Životní šance, rodina a sociální politika * Tomáš Sirovátka

Transkript

1 Životní šance, rodina a sociální politika * Tomáš Sirovátka Je-li rodinná politika nahlížena jako prevence sociálního vyloučení, pak nás zejména musí zajímat, nakolik a jak ovlivňuje životní šance členů rodiny - neboť sociální vyloučení je především omezením životních šancí. S tím ovšem souvisí i otázka, jak dnes rodina jako taková ovlivňuje životní šance svých členů. V tomto příspěvku se nejprve dotkneme této druhé otázky a pak přejdeme k té první - otázce jak životní šance může ovlivňovat sociální (rodinná) politika. Životní šance a rodina v rizikové společnosti (Post)moderní společnost je chápána mj. i jako riziková společnost (Beck 1986) 1. Rizika ovšem provází lidstvo celou dobu jeho existence - a role instituce rodiny byla tradičně při zvládání rizik klíčová. Dnes je však narůstajícími riziky i rodina více ohrožena, stejně jako její funkce dokonce i její stabilita. Proměna profilu moderních rizik přináší nové formy sociálního vyloučení, jež souvisí nějakým způsobem s rodinou a jejími funkcemi/dysfunkcemi: mezi riziky životního cyklu stále více vystupují rizika nestability a dysfunkcí rodiny; třídní rizika (příslušnost k třídě) se stále více vyjevují jako rizika na trhu práce (a jeho dynamiky) - a ta jsou mj. ovlivněná velice silně právě rodinnými závazky; do popředí stále silněji vystupují i mezigenerační rizika - když kulturní a sociální kapitál formovaný v rodině ovlivňuje významně přístup k sociálním institucím, které otevírají životní šance (vzdělání, zaměstnání atp.). Jak za takových okolností funkce rodiny souvisí s životními šancemi? Nepochybně pozitivně: vždyť fungující a stabilní rodina chrání před riziky, formuje lidský a sociální kapitál svých členů a umožňuje jim využívat jejich životní šance. Na druhé straně ale možná, že i negativně: je například zjevné, že pečovatelské závazky znamenají i snížené šance na trhu práce. Děti pak mohou být na základě empirických dat jednoznačně chápány jako faktor nezaměstnanosti a faktor chudoby. 2 Genderový rozdíl ve specifické míře nezaměstnanosti a děti, 2003 věk bez partnera má partnera partner, i děti bez partnera, děti muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy celkem Pramen: ČSÚ, vlastní výpočty z primárních dat VŠPS 2003 * Vznik tohoto textu byl podpořen výzkumným projektem MPSV ČR č. 1J051/05-DP2 "Rodina, zaměstnání, vzdělání". 1 Není zde sice prostor zabývat se blíže tímto pojmem, chceme ale připomenout jeho hlavní význam: v důsledku vysoké sociální dynamiky a globalizace se rozšiřuje okruh událostí, jež méně předvídatelným způsobem ovlivňují naše životy (a zvyšují se s tím spojené nejistoty). 2 Pokud data ČSÚ ukazují 8 % podíl chudých v populaci v ČR, pak v případě rodin se třemi a více dětmi je to 18 % této subpopulace a v případě osamělých rodičů 25 %. 1

2 Mají tyto okolnosti implikace pro sociální vyloučení (či diferenciaci životních šancí) specifických typů rodin, případně pro vyloučení uvnitř rodin? Lze tyto důsledky sociálního vyloučení dotýkající se rodin eliminovat, případně jim předcházet? Rodina a sociální politika Zejména nás zajímá jaká může být a jaká je role sociální politiky pro fungování rodiny a při eliminaci rizik, jež rodinu ohrožují. Předběžně můžeme formulovat hypotézu, že je sice v kontextu celkových sociálních trendů role sociální politiky jen dílčí, ale přesto svým způsobem vlivná. Proměna rodiny a rodinných forem stejně jako ohrožení funkcí rodiny je totiž proces vyplývající z (post)modernizačních trendů jako je de-industrializace, sekularizace, individualizace, genderová emancipace, konzumernismus, ale není to zcela uniformní proces. Naopak - proces proměny rodiny je zprostředkovaný kulturní tradicí, hodnotami a normami, a také institucemi a politickou akcí - mj. z tohoto zprostředkování vyplývají národní rozdíly v procesu proměny instituce rodiny, v cílech a strategiích členů rodin. Individualizace forem soukromého a rodinného života přinesla v rodině posun od instituce k volbě : to se týká volby forem rodinného soužití, způsobů uspořádání rolí v rodině, účasti na trhu práce a ve veřejném životě. Přinesla rovněž nové akcenty v preferencích při těchto volbách. Přijmeme-li předpoklad van de Kaa (1987) o posunu od uniformní k pluralizované rodině, pak přitom roste varieta typů rodin a životních preferencí a volby členů rodin jsou značně diferencované (podle vzdělání, hodnotové orientace, stupně genderové emancipace atp.), viz např. Možný (1999), Hakim (2000) aj. Volby rodinných strategií například mohou zahrnovat jak: tradiční tak i "nové" uspořádání rodiny. 3 Přitom roste složitost volby životních strategií (preference stále častěji se vážou k více hodnotovým dominantám současně - patří k nim jak pracovní uplatnění a kariéra a životní úroveň, tak i děti a rodina (Castles 2003). Zejména se formuje nová ekonomická role ženy, ovlivněná hodnotovým zaměřením na seberealizaci, uspokojení individuálních voleb, svobodu od tradičních autorit včetně náboženství, což přináší požadavek na paralelní naplnění aspirací v oblasti rodinného a privátního života i aspirací v oblasti pracovního/společenského uplatnění, jež se stává normou u větší části ženské (a mužské) populace (srovnej Mc Donald 2000a, Esping- Andersen et al. 2002, Castles 2003 aj.). 4 Složitost či omezení volby v kontextu těchto aspirací projevuje se na makrosociální úrovni a v závislosti podle výše uvedených faktorů ve změně vztahu mezi fertilitou a zaměstnaností (žen): namísto negativní korelace ( léta) je zjištěna jednoznačně pozitivní korelace (90.léta a začátek 21. století). Hlediska volby jsou ovšem komplexní a zahrnují hodnotové orientace, kvalitu života, životní plány a aspirace, ekonomické tlaky, stejně jako dostupné možnosti realizace volby. Omezení možnosti harmonizace voleb týkajících se těchto dominant života mohou být chápána jako jeden z důležitých aspektů procesu sociálního vyloučení. Proto role sociální politiky je přínosná či nepřínosná v závislosti na tom, zda její cíle, motivy a opatření odpovídají cílům, motivům a strategiím členů rodin při formování a realizaci jejich životních voleb a životních šancí. Klademe si v této souvislosti otázku: jak sociální politika zlepšuje životní šance členů rodiny, respektive jaké jsou (mimo jiné i v důsledku jejího 3 Máme na mysli tradiční uspořádání: model živitele, modifikovaný model živitele a nové uspořádání: egalitářský model zaměstnání, model dvou kariér, obrácený model živitele. 4 To vše provází a formuje druhý demografický přechod. 2

3 působení) "stupně volnosti" pro volbu rodinné a životní strategie, pro realizaci požadavků a aspirací všech členů rodiny? Roli sociální politiky tedy chápeme jako omezení či naopak zvětšení prostoru volby, nikoliv jako determinantu této volby. Rodinná politika tak do určité míry propojuje makrosociální procesy projevující se v participaci na trhu práce či rodinném chování s mikrosociální úrovní rozhodování o životních a rodinných strategií. Makroúroveň Modernizační procesy - Role rodinné politiky korespondence? Mikroúroveň Životní šance - Formy soukromého života Motivy a cíle pro-rodinné politiky se v tomto kontextu v současnosti jak můžeme pozorovat postupně obohacují a mění se jejich důraz posunem od tradičních motivů k novým motivům (cílům): Tradiční motivy Instituční motiv (instituce stabilní rodiny/manželství jako hodnota sama o sobě) Propopulační motiv Ekonomický motiv (ochrana a rozvoj lidského kapitálu členů rodiny a životní úrovně) Sociálně-integrační motiv (ochrana rodiny, jež je chápána jako konstitutivní prvek reprodukce a integrace společnosti vystavený nepříznivým trendům modernizace a individualizace) Nové motivy Sociálně-politický motiv (eliminace nerovností v ekonomických možnostech a životních šancích vyplývajících z ceny příležitosti výchovy dětí pro rodiny s dětmi), viz Ringen 1997; Gender motiv, tedy rovné šance uvnitř rodiny (Lewis 1993, O Connor 1999, Sainsbury 1996, 1999), případně motiv prospěchu dětí (Schulze 2000). Závěry o roli sociální politiky Výše uvedená východiska, stejně jako výsledky významných výzkumů a analýz (srovnej zejména zejména McDonald 2000b, Castles 2003, Esping-Andersen et al. 2002, Hantrais 2003, Kaufmann, Kuijsten, Schulze a Strohmeier 2002, Sleebos 2003 atd.) nás vedou k potvrzení výchozí hypotézy o dílčí, nicméně významné roli sociální (pro-rodinné) politiky ve vztahu k formování životních šancí a prostoru voleb pro členy rodiny. Současně chceme zdůraznit další závěry: je důležité naplnit požadavek možnosti volby v nabídce politik, variability a adaptability typů a forem opatření; konzistentní dlouhodobá aplikace opatření podporujících možnost voleb je významnější než zavedení tzv. silných opatření (a také je třeba neočekávat příliš mnoho ); je nepravděpodobné, že jakýkoliv specifický komplex opatření je vhodný pro všechny země, všechny sociální skupiny a všechny jednotlivce. Jako klíčová opatření pro-rodinné politiky se pak zejména jeví opatření naplňující možnosti voleb. Jako příklady můžeme bez nároku na úplnost uvést: opatření k harmonizaci rodiny a práce (zejména dostupné veřejné služby péče o děti, sladění režimů formální práce v zaměstnání a neformální práce v rodině); podpora rovnosti genderových rolí při péči o děti a práci v domácnosti; legislativní garance návratu zaměstnání pro pečující osoby a podpora jejich 3

4 zaměstnatelnosti; podpora možností flexibilních forem zaměstnávání (částečné úvazky atd.), jejich zrovnoprávnění s tradičními formami. V rámci šetření Eurobarometru v roce 2002 (28 zemí) se potvrdilo, že jde o relativně širokou škálu opatření, relativně komplexní požadavky, vztažené k životním strategiím v oblasti rodiny, práce, bydlení, vzdělání, což odpovídá i komplexnosti voleb, jimž mohou tato opatření uvolňovat prostor. Největší důraz byl kladen na opatření, jež harmonizují svět profesní a svět rodiny. Konkrétně na otázku Co by měla vláda především udělat pro podporu života rodin? byla na prvá tři místa kladena: 1 opatření pro snížení nezaměstnanosti a pro flexibilní pracovní dobu, 2 zvýšení přídavků na děti, 3 zlepšení dostupnosti zařízení péče o děti, a dále: podpora bydlení, nákladů na vzdělání, výše a délka rodičovské dovolené, daňové úlevy Fahey, Spéder 2003). Takové požadavky jsou do budoucna významnou výzvou jak z hlediska realizace životních šancí členů rodin a sociálního začleňování na straně jedné, tak z hlediska fungování rodiny na straně druhé. Citovaná literatura: Beck, U Risikogeselschaft. Frankfurt am Main: Suhrkamp. Castles, F.G "The world turned upside down: below replacement fertility, changing preferences and family-friendly public policy in 21 OECD countries." Journal of European Social Policy 13 (3): Esping-Andersen, G., Gallie, D., Hemerijck, A. a J. Myles Why We Need a New Welfare State? Oxford: Oxford University Press. Fahey, T., Spéder, Z Fertility and family issues in an enlarged Europe. Dublin: European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions. Hantrais, L Family Policy Matters. Bristol: Policy Press. Kaa, D. J. van de "Europe's Second Demographic Transition." Population Bulletin 42 (1): Washington DC: Population Reference Bureau. Kaufmann, F.X., A. Kuijsten, H.-J. Schulze and K. P. Strohmeier (eds) Family Life and Family Policies in Europe.. Oxford: Oxford University Press. Lewis, J. (ed.) Women and Social Policies in Europe. Work, Family and the State. Aldershot: Edward Elgar. McDonald, P. 2000a. Gender Equity in Theories of Fertility Transititon. Population and Development Review 26 (3): McDonald, P. 2000b. Gender Equity, Social Institutions and the Future of Fertility. Journal of Population Research 17 (1): Možný, I Sociologie rodiny. Praha: SLON. O Connor, J.S "From Women in the Welfare State to Gendering Welfare State Regimes", Current Sociology 44: Ringen, S Citizens, Families and Reform. Oxford: Clarendon Press. Schulze, H.-J. (ed) Stability & Complexity. Perspectives for a Child Oriented Family Policy. Amsterdam: VU University Press. 4

5 Sainsbury, D Gender, Equality and Welfare States. Cambridge: Cambridge University Press. Sainsbury, D. (ed.) Gender and the Welfare States Regimes. Oxford Univ. Press. Sleebos, J Low Fertility Rates in OECD Countries: Facts and Policy Responses. OECD: Paris. 5