Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav archeologie a muzeologie. Archeologie. Kateřina Vozná. Magisterská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Archeologie Kateřina Vozná Pohřebiště kultury lužických popelnicových polí na lokalitě Mostkovice Sarasy Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Klára Šabatová, Ph.D. 2016

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce 2

3 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, díky kterým mohla tato práce vzniknout. Především děkuji vedoucí práce Mgr. Kláře Šabatové, Ph.D. za ochotu a trpělivost. PhDr. Pavlu Fojtíkovi za pomoc při výběru tématu a zajištění materiálu. Mgr. Haně Čižmářové a RNDr. Vladimíře Jaškové z Muzea a galerie v Prostějově za zpřístupnění materiálu a umožnění jeho zpracování v prostorách muzea. PhDr. Milanu Salašovi, DrSc. za umožnění zpracování materiálu uloženého v Moravském zemském muzeu. Nakonec děkuji Vladimíru Oulehlovi za psychickou podporu, textové korektury a pomoc při dokumentaci materiálu. 3

4 Obsah 1. Úvod Vývoj osídlení katastru Mostkovic od pravěku do raného středověku Charakteristika lokality Poloha lokality Přírodní podmínky Osobnosti výzkumu pohřebiště v Mostkovicích Sarasech Historie výzkumu pohřebiště léta 19. století Rok Rok Metodika a postup vyhodnocení materiálu Úvod ke zpracování materiálu Analýza keramického materiálu Kontext nádob Kvantitativní údaje Kvalitativní údaje Výzdoba Chronologie Analýza materiálu Keramika Celková analýza souboru Amfory a amforovité nádoby Dvojkónické nádoby Džbánky Hrncovité nádoby

5 Mísy Šálky Bronzové předměty Břitvy Dýka Jehlice Korálky Kruhový šperk Nášivky Pinzeta Spirálové ozdoby Srp Šipky Závěsky Skleněné předměty Korálky Kamenné předměty Bulava Analýza pohřebiště Chronologie pohřebiště Pohřební ritus Počet nádob v hrobech Bronzy a další nekeramické předměty Úprava hrobů Uložení kremace Urny a jejich překrytí Dušníky Pohřebiště Mostkovice Sarasy v širším kontextu Závěr Katalog hrobových celků

6 8.1. Nálezy z roku Výzkum v roce Výzkum v letech Výzkum v letech Seznam použitých zkratek Použité zdroje Přílohy

7 1. ÚVOD Cílem předkládané práce je celkové moderní zpracování dochovaných nálezů ze starých výzkumů na lokalitě Mostkovice Sarasy, a také vyhodnocení hrobů i pohřebiště jako celku za pomoci publikované dokumentace. Lokalita je známa již od konce 19. století, a ačkoliv v práci V. Podborského (1970) dala lokalita jméno celému stupni BD a i na jiných místech (např. BUCHTELA - NIEDERLE 1910; KVÍČALA 1954; PODBORSKÝ 1957) byla průběžně zmiňována, nikdy se jí nedostalo souborného zpracování. Výzkumy a amatérské výkopy byly na lokalitě prováděny v letech 1891, 1898, a Během těchto let bylo shromážděno velké množství materiálu, který se bohužel nedochoval v ucelené podobě, případně se dochoval zčásti bez bližších nálezových okolností. Keramických nádob bylo v současné době možno zpracovat 539, bronzových a jiných nekeramických předmětů, případně jejich menších souborů se zachovalo 79. Veškerý materiál bude v této práci typologicky a chronologicky zařazen. Lokalita Mostkovice Sarasy je známa především jako zástupce nejstaršího lužického stupně BD. Výsledky typologicko-chronologické analýzy budou využity pro ověření tohoto zařazení a také k uvedení lokality do souvislostí se soudobým osídlením kultury lužických popelnicových polí. Text je rozčleněn do 8 hlavních kapitol. Kapitolou první je tento Úvod, následuje kapitola o osídlení katastru Mostkovic v průběhu pravěku a na počátku středověku. Kapitola 3. se zabývá charakteristikou lokality, od polohy, přes přírodní podmínky a osobnosti výzkumu, až k historii výzkumu pohřebiště. Kapitola čtvrtá je zaměřena na metodiku a postup vyhodnocení materiálu (především keramického). Kapitola pátá je věnována samotné analýze veškerého dochovaného materiálu., zatímco kapitola šestá se věnuje chronologii a analýze pohřebiště. Předposlední kapitolou je vyhodnocení a závěr, následován katalogem hrobových celků. 7

8 2. VÝVOJ OSÍDLENÍ KATASTRU MOSTKOVIC OD PRAVĚKU DO RANÉHO STŘEDOVĚKU První doklady osídlení katastru Mostkovic spadají sice již do paleolitu, jsou však spíše ojedinělé. V poloze Díly byly J. Všetičkou nalezeny dva velké křemencové nástroje, tzv. gigantolity, jde však spíše o ojedinělou kuriozitu. Druhý paleolitický nález byl učiněn A. Gottwaldem v trati Záhoří, konkrétně se jednalo o aurignacký listovitý hrot. Doklady stabilnějšího osídlení katastru v paleolitu nejsou známy (FOJTÍK 2013). Osídlení následujícího období - neolitu - je již doloženo na více lokalitách. Osídlení kulturou s lineární keramikou je doloženo celkově v osmi tratích ( cihelna, Díly, Pod Vinohrady / Vysoudilka, U Vrbiček, V Loučkách, Za Dědinou / Za Humny a Zátočina ). Za zmínku jistě stojí lineární objekty v trati Pod Vinohrady, kde A. Gottwald prozkoumal několik sídlištních jam s velkým množstvím materiálu ze stupně IIa. Kultura s vypíchanou keramikou je oproti tomu zastoupena pouze jedním objektem v poloze Za Dědinou. Opětovný nárůst osídlení nastal v období kultury s moravskou malovanou keramikou, pro niž je doloženo celkem pět lokalit ( Čubernice, Díly, Kruhy, Pod Vinohrady / Vysoudilka a U Vrbiček ). Pro období eneolitu je ve dvou tratích doložena jordanovská kultura. Kultura nálevkovitých pohárů je zastoupena na třech lokalitách. V trati cihelna byly A. Gottwaldem prozkoumány dvě sídlištní jámy kultury se zvoncovitými poháry. Poslední kultura závěru eneolitu - kultura se šňůrovou keramikou - je zastoupena několika postupně objevenými hroby v trati Za Dědinou (FOJTÍK 2013, 47). Únětická kultura počátku doby bronzové je zastoupena hned několika různými typy nálezů. U Zlechovského mlýna bylo A. Gottwaldem při budování Plumlovské přehrady zachráněno několik keramických zlomků. V Dílech nad Hloučelou byl zase již koncem 19. století objeven depot 25 bronzových nákrčníků a v trati Za Dědinou kostrový hrob z téhož období. Středodunajská mohylová kultura je reprezentována třemi sídlištními objekty a kulturní vrstvou v trati Za Dědinou. Obdobím největšího rozsahu osídlení je jednoznačně mladší doba bronzová s kulturou lužických popelnicových polí (KLPP). Kromě rozsáhlého žárového pohřebiště na Saraském kopci, o němž pojednává tato práce, se v jeho okolí nachází také menší pohřebiště v trati Přední díly a stopy sídlišť v tratích Na Příčkách a Za Dědinou. Některé z lokalit přechází plynule i do slezské fáze KLPP pozdní doby bronzové (FOJTÍK 2013, 47 48). Období následující - doba halštatská - je zastoupeno sídlišti platěnické kultury ve třech lokalitách. Nejvíce zajímavých nálezů a poznatků máme ze sídliště v trati U Vrbiček, kde byl prozkoumán půdorys zemnice se dvěma kůlovými jamkami a objevena vzácná jehlice typu Býčí skála. Ze stejného období bylo v trati Přední díly prozkoumáno také pohřebiště, včetně bohaté hrobky s kamenným závalem, náležející zřejmě zástupci místní elity. Další úsek doby železné - doba laténská 8

9 - je na doklady osídlení na katastru Mostkovic poměrně chudý. Doloženy jsou pouze náhodně objevené hroby v lokalitách letiště a Za Dědinou. Situace zůstává podobná i v následující době římské, pro kterou jsou doloženy pouze sídlištní jámy v trati Na Zahradě i raném středověku, kterému lze přisoudit jen řadové kostrové pohřebiště v Zadních dílech a hrob objevený roku 1937 na mostkovické návsi (FOJTÍK 2013, 48). Mapa 1: Archeologické lokality na katastru Mostkovic (převzato z FOJTÍK 2013). 9

10 3. CHARAKTERISTIKA LOKALITY 3.1. Poloha lokality Obec Mostkovice se nachází přibližně 4,5 km od středu Prostějova a 4,5 km jižně od Kostelce na Hané. Lužické pohřebiště, pojednávané v této práci, se nachází v poloze Mostkovice Sarasy, která bývá jinak také nazývaná Na Sarasích, Panský kopec nebo Kopec a je zapsána ve Státním archeologickém seznamu (SAS) pod pořadovým číslem /44 (STÁTNÍ ARCHEOLOGICKÝ SEZNAM ČR 2016). Lokalita se rozkládá převážně v severní části extravilánu Mostkovic, dle SAS však zasahuje také do katastrů sousedních obcí (Mapa I; Kostelec na Hané, Stichovice a Smržice). Pohřebiště se nacházelo na výrazné terénní vyvýšenině, jejíž maximální nadmořská výška činí 263 m n. m, přičemž terén v okolí této vyvýšeniny dosahuje výšek kolem 240 m n. m. V blízkosti vyvýšeniny protéká na severní straně říčka Romže a na straně jižní říčka Hloučela (Mapa III) Přírodní podmínky Geomorfologicky se lokalita nachází v Kojetínské pahorkatině, která tvoří část Prostějovské pahorkatiny, spadající do celku Hornomoravského úvalu. Hornomoravský úval se jakožto celek nachází v nadřazené oblasti Západních vněkarpatských sníženin, které se řadí do provincie Západních Karpat (DEMEK MACKOVČIN a kol. 2006). Podloží na lokalitě je tvořeno převážně spraší a sprašovou hlínou, kromě menší plochy na západní straně těsně pod horní plochou vyvýšeniny, kde je podloží tvořeno štěrkem (Mapa IV; GEOLOGICKÁ MAPA 1: ). Je pravděpodobné, že tato plocha vznikla při terénních pracích v letech 1940 až 1941, kdy byla horní vrstva spraše odstraněna. Dá se tedy předpokládat, že původně zabíralo sprašové podloží celou plochu lokality. Půdní pokryv lokality je tvořen převážně modální černozemí, opět s výjimkou plochy, na které měly největší rozsah zmiňované terénní práce. Tato plocha je na základě půdní mapy pokryta tzv. antropozemí, což je půdní typ vytvářený činností člověka (Mapa V; PŮDNÍ MAPA 1: ). Z klimatického hlediska leží naleziště v teplé oblasti, což znamená dlouhé, přiměřeně vlhké léto s průměrnou teplotou C. Přechodná období jsou v této oblasti krátká, s průměrnými jarními teplotami 7-8 C a průměrnými podzimními teplotami 8-9 C. Zima je zde normálně dlouhá, s ledovými dny, průměrnou teplotou -2 až -3 C a sněhovou pokrývkou trvající dnů (Mapa VI; MAPY NÁRODNÍHO PORTÁLU INSPIRE 2016). 10

11 3.3. Osobnosti výzkumu pohřebiště v Mostkovicích Sarasech Inocenc Ladislav Červinka ( Břest u Kroměříže Brno) I. L. Červinka byl nejvýznamnějším moravským archeologem přelomu 19. a 20. století. Jím vytvořená archeologická sbírka je druhou největší soukromou sbírkou na Moravě. Původně pracoval jako zeměměřič, od roku 1903 se ale stal konzervátorem státní památkové péče. Za jeho významného přispění byl založen Moravský archeologický klub, jehož tiskovým orgánem se stal časopis Pravěk. Od roku 1920 pracoval jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko ve Státním archeologickém ústavu. Od roku 1924 souběžně pracoval pro Moravské zemské muzeum, kde později vedl (až do roku 1933) pravěké oddělení. Do výslužby ze Státního archeologického ústavu odešel o čtyři roky později, tedy v roce 1937 (SKLENÁŘ 2005, ). Na lokalitě Mostkovice Sarasy prováděl I. L. Červinka výzkum v roce 1898, kdy zde nechal odkrýt 87 hrobů (ČERVINKA 1900; 1902; 1911). Antonín Gottwald ( Prostějov Prostějov) Antonín Gottwald byl původním povoláním učitel, v letech učil v Mostkovicích, v letech byl řídícím učitelem v Prostějově. Archeologii se amatérsky věnoval od 90. let 19. století. Zároveň se stal spoluzakladatelem Přírodovědného klubu v Prostějově a také členem Moravského archeologického klubu. Pro archeologii Prostějovska byl nepochybně velmi významnou osobností, neboť zde provedl opravdu značné množství výzkumů. Největší podíl jeho objevů připadá právě období popelnicových polí (SKLENÁŘ 2005, ). Na pohřebišti v Mostkovicích Sarasech prozkoumal v roce 1898 ve spolupráci s I. L. Červinkou přibližně 3 hroby z celkového množství 87 hrobů. Josef Kvíčala ( Prostějov Prostějov) Josef Kvíčala byl k práci v oboru archeologie inspirován A. Gottwaldem. Pracoval v muzeu v Prostějově, nejdříve jako úředník (od roku 1929), poté od roku 1940 jako odborný pracovník a správce archeologických sbírek, a nakonec se v roce 1950 stal ředitelem muzea. V letech vedl souběžně archeologické oddělení muzea v Olomouci. Od roku 1954 pracoval v Archeologickém ústavu Československé akademie věd, a to až do své předčasné smrti v roce 1956 (SKLENÁŘ 2005, 336). 11

12 Na pohřebišti v Mostkovicích Sarasech zachránil Josef Kvíčala v letech materiál z přibližně sta hrobů, narušených při terénních úpravách spojených s rozšiřováním zdejšího letiště, drženého Němci (KVÍČALA 1948, 179). Jan Všetička ( Vícov Vícov) Jan Všetička byl zemědělec, který pobýval celoživotně v rodné obci, amatérsky se věnoval sběru archeologických nálezů a drobným výzkumům v blízkém okolí svého bydliště (SKLENÁŘ 2005, 631). Na lokalitě Mostkovice Sarasy provedl drobný amatérský výzkum na přelomu let , kdy zde odkryl celkem 22 lužických hrobů Historie výzkumu pohřebiště léta 19. století První nálezy z tohoto pohřebiště jsou známy již od počátku 90. let. 19. století, dle nápisu na jediné dochované nádobě se snad jednalo o rok Tehdy zde nechal p. Brandl, ředitel Čelechovického cukrovaru, orat hlouběji při sklizni řepy. Díky tomu narazil na nálezy a nechal z narušených hrobů vybírat celé nádoby a bronzové předměty. Nelze pochopitelně mluvit o výzkumu, činnost to byla značně nesystematická, bez jakékoliv dokumentace, navíc byly vyzvedávány pouze vybrané nálezy a zbytek byl opět zaházen. Celkově bylo takto vyzvednuto asi 80 nádob a několik bronzových předmětů. Tyto nálezy byly pak nějakou dobu vystaveny na národopisné výstavce v Prostějově, jejich další osud však není znám (ČERVINKA 1900, 39). V Muzeu a galerii v Prostějově se dochovala pouze jediná nádoba z této sbírky (MGP ) Rok 1898 Několik let po prvních objevech na lokalitě získal povolení k výzkumu pohřebiště I. L. Červinka, který tou dobou přechodně působil v Prostějově. Během podzimu 1898 zde nechal odkrýt celkem 87 hrobů. Několik z těchto hrobů prozkoumal také Antonín Gottwald. Z celkového počtu 87 12

13 hrobů bylo 32 již dříve porušených orbou nebo kopáním, zbývajících 55 hrobů bylo neporušených a vesměs dobře zachovalých. Další hroby již nebylo možné prozkoumat především kvůli nepřízni počasí. I. L. Červinka uvádí, že hroby obsahovaly téměř 400 bronzových artefaktů a přibližně 400 keramických nádob, z nichž se však podařilo zachránit jen přibližně 260 kusů (ČERVINKA 1900, 39, 58; 1902, 203). V současnosti se z tohoto počtu dochovalo 214 keramických nádob, z nichž 146 je uloženo v Moravském zemském muzeu, zbývajících 68 v Muzeu a galerii v Prostějově. Bronzových artefaktů se dochovalo 37 v Muzeu a galerii v Prostějově a 7 kusů v Moravském zemském muzeu; zde se dále nachází přesněji neurčitelný počet bronzových a skleněných předmětů, které se bohužel dochovaly již bez nálezových okolností a nejsou s jistotou oddělitelné od jiných výzkumů a lokalit na katastru obce Mostkovice. Zachoval se také jeden broušený kamenný artefakt, který je možno spolehlivě přiřadit k tomuto výzkumu; uložen je v Moravském zemském muzeu Rok srpna 1932 byl při zřizování měřické věže triangulačního bodu náhodně objeven lužický hrob. Ing, T. Brabec, který na práce dohlížel, nahlásil nález A. Gottwaldovi. Když se však Gottwald k nálezu druhý den dostavil, zjistil, že byl hrob přes noc vykraden. Původně měl, dle informací pracovníků, obsahovat 7 nádob (GOTTWALD 1939, 3) V zimě na přelomu let 1935 a 1936 získal Jan Všetička povolení k výzkumu na pozemku statkáře p. Konšela. Při tomto výzkumu následně otevřel celkem 22 hrobů v prostoru mezi vrcholem kopce (bývalým triangulačním bodem) a kůlnou na nářadí patřící k pozemku. I přes tento popis je v současnosti přesná lokalizace již nemožná. Mezi nálezy byly keramické nádoby, bronzové předměty a velké množství skleněných korálků (VŠETIČKA 1937, 193). Za zmínku jistě stojí jeden z hrobů, v němž se údajně nalezla celá nespálená lidská lebka (více viz kapitola Pohřební ritus; VŠETIČKA 1937, 194). Tento kosterní materiál se nepodařilo dohledat, je tedy pravděpodobné, že se nedochoval. J. Všetička si zřejmě vedl písemnou dokumentaci o hrobech, ta se však dle informací J. Kvíčaly nedochovala (KVÍČALA 1948, 179). V současnosti se z nálezů tohoto výzkumu dochovalo 31 keramických nádob a 26 bronzových předmětů, z toho některé keramické nádoby lze přiřadit k jednotlivým hrobům. Vše je uloženo v Muzeu a galerii v Prostějově. 13

14 Výzkum, který zde proběhl za druhé světové války je poněkud smutnou kapitolou v historii zkoumání této lokality. Ačkoliv se jednalo o odkryv jednoznačně největší plochy, prozkoumána mohla být jenom malá část hrobů. Výzkum byl vyvolán rozsáhlými terénními úpravami, prováděnými za účelem srovnání terénu pro rozšíření rolovací plochy stichovického letiště, které bylo v té době v držení německých okupantů. Pohřebiště bylo v této době již mezi odborníky známo díky výzkumu I. L. Červinky, proto, když při těchto pracích byla narušena jeho část, Prostějovské muzeum reagovalo snahou o provedení archeologického výzkumu na zasažené ploše. Němci však výzkum zpočátku odmítli povolit, značná část hrobů proto byla naneštěstí zničena. Nakonec bylo muzeu umožněno alespoň vybrání vykopaných předmětů, které probíhalo průběžně od podzimu 1940 do podzimu Řádný výzkum však nemohl být proveden z důvodu velmi rychlého postupu těžké techniky, proto bylo možno zachránit pouze část nálezů, v některých případech navíc bez možnosti zachování hrobových celků. Celkem byl takto získán obsah přibližně 100 hrobů, velký počet nálezů však zabavil vedoucí stavby, který je později odvezl do Vídně (KVÍČALA 1948, 179). V současné době je v Muzeu a galerii v Prostějově uloženo 292 keramických nádob, 15 skleněných korálků a 199 bronzových předmětů, z nichž většina jsou blíže neurčitelné zlomky a slitky. Vzhledem k absenci zpráv o výzkumu bylo nutné spoléhat při zařazení k hrobům pouze na nálepky v jednotlivých nádobách. Velké množství nádob (celkem 80 ks) a veškeré skleněné a bronzové nálezy nebylo možno přiřadit k žádnému hrobovému celku. Hrob v těchto případech buď nebylo možné určit již při výzkumu, nebo se během let v depozitáři muzea ztratily cedulky s číslem hrobu. Zbývajících 212 keramických nádob náleží 87 hrobovým celkům. 14

15 4. METODIKA A POSTUP VYHODNOCENÍ MATERIÁLU 4.1. Úvod ke zpracování materiálu Zpracovaný materiál byl rozdělen a uložen ve dvou muzeích. Část materiálu byla uložena v Muzeu a galerii v Prostějově (MGP), část v depozitáři Moravského zemského muzea (MZM). Materiál uložený v MGP pochází z let 1891, 1898 (pouze část výzkumu, sbírka A. Gottwalda), a Nálezy jsou v policích uloženy podle kulturní příslušnosti. Dá se předpokládat, že každá keramická nádoba původně obsahovala štítek s označením příslušnosti k hrobu, během let se však štítky z velké části nádob ztratily. K dispozici byla muzejní databáze, na základě které byl materiál postupně shromážděn a následně zpracován. Některé nádoby se v depozitáři nepodařilo dohledat, pravděpodobně z důvodu jejich ztráty, některé jsou vystaveny ve stálé expozici a nebylo možno k nim získat přístup. V MZM je uložena většina materiálu z roku 1898 (sbírka I. L. Červinky). Nálezy jsou uloženy v policích podle katastrů, nejsou však označeny jednotlivými tratěmi nebo výzkumy, proto byla identifikace materiálu o něco složitější. Identifikaci nálezů komplikovala také neexistence databáze a chybějící podrobnější informace v inventárních knihách. Velkou roli v tom však zřejmě hraje stáří sbírky. Vybrány ke zpracování byly pouze nádoby, které bylo možné přiřadit k danému výzkumu s naprostou jistotou, tedy převážně ty, které měly dochovaný štítek se jménem I. L. Červinky a dále ty, které se podařilo spolehlivě spojit s publikovanými nálezy (ČERVINKA 1900). Některé nádoby bylo nutno opětovně slepit, poté bylo přistoupeno ke kresebné dokumentaci a souběžně k analýze kvantitativních a kvalitativních prvků keramiky, která byla ihned zanášena do databáze. K tvorbě databází bylo využito programu MS Access 2007, pro finální podobu tabulek a grafů byl použit MS Excel Pro úpravu a tvorbu grafiky byly použity programy Zoner Photo Studio 12 a LibreOffice Draw verze

16 4.2. Analýza keramického materiálu Při databázovém zpracování keramiky (Obr. 1) byl využit deskripční systém vypracovaný K. Šabatovou pro popis keramiky z Přáslavic (ŠABATOVÁ VITULA 2002, ŠABATOVÁ 2007) a dále jeho doplnění vytvořené D. Parmou při zpracování sídelních areálů doby bronzové z trasy dálnice D1 u Vyškova (PARMA 2011). Podrobný popis kódu je dostupný ve výše uvedených publikacích, zde bude uveden pouze přehled vlastností relevantních pro pojednávanou lokalitu. Obrázek 1: Formulář používané databáze v MS Access Kontext nádob Každý jedinec (nádoba, střep nebo soubor střepů z jedné nádoby) je v databázi identifikován inventárním číslem. U jedinců z MGP je pro úplnost uvedeno i katalogové číslo, které je v muzeu přiděleno všem předmětům ze starších sbírek. Následuje přiřazení jedince k hrobu, v případech, kdy není přiřazení k hrobu možné, je uveden alespoň rok výzkumu, ze kterého nález pochází. Číslo nádoby v hrobě na základě článku I. L. Červinky (1900) bylo kvůli přehlednosti zachováno v případech, kdy existuje plánek hrobu. V ostatních případech, především vzhledem k fragmentárnímu dochování hrobových celků, toto číslování zachováno nebylo. Pro mladší výzkumy je číslování nádob vytvořeno zcela nově, protože původně číslovány nebyly Kvantitativní údaje Z kvantitativních údajů byly zjišťovány následující: průměr okraje, průměr hrdla, průměr maximální výdutě a průměr dna. Dále byla měřena celková maximální výška nádob (měřeno bez ucha), celková váha jedince, maximální tloušťka stěn a maximální tloušťka dna. Všechny hodnoty jsou udávány v milimetrech, respektive gramech. 16

17 Kvalitativní údaje Keramické tvary V souboru bylo zachyceno celkem šest z možných osmi kategorií keramických tvarů (obr. 2, tab. 1). Větších nádob bylo poměrně málo a měly vždy tvar specifický pro některou z běžných kategorií, proto nebyly klasifikovány jako zásobnice. Stejně bylo přistupováno k menším nádobkám, neboť všechny tvarově spadaly do kategorie amfor či dvojkónických nádob. Obrázek 2: Keramické tvary (převzato z PARMA 2011). 17

18 Kód Tvar Upřesnění TA TB Amforovitá nádoba Dvojkónická nádoba Zahrnuje všechny amforám podobné nádoby s uchy i bez, bez rozdílu velikosti, včetně malých amfor označovaných jako osudí či osudíčko Horní kónus nádoby může být přímý i mírně prohnutý a je popisován jako hrdlo. Tvar maximální výduti je popisován deskriptorem horní výduť. TC1 Mísa prostá Výduť prosté mísy je popisována jako spodní výduť. TC2 Mísa dvojčlenná TC3 Mísa trojčlenná Tvar má zřetelnou horní výduť. TD Džbánek Výhradně trojčlenný tvar. Hrdlo navazuje téměř přímo na maximální výduť, ta je popisována deskriptorem spodní výduť, popsáno je obvykle i nasazení. TE1 Hrnek / šálek prostý Výduť je popisována jako spodní výduť. TE2 Šálek dvojčlenný TE3 Šálek trojčlenný Tvar má zřetelnou horní výduť. TF Hrncovitá nádoba Hrdlo navazuje téměř přímo na maximální výduť, ta je popisována deskriptorem spodní výduť, popsáno je nasazení. Za hrdlo je považováno celé prohnutí až k bodu nasazení uch (jde-li ucho od okraje), často je v bodě nasazení hrdla a výduti plastická páska. Široké tvary hraničí s mísami. Tabulka 1: Základní tvary nádob vyskytující se v souboru (podle PARMA 2011, upraveno). Zrnitost Zrnitost byla určována u všech jedinců, v případě celých nebo doplňovaných tvarů je však pouze orientační, neboť určování jinak než na lomu je značně zkreslené (viz kapitola Celková analýza souboru: Zrnitost keramiky). Jemnozrnná keramika (JZK) Zrnitá keramika (ZRK) Hrubozrnná keramika (HRK) Ostřivo do velikosti 1 mm. Naprostá většina viditelných zrn nepřesahuje délku 2 mm (frekvence zrn většinou nepřesahuje 10%). Část viditelných zrn přesahuje délku 2 mm. Tabulka 2: Terminologie pro určení zrnitosti keramiky (podle ŠABATOVÁ 2007). 18

19 Velikost slídových zrn (2007). V souboru se vyskytlo všech pět kategorií velikosti slídových zrn, jak je uvádí K. Šabatová Velikost zrn Popis Nejsou viditelná Slída není přítomna Do 0,5 mm Zrakem patrné body 0,5-1,0 mm Jemnozrnná 0,5-2,0 mm Zrnitá 0,5-3,0 mm Hrubozrnná Tabulka 3: Kategorie velikosti slídových zrn (podle ŠABATOVÁ 2007, upraveno). Úprava povrchu Ve zpracovávaném souboru se vyskytly všechny typy úpravy povrchu, které uvádí K. Šabatová (2007) a velké množství jejich kombinací. Kategorie Jiné drsnění byla zastoupena slámováním povrchu. Úprava povrchu Leštěný Jemně hlazený Hladký Tuhovaný Prstovaný Jiné drsnění Rýhovaný Jiný Drsný Popis Odráží světlo Při doteku nejsou pociťovány nerovnosti Při doteku jsou pociťovány mírné nerovnosti Tuha na povrchu Svisle nebo vodorovně prstovaný Jiné záměrné drsnění povrchu Hrubě rýhovaný Nedochovaná úprava povrchu (otřený, přepálený aj.) Při doteku se jeví jako hrubý, drsný, záměrně neupravený Tabulka 4: Úprava povrchu keramiky (podle ŠABATOVÁ 2007, upraveno). 19

20 Rýhování V rýhování byly zastoupeny pouze některé kategorie uváděné D. Parmou (2011). Byl však zastoupen jeden další typ, který D. Parma neuvádí - pravidelné šikmé rýhování. Obrázek 3: Typy rýhování (podle PARMA 2011). Kód Význam RYB1 Rýhování nepravidelné svislé RYB2 Rýhování pravidelné svislé RYC1 Rýhování - pravidelný vzor ze svazků 1 RYE Rýhování pravidelné šikmé Tabulka 5: Popis kategorií rýhování zastoupených v souboru (podle PARMA 2011, upraveno; nově doplněný kód kurzívou). 20

21 Tvar okraje a hrdla V souboru byly zastoupeny všechny tvary (prostý, ven mírně vyhnutý a ven vytažený) a úpravy okraje (zakulacený, seříznutý). Z hrdel byla zastoupena kónická, válcovitá, kalichovitá, kalichovitá rozevřená, v horní části ostře vyhnutá, ven vyhnutá hrdla a zatažený okraj. Obrázek 4: Kombinace tvarů okraje a hrdla (podle PARMA 2011). 21

22 Kód Význam 1 Zakulacený prostý okraj 2 Seříznutý prostý okraj 3 Zakulacený ven mírně vyhnutý okraj 4 Seříznutý ven mírně vyhnutý okraj 5 Zakulacený ven vytažený okraj 6 Seříznutý ven vytažený okraj A Kónické hrdlo B Válcovité hrdlo C Kalichovité hrdlo D Kalichovité rozevřené hrdlo E Hrdlo v horní části ostře vyhnuté F Ven vyhnuté hrdlo I Dovnitř zatažený okraj Tabulka 6: Popis tvarů a okrajů vyskytujících se v souboru (podle PARMA 2011, upraveno). Nasazení hrdla a výdutě V souboru se vyskytlo všech pět tvarů nasazení hrdla a výdutě - esovité (NA), ostré (NB1), ostré zvýrazněné (NB2), přímé (NC1) a přímé zvýrazněné (NC2). Obrázek 5: Varianty nasazení hrdla a výduti (převzato z ŠABATOVÁ 2007). 22

23 Horní a dolní výduť, dno V souboru se vyskytují všechny čtyři tvary horní výdutě, čtyři tvary dolní výdutě a pět ze šesti tvarů dna z deskripčního kódu (ŠABATOVÁ 2007). Obrázek 6: Varianty tvarů horní výdutě (převzato z ŠABATOVÁ 2007). Kód Tvar výdutě Popis VA1 Oblá Mírně zaoblený, nejběžnější tvar výdutě. VA2 Baňatá Výduť je výrazně vyklenutá, k ose těla zaujímá mírně tupý úhel, objevuje se zejména u amforovitých nádob. VB1 Ostrá Horní plece nejsou klenuté ale spíše kónické. VB2 Ostrá profilovaná Ostrá výduť je dotvořena hraněním. Tabulka 7: Popis tvarů horní výdutě (podle ŠABATOVÁ 2007). 23

24 Obrázek 7: Tvary spodní výdutě (převzato z ŠABATOVÁ 2007). Kód SA1 SA2 SB SC Význam Oblá spodní výduť Baňatá spodní výduť Kónická spodní výduť Konkávní spodní výduť Tabulka 8: Popis tvarů spodní výdutě (podle ŠABATOVÁ 2007, upraveno). 24

25 Obrázek 8: Varianty tvarů den (převzato z ŠABATOVÁ 2007). Kód DA DB DC DD1 DD3 Popis Rovné dno Zakulacené dno Vklenuté dno Odsazené dno Nožka Tabulka 9: Popis tvarů den (podle ŠABATOVÁ 2007, upraveno). 25

26 Tvar uch a jejich umístění Pro popis uch a jejich umístění na nádobě byla využita deskripce upravená D. Parmou (2011). Typů uch bylo v souboru zjištěno osm, variant umístění uch bylo zjištěno taktéž osm z již existující deskripce. Obrázek 9: Varianty typů uch (převzato z PARMA 2011). Kód UA1 UA2 UA3 UA4 UA6 UA7 UB1 UB2 Popis Páskové ucho Páskové ucho s lištami na okraji Páskové ucho se třemi lištami Páskové ucho s lalůčky u okraje Páskové ucho trojúhelníkovitého průřezu Páskové ucho s výstupkem u okraje Tyčinkové ucho (oblý i čtvercový průřez) Tyčinkové ucho trojúhelníkovitého průřezu Tabulka 10: Popis variant uch vyskytujících se v souboru (podle PARMA 2011, upraveno). 26

27 Obrázek 10: Varianty umístění uch (převzato z PARMA 2011). Kód YA1 YA2 YB1 YB2 YC1 YC2 YD2 YE Popis umístění ucha Od okraje pod rozhraní Od okraje k maximální výduti Vytažené nad okraj Vysoko vytažené nad okraj Rozhraní hrdla a těla Pod rozhraním Pod maximální výdutí Pod okrajem Tabulka 11: Popis variant umístění uch (podle PARMA 2011, upraveno). 27

28 Výzdoba V databázi byla výzdoba zapisována ve formě alfanumerického kódu (dle ŠABATOVÁ - VITULA 2002, ŠABATOVÁ 2007 a doplnění PARMA 2011), především pro větší přehlednost a také z důvodu kompatibility s jinými pracemi využívajícími tento deskripční kód. Při popisu výzdoby v textu však bude využíván převážně verbální popis založený na popisu kódu. Výzdoba okraje Obrázek 11: Varianty výzdoby okraje (převzato z PARMA 2011, upraveno). Kód OC1 OC2 OC3 OE1 OF1 Popis Laloky vytažené Laloky vodorovné Vlnkování Vnitřní hranění široké (2-3násobné) Tordování vnější strany okraje Tabulka 12: Tabulka popisů prvků výzdoby okraje zjištěných v souboru (podle PARMA 2011, upraveno). 28

29 Zahloubená výzdoba Obrázek 12: Prvky zahloubené výzdoby, část 1 (převzato z PARMA 2011). 29

30 Obrázek 13: Prvky zahloubené výzdoby, část 2 (převzato z PARMA 2011). 30

31 Kód Popis ZJ03 Svazek tří svislých tenkých žlábků ZA05 Rýžky ve skupině, řada rýžek ZJ04 Svazek čtyř svislých tenkých žlábků ZB06 Řada drobných důlků (paličkování) ZJ05 Žlábkování svislé tenké, žlábky odděleně ZC01 Jeden malý důlek ZJ06 Žlábkování svislé tenké, žlábky navazující ZC02 Dva malé důlky vedle sebe ZJ15 Žlábkování šikmé tenké, žlábky odděleně ZC03 Tři malé důlky vedle sebe ZK03 Svazek tří svislých širokých žlábků ZC04 Čtyři malé důlky vedle sebe ZK06 Žlábkování svislé široké, žlábky navazující ZC12 Dva malé oválné důlky vedle sebe ZK16 Žlábkování šikmé široké, žlábky navazující ZC13 Tři malé oválné důlky vedle sebe ZL01 Jedna rýha horizontální ZD02 Dva kolky vedle sebe ZL02 Dvě rýhy horizontální ZE01 Velký plochý důlek ZL03 Tři rýhy horizontální ZE02 Sluníčko ZL04 Čtyři rýhy horizontální ZG01 Oválky svislé ZL11 Jeden žlábek horizontální ZG02 Záseky šikmé / svislé ZL12 Dva žlábky horizontální ZG04 Vtisky široké svislé / šikmé ZM02 Dvě podkovovité rýhy ZG05 Důlky / prstování ZM03 Tři podkovovité rýhy ZH01 Svislá rýha ZM04 Čtyři podkovovité rýhy ZH02 Dvě svislé rýhy ZM05 Vícenásobné podkovovité rýhy ZH03 Tři svislé rýhy ZM11 Jeden podkovovitý žlábek ZH04 Čtyři svislé rýhy ZM12 Dva podkovovité žlábky ZH05 Svislé tenké rýhy souvisle ZM13 Tři podkovovité žlábky ZH07 Svazky svislých tenkých rýh ZM14 Čtyři podkovovité žlábky ZI01 Jedna příčná rýha ZQ02 Dva podkovovité lomené rýhy ZI04 Čtyři příčné rýhy ZQ03 Tři podkovovité lomené rýhy ZI05 Příčné rýhování ZQ05 Vícenásobné podkovité lomené rýhy ZJ02 Svazek dvou svislých tenkých žlábků ZQ13 Tři podkovité přerušené rýhy Tabulka 13: Popis kódů zahloubené výzdoby přítomných v souboru (podle PARMA 2011, upraveno; doplněné kódy kurzívou).

32 Plastická výzdoba Obrázek 14: Prvky plastické výzdoby (převzato z PARMA 2011, upraveno). 32

33 Kód PA3 PA5 PA9 PB1 PB3 PB7 PC1 PD1 PD6 PE1 PG1 PG3 PH4 Popis Plastická lišta přesekávaná Plastická lišta prstovaná Plastická lišta tordovaná Jedno svislé žebro Tři svislá žebra Jedno obrácené vodorovné podkovité žebro Pupík Vypnulina plastická Vypnulina protlačovaná Výčnělek Horizontální výčnělek nezdobený Horizontální výčnělek hraněný Ouško / výčnělek vodorovně propíchnutý Tabulka 14: Popis prvků plastické výzdoby zachycených v souboru (převzato z PARMA 2011, upraveno; doplněné kódy kurzívou). 33

34 4.3. Chronologie V tomto textu bude využíváno v zásadě stejných chronologických systémů jako v předchozí práci, odkud je převzata následující tab. 15 (VOZNÁ 2011, 17-18). Základním chronologickým systémem této práce je dělení KLPP v práci A. Štrofa (ŠTROF 1993). Autor ji zde rozdělil na fázi lužickou (BD, HA1), slezskou (HA2, B) a platěnickou (HC, HD). Pro potřeby datace nádob i celků je obvykle využíváno značení zkratkami vycházejícími z Reineckeho členění. Pro území Moravy dále vypracoval periodizaci i V. Podborský, který rozdělil KLPP na několik stupňů, pojmenovaných podle významných lokalit daných období: Mostkovice (BD), Hrubčice (HA1), Kostelec (HA2), Domamyslice I a II (HB1), Čelechovice (HB2) a Ptení Horka nad Moravou (HB3; PODBORSKÝ 1970). Alternativní periodizaci pro Moravu vypracoval také J. Nekvasil, který dělí KLPP na tři období: starolužické (BC-HA1), střední (HA2-HB3) a halštatské (HC, HD). Období jsou dále dělena do několika podrobných stupňů (NEKVASIL 1987). V práci je využíváno analogií ze sousedních území, proto byla nutná synchronizace s místními periodizačními systémy. Aktuální periodizaci pro východní Čechy vypracoval V. Vokolek. KLPP se v ní dělí na lužické a slezskoplatěnické období, a ta dále na stupně a fáze (VOKOLEK 2003). V Polsku se tradičně užívá dělení podle Montelia, upravené J. Kostrzewskim. Lužická fáze (BD-HA1) spadá do III. periody, HA2-HB1 se řadí ke IV. periodě a HB2-HB3 k V. periodě (KOSTRZEWSKI 1949). Alternativním systémem je členění M. Gedla, založené na chronologickém vývoji pohřebiště v Kietrzi (GEDL 1992). Na Slovensku se užívá fází pojmenovaných podle klíčových lokalit (VELIAČIK 1983). Morava Morava Morava Čechy Slovensko Polsko Polsko Reinecke A. Štrof V. Podborský J. Nekvasil V. Vokolek L. Veliačik M. Gedl Montelius / Kostrzewski BC Záhoří vypnulinové výzdoby Martin Kietrz IIa BD HA1 Starší lužická fáze Mladší lužická fáze Mostkovice Hrubčice Starolužické období lomené keramiky cizích vlivů Starý stupeň (Ia, Ib) Střední stupeň (IIa, IIb) Liptovský Mikuláš - Ondrašová Mikušovce Diviaky nad Nitricou I Kietrz IIb Kietrz IIc III HA2 HB1 Slezská fáze Kostelec Domamyslice I Domamyslice II Střední období (slezské) počáteční základní HB2 Čelechovice vrcholný HB3 Ptení - Horka konečná Lužická kultura Slezskoplatěnická kultura Mladý stupeň (IIIa, IIIb) I. stupeň II. stupeň Diviaky nad Nitricou II Kietrz III Kietrz IVa Kietrz IVb Kietrz IVc IV V Tabulka 15: Synchronizační tabulka vybraných periodizačních systému KLPP (převzato z VOZNÁ 2011). 34

35 5. ANALÝZA MATERIÁLU 5.1. Keramika Celková analýza souboru Zastoupení keramických tvarů Na pohřebišti se zachovalo celkem 539 nádob a fragmentů nádob, z toho 178 amfor, 41 amforovitých nádob, 53 dvojkónických nádob, 20 džbánků, 66 hrncovitých nádob, 72 mís a misek, 101 šálků a 8 blíže neurčených fragmentů (Graf 1). 19% 1% 33% Amfora Amforovitá nádoba 13% Dvojkónická nádoba Džbánek 12% 4% 10% 8% Hrncovitá nádoba Mísa Šálek Neurčeno Graf 1: Zastoupení keramických tvarů v souboru Zastoupení kategorií fragmentů Naprostá většina keramického materiálu (474 kusů) sestává z celých nádob nebo fragmentů se zachovaným celým profilem (Graf 2). Zbývajících 65 kusů sestává z částečných fragmentů různých částí nádob. Nádoby pouze s chybějícím dnem jsou zastoupeny v 22 případech, nádoby s chybějícím okrajem oproti tomu ve 14 případech. Fragmentů hrdla a výdutě se dochovalo 6 kusů, okraje s hrdlem byly zastoupeny ve 3 případech a výdutě se dnem v 9 případech. Samostatných fragmentů výdutí bylo celkem 10, zatímco fragment dna se dochoval pouze jeden. Zastoupení jednotlivých kategorií fragmentů je významně ovlivněno způsobem provedení výzkumu. V hrobech bylo původně obsaženo také velké množství střepového materiálu, který však většinou nebyl vyzvedáván. V případě nálezů z roku 1891 byly vyzvedávány pouze zcela kompletní nádoby (ČERVINKA 1900, 39). Při následujícím výzkumu I. L. Červinky v roce 1898 byly kromě celých nádob vyzvedávány i slepitelné kusy, větší části nádob a zajímavější střepy. Přesto je z publikované dokumentace jasné, že velké množství střepového materiálu bylo ponecháno na místě 35

36 (ČERVINKA 1900, 39 60). V případě výzkumu J. Všetičky není podíl vyzvednutých nádob vůči nevyzvednutým znám, jelikož autor tyto informace neuvádí (VŠETIČKA 1937). Výzkum v letech byl prováděn za značně nepříznivých podmínek, proto byla situace podobná předchozím výzkumům i přesto, že probíhal již v době modernějších postupů (KVÍČALA 1948). Z materiálu uloženého v Muzeu a galerii v Prostějově je patrné, že zpočátku byly z hrobů vybírány i větší samostatné střepy. Později tento postup zřejmě přestal být vlivem vzrůstajícího počtu hrobů časově zvladatelný, neboť z později prozkoumaných hrobů jsou v muzeu uloženy pouze celé nádoby nebo jejich větší části. 87,9% celá nádoba nebo celý profil nádoby dno hrdlo, výduť hrdlo, výduť, dno okraj, hrdlo 4,1% 2,6% okraj, hrdlo, výduť výduť 1,7% 1,9% 0,6% 1,1% 0,2% výduť, dno Graf 2: Zastoupení kategorií fragmentů. Zrnitost keramiky Určení zastoupení kategorií zrnitosti keramiky v tomto souboru je spíše orientační. Je to dáno faktem, že většina jedinců byly celé nádoby, případně doplněné tvary, díky čemuž nebylo možné zkoumat zrnitost na lomu střepu. Povrch keramiky působí vlivem povrchových úprav téměř vždy méně zrnitým dojmem než vnitřní část střepu. Kvůli tomu je určení zrnitosti z nepoškozeného povrchu vždy značně zkresleno. Pokud nahlédneme na zrnitost bez ohledu na jednotlivé tvary nádob (Graf 3), zjistíme, že hrubozrnná keramika (281 kusů) společně s keramikou zrnitou (218 kusů) výrazně převažuje nad jemnozrnnou keramikou, která je zastoupena pouze ve 40 případech. 36

37 Zrnitá % Hrubozrnná % Jemnozrnná 40 7% Graf 3: Zastoupení kategorií zrnitosti v souboru. Při analýze zrnitosti podle keramických tvarů byly zjištěny určité rozdíly v zrnitosti mezi jednotlivými keramickými tvary (Graf 4). Ukázalo se, že jemnozrnné kusy byly zastoupeny pouze mezi amforami (především menší tvary, ale není to zcela pravidlem), džbánky a šálky. U těchto třech tvarů byla shodně nejpočetnější kategorií zrnitá keramika (99 amfor, 12 džbánků a 53 šálků), následovaná hrubozrnnou (60 amfor, 6 džbánků a 29 šálků), jemnozrnná, ač zastoupená byla početná nejméně (pouze 19 amfor, 2 džbánky a 19 šálků). Mezi mísami a miskami byly nejpočetnější hrubozrnné kusy (43), zrnitých bylo jen o něco méně (29). U zbývajících tvarů (amforovité nádoby, dvojkónické nádoby, hrncovité nádoby) výrazně převažovalo zastoupení hrubozrnných kusů. Z amforovitých nádob bylo 38 hrubozrnných, podstatně menší část (3) tvořily zrnité kusy. V případě dvojkónických nádob bylo zjištěno 45 hrubozrnných a pouze 8 zrnitých nádob. Podobně tomu bylo i v případě hrncovitých nádob, z nichž hrubozrnných bylo 54, zatímco zrnitých pouze Hrubozrnná Zrnitá Jemnozrnná Graf 4: Zastoupení kategorií zrnitosti keramiky v souboru na základě jednotlivých keramických tvarů. 37

38 Přítomnost slídy Příměs slídy byla zjištěna v naprosté většině nádob (Graf 5), bez její přítomnosti byly pouze dvě nádoby. Nejpočetnější skupinu (269) tvoří keramické kusy se slídovými zrnky menšími než 0,5 mm, zatímco druhou nejpočetnější skupinou (236) jsou nádoby se slídovými zrnky o velikosti 0,5-1,0 mm. Rozmezí velikosti slídových zrnek 0,5-2,0 mm již bylo zastoupeno ve 30 případech a kategorie největších kousků slídy (0,5-3,0 mm) byla zjištěna pouze ve dvou případech. 0,5-1,0 mm ,8% Do 0,5 mm ,9% Nejsou viditelná 2 0,5-3,0 mm a více 0,4% 2 0,4% 0,5-2,0 mm 30 5,6% Graf 5: Zastoupení kategorií příměsi slídy. Úprava vnitřního povrchu Na základě následujícího grafu (Graf 6) je patrné, že nejčastější úpravou vnitřního povrchu nádob je povrch jemně hlazený (226), následovaný tuhovaným (212) a hladkým (80). Leštění vnitřního povrchu je zastoupeno podstatně méně, v pouze 16 případech. Drsný vnitřní povrch je poměrně neobvyklý a zastoupen byl pouze ve dvou případech. Stejný počet byl také nádob, u nichž nebylo kvůli poškození možné druh úpravy zjistit. Kombinace dvou různých úprav vnitřního povrchu se vyskytla pouze v jednom případě, konkrétně se jednalo o kombinaci jemně hlazeného a tuhovaného povrchu. 38

39 Tuhovaný ,3% Jemně hlazený ,9% Hladký 80 14,8% Jemně hlazený, tuhovaný 1 0,2% Jiný 2 0,4% Drsný 2 0,4% Leštěný 16 3,0% Graf 6: Zastoupení jednotlivých úprav vnitřního povrchu nádob. Vztah úprav vnitřního povrchu k jednotlivým keramickým tvarům ilustruje následující graf a tabulka (Graf 7). Za vyzdvihnutí jistě stojí zjevné, v poměru k počtu těchto tvarů větší zastoupení tuhovaného vnitřního povrchu u mís (53), šálků (58), džbánků (14) a v menší míře také u dvojkónických nádob (25). Naproti tomu amfory (101) a hrncovité nádoby (40) mají vnitřní povrch nejčastěji jemně hlazený, což je v obou případech dále následováno povrchem hladkým a tuhovaným. Neurčeno Šálek Mísa Hrncovitá nádoba Džbánek Dvojkónická nádoba Amforovitá nádoba Amfora Amfora Amforovitá Dvojkónická Hrncovitá Džbánek nádoba nádoba nádoba Mísa Šálek Neurčeno Jemně hlazený Tuhovaný Hladký Leštěný Drsný 2 Jiný 1 1 Jemně hlazený, tuhovaný 1 Graf 7: Zastoupení úprav vnitřního povrchu podle jednotlivých keramických tvarů. 39

40 Úprava vnějšího povrchu Úpravy vnějšího povrchu nádob mají v souboru podstatně více variant a kombinací (viz Graf 8) než úpravy povrchu vnitřního. Nejpočetnější úpravou povrchu bez kombinace je tuhování (151), následované povrchem jemně hlazeným (119), hladkým (70), leštěným (50), drsným (33) a prstovaným (9). Prstovaný povrch je mnohem častější v kombinaci s jinými úpravami (34), obvykle ve formě prstované dolní nebo celé výduti a odlišně upraveného zbytku nádoby. Další kombinace povrchových úprav mají již méně početné zastoupení Tuhovaný Jemně hlazený Hladký Leštěný Drsný Tuhovaný, prstovaný Jemně hlazený, drsný Prstovaný Tuhovaný, rýhovaný Hladký, prstovaný Jemně hlazený, tuhovaný Leštěný, tuhovaný Tuhovaný, drsný Jemně hlazený, prstovaný Hladký, rýhovaný Jemně hlazený, rýhovaný Hladký, drsný Hladký, tuhovaný Hladký, jiné drsnění Jemně hlazený, jiné drsnění Jiný Leštěný, drsný Prstovaný, drsný Jemně hlazený, tuhovaný, rýhovaný Rýhovaný Tuhovaný, jiné drsnění Graf 8: Zastoupení úprav vnějšího povrchu v souboru. Zastoupení jednotlivých úprav vnějšího povrchu i jejich kombinací mezi různými keramickými tvary je přehledně zobrazeno v tabulce níže (Tab. 16). Vzhledem k množství kombinací zde budou vyzvednuty pouze nejvýznamnější. Pro amfory je nejčastější úpravou tuhování (66), následované jemným hlazením (56), hladkým povrchem (23) a leštěním (21). Z kombinovaných úprav je početnější pouze tuhování v kombinaci s leštěním (4) nebo jemným hlazením (4). Amforovité nádoby v souboru měly více možností úprav povrchu. Z jednoduchých úprav jsou početnější pouze: tuhování (5) a jemně hlazený povrch (6). Mnohem obvyklejší je pro ně však kombinace dvou různých úprav, například tuhování v kombinaci s různou formou drsného povrchu se vyskytlo v 10 případech, zatímco jemně hlazený povrch 40

41 v kombinaci s drsněním v 11 případech. Dvojkónické nádoby měly z jednoduchých úprav nejčastěji jemně hlazený povrch (10), častější však byly opět kombinace různých úprav. Kombinace tuhování v horní části a drsné spodní části se vyskytlo v 17 případech, kombinace jemně hlazené horní části a drsné spodní části nádoby v 7 případech a kombinace hladkého a drsného povrchu v 9 případech. V případě málo početných džbánků výrazně převažuje úprava tuhováním (11) a leštěním (6). Hrncovité nádoby mají nejčastěji drsný povrch (23), případně hladký (19), jemně hlazený (7) nebo prstovaný (6). Poměrně častá je také kombinace hladkého hrdla a různým způsobem drsněné spodní části (7). Povrchová úprava mís je, vzhledem k jejich velké velikostní rozmanitosti, poměrně různorodá. Z jednoduchých úprav je častý povrch jemně hlazený (18), tuhovaný (14) a hladký (12). Obvyklou kombinací úprav, především u větších jedinců, je kombinace tuhovaného, jemně hlazeného nebo hladkého hrdla a horní výduti a drsné spodní části nádoby. Tato kombinace úprav se vyskytla celkem ve 13 případech, z toho v 9 případech bylo oním drsněním rýhování, pro mísy velmi typické. Šálky jsou v naprosté většině upraveny tuhováním (50), výrazně méně početný je potom jemně hlazený povrch (19), leštění (14) a hladký povrch (9). Úprava vně Amfora Amforovitá nádoba Dvojkónická nádoba Džbánek Hrncovitá nádoba Mísa Šálek Neurčeno Tuhovaný Jemně hlazený Hladký Leštěný Drsný Prstovaný Rýhovaný 1 Jiný 1 1 Tuhovaný, prstovaný 6 11 Tuhovaný, rýhovaný Tuhovaný, drsný Tuhovaný, jiné drsnění 1 Jemně hlazený, tuhovaný 4 4 Jemně hlazený, tuhovaný, rýhovaný 1 Jemně hlazený, drsný Jemně hlazený, prstovaný 6 1 Jemně hlazený, rýhovaný Jemně hlazený, jiné drsnění 1 1 Leštěný, tuhovaný Leštěný, drsný 2 Hladký, tuhovaný Hladký, prstovaný Hladký, rýhovaný Hladký, drsný 3 1 Hladký, jiné drsnění 2 1 Prstovaný, drsný 1 1 Tabulka 16: Zastoupení úprav vnějšího povrchu ve vztahu k jednotlivým keramickým tvarům. 41

42 Rýhování Úprava povrchu rýhováním se vyskytla celkem ve 20 případech (Graf 9). Z toho ve většině (13) případů se jednalo o pravidelné svislé rýhování. Ve 4 případech bylo rýhování nepravidelné svislé, ve dvou tvořilo ornament a v jednom případě bylo pravidelné šikmé. Pravidelné svislé 13 65,0% Pravidelné - ornament 2 10,0% Nepravidelné svislé 4 20,0% Pravidelné šikmé 1 5,0% Graf 9: Zastoupení jednotlivých typů rýhování v souboru. Nejčastěji bylo rýhování přítomno na mísách (Graf 10), v pěti případech bylo pravidelné svislé, ve třech nepravidelné svislé a v jednom pravidelné šikmé. Druhou nejpočetnější skupinu tvořily rýhované dvojkónické nádoby, na kterých převažovalo pravidelné svislé rýhování (4). Po jednom kuse bylo na dvojkónických nádobách zastoupeno nepravidelné svislé rýhování a rýhovaný ornament. Po dvou pravidelně svisle rýhovaných jedincích se vyskytlo mezi hrncovitými nádobami a amforovitými nádobami. Jedna další amforovitá nádoba byla opatřena rýhovaným ornamentem Amforovitá nádoba Dvojkónická nádoba 2 Hrncovitá nádoba 5 3 Mísa Pravidelné šikmé Pravidelné svislé Pravidelné - ornament Nepravidelné svislé Graf 10: Zastoupení typů rýhování pro jednotlivé keramické tvary. 42

43 Přítomnost výzdoby Z veškerých nádob bylo 227 zdobených a 312 nezdobených. Největší podíl zdobených nádob byl mezi amforami (134 zdobených, 44 nezdobených). Mezi amforovitými nádobami bylo 25 zdobených a 16 nezdobených. Dvojkónické nádoby byly zdobené přibližně z poloviny (26 zdobených a 27 nezdobených). U dalších tvarů převládaly nezdobené kusy. Ze džbánků bylo 8 zdobených a 12 nezdobených. Mezi hrncovitými nádobami už bylo jenom 12 zdobených, zatímco nezdobených bylo 54. Podobný poměr byl zjištěn i v případě mís a misek (15 zdobených, 57 nezdobených). Největší podíl nezdobených nádob byl mezi šálky (96), zatímco zdobených jich bylo pouze Zdobené Nezdobené 43

44 Amfory a amforovité nádoby Amfory s vypnulinami a doprovodnou výzdobou Skupina amfor s plastickými vypnulinami a jejich doprovodnou výzdobou je zastoupena celkem 119 kusy a tvoří tak nejpočetnější skupinu v souboru amfor. Plastické vypnuliny jsou často doplněny podkovovitými rýhami (vzácněji i žlábky), plochými velkými důlky, skupinami menších důlků a také skupinami svislých nebo šikmých rýh na výduti. Obvykle se tyto tvary dají zařadit do závěrečné fáze mohylové kultury až nejstaršího stupně lužické kultury, tj. stupně BC2 až BD, ačkoliv samostatné vypnuliny bez doprovodných prvků nejsou tolik chronologicky citlivé (JUCHELKA 2014, 76-77; ŠABATOVÁ 2007, 176; VOKOLEK 2003, 34, 45). Značnou část této skupiny tvořily právě amfory zdobené pouze samotnými vypnulinami, bez doprovodné výzdoby dalšími prvky. Vyskytly se ve variantě se čtyřmi vypnulinami (např. tab. IV: 26/4, 15; XXVIII: 10/3 aj.) a jedna se šesti vypnulinami (tab. XXXVIII: 45/3). Nejčastější jsou drobnější amforky se čtyřmi plastickými vypnulinami ohraničenými různým počtem podkovovitých rýh, doplněné v místech mezi podkovami skupinami menších důlků. Vypnuliny jsou u těchto amforek nejčastěji umístěny dvě pod uchy a dvě do kříže mezi uchy (např. tab. IX: 67/21; X: 69/3 a 69/6; XXXVII: 41/1 aj.), někdy jsou vypnuliny posunuty tak, že mezi uchy jsou vždy dvě (např. tab. XXX: 15/2). Vyskytly se také varianty se šesti vypnulinami, které mají často při pohledu shora tvar pravidelného (nebo téměř pravidelného) šestiúhelníku (tab. I: N/1; XIII: N/1; XLVI: N/13). Obdobné byly objeveny například na pohřebišti v Kietrzi, kde jsou datovány do stupně Kietrz IIB, tj. Reinecke BD (GEDL 1991, tabl. XIX: 12; 1992, tabl. IV: 6). Poměrně zajímavý je fakt, že některé z podkovovitých rýh nad vypnulinami nejsou nahoře oblé, ale lomené. Konkrétně se jedná o šest amfor, z toho v několika případech tyto oblouky spíše hraničí s do sebe vloženými trojúhelníky, buď trojnásobnými (tab. VII: 50/2) nebo vícenásobnými (XI: 71/4; XV: N/29;XXXIX: 51/1). V případě vícenásobného prvku se jedná, vzhledem ke kónickému hrdlu, většinou odsazenému dnu a poněkud sesedlé výduti, spíše o mladší amfory. V dalších případech se však jedná vyloženě o lomené oblouky (VIII: 56/1; XLVI: N/13). Tyto lomené oblouky jsou součástí stejných složených výzdobných prvků jako běžné podkovovité rýhy, dá se proto předpokládat jejich přibližná současnost i přes absenci zjevných analogií z jiných pohřebišť. Dalším atypickým prvkem mezi podkovovitými rýhami je přítomnost svazku rýh, který je v horní části cca na 1 cm přerušen (XII: 83/10). Podobně jako u výše zmíněných lomených oblouků jsou tyto doplněny dvojicemi důlků a s nejvyšší pravděpodobností tak také spadají do stejného časového období. V jednom exempláři se vyskytla amforka s podkovovitými rýhami a drobnými sluníčky místo důlků (tab. XIII: N/8). Analogie nalezneme například na pohřebišti v Kostelci u Holešova (DOHNAL 1977: 122, obr. 265, 268). V některých případech je kombinace sluníček a vypnulin lemovaných 44

45 rýhami spojována ještě se závěrem mohylové kultury (např. FOJTÍK 2015: tab. 8/2, tab. 9/10), může se proto jednat o jeden ze starších tvarů na pohřebišti. Amfory se čtyřmi i šesti vypnulinami se vyskytovaly také ve variantě bez důlků, pouze s podkovovitou výzdobou (např. tab. XI: 78/1; XIV: N/9, 12, 18 aj.) nebo naopak bez podkovovitých rýh, pouze s důlky (např. tab. XXXVII: 41/1; XXXIX: 51/2 aj.). Zajímavou variantou jsou amfory pouze s vodorovnou řadou důlků nad vypnulinami umístěnými na maximální výduti, důlky jsou zde často i ve větším počtu než obvykle (tj. 3-4 důlky místo 1-2; tab. I: 4/1, 4/2; tab II: 14/2). Další variantou doplňkové výzdoby vypnulin jsou svislé či šikmé rýhy a žlábky, a to buď v kombinaci s předešlými motivy (např. tab. II: 12/3; XII: 82/3; XXXIII: 26/1 aj.) nebo samostatně pouze s vypnulinami (např. tab III: 22/1; XIV: N/10 aj.). Poněkud mladšími jsou zřejmě amforky s více sesedlou výdutí a obvykle také odsazeným dnem. Některé jsou zdobeny důlky v kombinaci s většími skupinami rýh (tab. XI: 71/1; XXX: 17/2), jedna kombinací důlků a souvislého tenkého rýhování (tab. XI: 71/3). Třetí variantou je amfora s kombinací tenkých rýh, sluníček nad vypnulinami a drobných vpichů pod rozhraním hrdla a výdutě (tab. XXXII: 22/1), která se vyskytla v hrobovém celku společně se dvěma amforkami téměř shodného tvaru (tab. XXXII: 22/3, 22/4), které byly zdobeny pouze šikmým rýhováním vedle plastických vypnulin. Analogii nalezneme například na pohřebišti v Moravičanech, kde je fragment podobné amforky se sluníčky zařazen obecně k lužickému stupni (NEKVASIL 1982: 379, 1982b: tab. 344/13). Na dvou menších amforách byly jemně ryté široké podkovovité rýhy doplněny souvislou řadou drobných vpichů, které v jednom případě lemovaly dokola celý oblouk (tab. XLI: 66/3), v případě druhém byly provedeny pod rozhraním hrdla a výdutě (tab. XXXI: 19/2). Zcela atypická byla amfora s ostrými vypnulinami na maximální výduti, lemovanými dvěma skupinami po třech mírně prohnutých svislých žebrech, výzdoba byla navíc doplněna velkými plochými důlky na horní výduti mezi vypnulinami (tab. XXXII: 21/1). Poslední ze skupiny amfor s vypnulinami byla zdobena třemi rýhami rozbíhajícími se směrem dolů od vypnulin na maximální výduti (tab. II: 18/1). Žlábkované amfory Souvisle žlábkované amfory a amforky se v souboru vyskytly pouze ve čtyřech exemplářích. Dvě měly výduť pokrytou souvislým pravidelným žlábkováním, přičemž jedna měla ještě žlábky na spodní části hrdla (tab. XLVII: N/23), zatímco druhá měla hrdlo zcela hladké (tab. XLVI: N/20). Další z těchto nádob měla výduť žlábkovanou také celou, ovšem s malými mezerami mezi jednotlivými žlábky (tab. XLVI: N/21). Poslední měla souvislé žlábkování na čtyřech místech přerušeno vypnulinami, kolem kterých krajní žlábky vytvořily jakýsi lomený oblouk (tab. XXXVI: 33/3). Amfory se souvisle žlábkovanými výdutěmi jsou běžně řazeny do mladší lužické fáze (HA1) a 45

46 vyskytují se napříč celým územím lužické kultury (SEDLÁČEK 2005, 17, 21). V rámci Prostějovska jsou různé varianty této výzdoby výrazně zastoupeny např. na pohřebišti v Domamyslicích (SEDLÁČEK 2005) nebo Kostelci na Hané (VOZNÁ 2011). Ostatní zdobené amfory Zdobené amfory, které nebylo možno přiřadit k žádné z předchozích skupin, jsou v souboru celkem čtyři. První dvě z nich jsou drobné nádobky: amforka s přesekávanou maximální výdutí (tab. XIII: N/4) a amforka se skupinami po třech svislých žlábcích (tab. XXIII: 7/1). Výzdoba druhé zmíněné upomíná na jednoduchou žlábkovanou výzdobu některých tvarů amfor s plastickými vypnulinami, samotné vypnuliny však postrádá. Další amforou s netypickou výzdobou je kus s ven přehnutým okrajem a plastickou tordovanou lištou na rozhraní hrdla a výdutě (tab. XLVI: N/19). Poslední z této skupiny amfor je poměrně atypický velký tvar s drobnými horizontálně propíchnutými oušky na horní výduti, měsíčkovitě prohnutou lištou v podhrdlí a třemi širokými svislými žlábky pod ní (tab. VIII: 54/1). Podobné měsíčkovité lišty se vyskytly i na pohřebišti v Kietrzi, vždy jsou však orientovány obráceně než zde (tj. konci dolů místo nahoru; GEDL 1996: tabl. XXXIX/6). Za zmínku na tomto místě jistě stojí fragment spodní části nádoby, která zůstala v databázi vzhledem ke své neobvyklosti tvarově neurčena (tab. LI: N/80). S pravděpodobností se však jedná také o amforu či příbuzný tvar. Maximální výduť je poměrně ostře lomená a je umístěna nízko, přibližně v místě rozhraní hrdla a těla je zbytek nádoby odlomen. Na územích přímo sousedících s moravským územím lužické kultury nebyly nalezeny žádné analogie. Fragment však nápadně připomíná amforovité tvary stupně IV Knovízské kultury (HA1) a především nese jejich typickou výzdobu - skupiny vodorovných obíhajících rýh prokládané vždy jednou řadou šikmých rýžek. Fragmenty amfor s obdobnou výzdobou jsou doloženy např. v Kladrubech a Hostomicích v severozápadních Čechách (BOUZEK - KOUTECKÝ 2000, pl. 90/6, 129/6). Nezdobené amfory Nezdobené amfory nejsou obecně příliš chronologicky citlivé. Ve zpracovávaném souboru výrazně převažují ty se spíše starší profilací a válcovitým či pouze mírně kónickým hrdlem. Jeden z tvarů s mírně pokročilejší profilací, tj. více sesedlou výdutí a lehce esovitě prohnutým hrdlem, byl na spodní straně dna opatřen dvěma překříženými žlábky (tab. XLV: N/8). Stejným symbolem je opatřena také amfora z hrobu 86 v Přáslavicích, datovaná do stupňů BD-HA1 (ŠABATOVÁ - VITULA 2002, tab. 11/6), která se amfoře z Mostkovic blíží i profilací. 46

47 Zásobnicové amfory Zásobnicové tvary jsou formálně definovány určitou minimální výškou nádoby, podle často používané slovníkové publikace keramických a skleněných tvarů (SKLENÁŘ 1998) tato výška činí standardně 30 cm. Vzhledem k tomu, že nádob nad tuto výšku je v souboru pouze několik a téměř všechny tvarově i výzdobně zapadají mezi své o něco menší varianty, bylo od vyčlenění samostatné skupiny zásobnic pro tento soubor upuštěno. Jediné dvě nádoby, které typologicky mezi běžné nádoby nezapadají a zároveň mají výšku (dokonce) nad 50 cm, jsou tvarově blízké amforám a bude o nich proto stručně pojednáno na tomto místě. První z těchto zásobnic má tvar velké amfory s válcovitým hrdlem a čtyřmi prožlabenými uchy na rozhraní hrdla a výdutě. Okraj je vyhnutý směrem ven a rozhraní hrdla a výdutě je opatřeno plastickou prstovanou páskou (tab. XXVI: 4/4). Druhá zásobnice je tvarem o něco bližší hrncovitým tvarům, s kalichovitě rozevřeným hrdlem a s uchy a plastickou páskou na horní výduti (tab. XXVII: 5/5). Obě nádoby mají prstovanou spodní část. Podobné tvary s uchy i bez nich se hojně nachází v souboru z pohřebiště v Moravičanech, kde jsou řazeny obecně do stupňů BD-HA1 (NEKVASIL 1982, tab 43/13, tab. 120/1, tab. 192/1, tab. 234/11). Amforovité nádoby s ostře lomenou výdutí Tento typ je mezi amforovitými nádobami nejvíce početný a kromě ostře lomené výdutě je pro ně příznačné téměř rovné válcovité nebo kónické hrdlo. Několik jich je nezdobených, případně pouze s rýhou či žlábkem na rozhraní hrdla a výdutě (tab. IV: 27/8; tab. XXXVII: 42/3). Další mají pouze maximální výduť opatřenou přesekáváním nebo prstováním, případně plastickou lištou s obdobnou úpravou (např. tab. XVI: N/40, tab. XVII: N/42, N/44, N/49). Velmi vizuálně výraznými jsou amforovité tvary s drsnou spodní částí a kontrastně hlazenou nebo tuhovanou horní výdutí a hrdlem. Většinou jsou opět doplněny přesekáváním nebo prstovými vrypy na přelomu maximální výdutě (např. tab. VI: 43/1; tab. IX: 67/2), což alternativně nahrazují plastické pásky ve stejné pozici (tab. X: 69/20; tab. XII: 83/17). Jedna z nádob je navíc kromě plastické pásky opatřena plastickými vypnulinami na maximální výduti (tab. XLIII: 76/1). Nádoby odpovídající všem těmto variantám se ve velkém počtu vyskytují na pohřebišti v Moravičanech (NEKVASIL 1982, tab. 189/1, tab. 193/1, tab. 223/1 aj.), velmi často v přítomnosti drobných amforek s plastickými vypnulinami a podkovovitou výzdobou. Svou profilací se nepochybně řadí do Nekvasilova stupně lomené keramiky (NEKVASIL 1987), který je shodný se stupněm BD. Nezdobené amforovité nádoby a nádobky O něco méně početná je skupina nezdobených amforovitých nádob. Dvě z nich jsou spíše drobného, téměř miniaturního tvaru (tab. XXIII: 2/1, 9/2). Drobné amforky podobného tvaru se 47

48 vyskytují např. na pohřebišti v Kietrzi (GEDL 1992, tabl. XIV: 3, 7), v hrobech datovaných do stupně Kietrz IIb (Reinecke BD). Vzhledem k tomu, že jejich tvar sám o sobě není nijak výrazný, můžou se vyskytovat i v delším časovém horizontu. Ve stejně datovaných hrobech se v Kietrzi vyskytují také nezdobené amfory většího provedení, které jsou několika exempláři doloženy i v Mostkovicích (např. tab. XI: 76/5, tab. XXVIII: 9/1 aj.). Ostatní amforovité nádoby První z nezařazených amforovitých nádob má mírně kónické hrdlo a vodorovné nezdobené výčnělky na maximální výduti (tab. XXIV: N/5). Velké množství těchto tvarů je doloženo na pohřebišti v Kietrzi (GEDL 1992, tabl. VII: 9, tabl. XIX: 12 aj.), kde jsou datovány na samotný přelom stupňů BC a BD. Další amforovitá nádoba je zdobena pouze plastickými vypnulinami a skupinami po třech svislých žebrech na výduti (tab. XXIV: N/6). Další tři amforovité nádoby připomínají úpravou povrchu a výzdobou zdánlivě amfory s ostře lomenou výdutí, mají však výduť spíš baňatou a liší se ve dvou případech také odlišným sklonem hrdla, které je u těchto kalichovité až kalichovitě rozevřené (tab. XI: 73/1, XLVII: N/25), hrdlo u třetí z nádob se nedochovalo (tab. XXVII: 7/2). Vzhledem k profilaci a rozevřenému hrdlu s přehnutým okrajem nádoby z hrobu 73/1898, by se mohlo jednat o jižní vliv středodunajských popelnicových polí, konkrétně velatické kultury (podobné například SALAŠ 1993: tab. 190/21, tab. 192/22). Vzhledem k přítomnosti souvisle žlábkovaného džbánku (tab. XI: 73/2) v tomtéž hrobě by se mělo jednat spíše o mladší fázi velatické kultury. Poslední amforovitá nádoba je prstovaná šikmo na hrdle a svisle na těle, má válcovité hrdlo a ven vytažený okraj (tab. XL: 60/1). Za zmínku jistě stojí také amforovitá nádoba, která byla nalezena v hrobě 27/1898, který J. Říhovský (1961) na základě materiálu určil jako částečně velatický. Tato nádoba se sice nedochovala, ale je nám přibližně znám její vzhled z kresby v Říhovského článku a také z původních kresebných tabulek I. L. Červinky (1900; tab. LII: 16). Nádoba je svým tvarem typická spíše pro velatickou kulturu, případně také pro knovízskou a milavečskou kulturu (ŘÍHOVSKÝ 1961, 226) Dvojkónické nádoby Dvojkónické nádoby s drsnou spodní výdutí a zdobenou maximální výdutí Tato skupina je mezi dvojkónickými nádobami nejpočetnější, tvoří mezi nimi více než polovinu (28 kusů z 53). Nádoby mají obvykle drsnou spodní část, nejčastěji upravenou prstováním, a hlazenou nebo tuhovanou horní část, čímž vzniká úprava vizuálně velmi podobná amforovitým 48

49 nádobám s ostře lomenou výdutí, s nimiž se také někdy objevují v hrobech (NEKVASIL 1982, tab. 113/4), běžněji se však v jednotlivých hrobech střídají, často na pozici urny. V každém případě však sdílejí společné datování do stupně BD. V Mostkovicích jsou zastoupeny varianty s přesekávanou maximální výdutí (např. tab. XXXIX: 52/2, XLI: 61/1) i prstovanými důlky na maximální výduti (např. tab. VI: 41/2, XXXIX: 51/4). Samotné vrypy/záseky jsou někdy nahrazeny plastickou lištou s analogickou úpravou (např. tab. XXVII: 7/1). Velmi často je spodní výduť drsněna prstováním (tab. II: 12/1, tab. VIII: 54/4, tab. XVIII: N/52, N/53, N/55, N/58, N/59 aj.), pouze v jednom případě je místo prstování použito slámování povrchu (tab. XLI: 64/1) a ve dvou prosté svislé rýhování (tab. XXVIII: 9/3, XXXII: 22/6). Ostatní zdobené dvojkónické nádoby Pět dvojkónických nádob bylo spíše drobnějších. Dvě z nich mají přesekávanou maximální výduť a rýhovanou spodní část, přičemž vizuálně do velké míry připomínají větší dvojkónické nádoby z předchozí kapitoly (tab. XXXIII: 24/2, XLVII: N/28). S jednou z těchto nádobek byla do hrobu uložena další drobná dvojkónická nádobka, tentokrát s rýhováním uspořádaným do ornamentu, souvisle pokrývajícího spodní část nádobky (tab. XXXIII: 24/4). Stejnou výzdobou je opatřena také podobná dvojkónická nádobka na pohřebišti v Moravičanech (NEKVASIL 1982, tab.237/6). Poslední dvě nádoby v této skupině mají shodně po dvou a třech vodorovných obíhajících rýhách těsně nad maximální výdutí, přičemž jedna má spodní část nádoby hladkou (tab. XLVII: N/29) a druhá rýhovanou (tab. XXXI: 18/1). Dvojkónická nádoba s oblou výdutí a jazykovitými výčnělky na spodní výduti je zřejmě nejmladší dvojkónickou nádobou na pohřebišti (tab. XLIV: 88/1). Analogická se vyskytla na pohřebišti v Domamyslicích a je datována do stupně Reinecke HB2 (SEDLÁČEK 2005, 22, tab. 78: 220/1). Nezdobené dvojkónické nádoby Nezdobené nádoby dvojkónického tvaru nejsou snadno chronologicky zařaditelné. Rozhodujícím je tvar výdutě a poměr výšky horní a spodní části, přičemž tvary s ostrou až profilovanou výdutí jsou starší, zatímco zaoblené výdutě se objevují až od konce stupně Reinecke HA1. Výška horní části je u starších tvarů větší než výška spodní části, u mladších tvarů je tomu naopak (VOKOLEK 2003, 33). Vzhledem k tomu, že v podstatě všechny nezdobené dvojkónické nádoby v souboru mají ostrou výduť a poměrně vysokou horní část (např. tab. XVIII: N/56, N/57, XXXIV: 26/2 aj.), dá se předpokládat jejich obecné zařazení do stupňů Reinecke BD až HA1. 49

50 Džbánky Džbánky s vypnulinami a podkovovitými rýhami Džbánky tohoto typu byly na pohřebišti celkem tři. Všechny mají plastické vypnuliny na maximální výduti, které jsou lemovány podkovovitými rýhami a doplněny navíc pod rozhraním hrdla a těla důlky, případně sluníčky. Jde o nejstarší typ lužických džbánků, spadající do stupně Reinecke BD (VOKOLEK 2003, 35). V případě džbánku se sluníčky a značně vysokým hrdlem (tab. VII: 47/1) se jedná zřejmě o nejvíce archaický typ džbánku v rámci pohřebiště. Velmi podobný džbánek se vyskytl i v hrobě č. 1 v Bílovicích-Lutotíně, kde je datován do samého závěru posledního stupně předcházející mohylové kultury (Reinecke BC2). Zbývající dva džbánky mají hrdlo nižší a místo sluníček mají o něco běžnější důlky (tab. V: 36/1, XXXII: 20/1). Džbánky s výzdobou či úpravou rýhami První ze džbánků této skupiny je poměrně velký a má hustě rýhovanou spodní výduť (tab. XL: 57/1). Analogické tvary se vyskytují poměrně hojně na pohřebišti v Kietrzi (GEDL 1992, tab. IV: 1, tab. XIV: 8), vždy v hrobech přiřazených k nejstarší fázi lužické kultury (Reinecke BD). Další tři džbánky z této skupiny mají výduť zdobenou svazky šikmých či svislých rýh v kombinaci s dalšími prvky, jmenovitě plastickými vypnulinami (tab. XLVIII: N/33) a drobnými důlky (tab. XXXV: 29/2, tab. XXXVII: 39/1). V tomto případě by se mělo jednat již o mladší tvary, zařaditelné do stupně Reinecke HA1 (VOKOLEK 2003, 35). Džbánky se žlábkovanou výdutí Džbánky se souvisle žlábkovanou výdutí jsou na pohřebišti doloženy pouze dva (tab. II: 13/1, tab. XI: 73/2). Podobně jako u amfor je tato výzdoba typická pro mladší lužickou fázi (HA2), analogické tvary nalezneme například na pohřebištích v Domamyslicích (SEDLÁČEK 2005, tab. 84: D14/3) nebo Kostelci na Hané (VOZNÁ 2011, tab. XII: 35/9). Nezdobené džbánky Nezdobených džbánků je v Mostkovicích doloženo 11. Jejich chronologické zařazení je poněkud složité. Obecně se tvary s ostře hraněnou výdutí (např. tab. II: 18/2, tab. XXVI: 14/1) dají zařadit do stupňů Reinecke BD-HA1 a džbánky se zaoblenou výdutí a ostře odděleným hrdlem (např. tab. IV: 27/1, tab. XIX: N/61) do stupně HA1. 50

51 Hrncovité nádoby Hrncovité nádoby nejsou příliš chronologicky citlivé. Jediným postihnutelným vývojem je ten, že starší tvary by měly být spíše vejčitého tvaru s prohnutým hrdlem a oušky začínajícími u okraje, zatímco mladší mají mít kónickou spodní část, hrdlo již neprohnuté a ucha klesají od okraje směrem dolů (KVÍČALA 1954, 264, 265). Ucha pod okrajem mají pouze dvě hrncovité nádoby v souboru, jejich výduť se však příliš neliší od ostatních hrncovitých nádob na pohřebišti (tab. XLIX: N/42, N/47). Zbývající hrncovité tvary jsou většinou vejčitého tvaru, v některých případech bez uch - tyto tvary pak mají obvykle alespoň vodorovné laloky vytažené z okraje (tab. XXXV: 29/3, tab. XL: 55/1, tab. XLIX: N/40). Laloky jsou opatřeny také některé nádoby s uchy (např. tab. VI: 41/1, tab. X: 69/9). Kromě hrncovitých nádob s hladkou nebo drsnou vnější úpravou povrchu je v souboru zastoupeno také několik jedinců s prstovaným (tab. IX: 67/6, tab. XIX: N/66, N/69), rýhovaným (tab. XL: 60/2) a slámovaným povrchem (tab. XXXVIII: 45/1, tab. XLII: 71/1). Některé nezdobené tvary jsou velmi nízké a pohybují se již téměř na hranici s mísami (např. tab. XXVIII: 10/7, tab. XLVIII: N/39) Mísy Mísy na nožce Mísy na nožce jsou z pohřebiště doloženy dvě. Jedna z nich se dochovala dodnes (tab. XXV: N/12), druhou známe pouze z vyobrazení I. L. Červinky (1900; tab. LIII: 14). První z mís je nezdobená a bez ucha, tvarově odpovídá typickým mísám na nožce, řazeným na samý počátek lužické kultury, nejčastěji již do rozmezí BC2 až BC/BD (GEDL 1992). Podobnou najdeme např. na pohřebišti v Přáslavicích (ŠABATOVÁ - VITULA 2002, tab. 4/15), kde je datována dokonce i do stejného časového úseku. Druhá mísa na nožce měla dvě ucha, přesekávanou výduť, rýhovanou spodní část a nízkou nožku. Profilací a úpravou povrchu tato mísa odpovídá typickým starolužickým tvarům bez nožek, spadajícím do stupně BD (viz následující kapitola Členité mísy). Členité tvary Do kategorie členitých mís je možné zařadit přibližně polovinu ze všech mís na pohřebišti. Vzhledem k poměrně ostré profilaci se dají obecně zařadit do stupňů BD až HA (JUCHELKA 2014, 85). Nejstaršími tvary jsou profilované mísy s různým počtem uch, od jednoho až po čtyři, a poměrně ostrou výdutí. Většina z nich má spodní část opatřenou rýhováním, někdy doplněným 51

52 přesekávanou maximální výdutí (např. tab. L: N/57), horizontální krátkou lištou na maximální výduti (tab. L: N/60) nebo laloky na okraji (tab. XXI: N/87). Větší tvary mají spíše baňatou výduť a jsou buď celé upraveny prstováním (tab. XXVI: 4/6) nebo naopak drsnění zcela postrádají, ale jsou doplněny plastickou páskou na výduti (tab. IV: 26/1, XXXIX: 50/1). Vzácněji jsou mísy staršího typu bez výzdoby a drsněného povrchu (tab. XXXVI: 38/1, L: N/61). Všechny tyto tvary se řadí ještě ke staršímu typu profilovaných mís, velké množství analogií najdeme např. na časně lužickém pohřebišti v Kietrzi (GEDL 1996, tab. IV/6, XXXII/11). Méně typickou je mísa s rýhovanou spodní výdutí a ostře odděleným kalichovitě rozevřeným hrdlem, které přesahuje přes maximální výduť (tab. L: N/64). Podobný tvar se vyskytl ve starolužické složce na pohřebišti v Moravičanech (NEKVASIL 1982, tab. 55/2) nebo v rámci přechodného mohylovo-velatického horizontu na Cezavách u Blučiny (SALAŠ 1993, tab. 189/17). Další profilovanou mísou, která se vyskytla pouze v jednom exempláři, je jedinec s kónickou spodní výdutí a ven vyhnutým hrdlem se čtyřmi laloky na okraji (tab. XL: 56/3). Velmi podobná mísa se objevila v hrobě 5 na pohřebišti v Přáslavicích (ŠABATOVÁ - VITULA 2002, tab. 1/23), kde je datována v rozmezí stupňů BC2 až BC/BD. Posledním z nepříliš typických členitých tvarů je vysoká mísa s baňatou výdutí, ven vyhnutým hrdlem a jedním uchem na spodní výduti (tab. XLI: 62/1). Obdobnou profilaci má například nádoba z hrobu 91 v Opavě-Kateřinkách (JUCHELKA 2009, obr. 16/28), který je datován do stupňů BD-HA1. Velatická mísa s tordováním Na pohřebišti byla zjištěna také jedna trojčlenná mísa tvarem typická pro velatickou kulturu (tab. IV: 27/7). Mísa má šikmo žlábkovanou horní výduť, dvě drobná ouška na rozhraní, válcovité hrdlo a okraj zvenku tordovaný a zevnitř hraněný. Byla nalezena v hrobě 27/1898, který obsahoval vedle lužických nádob i další velatické tvary. J. Říhovský se tímto hrobem zabýval a zařadil jej do stupňů BD-HA1 (ŘÍHOVSKÝ 1961, ). Prosté mísy Prostých mís bylo v souboru zjištěno celkem 36. Obecně jsou tyto tvary v podstatě časově nezařaditelné. Chronologicky citlivější jsou pouze mísy se zaoblenou výdutí a vodorovně vytaženým okrajem (tab. VIII: 56/2, XLIX: N/50, L: N/55, 56), které je možno zařadit alespoň obecně do lužické fáze (ŠABATOVÁ 2007, 194). Ostatní prosté mísy mají obvykle jedno ucho, a to buď vedené od okraje, nebo kousek pod okrajem. Profilace je buď kónická (např. tab. XXVIII: 8/4) nebo oblá (např. tab. III: 20/1, XX: N/71, 72, 73). Ve dvou případech byl povrch prostých mís upraven rýhováním (tab. XXIV: N/11, XXXV: 32/1). 52

53 Šálky Zdobené šálky Zdobené šálky se v souboru objevily pouze dva. Jeden z nich byl silně tuhovaný šálek s ostrým profilovaným lomem, uchem nad okraj, dnem s náběhem na nízkou nožku a pupíky uvnitř lemovanými drobnými vpichy (tab. XXXI: 18/4). Tento šálek je (navzdory jisté podobnosti se slezskými šálky) možno přiřadit k nejstarší lužické kultuře na Slovensku, kde se ve stupni BD vyskytl vyšší počet těchto šálků. Analogii nalezneme například v Beluši (VELIAČIK 1983, taf. XI: 10) nebo Dlžíně (týž, taf. XIX: 2). Druhý zdobený šálek byl trojčlenné profilace se skupinami tří důlků na maximální výduti (tab. VIII: 63/1). Podobný prvek se objevil i na některých amforách s vypnulinami a jejich doprovodnou výzdobou. Členité šálky Dvoj- a trojčlenné šálky tvořily největší část souboru šálků. Chronologický potenciál není ani u těchto tvarů nijak významný. Obecně se dá říci, že ostře profilované tvary jsou nejvíce typické pro starší lužické období (tedy BD-HA1, ovšem určitý přesah je možný), zatímco esovité tvary jsou o něco mladší (JUCHELKA 2014, 89). Na mostkovickém pohřebišti jsou jednoznačně nejvíce zastoupené právě šálky s ostře lomenou výdutí (např. tab. II: 14/1, III: 24/1, 25/8 aj.), případně s lomenou výdutí i ostrým přechodem hrdla a těla (např. tab. X: 69/17, XXI: N/95). Velké množství podobných šálků se nacházelo také na pohřebišti v Kietrzi (GEDL 1992, tab. IX/9, XI: 14, 17, 20 aj.). V Mostkovicích se vyskytly také šálky se spíše baňatou nebo oblou výdutí, a to s oušky (např. tab. XXXVIII: 47/1) nebo s lalůčkem u okraje místo ouška (tab. VII: 49/1, XXII: N/104). Především druhá varianta je poměrně výrazná a na pohřebišti v Kietrzi se také vyskytuje v celcích starší lužické fáze (GEDL 1992, tab. IV: 5, XLVI: 6). Prosté nezdobené šálky Jednoduché šálky bez výzdoby nejsou v podstatě vůbec chronologicky citlivé, neboť nejjednodušší tvary se vyskytují průběžně celou lužickou kulturou (VOKOLEK 2003, 35). Zastoupeny jsou zde jak tvary čistě kónické (tab. I: 5/1, XXI: N/98, XXII: N/109, N/111) či s mírně zaoblenými stěnami (tab. VII: 50/5, XI: 73/3, XXII: N/112), tak tvary blížící se polokulovité profilaci (tab. IV: 27/4, tab. XXXII: 20/5). Polokulovitý tenkostěnný šálek z hrobu 27/1898 (tab. IV: 27/4) je J. Říhovským řazen k velatické složce tohoto hrobu (ŘÍHOVSKÝ 1961, 229). 53

54 5.2. Bronzové předměty Břitvy V souboru se vyskytly celkem dvě břitvy. První z nich je kompletní exemplář lichoběžníkovité břitvy s hákovitou rukojetí (fot. VIII: N/104). Tyto tvary jsou datovány do stupňů Reinecke BD-HA1 a rukojeti některých podtypů nabývají i zoomorfních tvarů, především ptačích (Jockenhövel 1971, 26-27). Podobný exemplář je znám také z nedaleké Ohrozimi, polohy Díly (týž, taf. 28/374). Druhá břitva je dochována pouze fragmentárně, s největší pravděpodobností se jedná o některý z dvojbřitých typů s volným prostorem mezi oběma břity a málo zatočeným břitem (fot. IX: N/108). Jako tvarově blízký se jeví exemplář z Tovačova (Jockenhövel 1971, taf. 26/336), datovaný rámcově do stupňů BD- HA Dýka Dýka nalezená na pohřebišti patří k dýkám s jazykovitou rukojetí, nazývaným též jako peschierské dýky. Konkrétně se jedná dýku z Peroniho skupiny B, pro kterou je charakteristické obloukovité rozšíření v záštitě. Chronologicky spadá do stupně BD (SALAŠ 2005, 65). Exemplář z Mostkovic je zcela kompletní (pochopitelně s výjimkou obložení rukojeti, které bylo původně zřejmě organické), má ploše kosočtverečný průřez čepele a dva otvory pro nýt na řapu (včetně dochovaných nýtů) Jehlice V souboru bylo celkem 35 předmětů, které byly identifikovány jako jehlice. V případě 16 z nich se však jednalo pouze o blíže neurčitelné fragmenty. Téměř všechny zbývající jehlice byly zpracovány J. Říhovským v rámci publikace o jehlicích na Moravě a v okolních oblastech (ŘÍHOVSKÝ 1979). První jehlice je typ s jednoduchou kotoučovitou hlavicí (fot. V: N/122). V horní části těla je zdobena třemi skupinami vodorovných rýh. Jehlice je ohnutá a rozlomená na tři části. Datována je do stupně Reinecke BD (ŘÍHOVSKÝ 1979, 36, taf. 6: 98). Dalšími jsou dva zástupci jehlic s pečetítkovou/destičkovitou hlavicí. První z nich je jehlice jižního typu, s jednoduchou destičkovitou hlavicí, zdobenou po obvodu rytím (fot. IV: 21/1), kterou lze zařadit do stupně Reinecke BD (ŘÍHOVSKÝ 1979, 47, taf. 9: 158). Druhá je typu severního neboli 54

55 lužického (fot. VII: N/82). Na základě výskytu tohoto typu v depotech z Přestavlk a Křenůvek se řadí spíše k o něco mladším jehlicím (HA1-HB1; ŘÍHOVSKÝ 1979, 48, taf. 9/179). Jedním exemplářem byla zastoupena také jehlice s dvojkónickou pečetítkovou hlavicí (fot. VII: N/83), datovaná do stupně HA1 (ŘÍHOVSKÝ 1979, 49, taf. 10: 192). Zajímavou je jehlice se zesíleným, ale neprovrtaným krčkem, který je jemně rýhován (fot. VII: N/84). Tato jehlice je také řazena do stupně BD (ŘÍHOVSKÝ 1979, 86, taf. 24: 439). Dvěma kusy jsou zastoupeny jehlice s vývalky na krčku typu Moravičany (fot. V: N/119, N/120), které jsou stejného chronologického zařazení jako předchozí typ (ŘÍHOVSKÝ 1979, 107, taf. 31: 586, 587). Stejný počet byl i jehlic s jednoduchou kulovitou hlavicí, z nichž jedna měla běžnou velikost (fot. V: N/116) a druhá měla neobvykle velkou hlavici (VII: N/88). Obě jehlice jsou pod hlavicí odlomeny. Tento typ jehlic není chronologicky citlivý, vyskytuje se po většinu doby bronzové a zasahuje i do doby halštatské (ŘÍHOVSKÝ 1979, 126, taf. 37: 792, 793). O jednoho zástupce více má skupina jehlic s hlavicí roztepanou a svinutou v očko. První z nich patří k variantě se zvlněným krčkem, který je v tomto případě oválného průřezu (fot. VII: N/81). Tato varianta je typická ještě pro mohylové kultury, dá se proto předpokládat, že patří již k nejstarší složce pohřebiště (ŘÍHOVSKÝ 1979, 140, 144, taf. 40: 912). Zbývající dva kusy (fot. V: N/124, VII: N/85) patří k variantě s rovným tělem, která je mladší a je datována do stupně BD (ŘÍHOVSKÝ 1979, 140, taf. 42: 969, 971). Ve stejném počtu se vyskytly také jehlice s českou profilací, typu Mostkovice (fot. V: N/115, 123, VII: N/87). Původně byl tento počet zřejmě vyšší, ale některé jehlice se buď během let ztratily, nebo je nebylo možno s jistotou přiřadit. Jehlice typu Mostkovice jsou datovány do stupně BD (ŘÍHOVSKÝ 1979, 155, taf. 48: 1186, 1187, 1188). Dvěma zlomky byly zastoupeny jehlice s vývalky na krčku. Jedna z jehlic náležela k variantě s pečetítkovou hlavicí (fot. V: N/114), druhá měla hlavici dvojkónickou (fot. V: N/117). Obě se vyskytují ve stupni BD (ŘÍHOVSKÝ 1979, 166, 167, taf. 51: 1283, 1289). Poslední z blíže zařaditelných jehlic nebyla J. Říhovským do zpracování zahrnuta. Jedná se o fragment těla jehlice s jedním přibližně kulovitým vývalkem, tělo je zdobeno jemnou rytou výzdobou (fot. VII: N/86). Na základě specifické výzdoby a tvaru vývalku je pravděpodobné, že se jedná o jehlici s číškovitou hlavicí (ŘÍHOVSKÝ 1979, taf. 64), která se vyskytuje obvykle v rozmezí stupňů HA2-HB1. 55

56 Korálky V souboru byly zjištěny pouze tři bronzové korálky. Všechny byly drobnější, s průměrem do 1 cm a připomínaly silnější drobné kroužky s plankonvexním průřezem (fot. VI: N/130) Kruhový šperk Kruhového šperku a kroužků bylo v souboru celkem 19 kusů. Z toho v jednom případě se jednalo o drobnější, blíže neurčitelný jednoduchý kroužek (fot. IX: N/119). Pouze jeden předmět byl zařazen jako prsten, konkrétně se jednalo typ ze spirálovitě stočeného drátu s růžicemi na obou koncích (fot. VII: N/93). Jedna z růžic byla odlomena. Ačkoliv plnění funkce prstenu je pravděpodobné, ne vždy si můžeme u těchto tvarů být jisti, že se nejednalo například o vlasové ozdoby. Zařazení analogických tvarů spadá převážně do mohylové kultury, s přesahem do staršího stupně popelnicových polí (BD), kde je však frekvence výskytu podstatně nižší (SALAŠ 2005, 102). Naprostá většina nálezů ze skupiny odpovídá charakteristikám náramků. Prosté tyčinkovité tvary bez výzdoby jsou v převaze. Bez výjimky mají plankonvexní nebo kruhový průřez a zahrocené nebo pouze zúžené konce (fot. V: N/127, IX: N/109, 111, 112, 113, 115, 117, 118). Nezdobené varianty těchto šperků nejsou příliš chronologicky významné. Dalším nezdobeným náramkem byl masivnější exemplář s plankonvexním průřezem a rovně zakončenými konci (fot. VI: N/137). Zdobený tyčinkový kruhový šperk je zastoupen čtyřmi nálezy. První je do kruhu stočený drát přibližně čtvercového průřezu, který je po obvodu zdoben přesekáváním (fot. IX: N/116). Oba konce jsou odlomeny, původně se snad mohlo jednat o spirálovitě stočený šperk. Zbývající zdobené tyčinkovité náramky jsou kruhového průřezu, s patrným opotřebením některých stran a prostými seříznutými konci. První z nich je zdoben skupinou příčných rýžek na konci a jednoduchou klikatkou jdoucí původně zřejmě po celém zbývajícím obvodu náramku (fot. IX: N/110). Zbývající dva náramky mají výzdobu tvořenou kombinací svazků příčných a šikmých rýh (fot. V: N/128, VI: N/136). Ačkoliv se náramky kruhového průřezu s výzdobou rýhováním vyskytují v průběhu delšího období, varianty se šikmými svazky rýh jsou známy až od počátku popelnicových polí (SALAŠ 2005, 90). Tři tyčinkovité fragmenty ploše trojúhelníkovitého průřezu, které byly původně spirálovitě stočeny, je možné s pravděpodobností zařadit jako kruhový spirálovitý šperk (fot. IX: N/121). Exempláře z tyčinky obdobného průřezu jsou doloženy např. na Hradisku u Kroměříže (SALAŠ 2005, tab. 12: 102, 103, 104). Vzhledem k chybějícímu zakončení není možné zlomky blíže chronologicky zařadit. 56

57 Poslední dva náramky se vyskytly pohromadě v hrobě 79/1898. Jedná se o dva identické podélně žebrované náramky se třemi žebry a rozšířenými ovalenými konci (fot. IV: 79/1, 79/2). Žebrované náramky nejsou chronologicky příliš citlivé, je však patrné, že náramky s výrazněji rozšířenými konci jsou archaičtější variantou tohoto typu (SALAŠ 2005, 95) která sahá maximálně na začátek popelnicových polí (BD). Nejbližší analogií jsou patrně náramky nalezené v Blučině, které mají výrazně rozšířené a zároveň ovalené konce a shodný počet žeber (SALAŠ 2005, 59/ 62, 63). Posledního zástupce kruhového šperku lze s velkou pravděpodobností zařadit jako tyčinkovitý nákrčník s konci roztepanými a stočenými do očka (fot. IX: N/114). Výzdoba sice není v současnosti patrná, ale vzhledem k tomu, že je dochována pouze koncová část, se její původní přítomnost nedá vyloučit. Chronologicky jsou tyto jednoduché nákrčníky poměrně nevýznamné, vyskytují se totiž průběžně po celou dobu bronzovou (SALAŠ 2005, 76). Bez znalosti výzdoby proto není bližší zařazení možné Nášivky Nášivky neboli puklice jsou v souboru zastoupeny sedmi kusy. Nejzákladnějším tvarem je nášivka tvaru kulového vrchlíku se dvěma protilehlými dírkami na okraji (fot. IV: 49/3). Tento typ nášivek je typický právě pro střední Moravu a je rozšířen převážně v mladší fázi mohylové kultury a starším stupni lužické kultury. Poměrně neobvyklá je velká (přes 5 cm v průměru) puklice, která se typologicky blíží tzv. tutuli, což jsou kónické nášivky se středovým hrotem a poutkem na spodní straně. Jako nejbližší analogie se jeví velká puklice z lokality Přestavlky (SALAŠ 2005, tab. 263/128), jediným rozdílem je, že u mostkovického exempláře se nedochovala (případně původně ani nebyla) soustředná žebra na horní straně. Tento typ puklic se na našem území vyskytuje pouze ve starším stupni popelnicových polí. Poslední typ nášivek byl zastoupen nejpočetněji, šlo o jednoduché rovné až mírně klenuté puklice různé velikosti s poutkem na spodní straně (fot. IV: 63/2, VI: N/135, VII: N/95, N/96, VIII: N/103). Chronologicky jsou tyto tvary nezařaditelné (SALAŠ 2005, 117). Velmi početnou skupinou byly také drobné pukličky vytvořené z prohnutých čtvercových plíšků. Původně jich bylo z výzkumu v roce 1898 značné množství, bohužel se však nedochoval žádný spolehlivě přiřaditelný. Známe tak jenom původní Červinkovu kresbu (tab. LV: 20, 21) a nepřiřazený soubor z Moravského zemského muzea, který k tomuto výzkumu možná náleží (fot. XII: 13). 57

58 Pinzeta Z výzkumu v letech pochází bronzová pinzeta vyrobená z tyčinky obdélného průřezu, s rozšířenými, dovnitř zahnutými roztepanými konci a zdvojenou pružinou ve tvaru písmene M. Dva analogické exempláře jsou známy z časně lužického pohřebiště v Kietrzi (GEDL 1996, tab. XXXVIII: 6, LXXIX: 18), a jsou datovány do samého konce mohylové kultury až počátku lužické kultury (BC2/BD) Spirálové ozdoby Z celkem 68 nálezů v této skupině jich je 59 drobných, svinutých obvykle z drátku plankonvexního průřezu (fot. V: N/126, X: N/125, XI: N/126). Jde o tzv. spirálovité trubičky, které bývaly nejčastěji součástmi náhrdelníků. Chronologicky nejsou příliš citlivé, neboť se vyskytují v průběhu celého období popelnicových polí (VOKOLEK 2003, 42). V hrobech byly obvykle nacházeny v celých, mnohdy poměrně početných souborech (ČERVINKA 1900). Dvě o něco větší spirálky (průměr cca 1,5 cm) byly svinuty z drátu obdélného průřezu (fot. V: N/125, N/129). Mohlo se jednat o prsteny, ale také o vlasové ozdoby. Vzhledem k chybějícím koncům nejsou blíže zařaditelné. Soubor šesti drobnějších plochých spirálek pochází z výzkumu v letech (fot. VII: N/97). Vzhledem k fragmentárnosti je jejich bližší určení v podstatě nemožné. Mohlo by se jednat například o odlomená růžicová zakončení kruhového šperku, případně části jehlic, brýlovitých závěsků či spon. Poslední spirálovitou ozdobou je větší růžice a spirálovité vinutí, obojí vytvořené za sebou na jednom drátu (fot. V: 28/3). Mohlo by se jednat buď o fragment růžicové spony, nebo případně o výrobní polotovar, neboť tato kombinace neodpovídá známým sponám na našem území ani v blízkém okolí Srp V souboru byl zahrnut také jeden srp, řazený J. Říhovským do skupiny V, tedy k srpům s vnitřním žebrem probíhajícím až ke špičce čepele. Srp má dochované dva otvory v rukojeti, dvě žebra probíhající od rukojeti až ke špičce a uprostřed rozšířenou čepel. Tyto srpy jsou obvykle datovány do stupně HB (ŘÍHOVSKÝ 1989, 82, taf. 30: 445). 58

59 Šipky Šipky byly v souboru zjištěny celkem 4, ve všech případech se jednalo o šipky s tulejkou, dvěma křidélky a otvorem proraženým v tulejce. První z nich je zařazena jako tvar A (fot. VII: N/90), další dvě jako tvar C (fot. VII: N/91, N/92) a poslední jako tvar D (fot. IV: 64/1). Ačkoliv tyto tvary spadají nejčastěji do období od stupně BD do HA1, nejsou příliš vhodné pro datování. Je to dáno tím, že se kromě tohoto hlavního úseku vyskytnou občas i v časových úsecích poměrně vzdálených. Například šipky tvaru A jsou kromě počátku lužické kultury zastoupeny také na konci slezské fáze a v době halštatské (ŘÍHOVSKÝ 1996, Abb. 6, taf. 22: 251, 270, 23: 280, 294) Závěsky Závěsky jsou v souboru zastoupeny třemi kusy, přičemž všechny se řadí k typu litých měsíčkovitých závěsků (fot. VIII: N/ ). Jejich původ je možno nalézt v Karpatské kotlině, kde se vyskytují od počátku střední doby bronzové až do staršího stupně popelnicových polí. U nás se začínají vyskytovat o něco později - od mladšího stupně mohylové kultury (SALAŠ 2005, 113). Zmíněny by zde měly být také závěsky brýlovité, které se na pohřebišti vyskytovaly v poměrně hojném množství (ČERVINKA 1900). Bohužel ve spolehlivě přiřazeném materiálu se žádné nedochovaly, takže jsou nám známy pouze z jedné dochované kresby I. L. Červinky (tab. LV: 31). V Moravském zemském muzeu byly zjištěny dva fragmenty takovýchto závěsků, které s velkou pravděpodobností patří k výzkumu z roku 1898, nelze to však tvrdit s jistotou (fot. XII: 15, 16). Chronologicky nejsou brýlovité závěsky příliš významné, vyskytují se totiž od starší doby bronzové přibližně po konec stupně HA2 (SALAŠ 2005, 116) Skleněné předměty Korálky V souboru bylo zjištěno 10 skleněných korálků nebo slitků (fot. VII: N/89, N/99, IX: N/120). Tři z korálků měly původně modrozelenou barvu, která však již byla vlivem koroze špatně zjistitelná. U zbývajících sedmi nebylo možno původní barvu zjistit vůbec, barva zkorodovaného povrchu je v současnosti většinou šedožlutá. Většina byla také značně poškozena žárem, případně se dochovaly slitky bez možnosti určení původního tvaru. 59

60 5.4. Kamenné předměty Bulava Při výzkumu v roce 1898 byl v hrobě 12 objeven exemplář ohněm přepálené kamenné bulavy téměř kulovitého tvaru s lehce dvojkónickou profilací (fot. IV: 12/2). Tyto nálezy sice nejsou v lužické kultuře časté, ale občas se v hrobech vyskytují. Dva příklady jsou známy například z pohřebiště v Kietrzi, kde jsou datovány na samý počátek lužické kultury (GEDL 1991, tab. XLV: 4; 1996, 29, tab. LXI: 12). Druhá z nich je také přepálena ohněm, stejně jako mostkovická. 60

61 6. ANALÝZA POHŘEBIŠTĚ 6.1. Chronologie pohřebiště Přesný počet hrobů prozkoumaných dosud na pohřebišti nám není přesně znám, především vlivem nedostatečných informací k výzkumu z roku 1891 a také výzkumu z let Minimální počet hrobů, které byly doposud prozkoumány, se v každém případě pohybuje nad hranicí dvou set. Databázově byly zpracovány pouze hroby, ke kterým se dochovaly alespoň nějaké informace. To znamená především hroby s dochovaným materiálem, ale také hroby, ze kterých se materiál sice nedochoval, ale máme informace z publikace nálezů (především ČERVINKA 1900), dohromady bylo vyhodnocených hrobů 185. Z tohoto počtu nebylo možno blíže chronologicky zařadit 56 hrobů. Bylo to způsobeno především přítomností pouze chronologicky méně citlivého materiálu, případně nedochováním materiálu do současnosti. Nejstarší složka pohřebiště spadá na konec mohylového vývoje až samotný počátek lužických popelnicových polí, tedy do stupňů BC2-BD, bohužel je však zastoupena především mezi nálezy, které již není možné spojit s konkrétními hroby. Zastoupena je především amforovitou nádobou s krátkými horizontálními lištami na maximální výduti a mísou na nožce. Jediný hrob, který snad lze zařadit již do tohoto období, je hrob 47/1898, který obsahoval pouze drobný džbánek archaického tvaru i výzdoby. Nejpočetnější složku tvoří hroby spadající do stupně BD, který ostatně dostal své jméno právě podle mostkovického pohřebiště (PODBORSKÝ 1970). Hrobů datovaných do tohoto stupně bylo zjištěno celkem 73 (pro konkrétní čísla hrobů viz tab. 17 níže). Typickými keramickými tvary byly v tomto období mísy, amforovité nádoby a dvojkónické nádoby s ostrým lomem, často také přesekávanou maximální výdutí a drsněnou spodní částí nádoby. Časté jsou také amforky zdobené plastickými vypnulinami a jejich doprovodnou výzdobou (především podkovovité rýhy a žlábky, důlky). Poměrně početnou skupinu tvoří také hroby, které bylo možno datovat pouze obecněji do stupňů BD-HA1. Celkem bylo takových hrobů 48. Často jsou sem zařazeny hroby, ve kterých se dochovaly pouze méně chronologicky citlivé nádoby, například nezdobené amfory, některé nezdobené šálky a mísy, případně hrncovité nádoby nebo nezdobené dvojkónické nádoby s ostrým lomem. Mladší období byla zastoupena pouze vzácně. Dva hroby jsou datovány do stupně HA1 (71, 1898 a 39/ ). Další dva hroby obsahovaly typickou žlábkovanou keramiku a zařadily se tak do stupně HA2 (13/1898, 73/1898 a 33/ ). Další hrob se řadí snad až do slezské fáze (88/ ). I. L. Červinka (1900, 39) se zmiňuje o tom, že hroby sledují přibližně řady od západu k východu, souvislost s případným časovým vývojem pohřebiště však nezmiňuje. Vzhledem k tomu, 61

62 že neznáme přesnou polohu jednotlivých zkoumaných ploch, nelze o horizontální stratigrafii usilovat ani zpětně na základě datovaných hrobových celků Pohřební ritus Do podrobnějších analýz pohřebního ritu byly zahrnuty pouze hroby z roku 1898, jelikož pouze k nim se dochovaly informace o úpravě hrobů, původních počtech nádob a případné další údaje o uložení pohřbu (ČERVINKA 1900). Hrobů, které bylo možno takto vyhodnotit, je 74. Souhrnné vyhodnocení počtu dochovaných nádob v hrobech, kde nemáme žádné jiné informace, nemá valného významu. Počet pouze dochovaných nádob bez srovnání s počtem původním totiž nemá vypovídací hodnotu o vlastnostech hrobů. Pro počty dochovaných nádob z těchto hrobů viz tab. 17 Soupis hrobů a jejich vlastností Počet nádob v hrobech Původní průměrný počet nádob v jednom hrobě, zjištěný na základě údajů I. L. Červinky činí 6,13, zatímco ty samé hroby dnes obsahují průměrně pouze 1,42 nádoby. Medián počtu nádob činí 5 pro původní počet a 1 pro dochované nádoby. Míra dochování nádob přiřaditelných k hrobům je tedy skutečně velmi nízká. Většina nádob se ve skutečnosti pravděpodobně dochovala, jen je bohužel není možné následkem ztráty informací v průběhu let přiřadit k hrobům. Takto nepřiřazených nádob je opravdu velký počet, pro výzkum z roku 1898 činí jejich počet 113 z celkového počtu dochovaných 214 nádob. Rozdíl mezi původním a dochovaným počtem může navíc být dokonce i vyšší, neboť při Červinkově výzkumu nebyl v podstatě vůbec evidován méně výrazný střepový materiál. Počet nádob zaevidovaný při výzkumu proto nemusí nutně vždy souhlasit s počtem nádob uložených do hrobu při pohřbu. Hroby bez nádob se při výzkumu v roce 1898 vůbec nevyskytly. V některých případech sice není zmiňována přítomnost celých nádob, vždy však hrobové jámy obsahovaly alespoň urnu, případně keramické střepy, které o původní přítomnosti nádob svědčí. Největší část hrobů měla počet nádob od 1 do 12, nad tento počet se dostalo pouze několik bohatých hrobů (Graf 11). Červinka uvádí jako nejčastější počet nádob 3 až 8, nevíme však, jestli zahrnuje i střepový materiál který nevyzvedával, nebo nikoliv. Dva hroby měly po 19 nádobách, další dva po 23 a nejbohatší hrob obsahoval dokonce 32 nádob. Ve srovnání s některými jinými pohřebišti stejného stáří jsou početní zastoupení nádob v hrobech poněkud odlišná. Například v Opavě-Kateřinkách bylo v hrobech lužické fáze nejčastěji 1-4 nádob, počty se zvýšily až s nástupem slezského období, kdy byl počet nádob obvykle 5-9 (JUCHELKA 2009, 91). Také na pohřebišti v Přáslavicích byly obvyklé počty nádob o něco nižší, 62

63 ačkoliv je uváděno, že nejvyšší počty (maximálně 9 nádob v hrobě) náležely právě starší části lužického úseku (ŠABATOVÁ 2001, 71) Počet hrobů Počet nádob v hrobě Graf 11: Počty nádob v hrobových celcích Bronzy a další nekeramické předměty Bronzové i další nekeramické předměty byly původně přidány do přibližně poloviny hrobů z roku V naprosté většině případů byly uloženy v urnách společně s kostmi. V některých případech byly předměty zjevně poškozeny žárem, u většiny dochovaných předmětů však bylo poškození pouze minimální, nebo dokonce žádné. Ukládání bronzových předmětů je obvykle pokládáno za důkaz jejich těsné vazby k zemřelé osobě (SEDLÁČEK 2008, 32). Často byly takto do hrobů ukládány skleněné korálky, ty byly v podstatě vždy silně poškozeny žárem. Velmi početné byly i spirálkové trubičky, které sloužily také jako součásti náhrdelníků. Poměrně početné byly také náramky, puklice/nášivky, jehlice a závěsky. Původní počty přidaných drobných předmětů nelze vždy stanovit přesně, neboť I. L. Červinka u souborů stejných předmětů v hrobě (například závěsku, spirálek, prstenů aj.) obvykle neuváděl jejich počet. U některých hrobů byl proto stanoven pouze minimální možný počet bronzů. Nejčastěji byl v hrobech uložen pouze jeden nebo dva bronzové předměty. Hroby s největším počtem nádob obsahovaly často také větší množství bronzových předmětů. Hrob 26/1898 obsahoval 19 keramických nádob a minimálně 5 bronzových předmětů. Hrob 63/1898 obsahoval 23 keramických nádob a minimálně 52 bronzových předmětů (nejvyšší počet na pohřebišti), stejný počet nádob obsahoval také 63

64 hrob 83/1898, bronzů však obsahoval o něco méně - minimálně osm. Hrob 69/1898 sestával z 31 nádob a obsahoval minimálně 9 bronzových předmětů Úprava hrobů Existence mohyl nad hroby je, s výjimkou jedné skupiny hrobů (viz níže), nepravděpodobná, především vlivem toho, že jsou často situovány velmi blízko vedle sebe. Je ale pravděpodobné, že původně byly hroby nějak označovány, neboť nebyly rozpoznány žádné případy superpozic. Hloubka hrobových jam se pohybovala v rozmezí mezi cm a byla výrazně ovlivněna především výškou nejvyšších nádob. Zajímavý je fakt, že nádoby ve velkých hrobech nebyly nikdy uloženy ve stejné výšce, ale často na jakýchsi schodcích (obr. 15; ČERVINKA 1900, 39-40). Není jisté, zda se jednalo o specifickou úpravu hrobové jámy, či o nerozpoznání navzájem se porušujících jam o různé hloubce, způsobenou tehdejší metodikou výzkumu. Tento problém zmiňuje například J. Nekvasil v souvislosti s výzkumem pohřebiště v Moravičanech, kde některé hroby byly umístěny tak blízko sebe, že se daly často odlišit právě pouze na základě různé hloubky uložení, případně až při jejich zpracování (NEKVASIL 1982, 9). Obrázek 15: Schodkovitá úprava hrobu 26/1898 (převzato z ČERVINKA 1900). Zvláštní vnitřní úpravy hrobových jam nejsou příliš časté. Ze všech vyhodnocených hrobů nebylo úpravu možné určit u 112, což tvoří celých 61 % vyhodnocených hrobů (graf 12). Dalších 61 hrobů bylo prostých, bez další úpravy. Poměrně velké množství hrobů mělo urnu podloženou plochým kamenem, celkem jich bylo osm. Z toho v jednom případě byla urna podložena dokonce dvěma kameny (Hrob 3/1898). Zvláštní pozornost si zaslouží kamenné obložení některých hrobových jam. Zajímavé je především to, že tři ze čtyř hrobů s touto úpravou následují v číslování po sobě (40, 41 a 43/1898), dá 64

65 se u nich tedy předpokládat, že byly všechny uloženy ve vzájemné blízkosti. V prostoru mezi těmito hroby a v jejich okolí navíc Červinka zmiňuje existenci rozsáhlé kamenné vrstvy složené z lámaného i říčního (či polního) kamene, údajně o ploše cca 25 m 2. Při severním okraji této dlažby byl pod ní uložen 1,8 m hluboký, nejvýrazněji kameny obložený hrob 41/1898 (obr. 16). K této skupině hrobů je snad možno přiřadit i hrob 42/1898. Nebyl sice obložen kameny po obvodu, ale dvě urny v něm byly přiklopeny velkými plochými kameny, které velikostí působily spíše jako překrytí samotného hrobu. Lámaný kámen podle Červinky pocházel s největší pravděpodobností ze skály nedaleko Stichovic. Je otázkou, zda je tato kamenná vrstva důkazem existence původního mohylového náspu s kamennými prvky, či zda se jedná o kamenné překrytí zmíněných hrobů. S jistou pravděpodobností by se mohlo skutečně jednat o původní konstrukci mohyly, nasvědčuje tomu i to, že kamenné konstrukce hrobů bývají s mohylami často spojovány (VOKOLEK 2003, 31-32). Bez podrobnější znalosti terénní situace si však nemůžeme být jisti. Obrázek 16: Hrob 41/1898. Nezjištěno % Bez úpravy 61 33% Kamenné obložení 4 2% Kámen pod urnou 8 4% Graf 12: Zastoupení úprav hrobových jam. 65

66 Uložení kremace U naprosté většiny (121) analyzovaných hrobů nám není způsob uložení kremace znám (graf. 13). U všech ostatních byla vždy uložena v urně. Ve 40 případech se jednalo o jednu urnu v hrobě, ve 14 o dvě urny, v pěti o tři urny, ve třech o čtyři urny a po jednom hrobě bylo s pěti a šesti urnami. Určení významu vyššího počtu uren v hrobě není bez podrobnějších nálezových okolností a studia antropologického materiálu v podstatě možné. V úvahu připadá více možností. První z nich je skutečné pohřbení jednoho jedince ve více urnách. Ačkoliv tato varianta je na jiných pohřebištích doložena (například Opava-Kateřinky), obvykle nejsou kosti rozděleny do více než 4 nádob. Počet a skladba nádob v těchto případech závisí také na pohlaví zemřelého. Mužské ostatky jsou v naprosté většině uloženy pouze v jedné nádobě, vzácně jsou rozdělovány do dvou nádob stejného tvaru, zatímco ženské mohou být rozděleny i do většího množství stejných či různých tvarů nádob (JUCHELKA 2009, 89). Možností je i společný pohřeb více jedinců. Díky antropologickým rozborům je tato situace nejlépe prozkoumána opět na pohřebišti v Opavě-Kateřinkách. Doloženy jsou zde ve všech případech společné pohřby dětí a dospělých (obvykle žen). Z pohřebiště v Kietrzi jsou však doloženy také společné pohřby muže a dítěte, případně muže, ženy a dítěte (GEDL 1992, 45, 71-72). Alternativním vysvětlením je také nedostatečné rozpoznání do sebe navzájem zasahujících hrobů, které vzhledem k době provedení výzkumu nelze zcela vyloučit. Především v případech hrobů se schodkovitým dnem by se mohlo jednat o nerozpoznané větší množství hrobů (viz předchozí kapitola a obr. 16). Správně vyhodnotit problematiku vícenásobných uren na pohřebišti by snad mohla antropologická analýza. Ta bohužel není možná, vzhledem k nedochování téměř žádného kostrového materiálu. Za zvláštní zmínku stojí informace J. Všetičky (1937, ) o existenci hrobu (hrob 18/ ), ve kterém byla v urně na kostech položena ještě celá nespálená lidská lebka. Pokud je informace věrohodná, jedná se o velmi neobvyklý doklad atypického pohřebního ritu. Občasné kostrové pohřby nebo pohřby, kde jsou některé kosti uloženy nespálené se vyskytují v souvislosti s počátkem lužické kultury. Uložení nezpopelněné hlavy je sice značně neobvyklé, uložení hrobů s nespálenými kostmi obecně se však občas vyskytne. Jeden kostrový hrob je znám například také z nedalekých Určic a kostrový hrob s přiloženým pohřbem žárovým také z Hrubčic (GEDL 1975, 86-88; PLESL 1988; ŠTROF 1993, 316). 66

67 Není známo % 2 urny 14 8% 1 urna 40 22% 6 uren 1 0% 5 uren 1 0% 4 urny 3 2% 3 urny 5 3% Graf 13: Způsoby uložení kremace Urny a jejich překrytí Tvar urny nebylo možné ve 22 případech zjistit (graf. 14). Ve zbylé části uren byla značná převaha uren amforovitého tvaru (53), následovanými dvojkónickými nádobami (26) a hrncovitými nádobami (4), pouze jednou bylo zastoupeno uložení kremace do džbánku. Nejčastější byla přítomnost pouze jedné urny amforovitého tvaru v hrobě, poměrně početné však byly také samostatné dvojnické nádoby. Kombinace uren v hrobech s více urnami byly velmi různorodé. Jedinou početnější skupinou byla v tomto směru kombinace jedné amforovité nádoby a jedné dvojkónické nádoby. TA 53 50% nezjištěno 22 21% TF 4 4% TB 26 24% TD 1 1% Graf 14: Zastoupení keramických tvarů mezi urnami. 67

68 Celkem 67 uren bylo přiklopeno nějakým předmětem (graf. 15). V naprosté převaze bylo překrytí mísou (57), podstatně méně početné bylo překrytí kamenem (4) a velkými střepy (3). Pouze vzácné bylo překrytí urny hrncovitou nádobou (2) a dvojkónickou nádobou (1). V případě hrncovitých nádob není určení zcela spolehlivé, neboť I. L. Červinka zřejmě v některých případech látkami a květináky (starší názvy pro hrncovité nádoby) nazýval i hluboké dvojuché mísy. TC 57 85% kámen 4 6% TB střep 1 3 2% 4% TF 2 3% Graf 15: Předměty použité k překrytí uren Dušníky Dušníky neboli otvory pro duši se vyskytují ve všech popelnicových kulturách střední Evropy. Zažitá je představa, že byly spojeny s vírou tehdejšího člověka v nesmrtelnou duši, není však univerzálně uznávána, neboť některé dušníky mohly sloužit také zcela světským účelům (HRALA 2000). Bývají proráženy nejčastěji do vypálených nádob, a to buď ve dně, nebo z boku nádoby těsně nade dnem. Jejich přítomnost je typická především pro lužickou fázi, i když vzácně se vyskytnou i později. Ačkoliv jsou nejčastěji umístěny na urnách, vyskytnou se i případy, kdy jsou jimi opatřeny i další nádoby, případně mísy překrývající urny (JUCHELKA 2014, 40). V souboru z Mostkovic jsou nádoby s dušníky zastoupeny celkem 26 exempláři, z toho 19 kusů lze přiřadit ke konkrétním hrobům. V naprosté většině byly dušníky proraženy ve dně, v jednom případě byl nade dnem (hrob 60/ ). Nejpočetněji jsou dušníky zastoupeny na dvojkónických nádobách (13), následují amforovité nádoby a amfory (oboje po 6 kusech) a jeden džbánek. 68

69 Tabulka 17: Soupis hrobů a jejich vlastností. ČH - číslo hrobu, KP - keramika původní počet, KD - keramika počet dnes, BP - bronzy původní počet, BD - bronzy počet dnes, JN - jiné nálezy, UK - uložení kremace, PU - počet uren, D - dušník, KP - kosti původně, KD - kosti nyní ČH KP KD BP BD JN Úprava hrobu UK PU Tvar urny D Překrytí urny KP KD Datace 01/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ano ne - 02/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ano ne - 03/ Kámen pod urnou V urně 1 TB ne Mísa ano ne BD-HA1 04/ Bez úpravy V urně 1 TA ne - ne ne BD 05/ Kámen pod urnou V urně 1 TA ne Kámen ano ne - 06/ Bez úpravy V urně 3 2x TA, 1x TB ne Mísa ano ne BD 07/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne - 08/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ne ne - 09/ >4 0 - Bez úpravy V urně 1 TB ne Mísa ano ne - 10/ ne - ne ne - 11/ ne - ne ne - 12/ BI Bez úpravy V urně 3 1x TA, 2x TB ne Mísa ano ne BD 13/ Bez úpravy V urně 1 TA ne - ano ne HA2 14/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne Mísa ano ne BD 15/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne BD 16/ Bez úpravy ne - ne ne - 17/ Bez úpravy V urně 1 TA ne - ne ne - 18/ Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x X ne Mísa ano ne BD 19/ Bez úpravy V urně 1 TB ne Mísa ano ne - 20/ Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x TB ne Mísa ano ne - 21/ Kámen pod urnou V urně 2 2x TA ne Mísa ano ne BD 22/ Sklo Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x TB ne Mísa ano ne BD-HA1 23/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne - 24/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne - 25/ Sklo Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x TB ne 1x Mísa, 1x Střep ano ne BD 26/ >5 0 - Bez úpravy V urně 5 4xTA, 1x TB ne 5x Mísa ano ne BD 27/ >4 0 - Bez úpravy V urně 3 2x TA, 1x TB ne 3x Mísa ne ne BD-HA1 28/ Kámen pod urnou V urně 1 TA ne Mísa ano ne BD-HA1 29/ ne - ne ne - 30/ ne - ne ne - 31/ ne - ne ne - 32/ Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x TB ne Mísa ano ne BD 33/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne BD-HA1 34/ Bez úpravy V urně 1 TF ne - ne ne - 35/ Kámen pod urnou V urně 1 TF ne - ne ne - 36/ Bez úpravy ne - ne ne BD 37/ Bez úpravy V urně 1 TB ne Mísa ano ne BD 38/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ne ne - 39/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ne ne - 40/ Kamenné obložení V urně 2 1x TB, 1x X ne Střep ano ne - 41/ Kamenné obložení V urně 2 1x TA, 1x TB ne Mísa ano ne BD 69

70 ČH KP KD BP BD JN Úprava hrobu UK PU Tvar urny D Překrytí urny KP KD Datace 42/ Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x TB ne Kámen ano ne - 43/ Kamenné obložení V urně 3 1x TA, 1x TD, 1x X ne 2x Mísa ano ne BD 44/ Sklo Bez úpravy V urně 1 1x TB ne Mísa ano ne BD-HA1 45/ ne - ne ne - 46/ ne - ne ne - 47/ ne - ne ne BC2-BD 48/ ne - ne ne - 49/ >13 1 Sklo Bez úpravy V urně 2 2x TA ne Mísa ano ne BD 50/ Sklo Bez úpravy V urně 3 3x neurčeno ne Mísa ano ne BD 51/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne BD 52/ Bez úpravy ne - ne ne - 53/ Bez úpravy V urně 1 1x TF ne Střep ano ne - 54/ KPI Bez úpravy V urně 4 1x TA, 3x TB ne 2x Mísa, 2x - ano ne BD 55/ Sklo Kámen pod urnou V urně 1 TA ne Mísa ano ne BD 56/ >4 0 - Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne BD 57/ ne - ne ne - 58/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne - 59/ ne - ne ne - 60/ ne - ne ne - 61/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne - 62/ Kámen pod urnou V urně 1 TB ne - ne ne - 63/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ne ne BD 64/ Bez úpravy V urně 1 TB ne - ne ne - 65/ Bez úpravy V urně 2 1x TB, 1x X ne Mísa + kámen ano ne - 66/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ne ne - 67/ > Bez úpravy V urně 4 3x TA, 1x TB ne 2x Mísa, 1x TB, 1x TF ano ne BD 68/ Sklo Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ano ne - 69/ >9 0 - Bez úpravy V urně 4 3x TA, 1x TB ne 3x Mísa, 1x Hrnec ano ne BD 70/ ne - ne ne - 71/ Kámen pod urnou V urně 1 TA ne Mísa ano ne HA1 72/ Bez úpravy ne - ne ne - 73/ Bez úpravy V urně 1 TA ne Mísa ano ne HA2 74/ Bez úpravy ne - ne ne - 75/ ne - ne ne - 76/ Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x X ne 1x Mísa, 1x kámen ano ne BD 77/ Bez úpravy ne - ne ne - 78/ Bez úpravy ne - ne ne BD 79/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne - ano ne - 80/ Bez úpravy ne - ano ne - 81/ Bez úpravy ne - ano ne - 82/ Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x X ne 1x Mísa ano ne BD 83/ >8 0 Sklo Kamenné obložení V urně 6 4x TA, 1x TB, 1x X ne 4 x mísa, 2x - ano ne BD 84/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne Mísa ano ne BD 85/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne Mísa ano ne - 86/ Sklo Bez úpravy V urně 2 1x TA, 1x TF ne 1x Mísa, 1x - ano ne - 70

71 ČH KP KD BP BD JN Úprava hrobu UK PU Tvar urny D Překrytí urny KP KD Datace 87/ Bez úpravy V urně 1 Neurčeno ne Mísa ano ne - 01/ ne - ne ne BD 02/ ne - ne ne BD-HA1 04/ Sklo ne - ne ne BD 06/ ne - ne ne BD-HA1 07/ ne - ne ne BD 09/ ne - ne ne BD 13/ ne - ne ne BD 15/ ne - ne ne BD 16/ ne - ne ne BD-HA1 17/ ne - ne ne BD-HA1 01/ ne - ne ne BD 02/ ne - ne ne BD-HA1 03/ ne - ne ne BD 04/ ne - ne ne BD 05/ ne - ne ne BD 06/ ne - ne ne BD-HA1 07/ ne - ne ne BD-HA1 08/ ne - ne ne BD-HA1 09/ ano - ne ne BD 10/ ne - ne ne BD 11/ ne - ne ne BD-HA1 12/ ne - ne ne BD 13/ ne - ne ne BD-HA1 14/ ne - ne ne BD 15/ ne - ne ne BD 16/ ne - ne ne BD-HA1 17/ ano - ne ne BD-HA1 18/ ne - ne ne BD 19/ ne - ne ne BD-HA1 20/ ne - ne ne BD 21/ ano - ne ne BD? 22/ ano - ne ne BD-HA1 23/ ano - ne ne BD-HA1 24/ ne - ne ne BD 25/ ano - ne ne BD 26/ ano - ne ne BD 27/ ne - ne ne BD-HA1 28/ ne - ne ne BD-HA1 29/ ne - ne ne BD-HA1 30/ ano - ne ne BD-HA1 31/ ne - ne ne BD-HA1 32/ ne - ne ne BD-HA1 33/ ne - ne ne HA2 34/ ne - ne ne BD-HA1 71

72 ČH KP KD BP BD JN Úprava hrobu UK PU Tvar urny D Překrytí urny KP KD Datace 35/ ne - ne ne BD 36/ ano - ne ne BD 37/ ne - ne ne BD-HA1 38/ ne - ne ne BD 39/ ne - ne ne HA1 40/ ne - ne ne BD 41/ ne - ne ne BD 42/ ano - ne ne BD-HA1 43/ ne - ne ne - 44/ ne - ne ne BD-HA1 45/ ano - ne ne BD 46/ ne - ne ne BD-HA1 47/ ne - ne ne BD-HA1 48/ ano - ne ne BD 49/ ne - ne ne BD 50/ ne - ne ne BD 51/ ano - ne ne BD 52/ ne - ne ne BD 53/ ne - ne ne BD 54/ ne - ne ne BD 55/ ne - ne ne BD 56/ ne - ne ne BD 57/ ano - ne ne BD 58/ ne - ne ne - 59/ ne - ne ne BD-HA1 60/ ano - ne ne BD-HA1 61/ ne - ne ne BD 62/ ne - ne ne BD-HA1 63/ ano - ne ne BD-HA1 64/ ne - ne ne BD-HA1 65/ ne - ne ne BD-HA1 66/ ne - ne ne BD 67/ ne - ne ne BD 68/ ne - ne ne - 69/ ano - ne ne BD 70/ ne - ne ne BD-HA1 71/ ne - ne ne BD 73/ ne - ne ne BD-HA1 74/ ne - ne ne BD 75/ ano - ne ne BD-HA1 76/ ne - ne ne BD 77/ ne - ne ne BD-HA1 78/ ano - ne ne BD 79/ ne - ne ne BD-HA1 80/ ne - ne ne - 72

73 ČH KP KD BP BD JN Úprava hrobu UK PU Tvar urny D Překrytí urny KP KD Datace 81/ ne - ne ne - 82/ ne - ne ne - 83/ ne - ne ne - 84/ ne - ne ne BD-HA1 85/ ne - ne ne BD-HA1 86/ ne - ne ne BD-HA1 87/ ne - ne ne BD 88/ ne - ne ne HB2 96/ ne - ne ne 73

74 6.3. Pohřebiště Mostkovice Sarasy v širším kontextu Na základě vyhodnocení dochovaného materiálu je jasné, že zařazení pohřebiště v Mostkovicích převážně do počátečního stupně lužických popelnicových polí (BD) je zcela na místě. Vzhledem k přítomnosti i několika kusů mladší keramiky (snad až do stupně HB) snad lze uvažovat o delším období pohřbívání. Ostatně už Červinka (1900) uvádí, že pohřebiště se jeví velmi rozlehlé a mohlo by zahrnovat i hroby jiného chronologického zařazení. Za současného stavu prozkoumání však nejsme schopni zjistit více. Otázkou také je, nakolik byla zbývající část pohřebiště zničena při terénních pracích ve 40. letech 20. století. Při zběžné prohlídce naleziště v průběhu vzniku této práce se totiž nepodařilo zjistit žádné stopy střepového materiálu v ornici, a to i přesto, že Červinka zmiňuje velké množství rozoraných hrobů již na konci 19. století, kdy orba nebyla nijak hluboká. Vzhledem k rozlehlosti lokality je však možné, že podobné nálezy unikly pozornosti v některé z odlehlejších částí. Na základě podobnosti s materiálem shrnutým K. Šabatovou (2004) z pohřebiště v Přáslavicích je možno zařadit některé z mostkovických nálezů již do přechodného stupně BC/BDpočátek BD, čímž se pravděpodobný vznik pohřebiště posouvá na samotný počátek lužického vývoje. V souvislosti s tímto časným vývojem je na místě zmínit hrob ze středního úseku mohylové kultury, nalezený nedaleko pohřebiště při úpravách mostkovického letiště v roce Hrob svědčí o pohřbívání v blízkém okolí již v předcházející mohylové kultuře. P. Fojtík však upozorňuje, že tento nález nemá být spojován přímo s vývojem pohřebiště na Sarasech, neboť je přece jen značně vzdálen. Hrob původně sestával ze džbánku a amforovité nádoby, přičemž ani jedna z nádob se dodnes nedochovala. Známe jenom fotografii a podle ní vytvořenou kresbu amforovité nádoby. Nádoba se řadí ke klasickému úseku středodunajské mohylové kultury (BB2/BC1; FOJTÍK 2015, , tab. 39). Z blízkého okolí pohřebiště na Sarasech jsou známa také další, menší pohřebiště či skupiny hrobů. P. Fojtík tato pohřebiště označuje jako satelitní k hlavnímu pohřebišti, pojednávanému v této práci. Tyto skupiny hrobů byly prozkoumány v poloze Díly nad Hloučelou a Přední díly (FOJTÍK 2015, 148). Poměrně podstatná je přítomnost vlivů jiných kultur na pohřebišti. Již delší dobu (ŘÍHOVSKÝ 1961) je známa přítomnost velatické složky v hrobě 27/1898, který je řazen ke staršímu stupni této fáze. Na základě přítomnosti amforovité nádoby s kalichovitým hrdlem a přehnutým okrajem v hrobě 73/1898 je možné nově uvažovat také o přiřazení tohoto hrobu spíše k velatickým vlivům než lužické složce. Nádoba byla v hrobě doplněna ještě drobnějším džbánkem se žlábkovanou výdutí, který může náležet jak lužické tak velatické kultuře a na základě kterého je možno celek datovat spíše do stupně HA2. Novou informací je také přítomnost spodní části nádoby, s pravděpodobností přiřaditelné dokonce Knovízské kultuře (tab. LI: N/80; pro více informací o nádobě viz kap , nadpis Ostatní amforovité nádoby). Nádoba pochází z výzkumu v letech , bohužel již není možné ji přiřadit ke konkrétnímu hrobu, takže význam její přítomnosti na 74

75 pohřebišti nemůže být blíže objasněn. Importem z oblasti slovenské lužické kultury je šálek z hrobu 18/ (tab. XXXI: 18/4). Vyloučit se nedají vlivy ze Slovenska ani u některých jiných nádob, především s výzdobnými prvky netypickými pro moravskou lužickou kulturu. V souvislostech s osídlením Prostějovska v mladší době bronzové se mostkovické pohřebiště jeví jako nejstarší pohřebiště v oblasti. Současná fáze byla zastoupena také na nedalekých pohřebištích v Seloutkách a Čelechovicích, která však nejsou dosud rouzsáhleji zpracována. Pro následující stupeň HA1 jsou typické starší fáze pohřebišť v Určicích a Hrubčicích (PODBORSKÝ 1957). Stupeň HA2 je výrazně zastoupen na pohřebišti v Kostelci na Hané Za Branou, které se nachází přibližně 3,5 km severním směrem. Toto pohřebiště bylo v nedávné době nově zpracováno (VOZNÁ 2011). Počtem nových zpracování starších výzkumů jsou na tom v rámci Prostějovska obecně lépe mladší fáze lužických popelnicových polí. Počínaje již zmíněným Kostelcem na Hané, na který chronologicky navazují pohřebiště u Domamyslic, spadající již převážně do slezské fáze (SEDLÁČEK 2005). Nedávno nově zpracovaným je také převážně platěnické pohřebiště na Nivkách u Slatinek (PŘICHYSTAL 2003; 2007). V širším okruhu lužických pohřebišť na Moravě a v přilehlých oblastech nacházíme poměrně velké množství lokalit, kde je zastoupena stejná fáze, která tvoří hlavní jádro mostkovického pohřebiště. Důležité jsou v tomto směru práce K. Šabatové, která na základě sídliště a pohřebiště v Přáslavicích na Olomoucku prokázala postupný vývoj lužické kultury z podloží mohylové kultury a rozpracovala jeho chronologii až do počátku samotných lužických popelnicových polí (ŠABATOVÁ 2000; 2001a; 2001b; 2004; 2007; ŠABATOVÁ - VITULA 2002). Právě prvky tohoto posledního stupně se zlomkovitě objevují i na mostkovickém pohřebišti. V rámci Moravy je stupeň BD zastoupen velmi početně také na známém pohřebišti v Moravičanech. Zdejší pohřebiště má tu zvláštnost, že po starolužickém období zde nebyly ukládány žádné pohřby až doby halštatské (NEKVASIL 1982). V českém Slezsku je doloženo pohřebiště v Opavě-Kateřinkách, které je také současné s Mostkovicemi. Pohřebiště je velmi dobře zpracováno, díky množství antropologických analýz bylo zjištěno množství souvislostí mezi prvky pohřebního ritu a pohlavím či věkem zemřelých (JUCHELKA 2009; 2014). Z novějších výzkumů na území Moravy jistě stojí za zmínku pohřebiště převážně ze stupně BD, odkryté v letech mezi Hulínem a Pravčicemi při záchranném výzkumu vyvolaném stavbou rychlostní silnice. Pohřebiště bylo zachyceno na dvou různých plochách (tratě U Obrázku a Nivky ), které spolu však těsně sousedí, díky čemuž je zjevné, že se jedná o jednu rozlehlou lokalitu (DAŇHEL 2011; DAŇHEL - PAULUS 2010). V blízkém sousedství našeho území se nachází nejrozsáhlejší lužické pohřebiště v polské Kietrzi, kde bylo v průběhu let odkryto více než 3500 hrobů. Velkou část pohřebiště tvoří právě hroby současné s pohřebištěm v Mostkovicích. Na základě periodizace specifické pro pohřebiště se jedná především o stupně Kietrz IIa a IIb (GEDL 1962; 1975; 1991; 1992; 1996). 75

76 7. ZÁVĚR Pohřebiště v Mostkovicích Sarasech je v povědomí archeologické veřejnosti již od konce 19. století, přičemž výzkumy zde byly provedeny i ve 30. a 40. letech století dvacátého. Ačkoliv pohřebiště v podstatné práci V. Podborského (1970) propůjčilo své jméno celému stupni BD, materiál z něj nebyl dosud souhrnně zpracován. Cílem této práce bylo tento nedostatek napravit. Při zpracování materiálu bylo bohužel zjištěno, že většina materiálu keramického i bronzového je již nepřiřaditelná k hrobovým celkům, což značně ztěžovalo analýzu hrobových celků. I přesto se podařilo ověřit, že zařazení většiny hrobových celků pohřebiště do stupně BD je správné. Zároveň se podařilo zjistit, že některé hrobové celky sahaly až k hranici mezi mohylovou kulturou a lužickými popelnicovými poli (tj. přelom stupňů BC/BD až počátek stupně BD). Zjištěna byla také málo početná mladší složka pohřebiště, sahající až do stupně HA2. Velmi zajímavé jsou zjištěné vlivy ze sousedních území, jmenovitě slovenské lužické kultury, velatické kultury a pravděpodobně také knovízské kultury. Rozsah kontaktů v podstatě do všech sousedících území svědčí o poměrně význačném postavení pohřebiště v Mostkovicích. Z hlediska pohřebního ritu bylo zjištěno také několik zajímavých faktů, jako například přítomnost hrobů s neobvykle vysokým počtem nádob (až 32). Bohužel jsme byli vlivem absence nálezových zpráv či jiné dokumentace u většiny výzkumů odkázáni při vyhodnocení pohřebního ritu pouze na publikovanou dokumentaci výzkumu z roku 1898 (ČERVINKA 1900) a krátkou zprávu o výkopu z roku (VŠETIČKA 1937). Na pohřebišti byla na základě těchto informací identifikována skupina několika hrobů s kamenným obložením, u které zároveň existuje možnost, že se zde původně nacházel mohylový násep s kamennými prvky. Zjištěn byl také anomální pohřeb, při kterém byla ke kostem do urny přidána nespálená lidská lebka. Oba aspekty bývají obvykle spojovány se starším vývojem lužické kultury, ještě ovlivněným předcházející kulturou mohylovou. Informací o kultuře lužických popelnicových polí v poslední době výrazně přibývá, ať už je to dáno novými výzkumy či možnostmi analýz, nebo novým zpracováním starších výzkumů. Ačkoliv možnosti zkoumání materiálu ze starých výzkumů jsou často velmi omezené, nepochybně mají v archeologii své místo. Moderní zpracování a zpřístupnění informací o dříve zkoumaných lokalitách má jistě svůj význam. Jsou to přece ony, které utvářely pohled archeologů na danou kulturu v samotných počátcích bádání. 76

77 8. KATALOG HROBOVÝCH CELKŮ 8.1. Nálezy z roku 1891 Nálezy nepřiřazené k hrobovým celkům 1. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MGP (006911) Výzkum v roce 1898 Popisy hrobů z roku 1898 byly vytvořeny na základě článku I. L. Červinky o výzkumu (ČERVINKA 1900). Pořadová čísla byla zachována v případech, kdy se dochovala i kresba hrobu s číslováním nádob, v ostatních případech jsou však, vzhledem ke zlomkovitému dochování hrobových celků, vytvořeny uměle. Vzhledem k odlišné terminologii pro keramické tvary v článku I. L. Červinky nebylo někdy možné určit tvar u nedochovaných nádob. Některé šálky byly nazývány jako misky, proto v případech, kdy se tyto nádoby nedochovaly, jsou tyto nálezy popisovány jako mísy/šálky. Terminologie pro bronzové předměty je také mírně odlišná. Z toho důvodu budou např. náušnice nazývány jako drobný kruhový šperk, vzhledem k tomu, že Červinka tento termín používal pro široké spektrum předmětů (např. některé prsteny, vlasové ozdoby, náušnice, záušnice). Hrob 1/1898 Hrob uložený v hloubce 45 cm od povrchu byl značně poškozen orbou. Obsahoval spodní část větší nádoby se spálenými kostmi a několik střepů. Žádný materiál se nedochoval. Hrob 2/1898 Hrob byl poškozen orbou. Obsahoval část mísy/šálku, polovinu amfory a spodní část popelnice neurčeného tvaru. Žádná z nádob se nedochovala. 77

78 Hrob 3/1898 Obrázek 17: Kresba uložení hrobu 3/1898 (převzato z ČERVINKA 1900). Hrob byl neporušený, většina nádob však byla rozpadlá. Dvojkónická popelnice se špatně spálenými kostmi stála na dvou kamenech. Vedle ní ležela obrácená amfora (1) a rozbitý šálek. Popelnice byla přiklopena velkou dvouuchou mísou, na níž ležela dnem vzhůru ještě jedna drobnější miska. 1. Keramika, amfora, uloženo v MZM (56901). Hrob 4/1898 Hrob byl porušený, dochovaly se v něm fragmenty popelnice (pravděpodobně amfory) a mísy. Vedle popelnice byla z jedné strany uložena miska/šálek, z druhé strany šálek/džbánek a dvě obrácené amforky (1, 2). 1. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MGP (007567). 2. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (056888). Hrob 5/1898 Na dně hrobu ležel plochý kámen, na kterém byla postavena popelnice (pravděpodobně amfora/amforovitá nádoba) s kostmi. Na kostech uvnitř ležel šálek (1) a celá popelnice byla přikryta dalším plochým kamenem. 1. Keramika, šálek, uloženo v MZM (56929). 78

79 Hrob 6/1898 Tento hrob obsahoval 3 urny. První popelnicí byla pravděpodobně amfora/amforovitá nádoba, kromě kostí v ní byly uloženy také dva kusy drobného kruhového šperku. Tato urna byla přikryta mísou. Druhou urnou byla amfora (1), na které ležela větší bronzová nášivka překrytá mísou. Uvnitř této urny byly kromě kostí další tři kusy drobného kruhového šperku. Třetí popelnice měla tvar dvojkónické nádoby a byla také přiklopena mísou. Uvnitř obsahovala kromě kostí zlomky misky/šálku, fragment bronzové jehlice, nášivku, dva prsteny a brýlovitý závěsek. Vedle této popelnice ležela rozmáčknutá amfora s bronzovou perlou a vedle ještě jedna amforka, tentokrát celá (2). 1. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (56946). 2. Keramika, amfora, uloženo v MZM (56947). Hrob 7/1898 Hrob obsahoval popelnici (amfora/amforovitá nádoba) přikrytou mísou. Vedle popelnice ležela miska/šálek. Žádná z nádob se nedochovala. Hrob 8/1898 Hrob byl silně poškozen orbou, obsahoval dno popelnice neurčitelného tvaru a dvě amforky. Žádná z nádob se nedochovala. Hrob 9/1898 Obsahoval dvojkónickou popelnici, ve které byl kromě kostí uložen blíže nezjistitelný počet bronzových spirálek a zlomků jehlic. Popelnice byla přikryta mísou. Vedle popelnice byla postavena hrncovitá nádoba, amfora/amforovitá nádoba, dvě podobné amforky a šálek (1). 1. Keramika, šálek, uloženo v MZM (56841). Hrob 10/1898 Byl zcela zničen již v době výzkumu, nebyly vyzvednuty žádné nádoby. 79

80 Hrob 11/1898 Byl zcela zničen již v době výzkumu, nebyly vyzvednuty žádné nádoby. Hrob 12/1898 Jeden z obsáhlejších hrobů, bylo v něm prozkoumáno 11 nádob, z toho 3 obsahovaly lidské kosti. První popelnice (1?) byla dvojkónického tvaru a kromě kostí obsahovala tělo dlouhé bronzové jehlice a broušený kamenný nástroj (2), přiklopena byla velkou mísou. Vedle byla uložena druhá dvojkónická popelnice (1?) s kostmi, taktéž přikrytá velkou mísou. Vedle ní stála amforka (3), miska/šálek a džbánek. Z druhé strany byla uložena amfora (4) s kostmi přikrytá mísou, obrácená amfora a rozbitá hrncovitá nádoba. 1. Keramika, zdobená dvojkónická nádoba, uloženo v MZM (56918). 2. Kámen, broušená kamenná industrie kulovitého tvaru, uloženo v MZM (56803). 3. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (56898). 4. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (56899). Hrob 13/1898 Hrob byl silně porušen, sestavit se daly pouze dvě nádoby: žlábkovaný džbánek (1) a krásně zdobená popelnice ve tvaru amfory (dochovala se pouze kresba - zde tab. LIV: 30). 1. Keramika, žlábkovaný džbánek, uloženo v MZM (56913). Hrob 14/1898 Hrob obsahoval urnu neurčeného tvaru přikrytou mísou (1). Vedle urny byla uložena amfora (2). 1. Keramika, mísa, uloženo v MZM (56830). 2. Keramika, zdobená amfora s chybějícím okrajem, uloženo v MZM (56860). 80

81 Hrob 15/1898 Urnou v tomto hrobě byla amfora/amforovitá nádoba přikrytá mísou. Vedle urny byly postaveny dvě amforky, z nichž jedna se zachovala (1), a miska/šálek. 1. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (56883). Hrob 16/1898 Hrob byl značně poškozen, obsahoval pět zcela rozpadlých nádob, z nichž se daly sestavit pouze dvě: šálek a amforka (dochovala se kresba). Žádná z nádob se nedochovala Hrob 17/1898 Výrazně poškozený hrob sestával z celkem pěti nádob. Zachráněna byla pouze amfora/amforovitá nádoba plnící funkci popelnice, která se však nezachovala. Hrob 18/1898 Hrob obsahoval dvě urny. První byla neurčeného tvaru a obsahovala kromě kostí zlomek jehlice a bronzový kroužek. Shora byla přiklopena mísou. Druhou urnou byla amfora (1), v níž na kostech ležel náramek a dva kusy drobného kruhového šperku. Na boku byl k hrdlu amfory přiložen džbánek (2). Amfora i džbánek byly překryty jednou mísou. 1. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (56974). 2. Keramika, džbánek, uloženo v MZM (56935). Hrob 19/1898 Hrob sestával z dvojkónické urny překryté mísou, amfory/amforovité nádobky a misky/šálku. Žádná z nádob se nedochovala. 81

82 Hrob 20/1898 V tomto hrobě byly původně uloženy dvě urny. Amfora/amforovitá nádoba s kostmi byla přikryta mísou (1?), vedle ní ležel náramek a jehlice. Pod nimi ležela další amfora/amforovitá nádoba, do jejíhož hrdla byla vsazena druhá, dvojkónická, urna. Obě nádoby byly původně překryty mísou (1?). Uvnitř popelnice ležela na kostech další mísa (1?) a drobné bronzové slitky. Pod popelnicí v druhé nádobě byl uložen džbánek. 1. Keramika, mísa, uloženo v MZM (56922). Hrob 21/1898 Na kameni byla posazena velká urna (amfora/amforovitá nádoba), v ní byly uloženy kosti, bronzová jehlice, páskový a spirálový prsten a zlomek náramku. Uvnitř se dále nacházela amfora a džbánek, urna byla pokryta velkou mísou, na které z boku ležela amfora a nad ní druhá urna (amfora). Tato urna obsahovala drobné kosti, dva spirálové prsteny a jehlici s destičkovitou hlavicí (1). Na dně pod popelnicí se nacházely střepy ze tří různých nádob. 1. Bronz, jehlice s destičkovitou hlavicí, uloženo v MZM (56589). Hrob 22/1898 Hrob obsahoval dvě popelnice, první byla dvojkónického tvaru, s kostmi, skleněnými korálky a miskou/šálkem uvnitř. Přiklopena byla větší mísou. Vedle směrem k západu stála druhá urna (amfora/amforovitá nádoba) přikrytá mísou. Vedle urny byly dále uloženy dvě amforky, z nichž jedna se dochovala (1), miska/šálek, a z druhé strany půlka mísy a hrncovité nádoby. 1. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (56816). Hrob 23/1898 Hrob sestával z jediné urny s kostmi a fragmenty jehlice, urna byla přikryta mísou. Vedle urna ležela ještě miska/šálek. Všechny nádoby kromě misky/šálku byly zničeny již při výzkumu, ani miska/šálek se však do dnešního dne nedochovala. 82

83 Hrob 24/1898 Urnou v tomto hrobě byla amfora/amforovitá nádoba, přiklopená hrncem nebo hlubokou mísou. Uvnitř byl kromě kostí uložen fragment bronzové jehlice. Vedle urny ležela hrncovitá nádoba a větší amfora s šálkem (1) uloženým uvnitř. 1. Keramika, šálek, uloženo v MZM (56847). Hrob 25/1898 Obrázek 18: Kresba uložení hrobu 25/1898 (převzato z ČERVINKA 1900). Hrob obsahoval dně urny; první měla dvojkónický tvar (1) a byla přikryta střepem z velké nádoby (2). Uvnitř byly s kostmi uloženy skleněné korálky a drobné bronzové fragmenty. Vedle ležely dvě hrncovité nádoby, z nichž jedna se dochovala (3, 4). Vedle stála hlouběji zakopaná popelnice amforovitého tvaru (6), zakrytá velkou mísou (5). Vedle ležela jedna miska/šálek (9), šálek (8) a po jejich stranách dvě amforky (7, 10). 1. Keramika, zdobená dvojkónická nádoba použitá jako urna, uloženo v MZM (56970). 2. Keramika, střep blíže neurčitelné nádoby, nedochováno. 3. Keramika, hrncovitá nádoba, nedochováno. 4. Keramika, hrncovitá nádoba, uloženo v MZM (56961). 5. Keramika, mísa, nedochováno. 6. Keramika amfora/amforovitá nádoba použitá jako urna, nedochováno. 7. Keramika, amforka, nedochováno. 8. Keramika, šálek, uloženo v MZM (56848). 9. Keramika, miska/šálek, nedochováno. 10. Keramika, amforka, nedochováno. 83

84 Hrob 26/1898 Obrázek 19: Kresba uložení hrobu 26/1898 (převzato z ČERVINKA 1900 a 1911, upraveno). Tento hrob byl jedním z největších na pohřebišti a obsahoval celkem pět uren. Velkou čtyřuchou mísou (1) byla přikryta hrncovitá nádoba (2). Pod ní byly střepy další mísy (7). Vedle stála první urna (18, amfora/amforovitá nádoba), se dnem jiné nádoby (18a) uloženým v hrdle, urna byla překryta mísou (3). Mezi nimi stála další popelnice (4, amfora/amforovitá nádoba) přikrytá mísou (5), a vedle menší dvojkónická urna (6) s kostmi, opět přiklopená mísou (6a). Vedle stály dvě hrncovité nádoby (8, 16), amforka (13) a džbánek (14). Další urnou byla amfora (15) přikrytá mísou (12), uvnitř byly bronzové závěsky. Nejvýše stála poslední urna (10, amfora/amforovitá nádoba) přiklopená mísou (9), urna obsahovala zlomky jehlic a dva prsteny. Vedle poslední urny byla uložena miska/šálek (17). 1. Keramika, zdobená čtyřuchá mísa, uloženo v MZM (58038). 2. Keramika, hrncovitá nádoba, nedochováno. 3. Keramika, mísa, nedochováno. 4. Keramika, amfora, uloženo v MGP (06895). 5. Keramika, mísa, nedochováno. 6. Keramika, dvojkónická nádoba použitá jako urna, nedochováno. a. Keramika, mísa, nedochováno. 7. Keramika, mísa, nedochováno. 8. Keramika, hrncovitá nádoba, nedochováno. 84

85 9. Keramika, mísa, nedochováno. 10. Keramika, amfora/amforovitá nádoba použitá jako urna, nedochováno 11. Nepopsána v Červinkově článku. 12. Keramika, mísa, nedochováno. 13. Keramika, zdobená amforka, uloženo v (MGP 12005). 14. Keramika, džbánek, nedochováno. 15. Keramika, amfora, uloženo v MGP (07526). 16. Keramika, hrncovitá nádoba, uloženo v MZM (56853). 17. Keramika, miska/šálek, nedochováno. 18. Keramika, amfora/amforovitá nádoba, nedochováno. a. Keramika, dno blíže neurčitelné nádoby, nedochováno. Hrob 27/1898 Obrázek 20: Nákres rozložení nádob v hrobě 27/1898 (převzato z ČERVINKA 1900). Hrob obsahoval následující nádoby: džbánek (1), šálek (2), další džbánek (3), šálek (4), dvě misky/šálky (5, 6). Dále zde byly uloženy celkem tři urny. První z nich (8, amforovitá nádoba) byla přikryta baňatou mísou s tordovaným okrajem (7). Další urna měla amforovitý tvar (10, dochovala se kresba) a byla překryta mísou (9). Poslední urnou byla dvojkónická nádoba (12), taktéž překrytá mísou (11); obsahovala bronzový kroužek, fragment jehlice a spirálky. 1. Keramika, džbánek, uloženo v MZM (56930). 2. Keramika, šálek, nedochováno. 3. Keramika, džbánek, nedochováno. 4. Keramika, šálek, uloženo v MZM (56840). 85

86 5. Keramika, miska/šálek, nedochováno. 6. Keramika, miska/šálek, nedochováno. 7. Keramika, žlábkovaná mísa s tordovaným okrajem, uloženo v MZM (56967). 8. Keramika, amforovitá nádoba, uloženo v MZM (00226). 9. Keramika, mísa, nedochováno. 10. Keramika, amforovitá nádoba použitá jako urna, nedochováno. 11. Keramika, mísa, nedochováno. 12. Keramika, dvojkónická nádoba použitá jako urna, nedochováno. Hrob 28/1898 Jako urna byla použita amfora/amforovitá nádoba stojící na kameni a přikrytá mísou. Uvnitř mezi kostmi byla uložena spirálka, nášivka, měsíčkovitý závěsek, prsten a část spirálovité ozdoby, snad spony (3). Kolem urny byly rozestavěny další nádoby: hrncovitá nádoba (1), menší hrncovitá nádoba, jedna zdobená a jedna nezdobená amforka (2). 1. Keramika, hrncovitá nádoba, uloženo v MZM (56866). 2. Keramika, amfora, uloženo v MZM (56814). 3. Bronz, fragment spirálové ozdoby, snad spony, uloženo v MZM (56612). Hrob 29/1898 Obsah hrobu byl zcela zničen již před výzkumem. Hrob 30/1898 Obsah hrobu byl zcela zničen již před výzkumem. Hrob 31/1898 Obsah hrobu byl zcela zničen již před výzkumem. 86

87 Hrob 32/1898 V hrobě byly celkem dvě urny. První urnou byla amfora, přikrytá mísou, na které byla ještě položena hrncovitá nádoba. Směrem k jihovýchodu stála zdobená amforka (1) a dvojkónická urna překrytá miskou/šálkem a hrncovitou nádobou. 1. Keramika, zdobená amforka, uloženo v MZM (56948). Hrob 33/1898 Jediná amforovitá urna v tomto hrobě obsahovala uvnitř džbánek (1) a byla překryta mísou. Kolem urny byla postavena hrncovitá nádoba, dvě zdobené amforky a větší nezdobená amfora. 1. Keramika, džbánek, uloženo v MZM (56915). Hrob 34/1898 Hrob byl téměř zničen, rozpoznány byly pouze střepy hrncovité urny a velké mísy. Žádná z nádob se nedochovala. Hrob 35/1898 Urna hrncovitého tvaru byla postavena na kameni. Uvnitř byla celá amforka, hrncovitá nádoba a střepy velké amfory. Z boku byla k urně přiklopena miska/šálek. Hrob byl silně poškozen orbou, žádné nádoby se nedochovaly. Hrob 36/1898 Hrob byl silně poškozen orbou. Mezi střepy bylo možno rozpoznat jenom zdobený džbánek (1). 1. Keramika, zdobený džbánek, uloženo v MZM (56876). 87

88 Hrob 37/1898 Hrob byl poškozen orbou, dvojkónická urna byla přiklopena mísou. Z východní strany byla k urně přidána amfora, miska/šálek, hrncovitá nádoba (1) a dvě amforky (2, 3). Ze západní strany bylo nalezeno několik zdobených střepů z blíže neurčitelné nádoby. 1. Keramika, hrncovitá nádoba, uloženo v MZM (56960). 2. Keramika, zdobená amfora, uloženo v MZM (56886). 3. Keramika, zdobená amforka, uloženo v MZM (56890). Hrob 38/1898 Hrob byl silně poškozen. Mezi střepy bylo možno rozeznat fragmenty mísy, blíže neurčené urny a velké hrncovité nádoby. Žádná z nádob se nedochovala. Hrob 39/1898 Hrob byl poškozen orbou, bylo zachyceno dno blíže neurčené popelnice, miska/šálek a dvě hrncovité nádoby. Hrob 40/1898 Hrob byl obložen velkými kameny, podle Červinky lámanými i polními (potočními). Velká dvojkónická urna byla přiklopena mísou. Uvnitř urny byla uložena bronzová jehlice. Menší urna neurčeného tvaru byla přiklopena spodní částí hrncovité nádoby (1) a obsahovala kromě kostí zahnutou bronzovou jehlici. Mimo uren byla v hrobě uložena ještě větší dvouuchá mísa. 1. Keramika, spodní část hrncovité nádoby, uloženo v MZM (56926). 88

89 Hrob 41/1898 Obrázek 21: Kresba úpravy a uspořádání hrobu 41/1898 (převzato z ČERVINKA 1900). Hrob byl velmi hluboký a celý obložen kameny. Obsahoval velkou amforu/amforovitou nádobu plnící funkci urny, vedle ní hrncovitou nádobu (1), amforu a větší mísu. Druhá urna byla dvojkónického tvaru (2) a byla také přikryta mísou. Vedle byl uložen šálek (3). 1. Keramika, hrncovitá nádoba s laloky na okraji, uloženo v MGP (06880). 2. Keramika, zdobená dvojkónická nádoba použitá jako amfora, uloženo v MZM (56857). 3. Keramika, šálek, uloženo v MZM (56842). Hrob 42/1898 Urny v tomto hrobě byly přiklopeny dvěma velkými plochými kameny. Větší z uren byla dvojkónického tvaru. Menší byla amfora/amforovitá nádoba, uvnitř byly uloženy kosti a střepy hrncovité nádoby, obsah byl zatížen velkým kamenem. Žádná z nádob se nedochovala, rozpadly se již při výzkumu. 89