Botanika bezcévných rostlin pro učitele 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů

Transkript

1 Botanika bezcévných rostlin pro učitele 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta TŘÍDA: Marchantiopsida ŘÁD: Marchantiales Marchantia polymorpha (TP, HB, ŢM) TŘÍDA: Jungermanniopsida ŘÁD: Pelliales Pellia epiphylla (HB) ŘÁD: Jungermanniales Lepidozia reptans (VP, HB) Bazzania trilobata (HB) ŘÁD: Jungermanniales Lophozia ventricosa (HB) Chiloscyphus profundus Calypogeia (TP, HB) (PP, HB)

2 Botanika bezcévných rostlin pro učitele 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ODDĚLENÍ: Bryophyta TŘÍDA: Andreaeopsida ŘÁD: Andreaeales Andreaea rupestris (HB) TŘÍDA: Sphagnopsida ŘÁD: Sphagnales Sphagnum sp. (HB) TŘÍDA: Polytrichopsida ŘÁD: Polytrichales Polytrichastrum formosum (HB) TŘÍDA: Bryopsida ŘÁD: Rhizogoniales Aulacomnium androgynum (HB)

3 Botanika bezcévných rostlin pro učitele 7. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů TŘÍDA: Bryopsida ŘÁD: Dicranales Ceratodon purpureus (HB) Dicranella heteromalla Dicranodontium denudatum Leucobryum glaucum (HB, TP) (HB) (HB) ŘÁD: Pottiales Syntrichia ruralis (HB) ŘÁD: Bryales Pohlia nutans (HB) ŘÁD: Hypnales Hypnum cupressiforme (HB) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta TŘÍDA: Anthocerotopsida Anthoceros agrestis (HB, OP)

4 V některých ekosystémech tvoří mechorosty jednu z dominantních sloţek vegetace. Vancouver Island Šumava, u Plešného jezera Chile, Nothofagus forest Borneo

5 ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka játrovek frondózní (lupenitá) nebo foliózní (listnatá), případně semifoliózní tř. Marchantiopsida zahrnuje frondózní játrovky s rozlišeným základním a asimilačním pletivem tř. Jungermanniopsida zahrnuje frondózní játrovky pouze se základním pletivem a především všechny foliózní játrovky u foliózních játrovek jsou fyloidy rozmístěny na kauloidu ve dvou proti sobě leţících řadách, můţe se vytvářet i třetí řada zpravidla drobnějších amfigastrií na ventrální straně kauloidu

6 další význačné charakteristiky: - často velmi drobné (i jen několik mm) - záhy pomíjejíci prvoklíček (protonema) - jednobuněčné rhizoidy (mohou být i čípkaté) - fyloidy bez ţebra s izodiametrickými buňkami - nejdříve se vytvoří tobolka a ta je pak vynesena štětem - po dozrání výtrusů puká tobolka podélnými štěrbinami a vytváří chlopně - v tobolce přítomny mrštníky (elatery) čípkaté rhizoidy ve srovnání s mechy méně početná skupina (v ČR známo 204 druhů, celosvětově asi 5 tisíc druhů) vyskytující se především na vlhčích biotopech (epifytické, terestrické i epilitické druhy)

7 Marchantia polymorpha porostnice mnohotvárná (trvalý preparát, herbářová poloţka) Na dorzální straně stélky jsou i pouhým okem patrná políčka dýchacích dutin se světlejšími dýchacími otvory Výskyt: na nejrůznějším podkladu, často např. na kamenech podél potoků ve volné přírodě, ale i na sušších stanovištích v okolí lidských sídel; velmi variabilní a hojná játrovka.

8 Příčný řez frondózní stélkou Marchantia polymorpha soudečkovitý dýchací otvor svrchní korová vrstva (epidermis) asimilační vrstva dřeňová vrstva čípkatý rhizoid hladký rhizoid fotografie příčného řezu schema příčného řezu

9 Marchantia polymorpha porostnice mnohotvárná Samičí receptakulum zpravidla více neţ 1 cm vysoké, na vrcholu hluboko v 7-10 úzkých laloků rozdřípené, archegonia vyvinuta na spodní straně deštníkovitých útvarů. Samčí receptakulum niţší, okrouhlé, k okrajům ztenčené, antheridia vytvářena na svrchní straně deštníkovitých útvarů.

10 Vegetativní rozmnoţování na povrchu stélky se vytvářejí pohárkovité útvary, které obsahují četné čočkovité mnohobuněčné mnoţilky (gemy). okraje pohárku gemy příčný řez stélkou v místě pohárku s mnoţilkami (obarveno)

11 Pellia epiphylla pobřeţnice obecná (herbářová poloţka) Na stélce nejsou patrná políčka s dýchacími otvory. Výskyt: roste běţně od níţin do středních poloh na vlhkých, bázemi chudých stanovištích, jako jsou zejména břehy potoků. Stélka je na příčném řezu homogenní, pouze se svrchní a spodní epidermis.

12 Lepidozia reptans - plevinka plazivá (vlastní preparát, herbářová poloţka) kauloid větev 3- aţ 4-laločný fyloid Výskyt: velmi běţná játrovka na kyselých stanovištích; roste na humózních půdách, bázích kmenů i na trouchnivějícím dřevě či na skalách. amfigastrie

13 Bazzania trilobata rohozec trojlaločný (herbářová poloţka) Výskyt: často v hustých, vysokých porostech, především na vlhké půdě ve smrčinách, na rašelinné půdě, na trouchnivějících kmenech i silikátových skalách, od podhůří do hor. Fyloidy na kauloidu nadsazené, na vrcholu uťaté, se třemi drobnějšími zuby; četné šlahounovité výběţky vyrůstají na ventrální straně v úţlabí amfigastrií.

14 Lophozia ventricosa křiţítka břichatá (herbářová poloţka) Výskyt: často na Mnoţilky (gemy) se tvoří především na vrcholech dvoulaločných fyloidů. silikátových skalách, humusu, holé půdě, někdy i na borce stromů nebo tlejícím dřevě Mnoţilky jsou 1-2 buněčné, hvězdovitého nebo nepravidelně hranatého tvaru.

15 Chiloscyphus profundus obhřebenka dvouzubá (trvalý preparát, herbářová poloţka) elatera spory dvoulaločný fyloid amfigastrie rhizoidy laloky otevřené tobolky hyalinní štět Výskyt: nejčastěji na tlejícím dřevě, borce stromů, řezné ploše pařezů; vzácně na půdě

16 Calypogeia integristipula - kryjnice Meylanova (příprava preparátu, herbářová poloţka) Foliózní játrovka s nadsazenými listy, spodní listy (amfigastrie) patrné. v buňkách často pozorovatelná siličná tělíska (u C. azurea modrá) Výskyt: na holé půdě ve vlhkých lesích, na březích potoků, na svazích lesních cest, často na tlejícím dřevě, snáší zastínění

17 ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Bryophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA gametofyt mechů rozlišen na mnohobuněčné rhizoidy, kauloid a fyloidy, které jsou uspořádané na kauloidu ve šroubovici, často s vícevrstevným ţebrem déletrvající sporofyt tvořen zbarveným štětem, tobolkou se sloupkem a odpadavým víčkem; často vytvářeno hygroskopické (jednoduché nebo dvojité) obústí prvoklíček u většiny mechů vláknitý ve srovnání s játrovkami asi třikrát početnější skupina (v ČR známo 641 druhů, celosvětově asi 15 tisíc druhů) výskyt především ve vlhčích biotopech (epifyti, epilitické i terestrické druhy)

18 Andreaea rupestris štěrbovka skalní (herbářová poloţka) V apikální části tobolky i po vyprášení výtrusů srostlé chlopně (chybí víčko a obústí). Celkový vzhled plodných rostlin s dozrávajícími sporofyty. sloupek pseudopodium Výskyt: na expono-vaných silikátových skalách v předhoří, převáţně ve vyšších polohách; tvoří hnědo-červené aţ černavé polštářovité, rozpadavé porosty.

19 Sphagnum sp. rašeliník (herbářová poloţka, příprava preparátu) heterofylie rozdílný tvar lodyţního a větevního fyloidu lodyţní fyloid větevní fyloid hlavička (kapitulum) odstálá větev lodyţní fyloid kauloid splývavá větev

20 Buněčná síť větevního fyloidu Sphagnum (herbářová poloţka, příprava preparátu) větevní fyloidy lodyţní fyloid příčný řez částí fyloidu spirální vzpěra pór chlorocyty hyalocyty

21 Sphagnum rašeliník (herbářová poloţka, příprava preparátu) Celkový habitus některých rašeliníků: Sphagnum magellanicum, S. capillifolium a S. balticum. Sporofyt představován polokulovitou tobolkou bez obústí, která vyrůstá na hyalinním pseudopodiu (štět chybí) Celkem je v ČR známo 35 druhů rašeliníků. Výskyt: ve vlhkých lesích, prameniště, baţiny, příkopy, břehy potoků, vrchoviště, na humusu skal (S. quinquefarium).

22 Polytrichastrum formosum ploník ztenčený (herbářová poloţka) Výskyt: velmi běţný druh na půdě nejčastěji v jehličnatých lesích Často pozorovatelné květy shluky antheridií P. formosum P. commune Vědecké jméno rodu je odvozeno z chlupovitého charakteru čepičky. Od druhu P. commune se P. formosum odlišuje tvarem terminální buňky na lamelách, které jsou pozorovatelné na příčném řezu listem (P. commune je také typický druh vlhkých míst např. rašeliniště)

23 Na příčném řezu vícevrstevným fyloidem je patrna soustava v podélné ose fyloidu probíhajících paralelních asimilačních lamel s rozšířenou a vykrojenou terminální buňkou. Lamely slouţí k vedení a udrţení vody lamely detailní pohled na lamely shora

24 Aulacomnium androgynum klamonožka hlávkovitá ( ţivý materiál, herbářová poloţka) Výskyt: na obnaţené humusem bohaté zemi, bazích stromů, tlejícím dřevě nebo skalách Rozmnoţování vegetativní cestou je velmi časté; na konci kauloidů jsou holé části a na nichţ se tvoří shluky čočkovitých mnohobuněčných gem.

25 Ceratodon purpureus rohozub nachový Výskyt: druh se širokou ekologickou amplitudou; roste proto na různých substrátech, zejména však jako synantropní druh v okolí lidských sídel od níţiny do hor. (herbářová poloţka) mladé dozrávající sporofyty (vlevo) a sporofyty v době před vyprášením výtrusů (vpravo) Velmi často plodný, a proto i v terénu snadno rozpoznatelný mech, a to především díky nachovému zbarvení štětů a v suchém stavu (v době dozrávání výtrusů) podélně rýhovaným tobolkám.

26 Dicranella heteromalla - dvouhroteček různotvárný (herbářová poloţka) Pro vláknitý prvoklíček (protonema) mechů jsou charakteristické šikmé příčné přehrádky mezi buňkami. schéma prvoklíčku Prvoklíček se můţe rozrůst po vyklíčení spor i do větších rozměrů a můţe připomínat vláknitou řasu. U většiny mechorostů je však prvoklíček pomíjivý a s vývojem gametofytu záhy zaniká. Výskyt: všeobecně rozšířený, pionýrský druh; roste především na zemi podél lesních cest, ale i na silikátových skalách (zejména pískovce).

27 Dicranella heteromalla dvouhroteček různotvárný (trvalý preparát, herbářová poloţka) Jenoduché obústí (peristom) tobolky je tvořeno šestnácti zuby, které jsou přibliţně do poloviny své délky rozeklány ve dvě ramena. Zejména na vnějším povrchu obústních zubů je patrná podélně čárkovitá struktura. detail obústních zubů Některé druhy mechů mohou mít dvojité obústí rozlišené na vnitřní endostom a vnější exostom či můţe obústí chybět. obústí zbytek sloupku

28 Dicranodontium denudatum hyčovka lámavá (herbářová poloţka) Výskyt: na rašelinné půdě, humusu, trouchnivějícím dřevě pařezů a padlých kmenech stromů, ale i na lesní půdě a na pískovcových skalách od níţiny do hor. dlouze šídlovitý fyloid Snadno lámavé fyloidy se při dotyku rukou či při jiném mechanickém působení při bázi odlamují od kauloidu. Tento jev umoţňuje účinné šíření mechu vegetativní cestou.

29 Leucobryum glaucum bělomech sivý (herbářová poloţka) Výskyt: hojný druh borů a smrčin tvořící často nápadně mohutné polštářovité porosty; za sucha bělavě zelené barvy. fyloid příčný řez fyloidem při bázi chlorocyty hyalocyty

30 detail zubatého chlupu Syntrichia ruralis rourkatec obecný (trvalý preparát) Výskyt: hojný mech rostoucí na otevřenějších stanovištích: na zemi, často na skalách (zejména vápencových), zdech, střechách apod., od níţiny vysoko do hor. Ţebro vystupuje z fyloidu ve formě dlouhého hyalinního chlupu. Buňky v horní části fyloidu silně papilnaté (obr. nahoře příčný řez), při bázi bez papil.

31 Pohlia nutans paprutka nící (herbářová poloţka) Výskyt: především terestrický mech rostoucí na lesní půdě, také však na pařezech i ve skulinách skal; z níţiny do hor častý, značně variabilní. Fyloidy jsou kopinaté, ve špičce pilovité, s ţebrem končícím se špičkou. Poměrně dobře rozpoznatelný druh pro vzhled sporofytu: na 2-4 cm vysokém červeném štětu se vytvářejí typické, dolů sehnuté (nící) obvejčité tobolky.

32 Hypnum cupressiforme rokyt cypřišovitý (herbářová poloţka) Výskyt: obecně se vyskytující bokoplodý mech na nejrůznějších substrátech (terestricky, epifyticky i epiliticky rostoucí); extrémně variabilní. Fyloidy jsou na kauloidu, zejména však na větvích zpravidla srpovitě dolů stočené, ţebro je jen velmi krátké a dvojité.

33 RÍŠE: Plantae (Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka růţicovitá, frondózní, kaţdá buňka stélky obsahuje jediný chloroplast s pyrenoidem, často ve stélce symbioticky rostoucí sinice, pouze hladké rhizoidy sporofyt bez štětu, otevírání válcovité tobolky podélnými štěrbinami (nedosahují vrcholu tobolky), vyvinut sloupek a pseudoelatery nepříliš početná skupina (v ČR známy 4 druhy, avšak pouze dva recentně se vyskytující)

34 Anthoceros agrestis hlevík tečkovaný (obrazová prezentace) Výskyt: na vlhké půdě, často na polích a úhorech, ale i na loukách a pasekách, především v niţších a středních polohách; poměrně hojný druh. Na povrchu tobolky jsou vytvořeny nepravé (stále otevřené) průduchy tvořené dvojicí ledvinitých buněk. Růţicovitá stélka je zvlněná aţ kadeřavá, s četnými dutinami hostícími kolonie sinic rodu Nostoc. Výtrusy jsou v době zralosti černavé, na povrchu s vidličnatými ostny, pseudoelatery šedé, 2-5 buněčné, s nepravidelnými ztlustlinami.