Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra mezinárodního a evropského práva Diplomová práce Aktuální otázky přeshraniční zdravotní péče v Evropské unii Tereza Žáková 2013/2014

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Aktuální otázky přeshraniční zdravotní péče v Evropské unii zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Tereza Žáková 2

3 Poděkování Děkuji doc. JUDr. Filipu Křepelkovi, Ph.D. za odborné vedení, a ochotné paní pracovnici z VZP. Rovněž bych ráda vyjádřila poděkování své rodině a Jaroslavu Dlabkovi za trpělivost a trvalou podporu. 3

4 ABSTRAKT Práce se zabývá problematikou přeshraniční zdravotní péče, proplácení přeshraniční zdravotní péče zdravotními pojišťovnami, právy pacientů na tuto péči a poukazuje na některé problémy poskytování zdravotní péče v České republice a v zahraničí. Snahou této práce je analyzovat směrnici 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči a její promítnutí do českého právního řádu zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Dále se práce zmiňuje o nově zavedeném uznávání receptů v rámci EU a nastiňuje problematiku ověřování jejich pravosti. KLÍČOVÁ SLOVA Směrnice 2011/24/EU, zdravotní pojištění, přeshraniční zdravotní péče, hrazení přeshraniční zdravotní péče, předchozí souhlas, práva pacientů, uznávání receptů. ABSTRACT This thesis deals with on the issue of cross-border health care, reimbursement of cross-border health care by health insurance companies, patients' rights to this care, and highlights some of the problems with providing health care in the Czech Republic and abroad. The aim of this work is to analyze the Directive 2011/24/EU on the application of patients' rights to crossborder healthcare and its projection into the Czech legal order Law No. 48/1997 Coll., on public health insurance. Furthermore, it mentions the newly established recognition of prescriptions within the EU and outlines the issue of verification of their authenticity. KEYWORDS Directive 2011/24/EU, health insurance, cross-border health care, reimbursement of crossborder health care, prior authorisation, patients' rights, recognition of prescriptions. 4

5 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK CMU EU ERS ES LZPS SDEU SES SFEU Směrnice VZP Centrum mezistátních úhrad Evropská Unie Evropské referenční centrum Evropské společenství Listina základních práv a svobod Soudní dvůr Evropské unie Smlouva o založení Evropského společenství Smlouva o fungování Evropské unie Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU ze dne o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky 5

6 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ÚVOD SMĚRNICE 2011/24/EU Případy řešené SDEU Deckerovy brýle Kohllova rovnátka Případ Smits a Peerbooms Vanbraekelovy kolenní klouby Ioannidis Müller-Fauré a Van Riet Inizian Leichtle Keller Watts Herrera Stamatelakis Elčinov PRÁVA PACIENTŮ V PŘESHRANIČNÍ PÉČI Některá všeobecná práva pacientů Právo na ochranu zdraví a poskytování zdravotní péče Právo na náležitou odbornou úroveň péče Úroveň zdravotnictví v ČR Stanovisko generálního advokáta ve věci C-268/13 Elena Petru Zdravotní péče poskytovaná v zahraničí Poskytování neodkladné péče Plánovaná zdravotní péče v jiných státech EU Náhrady nákladů plánované přeshraniční péče Institut předchozího povolení Vydání povolení podle koordinačních nařízení EU Migrace pacientů Správní postupy

7 3.5 Překážky v čerpání přeshraniční zdravotní péče Komerční pojištění SPOLUPRÁCE ČLENSKÝCH STÁTŮ Vnitrostátní kontaktní místa Centrum mezistátních úhrad Evropské referenční sítě Péče o pacienty s vzácnými onemocněními a potřebujících náročnou péči Elektronické zdravotnictví Spolupráce v oblasti zdravotnických technologií UZNÁVÁNÍ RECEPTŮ Současný trh s léky v ČR Lékařské předpisy Možné komplikace při uznávání receptů ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY

8 1 ÚVOD Dne vláda schválila návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění. Jeho cílem je implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU ze dne o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (dále jen Směrnice ). Obdobný návrh vláda Poslanecké sněmovně předložila již , jeho projednávání však bylo ukončeno s koncem volebního období. Transpoziční lhůta směrnice uplynula Směrnice byla v ČR implementována do z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění až novelou č. 60/2014 Sb. s účinností od , s výjimkou ustanovení čl. I bodu 18, který nabývá účinnosti dne Směrnice rozšiřuje právní úpravu stanovenou v čl. 114 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Směrnice má za cíl zajistit vysoký stupeň ochrany lidského zdraví a za tímto účelem blíže upravuje a rozšiřuje práva pacientů, kteří se rozhodnou vyhledat zdravotní služby v jiném členském státě EU. Situaci pacientů, kteří vyhledávají zdravotní péči mimo zemi, v níž mají bydliště, upravuje nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení spolu s nařízením č. 987/2009 a od směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Obecným cílem směrnice je usnadnit přístup pacientů k bezpečné a kvalitní přeshraniční zdravotní péči v jiném členském státě a zajistit její úhradu zdravotní pojišťovnou. V minulosti docházelo ke vzniku problémů pacientů s proplácením zdravotnických služeb, které byly poskytnuty v rámci EU, ale v jiném členském státě než byl stát trvalého pobytu pacienta. Těmito problémy se zabýval Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SDEU ), jehož rozhodnutí měly významné důsledky pro vznik právní úpravy v této oblasti a staly se základem pro vytvoření směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Oblast zdravotnictví patřila dlouhou dobu výhradně do kompetence členských států. Postupem doby se ukázalo, že je nejen nutné, ale i výhodné, spolupracovat v oblasti přeshraniční zdravotní péče. Nelze se omezovat pouze na případy poskytování nutné a bezodkladné péče zahraničním pacientům, ale je třeba odstraňovat překážky v čerpání zdravotní péče v jiných členských státech, spolupracovat jak na úrovni výměny informací, tak i v praktické rovině v zájmu vážně nemocných pacientů, vyžadujících speciální léčbu atd. 8

9 Zdravotní péči lze definovat s odkazem na čl. 3 písm. a) Směrnice jako: zdravotní služby poskytované pacientům zdravotnickými pracovníky za účelem vyhodnocení nebo udržení jejich zdravotního stavu nebo jejich uzdravení, včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Přeshraniční zdravotní péče je široká. Zahrnuje jak neodkladnou, neplánovanou péči, tak plánovanou péči, za kterou pacienti z jiných států záměrně vycestují např. z důvodu dlouhých čekacích listin v domovském státě, kvalitnějšího poskytování zdravotní péče v zahraničí, speciální zdravotní péče, která není dostupná v domovském státě či kvůli nižší ceně za zdravotní péči. Cílem této práce je analyzovat dopad směrnice na přeshraniční zdravotní péči, dvojkolejnost právní úpravy některých institutů jako je např. institut předchozí povolení podle směrnice a podle nařízení. Dále si práce klade za cíl poukázat na aktuální problémy zdravotního systému, zhodnotit přínos směrnice pro členy EU a její praktický dopad, a zamyslet se nad novými možnostmi, které nám směrnice přináší. Budou čeští občané cestovat za zdravotními službami do zahraničí? A naopak co přinese přísun zahraničních pacientů České republice? Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola, převážně deskriptivní, se zabývá zejména judikaturou SDEU, která vedla k přijetí směrnice a která měla zásadní vliv na podobu Směrnice. Druhá kapitola se zabývá právy pacientů v přeshraniční zdravotní péči, analýzou ustanovení směrnice, která tato práva zaručují a jejich implementací do českého právního řádu, správními postupy při nespokojenosti pacienta s rozhodnutím pojišťovny. Důležitost a opodstatněnost práv pacientů na přeshraniční zdravotní péči demonstruje na příkladu všeobecného práva pacienta na poskytnutí lékařské péče a práva na náležitou odbornou úroveň poskytnuté péče. Přínos Směrnice demonstruje i na popisu současných problémů ve zdravotnictví. Dále se tato kapitola zamýšlí nad vlivem Směrnice na migraci pacientů za zdravotní péčí, nad možnými bariérami v čerpání zahraniční zdravotní péče a nad potřebností komerčního pojištění v době, kdy EU Směrnicí a nařízeními podporuje členské státy v poskytování přeshraniční zdravotní péče. Třetí kapitola pojednává o spolupráci členských států při výměně informací, poznatků a zkušeností (spolupráce v oblasti zdravotnických technologií, spolupráce zprostředkovaná vnitrostátními kontaktními místy a spolupráce ve sdílení informací prostřednictvím elektronického zdravotnictví) a při spolupráci v zájmu pacientů se vzácnými onemocněními 9

10 či potřebujících náročnou péči. Čtvrtá kapitola pojednává o novém právu na uznávání lékařských předpisů vydaných v jiném státě, než je stát, kde byl předpis předložen, analyzuje problémy spojené s uznáváním receptů a poukazuje na přínos a potřebnost tohoto práva demonstrací současných českých problémů, se kterými se potýká farmaceutický trh. V diplomové práci je použita zejména deskriptivní a analytická metoda. Jako hlavní zdroj informací byla použita judikatura Soudního dvora Evropské unie, publikace věnující se zdravotní problematice a problematice poskytování zdravotní péče v EU, dokumenty orgánů EU, aktuální články o problémech ve zdravotnictví a údaje čerpané z materiálů CMU a VZP. 10

11 2 SMĚRNICE 2011/24/EU Smlouvy o založení Evropského společenství stanovily, že činnost Společenství má přispívat k zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví prostřednictvím podpory spolupráce mezi jednotlivými členskými státy a zakotvily povinnost, aby požadavky na ochranu veřejného zdraví byly zohledněny ve všech politikách Evropského společenství. Avšak členské státy měly výhradní pravomoc týkající se organizace systémů zdravotnictví, jakákoliv harmonizace v této oblasti byla vyloučena. 1 K rozšíření kompetencí Evropského společenství došlo přijetím Amsterdamské smlouvy. Čl. 152 SES zakotvil požadavek, aby při vymezení a provádění všech politik a činností Evropského společenství byl zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví. 2 Další změny nastaly přijetím Lisabonské smlouvy, kdy bylo ustanovení čl. 152 SES přeměněno na ustanovení čl. 168 SFEU, ale žádné významné změny nenastaly. EU uznává odpovědnost členských států za uspořádání svých zdravotních systémů. Právní stav se v oblasti poskytování přeshraniční zdravotní péče změnil v souvislosti s přijetím směrnice č. 2011/24/EU, která měla být implementována do českého právního řádu s účinností od 25. října Nesplněním implementační povinnosti se Česká republika vystavila nebezpečí peněžních sankcí ze strany EU. Žaloba pro nesplnění povinnosti, směřující proti členskému státu, který nesplnil své povinnosti vyplývající z práva Unie, může být podána Komisí nebo jiným členským státem. V případě žádné nebo neúplné implementace směrnice by nejspíše došlo k tomu, že současné právní předpisy by se interpretovaly ve smyslu pravidel směrnice 2011/24/EU, tj. v souladu se zásadou nepřímého horizontálního účinku, pojištěnec by se tak mohl domáhat svých práv pouze vůči státu, neboť přímá horizontální účinnost směrnice (mezi jednotlivci) nepůsobí. Některé pojišťovny (např. VZP) sledovaly vývoj Směrnice a i bez podpory v zákoně postupovaly podle Směrnice, respektovaly rozsudky SDEU a v souladu s nimi hradily svým pojištěncům v českých cenách vyžádanou ambulantní péči, kterou čerpali v zemích EU. 1 Ust. čl. 129 odst. 4 SES. 2 Ust. čl. 152 odst. 1 SES 11

12 Pokud šlo o léčbu nedostupnou v ČR, i ta byla VZP hrazena na základě předchozího souhlasu, a to za podmínek a v cenách platných pro pojištěnce v zemi poskytnutí této zdravotní péče. 3 Lékařská péče představuje službu hospodářské povahy podléhající ustanovením o volném pohybu služeb, proto před přijetím Směrnice odvozovaly pojištěnci svůj nárok na čerpání a úhradu přeshraniční zdravotní péče z ustanovení o volném pohybu zboží a služeb Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen SES ). Soudní dvůr Evropské Unie výkladem těchto ustanovení ve své judikatuře utvářel pravidla pro poskytování přeshraniční zdravotní péče a její úhrady. 2.1 Případy řešené SDEU Dlouhou dobu byly evropskou legislativou zdravotní služby vyňaty z úpravy volného pohybu služeb jako další ze základních svobod Evropské unie, SDEU od devadesátých let 20. století rozvíjel judikaturu, která tuto mezeru částečně vyplnila. Směrnice byla vytvořena v souladu s judikaturou SDEU, která se zabývala problémy jednotlivých pacientů v souvislosti s úhradou výdajů na poskytnuté zdravotní služby v jiném členském státě, než je místo trvalého pobytu pacientů. Rozhodnutími, které měly významné důsledky pro rozvoj poskytování přeshraniční zdravotní péče a pohyb obyvatel EU za zdravotními službami jsou např. Deckerovy brýle, Kohllova rovnátka, Vanbraekelovy kolenní klouby a Případ Smits a Peerbooms Deckerovy brýle 4 Lucemburskému státnímu příslušníkovi a pojištěnci panu Deckerovi odmítla pojišťovna a následně i odvolací instance uhradit náklady, které vynaložil na dioptrické brýle v optice se sídlem v jiném členském státě na základě předpisu, který vydal jeho lékař v Lucembursku. Odmítnutí úhrady odůvodňoval národní předpis, který úhradu vázal na předchozí souhlas pojišťovny. Pan Decker s tímto postupem nesouhlasil a proti rozhodnutí se odvolal. 3 ROD, Jiří: Ke směrnici o právech pacientů v přeshraniční péči, Infoservis VZP, č. 13, ročník 1, , s Rozsudek SDEU ve věci Decker ze dne 28. dubna 1998, číslo C-120/95. 12

13 Vnitrostátní soud předložil předběžnou otázku ohledně interpretace čl. 30 a 36 SES 5 o volném pohybu zboží SDEU. SDEU rozhodl, že i když národní předpis spadá do oblasti sociálního zabezpečení, jejíž organizace spadá do pravomoci členských států, a s odkazem na čl. 22 nařízení 1408/71/EHS, který umožňuje pojištěnci vyhledat lékařské ošetření s předchozím souhlasem pojišťovny, nelze tuto problematiku vyloučit z aplikace čl. 28 SES pro volný pohyb zboží. SDEU uzavřel, že uvedená opatření nelze omluvit důvody ochrany nekomerčních zájmů ve smyslu čl. 30 SES. Nákup brýlí podle názoru SDEU nemůže ohrozit finanční rovnováhu systému a vzhledem k harmonizaci profesních požadavků budou i brýle od očního lékaře a zhotovené optikem v jiném členském státě stejné kvality jako brýle od lékaře a optika ve státě pobytu Kohllova rovnátka 6 Pan Kohll, lucemburský státní příslušník a pojištěnec, požádal pojišťovnu o poskytnutí povolení na léčení pro svou nezletilou dceru, kterou měl poskytnout ortodontista v jiném členském státě. Jeho žádost však byla pojišťovnou zamítnuta s tím, že se nejedná o naléhavé ošetření. Pan Kohll se proti rozhodnutí odvolal k Radě pro sociální pojištění, ale ta jeho odvolání zamítla. Tuzemský soud předložil SDEU následující předběžné otázky: Mají být články 59 a 60 SES interpretovány tak, že zakazují národní předpisy, podle nichž je náhrada vynaložených nákladů podmíněna povolením vydaným pojištěnci příslušnou pojišťovnou, pokud je plnění poskytnuto v jiném členském státě, než ve kterém má tato osoba trvalý pobyt? 7 SDEU se vyjádřil, že komunitární právo neodmítá členským státům pravomoc organizovat svůj vlastní systém sociálního zabezpečení, nicméně národní předpisy, podle kterých je náhrada nákladů zubního ošetření, které poskytl ortodontista se sídlem v jiném členském státě, vázána na povolení od pojišťovny, jsou v rozporu s čl a 60 9 SES. 5 Amsterodamská smlouva změnila číslování článků SES, dalších zřizovacích smluv i Maastrichtské smlouvy o EU. V judikatuře SDEU před je uváděno dřívější platné číslování. 6 Rozsudek SDEU ve věci Kohll ze dne 28. dubna 1998, číslo C-158/96. 7 Rozsudek SDEU ve věci Kohll ze dne 28. dubna 1998, číslo C-158/96. 8 Ust. čl. 59 SES: Podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří podnikají v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb. 9 Ust. čl. 60 SES: Za služby se podle této smlouvy pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. 13

14 Autoři knihy Health Care and EU Law 10 se pozastavují nad argumentací SDEU, že v případě ortodontického ošetření jde o službu ve smyslu čl. 57 SFEU 11. Přitom úhrada této služby je čerpána z instituce, jejíž činnost není založena na ekonomických principech či zájmu na zisku, ale principech solidarity a přerozdělování. Sektor veřejný vstupuje do sektoru soukromého, fungující na jiných principech než sektor soukromý Případ Smits a Peerbooms 12 V daných případech se pacienti snažili dosáhnout léčby, která by využívala nové léčebné postupy, které ještě v jejich domovských státech nebyly součástí standartní léčby, a proto nebyly pojišťovnou hrazeny. Oba pacienti absolvovali nestandartní léčbu v jiných členských státech a po svých pojišťovnách se dožadovaly úhrady nákladů. I v tomto případě SDEU své rozhodnutí založil na zásadě volného pohybu služeb a pacientům vyhověl. Povolení pro léčbu v jiném členském státě může být zamítnuto pouze v případě, že stejná nebo stejně účinná léčba může být pacientovi poskytnuta bez zbytečného odkladu v institucích, se kterými má pojišťovna pacienta uzavřenu smlouvu Vanbraekelovy kolenní klouby 13 Belgická pacientka trpěla onemocněním, které vyžadovalo chirurgickou léčbu. Pacientka se domnívala, že potřebná léčba je kvalitněji poskytována ve Francii. Od belgické pojišťovny nezískala pro tuto léčbu potřebný souhlas, nicméně léčbu ve Francii absolvovala a poté se začala soudit se svou pojišťovnou o úhradu nákladů poskytnuté léčby. Belgický soud přiznal pacientce právo na úhradu léčby, ale SDEU položil otázku, zda mají být uhrazeny náklady odpovídající obvyklé výši ve Francii nebo v Belgii. Náklady na tuto léčbu v Belgii byly vyšší než ve Francii. SDEU rozhodl, aby byla uhrazena výše nákladů odpovídající léčbě v Belgii a tak byla přiznána vyšší úhrada, než kolik činily skutečně vynaložené náklady. SDEU argumentoval čl. 22 nařízení 1408/71, kdy je léčba odmítnuta a následně rozhodnuto, že odmítnutí nebylo oprávněné, hradí se náklady na léčbu podle nákladů v domovském státě. 10 WILLEM, J., S ZYSZCZAK, E., NEERGAARD, U., e al.: Health Care and EU Law 1st ed. Netherlands: Springer, 2011, s čl. 57 SFEU: Za služby se podle Smluv pokládají výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. 12 Rozsudek SDEU ve věci Geraets-Smits a Peerbooms ze dne 12. července 2001, číslo C- 157/ Rozsudek ve věci Vanbraekel, ze dne 12. července 2001, věc C-368/98. 14

15 2.1.5 Ioannidis 14 Řecký důchodce Vasileios Ioannidis byl během pobytu v Německu hospitalizován v nemocnici, hospitalizace byla naléhavá vzhledem k opakovaným bolestem na hrudi souvisejících s anginou pectoris. Řecká pojišťovna si nejprve vyžádala stanovisko zdravotní komise, zda je vhodné dodatečně povolit hospitalizaci, poté odmítla žádost na úhradu nákladů za poskytnutou zdravotní péči s odůvodněním, že onemocnění, jímž trpěl V. Ioannidis se neprojevilo dostatečně náhlým způsobem, který by odůvodňoval okamžité přijetí k pobytu v nemocnici, a mohlo být tedy náležitě léčeno v Řecku, že onemocnění bylo chronické povahy, zhoršení zdravotního stavu nebylo náhlé, a že uvedená hospitalizace byla plánovaná. Pan Ioannidis podal stížnost k příslušné správní komisi a uvedl, že důvodem jeho pobytu v Německu byla návštěva syna. Vnitrostátní soud položil SDEU otázku, zda je vůbec možné, aby pojišťovna udělila důchodci předcházející nebo i následný souhlas s léčbou. Tehdejší řecká právní úprava umožňovala udělit předchozí souhlas či hradit výdaje pouze v případech, kdy se nemoc projevila náhle během pobytu dané osoby v cizí zemi. SDEU konstatoval, že aplikací tohoto ustanovení dochází k omezení chronicky nemocných na zdravotní péči, pokud by ji vzhledem ke svému zdravotnímu stavu při pobytu v zahraničí potřebovali a taková podmínka proplácení zdravotní péče důchodci je nepřípustná. Důchodci mají nárok žádat o úhradu nákladů na lékařské ošetření, které jim bylo poskytnuto v zahraničí. S tímto rozhodnutím se naprosto ztotožňuji. Takové ustanovení působí diskriminačně, starší lidi by omezovalo ve volném pohybu a byly by vězni svých nemocí, které s vyšším věkem přirozeně přicházejí Müller-Fauré a Van Riet 15 V. G. Müller-Fauré byla v Německu na dovolené a podrobila se zde zubařskému zákroku spočívajícímu v umístění šesti korunek a pevné zubní protézy na horní čelist. Zákrok byl proveden mimo nemocniční zařízení. Po návratu požádala svou pojišťovnu o náhradu léčebných výdajů, ta však žádost zamítla a toto rozhodnutí bylo potvrzeno institucí, jež vykonává dohled nad řízením a správou zdravotních pojišťoven s odůvodněním, 14 Rozsudek SDEU ve věci Ioannidis, ze dne 25. února 2003, věc C-326/ Rozsudek SDEU ve věci Müller-Fauré a Van Riet, ze dne 13. května 2003, č. C-385/99. 15

16 že pojištěnci se mohou domáhat pouze zdravotní péče jako takové a nikoliv náhrady výdajů. Paní Müller-Fauré podala žalobu, soud potvrdil stanovisko pojišťovny. Nizozemský soud konstatoval, že paní Müller-Fauré se nechala záměrně léčit během dovolené trávené v Německu zubařem usazeným v této zemi z důvodu své nedůvěry vůči nizozemským zubařům, proto nemá nárok na náhradu nákladů na léčbu podstoupenou v zahraničí bez povolení pojišťovny, u níž je pojištěnec registrován. Paní Riet trpěla dlouhodobými bolestmi zápěstí, proto její lékař požádal revizního lékaře pojišťovny Amsterdam o povolení, aby si pacientka mohla nechat provést artroskopii v belgické nemocnici, kde toto vyšetření mohlo být provedeno v mnohem kratší lhůtě nežli v domovském státě. Pojišťovna tuto žádost zamítla s tím, že zákrok může být proveden v domovském státě. Paní Riet si mezitím sama kvůli neustálým bolestem nechala provést toto vyšetření v belgické nemocnici a na základě výsledků vyšetření bylo rozhodnuto přistoupit k operaci, která byla provedena v Belgii. Pojišťovna pacientky odmítla uhradit tyto zákroky s odůvodněním, že poskytnutí přeshraniční zdravotní péče nebylo naléhavě nutné, neboť vhodná léčba byla v Nizozemsku dostupná v přiměřené lhůtě. Soud konstatoval, že tato péče byla poskytnuta v Belgii bez předchozího povolení a čekací doba pro provedení artroskopie v domovském státě nebyla nepřiměřená. Podle soudu zdravotní stav jak V. G. Müller-Fauré, tak E. E. M. Van Riet nevyžadoval okamžité poskytnutí péče. SDEU uvedl, že v případě nemocniční péče je předchozí povolení pochopitelné s ohledem na plánování péče a udržení finanční stability systému. To ale neplatí pro zákroky prováděné mimo nemocnici a požadavek předešlého souhlasu je v rozporu s ustanovením primárního práva. Soud konstatoval, že způsob, jakým jsou systémy zdravotní péče organizovány, nemá vliv na právo udělení souhlasu a následnou úhradu nákladů péče vykonané mimo nemocnici. V případě paní Van Riet šlo o zbytečný odklad léčení, při posuzování přijatelnosti čekací doby musí vnitrostátní orgány vzít v úvahu všechny okolnosti každého konkrétního případu a brát v úvahu nejen zdravotní stav pacienta v době, kdy je žádáno o povolení, ale také jeho zdravotní historii. 16

17 2.1.7 Inizian 16 Francouzka paní Inizan požádala o souhlas s úhradou nákladů na psychosomatickou léčbu v Německu. Pojišťovna žádost odmítla a zdůvodnila to nesplněním podmínek uvedených v čl. 22 odst. 2 nařízení č. 1408/71 17, neboť podobná léčba může být v přiměřené době podstoupena i v domovském státě. Paní Inizian se odvolala a francouzský soud se obrátil na SDEU s předběžnou otázkou. SDEU judikoval, že čl. 22 bod 2 nařízení č. 1408/71 se musí vykládat tak, že předběžný souhlas nemůže být odmítnut v případech, kdy je stejné nebo stejně účinné léčení hrazeno z veřejného systému pojištění a nemůže být v domovském státě poskytnuto bez zbytečného odkladu s ohledem na zdravotní stav pacienta v době posuzování, na jeho zdravotní historii a ostatní faktory jako je vliv jeho postižení na výkon zaměstnání. Tento rozsudek potvrzuje a doplňuje věc Müller-Fauré. Upřesňuje smysl a úlohu předchozího souhlasu (článek 22 nařízení č. 1408/71). Nařízení č. 1408/71 má za účel přispět k usnadnění volného pohybu pojištěnců Leichtle 18 Pan Leichtle, německý občan, chtěl vyjet na léčebný pobyt do lázní v Itálii. Zažádal o finanční příspěvek u Spolkového úřadu práce, ten však na základě odborného názoru posuzujícího lékaře tuto žádost zamítl. Lékař byl toho názoru, že stejná či lepší péče s lepšími léčebnými výsledky by mu mohla být poskytnuta v domovském státě. SDEU konstatoval, že německé právní předpisy, které upravují právo státních zaměstnanců na léčebné pobyty v lázních, narušují svobodu poskytování služeb. Odmítnutí úhrady nákladů na léčbu v zahraničí v případě, kdy nelze prokázat, že tato léčba není efektivnější než léčba v Německu, je neoprávněnou překážkou volného pohybu služeb. 16 Rozsudek SDEU ve věci Inizan, ze dne 23. října 2003, č. C-56/ Ust. čl 22 odst. 2 nařízení č. 1408/71: Povolení požadované podle odst. 1 písm. c) nelze odmítnout, pokud příslušné léčení nemůže být poskytnuto dotyčné osobě na území členského státu, kde má bydliště. 18 Rozsudek SDEU ve věci Leichtle, ze dne 18. března 2004, č. C-8/02. 17

18 2.1.9 Keller 19 Annette Keller, německé státní příslušnosti, měla v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení bydliště ve Španělsku a byla pojištěna v rámci obecného systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu. Paní Keller chtěla vycestovat za svou rodinou do Německa a požádala o vydání formuláře E111. V Německu byla hospitalizována a byla ji stanovena diagnóza zhoubného nádoru, který ji mohl kdykoliv přivodit smrt. Paní Keller proto požádala o formulář E112, aby mohla pokračovat v léčbě v Německu a ten ji byl vydán. Poté byla A. Keller převezena na specializovanou kliniku do Švýcarska, která byla jedinou klinikou v Evropě, která mohla operaci provést. A Keller uhradila všechny náklady na zdravotní péči a požádala španělský institut o náhradu této částky. Tento orgán žádost zamítl s odůvodněním, že náhrada nákladů lékařské péče poskytnuté ve třetím státě vyžaduje jeho výslovné předběžné povolení. Tato žádost byla rozhodnutím Zdravotní inspekce Insalud ze dne 26. července 1999 zamítnuta z toho důvodu, že: onemocnění nenaplnilo charakteristické znaky životně důležité naléhavosti, jež by odůvodnila upuštění od léčení v rámci veřejnoprávních vnitrostátních zařízení nebo zařízení Společenství a využití soukromého sektoru mimo Společenství, aniž by byla španělskému správnímu orgánu ponechána možnost přezkoumat a nabídnout možnosti léčení s ohledem na onemocnění, jímž pacientka trpěla. Annette Keller mezitím zemřela a do jejího procesního postavení vstoupili její dědici. SDEU judikoval, že osobě, které byl v domovském státě vydán formulář E111 a E112 a musí být z naléhavých zdravotních důvodů přijata do nemocnice v nečlenském státě, musí být jeho náklady na zdravotní péči hrazeny institucí sociálního zabezpečení ve členském státě pobytu jménem instituce členského státu, pod který spadá. Pacient je svěřen do péče lékařů jiného členského státu a pojišťovna je vázána jejich nálezy a rozhodnutími o nezbytnosti naléhavé léčby. Španělská pojišťovna tedy musí uhradit léčbu i ve třetím státě. V důsledku povolení, které španělská pojišťovna vydala k léčení v Německu, byla péče poskytnuta ve Švýcarsku. Tato péče byla nejdříve proplacena německou pojišťovnou (podle právních předpisů je instituce pobytu povinna pacientovi proplatit takto podstoupenou léčbu) a nyní musí být tato péče proplacena španělskou stranou. 19 Rozsudek SDEU ve věci Keller, ze dne 12. dubna 2005, č. C-145/03. 18

19 Tento případ je výjimečný tím, že se zabývá poskytnutím a následným proplacením zdravotní péče poskytnuté ve třetí, nečlenské zemi EU Watts 20 Yvonne Watts, která trpěla artritidou kyčlí, se informovala u Bedford PCT na možnost nechat se operovat v zahraničí. Po vyšetření britský lékaře uvedl, že pohyblivost této pacientky je značně snížena a že trpí stálými bolestmi. Na operaci měla čekat přibližně rok. Bedford PCT zamítl povolení pro operaci v zahraničí. Paní Watts podala žalobu a mezitím odcestovala do Francie na konzultaci k odbornému lékaři, který dospěl k závěru, že nutnost pacientku operovat je nyní naléhavější z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu. Britský lékař své stanovisko přehodnotil, operace měla být provedena ve lhůtě tří až čtyř měsíců a Bedford PCT znovu zamítl povolení operace v zahraničí. Paní Watts si tedy nechala provést náhradu kyčle ve Francii. Soud konstatoval, že čekací doba tři až čtyři měsíce je přiměřená a náhradu nákladů zamítl. Paní Watts se odvolala. Zdravotní služby v Anglii zajišťuje Národní zdravotnická služba, která funguje na neziskovém principu, proto se soud domníval, že se nejedná o poskytování služby ve smyslu čl. 57 SFEU. SDEU konstatoval, že i když Národní zdravotní služba poskytuje zdravotnické služby bezplatně, i ona má povinnost uhradit náklady poskytnuté zdravotní péče v jiném členském státě. Národní zdravotnická služba může odmítnout udělit souhlas s léčbou v zahraničí pouze v případě, že čekací doba prokazatelně nepřesahuje lékařsky přijatelnou dobu s ohledem na stav a konkrétní klinické potřeby pacienta. Podle názoru SDEU nebyla naplněna ani jedna podmínka pro odmítnutí udělení souhlasu. SDEU konstatoval, že britské právní normy zamezují volnému pohybu Herrera 21 Manuel Acereda Herrera, španělský státní příslušník, byl pojištěný v rámci vnitrostátního zdravotnického systému jako osoba samostatně výdělečně činná. Pan Herrera byl hospitalizován v nemocnici, kde mu byla zjištěna vážná nemoc a následně zde započali léčbu. Pan Herrera měl pocit, že je tato léčba nedostatečná a proto zažádal o formulář E 112, aby mohl být léčen ve Francii. Formulář mu byl vydán na jeden rok a pojišťovací instituce mu 20 Rozsudek SDEU ve věci Watts, ze dne 16. května 2006, č. C-372/ Rozsudek SDEU ve věci Acereda Herrera, ze dne 15. června 2006, č. C-466/04. 19

20 uhradila náklady za poskytnutou zdravotní péči ve Francii. Kvůli léčbě cestoval pan Herrera ze Španělska do Francie, z důvodu jeho špatného zdravotního stavu cestoval v doprovodu rodinného příslušníka. Požádal tedy pojišťovací instituci o náhradu výdajů na cestu, pobyt a stravu v souvislosti s těmito cestami. Pojišťovna žádost zamítla. Pan Herrera se proto obrátil na soud, který žalobu zamítl, proto Pan Herrera podal odvolání. SDEU konstatoval, že věcné dávky vyplácené v rámci koordinace sociálních systémů se vztahují na náklady spojené s léčbou, zahrnují tedy i proplacení stravy v nemocničním zařízení apod. Pokud občan cestuje za účelem hospitalizace do jiného státu EU v doprovodu další osoby, bude způsob úhrady nákladů na cestu, ubytování a stravu, jež vzniknou pojištěné osobě a osobě, která ji doprovází, v případě hospitalizace v jiném členském státě záviset na způsobu, jakým jsou tyto náklady hrazeny ve státě, v němž jsou pojištěni. To znamená, že pokud jsou tyto vedlejší náklady v souvislosti s léčbou hrazeny v rámci vnitrostátního léčení, má na jejich úhradu pacient právo i při léčbě v zahraničí Stamatelakis 22 Řek pan Stamatelakis byl hospitalizován v britském soukromém zdravotním zařízení. Poté žádal v domovském státě uhrazení nákladů na poskytnutou zdravotní péči. Žádost o úhradu byla zamítnuta z důvodu, že náklady na hospitalizaci v soukromých zdravotních zařízeních v zahraničí se hradí pouze dětem do 14 let. SDEU shledal ustanovení o zákazu proplacení zdravotní péče osobám nad 14 let věku v soukromém zahraničním zařízení v rozporu s cíli ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU ). Právní předpisy členského státu vylučující jakoukoli úhradu nákladů na léčbu poskytnutou soukromým zdravotním zařízením v jiném členském státě nejsou slučitelné se zásadou volného pohybu služeb. Taková právní úprava demotivuje občany k využívání zahraniční zdravotní péče Elčinov 23 G. I. Elčinov, bulharský státní příslušník, byl vážně nemocen, a proto požádal pojišťovnu o vydání formuláře E 112, aby mohl podstoupit speciální léčbu na klinice v Německu, neboť tento druh léčby se v Bulharsku neprovádí. Kvůli zdravotnímu stavu byl pan Elčinov 22 Rozsudek SDEU ve věci Stamatelakis, ze dne 19. dubna 2007, č. C-444/ Rozsudek SDEU ve věci Elčinov, ze dne 5. října 2010, č. C-173/09. 20

21 hospitalizován v Německu dříve, než dostal odpověď od pojišťovny. Ředitel pojišťovny odmítl vydat požadované povolení, protože nebyly splněny podmínky pro udělení povolení podle čl. 22 nařízení č. 1408/71, jelikož daná speciální léčba není součástí dávek stanovených bulharskými právními předpisy, které hradí pojišťovna. Pan Elčinov podal žalobu a lékařský posudek soudního znalce potvrdil, že tato speciální léčba představuje špičkovou terapii, která se v Bulharsku ještě neprovádí. Soud rozhodnutí pojišťovny zrušil, neboť podle jeho názoru byly podmínky pro udělení povolení stanovené v čl. 22 odst. 2 nařízení č. 1408/71 splněny. Soud konstatoval, že dotčené léčení v Bulharsku sice neexistuje, ale odpovídá výkonům uvedeným na seznamu klinických výkonů. Pojišťovna podala kasační opravný prostředek. Podle rozhodnutí tohoto soudu nespadá tato speciální léčba pod výkony uvedené v nařízení ministerstva zdravotnictví pod čísly 136 a 258 klinických výkonů, neboť konkrétní léčení, pro které je požadováno vydání formuláře E 112, hradí pojišťovna, platí domněnka, že toto léčení může být poskytnuto v bulharském zdravotnickém zařízení, takže soud prvního stupně měl zkoumat, zda toto léčení může být poskytnuto v domovském státě v přiměřené lhůtě. V rámci nového projednání věci, nový znalecký posudek potvrdil, že tato speciální léčba se v Bulharsku opravdu neprovádí. Za těchto okolností správní soud rozhodl o přerušení jednání a obrátil se na SDEU. SDEU konstatoval, že pokud jde o zdravotní péči, která nemůže být poskytnuta v domovském státě, čl. 22 odst. 2. nařízení č. 1408/71 se má vykládat v tom smyslu, že požadované povolení podle čl. 22 odst. 2 písm. c) bodu i) není možné odmítnout: - jestliže v případě, kdy jsou výkony stanovené vnitrostátními právními předpisy uvedeny na seznamu, který sice použitý způsob léčení výslovně a přesně neuvádí, ale definuje druhy léčení hrazené příslušnou institucí, je prokázáno podle obvyklých výkladových zásad a v návaznosti na přezkum založený na objektivních a nediskriminačních kritériích, který zohledňuje všechny relevantní lékařské poznatky a dostupné vědecké údaje, že tento způsob léčení odpovídá druhům léčení uvedeným na tomto seznamu, a - jestliže alternativní léčení vykazující stejný stupeň účinnosti nelze poskytnout v přiměřené době v členském státě, na jehož území má pojištěnec bydliště. 24 Tento článek brání uplatňování domněnky, že nemocniční péče, která nemůže být poskytnuta v domovském státě, nepatří mezi výkony, jejichž úhradu stanoví právní předpisy 24 Odst. 73 Rozsudku. 21

22 tohoto státu. Pokud se prokáže, že odmítnutí vydat povolení podle čl. 22 odst. 1 písm. c) bodu i) nařízení č. 1408/71, nebylo opodstatněné a pojištěnec náklady již uhradil, pojišťovna musí pojištěnci uhradit částku, kterou by uhradila, kdyby bylo povolení řádně vydáno. V jiném rozsudku č. 159/90 SPUC v. Grogan 25 SDEU rozhodl, že za službu se považuje i přerušení těhotenství, z čehož vyplývá, že žena má právo vycestovat do zahraničí i za účelem umělého přerušení těhotenství. 25 Rozsudek SDEU ve věci SPUC (Společnost pro ochranu nenarozeného dítěte Irsko) v. Grogan ze dne 4. října 1991, číslo C-159/90. 22

23 3 PRÁVA PACIENTŮ V PŘESHRANIČNÍ PÉČI Směrnice přiznává pojištěncům tyto práva v souvislosti s péčí poskytnutou v rámci přeshraniční zdravotní péče: 1. Právo na náhradu nákladů na plánované léčení v jiném státě EU, za kterým pojištěnec členského státu vycestoval bez souhlasu své zdravotní pojišťovny. Pacient nejdříve uhradí poskytnutou zdravotní službu z vlastních zdrojů, následně požádá svou pojišťovnu o náhradu nákladů. Tato mu bude poskytnuta, pokud se jedná o zdravotní službu hrazenou i na území domovského státu, ve výši ceny, kterou by pojišťovna uhradila za stejné léčení u vnitrostátního poskytovatele, přičemž nahrazená částka nesmí přesáhnout částku, která byla na zdravotnické služby skutečně vynaložena. 26 Za zmínku stojí dřívější judikatura SDEU, kdy v případě Vanbraekelovy kolenní klouby byla přiznána vyšší částka, než byla skutečně vynaložena. 2. Právo na vydání léčivého přípravku či zdravotnického prostředku předepsaného v jiném členském státě na území členského státu pojištění. Jedná se o Směrnicí nově zavedené uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě v zájmu zajištění kontinuity léčby. Tato povinnost se vztahuje pouze na léčivé přípravky a zdravotnické prostředky, které jsou ve státě předložení lékařského předpisu registrovány. Tuto problematiku blíže upravuje prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU 27, která stanovuje seznam minimálních údajů, jež musí lékařský předpis obsahovat. Náhrada nákladů za léčivé přípravky a zdravotnické prostředky se řídí obecnými pravidly pro přeshraniční zdravotní péči. Z toho vyplývá další právo a to 3. Právo na náhradu nákladů za nákup léků nebo zdravotnických prostředků, pokud jsou na území členského státu pojištění pojišťovnou hrazeny. Pro refundaci je vyžadováno splnění podmínek daných pro úhradu v rámci daného systému (např. předpis léku lékařem příslušné odbornosti, doporučení vyšetření vydané lékařem příslušné odbornosti apod.) 4. Právo pacientů na písemný nebo elektronický záznam o léčbě, kterou podstoupily a s ohledem na zajištění kontinuity léčby mít přístup alespoň ke kopii tohoto záznamu. 26 Ust. 11 odst. 1 písm. l) z. č. 48/1997 Sb. 27 Prováděcí směrnice Komise 2012/52/EU ze dne , kterou se stanoví opatření k usnadnění uznávání lékařských předpisů vystavených v jiném členském státě. 23

24 5. Právo na poskytnutí důležitých informací ze strany poskytovatele zdravotní péče, které jednotlivým pacientům pomáhají informovaně se rozhodnout, včetně informací o možnostech léčby, dostupnosti, kvalitě a bezpečnosti zdravotní péče. Směrnice přikládá informovanosti pacientů opravdu velký význam, aby pacienti mohly učinit informované rozhodnutí ohledně konkrétní podstupované léčby a volby určitého poskytovatele zdravotní péče. 6. Právo na poskytnutí přehledných faktur ze strany poskytovatele zdravotní péče a jasných informací o cenách. Poskytovatelé zdravotní péče musí uplatňovat na pacienty z jiných členských států stejný sazebník poplatků za zdravotní péči, jaký uplatňují na tuzemské pacienty. Obdržet fakturu za čerpanou zdravotní službu v zahraničním státě je důležité pro uplatňování práva na náhradu nákladů za poskytnutou zdravotní službu u zdravotní pojišťovny v domovském státě. 7. Právo na poskytnutí informace ze strany poskytovatele pojištění o svém oprávnění či stavu registrace, o pojistném krytí nebo jiných způsobech osobního nebo hromadného zajištění ve vztahu k profesní odpovědnosti. 28 O tyto práva se rozšiřuje 11 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb. 3.1 Některá všeobecná práva pacientů Nejedná se o práva pacientů v přeshraniční zdravotní péči, které zakotvuje Směrnice, ale o základní práva pacienta v každém civilizovaném státě. Tyto práva opodstatňují vznik Směrnice a demonstrují její přínos v poskytování zdravotní péče Právo na ochranu zdraví a poskytování zdravotní péče Právo na ochranu zdraví a poskytování zdravotní péče patří do oblasti tzv. sociálních práv. Sociální práva představují důležitou součást lidských práv a jako taková jsou vymezena a upravena v řadě jak mezinárodních, tak i vnitrostátních dokumentů. Zdraví subjektivní individuální zdraví konkrétního člověka je v moderním pojetí chápáno jako harmonie tělesného, duševního a sociálního stavu jedince lidské bytosti. 29 Právo na zdraví chápeme jako subjektivní právo na ochranu zdraví a právo na poskytování zdravotní péče. 28 Ust. čl. 4 odst. 2 písm. b) Směrnice. 29 ŠNÉDAR, Libor: Základy zdravotnického práva, 1. vydání, Praha: LexisNexis CZ, s. ISBN

25 Ústavněprávní rámec tohoto práva je v ČR dán ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., Listinou základních práv a svobod (dále jen LZPS ), ve kterém hlava IV. upravující hospodářská sociální a kulturní práva rozlišuje právo na ochranu zdraví a právo na poskytování zdravotní péče. Čl. 31 LZPS upravuje právo na poskytnutí zdravotní péče: Každý má právo na ochranu zdraví. Občané (myšleno občané České republiky a zemí Evropské unie) mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou (myšleno bez přímé úhrady) zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Tímto zákonem je zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném a zdravotním pojištění. Poskytování bezplatné zdravotní péče je zde vázáno na občanský status. Neboť poskytnutí zdravotní péče je součástí ochrany zdraví, bude zdravotní péče poskytnuta každému, tedy každé lidské bytosti nacházející se na území našeho státu, avšak v tomto případě může být za tuto službu požadována finanční úhrada. Základním úkolem zdravotních pojišťoven je použít vybrané pojistné na všeobecném zdravotním pojištění především na úhradu za poskytnutou zdravotní péči svých pojištěnců jednotlivým zdravotním zařízením Právo na náležitou odbornou úroveň péče Zákon stanoví, že pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. 30 Náležitou odbornou úrovní se podle tohoto zákona rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. 31 Požadavek na náležitou odbornou úroveň nebyl vždy samozřejmostí. Např. Rozhodnutí říšského německého soudu z r vycházelo ze zásady, že není-li uloženo právním předpisem dodržovat požadavky vědy, pak tato pravidla lékařské vědy nemají žádnou přednost před jakýmkoli jiným názorem ani před vědou zamítnutými léčebnými metodami, které lékař podle své úvahy použije. 32 Požadavek na poskytování zdravotní péče, odpovídající současnému stavu a úrovni lékařské vědy, byl stanoven v zákoně č. 99/1948 Sb., o národním pojištění a byl přebírán a modifikován dalšími předpisy. Nutnost právního zakotvení 30 Ust. 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). 31 Ust. 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. 32 STOLÍNOVÁ, Jitka: Občan, lékař a právo, 1. vydání, Praha: Avicenum - zdravotnické nakladatelství n. p., s. ISBN

26 požadavku na postup souladný s poznatky lékařské vědy, který je v praxi označován jako lege artis, je obecně uznávaná, v praxi však plynou nejasnosti při výkladu a konkretizaci tohoto pojmu. Z této dikce zákona nevyplývá právo každého občana na poskytnutí zdravotní péče, která by se plně kryla s nejnovějšími poznatky vědy. Mezi objevem nových poznatků a jejich uvedením do praxe je dlouhá, náročná cesta. Jde o trvalý a dlouhodobý poznávací proces, kdy ne každý poznatek je možno považovat za ověřený a použitelný v praxi. Nové poznatky jsou do praxe zaváděny postupně, podle ekonomických možností společnosti, některé z nich se uplatní pouze ve vybraných zdravotnických zařízeních, některé se mezi úkony hrazené zdravotní pojišťovnou nikdy nedostanou. Využitelnost nových poznatků je podmíněna nejen medicínskými aspekty, ale i dostupností, náročností či vysokými náklady. 33 Žádný stát na světě nemá dostatek prostředků na to, aby financoval nejmodernější léčbu, kterou věda přináší. Rozhodování o tom, co se bude platit, by mělo stát na vědeckých důkazech o přínosech a nákladech. Už z ekonomických rozdílů mezi státy plyne, že některé státy poskytují zdravotní péči na mnohem vyšší úrovni a mají mnohem vyšší zdravotnické standardy než jiné státy. Směrnice umožňuje každému občanovi EU cestovat za nejkvalitnější a nejmodernější zdravotní péčí, kterou EU nabízí, každý občan EU má tak možnost dostat se k nejnovějším vědeckým pokrokům, které jsou zavedeny do zdravotnické praxe, ale které jeho země ještě nenabízí. Směrnice tak realizuje právo každého občana na náležitou odbornou úroveň péče, zamezuje diskriminaci mezi občany jednotlivých členských států a zároveň umožňuje rychlejší vědecký rozvoj díky spolupráci členských států. 3.2 Úroveň zdravotnictví v ČR Ministerstvo zdravotnictví se opakovaně pokouší regulovat počty lůžek v nemocnicích, počty zdravotních pracovníků a další kvantitativní parametry poskytované lékařské péče. I přesto zůstává kvalita zdravotní péče v ČR na velmi vysoké úrovni. Ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi, kdy množství peněz vynaložených na zdravotní péči zeměmi v EU v průměru převyšuje deset procent HDP, v ČR je to sice méně, 7-8 procent HDP, ale přesto máme velmi dobré výsledky, např. jednu z nejnižších porodních úmrtností na světě. 33 STOLÍNOVÁ, Jitka, MACH, Jan: Právní odpovědnost v medicíně, 1. vydání, Praha: Galén, s. ISBN

27 Čeští občané mají pouze malou finanční spoluúčast. Průměrný Čech se podílí na svých celkových zdravotních výdajích méně než pětinou, Slováci se podílí třetinou. 34 Ovšem pravdou je, že v některých zdravotních odvětvích lékaři ani zdravotnická zařízení nejsou schopni uspokojit všechny požadavky pacientů, což má za důsledek dlouhé čekací lhůty na některé operace, pokles kvality poskytovaných zdravotních služeb, zhoršené chování lékařů a zdravotnického personálu, nedostatek některých léků, což může závažným způsobem ohrozit zdraví lidí a v některých případech vést k fatálním důsledkům. 35 Plošně je v ČR dostupnost zdravotní péče velmi dobrá, avšak existují zde problémy se včasným nasazením specializované léčby. V oblastech neurologie, onkologie a jiných vzácných onemocnění je léčba finančně velice nákladná a nemocnice se obávají, aby jim poskytnutou péči zdravotní pojišťovny proplatily. Vyjednávání mezi nemocnicemi a zdravotními pojišťovnami pak dopadá na pacienty a mohou mít vliv na dobu nasazení jejich léčby. Jana Koželská za pacientské sdružení Arcus Onko centrum prohlásila: Stále nelze říci, že je přístup v otázce léčby ke všem stejný. Stále záleží na tom, z jakého regionu jste, zda vám rakovinu diagnostikovali v létě nebo před koncem roku, kdy specializovaným centrům docházejí peníze a odkládají léčbu na příští rok apod. Také je obvyklé, že moderní léky jsou v jiných evropských zemích dostupné pacientům dříve než pacientům českým. 36 Odborníci mluví o podléčenosti. V onkologii je prokázáno, že se v ČR nedostane k biologické léčbě tolik pacientů, kolika by mohla prospět. 37 Ve světě užívá biologickou léčbu na roztroušenou sklerózu procent pacientů, v ČR necelá polovina. Eva Havrdová z České neurologické společnosti, profesorka neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice uvedla, že čeští pacienti jsou v podstatě diskriminováni proti pacientům jiných států EU. Přitom u biologické léčby je klíčové, že je sice nákladná, ale šetří peníze v sociální oblasti. Bez léčby roztroušené sklerózy přestává téměř polovina pacientů pracovat do tří let po stanovení diagnózy. Do deseti letech ztrácí práceschopnost 80 procent neléčených pacientů. Čím dříve dostanou pacienti 34 CHLUPATÝ, Roman: Moc alkoholu. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 14, s. 15. ISSN HOLMAN, Robert: Osobní účty ve zdravotním a penzijním pojištění, 1. Vydání, Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002, 88 s. ISBN ČABANOVÁ, Adéla: Zdravotní péče pro všechny. Skoro. Kolik dává Česko na zdravotnictví, odpovídá zvyklostem v našem regionu. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 17, s. II-III. ISSN ISSN ČABANOVÁ, Adéla: Drahá péče exkluzivně. Zvlášť náročné choroby se budou léčit pouze ve speciálních centrech, kde to ministerstvo dovolí. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 20, s ISSN

28 potřebnou biologickou léčbu, tím déle si udrží zaměstnání, budou platit daně a nebudou pobírat invalidní důchod. 38 Domnívám se, že tyto problémy jsou důsledkem dlouhodobého nedostatku peněz ve zdravotním systému a Směrnice na tom mnoho nezmění. Menšímu procentu pacientů se určitě díky Směrnici dostane potřebné zdravotní péče, na kterou by v ČR buď čekaly neúměrně dlouho, nebo by jim zde vůbec nemohla být poskytnuta. Ovšem nemyslím si, že díky Směrnici bude moci každý vycestovat za potřebnou zdravotní péčí do jiného členského státu a následně mu tato péče bude uhrazena. To by vedlo k neúměrnému odčerpávání peněz z českého systému sociálního zabezpečení a mohlo by to případně vést k ohrožení českého zdravotnického systému Stanovisko generálního advokáta ve věci C-268/13 Elena Petru Zajímavý nový pohled na okolnosti, za nichž je proplácena přeshraniční zdravotní péče, přineslo Stanovisko generálního advokáta P. Cruz Villalóna ve věci C-268/13 Elena Petru. Rumunská státní příslušnice Elena Petru trpí závažným onemocněním, kvůli jehož zhoršení musela být přijata do specializovaného zdravotnického zařízení v Rumunsku, kde bylo zjištěno, že její stav je natolik závažný, že musí neodkladně podstoupit operaci. V rumunském zdravotnickém zařízení byla ovšem kapacita zařízení již naplněna a byl nedostatek základního zdravotnického materiálu. Vzhledem k náročnosti chirurgického zákroku, Elena Petru požádala o povolení podstoupit operaci v Německu. Ačkoliv žádost byla zamítnuta, Elena Petru i přesto podstoupila tuto operaci v Německu a požádala rumunské úřady o proplacení celkových nákladů na zdravotní péči. Rumunský soud prvního stupně položil SDEU předběžnou otázku, zda má být všeobecný nedostatek základních zdravotnických prostředků v domovském státě považován za situaci, která znemožňuje poskytnutí náležité zdravotnické péče a občan tedy může uplatnit svůj nárok na získání povolení k čerpání této péče v jiném členském státě na náklady systému sociálního zabezpečení domovského státu. Jedná se o první případ, kdy je nezbytnost podstoupení péče v zahraničí odůvodněna nedostatkem finančních prostředků v domovském státě. 38 ČABANOVÁ, Adéla: Léčba nebo sociálka. Moderní biologická léčba pomáhá pacientům s roztroušenou sklerózou normálně žít a pracovat. Tisícovka z nich ji přesto nedostává. Euro, Praha: Mladá fronta a.s., roč. 16, č. 23, s ISSN