Co bychom měli vědět o EU? Aktualizace a doplnění: Ing. Lucie Mádlová, Ph.D. Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni

Transkript

1 Co bychom měli vědět o EU? Aktualizace a doplnění: Ing. Lucie Mádlová, Ph.D. Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni

2

3 Obsah I. EVROPSKÁ UNIE SEN O SJEDNOCENÍ EVROPY SE NAPLŇUJE ) Které země jsou členy EU? 7 2) Co jsou kandidátské země? 7 II. BUDOVÁNÍ EVROPY ) Jaké události předcházely budování Evropy? 8 4) Jak vznikla první forma evropské spolupráce? 9 5) Jak se uskutečnil přechod od vládní spolupráce k ekonomické integraci? 10 6) Co jsou zakládající smlouvy? 11 7) Jaké smlouvy byly podepsány v Římě v r. 1957? 11 8) Co označoval termín Evropská společenství? 11 9) Co znamenala politika prázdné židle? 12 10) Co je obsahem Jednotného evropského aktu? 12 11) Co jsou čtyři svobody definované Jednotným evropským aktem? 12 12) Co je Schengenská smlouva a schengenský prostor? 12 13) Jaké smlouvy byly podepsány v Maastrichtu v roce 1992? 13 a) Co obsahovala Smlouva o Evropské unii z r. 1992? b) Co bylo obsahem Smlouvy o založení Evropského společenství z r. 1992? c) Čím se v letech lišily Evropská unie a Evropské společenství? d) Co byly tři pilíře Evropské unie? ) Co definovala Amsterdamská smlouva? 15 15) Co stanovila Smlouva z Nice? 15 16) Co je Lisabonská smlouva? 15 a) Jak a proč vznikla Lisabonská smlouva? b) Co je cílem a obsahem Lisabonské smlouvy? c) Co přinese Lisabonská smlouva občanům? ) Jak jsou rozdělené pravomoci mezi EU a členské státy? 17 18) Co znamenají zásada subsidiarity a zásada proporcionality? 18 III. EVROPSKÉ HODNOTY ) Co označuje pojem evropské hodnoty? 18 20) Co je obsahem Listiny základních práv a svobod? 19 21) Jaká práva má občan EU? 19 IV. FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE ) Jaké orgány EU existují? 20 23) Co znamená nadnárodní charakter orgánů EU? 20 24) Kde se nacházejí orgány EU? 20 25) Jaká je úloha řídících orgánů EU? 20 a) Jakou úlohu má Evropský parlament? b) Jak se Evropský parlament podílí na tvorbě komunitárního práva? c) Podle jakých kritérií jsou seskupeni poslanci Evropského parlamentu? d) Kolik poslanců má Evropský parlament? e) Jaká je úloha Evropské rady? f) Jakou roli má Rada EU (Rada ministrů)?

4 Co bychom měli vědět o EU? g) Jaké je rozdělení hlasů v Radě EU (Radě ministrů)? h) Jakou úlohu plní Evropská komise? ch) Kolik komisařů má Evropská komise? ) Jakou úlohu hrají kontrolní a poradní orgány? 26 a) Jakou roli má Soudní dvůr EU? b) Jakou úlohu má Účetní dvůr? c) Co je úkolem Hospodářského a sociálního výboru? d) Jaké kompetence má Výbor regionů? ) Jakou úlohu plní finanční orgány EU? 27 a) Jakou roli hraje Evropská centrální banka (ECB)? b) Jakou úlohu má Evropská investiční banka (EIB)? ) Má EU prezidenta? 37 29) Co je mezivládní konference? 27 30) Jaké formy má evropské právo? 27 31) Jak vzniká komunitární legislativa? 27 32) Jak probíhá spolurozhodování Evropského parlamentu a Rady EU? 28 33) Může se občan odvolávat na komunitární právo u národního soudu? 29 34) Co jsou generální ředitelství Evropské komise? 29 V. FINANCOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE ) Co je víceletý finanční rámec (finanční perspektiva)? 30 36) Co tvoří finanční zdroje EU? 30 37) Jaké výdaje financuje rozpočet EU? 30 38) Které orgány spravují rozpočet EU? 31 39) Kdo jsou tzv. čistí příjemci a čistí plátci? 31 VI. EVROPSKÁ MĚNOVÁ UNIE ) Co je hospodářská a měnová unie (HMU)? 31 41) Jakým způsobem se realizuje HMU v Evropě? 32 42) Co je Evropská měnová unie a eurozóna? 32 43) Jak se vytvářela Evropská měnová unie? 32 44) Co jsou konvergenční (maastrichtská) kritéria? 33 45) Jaké výhody plynou z členství v eurozóně? 33 46) S jakými riziky je členství v eurozóně spojené? 33 47) Které státy jsou členy eurozóny? 34 48) Co je Pakt stability a růstu? 34 VII. POLITIKY EU ) Co označuje pojem jednotný trh EU? 35 50) Co zahrnuje společná obchodní politika? 35 51) Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)? 35 52) Jaké jsou principy politiky hospodářské soutěže? 36 53) Co zahrnuje sociální politika EU? 36 a) Existuje v EU sociální dialog? b) Co je obsahem tzv. Obnovené sociální agendy? c) Jaké změny zavedla v sociální politice Lisabonská smlouva? ) Jaká je úloha a cíle regionální a strukturální politiky? 37 55) Co jsou strukturální fondy? 37 4

5 56) Co je Fond soudržnosti (Kohezní fond)? 38 57) Co je obsahem společné zemědělské politiky (SZP)? 38 58) Realizuje Evropská unie ekologickou politiku? 39 a) Jaké jsou priority EU v oblasti životního prostředí? b) Jaké nástroje využívá ekologická politika EU? c) Jaké důsledky má pro EU přijetí Kjótského protokolu? ) Jaké programy organizuje EU pro mládež a studenty? 40 60) Co zahrnuje zahraniční politika EU? 41 61) Jakými oblastmi se zabývá zahraniční politika Evropské komise? 41 62) Jaké instituce jsou zodpovědné za rozvojovou politiku EU? 41 63) Na které regiony se zaměřuje vnější ekonomická a rozvojová politika EU? 42 64) Jaké jsou cíle Generálního ředitelství pro rozvoj? 44 65) Jaké dohody byly uzavřeny v rámci rozvojové pomoci? 44 66) Co byly Loméské dohody? 45 67) Co je Dohoda z Cotonou? 45 68) Jaká je úloha Úřadu pro humanitární pomoc (ECHO)? 45 69) Jaké úkoly plní EuropeAid? 45 70) V čem spočívá společná zahraniční a bezpečnostní politika EU? 46 a) Proč existuje SZBP? b) Kdo představuje SZBP? c) Jak funguje SZBP? d) Co reprezentuje diplomacie EU? e) Jak se vyvíjela myšlenka společné evropské obrany? f) Proč existuje společná bezpečnostní a obranná politika? ) V čem spočívá spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí? 47 a) Jak vznikla spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí? b) Jaká rizika jsou spojena s volným pohybem osob? c) Jaké reformy byly zavedeny Amsterdamskou a Lisabonskou smlouvou? VIII. EVROPA A GLOBALIZACE ) Co je globalizace a jaké jsou její důsledky? 49 73) Jaká je role Evropské unie v procesu globalizace? 49 a) Rozvojová pomoc b) Ochrana evropských hodnot a lidských práv c) Mezinárodní obchod d) Životní prostředí IX. ROZŠIŘOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE ) Kdy a s kým vstoupily do EU současné členské státy? 50 75) Jak probíhal proces východního rozšíření EU? 51 76) Jaké výhody přineslo východní rozšíření EU? 51 77) Kdo se může stát členem EU? 52 78) Jaká kritéria je nutné splnit před vstupem do EU? 52 79) V čem spočívá proces rozšiřování? 52 a) Co je předmětem činnosti Evropské konference? b) Co zahrnují etapy procesu přistoupení? ) Co je screening acquis communautaire? 53 81) Co je obsahem tzv. pravidelných zpráv Evropské komise? 53 5

6 Co bychom měli vědět o EU? 82) Které země mají status kandidátské země a kdy se začlení do EU? 53 X. EKONOMICKÁ STRATEGIE A BUDOUCNOST EU ) Co byla Lisabonská strategie a jak byly plněny její cíle? 54 84) Co obsahovala Nová lisabonská agenda a jaké stanovila priority? 54 85) Co je Evropa 2020 a jaké jsou její cíle? 54 86) Čím byl vyhlášen rok 2011? 55 87) Jaké jsou v roce 2012 hlavní cíle Evropského roku aktivního stárnutí 56 a mezigenerační solidarity? 56 88) Které činnosti či aktivity jsou realizovány k dosažení výše uvedených cílů? 56 89) Co je Sdělení o CSR? 57 90) Kdo se 1. července 2012 ujal předsednictví v Radě EU a jaké jsou jeho hlavní cíle? 57 91) Co je cílem novéinformační kampaně EUROPE DIRECT? 57 6

7 I. EVROPSKÁ UNIE SEN O SJEDNOCENÍ EVROPY SE NAPLŇUJE Sjednocení Evropy je sen, který provází Evropany již od rozdělení říše Karla Velikého v 9. století. Přesto až do 20. století jakákoli snaha o sjednocení neměla úspěch. Evropa suverénních států 17. století stejně tak jako Evropa národních států 19. století byla rozdělena válkami, které byly vždy jen na čas přerušovány mírovými smlouvami. Myšlenka společné Evropy přesto dlouhou dobu klíčila v myslích mnoha lidí. Již v 15. století se snažil český král Jiří z Poděbrad prosadit velkorysý projekt mírového sjednocení evropského kontinentu, daleko předbíhající svou dobu. V 18. století filozof Kant chápal sjednocení jako organizaci pro udržení stálého míru. V 19. století Ital Mazzini založil hnutí Mladá Evropa bojující za Evropu pro lidi. Vizionář Victor Hugo předpovídal sjednocenou Evropu. Ve 20. století pak otřes způsobený dvěma světovými válkami, meziválečné pacifistické nadšení a vědomí, že Evropa zaostává za Spojenými státy americkými, přivedly intelektuály, politiky a filozofy k myšlence jed- notné Evropy a k zahájení jejího budování. Je to budování stavby, jež není zdaleka dokončena, ale ještě nikdy jsme nebyli tak blízko sjednocené Evropě. To, co se v současnosti nazývá Evropská unie (EU), nebylo vybudováno přes noc. Tato nedokončená stavba je plodem evropského uvědomění a přesvědčení, že Evropa může potvrdit svoji ekonomickou a politickou moc jen tehdy, bude-li mluvit jedním hlasem. 1) Které země jsou členy EU? Od r má EU 27 členských zemí (v závorce je uveden rok vstupu): Německo (1957), Francie (1957), Itálie (1957), Belgie (1957), Nizozemsko (1957), Lucembursko (1957), Velká Británie (1973), Irsko (1973), Dánsko (1973), Řecko (1981), Španělsko (1986), Portugalsko (1986), Rakousko (1995), Švédsko (1995), Finsko (1995); Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko přistoupily v r a Bulharsko a Rumunsko v r Vedle bulharštiny a rumunštiny je k 1. lednu 2007 přiznán statut oficiálního jazyka také irštině. Počet oficiálních jazyků EU je tedy v dnešní době 23. 2) Co jsou kandidátské země? Kandidátské země jsou státy, které podaly přihlášku ke členství v Evropské unii a kterým orgány EU přiznaly status kandidátské země. Současnými kandidáty jsou Černá Hora, Chorvatsko, Island, Makedonie (FYROM), Turecko a Srbsko (stav k březnu 2012). Chorvatsko se má stát členským státem EU 1. července 2013, Evropská unie tak bude mít 28 členů. Chorvatsko bude mít do té doby na většině zasedání pracovních skupin Rady ministrů EU a výborů Evropské komise tzv. status pozorovatelské země, čímž se mu má podařit lépe proniknout do tajů vnitřní institucionální struktury EU a jejího fungování. Všechny tyto země mají statut kandidátské země. ( (více o tématu v kapitole IX Rozšiřování EU). 7

8 Co bychom měli vědět o EU? II. BUDOVÁNÍ EVROPY 3) Jaké události předcházely budování Evropy? : Vídeňský kongres, zasedající po pádu Napoleona, mění uspořádání Evropy : Zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda d Este bylo pro Rakousko-Uhersko záminkou k vyhlášení války Srbsku, což vedlo k rozpoutání první světové války mezi Německem a Rakousko-Uherskem na jedné straně a Francií, Ruskem a Velkou Británií na straně druhé. Již v tomto období pacifistické hnutí prosazuje mír a soulad mezi evropskými státy. 1919: Založení Společnosti národů (SN) je institucionální odpovědí na pacifistický ideál. Ale ani USA ani Německo nejsou jejími členy. 1939: Německo rozpoutává druhou světovou válku. Hitler do r uplatňuje mimo jiné politiku deportací a vyvražďování, která způsobila smrt téměř šesti milionů Židů, téměř pěti set tisíc Romů a mnoha desítek tisíc příslušníků evropských národů. 1922: Richard Coudenhove-Kalergi přichází s myšlenkou panevropské unie založené na francouzsko-německém smíření. 1925: Ministři zahraničních věcí Francie a Německa Aristide Briand a Gustav Stresemann navrhují projekt evropské unie. 1929: Vypuknutí světové hospodářské krize (tzv. černý pátek na newyorské burze) ukončilo francouzsko-německé přibližování i projekt evropské unie. 1933: Německá Třetí říše je založena na vládě jediné strany, k moci se dostává Hitler. Po svém zvolení kancléřem v roce 1933 Hitler rozvrací ústavu a nastoluje nacistickou diktaturu. 1944: Na popud belgického ministra zahraničních věcí Paula-Henriho Spaaka vzniká Benelux celní unie spojující Belgii, Nizozemsko a Lucembursko. Smlouva o vytvoření Beneluxu, na které se shodly všechny zúčastněné země v roce 1944, vstoupila v platnost 17. března Benelux od svého vzniku fungoval jako celní unie s cílem rozvíjet vzájemný obchod mezi zúčastněnými zeměmi. S ohledem na značný stupeň protekcionismu ve světě po 2. světové válce bylo založení Beneluxu krokem, který významně sblížil uvedené země. Benelux se tak stal prvním integračním sdružením, které bylo po 2. světové válce 8

9 v Evropě vytvořeno. Všechny tři zakládající země se v padesátých letech 20. století také staly zakládajícími zeměmi dalších dvou integračních sdružení ESUO a EHS (viz dále). Únor 1945: Jaltská konference dělí Evropu na zónu východního a zónu západního vlivu, což v následujících letech vede k rozdělení Evropy na dva bloky: východní, založený na komunistických režimech a centrálně plánované ekonomice, a západní, postavený na demokratických principech uplatňujících tržní ekonomiku. 4) Jak vznikla první forma evropské spolupráce? 1948: Země západní Evropy založily Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci, která se mimo jiné zabývala rozdělováním pomoci plynoucí z Marshallova plánu. Tato mezivládní spolupráce však byla omezena pouze na hospodářskou oblast. V roce 1960 byla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci nahrazena Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). 1948: Vzhledem ke stupňující se studené válce podepsaly země Beneluxu, Francie a Velká Británie tzv. Bruselský pakt, smlouvu o vzájemné vojenské pomoci, která se stala základem Západní unie. V roce 1954 se Západní unie změnila po přistoupení Německa a Itálie v Západoevropskou unii (ZEU). 1949: S americkou hospodářskou pomocí v rámci Marshallova plánu se pojí také vojenská ochrana, která podporuje Západoevropskou unii a dává vzniknout Severoatlantické smlouvě neboli Severoatlantickému paktu (NATO). 1947: Britský premiér Winston Churchill přichází s myšlenkou Spojených států evropských. Spojené státy americké v tomto roce navrhují tzv. Marshallův plán, který má Evropě pomoci při poválečné rekonstrukci a zamezit šíření komunismu. 1949: Signatáři Bruselského paktu spolu s Itálií, Irskem, Dánskem, Norskem a Švédskem zakládají v r Radu Evropy s cílem při- 1948: Evropský kongres seskupuje politické, kulturní a ekonomické elity okolo myšlenky sjednocené Evropy. Ale brzy se objeví dva koncepty: federální (nadnárodní) a mezivládní, obhajovaný Brity a francouzským generálem de Gaullem. 9

10 Co bychom měli vědět o EU? pravit podmínky pro vytvoření jednotné Evropy. Rada Evropy se zaměřila na rozvoj spolupráce v oblasti ekonomické, politické, kulturní a sociální. Nebyla však vybavena potřebnými pravomocemi k řešení naléhavých politických a ekonomických problémů a evropské země nebyly připraveny na předání části své státní suverenity této nově vzniklé organizaci. Významným úspěchem Rady Evropy se v roce 1950 stalo přijetí Evropské konvence (Úmluvy) o ochraně lidských práv a základních svobod, která vstoupila v platnost v roce 1953 a na jejíž respektování Rada Evropy dohlíží. Sídlem Rady Evropy je Štrasburk. Všechny členské země musí být parlamentními demokraciemi, které respektují lidská práva a jejichž hospodářství je založeno na volném trhu a konkurenci. Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaná v roce 1950, uznává základní lidská práva (svoboda myšlení, shromažďování, ) a odsuzuje týrání a nehumánní a degradující zacházení a tresty. Úmluva je dnes ratifikována všemi členskými státy Evropské unie. 1951: V rámci jednání o Schumanově plánu podepsalo v dubnu 1951 šest zemí (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) tzv. Pařížskou smlouvu, což byla dohoda o propojení uhelného a hutního průmyslu uvedených zemí. Tímto aktem vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva, která byla uzavřena na dobu 50 let, vstoupila v platnost (v r toto integrační sdružení ukončilo svoji činnost). Cílem ESUO bylo postupně zrušit mezi členskými zeměmi cla a další obchodní omezení na trhu s uhlím a ocelářskými a hutními výrobky a v dalším období vytvořit společný trh s těmito komoditami. V zájmu plnění stanoveného cíle byly ustaveny řídící orgány ESUO, jimž členské státy předaly potřebnou část svých suverénních práv. Byla tak vytvořena první nadstátní organizace s nadstátními pravomocemi v západní Evropě. Prvním předsedou Rady ministrů Evropského společenství uhlí a oceli se v roce 1952 stal Belgičan Jean Duvieusart. Pozor: Rada Evropy není institucí Evropské unie a nelze ji zaměňovat s Evropskou radou ani s Radou Evropské unie. 5) Jak se uskutečnil přechod od vládní spolupráce k ekonomické integraci? 1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničních věcí, inspirován Jeanem Monnetem, navrhl dne 9. května 1950 společné řízení francouzské a německé těžby uhlí a výroby oceli, dvou strategických odvětví hospodářství. Tak se zrodil Schumanův plán, jenž navázal na předchozí myšlenky směřující k evropské federaci. Pro připomínku této události, která dala podnět k dalšímu rozvoji evropských integračních procesů, se 9. květen stal Dnem Evropy : Konference Šestky (šest zemí, které založily ESUO) v italské Messině v r otevřela cestu pro jednání, která dospěla dne 25. března 1957 k podepsání tzv. Římských smluv, tedy Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství (EHS). Smlouva o EURATOMu upravila podmínky spolupráce při mírovém využívání jaderné energie. Smlouva o založení EHS sledovala komplexní cíl: během let 10

11 Zakládající smlouvy byly novelizovány a měněny následujícími smlouvami: Jednotným evropským aktem (1986/1987), Smlouvou o Evropské unii (1992/1993), Smlouvou o založení Evropského společenství (1992/1993), Amsterdamskou smlouvou (1997/1999), Smlouvou z Nice (2001/2003) a Lisabonskou smlouvou (2007/2009). Poznámka: V závorkách je uvedený rok podpisu dané smlouvy a rok, kdy smlouva vstoupila v platnost. vytvořit společný trh s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil (jednalo se o realizaci tzv. čtyř svobod). Do budoucna se počítalo s dalšími integračními kroky. Obě smlouvy byly uzavřené na dobu neurčitou a vstoupily v platnost Tímto dnem zahájilo svoji existenci Evropské hospodářské společenství předchůdce dnešní Evropské unie. Cesta k rozvoji evropské ekonomické integrace byla otevřená. 6) Co jsou zakládající smlouvy? Zakládající smlouvy, které představují tzv. primární právo, tvoří základní rámec rozvoje integračních procesů. Tvoří je Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (1951/1952), Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (1957/1958) a Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (1957/1958). 7) Jaké smlouvy byly podepsány v Římě v r. 1957? byly v Římě podepsány dvě smlouvy zakládající evropskou integraci: Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii a Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (tzv. Římské smlouvy). Obě smlouvy vstoupily v platnost Smlouva o založení EHS stanovila ambiciózní cíl: do 12 až 15 let vytvořit společný trh tedy prostor, ve kterém se bude uplatňovat volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil. 8) Co označoval termín Evropská společenství? Od r. 1958, kdy vstoupily v platnost smlouvy podepsané v Římě v předcházejícím roce, existovala v západní Evropě tři integrační společenství (ESUO, EHS a Euratom), která 11

12 Co bychom měli vědět o EU? sdružovala stejné členské státy (Německo, Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsko a Lucembursko). Na základě tzv. Slučovací smlouvy počala tato společenství v r slučovat své aparáty a vytvářet společné orgány: Evropskou komisi, Radu ministrů, Shromáždění a Soudní dvůr. Od tohoto roku se také začal užívat název Evropská společenství, který označoval tři výše uvedená integrační seskupení se stejnou členskou základnou. 9) Co znamenala politika prázdné židle? V roce 1965 vyvolal francouzský prezident de Gaulle v Evropském hospodářském společenství vážnou krizi. Požadoval totiž financování společné zemědělské politiky ze strany EHS a odmítal vzrůstající význam Evropské komise a perspektivu hlasování kvalifikovanou většinou. Francouzský prezident se rozhodl uplatňovat tzv. politiku prázdné židle : Francie se přestala účastnit zasedání Rady ministrů. O rok později však státy EHS schválily Lucemburský kompromis, podle nějž musela Rada ministrů vypracovat řešení přijatelné pro všechny členské státy EHS. Tato dohoda vedla až do přijetí Jednotného evropského aktu v r k příliš častému užívání jednomyslného hlasování. 10) Co je obsahem Jednotného evropského aktu? V polovině 80. let v rozporu s původními cíli EHS ještě nebyl realizován společný trh. V r byl proto přijat Jednotný evropský akt, který v následujícím roce zahájil proces odstraňování fyzických, administrativních a daňových překážek bránících realizaci tzv. čtyř svobod (volnému pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob). Tento proces vyvrcholil v roce 1992 vytvořením jednotného vnitřního trhu v prostoru bez vnitřních hranic. Fyzickými překážkami, které bránily realizaci jednotného vnitřního trhu, byly hraniční kontroly na vnitřních hranicích členských států; administrativními překážkami byly především odlišné normy v jednotlivých členských státech, daňové překážky představovaly velmi rozdílné sazby daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. Aby bylo možné přijímat směrnice nezbytné pro fungování vnitřního trhu, rozšířilo se přijímání rozhodnutí hlasováním kvalifikovanou většinou, které zabránilo blokování rozhodnutí jednomyslným hlasováním. 11) Co jsou čtyři svobody definované Jednotným evropským aktem? Čtyři svobody, které charakterizují společný trh, zahrnují volný pohyb (neboli svobodu pohybu) zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil. Mohou se uskutečnit pouze za předpokladu zrušení vnitřních hraničních kontrol mezi členskými státy a odstraněním technických a daňových překážek. Jednotný evropský akt stanovil volný pohyb nejen pracovních sil, ale všech osob. Východiskem pro volný pohyb osob se stala Schengenská smlouva, která vyústila v realizaci tzv. schengenského prostoru. 12) Co je Schengenská smlouva a schengenský prostor? 12

13 Schengenská smlouva (pojmenovaná podle lucemburského města, kde byla vypracována) byla podepsána v roce 1985, v platnost vstoupila až o deset let později. Smlouva zrušila na společných hranicích členských zemí hraniční kontroly (kontroly dokladů), společné hranice účastnických zemí tak lze překračovat kdekoliv a kdykoliv. Schengenská smlouva, která se v r stala součástí Amsterdamské smlouvy, také předpokládá zesílenou kontrolu na vnějších hranicích EU, harmonizaci vízové a azylové politiky a posílení spolupráce policejních a justičních orgánů členských zemí. Státy, které ratifikovaly Schengenskou smlouvu, tvoří tzv. schengenský prostor. Součástí schengenského prostoru je v r celkem 22 členských států EU (Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko) a 3 nečlenské státy (Island, Norsko a Švýcarsko). ČR se k schengenskému prostoru připojila Součástí schengenského prostoru nejsou Velká Británie, Irsko, Kypr, Bulharsko a Rumunsko. Nově vytvořený prostor bezcelního pohybu osob se tak rozkládá od Islandu až po Řecko, od Portugalska až po Estonsko. a měnové unie (HMU). K její realizace bylo nutné připravit novou smlouvu. V této době, na základě požadavku německého kancléře Helmuta Kohla, se také uvažovalo o posílení politické spolupráce v rámci evropské integrace. Všechny tyto otázky byly zahrnuty do dvou nových smluv: Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství. Obě tyto smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou, byly podepsány v nizozemském Maastrichtu a v platnost vstoupily 1. listopadu Obě smlouvy byly postupně upraveny Amsterdamskou smlouvou (1999), Smlouvou z Nice (2003) a naposledy Lisabonskou smlouvou, která vstoupila v platnost ) Jaké smlouvy byly podepsány v Maastrichtu v roce 1992? V červnu 1989 se Evropská rada v Madridu zabývala problematikou hospodářské a) Co obsahovala Smlouva o Evropské unii z r. 1992? Smlouva o EU, podepsaná v r. 1992, definovala nově vznikající Evropskou unii jako novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co možná nejblíže občanovi. Unie je založena na Evropských společenstvích doplněných politikou a formami spolupráce zaváděnými touto smlouvou. Jejím úkolem je utvářet vztahy mezi členskými 13

14 Co bychom měli vědět o EU? státy a jejich národy způsobem projevujícím soudržnost a solidaritu. EU na základě této smlouvy zahrnovala Evropské společenství včetně hospodářské a měnové unie, společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP) a spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí. Uvedené tři oblasti se označovaly termínem tři pilíře EU. Zde je však nutné upozornit, že Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost , změnila uvedené vymezení EU a zrušila pilířovou strukturu EU (viz otázka č. 16). ochrany, neinflačního růstu, vysoké úrovně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářské a sociální soudržnosti a solidarity mezi členskými státy. Zde je však nutné upozornit, že Lisabonská smlouva k zrušila Evropské společenství a za jeho právní nástupkyni stanovila Evropskou unii. Smlouva o Evropském společenství byla Lisabonskou smlouvou přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie (viz otázka č. 16). b) Co bylo obsahem Smlouvy o založení Evropského společenství z r. 1992? Smlouva o založení Evropského společenství byla rozšířením původní Římské smlouvy o založení EHS z r Smlouva byla v Maastrichtu rozšířena o nové prvky, k nimž Evropská společenství dospěla do začátku 90. let. Změnil se také název: původní Evropské hospodářské společenství (EHS) se touto smlouvou přejmenovalo na Evropské společenství (ES), čímž se zdůraznilo, že jeho činnost se neomezuje pouze na ekonomickou sféru. Cílem Evropského společenství se mimo jiné stala podpora harmonického a trvale udržitelného rozvoje hospodářského života, vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální c) Čím se v letech lišily Evropská unie a Evropské společenství? Evropské společenství, na rozdíl od Evropské unie, mělo právní subjektivitu a v některých oblastech mohlo uzavírat mezinárodní smlouvy. Mělo také vlastní právní řád, pro který se používá francouzský termín acquis communautaire, který je nadřazen národnímu právu členských zemí. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost , udělila Evropské unii právní subjektivitu a ustanovila ji právní nástupkyní Evropského společenství, čím došlo k ukončení existence Evropského společenství (viz otázka č. 16). d) Co byly tři pilíře Evropské unie? Pilíře EU vymezovala Smlouva o EU ve znění platném v období Prv- 14

15 ní pilíř zahrnoval Evropské společenství, vzniklé z původního Evropského hospodářského společenství na základě Smlouvy o založení Evropského společenství (podepsána v Maastrichtu společně se Smlouvou o Evropské unii). V důsledku toho první pilíř obsahoval všechny společné (nadnárodní) a komunitární politiky přijaté v ESUO, EHS a EURATOMu. Jednalo se především o společnou obchodní, zemědělskou, měnovou a dopravní politiku, problematiku celní unie, jednotného trhu, hospodářské a měnové unie, dále o rozvojovou pomoc, regionální, sociální a energetickou politiku, vědecký výzkum a politiku životního prostředí. Druhý pilíř zahrnoval společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Byl odezvou na vzrůstající spolupráci zahraničních politik členských zemí EU a na vznik společné evropské bezpečnostní a obranné politiky. Třetí pilíř se týkal spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. V r vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva, která zavedla prostor svobody, bezpečnosti a práva a převedla některé záležitosti ze třetího pilíře do prvního. Do kompetencí prvního pilíře od r spadala zejména problematika týkající se víz, azylu a imigrace, která vyžaduje úzkou spolupráci mezi policií, celními orgány a soudy členských zemí. Pilířovou strukturu EU zrušila Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost (viz otázka č. 16). 14) Co definovala Amsterdamská smlouva? Amsterdamská smlouva byla podepsána v roce 1997, v platnost vstoupila 1. května Tato smlouva definovala čtyři nové cíle EU: postavit zaměstnanost a občanská práva do středu pozornosti EU, odstranit poslední překážky volného pohybu osob a posílit bezpečnost, zesílit hlas EU ve světě a upevnit její postavení v mezinárodních vztazích, reformovat evropské instituce z důvodu rozšíření EU o velký počet zemí ze střední a východní Evropy a ze Středomoří v tomto bodě zaznamenala amsterdamská jednání určitý neúspěch, který se pokusila překonat Smlouva z Nice. Amsterdamská smlouva, do které byla zahrnuta Schengenská smlouva, vytvořila prostor svobody, bezpečnosti a práva a zavedla koncept zesílené spolupráce. Zesílená spolupráce umožnila členským státům EU usilovat o prohlubování integrace, aniž by byly zdržovány méně rozvinutými zeměmi, které zatím nejsou schopné se prohlubování integrace účastnit. Jestliže nejméně polovina členských států si přeje zřídit zesílenou spolupráci, ostatní země se mohou zdržet, aniž by tak blokovaly činnost. Předzvěstí zesílené spolupráce byla například Schengenská smlouva. 15) Co stanovila Smlouva z Nice? Smlouva z Nice stanovila nové principy fungování evropských institucí z důvodu rozšiřování EU směrem na východ. Smlouva byla podepsána 26. února 2001 a po složitém ratifikačním procesu vstoupila v platnost 1. února Výsledky dohodnuté v Nice se v EU uplatňují od 1. listopadu 2004, problematiku obsaženou ve Smlouvě z Nice následně upravila Lisabonská smlouva. Smlouva z Nice se mimo jiné zabývala: velikostí a složením Evropské komise, hlasováním kvalifikovanou většinou v Radě EU, složením Evropského parlamentu, užší spoluprací. 16) Co je Lisabonská smlouva? a) Jak a proč vznikla Lisabonská smlouva? Lisabonská smlouva je výsledkem politických jednání po neúspěšné ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu (tzv. Evropské ústavy). Navržená Evropská ústava představovala dokument, který měl nahradit dosavadní 15

16 Co bychom měli vědět o EU? zakládající smlouvy. Základním cílem Evropské ústavy bylo zjednodušit a zpřehlednit dosavadní právní rámec evropské integrace, zjednodušit fungování EU po rozšíření o nové členské státy a nastínit vize dalšího vývoje integračních procesů. Text Evropské ústavy podepsali představitelé všech členských států EU. Dokument však v platnost nevstoupil proces jeho ratifikace byl zastaven poté, co schválení dokumentu bylo zamítnuto v referendu ve Francii a v Nizozemsku. V následných politických jednáních se místo Evropské ústavy tvořil všeobecně přijatelný text, který by se zaměřil především na aktuální otázky fungování EU a méně na dlouhodobé vize, u kterých dosud chybí jednotný pohled členských států. Lisabonská smlouva nebyla tvořena jako text, který nahradí dosavadní zakládající smlouvy, ale jako text, který je pozmění a doplní. Lisabonská smlouva byla podepsána v Lisabonu. Její následná ratifikace probíhala v členských zemích dle národních zvyklostí: formou schválení v parlamentu nebo v referendu. V České republice schválil Lisabonskou smlouvu Parlament ČR. Na základě stížnosti senátorů Ústavní soud přezkoumával, zda Lisabonská smlouva není v rozporu s Ústavou ČR. Poté, co Ústavní soud rozhodl, že dokument je v souladu s Ústavou ČR, smlouvu ratifikoval prezident ČR Václav Klaus. Lisabonská smlouva poté vstoupila v platnost b) Co je cílem a obsahem Lisabonské smlouvy? Cílem Lisabonské smlouvy je zpřehlednit právní úpravu EU, poskytnout EU do té doby chybějící právní subjektivitu, upravit fungování institucí EU, zvýšit efektivnost rozhodovacího procesu, posílit uplatnění EU v mezinárodních vztazích a zvýšit akceschopnost EU v podmínkách globalizace. Lisabonskou smlouvu tvoří preambule a dvě hlavní části: změny Smlouvy o EU a změny Smlouvy o založení Evropského společenství (tato smlouva se Lisabonskou smlouvou přejmenovala na Smlouvu o fungování EU). Text je zakončen obecnými a závěrečnými ustanoveními a doplněn protokoly a deklaracemi. Lisabonská smlouva udělila Evropské unii právní subjektivitu a zrušila pilířovou strukturu Evropské unie, která existovala od r na základě Smlouvy o EU. Na základě Lisabonské smlouvy Evropská unie nahradila Evropské společenství (stala se jeho právní nástupkyní). Jako samostatný právní subjekt i nadále zůstal EURATOM. Na rozdíl od zakládajících smluv a všech jejich předchozích revizí Lisabonská smlouva poprvé stanovila přesná pravidla postupu při žádosti členského státu o vystoupení z EU. Ustanovení Lisabonské smlouvy, která se týkají orgánů EU a další problematiky, jsou uvedená v příslušných částech tohoto textu. Znění Lisabonské smlouvy je k dispozici např. na adresách: index_cs.htm c) Co přinese Lisabonská smlouva občanům? Lisabonská smlouva zvyšuje akceschopnost EU díky větší soudržnosti ve vnějších vztazích, širšímu spektru vnitřních politik, vyšší efektivitě, pokud jde o dosahování konkrétních výsledků pro občany, a moderním insti- 16

17 tucím přizpůsobeným Unii o 27 členech. Smlouva dává Evropské unii silnější a jednotnější hlas ve světě díky funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je zároveň místopředsedou Komise a má na svou podporu nově zřízenou službu pro vnější činnost. Občanům, kteří cestují mimo EU, smlouva zajišťuje praktičtější diplomatickou a konzulární pomoc. Lisabonská smlouva reaguje na obavy evropských občanů. Plně například odráží politickou vůli řešit vzájemně provázané problémy změny klimatu a energetické politiky. Poprvé v historii je tak ve smlouvách EU zakotvena část o energetice, podle níž je cílem Evropské unie zajišťovat bezproblémové fungování trhu s energií a bezpečnost dodávek energie a podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie. Smlouva vytváří nové možnosti například pro řešení přeshraničních otázek veřejného zdraví a civilní ochrany a pro podporu přeshraničních aktivit v oblasti sportu. Do středu svých priorit staví svobodu, spravedlnost a bezpečnost. Evropská unie je tak lépe vybavena pro boj proti pašování lidí, podporu prevence trestné činnosti a boj proti terorismu prostřednictvím zmrazování finančních prostředků. Lisabonská smlouva též potvrzuje závazek EU vytvořit společnou přistěhovaleckou politiku. Smlouva dále obsahuje tzv. doložku solidarity, podle níž mají EU a její členské státy jednat společně v duchu solidarity, pokud by některý členský stát byl cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy. Tato nová ustanovení Unii umožňují účinněji provádět politiky zaměřené na podporu hospodářského růstu a konkurenceschopnosti, na zlepšování sociálních podmínek a zaměstnanosti, na zvyšování osobní i kolektivní bezpečnosti, na ochranu životního prostředí a zdraví, na podporu soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a podporu vědeckotechnického pokroku a na zvyšování akceschopnosti na mezinárodní scéně. Lisabonská smlouva rovněž vytváří stabilní institucionální systém, který umožňuje rozhodovat rychleji a transparentněji, s větší demokratickou kontrolou a s lepším zajištěním toho, že se rozhoduje na odpovídající úrovni. Občané tak budou mít jasnější představu o tom, kdo za co odpovídá a proč Evropská unie daná opatření přijímá. Novinkou je ustanovení, podle kterého může jeden milion občanů z několika členských států přímo vyzvat Komisi, aby přijala určitou iniciativu v oblasti působnosti EU ) Jak jsou rozdělené pravomoci mezi EU a členské státy? Lisabonská smlouva podrobně vymezuje pravomoci EU, což přispělo k vyjasnění rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy. Pravomoci EU se člení do tří kategorií: pravomoci výlučné, pravomoci sdílené a podpůrné, pravomoci koordinační a doplňkové. V oblastech, které spadají do výlučné pravomoci EU, může pouze EU vytvářet a přijímat právně závazné akty. Členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu EU zmocněny nebo provádějí-li akty EU. Do výlučné pravomoci EU patří celní unie; stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu; měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro; zachování biologických moř- 17

18 Co bychom měli vědět o EU? ských zdrojů v rámci společné rybářské politiky; společná obchodní politika. V oblastech, které spadají do pravomocí sdílených a podpůrných, se EU na pravomocích podílí spolu se členskými státy. Členské státy mohou v těchto oblastech vytvářet a přijímat právně závazné akty a uplatňovat svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji EU nevykonala. Do sdílených pravomocí EU a členských států patří vnitřní trh; část sociální politiky; hospodářská, sociální a územní soudržnost; zemědělství a rybolov (kromě zachování biologických mořských zdrojů); životní prostředí; ochrana spotřebitele; doprava; transevropské sítě; energetika; prostor svobody, bezpečnosti a práva; společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví. Pravomoc koordinační a doplňkovou EU vykonává v oblastech, které patří do pravomoci členských států a EU se v těchto oblastech rozhodla svou pravomoc nevykonávat. EU má v těchto oblastech pouze pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států. Jde o následující oblasti: ochrana a zlepšování lidského zdraví; průmysl; kultura; cestovní ruch; všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport; civilní ochrana; správní spolupráce. 18) Co znamenají zásada subsidiarity a zásada proporcionality? Zásada subsidiarity a zásada proporcionality upravují výkon pravomocí Evropské unie. Podle zásady subsidiarity jedná EU v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich může být dosaženo na úrovni Unie (především z důvodu rozsahu či účinků zamýšlené činnosti). Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti EU rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU. Cílem uvedených zásad je minimalizovat zbytečně centralizované rozhodování EU v oblastech mimo své výlučné pravomoci rozhoduje pouze tam, kde je její činnost efektivnější než činnost na nižší úrovni. III. EVROPSKÉ HODNOTY 19) Co označuje pojem evropské hodnoty? Evropské hodnoty přesněji hodnoty Evropské unie jsou uvedené v novelizované Smlouvě o EU v článku 2, který byl do této smlouvy vložen Lisabonskou smlouvou: Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů. Členské země EU musí respektovat principy 18

19 demokracie a právního státu, svobody jednotlivců a menšin. Stejně tak se musí angažovat v boji proti rasismu, xenofobii, organizovanému zločinu, diskriminaci jednotlivců na základě náboženského a osobního přesvědčení. S uplatňováním a ochranou evropských hodnot také souvisí vznik Evropského střediska pro sledování rasismu a xenofobie, které EU založila v roce V roce 2007 bylo nahrazeno Agenturou Evropské unie pro základní práva, jež má své sídlo ve Vídni. Orgány nově vzniklé Agentury Evropské unie jsou strukturovány následovně: správní rada (plánovací a kontrolní orgán) se skládá z jedné nezávislé osoby jmenované každým členským státem, z jedné nezávislé osoby jmenované Radou Evropy a ze dvou zástupců Komise. Funkční období členů správní rady je pětileté a nelze jej prodloužit. Správní rada přijímá roční pracovní program a výroční zprávu o činnosti. Jmenuje a v případě potřeby odvolává ředitele agentury. Vytváří návrh ročního rozpočtu a konečný rozpočet; výkonná rada se skládá z jednoho předsedy a místopředsedy správní rady, dvou dalších členů správní rady zvolených správní radou a z jednoho ze zástupců Komise ve správní radě. Člen správní rady, kterého jmenovala Rada Evropy, se může zasedání výkonné rady účastnit. Úkolem výkonné rady je pomáhat správní radě; vědecký výbor se skládá z 11 nezávislých osob s vysokou úrovní odbornosti v oblasti základních práv. Členové vědeckého výboru jsou jmenováni správní radou agentury na základě výběrového řízení a po konzultaci příslušného výboru Evropského parlamentu. Funkční období členů vědeckého výboru je pětileté a nelze jej prodloužit. Vědecký výbor zajišťuje úroveň činnosti agentury z vědeckého hlediska. 20) Co je obsahem Listiny základních práv a svobod? Evropská rada na svém zasedání v Kolíně nad Rýnem ve dnech 3. a 4. června 1999 rozhodla o sepsání návrhu dokumentu, který by shrnul základní práva občanů v rámci Evropské unie. Listina byla zveřejněna v prosinci V roce 2007 byla Listina novelizována v souvislosti s přípravou Lisabonské smlouvy, která obsahuje odkaz na tento dokument. Plný název Listiny je Listina základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince Listina obsahuje šest kapitol: Důstojnost, Svobody, Rovnost, Solidarita, Občanská práva, Soudnictví. Po ratifikaci Lisabonské smlouvy se Listina základních práv Evropské unie stala součástí primárního práva EU a získala stejnou právní sílu jako zakládající smlouvy, tj. stala se právně závaznou. 21) Jaká práva má občan EU? Smlouva o EU zavedla v roce 1993 pojem občanství Evropské unie, které přiznává občanům členských zemí EU tato práva: svobodu pohybu a usazování na celém území EU, právo volit a být volen v komunálních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu ve státě pobytu, diplomatickou ochranu úřady všech členských států, jestliže stát, jehož je dotyčný příslušníkem, nemá zastoupení v nějakém třetím státě, právo petiční a právo na odvolání k evropskému ombudsmanovi. Evropský občan (občan EU) je každý, kdo má státní občanství některého z členských států EU. Občanství EU však nenahrazuje státní občanství daného členského státu, pouze ho doplňuje. 19

20 Co bychom měli vědět o EU? IV. FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE 22) Jaké orgány EU existují? Orgány EU se vzájemně doplňují. Jejich pravomoci a způsob spolupráce jsou stanovené Smlouvou o EU. Je třeba rozlišovat: a) řídící orgány: Evropský parlament, Evropská rada, Rada EU (tzv. Rada ministrů nebo pouze Rada ), Evropská komise, b) kontrolní a poradní orgány: Soudní dvůr EU, Účetní dvůr, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, c) finanční orgány: Evropská centrální banka, Evropská investiční banka. 23) Co znamená nadnárodní charakter orgánů EU? Nadnárodní charakter orgánů EU se zakládá na nezávislosti Evropské komise na národních vládách, na právu EU, které má přednost před právem národním, a na legislativních a rozpočtových pravomocích Evropského parlamentu, jenž je volen přímým hlasováním. Většinové hlasování Rady EU je také výrazem nadnárodnosti a znamená, že rozhodnutí Rady EU mohou převýšit svrchovanou vůli členského státu. 24) Kde se nacházejí orgány EU? Sídla evropských orgánů nejsou soustředěna na jednom místě: Evropská komise a Rada EU (Rada ministrů) sídlí v Bruselu, Soudní dvůr EU se nachází v Lucemburku, Evropský parlament má svá měsíční plenární zasedání ve Štrasburku a parlamentní výbory se scházejí v Bruselu. 25) Jaká je úloha řídících orgánů EU? a) Jakou úlohu má Evropský parlament? Evropský parlament (EP) je jedinou přímo volenou institucí EU. Poslanci EP jsou od roku voleni přímo občany členských států na pětileté funkční období (předtím poslance volily parlamenty členských zemí). Na rozdíl od národních parlamentů členských států nemá EP výhradní legislativní pravomoc. Má ovšem oprávnění, jež mu ve velkém počtu oblastí umožňuje přijímat rozhodnutí společně s Radou EU. Úlohou EP je také vyjadřovat názor na návrhy evropských textů, schvalovat rozpočet EU společně s Radou EU a kontrolovat Evropskou komisi. Evropský parlament má právo vyjádřit Komisi nedůvěru, a může ji tak donutit k rezignaci. b) Jak se Evropský parlament podílí na tvorbě komunitárního práva? Dlouhou dobu byla role Evropského parlamentu omezena pouze na poradní funkci. Rada EU měla povinnost informovat Parlament o svých iniciativách, ale EP neměl žádnou rozhodovací pravomoc. Význam EP začal narůstat od r. 1979, kdy proběhly první přímé volby do EP. Díky demokratické legitimitě je EP od té doby oprávněn více se účastnit rozhodovacích procesů. Jednotným evropský akt z roku 1987 zavedl tzv. proces spolupráce a upřednostnil dialog mezi Radou EU a EP. Amsterdamská smlouva v roce 1999 zavedla tzv. proces spolurozhodování a nastolila rovnováhu sil mezi Radou EU a EP. Při spolurozhodovacím procesu nemůže být přijato žádné ustanovení, pokud nebylo dosaženo souhlasu mezi těmito dvěma orgány. Úlohu Parlamentu ještě více posílila Lisabonská smlouva, která přesunula do procedury spolurozhodování více oblastí a politik EU. Došlo tak k výraznému posílení role EP, především jeho legislativní a kontrolní funkce. Významnou funkcí EP je také rozpočtová funkce: EP spolu s Radou EU schvaluje rozpočet EU. Lisabonská smlouva zahrnula do procedury spolurozhodování nové oblasti, např. oblast justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, oblast provádění společné zemědělské politiky, vízové a přistěhovalecké politiky, společné obchodní politiky atd. Celý tento vývoj svědčí o stále rostoucím významu EP. EP však nedisponuje legislativní iniciativou (tu má Evropská komise), na legislativní podněty ale reagovat může.

21 c) Podle jakých kritérií jsou seskupeni poslanci Evropského parlamentu? Počet poslanců z každého členského státu stanoví Smlouvy. V jednacím sále zasedají poslanci podle politických skupin, nikoli podle národních delegací. V současné době působí v Parlamentu sedm politických skupin; vedle nich jsou zde i nezařazení poslanci, kteří nejsou členy žádné politické skupiny. Politické skupiny sdružují poslance z více než stovky politických stran z členských států. Každá politická skupina má předsedu, předsednictvo a sekretariát. Politická skupina musí splňovat podmínku, že jejími členy jsou poslanci reprezentující alespoň 1/5 členských států a musí mít minimálně 19 členů (viz. čl. 29 až 32 Jednacího řádu). Před hlasováním v plénu posuzují politické skupiny zprávy parlamentních výborů z hlediska svého politického zaměření a často k nim předkládají pozměňovací návrhy. Hrají také významnou roli při rozhodování o pořadech jednání plenárních zasedání a při výběru aktuálních témat, která budou na pořad jednání zařazena. Přehled politických skupin v Evropském parlamentu Zdroj: Anglická zkratka Politické skupiny v Evropském parlamentu ( ) EPP S & D ALDE ECR Greens/EFA EUL / NGL EFD NI Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) Group of the European People s Party (Christian Democrats) Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu Group of the Progressive Alliance of Socialists and Democrats in the European Parliament Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu Group of the Alliance of Liberals and Democrats for Europe Skupina Evropských konzervativců a reformistů European Conservatives and Reformists Group Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance Group of the Greens / European Free Alliance Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice Confederal Group of the European United Lef - Nordic Green Left Evropa Svobody a Demokracie Europe of Freedom and Democracy Group Nezařazení poslanci Non-attached Members 21

22 Co bychom měli vědět o EU? d) Kolik poslanců má Evropský parlament? Evropský parlament (EP) je největším mnohonárodním parlamentem na světě. Reprezentuje téměř půl miliardy občanů. Evrop- Poslanci EP podle členského státu a politické skupiny 7. volební období ské unie prostřednictvím přímo volených zástupců, tzv. europoslanců, kteří svůj úřad zastávají po pětileté funkční období. Parlament má (po rozšíření Evropské unie na 27 členů) 754 poslanců (před rozšířením NI BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NI Zdroj: europarl.europa.eu,

23 732 poslanců). Počet zástupců z jednoho státu je určen Maastrichtskou smlouvou (Smlouva o Evropské unii/ SEU/ Smlouva o EU). Maastrichtská smlouva také určuje, že každý občan členské země EU, který žije v jiné zemi EU, může v této zemi také volit poslance EP. Smlouva z Nice zvýšila maximální počet poslanců na 785 a změnila početní zastoupení jednotlivých zemí, aby tak vytvořila místo pro budoucí nové členy EU. Od ledna 2012 se stal novým předsedou Evropského parlamentu německý sociální demokrat Martin Schulz. Zvítězil s přehledem již v prvním kole hlasování díky dohodě dvou nejsilnějších parlamentních uskupení. Ve funkci po dvou a půl letech vystřídal polského lidovce Jerzyho Buzka, který byl prvním předsedou EP z nových členských zemí. e) Jaká je úloha Evropské rady? Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských zemí EU, předseda Evropské komise a stálý předseda Evropské rady. Evropská rada je nejvyšším politickým orgánem EU, avšak bez vlastní legislativní pravomoci. Přijímá základní politická rozhodnutí o činnosti EU a stanoví další směr vývoje evropské integrace. Zasedání Evropské rady (tzv. evropské summity) se konají nejméně dvakrát ročně v Bruselu. Tato zasedání však nemohou ovlivňovat primární legislativu. K tomu mají mandát pouze mezivládní konference členských států EU. Evropská rada předkládá Evropskému parlamentu zprávu o každém svém zasedání a každoročně také zprávu o pokroku dosaženém v EU. Lisabonská smlouva stanovila funkci stálého předsedy Evropské rady (neoficiálně označovaného za prezidenta EU ), který je volen na funkční období 2,5 roku s možností znovuzvolení dvakrát po sobě. Předsedu volí i odvolává Evropská rada. Jeho úkolem je řídit politiku Evropské rady a zastupovat Unii v mezinárodních vztazích. Od prosince 2009 vykonává tuto funkci Herman Van Rompuy. Pozor: Evropská rada není totožná s Radou EU ani s Radou Evropy! f) Jakou roli má Rada EU (Rada ministrů)? Rada Evropské unie (též nazývaná Rada ministrů nebo pouze Rada ) je hlavním orgánem s rozhodovací pravomocí. Každý členský stát do ní vysílá jednoho zástupce na ministerské úrovni. Rada se schází v různém složení ministrů, a to podle projednávané problematiky. Zasedání Rady EU se zúčastňuje předseda Evropské komise. Rada EU, která sídlí v Bruselu, plní tyto funkce: schvaluje legislativu (ve většině případů společně s Evropským parlamentem), schvaluje rozpočet EU (společně s Evropským parlamentem), koordinuje hospodářské politiky členů EU, pověřuje Komisi uzavíráním dohod se třetími státy nebo mezinárodními organizacemi, má rozhodující pravomoc v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a v oblasti justice a vnitřních věcí. Návrhy Radě předkládá Komise, a jsou-li schváleny, stávají se směrnicemi nebo nařízeními. Členské země EU přebírají předsednictví Rady EU na dobu 6 měsíců. Předsednická země má možnost určovat agendu a priority Rady, a tím ovlivnit směr, kterým se ubírá celá EU. V současnosti se Rada schází v deseti různých složeních v závislosti na projednávané problematice: Rada pro obecné záležitosti, Rada pro zahraniční věci, Rada pro hospodářské a finanční věci, Rada pro spravedlnost a vnitřní věci, Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, Rada pro konkurenceschopnost (vnitřní trh, průmysl, výzkum a vesmír), Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku, Rada pro zemědělství a rybolov, Rada pro životní prostředí, Rada pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport. 23