Výslovnost latiny. VÝSLOVNOST Latinská výslovnost se liší od české v následujících případech: před samohláskou (někdy psáno písmenem J)

Transkript

1 Výslovnost latiny LTINSKÁ EE,,,, E, F, G, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, X, Y, Z. Písmena K, Y a Z a skupiny hlásek PH, RH a TH značí, že se jedná o slovo řeckého původu. Někdy se v latinských textech užívá i písmeno J. Tento úzus je středověký až novověký. Samohlásky Latina má stejně jako čeština pět krátkých (a, e, i, o, u) a pět dlouhých (ā, ē, ī, ō, ū) samohlásek. Stejně jako v češtině označují písmena i a y tutéž hlásku [i]. Vodorovná čárka nad samohláskou je konvenční způsob značení délky latinských samohlásek. Je to označení pouze pracovní (užívá se v učebnicích a ve slovnících), v praxi se délky obvykle neznačí. VÝSLOVNOST Latinská výslovnost se liší od české v následujících případech: i před samohláskou (někdy psáno písmenem J) [j] iēiūnum [jéjúnum] před samohláskou na rozhraní slabik [ij] crānium [krányjum] v ostatních případech [i] spīna [spína] ae [é] vēnae [véné] oe [é] lagoena [lagéna] di, ti, ni [dy, ty, ny] digitus [dygitus] tībia [týbija] crānium [krányjum] ti před samohláskou [ci] spatium [spacijum] operātiō [operáció] výjimka: ōstium [óstyjum] c před [i], [í], [e], [é] [c] cerebrum [cerebrum] cibus [cibus] caecum [cékum] v ostatních případech [k] caverna [kaverna] corōna [koróna] cuticula [kutykula] crānium [krányjum] lac [lak] s mezi samohláskami [z] basis [bázis] ve skupině ls + samohl. ns + samohl. rs + samohl. [z] pulsus [pulzus] extēnsor [eksténzor] dorsum [dorzum] v ostatních případech [s] canālis [kanális] sulcus [sulkus] fossa [fosa] ngu před samohláskou [ngv] lingua [lingva] qu před samohláskou [kv] aqua [akva] ph [f] phalanx [falanks] rh [rh] nebo [r] rhomboīdeus [rhomboídeus] i [romboídeus] th [th] nebo [t] thymus [thímus] i [týmus] 1

2 Struktura anatomického termínu Základní struktura termínu Základem jakéhokoli pojmenování je vždy substantivum (podstatné jméno). Toto substantivum je vždy v nominativu (prvním pádě). Pokud označuje jednu věc, jde o nominativ singuláru (1. pád jednotného čísla). Příklad: krček. Pokud označuje více věcí, jde o nominativ plurálu (1. pád množného čísla). Příklad: krčky. Pouhé substantivum je pro přesné určení většinou nedostatečné, například krčků máme v těle několik. Pokud chceme substantivum určit přesněji, máme dvě možnosti: I) Pomocí adjektiva (přídavného jména): chirurgický krček djektivum zde odpovídá na otázku Jaký? (Jaký krček? - hirurgický.) II) Pomocí dalšího substantiva: krček femuru (stehenní kosti) ruhé substantivum odpovídá na otázku Koho/čeho? (Krček čeho? Femuru.) Oba typy specifikátorů se nazývají přívlastky, protože vyjadřují vlastnosti výchozího substantiva. V prvním případě jde o přívlastek shodný, ve druhém případě o přívlastek neshodný. Konstrukce s přívlastkem shodným krček chirurgický Substantivum (podstatné jméno) djektivum (přídavné jméno) přívlastek shodný v nominativu singuláru (v 1. pádě jednotného čísla) ve stejném pádě, čísle a rodu jako řídící substantivum Srovnej v latině: ollum chirurgicum (adjektivum chirurgicum je i v latině ve stejném pádě, čísle a rodu jako substantivum collum). Přívlastek shodný (adjektivum) se vždy shoduje v pádě, čísle a rodu s řídícím substantivem. Konstrukce s přívlastkem neshodným krček femuru Substantivum (podstatné jméno) Substantivum (podstatné jméno) přívlastek neshodný v nominativu singuláru (v 1. pádě jednotného čísla) vždy v genitivu (2. pádě) Přívlastek neshodný je bez ohledu na řídící substantivum vždy v genitivu (singuláru nebo plurálu). Přívlastek neshodný se s řídícím podstatným jménem nemusí (ale může) shodovat v pádě, čísle ani rodu. Srovnej v latině: collum femoris (tvar femoris je v genitvu singuláru, kdežto tvar collum v nominativu singuláru). 2

3 Struktura anatomického termínu II Několikanásobný přívlastek shodný Substantivum může mít i více přívlastků než jeden. hřeben vnější týlní Hřeben: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Vnější: Přívlastek shodný I, shoduje se s řídícím substantivem v pádě, čísle i rodu (nom. sg. m.). Týlní: Přívlastek shodný II, shoduje se s řídícím substantivem v pádě, čísle i rodu (nom. sg. m.) Kombinace přívlastku shodného i neshodného Výchozí substantivum lze specifikovat zároveň přívlastkem shodným i neshodným. Příklad: Spojení kostěná přepážka nosu má následující strukturu: přepážka kostěná nosu Přepážka: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Kostěná: Přívlastek shodný, shoduje se s řídícím substantivem v pádě, čísle i rodu (nom. sg. m.). Nosu: Přívlastek neshodný proto je v genitivu singuláru. Složitější struktury Přívlastky mohou mít své vlastní přívlastky, a tak dochází k dalšímu větvení struktury. Příklad: Spojení krček levého femuru má následující strukturu: krček femuru levého Krček: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Femuru: Přívlastek neshodný k substantivu krček proto je v genitivu (singuláru). Levého: Přívlastek shodný k substantivu femur, se kterým se shoduje v pádě, čísle a rodu. Protože tvar substantiva femuru je v genitivu singuláru, je i adjektivum levého v genitivu singuláru. alší příklad je spojení volná část horní končetiny část volná končetiny horní Část: Řídící substantivum v nominativu singuláru. Volná: Přívlastek shodný k substantivu část, shoduje se s ním pádě, čísle a rodu (nom. sg. f.) Končetiny: Přívlastek neshodný k substantivu část proto je v genitivu (singuláru). Horní: Přívlastek shodný k substantivu končetina. Protože tvar substantiva končetiny je v genitivu singuláru, je i adjektivum levého v genitivu singuláru. 3

4 Zásady práce se substantivy Obecné informace Latinská substantiva (podstatná jména) mají šest pádů. Ze struktury anatomického termínu je ale zřejmé, že v anatomii se setkáme pouze se dvěma pády: s nominativem (1. pádem) a s genitivem (2. pádem). Substantiva skloňujeme, tj. tvoříme různé pády. Skloňování se nazývá deklinace. V latině existuje pět typů skloňování, tedy pět deklinací. Slovníkový tvar Slovníkový tvar je ustálený způsob zápisu slova do slovníku. Obsahuje tři informace: tvar nominativu singuláru koncovka genitivu singuláru rod substantiva Například substantivum vēna (žíla) bude ve slovníku zapsáno následovně: vēna ae f. Jsou to tři minimální informace, které potřebujeme k práci se substantivy. Nelze je nijak odvodit, proto je nutné naučit se je zpaměti. Koncovka genitivu singuláru slouží k zařazení slovesa do příslušné deklinace, tj. poznáme podle ní, jak se substantivum skloňuje. Latinské deklinace mají následující koncovky genitivu singuláru: eklinace Koncovka Příklad slovníkového tvaru Český překlad příkladu I -ae costa, ae, f. žebro II -ī mūsculus, ī, m. sval III -is canālis, is, m. kanál IV -us sinus, ūs, m. splav V - ēī faciēs, ēī, f. tvář Pozn.: Někdy je ve slovníkovém tvaru uvedena koncovka spolu s částí slovního kmene. Např. slovesný tvar carcinoma, atis, n. znamená, že gen. sg. je carcinomatis a toto slovo tedy patří ke 2. deklinaci (koncovka -is). Rod substantiva Zkratka označuje vždy jeden ze tří rodů: m. māsculīnum rod mužský f. fēminīnum rod ženský n. neutrum rod střední Rod latinského substantiva se může lišit od rodu, který má jeho český překlad. Srovnej: collum, ī, n. (= neutrum, tj. rod střední) krček (māsculīnum, tj. rod mužský) costa, ae, f. (= fēminīnum, tj. rod ženský) Rod substantiva je důležitý pro spojení substantiva s adjektivem. djektivum se se svým řídícím substantivem shoduje v pádě, čísle i rodu. Srovnej: lobus dexter pravý lalok manus dextra žebro (neutrum, tj. rod střední) pravá ruka 4

5 První deklinace - substantiva Identifikace: První deklinace je v genitivu singuláru zakončena na -ae. Slovníkový tvar: artēria ae f. Nominativ singuláru: vždy zakončen na -a. Genitiv singuláru: vždy zakončen na -ae. Rod substantiva: vždy femininum. Příklady: artēria, ae, f. tepna costa, ae, f. frāctūra, ae, f. žebro zlomenina Poznámka: Ne všechna substantiva zakončená v nom. sg. na -a patří k 1. deklinaci. Rozhodujícím kritériem je vždy koncovka genitivu singuláru. Skloňování: nom. sg. artēri-a gen. sg. artēri-ae nom. pl. artēri-ae gen. pl. artēri-ārum Poznámka: Genitiv singuláru a nominativ plurálu mají stejné koncovky. Význam je možné rozlišit podle kontextu. Porovnej: frāctūra costae zlomenina žebra frāctūrae costārum zlomeniny žeber alší příklady slovních spojení: incīsūra scapulae ruptūra artēriae rīma palpebrārum glandulae mammārum zářez lopatky přetržení tepny štěrbina víček (mezi horním a dolním víčkem) prsní žlázy ( žlázy prsů ) 5

6 ruhá deklinace - substantiva Identifikace: ruhá deklinace je v genitivu singuláru zakončena na -ī. Slovníkový tvar: mūsculus ī m. diameter trī f. ligāmentum ī n. Nominativ singuláru: Genitiv singuláru: - U masculin zakončen na -us nebo -er. - U feminin zakončen na -us nebo -er. - U neuter zakončen vždy na -um. - Vždy zakončen na -ī. - U vzoru diameter vypadává -e-: nom. sg.: diameter gen. sg.: diametrī (Podobně v češtině ptáček, genitiv ptáčka.) Rod: - U slov zakončených v nom. sg. na -us a -er zpravidla masculinum, někdy femininum. - U slov zakončených v nom. sg. na -um vždy neutrum. Příklady: mūsculus, ī, m. sval humerus, ī, m. humerus, kost pažní diameter, trī, f. průměr ligāmentum, ī, n. vaz brachium, iī, n. paže Skloňování: musculus diameter ligamentum nom. sg. mūscul-us diameter ligāment-um gen. sg. mūscul-ī diametr-ī ligāment-ī nom. pl. mūscul-ī diametr-ī ligāment-a gen. pl. mūscul-ōrum diametr-ōrum ligāment-ōrum Poznámka: Genitiv singuláru a nominativ plurálu mají stejné koncovky. Význam je možné rozlišit podle kontextu. Porovnej: ruptūra mūsculī přetržení svalu mūsculī brachiī alší příklady slovních spojení: svaly paže Porovnej: capitulum humerī hlavička humeru (kosti pažní) commisūra labiōrum spojení rtů (horního a dolního) 6

7 djektiva první a druhé deklinace Identifikace: djektiva první a druhé deklinace jsou v nominativu singuláru zakončena na -us nebo -er (v mužském rodě), na -a (v ženském rodě) a na -um (ve středním rodě). Slovníkový tvar: longus a um dexter tra trum Nom. sg. masculina: zakončen na -us nebo na -er. Nom. sg. feminina: vždy zakončen na -a. Nom. sg. neutra: vždy zakončen na -um. Pozn.: U adjektiv zakončených v nom. sg. masculina na -er zpravidla vypadává v ostatních tvarech -e-: Porovnej: oculus dexter x scapula dextra Příklady: longus, a, um dlouhý trānsversus, a, um dexter, tra, trum příčný pravý Užití: Tvar na -us nebo -er je tvar pro masculina. Užíváme ho, pokud je řídící substantivum rodu mužského. Tvar na -a je tvar pro feminina. Užíváme ho, pokud je řídící substantivum rodu ženského. Tvar na -um je pro neutra. Užíváme ho, pokud je řídící substantivum rodu středního. Porovnej: humerus dexter x ulna dextra x brachium dextrum Příklady: mūsculus longus dlouhý sval frāctūra complicāta komplikovaná zlomenina ligāmentum trānsversum příčný vaz Tvar adjektiva se řídí podle rodu, nikoli podle koncovky či deklinace. Je tedy nutné pamatovat si rod každého substantiva. Příklad: Spojíme-li substantivum diameter, trī, f. (femininum!) s adjektivem trānsversus, a, um (příčný), výsledný tvar bude diameter trānsversa (příčný průměr). Skloňování: Masculinum (= musculus, diameter) Femininum (= arteria) Neutrum (= ligamentum) nom. sg. long-us dexter long-a dextr-a long-um dextr-um gen. sg. long-ī dextr-ī long-ae dextr-ae long-ī dextr-ī nom. pl. long-ī dextr-ī long-ae dextr-ae long-a dextr-a gen. pl. long-ōrum dextr-ōrum long-ārum dextr-ārum long-ōrum dextr-ōrum V rodě mužském skloňujeme jako substantiva 2. deklinace, vzor mūsculus (adjektiva na -us) nebo diameter (adjektiva na -er). V rodě ženském skloňujeme jako substantiva 1. deklinace, vzor artēria. V rodě středním skloňujeme jako substantiva 2. deklinace, vzor ligāmentum. Všimněte si, že typ longus a dexter se liší pouze v nominativu singuláru masculina. 7

8 Třetí deklinace substantiva I Identifikace: Třetí deklinace je v genitivu singuláru zakončena na -is. Slovníkový tvar:??? is? Nominativ singuláru: může vypadat jakkoli. Genitiv singuláru: vždy zakončen na -is. Rod substantiva: masculinum, femininum nebo neutrum. Příklady: flexor, ōris, m. ohýbač phalanx, gis, f. článek prstu ulcus, eris, n. vřed cōma, atis, n. bezvědomí rēte, is, n. síť Nominativ singuláru může mít různé zakončení, někdy i stejné jako ostatní deklinace. Pro zařazení k deklinaci je vždy rozhodující genitiv singuláru. Srovnej: cōma, atis, n. (3. deklinace) x artēria, ae, f. (1. deklinace) ulcus, eris, n. (3. deklinace) x mūsculus, ī, m. (2. deklinace) Genitiv singuláru je vždy zakončen na -is. Jeho tvar ale nelze nijak systematicky odvodit z nominativu. Proto je koncovka -is ve slovníkovém tvaru často rozšiřována o širší kontext. Srovnej: Slovníkový tvar Genitiv cōma, atis, n. comatis ulcus, eris, n. ulceris caput, itis, n. capitis Slovníkový tvar regiō, ōnis, f. flexor, ōris, m. index, icis, m. Genitiv regiōnis flexōris indicis Rod substantiv třetí deklinace může být kterýkoli, není zde žádná převažující tendence. Některé častější typy substantiv 3. deklinace: -or, ōris, m. -iō, iōnis, f. flexor, ōris, m. ohýbač regiō, ōnis, f. oblast adductor, ōris, m. přitahovač articulātiō, ōnis, f. kloub levātor, ōris, m. zdvihač operātiō, ōnis, f. operace rotātor, ōris, m. otáčeč decussātiō, ōnis, f. zkřížení -itās, ātis, f. -a, atis, n. cavitās, ātis, f. dutina cōma, atis, n. bezvědomí tūberositās, ātis, f. drsnatina chiasma, atis, n. zkřížení extrēmitās, ātis, f. končetina diaphragma, atis, n. bránice Jako mnemotechnická pomůcka k odvození genitivu singuláru může sloužit i tvar odvozeného slova v češtině. Srovnej: Slovníkový tvar Česky margō, inis, m. marginální phalanx, gis, f. falanga Slovníkový tvar index, icis, m. caput, itis, n. Česky indicie kapitola 8

9 Třetí deklinace substantiva II SKLOŇOVÁNÍ Substantiva třetí deklinace se skloňují podle čtyř vzorů: flexor, canālis, forāmen a rēte. flexor canālis forāmen rēte nom. sg. flexor canālis forāmen rēte gen. sg. flexōr-is canāl-is forāmin-is rēt-is nom. pl. flexōr-ēs canāl-ēs forāmin-a rēt-ia gen. pl. flexōr-um canāl-ium forāmin-um rēt-ium Výchozím tvarem k tvorbě všech pádů je genitiv singuláru. (Tvar nominativu singuláru je pro skloňování nepodstatný.) a) Genitiv singuláru vyčteme ze slovníkového tvaru: forāmen, inis, n. > gen. sg. forāminis b) Z gen. sg. odtrhneme koncovku -is, dostaneme tzv. kmen forāmin-is > forāminc) Ke kmeni přidáme koncovku pádu, který chceme tvořit nom. pl. forāmin-a gen. pl. forāmin-um Flexor Ke vzoru flexor patří masculina a feminina, která mají v nominativu singuláru jiný počet slabik než v genitivu singuláru (tzv. substantiva nestejnoslabičná). Příklady: nom. sg. tendō (2 slabiky) rādīx (2 slabiky) gen. sg. tendinis (3 slabiky) rādīcis (3 slabiky) anālis Ke vzoru canālis patří masculina a feminina, která mají v nominativu stejný počet slabik jako v nominativu (tzv. stejnoslabičná). Někdy může být nominativ shodný s genitivem, někdy se liší. Příklady: nom. sg. auris (2 slabiky) pūbēs (2 slabiky) gen. sg. auris (2 slabiky) pūbis (2 slabiky) Ke vzoru canalis řadíme kromě toho všechna masculina a feminina třetí deklinace (stejnoslabičná a nestejnoslabičná), jejichž kmen (viz výše) končí na dvě souhlásky. Příklady: nom. sg. dēns pars gen. sg. dēnt-is part-is kmen dēnt- part- Forāmen Ke vzoru forāmen patří neutra, která mají v nominativu singuláru jiný počet slabik než v genitivu singuláru (srovnej se vzorem flexor). Příklady: nom. sg. cor (1 slabika) caput (2 slabiky) gen. sg. cordis (2 slabiky) capitis (3 slabiky) E Rēte Ke vzoru rēte patří neutra, jejichž nominativ singuláru je zakončen na -e, -al nebo -ar. Jsou to zejména tato substantiva: rēte, is, n. (síť) calcar, aris, n. (ostruha) 9

10 djektiva třetí deklinace dvojvýchodná Existují tři typy adjektiv třetí deklinace: a) Trojvýchodná mají v nom. sg. tři různé tvary, pro každý rod jeden (např. ācer, ācris, ācre ostrý). V lékařské terminologii se tento typ adjektiv nevyskytuje, proto se jimi nebudeme zabývat. b) vojvýchodná mají v nom. sg. dva tvary, jeden pro masculina a feminina, druhý pro neutra. c) Jednovýchodná mají v nom. sg. jeden tvar společný pro všechny tři rody. JEKTIV VOJVÝHONÁ Slovníkový tvar: brevis e Nominativ singuláru masculina a feminina. Vždy zakončen na -is. Nominativ singuláru neutra. Vždy zakončen na -e (zde tedy breve). Příklady: brevis, e krátký gravis, e těžký lēvis, e lehký vertebrālis, e obratlový Srovnej: canālis vertebrālis (m.) x artēria vertebrālis (f.) x corpus vertebrāle (n.) Skloňování Tvar gen. sg. pro všechny rody je stejný jako tvar nom. sg. pro masculina a feminina. Z tohoto tvaru odtrhneme koncovku -is a dosazujeme koncovky jiné (jako u substantiv 3. deklinace). masculinum femininum neutrum nom. sg. brev-is brev-e gen. sg. brev-is nom. pl. brev-ēs brev-ia gen. pl. brev-ium Odvozování elá řada dvojvýchodných adjektiv 3. deklinace je odvozena od substantiv koncovkou -ālis nebo -āris. a) Vytvoříme genitiv singuláru substantiva: capit-is b) Odtrhneme koncovku genitivu, získáme kmen substantiva: capitc) Přidáme koncovku -ālis, e. capitālis, e Pokud je v kmeni substantiva obsaženo písmeno -l, užívá se koncovka -āris, e (např. ulnāris, e). Substantivum djektivum Substantivum djektivum caput, itis, n. capitālis, e latus, eris, n. laterālis, e cerebrum, i, n. cerebrālis, e nāsus, i, m. nāsālis, e dēns, dentis, m. dentālis, e ulna, ae, f. ulnāris, e Ne všechna adjektiva jsou však odvozena tímto způsobem. Srovnej: os, ossis, n. (kost) x osseus, a, um (kostěný) 10

11 djektiva třetí deklinace jednovýchodná Existují tři typy adjektiv třetí deklinace: a) Trojvýchodná mají v nom. sg. tři různé tvary, pro každý rod jeden (např. ācer, ācris, ācre ostrý). V lékařské terminologii se tento typ adjektiv nevyskytuje, proto se jimi nebudeme zabývat. b) vojvýchodná mají v nom. sg. dva tvary, jeden pro masculina a feminina, druhý pro neutra (viz předchozí strana). c) Jednovýchodná mají v nom. sg. jeden tvar společný pro všechny tři rody. JEKTIV JENOVÝHONÁ Slovníkový tvar:??? is Nominativ singuláru pro všechny tři rody. Může vypadat jakkoli. Genitiv singuláru pro všechny tři rody. Vždy zakončen na -is. Tvar genitivu singuláru nelze nijak odvodit z nominativu. Proto je koncovka -is ve slovníkovém tvaru často rozšiřována o širší kontext (podobně jako u substantiv 3. deklinace). Příklady: Slovníkový tvar Genitiv singuláru simplex, icis simplicis biceps, cipitis bicipitis teres, etis teretis commūnicāns, antis commūnicantis dēscendēns, entis dēscendentis Srovnej: simplex, icis (jednovýchodné adj.) x brevis, e (dvojvýchodné adj. - viz předchozí strana) Skloňování Nominativ singuláru je pro všechny rody stejný a vyplývá ze slovníkového tvaru. alší skloňování je stejné jako u dvojvýchodných adjektiv 3. deklinace. masculinum femininum neutrum nom. sg. simplex gen. sg. simplic-is nom. pl. simplic-ēs simplic-ia gen. pl. simplic-ium čkoliv se jedná o adjektiva jednovýchodná, mají v nominativu plurálu jiný tvar pro masculina a feminina a jiný pro neutra! Odvozování Řada jednovýchodných adjektiv 3. deklinace je odvozena od sloves těmito koncovkami:-āns, antis; -ēns, entis. o češtiny se většinou překládají slovesným přídavným jménem (např. s koncovkou -ící). Příklady: commūnicāns, antis spojující perforāns, ntis prorážející prōminēns, entis vyčnívající afferēns, entis efferēns, entis permanēns, entis přivádějící odvádějící trvalý, trvající 11

12 Stupňování adjektiv harakteristika Stejně jako v češtině i v latině je možné od adjektiv tvořit druhý a třetí stupeň. Příklad: 1. stupeň (pozitiv): velký 2. stupeň (komparativ) větší 3. stupeň (superlativ) největší Komparativ se v anatomické terminologii používá pro vyjádření vztahu dvou útvarů se stejným pojmenováním. V češtině se v tomto případě obvykle používá adjektivum v prvním stupni. Srovnej: Latinsky: pelvis maior x pelvis minor (doslova: pánev větší x pánev menší ) česky: velká pánev x malá pánev Superlativ používá latina pro označení nejvyššího stupně vlastnosti při popisu tří a více útvarů. Srovnej: Latinsky mūsculus glūtaeus minimus ( nejmenší ) mūsculus glūtaeus medius ( střední ) mūsculus glūtaeus maximus ( největší ) Česky malý hýžďový sval střední hýžďový sval velký hýžďový sval Seznam tvarů V lékařské terminologii se používají následující tvary komparativů a superlativů: 1. stupeň (pozitiv) 2. stupeň (komparativ) 3. stupeň (superlativ) magnus, a, um (velký) maior, ius māximus, a, um parvus, a, um (malý) minor, us minimus, a, um lātus, a, um (široký) lātior, ius (nepoužívá se) lātissimus, a, um longus, a, um (dlouhý) longior, ius (nepoužívá se) longissimus, a, um neexistuje posterior, ius (zadní) postremus, a, um neexistuje anterior, ius (přední) neexistuje neexistuje superior, ius (horní) suprēmus, a, um neexistuje īnferior, ius (dolní) īmus, a, um neexistuje interior, ius (nepoužívá se) intimus, a, um (nejvnitřnější) Skloňování Komparativ má koncovku -ior/-or pro masculina a feminina a koncovku -ius/-us pro neutra. Skloňuje se podle následující tabulky: Masculinum Femininum Neutrum nom. sg. super-ior super-ius gen. sg. super-iōr-is nom. pl. super-iōr-es super-iōr-a gen. pl. super-iōr-um V mužském a ženském rodě jsou koncovky shodné se substantivy 3. deklinace vzoru flexor, v rodě středním se vzorem forāmen. Superlativ se skloňuje jako adjektiva 1. a 2. deklinace. 12

13 Čtvrtá deklinace substantiva Identifikace: Čtvrtá deklinace je v genitivu singuláru vždy zakončena na -ūs. Slovníkový tvar: ductus ūs m. cornū ūs n. Nominativ singuláru: U masculin a feminin (vzor ductus) zakončen na -us, u neuter (vzor cornū) zakončen na -ū. Genitiv singuláru: Vždy zakončen na ūs. Rod substantiva: - Vzor ductus: Většinou masculinum, méně často femininum. - Vzor cornū: Vždy neutrum. Příklady: ductus, ūs, m. kanál prōcessus, ūs, m. výběžek manus, ūs, f. ruka cornū, ūs, n. roh Koncovka nominativu singuláru masculina a feminina je shodná s koncovkou 2. deklinace (a někdy i 3. deklinace). Pro zařazení k deklinaci je vždy rozhodující genitiv singuláru. Srovnej: ductus, ūs, m. (4. deklinace) x ulcus, eris, n. (3. deklinace) x mūsculus, ī, m. (2. deklinace) Skloňování: ductus cornū nom. sg. duct-us corn-ū gen. sg. duct-ūs corn-ūs nom. pl. duct-ūs corn-ua gen. pl. duct-uum corn-uum Poznámka: Koncovky vzoru ductus splývají, zvláště neznačíme-li délky. Pád je nutné odvodit z kontextu. Porovnej: arcus dentālis zubní oblouk (nom. sg.) arcūs dentālēs zubní oblouky (nom. pl.) arcus vertebrae pēdiculus arcūs vertebrae oblouk obratle (nom. sg.) patka oblouku obratle (gen. sg.) Odvozování přídavných jmen Odvozujeme-li od substantiv 4. deklinace přídavná jména koncovkou -ālis / -āris (viz kap. Substantiva 3. deklinace dvojvýchodná), zůstává i v koncovce přídavného jména kmenové -u-. Příklad: Substantivum djektivum vīsus, ūs, m. vīsuālis, e (česky vizuální ) manus, ūs, f. manuālis, e (česky manuální ) genū, ūs, f. genuālis, e 13

14 Pátá deklinace substantiva Identifikace: Pátá deklinace je v genitivu singuláru vždy zakončena na -ēī. Slovníkový tvar: faciēs ēī f. Nominativ singuláru: vždy zakončen na -ēs. Genitiv singuláru: vždy zakončen na -ēī. Rod substantiva: zpravidla femininum, pouze diēs (den) je masculinum. Příklad: faciēs, ēī, f. plocha; obličej cariēs, ēī, f. kaz scabiēs, ēī, f. svrab diēs, ēī, m. (!) den Skloňování: nom. sg. faci-ēs gen. sg. faci-ēī nom. pl. faci-ēs gen. pl. faci-ērum Tvary množného čísla 5. deklinace se vyskytují jen zřídka. Tvar nominativu singuláru a nominativu plurálu 5. deklinace je shodný s tvarem nominativu plurálu 3. deklinace. Porovnej: faciēs externa (5. dekl.) vnější plocha (nom. sg.) faciēs externae (5. dekl.) vnější plochy (nom. pl.) partēs dūrae (3. dekl.) tvrdé části (nom. pl.) Příklady užití 5. deklinace v kontextu faciēs externa ossis frontālis faciēs superior tālī ossa faciēī vnější plocha kosti čelní horní plocha kosti hlezenní kosti obličeje Zubní kazy (neúplný výčet): - podle časového průběhu:- cariēs rapida (akutní kaz, doslova rychlý ) - cariēs tarda (chronický kaz, doslova pomalý ) - podle rozsahu: - cariēs incipiēns (počínající kaz) - cariēs superficiālis (povrchový kaz) - cariēs media (prostřední kaz) - cariēs profunda (hluboký kaz) 14

15 Substantiva pomnožná a substantivizovaná adjektiva SUSTNTIV POMNOŽNÁ Substantiva pomnožná (plūrālia tantum) mají gramaticky pouze tvar plurálu (množného čísla). Význam tohoto tvaru však může označovat jak jednu věc, tak více věcí. V češtině se jedná o slova jako dveře, housle apod. Identifikace: Jelikož tato substantiva nemají singulár, uvádějí se jejich tvary ve slovníku v plurálu. K určení deklinace zde slouží tvar genitivu plurálu. Jedná se o následující koncovky: deklinace nom. pl. gen. pl. příklad překlad II. -ī / -a -ōrum sēdātīva, ōrum, n. sedativa (léky zklidňující psychiku) III. -ēs / -a / -ia -um / -ium faucēs, ium, f. hrdlo, hltan antifebrīlia, ium, n. V. -ēs -ērum speciēs, ērum, f. čaj léky proti horečce Názvy léků mají i jednotné číslo (sēdātīvum, antifebrīle), zpravidla se ale uvádějí v čísle množném. V I. a ve IV. deklinaci se substantiva pomnožná v lékařské latině nevyskytují. SUSTNTIVIZOVNÁ JEKTIV Některá adjektiva se osamostatňují od svých substantiv a užívají se samostatně. Z těchto adjektiv se tak stávají substantiva se specifickým významem. Příklad: Spojíme-li substantivum tunica, ae, f. (obal, vrstva) s adjektivem mūcōsus, a, um (slizovitý), dostaneme výraz tunica mūcōsa (slizovitá vrstva). Toto často užívané spojení bylo zjednodušeno na mūcōsa (sliznice). Z původního adjektiva mūcōsus, a, um (slizovitý) se tak stalo substantivum mūcōsa, ae, f. (sliznice). Srovnej v češtině průvodčí, pokladní, vedoucí apod. Nejčastěji se ve spojeních vypouští substantiva tunica, ae, f. (obal, vrstva), intestīnum, ī, n. (střevo) a remedia, ōrum, n. (léky). Nejčastěji používaná substantivizovaná adjektiva Původní spojení Zjednodušeně Překlad tunica intima intima, ae, f. nejvnitřnější vrstva tunica mūcōsa mūcōsa, ae, f. sliznice intestīnum caecum caecum, ī, n. slepé střevo intestīnum crassum crassum, ī, n. tlusté střevo intestīnum rēctum rēctum, ī, n. konečník (doslova rovné střevo ) glandula parōtis parōtis, idis, f. příušní žláza remedia antiallergica antiallergica, ōrum, n. léky proti alergii ntiallergica zde zastupují jako příklad celou řadu podobných pomnožných substantiv označujících léky (anaesthētica, antitussica, anxiolytica apod.). 15

16 Řecké skloňování ŘEKÉ SKLOŇOVÁNÍ Kromě původních latinských slov se v lékařské terminologii vyskytuje řada slov řeckého původu. Některá z nich zcela přejala latinské koncovky, u jiných se buď pravidelně nebo jako volitelné varianty vyskytují původní řecké koncovky. PRVNÍ EKLINE V první deklinaci jsou řecká substantiva zakončená: v nom. sg. na -ē v gen. sg. na -ēs Odlišné skloňování má substantivum diabetēs, ae, m. V plurálu mají oba typy pravidelné latinské koncovky. systolē (f.) diabetēs (m.) nom. sg. systol-ē diabēt-ēs gen. sg. systol-ēs diabēt-ae RUHÁ EKLINE Některá řecká substantiva II. deklinace si uchovala původní řecké koncovky v nominativu singuláru: -os pro masculina, -on pro neutra. V ostatních pádech mají tato substantiva pravidelné latinské skloňování. condylos, i, m. cōlon, ī, n. nom. sg. condyl-os cōl-on gen. sg. condyl-ī cōl-ī condylos, i, m. cōlon, ī, n. nom. pl. condyl-ī cōl-a gen. pl. condyl-ōrum cōl-ōrum TŘETÍ EKLINE - SUSTNTIV Různoslabičná Mají pravidelné latinské koncovky. Mezi řecká substantiva tohoto typu patří například: a) masculina zakončená v nom. sg. na -ēr a v gen sg. na -ēris (sphinctēr, ēris, m.) b) feminina zakončená v nom. sg. na -is a v gen. sg. na -idis (hēpatītis, ītidis, f.) c) neutra zakončená v nom. sg. na -a a v gen. sg. na -atis (diaphragma, atis, n.) Stejnoslabičná typ basis Původem řecká stejnoslabičná feminina III. deklinace zakončená v nom. sg. na -sis (např. basis, is, f.). V gen. sg. se u nich může kromě pravidelné koncovky -is vyskytnout původní řecká koncovka -eōs. Substantiva tohoto typu se obvykle nevyskytují v plurálu. nom. sg. gen. sg. bas-is bas-is / bas-eōs E JEKTIV Některá dvojvýchodná adjektiva III. deklinace zachovávají v nom. sg. původní řecké koncovky: -ēs (pro masculinum a femininum), -es (pro neutrum) Tato adjektiva mají koncovky jako různoslabičná substantiva III. deklinace (tj. v gen. pl. mají -um). m., f. n. nom. sg. homogen-ēs homogen-es gen. sg. homogen-is nom. pl. homogen-ēs homogen-a gen. pl. homogen-um 16

17 Odvozování (předpony a přípony) TVOŘENÍ NOVÝH SLOV Mnoho slov v latině vzniklo odvozováním (předponami nebo příponami) nebo skládáním. Znalost základních principů slovotvorby tak může velmi usnadnit porozumění dosud neznámým výrazům. OVOZOVÁNÍ POMOÍ PŘEPON Předpony modifikují význam slova. Příklad: vze-stupný a-scendēns se-stupný dē-scendēns Někdy dochází kvůli jednodušší výslovnosti složeného slova k hláskovým změnám. Příklad: ad + ferēns > afferēns (přivádějící) con + laterālis > collaterālis (kolaterální, na stejné straně) dis + facilis > difficilis (těžký, obtížný) V lékařské terminologii užíváme jak předpony řecké, tak i latinské. Jejich seznam najdete v oddíle Přehled řeckých a latinských předpon. OVOZOVÁNÍ POMOÍ PŘÍPON ez hlubší znalosti slovesného systému je prakticky nemožné aktivně odvozovat nová slova. Omezíme se proto na porozumění významu častěji užívaných přípon. Příponami se odvozují jak substantiva, tak adjektiva. Častěji užívané substantivní přípony Přípona Česky Význam Příklad Překlad -ia, ae, f. -ie choroba, stav allergia, ae, f. alergie -ūra, ae, f. -ura výsledek činnosti flexūra, ae, f. ohyb (např. střeva) -iō, iōnis, f. -e činnost flexiō, ōnis, f. ohýbání, ohnutí -tēr, ēris, m. -tér původce děje sphinctēr, ēris, m. svěrač -or, ōris, m. -or původce děje flexor, ōris, m. ohýbač vlastnost dolor, ōris, m. bolest -mentum, ī, n. -ment prostředek, nástroj ligāmentum, ī, n. vaz -ismus, ī, m. -izmus stav rheumatismus, ī, m. revmatizmus -itās, tis, f. -ita vlastnost flexibilitās, tis, f. ohebnost, pružnost Častěji užívané adjektivní přípony Přípona Česky Význam Příklad Překlad -ālis, e -ální příslušnost, vztah dorsālis, e zádový -āris, e -ární příslušnost, vztah ulnāris, e týkající se kosti loketní -ātus, a, um -ovaný opatřený něčím denticulātus, a, um zoubkovaný -icus, a, um -ický příslušnost, vztah chīrurgicus, a, um chirurgický -ōsus, a, um -ózní podobnost, vztah serōsus, a, um podobný séru -bilis, e -bilní možnost flexibilis, e ohebný, pružný -ndus, a, um doporučení resecandus, a, um k vyříznutí, mělo by se vyříznout Viz též Přehled klinicko-patologických zakončení. 17

18 Skládání SKLÁÁNÍ Slova složená (tj. s více slovními kořeny) jsou častá v klinické medicíně. Umožňují vyjádřit poměrně složité pojmy relativně jednoduše. Například chirurgické vyústění žlučníku na povrch těla lze vyjádřit slovem cholēcystostomia. POSTUP PŘI SKLÁÁNÍ SLOV Nejprve oddělíme koncovku od gen. sg. původního slova. ostaneme tak slovní kmen. Totéž uděláme se všemi slovy zamýšlené složeniny. Např. bronchos, ī, m. (průduška) > gen sg. bronchī > kmen slova bronchpleura, ae, f. (pohrudnice) > gen. sg. pleurae > kmen slova pleurpneumōn, onos, m. (plíce) > gen sg. pneumonos > kmen slova pneumon- Poté seřadíme slova za sebou tak, aby spojení dávalo smysl. Pokud druhé slovo začíná souhláskou, vložíme mezi ně -o- kvůli lepší výslovnosti (podobně v češtině modr-o-bílý). bronch-o-pleur-o-pneumon- Za poslední slovo zařadíme vhodnou koncovku. bronch-o-pleur-o-pneumon-ia současný zánět průdušek, pohrudnice a plic Posledním slovem ve složenině bývá některé z ustálených zakončení, například -algia pro bolest zmíněného orgánu, -itis pro zánět apod. Seznam nejběžnějších slov tohoto typu najdete v Přehledu klinicko-patologických zakončení. Složená slova jsou nejčastěji řeckého původu. Slovní kmeny, ze kterých se slova skládají, se ovšem někdy v samostatné formě vůbec nepoužívají. Např. místo výše zmíněného řeckého slova pneumōn se v anatomii užívá latinské pulmō. Slovo pneumōn najdeme pouze v označením nemocí (pneumonia zápal plic), lékařských vyšetření (pneumonographia rentgen plic) apod. Odvozování složenin z řeckých slov, která se v latině nevyskytují, by vyžadovalo studium řecké gramatiky (kvůli gen. sg.). Pro zjednodušení uvádíme v přehledu řecké slovní zásoby i kmeny uvedených řeckých slov. alší příklady složených slov Pro lékařské zákroky se používají následující přípony: -tomia, ae, f. operace, zákrok (ř. tomé = řez) -ectomia, ae, f. vyříznutí, odejmutí (ř. ek = z, ze, ven; tomé = řez) -stomia, ae, f. chirurgické vyústění na povrch těla (ř. stoma = ústa) Tyto přípony můžeme užít s následujícími řeckými slovy: Řecky Slovní kmen Česky laparā lapar- břicho mys my- sval appendix append- přívěsek slepého střeva ūrocystis ūrocyst- močový měchýř trachēa trachē- průdušnice Výsledné výrazy: laparotomia, ae, f. myotomia, ae, f. appendectomia, ae, f. ūrocystostomia, ae, f. trachēostomia, ae, f. operace břicha operace svalů odejmutí přívěsku slepého střeva umělé vyústění močového měchýře na povrch těla umělé vyústění průdušnice na povrch těla Viz též Přehled klinicko-patologických zakončení. 18

19 Číslovky PŘEHLE ČÍSLOVEK Základní Řadová Násobná 1 I ūnus, ūna, ūnum prīmus, a, um semel 2 II duo, duae, duo secundus, a, um bis 3 III trēs, tria tertius, a, um ter 4 IV quattuor quārtus, a, um quater 5 V quīnque quīntus, a, um quīnquiēs 6 VI sex sextus, a, um sexiēs 7 VII septem septimus, a, um septiēs 8 VIII octō octāvus, a, um octiēs 9 IX novem nōnus, a, um noviēs 10 X decem decimus, a, um deciēs 11 XI ūndecim ūndecimus, a, um ūndeciēs 12 XII duodecim duodecimus, a, um duodeciēs ČÍSLOVKY ZÁKLNÍ Skloňování Z číslovek základních (jeden, dva,...) se skloňují pouze první tři, ostatní jsou nesklonné. m. f. n. nom. ūnus ūna ūnum gen. ūnīus m. f. n. nom. duo duae duo gen. duōrum duārum duōrum m. f. n. nom. trēs tria gen. trium Užití Na rozdíl od češtiny číslovka základní nijak neovlivňuje pád podstatného jména. Srovnej: quīnque digitī (= nom. pl.) pět prstů alší příklady: duo dentēs frāctūra trium costārum dva zuby zlomenina tří žeber ČÍSLOVKY ŘOVÉ Číslovky řadové (první, druhý,...) se skloňují jako adjektiva I. a II. deklinace (tj. jako longus, longa, longum). Příklad: costa prīma první žebro digitus tertius třetí prst (= prostředníček) ČÍSLOVKY NÁSONÉ Číslovky násobné (jednou, dvakrát, třikrát,...) jsou stejně jako v češtině nesklonné. V lékařské terminologii se zpravidla užívají pouze násobné číslovky od dvou do pěti. Časté je například spojení bis diē (dvakrát denně), ter diē (třikrát denně) apod. 19

20 Slovesa E F G Obecná charakteristika V latinské lékařské terminologii se užívá pouze ustálený omezený počet slovesných tvarů. Většina z nich se užívá v receptech, jde proto o různé formy rozkazu ( vezmi, opakuj, ať vznikne apod.). Seznam sloves (uvedeny jen užívané tvary) infinitiv 1.os. sg. imperativ konjunktiv česky (infinitiv) dare dō dā dētur, dentur dát dīvidere dīvidō dīvide rozdělovat fierī fiō fiat, fiant stát se, vzniknout filtrāre filtrō filtrā filtrovat miscēre misceō miscē míchat recipere recipiō recipe brát repetere repetō repete repetātur opakovat signāre signō signā signētur, signentur označovat sterilizāre sterilizō sterilizētur sterilizovat 1. osoba singuláru Vždy končí na -ō. Jedná se o základní tvar, podle kterého najdeme sloveso ve slovníku. Infinitiv (neurčitek) Koncovka infinitivu (-āre/-are, -ēre, -ere nebo -īre), je vždy uvedena ve slovníku na druhém místě za základním tvarem. Určuje, do které konjugace (systému časování) sloveso patří. Pro lékařskou terminologii je ovšem jednodušší naučit se zpaměti běžně užívané tvary sloves, než je odvozovat. Slovníkový tvar slovesa tedy vypadá například takto: signō, āre. Za těmito dvěma tvary mohou být uvedeny další slovesné tvary, které jsou pro lékařskou terminologii nepodstatné (tvoří se z nich minulé časy apod.). Imperativ (rozkazovací způsob) Jde o přímý rozkaz. V lékařské terminologii se vyskytuje pouze v 2. osobě singuláru (dīvide rozděl). U každého konkrétního slovesa má jednu z těchto koncovek: -ā, -ē, -e nebo -ī. Konjunktiv Vyjadřuje nepřímý rozkaz nebo přání. V lékařské terminologii se vyskytují pouze tyto tvary: osoba koncovka příklad překlad 3. osoba singuláru -tur signētur ať je označen/a/o 3. osoba plurálu -ntur signentur ať jsou označeni/y/a H Častěji používané slovesné zkratky zkratka celým slovem česky.s. dā, signā dētur, signētur dentur, signentur dej, označ ať je dán/-a/-o, ať je označen/-a/-o ať jsou dáni/-y/-a, ať jsou označeni/-y/-a.s.s.v. dā sub signō venēnī dej pod označením jed.t.dos. dā tālēs dosēs dej takových dávek iv. in dos. aeq. dīvide in dosēs aequālēs rozděl na stejné dávky M. misce smíchej S. signā signētur signentur označ ať je označen/-a/-o ať jsou označeni/-y/-a S.c.f. signā cum formulā vydej s opisem receptu S.s.n. signā suō nōmine označ svým jménem ut f. ut fīat aby vznikl/-a/-o, ut fīant aby vznikli/-y/- 20

21 Lingvistické termíny Slovní druh: podstatné jméno nōmen substantīvum substantivum subst. přídavné jméno nōmen adiectīvum adjektivum adj. číslovka numerāle numerale num. sloveso verbum verbum verb. Pád (cāsus): 1. pád cāsus nōminātīvus nominativ nom. 2. pád cāsus genitīvus genitiv gen. Číslo (numerus): číslo jednotné numerus singulāris singulár sg. číslo množné numerus plūrālis plurál pl. Rod (genus): rod mužský genus māsculīnum maskulinum m. rod ženský genus fēminīnum femininum f. rod střední genus neutrum neutrum n. Stupňování (comparātiō): 1. stupeň gradus positīvus pozitiv pos. 2. stupeň gradus comparātīvus komparativ comp. 3. stupeň gradus superlātīvus superlativ superl. Slovesný způsob (modus): způsob neurčitý modus īnfīnītīvus infinitiv inf. způsob oznamovací modus indicātīvus indikativ ind. způsob rozkazovací modus imperātīvus imperativ imp. způsob spojovací modus coniūnctīvus superlativ coni. alší použité termíny: způsob skloňování dēclinātiō deklinace decl. způsob časování coniugātiō konjugace coni. 21