [cit ]. Dostupné z: 45 Маленькие трагедии. SERIALU.NET: Смотреть сериалы онлайн бесплатно [online]. Декабрь 28, 2011 [cit ]. Dostupné z: 23

24 Roku 2010 byl natočen animovaný film Маленькие трагедии. 46 Reţisérkou je Irina Jevtejeva. Zvláštností filmu je, ţe všechny tragédie jsou spojené motivem smrtící hostiny. Kaţdá tragédie končí smrtí kvůli hostině. Ve všech případech není hostina nejen charakteru zlověstného, ale také zvrhlého. Porušuje také základní morální zákazy, které by měly zůstat pro člověka nedotknutelné. 6.3 Divadelní představení malých tragédií Co se týče divadelního zpracování v České republice, malé tragédie zpracovány nebyly. V Městském divadle Brno můţeme vidět inscenaci Kamenný host aneb Prostopášník. Jedná se o hru italských skladatelů Vincenza Righiniho a Nunziata Porta na juanovskou tématiku. Napsali hru se zpěvy s prvky komedie dell arte o Donu Giovannim, nebo také Donu Juanovi. 47 V Rusku však malé tragédie odehrávají pod názvem Маленькие трагедии Пушкина v divadle Сатирикон. 48 Hrají se tam tragédie Skoupý rytíř, Mozart a Salieri, Kamenný host, Hodokvas v době moru a Scéna z Fausta. Další významnou událostí je mezinárodní festival Соотечественники v Saransku. Zde vystoupilo berlínské divadlo Русская сцена. 49 V moskevském mezinárodním domě muziky odehrál představení Представление трагедии Александра Пушкина "Моцарт и Сальери" на убогих подмостках конца XX столетия umělecký soubor Ярославского камерного театра под руководством Владимира Воронцова. 50 Také v divadle ГАМАЮН 51 se hrají malé tragédie podle předlohy tragédií spisovatele Puškina. 46 Маленькие трагедии. Кинобанда.нет [online] [cit ]. Dostupné z: 47 MAREČEK, Luboš. Kamenný host aneb Prostopášník. Městské divadlo Brno [online] [cit ]. Dostupné z: 48 Спектакль Маленькие трагедии Пушкина в театре Сатирикон. В Театр Билеты: vteatrbilety.ru [online] [cit ]. Dostupné z: 49 Маленькие трагедии: по произведениям А. С. Пушкина. Деловой Саранск [online] [cit ]. Dostupné z: 50 "Представление трагедии Александра Пушкина "Моцарт и Сальери" на убогих подмостках конца XX столетия". Кино-Театр.ру [online]. 3 апреля 2008 [cit ]. Dostupné z: 51 Маленькие Трагедии. VK [online]. 29. srpna 2013 [cit ]. Dostupné z: 24

25 Další představení malých tragédií se hraje v Государственном Театре Киноактера. 52 Zde je zvláštností, ţe jednotlivé tragédie jsou přepracovány na komedie, do ţánru komedie dell arte. Jednotlivé komedie zobrazují lidské slabosti, jakou jsou například genius proti darebákovi, nevinnost versus nemravné chování a další. Hra je zmodernizována do současnosti. 7 Hlavní náměty pro vznik malých tragédií Puškin mezi malé tragédie řadí dramata Skoupý rytíř (Скупой рыцарь), Mozart a Salieri (Моцарт и Сальери), Kamenný host (Каменный гость) a Hodokvas v době moru (Пир во время чумы). Puškin se inspiroval ze zahraniční literatury, hlavně z francouzské, italské, německé, slovanské či antické literatury. Inspiroval se především syţety známých literárních děl. Nejvíce obdivoval Byrona. 53 Tragédie se odehrávají v minulosti a mimo Rusko, nejčastěji v Evropě v době rozpadajícího se feudalismu a začínajícího kapitalismu. 54 Tragédie rozebereme z několika úhlů pohledů. Jedná se zejména o analýzu hlavních myšlenek tragédie, morálních prohřešků hrdinů. Dále také budeme zkoumat tragédie z hlediska básnického. Zjistíme, jaké básnické prostředky Puškin v tragédiích pouţíval. Básnické prostředky dodávají dílu určitý ráz, gradaci a váţnost. Prozkoumáme také, jakým způsobem je pouţíval Puškin. Mluvit budeme zejména o tropech a figurách. Tropus je nepřímé obrazné pojmenování na základě podobnosti, 55 ať uţ vnitřní, či vnější. Základními tropy je metafora, metonymie a synekdocha. Dále to můţe být např. personifikace, oxymoron, ironie či sarkasmus, hyperbola, alegorie, symbol a další. Metafora se v Puškinových malých tragédiích objevuje velmi často. Dodává tragédii jakousi obraznost, ozvláštňuje autorovu myšlenku. Metonymie zase označuje vnitřní souvislost. Synekdocha je zase básnický prostředek, kde se část vydává za celek a celek se vydává za část. 52 Спектакль «Маленькие трагедии». KudaGo.com [online]. 23 ноября 2013 [cit ]. Dostupné z: 53 ZAHRÁDKA, Miroslav. Toulky s ruskými spisovateli. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, S. 8. ISBN PAROLEK, Radegast a Jiří HONZÍK. Ruská klasická literatura ( ). 1. vyd. Praha: Svoboda, S Tropus. ABZ.cz: slovník cizích slov [online] [cit ]. Dostupné z: 25

26 Kdeţto figura je prostředek básnického stylu spočívající v seskupování slov nebo vět, přičemž se slovní význam nemění. 56 Figurami jsou např. anafora, epifora, epanastrofa, epizeuxis, apostrofa, inverze, aliterace, epiteton, přirovnání, elipsa a další. 7.1 Scéna z Fausta Nebo se podívejme na Scénu z Fausta, zárodek první autorovy malé tragédie. 57 Námět Puškin přezval od Goethovy tragédie Faust. Převzal především dialog Fausta s Mefistem o nudě, která je výplodem naší mysli a zahání čin, ze začátku člověku příjemný, ale vzápětí mu odporný. Puškin scénu napsal v době, kdy byl ve vyhnanství v Michajlovském. K dílu se však uţ nevrátil a tím Rusko přišlo o další, nejspíš úspěšné dílo. 7.2 Mozart a Salieri V tragédii Mozart a Salieri (rusky Моцарт и Сальери) se jedná o skutečné postavy. Mozart se Salierim jsou známé osobnosti z oblasti hudby. První verze této tragédie nesla název Зависть. 58 Poté si uvědomil, ţe bude vhodné do názvu zakomponovat obě postavy. Hudební skladatel Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov sloţil jednoaktovou operu Mozart a Salieri. Vycházel z tragédie Puškina. Rimskij-Korsakov postavu Salieriho odsoudil jako vraha a vyzdvihuje nevinnost a slávu Mozarta. Mozartem se také inspiroval a píše dílo v duchu mozartovské hudby. 59 Postavami jsou Salieri, Mozart, šumař. Drama ve verších se dělí na dvě scény. Kaţdá scéna se odehrává v jiné místnosti. V jedné místnosti se nachází klavír a stůl. Dílo vzniklo na základě přiznání Salieriho, ţe otrávil Mozarta. Puškin se v tragédii hlavně přiklání na stranu Mozarta. Můţeme si všimnout, jak se Puškin prostřednictvím Salieriho vyjadřuje v tragédii o Mozartovi. Какая глубина! 56 Figura. ABZ.cz: slovník cizích slov [online] [cit ]. Dostupné z: 57 ZAHRÁDKA, Miroslav. Toulky s ruskými spisovateli. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, S. 8. ISBN POSPÍŠIL, I. Alexandr Sergejevič Puškin v evropských kulturních souvislostech. Brno: Masarykova univerzita, S ISBN Tamtéţ, s