UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA TĚLESNÉ KULTURY. Vladimír Hobza, Dora Assenza, Jaroslav Zlámal ZÁKLADY EKONOMIE

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA TĚLESNÉ KULTURY Vladimír Hobza, Dora Assenza, Jaroslav Zlámal ZÁKLADY EKONOMIE Studijní texty pro denní studium na vysokých školách neekonomického zaměření Olomouc 2006

2 Oponenti: prof. RNDr. Miroslav Hrabovský, DrSc. Ing. Jaroslava Kubátová, Ph.D. Studijní text vznikl jako výstup řešení RP 2006 č. 260 Rozvoj modulární skladby ekonomických disciplín na UP v návaznosti na RP 2005 č. 428 Modulární skladba ekonomických disciplín na UP. 1. vydání Vladimír Hobza, Dora Assenza, Jaroslav Zlámal, 2006 ISBN

3 Obsah Oddíl I Úvod do ekonomie Kapitola 1 Vznik a vývoj ekonomické teorie Kapitola 2 Základní pojmy užívané v ekonomii Kapitola 3 Jak pracovat s grafy a křivkami v ekonomii Oddíl II Mikroekonomie Kapitola 1 Ekonomický způsob myšlení Kapitola 2 Poptávka a nabídka Kapitola 3 Tržní mechanismus Kapitola 4 Teorie spotřebitele I Kapitola 5 Teorie spotřebitele II Kapitola 6 Teorie firmy I Kapitola 7 Teorie firmy II Kapitola 8 Firma v reálném ekonomickém prostředí Kapitola 9 Trh práce, půdy a kapitálu Oddíl III Makroekonomie Kapitola 1 Tržní mechanismus Kapitola 2 Nabídka, vzájemné působení nabídky a poptávky Kapitola 3 Doprovodné jevy tržního mechanismu Kapitola 4 Úloha státu v tržním hospodářství Kapitola 5 Nástroje hospodářské politiky státu Kapitola 6 Účinnost hospodářské politiky Kapitola 7 Národohospodářské agregáty Kapitola 8 Ekonomický růst a cyklický vývoj tržního hospodářství Oddíl IV. Veřejná ekonomie Kapitola 1 Vymezení veřejné ekonomie Kapitola 2 Veřejný sektor, veřejná volba Kapitola 3 Veřejné statky a příčiny jejich vzniku Kapitola 4 Veřejné finance Oddíl V. Mezinárodní ekonomie Kapitola 1 Mezinárodní obchod Kapitola 2 Světová integrační ekonomická seskupení Závěr

4

5 Úvod Skripta Základy ekonomie jsou prvním drobným krůčkem na cestě, která umožní vybraným studentům Palackého univerzity v Olomouci systematičtěji objasnit obecné zákonitosti ekonomie a základní ekonomické principy a pravidla chování subjektů ve společnosti na základě vlastních učebních textů UP v Olomouci. Autoři z různých fakult Palackého univerzity zpracovali jednotlivé kapitoly s ohledem na specifiku univerzity texty jsou zpracovány tak, aby svým obsahem, rozsahem i ekonomickým instrumentáriem odpovídaly požadavkům na studenty neekonomicky zaměřených vysokých škol. Publikace je rozdělena do pěti základních oddílů: Úvod do ekonomie Mikroekonomie Makroekonomie Veřejná ekonomie a Mezinárodní ekonomie. Tento rozsah prezentuje základní pohled na ekonomii v jednotlivých specializovaných rovinách a umožní studentům z jedné publikace pochopit, kromě obecných ekonomických zákonitostí, také vztah mezi těmito jednotlivými rovinami navzájem. Pro hlubší studium je v závěru každé kapitoly uvedena rozšiřující literatura. Rovněž předpokládáme, že pro mikroekonomii, makroekonomii a veřejnou ekonomii budou v blízké době připravena na Palackého univerzitě specializovaná skripta, která budou navazovat na Základy ekonomie. Studium managementu a marketingu není pochopitelné bez bazálních znalostí ekonomie. Věříme, že tato skripta umožní Vám, studentům, nahlédnout do jedné z nejzajímavějších společenských věd a pomůže Vám v orientaci nejen v oblasti manažerských disciplín ale i ve společenském a také v osobním životě. Kolektiv autorů: Ing. Vladimír Hobza, Ph.D. vedoucí autorského kolektivu a autor částí: I. Úvod do ekonomie, IV. Veřejná ekonomie, V. Mezinárodní ekonomie Ing. Dora Assenza, Ph.D. autorka Části II: Mikroekonomie Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Autor Části III: Makroekonomie 5

6

7 Oddíl I Úvod do ekonomie Kapitola 1 Vznik a vývoj ekonomické teorie Kapitola 2 Obecné pojmy užívané v ekonomii Kapitola 3 Jak pracovat s grafy a křivkami v ekonomii

8

9 Kapitola 1 Vznik a vývoj ekonomické teorie Úvod Ekonomie, jako společenská věda je poměrně velmi mladou disciplínou. V této kapitole bude popsán ve stručné podobě její vývoj s důrazem na charakteristiku jednotlivých ekonomických teorií a to v historickém kontextu. Při studiu těchto teorií je nutno mít vždy na paměti, že ekonomické teorie se ve své čisté modelové podobě nestaly konkrétními pomocníky v hospodářské politice, ale uplatňování jejich principů vždy umožnilo řešit palčivé hospodářské a politické problémy. Historicky se ekonomie vyčlenila z filozofie. Pro ekonomii a její vývoj jako vědy mělo velký vliv starořecké filosofické myšlení především Platóna a Aristotela. Výkonnost společnosti byla v dějinách nesmírně důležitým faktorem, neboť jen ty nejvýkonnější, které dovedly účelně využívat svoje zdroje, mohly na základě vytvořených přebytků expandovat, ubránit se a uchovat tak svoji existenci před stagnací, či nepřátelstvím jiných společností. Tyto země byly již tehdy nuceny řešit odpověď na nejdůležitější ekonomické otázky, které se v současnosti označují jako Samuelsonova triáda: co vyrábět, jak vyrábět a pro koho vyrábět? Odpověď na tyto otázky je ve značné míře ovlivněna mírou poznání a také institucionálním uspořádáním tehdejší společnosti. Teprve nástupem kapitalismu (zhruba od roku 1500), jenž vznikl na překonaných feudálních základech se začala osamostatňovat a rozvíjet ekonomická věda. Rychlý kulturní, politický, sociální a především vědecký vývoj ve všech disciplínách byl příčinou opuštění náboženských dogmat a nastolil cestu k racionálnímu, i když zpočátku nesystematickému, ale ekonomickému chápání národohospodářských procesů. Ekonomický směr, jenž vznikl v Anglii a Francii a trval do poloviny 18. století se nazýval merkantilismus. Stát v duchu tohoto ekonomického směru velmi silně ovlivňoval centralizací své moci celý ekonomický život v zemi. Cílem bylo zajistit maximalizaci příjmů do státní pokladny, neboť podle merkantilistů záviselo bohatství země na množství stříbra a zlata, kterým země vládne. Pokud země sama netěžila zlato a stříbro, musela více vyvážet než dovážet, čímž z rozdílu salda vývozu a dovozu získávala zlato. Už v těchto dobách byla podporována výroba, obchod a země systematicky usilovaly o zvyšování počtu obyvatelstva jako zdroje levné pracovní síly. Státní politika také napomáhala k získání kolonií, jako odbytiště svých výrobků. Představitelem merkantilismu byl Francouz J. B. Colbert. Přílišná centralizace státu, množství státních zásahů do svobodného podnikání a narůstající moc buržoazie byly příčinou vzniku myšlenkových směrů, jež se vyvinuly od poloviny 17. století v Anglii a Francii v liberální ekonomické chápání klasickou politickou ekonomii. Představiteli této tzv. fyziokratické školy se stali Adam Smith, David Ricardo, John Stuart Mill, Francois Quesnay. Ústřední myšlenkou nové teorie je víra v samoregulaci trhu, v přirozené ekonomické zákony, jež se vyvíjí zcela nezávisle na lidské vůli. Tzv. neviditelná ruka trhu podle Adama Smitha sama optimálně řeší principiální ekonomické otázky co, kolik, jak a pro koho vyrábět. Předmětem zájmu v klasické ekonomii se staly otázky především makroekonomické. Předmětem jejich zájmu byly zdroje ekonomického růstu. V oblasti teorie rozdělování pracovali klasikové s teorií přebytku. Přebytek produktu práce byl definován jako zisk, úrok a pozemková renta. V základech teorie přebytku byla Malthusova populační teorie. Teorie ceny byla založena na výrobních nákladech a tvořila tzv. nákladovou teorii hodnoty. Klasická ekonomie byla zastáncem minimálního státu, což koresponduje s minimem zásahů do hospodářství. Na klasickou ekonomii navazuje utopický socialismus, jehož hlavními představiteli byli Robert Owen, Francois Fourier a ClaudeSaint-Simon. Utopický socializmus vycházel z ideálů osvícenství a svou teorii založil na společnosti, ve které již nebude vykořisťovatelů ani vykořisťovaných. Představitelé tohoto směru věřili, že k přeměnám společnosti dojde shora od vládnoucí třídy, osvícenstvím bohatých a mocných. Na Owenovu teorii velmi úzce navázal marxistický socialismus. Marxistický socialismus představovaný Karl Marxem a Friedrichem Engelsem byl ucelenou ekonomickou teorií, vycházející z teorií společenského vývoje, klasické politické ekonomie, německé klasické filosofie 9

10 a navazující na již zmíněný utopický socialismus. Marxismus vychází z Ricardovy pracovní teorie hodnoty, kterou Marx rozpracoval do teorie nadhodnoty, jež je tvořena rozdílem mezi hodnotou zboží vytvořenou dělníkovou prací a hodnotou jeho pracovní síly (jeho mzdou). Nadhodnota tak ztělesňuje vykořisťování a rozpor mezi třídou kapitalistů a dělnickou třídou. Tento třídní rozpor postupně přeroste v proletářskou revoluci, která nahradí kapitalismus socialismem, který se stane beztřídní společností. Marxismus se stal ideologií revolucionářů (Lenin, Trockij, atd.), která zásadně ovlivnila dějiny 20. století. Okrajovým směrem se stala až v závěru 20. století. Základy mikroekonomie v současném pojetí sahají do poslední třetiny 19. století (zatímco makroekonomie byla již poměrně rozvinutou ekonomickou vědou). Neoklasická ekonomie se zaměřila na chování mikroekonomických subjektů domácností a firem. Jejím jádrem je teorie chování spotřebitele, teorie ekonomické rovnováhy a teorie blahobytu spojené s aplikací tzv. marginální analýzy (C. Menger, A. Marshall, L. Walras, V. Pareto, I. Fisher). V principu inklinuje k laissez faire, připouští však i zásahy státu v mimořádných případech tzv. selhání trhu (existence přirozených monopolů, veřejných statků, externalit). Neoklasickou ekonomií byla nahrazena nákladová teorie hodnoty teorií mezní (marginální) užitečnosti, přičemž rozdělování je determinováno mezní produktivitou. Ve 30. létech 20. století však tato teorie nebyla schopna odpovědět na nejdůležitější makroekonomické otázky hospodářského světa a byla nahrazena keynesiánskou makroekonomií. Keynesiánská ekonomie přinesla se svým nástupem opětovné obrácení pozornosti na problémy makroekonomické rovnováhy. Ve svém stěžejním díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) vytvořil teorii agregátní poptávky na bázi funkce spotřeby a funkce investic a novou teorii peněz na bázi preference likvidity, která popírala současnou neutralitu peněz. V pojetí Keynese tržní ekonomika nevyužívá plně veškeré disponibilní ekonomické zdroje a pro jejich lepší využití je třeba stimulovat agregátní poptávku opatřeními v oblasti hospodářské politiky. Rozhodujícím stimulačním faktorem agregátní poptávky se stávají řízené investiční výdaje, jež mají rozhodující vliv na hospodářskou politiku v oblasti snižování nezaměstnanosti a zvyšování hospodářského růstu. Koncept keynesiánské politiky je dále rámcově probírán v samostatné části skript makroekonomie. V polovině 70. let 20. století byla keynesiánská teorie nahrazena neoklasickou (makroekonomickou) teorií ve formě monetarismu, neboť stimulace agregátní poptávky vyčerpala svou věcnou podstatu a po počáteční úspěšné aplikaci a hospodářském růstu bylo zřejmé, že ekonomiky využívající tyto principy mají postupné problémy s narůstající inflací. Představitelem neoklasicismu se stal Milton Friedman, jehož teorie se opírala o tvrzení, že primárním zdrojem ekonomické nestability je nesprávná monetární politika a vládní zásahy do ekonomiky. Podle monetaristů platí, že změny v peněžní zásobě (v souladu s kvantitativní teorií peněz) jsou primární determinantou vývoje nominálního produktu. Účelně řízenou monetární politikou lze makroekonomicky stabilizovat hospodářství, přičemž je kladen velký důraz na automatické tržní mechanizmy, které jsou schopny udržovat ekonomiku v optimu využívání zdrojů. Základním doporučením friedmanovské politiky pro hospodářskou politiku je princip minimálních aktivicionistických zásahů vlády ale i centrální banky. Monetární politika by měla být redukována na pravidlo stálého tempa růstu peněžní zásoby, která zaručuje stálý a stabilnější rámec vývoje základních ekonomických proporcí hospodářství. Praktický koncept monetární politiky bude přiblížen v makroekonomii, v samostatné části těchto skript. V současnosti jsou ekonomickými teoriemi tzv. hlavního proudu neoklasická a neokeynesiánská ekonomie. Praktická hospodářská politika současných vlád nejvyspělejších zemí je charakterizována příklonem k jedné, či druhé ekonomické teorii, v mnohých případech je souběžně v praxi realizována neoklasická s prvky neokenesiánské politiky (a opačně) v úzké návaznosti na konkrétní politickou a hospodářskou situaci příslušné země. 10

11 Klíčová slova: ekonomická teorie merkantilismus klasická ekonomie utopický socialismus marxistický socialismus keynesiánská ekonomie monetarismus neoklasická ekonomie neokeynesiánská ekonomie institucionální ekonomie Otázky: 1. Z jakých vědních disciplín a kdy se vyvinula ekonomie jako věda? 2. Charakterizujte vývoj ekonomických teorií. 3. Charakterizujte současné ekonomické teorie. 4. Je ekonomická věda multiparadigamatická? Literatura: 1. Hindls, R. Holman, R. Hronová, S. et all.: Ekonomický slovník, C. H. Beck, Praha, Holman, R. et al.: Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck, Praha, Sojka, M. Pudlák, J.: Ekonomie, Fortuna, Praha, Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha,

12 Kapitola 2 Základní pojmy užívané v ekonomii Úvod Pro důkladnější pochopení mnohdy složitých a komplikovaných vztahů v hospodářské praxi využívá ekonomie mnohých principů a postupů, jejichž přesné vyjádření je možné pouze prostřednictvím standardizovaných odborných pojmů. O vysvětlení základního kompendia se pokusíme v této kapitole. 2.1 Ekonomické systémy Podle toho, jak ekonomiky řeší tři základní otázky (1. Co a kolik vyrábět, 2. Jak vyrábět, 3. Jak rozdělit to, co bylo vyrobeno), lze rozlišit tyto základní ekonomické systémy: tržní, plánovaný, zvykový. Každý z těchto systémů může mít řadu odlišných variant, spočívajících na kombinaci těchto systémů, například kombinace tržního s prvky plánovaného ekonomického systému. Tržní systém je základem tržní ekonomiky a je realizován ve všech vyspělých zemích, je nejefektivnějším ze všech systémů a v současné době převládá. Trhem lze označit institut svobodné směny (tedy nákupu a prodeje) v nejrůznějších podobách. Ekonomie člení trh na trh zboží a služeb, finanční trh a trh práce. Tyto trhy se vzájemně velmi úzce ovlivňují a podmiňují. Plánovaný ekonomický systém byl zaveden ve Východní Evropě, Rusku, Číně a několika dalších zemích. Plán nahrazoval trh, který se zdál být příliš vrtkavý a nejistý. Tento plán byl vytvářen z centra a podle něj bylo řízeno celé hospodářství. Časem se tento systém stal velmi neefektivním a byl povětšinou nahrazen tržním systémem, pokud to umožnilo politické klima země. Zvykový ekonomický systém v Evropě ustoupil tržnímu systému již ve středověku, v současnosti se vyskytuje jen v ohraničených rezervacích u indiánů, domorodců. 2.2 Ekonomické modely Ekonomické procesy jsou ve své praktické podobě nesmírně složité, neboť probíhají v nestálých a nestabilních podmínkách, za spolupůsobení mnohých společenských, politických, sociálních a historických podnětů. Pro řešení i těch nejsložitějších problémů se v ekonomii velmi často používá ekonomický model, jehož smyslem není zjednodušit skutečnost, ale pochopit princip chování celého systému. Na následujícím případu modelu produkční funkce je nejzřetelněji pochopitelná funkce modelu a modelování v ekonomice. Pro jednoduchost uvažujme, že určitá země vyrábí pouze dva typy výrobků potraviny a luxusní výrobky. Společnost pro tuto výrobu vyžívá maximálně své veškeré zdroje bez rezervy. Hranice produkčních možností dané země potom představuje křivka, znázorněná na obr. č. 1, která prezentuje různé kombinace produkce potravin a produkce luxusních výrobků. Obr. č. 1.: Hranice produkčních možností znázorněná produkční funkcí luxusní 2 hranice potravinové soběstačnosti výrobky posun křivky znázorňuje ekonomický růst produkce potravin 12

13 Z ilustračního obrázku je patrno že země, jež disponuje produkční funkcí 1, vyrobí minimum luxusních výrobků při podmínce potravinové soběstačnosti země. Naopak země, která disponuje podstatně vyšším produkčním potenciálem (produkční funkce 2), je schopna produkovat dostatečné množství potravin i luxusních statků. Z modelu je možno dedukovat, že posun křivky 1 do křivky 2 znázorňuje ekonomický růst. 2.3 Absolutní a komparativní výhoda Každá společnost sestává z množství lidí se zcela individuálními vlastnostmi a schopnostmi jedinců a specifických přírodních podmínek. Je tedy zcela logické, že v rámci společnosti dochází podle vlastností a schopností jednotlivých členů společnosti ke specializaci určitých činností, čímž je zabezpečena nejvyšší efektivnost a výkonnost celé společnosti. Diferenciaci činností nazýváme dělbou práce. S dělbou práce velmi úzce souvisí tzv. absolutní výhoda. Ta spočívá ve vyšší produktivitě ve srovnání s jiným výrobcem (či jedincem) a jejím ekonomickým vyústěním je konečná nejvyšší produktivita. Dělba práce je tedy jednou ze základních podmínek efektivnosti celé společnosti. Žádná vyspělá společnost však není založena pouze na individuální práci jednotlivce ale na kooperaci prací. Uvedeme případ servisní činnosti automobilů: servisní pracovník A je schopen za 1 hodinu práce vyměnit olej u čtyř automobilů, nebo vyměnit pneumatiky u šesti automobilů, servisní pracovník B je schopen za 1 hodinu práce vyměnit olej u jednoho automobilu, nebo vyměnit pneumatiky u dvou automobilů (viz. tabulka č. 1): Tabulka č. 1: Servisní činnost pracovníků Pracovník Výměna oleje za 8 hodin Výměna pneumatik za 8 hodin Pracovník A 4 automobily 6 automobilů Pracovník B 1 automobil 2 automobily Pracovníci dostali od zaměstnavatele úkol vyměnit olej i pneumatiky u 100 automobilů. Při kooperaci, která vychází z předpokladu, že oba pracovníci budou nejdříve společně vyměňovat olej a pak měnit pneumatiky, spotřebují celkem 32,5 hodiny. Se znalostí specializace se oba pustili do experimentu pracovník A, ten výkonnější se specializoval na výměnu pneumatik, pracovník B na výměnu oleje. Celou práci však měli hotovou za 33,3 hodiny, což bylo horší jak bez specializace. Vyměnili si tedy práci a pracovník B se specializoval na výměnu pneumatik. Výsledek byl překvapivý. Práci vykonali za 31,25 hodiny. Kdyby tito pracovníci znali pojem náklady obětované příležitosti, uvažovali by přímo: výměnu pneumatik bude dělat ten, u kterého jsou náklady příležitosti menší je u něj vykazována menší oběť (pracovník A za dobu, co vymění jedny pneumatiky, mohl vyměnit olej u 0, 66 automobilu, zatímco pracovník B když vymění jedny pneumatiky mohl vyměnit olej u 0,5 automobilu. Specializací pracovníka A na výměnu pneumatik je obětováno 0,66 automobilu, zatímco toutéž specializací pracovníka B je obětováno 0,5 automobilu). Při kooperaci je vždy nutno přihlížet k minimalizaci obětované příležitosti. Ten, kdo má náklady příležitosti menší lze o něm tvrdit, že má komparativní výhodu. Náklady příležitosti tedy představují množství očekávaného přínosu (užitku), které bylo možné získat vložením do alternativního aktiva. Jinak řečeno: Náklady příležitosti jsou cena statku či služby, vyjádřená jako obětovaná příležitost získat z daných zdrojů nejlepší z jiných možných statků. Pojem komparativní výhoda vznikl při ekonomických analýzách zahraničního obchodu jednotlivých zemí a je ústřední myšlenkou specializace v rámci světového společenství obchodu. Využití tohoto principu zvyšuje produkční funkci (produkci a výkonnost) světové ekonomiky. 13

14 2.4 Vzácnost a užitečnost Ekonomie znamená volbu ve světě vzácnosti a toto tvrzení platí v nejchudších i těch nejbohatších zemích světa. Ekonom Robert Frank říká, že naše přání jsou bez hranic, zdroje na jejich pokrytí jsou však omezené. Mít něčeho více znamená současně mít něčeho jiného méně. Užitečné předměty jsou nazývány statky. Některé jsou dostupné všem a v množství, které převyšuje potřeby tyto statky nazýváme volnými statky. Pokud se statky vyskytují v množství menším, než by svobodnou volbou lidé využívali, jedná se o statky vzácné. V podmínkách vzácnosti se tedy lidé rozhodují tak, aby dosáhli ze vzácných zdrojů maximum užitku. 2.5 Mezní užitek mezní veličiny Užitkem, který determinuje rozhodování spotřebitele, nazýváme subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby statku. Člověk ve svých potřebách usiluje o maximalizaci užitku. Celkový užitek z určitého statku však v ekonomii souvisí s tzv. mezním užitkem. Mezní kategorie jsou veličiny přírůstkové vyjadřují, o kolik jednotek vzroste jedna proměnná, pokud vzroste druhá proměnná o jednotku. Mezní užitek tedy vyjadřuje, o kolik jednotek vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného statku zvýší o jednotku. Pokud vyjádříme celkový i mezní užitek v peněžních jednotkách, dojdeme k těmto závěrům: celkový užitek určitého množství statku je dán maximální peněžní částkou, kterou je za něj ochoten spotřebitel zaplatit, mezní užitek je určen peněžní částkou, kterou je ochoten spotřebitel vynaložit na nákup další jednotky zboží. Tuto situaci nejlépe dokumentuje následující graf (obr. č. 2): Obr. č. 2.: Celkový a mezní užitek spotřebitele Příklad k zamyšlení: Kolik jsme ochotni zaplatit za první půllitr vody, pokud máme žízeň a kolik jsme ochotni zaplatit za druhý půllitr atd.? Klíčová slova: ekonomické systémy ekonomický model produkční funkce absolutní a komparativní výhoda náklady příležitosti volné a vzácné statky mezní veličiny 14

15 Otázky: 1. Vysvětlete princip ekonomického modelu a uveďte příklad 2. K čemu slouží v ekonomii produkční funkce a co znázorňuje? 3. Uveďte z praxe příklad komparativní výhody. 4. Co udávají náklady příležitosti? 5. Proč jsou v ekonomii využívány mezní veličiny? Literatura: 1. Hindls, R. Holman, R. Hronová, S. et all.: Ekonomický slovník, C. H. Beck, Praha, Macáková, L. et al.: Mikroekonomie, Melandrium, Slaný, Samuelson, P. Nordhaus, W.: Ekonomie, Svoboda, Praha, Sojka, M. Pudlák, J.: Ekonomie, Fortuna, Praha, Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha,

16 Kapitola 3 Jak pracovat s grafy a křivkami v ekonomii Výroky o světě (o ekonomii a k ekonomii) jsou v principu dvojího druhu: pozitivní a normativní. Rozdíl mezi pozitivním a normativním výrokem je v tom, jak posuzujeme jejich platnost. Výroky lze potvrdit (verifikovat), či vyvrátit prozkoumáním faktů. V ekonomii jsou velmi často k verifikaci používány různé matematické a statistické metody. Naproti tomu k vyjádření normativních výroků je třeba využít nejen faktů, ale i hodnotových soudů. Hodnotové soudy však mají jeden háček. Rozhodování v normativním smyslu není pouze záležitostí vědy, ale zahrnuje i stanoviska z různých oblastí: politiky, filosofie, etiky, náboženství, atd. V praktickém hospodářském životě jsou mnohdy pozitivní a normativní výroky propojeny. Politikové v ekonomii velmi rádi užívají normativní soudy. Velká část ekonomie je zaměřena na to, jak ekonomika funguje (pozitivní pohled), nicméně častým cílem ekonomie je zlepšit její fungování například ve vztahu k růstu domácího produktu, snížení nezaměstnanosti, atd. Výroky o tom, jak tohoto cíle dosáhnout (jaký by měl být růst HDP, jaká by měla být nezaměstnanost), jsou normativním pohledem. Ekonomie zkoumá fakta, která později vyjadřuje pomocí vztahů; mezi dvěma i více proměnnými (viz. pozitivní ekonomie). K pochopení těchto vztahů jsou velmi často využívány modely a grafy, které jsou srozumitelnější, jak matematická a statistická vyjádření. 3.1 Používání grafů Grafy jedné proměnné jsou nejčastěji využívány k vyjadřování podílů hodnot, případně v časových, nebo jednotkových řadách. Příkladem může být podíl jednotlivých složek nákladů na celku (obr. č. 3), vývoj národního důchodu v čase (obr. č. 4), nebo jednotkový nárůst mezní veličiny (obr. 2): Obr. č. 3: Podíl nákladů na celku Obr. č. 4: Vývoj HDP v jednotlivých letech 16

17 Grafy dvou proměnných jsou v ekonomii velmi časté a jsou nám schopny odhalit vzájemné závislosti (korelaci) proměnných. Grafy jsou znázorňovány v souřadnicovém systému os x a y. Mohou mít podobu bodového, sloupcového, spojnicového, atd. Na příkladu grafu poptávkové křivky lze vysvětlit mnohé z principů ekonomického chápání grafu. Poptávková křivka vyjadřuje obecný vztah mezi množstvím a cenou zboží z poptávkového hlediska (poznámka: poptávková křivka bude podrobněji probrána v jedené z kapitol mikroekonomie). Tento inverzní vztah znázorňuje obrázek č. 5. Obrázek č. 5: Poptávková křivka Z grafu je zřejmé, že při vysoké ceně (P1) je poptáváno málo zboží (M1), při nízké ceně (P2) je poptáváno více jak dvojnásobné množství zboží. U křivky rozlišujeme: sklon, elasticitu, posun po křivce a posun křivky. Všechna tato rozlišení mají ekonomickou interpretaci. Sklon křivky a elasticita Protože je poptávková křivka klesající, její sklon je záporný a lze jej vypočítat prostřednictvím vzorce P(y)/ M(x) při zachování pořadí vzestupnosti hodnot x. Se sklonem křivky se velmi úzce pojí elasticita (cenová, důchodová, křížová). Čím větší sklon křivky je vykazován, tím méně citlivě reaguje cena na množství (životně důležité produkty). V případě velkého sklonu křivky hovoříme o neelasticitě. Plochá křivka značí naopak vysokou elasticitu, která znamená vysokou reakci ceny na poptávané množství (luxusní výrobky). Posun po křivce a posun křivky Posun po křivce je charakterizován na příkladu produkční funkce určité země. Posun po křivce je znázorněn posunem na křivce označené 1 z bodu A do bodu B. Tento posun znamená, že v příslušné produkční funkci dochází k přesunu mezi množstvím vyrobených luxusních statků ve prospěch potravin (viz. obr. 6). Obr. č. 6.: Posun po křivce a posun křivky 17

18 Posun křivky 1 na křivku 2 znázorňuje jinou produkční funkci, která je charakterizována jinými parametry. Pokud např. produkční funkce 1 prezentuje rok 2005, může produkční funkce označená 2 znázorňovat rok 2006 s vyššími výstupními hodnotami produkční funkce jak rok 2005 (nebo zlepšení technologie, technického pokroku, atd.). Klíčová slova: pozitivní výrok normativní výrok grafy jedné proměnné grafy dvou proměnných posun po křivce posun křivky Otázky: 1. Jaký je smysl pozitivní a normativní ekonomie? 2. Proč ekonomie využívá tak často grafů? 3. Vysvětlete na příkladu elasticitu a neelasticitu. Literatura: 1. Frank, R. H.. Bernanke, B. S.: Ekonomie, Grada Publishing, Praha, Mankiw, N. G.: Zásady ekonomie, Grada Publishing, Praha, Samuelson, P. Nordhaus, W.: Ekonomie, Svoboda, Praha, Žák, M. et al.: Velká ekonomická encyklopedie, Linde, Praha,

19 Oddíl II Mikroekonomie Kapitola 1 Ekonomický způsob myšlení Kapitola 2 Poptávka a nabídka Kapitola 3 Tržní mechanizmus Kapitola 4 Teorie spotřebitele I Kapitola 5 Teorie spotřebitele II Kapitola 6 Teorie firmy I Kapitola 7 Teorie firmy II Kapitola 8 Firma v reálném světě Kapitola 9 Trhy výrobních faktorů

20

21 Kapitola 1 Ekonomický způsob myšlení Úvod Ekonomie je věda logická a ve své logičnosti dokáže být i krásná. Následující kapitoly mikroekonomie vám předloží zobecněný pohled na základní ekonomické chování lidí. Tato kapitola vám představí člověka ekonomického (Homo Oeconomicus), jeho ekonomický způsob myšlení a seznámíte se s kategorií náklady obětované příležitosti. 1.1 Maximum za minimum Co je podstatou veškerého ekonomického chování lidí, proč lidé vyrábějí, prodávají, nakupují? Za tím stojí lidská potřeba. Je to nedostatek něčeho, co každý osobně pociťuje a nikdy pociťovat nepřestane. Potřeby jsou neuspokojitelné, vždy se objeví další potřeba, která může být opodstatněná nebo i jen vsugerovaná. Jiné potřeby mají lidé v USA, kde spotřební úroveň dalece přesahuje minimální fyziologické potřeby potravy, oblečení a bydlení, a třeba v Indii: V prohlubni pilíře, uprostřed suti, se zabydlela mladá rodina. Černé hadry, hnusné zbytky jídla, igelitová plachta pro případ deště. Mladý tatínek i maminka se smějí a hrají si s miminkem. 1 S vyšším příjmem roste spotřební standard a objevují se nové potřeby, zároveň se stále zdokonalují technologie, které umožňují rozmanitost statků při nižších nákladech. Dříve měli ekonomové strach, že dojde k uspokojení potřeb a nastane ekonomická stagnace, avšak firmy 21. století si dokážou vytvářet a zvyšovat poptávku i samy. Firmy dodávají na trh jak nové technologie, tak i rizika (např. chemikálie, automobilismus, freony, elektromagnetické znečištění) a vytváří se poprávka po ochraně proti těmto rizikům, které se stávají motorem prosperity. 2 V USA vznikla v 50. letech 20. století konzumní společnost masové spotřeby a tento způsob života se přesunuje do dalších částí světa. Lidé mění postoj k dluhu, přestávají nejdříve šetřit a užívat života později. Vzrůstá zadluženost domácností díky hypotékám a splátkovým obchodům, která vyplývá z toho, jaké potřeby jsou uměle vytvářeny. Spotřebitel se přizpůsobuje reklamnímu vzoru, což má vliv na lidské chování a kulturu. 3 Jsou lidé v nejbohatší zemi světa šťastní? USA se řadí k předním zemím světa s nejvyšším počtem lidí, kteří pravidelně navštěvují psychoanalytika. Psycholog Miroslav Plzák říká, že pojem lidské štěstí vymysleli mediální a reklamní principálové: Copak štěstí může být levné, nebo dokonce zadarmo? Podle průzkumů už i osamocení Češi hledají partnera po večerech v hypermarketech. Každý člověk má svou preferenční stupnici potřeb, kdy subjektivně seřazuje potřeby podle naléhavosti a ty pak uspokojuje. Nezastupitelné místo mají i luxusní statky luxus se v průběhu lidských dějin neustále vyskytoval, jako by člověk potřeboval mít přesně definovatelný přebytek: přebytek není nutný, je ale nutné, aby tu byl. 4 Při uspokojování potřeb každý sleduje svůj vlastní zájem, kdy osobní zájem je nejsilnějším motorem hospodářské aktivity. Každý se snaží získat maximum za minimum (hédonismus), respektive maximum užitku za minimum nákladů. Znamená to, že někteří lidé se chovají egoisticky a bezohledně? Ano, jsou mezi námi takoví lidé, stejně jako existují i lidé altruističtí přející nezištně ostatním. Každý člověk je však homo oeconomicus, protože každý vždy preferuje mít peněz více než méně. Peníze umožňují realizovat cíle, i matka Tereza by s více penězi dokázala pomoci více. 1 Jazairiová, Pavla: V severní Indii, Radioservis Praha, 2004, str Fiala, Zbyněk: O ekonomii rizik a polovičaté racionalitě, rozhovor s Janem Kellerem. Ekonom č. 34, , str Galbraith, J. K.: Společnost hojnosti, Praha, Baggio, A. M.: Skrytá tvář putování konzumní kulturou, Praha,