Interrupce legislativa, společnost, vize

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomiky a managementu zdravotních a sociálních služeb Interrupce legislativa, společnost, vize Bakalářská práce Autor: Obor: Petra Novotná Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb Vedoucí práce: MUDr. Miroslav Doležal Praha Duben 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 24. dubna 2012 Petra Novotná

3 Poděkování: V první řadě bych chtěla poděkovat svému pozornému vedoucímu práce MUDr. Miroslavu Doleţalovi, který mi při psaní této práce napomohl cennými radami, avšak zároveň mi nechal dostatečnou volnost pro vlastní nápady. Cením si i času nestora české gynekologie a porodnictví profesova Antonína Doleţala, který mi na titulní téma věnoval jeden nekonečný večer plný zajímavého povídání.

4 Anotace Práce se zabývá otázkou interrupcí v Česku a ve světě. V úvodní části popisuje jejich legislativní rámec, změny přístupu k interrupcím v historii a popisuje také nejrůznější názorové skupiny s jejich postoji a argumentací. Obsáhlý materiál také poukazuje na rozdílné přístupy v zemích s odlišnou kulturou a dějinnou zkušeností, shrnuje také základní problematické otázky interrupcí typu, kdy začíná ţivot a zdali je třeba ho chránit uţ od početí. V druhé části se pak zaměřujeme na postoje současné české společnosti. Podrobně se díváme na názory jednotlivých skupin obyvatel - muţů, ţen, studentů, seniorů. Práce ukazuje českou společnost jako velmi liberální, otevřenou, ale někdy nedostatečně informovanou. Klíčová slova Interrupce, potrat, těhotenství, antikoncepce, legislativa, potratový zákon, Hnutí Pro ţivot, gynekolog, náboţenství, rodinná politika, Keňa, Polsko. Annotation The paper concerns the issue of abortion in the Czech Republic and the world. The first part describes the legislative framework, changes in access to abortion in its history and describes the various opinion groups with their position and reasoning. Extensive material also points to different approaches in countries with different culture and historical experience, summarizes the main problematic issues of abortion type, where life begins and whether it needs to protect it from conception.the second part is focused on the attitudes of contemporary Czech society. There is a detailed look at the various parts of the population - men, women, students, seniors. The work shows a Czech company as very liberal, open, but sometimes inadequately informed. Key words Induced abortions, abortion, pregnancy, contraception, legislation, abortion law, The Movement for Life (Organiizace Hnutí pro ţivot), gynecologist, religion, family policy, Kenya, Poland.

5 Obsah Úvod... 8 Volba metodologie... 9 Teoretická část Hesla a medicínská terminologie Vymezení základních pojmů Druhy umělého přerušení těhotenství Prenatální vývoj Historie interrupcí ve světě, v ČSR a České republice Vývoj ve světě Starověk Příchod křesťanství Novověk Druhá polovina 20. století a současnost Vývoj v ČSR a ČR Rakousko Uhersko a První republika Období po 2. světové válce Interrupční komise léta léta 20. století a současnost Legislativní rámec interrupcí v ČR Současný stav, aktuální pohled společnosti Potraty a lékaři Katolické stanovisko k potratu Hnutí Pro Life vs. Pro Choice Politická diskuse k interrupcím v České republice Klíčové otázky... 46

6 5.1 Kdy začíná lidský ţivot? Má ţena právo rozhodovat o svém nenarozeném dítěti? Interrupce v případě znásilnění či incestu? Interrupce v případě plánovaného rodičovství? Je psychický dopad umělého potratu na ţenu výraznější, neţ případné donošení nechtěného dítěte? Jsou největšími mravokárci v otázce umělých potratů muţi? Krátký exkurz do vybraných zemí Polsko Keňa Praktická část Cíle praktické části výzkumu Hypotézy výzkumu Metodika práce Pouţitá výzkumná metoda Charakteristika výzkumného vzorku Výsledky Vyhodnocení dotazníku k problematice interrupcí Verifikace hypotéz Závěr výzkumu Závěr Seznam pouţité literatury Odborná v českém jazyce Odborná v cizím jazyce Statistické ročenky Elektronické zdroje Legislativa a statistiky... 80

7 Zpravodajské servery Jiné Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh... 84

8 Úvod Není snadné uchopit téma, které je uţ tolikrát popsané a kaţdý na něj má určitý ten správný názor. Problematika interrupcí určitě netrpí nedostatkem fundované literatury, ani nedostatkem ţivých a mluvných odborníků. To ale zcela jistě neznamená, ţe to zvídavému badateli výrazně ulehčuje práci. Téma totiţ samo o sobě balancuje na hranici vědecké disciplíny a jakési filosofické ideologie, coţ také charakterizuje jednotlivé zdroje. Základní heuristickou disciplínou, na kterou by si měl dát kaţdý badatel pozor, je původ pouţívané literatury. Někdy je velmi ošidné začíst se do knihy, kde jakýsi lékař očerňuje své kolegy, kteří interrupce beztrestně provádí. Takový kritik pouţívá sice nejrůznější medicínské obraty, termíny a teze, ale aţ při bliţším ohledání jeho ţivotopisu v tiráţi knihy zjistíte, ţe v první řadě jde o ortodoxního katolíka a příslušníka náboţenského hnutí Pro ţivot. I jeho medicínský výklad je tak ovlivněn jeho světonázorem a s medicínskou praxí často nemá mnoho společného. Tím samozřejmě nemá být řečeno, ţe takový názor není v celém tématu relevantní a potřebný, jen je potřeba mít od začátku jasno na jakou stranu se postavíme. Účelem této práce tak v ţádném případě není snaha hledat jednu pravdu o potratech, stavět se na jednu, či druhou stranu velmi citlivé debaty. Nebylo by dobré stylizovat se do role kata ani moralisty. Problém interrupcí totiţ takto rozsoudit nelze. Ambicí v této práci bylo všechny skupiny pečlivě vyslechnout, srovnat jejich postoj, poukázat na odlišný jazyk, který v diskusi vyuţívají, a poukázat na základní kameny jejich myšlení v této otázce. V úvodní části se důkladněji podíváme na historii interrupcí, rozdíly v přístupu k nim v jednotlivých lidských epochách a také rozdílných kulturních prostředích. V další kapitole se podrobně podíváme na legislativu, která praxi interrupcí v České republice zaštiťuje. Jindy si v práci poloţíme základní problematické otázky, na které se s odstupem nezaujatého autora pokusíme odpovědět. Jedním s podtitulů této práce je slovo vize. Za vizi povaţujme v tomto případě aktuální myšlenkový trust většinové české společnosti v otázce interrupcí. K tomu nám má poslouţit rozsáhlý dotazníkový průzkum, který byl začátkem letošního roku realizován, a který je druhou částí této práce. To, ţe téma je společensky ţivé bylo patrné i na nedávném pochodu Pro ţivot ulicemi Prahy, nebo nedávnou kauzou s fotografiemi potratového zákroku u středních škol, coţ si vyslouţilo velmi ostrou a rozporuplnou reakci lidí v české společnosti. 8

9 Volba metodologie Tato práce se skládá se dvou hlavních částí teoretické a praktické z této skladby se odvíjí také zvolená metodologie sběru dat. První část se snaţí popsat téma interrupcí na základně existující odborné literatury, studií platných zákonných norem a relevantních statistik. Praktická část se na základě dotazníkového šetření snaţí komplexně vystihnout názory současné společnosti na titulní téma. V této části jsem si stanovila určité hypotézy ohledně mínění jednotlivých skupin obyvatel České republice. Hypotézy jsem pak konfrontovala s výsledky vlastního poměrné rozsáhlého dotazníkového šetření. 9

10 Teoretická část 1 Hesla a medicínská terminologie Na úvod odborné práce je třeba uvést a vysvětlit několik základních pojmů, které se k problematice interrupcí vztahují. Často jde o hesla obecně známá, jindy uţ o odbornější lékařské termíny. Protoţe se řada z nich bude v průběhu práce často opakovat v nejrůznějších souvislostech, je dobré si jejich významy osvětlit a připomenout hned na úvod. 1.1 Vymezení základních pojmů Porod Jde o spontánní, přirozené vypuzení produktu koncepce, nebo jeho vynětí z matky bez ohledu na dobu trvání těhotenství, jestliţe plod dýchá, nebo má některé z následujících známek ţivota: srdeční akci, pulzaci pupečníkových cév, nebo samovolné pohyby kosterního svalstva 1. Potrat Jde o ukončení těhotenství před dosaţením ţivotaschopnosti plodu, to je schopnosti nezávislého mimoděloţního ţivota. Tradičně se usuzovalo, ţe plod dosahuje ţivotaschopnosti ve 28. týdnu těhotenství, coţ odpovídá hmotnosti přibliţně 1000 gramů. Jelikoţ se stále zdokonaluje lékařská péče, někteří odborníci navrhují, aby byla horní hranice potratů stanovena na 20 týdnů staří těhotenství, nebo 500 gramů hmotnosti. U nás se však odborná veřejnost drţí původní definice, ţe za potrat se povaţuje kaţdý mrtvě narozený plod do 28. týdne těhotenství, nebo nelze-li stanovit délku těhotenství, do hmotnosti 999 gramů a do délky 35 centimetrů. Ostatní mrtvě narozené plody se povaţují za mrtvě narozené děti. 2 Umělé přerušení těhotenství, interrupce Jako uměle přerušené těhotenství, někdy téţ interrupce, se označuje potrat způsobený záměrnou činností. Ostatní potraty se pokládají za spontánní. Synonyma umělého přerušení těhotenství: interrupce gravidity, indukovaný nebo arteficiální potrat, provokovaný potrat. 1 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 31, ISBN POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 32, ISBN

11 Pojem terapeutický potrat vyjadřuje nejčastěji umělé přerušení těhotenství provedení ze zdravotních důvodů, čímţ můţe být ohroţení zdraví nebo ţivota ţeny Druhy umělého přerušení těhotenství Miniinterrupce Jde forma umělého přerušení těhotenství do 45. dne těhotenství u ţen, které nerodily, a do 55. dne u ţen, které za sebou jiţ porod mají. Díky krátké době gravidity jde o nejméně rizikový druh interrupce. Jde o nenáročný zákrok tzv. jednodenní chirurgie, pacientka je propuštěna domů ještě v den zákroku. Plodové vejce spolu s těhotensky změněnou děloţní sliznicí jsou pomocí podtlaku odsáty z dutiny těhotné dělohy 4. Interrupce od 8. do 12. týdne těhotenství Oproti miniinterrupci jde o závaţnější zákrok, který vyţaduje poměrně velké roztaţení děloţního hrdla. Stojí kolem čtyř tisíc korun. Po rozšíření hrdla následuje vyprázdnění dělohy nejčastěji pomocí kanyly a tupé kyrety (zahnutý nůţ), po devátém týdnů těhotenství se vyuţívají také potratové kleště. Zákrok se provádí v celkové anestezii. Poměrně mladou alternativou chirurgického umělého přerušení v prvním trimestru je podání speciálního léku RU-486, který ţeně vyvolá samovolný potrat 5. Interrupce po 12. týdnu těhotenství Přerušení těhotenství po 12. týdnu je dle platné legislativy moţné pouze na základě zdravotní indikace, tedy je-li ohroţen ţivot ţeny nebo je prokázáno těţké poškození plodu, nebo ţe plod není schopen ţivota. Tyto potraty jsou u nás prováděny jen výjimečně, protoţe sebou nesou velké zdravotní riziko. Proto se taky jejich realizace koncentruje pouze do větších zdravotnických zařízení (krajské či fakultní nemocnice), kde na podobné zákroky mají zázemí a mají s nimi také zkušenosti. Lékaři také připouští, ţe pro tento zákrok ještě nebyla vynalezena ideální metoda, která by v sobě zaručovala bezpečnost, rychlost a co nejmenší dopad na psychiku ţeny. V Česku se jiţ prakticky nepouţívá metoda menším císařským řezem a ani metoda, kdy se punkční jehlou odsála většina amniové tekutiny a místo ní byl do dělohy vstříknout roztok kuchyňské soli. Dnes se nejčastěji vyuţívají prostaglandiny, látky, 3 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 32, ISBN BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007, str. 10, ISBN BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007, str. 14, ISBN

12 které vyvolají umělý potrat. Po něm je třeba dutinu děloţní instrumentálně vyčistit. Zákrok nese celou řadu zdravotních rizik. Tento zákrok ale plně hradí pojišťovny. 1.3 Prenatální vývoj Je proces, během kterého se dítě vyvíjí z jedné buňky od početí k embryu a později plodu. Toto období trvá zpravidla od prvního do 40. týdne těhotenství. První měsíc - zygota se během 24 hodin rozdělí a další dělení následují v několikahodinových intervalech. Embryo postupuje vejcovodem k děloze, kam doputuje ve stáří 4 aţ 5 dnů. V té době má asi sto buněk. Na děloţní sliznici se přichytí asi 6. den. Základy mozku, míchy a nervových uzlin jsou vytvořeny 20. den vývoje. Srdce začíná fungovat 21. aţ 22. den. 28. den jsou zaloţeny základy obratlů, lebečních kostí, svalů a začínají být zřetelné základy očí, uší, rukou a nohou. Embryo staré pouhý měsíc je zhruba krát větší neţ původní oplozené vejce a rychle se dále vyvíjí. Druhý měsíc den vývoje začínají být zřetelné prsty na končetinách a je moţné zaznamenat mozkové vlny. Mozek kontroluje na čtyřicet základů kosterních svalů, nervy prorůstají do základů vnitřních orgánů. Formují se čelisti se základy zubů. Koncem měsíce ţaludek vytváří ţaludeční šťávu a začaly fungovat ledviny. V 8. týdnu se vyvíjejícímu dítěti začíná říkat "plod". Do 8. týdne těhotenství se provádí tzv. miniinterrupce. Třetí měsíc - na kůţi jsou vytvořeny papilární linie podmiňující jedinečné otisky prstů. Oční víčka srůstají, aby chránila vyvíjející se oči plodu, které jsou jiţ citlivé na světlo a otevřou se znovu koncem 7. měsíce. Koncem 12. týdne jiţ fungují všechny orgány a orgánové systémy a v dalším období plod vlastně dál roste. Do 12. týdne těhotenství lze podle platné legislativy přerušit těhotenství, usmrtit plod v lůně matky na její ţádost. Čtvrtý měsíc - v 16. týdnu měří asi 14 cm a váţí okolo 200 gramů. Slyší, vnímá matčin hlas a tlukot jejího srdce, ale i vnější zvuky. Děloha se rozpíná natolik, ţe matka začíná vnímat pohyby dítěte. Pupečník spojující dítě s placentou je malý technický zázrak, který přepraví denně 284 litrů krve. Celkové mnoţství krve jím proteče za třicet vteřin. Pátý a šestý měsíc - uplynula polovina těhotenství. Dítě měří asi 20 cm a váţí okolo 450 gramů. Zazní-li zvláště silný nebo znepokojující zvuk, reaguje rychlým pohybem. Díky pokročilé lékařské péči je jiţ dítě moţné zachránit, dojde-li k předčasnému porodu. Koncem 24. týdne fungují koţní potní a mazové ţlázy. Jemnou kůţi dítěte chrání před vlivem amniové tekutiny zvláštní tukový povlak - mázek. Do 24. týdne těhotenství lze podle platné legislativy přerušit těhotenství, svědčí-li pro umělé přerušení těhotenství genetické důvody. 12

13 Sedmý a osmý měsíc - mozek dítěte jiţ má tolik buněk, kolik jich bude mít při porodu. Dítě vyuţívá čtyři smysly - zrak, sluch, chuť a hmat. Do podkoţního vaziva se začíná ukládat tuk jako izolace i jako zásoba energie. Plynule se zvyšuje tvorba protilátek. Dítě spolyká nejméně čtyři litry amniové tekutiny denně. Často má škytavku. Čirá amniová tekutina se kaţdých 24 hodin asi osmkrát vymění. Devátý měsíc - srdce přečerpá 1136 litrů krve denně. Ke konci tohoto měsíce je dítě připraveno na porod, který je navozen zvláštním signálním řetězcem řízeným mozkem dítěte. Devět měsíců po porodu se ještě dělí mozkové buňky a dozrávají smyslové orgány. 6 6 Hnutí Pro život: Vývoj člověka [online] [cit ]. Dostupné z: = 70 13

14 2 Historie interrupcí ve světě, v ČSR a České republice 2.1 Vývoj ve světě Otázka interrupcí není ve světě ţádnou novinkou. Zdokumentované snahy ovlivnit těhotenství ţeny sahají do období hluboko před naším letopočtem. Přístupy se v historii navíc výrazně liší podle kultury jednotlivých společenství a jejich náboţenství Starověk První pokusy uměle ovlivnit, respektive přerušit těhotenství ţeny, se datují uţ do období raného starověku. Přesto nelze říci, ţe by v tomto období bylo provádění interrupcí něčím běţným. Starověká společenství, Egypťané, Peršané, či později i Řekové a další, se i se svými poměrně vyspělými lékařskými znalostmi velmi dobře uvědomovali, ţe proces umělého přerušení těhotenství můţe být pro ţenu smrtelnými rizikem. Nejčastější metodou, jak těhotenství uměle přerušit bylo podání jedu matce a to v takovém mnoţství, aby zahubilo jen nenarozené dítě. Často se ale stávalo, ţe zemřela i matka. 7 Tamní společenství proto vyuţívala jinou, zřejmě ještě krutější metodu, jak populační vývoj korigovat, kvůli obavám o zdraví ţeny sice neprováděla nitroděloţní přerušení, nechtěné dítě proto usmrcovala aţ po jeho narození, coţ je takzvaná infancitida. Podobné výjevy jsou známé především z militantnějších národů. V nich čekala smrt po narození především děvčata, která se nehodila na vojenskou sluţbu či méně zdatné, nebo tělesné postiţené chlapce. Touto smrtící selekcí proslul třeba řecký městský stát Sparta Příchod křesťanství Zcela nový směr přichází aţ s příchodem křesťanství, v rámci něhoţ se umělý zásah do těhotenství povaţuje za hřích. I v dobách, kdy její otcové diskutovali ještě o tom, kdy nastává oţivení, církev naprosto jasně zavrhovala umělý potrat a zabíjení dětí. Hřích potratu byl trestán aţ sedmi lety veřejného pokání. Pokání bylo ještě přísnější po potratu dítěte, jehoţ pohyby uţ matka cítila. 8 V té době bylo totiţ jinak velmi obtíţné prokazovat skutečné těhotenství, případně diskutovat o tom, kdy začíná ţivot, protoţe lékařské diagnostické nástroje prakticky neexistovaly. Proto se často uváděl za směrodatnou hranici moment, kdy se 7 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 18, ISBN WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 19, ISBN

15 nenarozené dítě v těle matky začalo prokazatelně hýbat. Přesto se historikové vesměs shodují, ţe v průběhu středověku nebyl odsouzen velký počet potratářů, případně ţen, které dobrovolně potratem prošly. To bylo výsledkem především oné obtíţné prokazatelnosti samotného těhotenství. Aţ do nedávné doby byly jediným důkazem těhotenství pohyby plodu, nebo jeho srdeční ozvy, coţ bylo moţné určit ve čtvrtém aţ pátém měsíci těhotenství. Po potratu se poţadoval jako důkaz toho, ţe matka byla těhotná, tělo mrtvého dítěte. Takový důkaz byl ale málokdy k dispozici. Proto nemohl být zločin prokázán Novověk O další výrazné etapě, která přinesla změny ve sféře interrupcí, bylo 19. století. Zde se promítla osvícenská vlna a především průmyslová revoluce, která znamenala zcela revoluční změny v chování lidí. Lidé začali být mobilní, svobodní, začala vznikat stále silnější vrstva podnikatelů, řemeslníků a vrstva bohaté a nezávislé burţoazie. Na tyto změny navazovalo i hnutí, které velmi zvolna měnilo i postavení ţen ve společnosti. Přesto, ţe většina zemí byla stále velmi katolicky (popř. protestantsky) zaloţena a potraty formálně stále představovaly těţký zločin a hřích, jejich počty podle historických prací začaly prudce růst. Svůj podíl na tom měly také nové techniky potratu, které lékaři ale hlavně pokoutní potratáři realizovali. Někdy po roce 1750 byly zavedeny nové způsoby vyvolání potratu. Byla to nová technologie, při níţ byly zaváděny skrze děloţní krček do dělohy předměty, aby byl vyvolán potrat. Bylo to také dost riskantní pro matku, ale mnohem bezpečnější neţ původní staré metody. 10 Jiní historikové popisují metody potratu v období před průmyslovým věkem, jako spektrum nejrůznějších lékařských i spiritualistických metod. Techniky potratu byly vysoce rozmanité a zahrnovaly nejrůznější chemické látky, magii, mechanické prostředky, pouţívání vnějšího tepla, usilovné fyzické aktivity, jako údery do těla či hladovění. 11 Za abortiva, tedy prostředky vyvolávající potrat, se pouţívala v preindustriálních společenstvech celá řada nejrůznějších látek, a to od látek zcela neškodných aţ po látky vyloţeně toxické. Je třeba známo, ţe se pro tento účel pouţíval zvláště v Jiţní Americe například hašiš, jinde třeba 9 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 19, ISBN WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 20, ISBN POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 66, ISBN

16 mýdlo na praní, horký gin smíšený s hustým inkoustem, manganistan draselný, projímadla, terpentýn, ricinový olej, křen, hořká sůl, čpavek, hořčice a opium. 12 V průběhu 19. století vědci také přišli s přesněji popsaným procesem početí dítěte. Paradoxně právě z tohoto ryze vědeckého poznání, ze kterého vyplynulo, jakým způsobem je dítě počato a podle nichţ tak ţivot dítěte nezačíná první pohyby, ale samotným procesem početí, vzešla další vlna protipotratové iniciativy (tedy uţ nikoliv jen z tábora náboţenského). Například britský parlament na tato zjištění reagoval jiţ v roce 1869, kdyţ problematiku interrupcí zakotvil do Zákona o trestných činech proti osobě 13, který trestal potrat jiţ od okamţiku početí. Připomeňme, ţe do této doby se nenarozené dítě zákonem chránilo aţ od doby, kdy byly zřejmé jeho ţivotní funkce a fyzické pohyby. Ve stejné době, tedy na přelomu 19. a 20. století probíhala téţ diskuse, zvláště ve Spojených státech amerických, v rámci kterých celé téma pojímaly i z opačné strany, to znamená kritikou protipotratových zákonů. Tato diskuse vycházela z jednoduché premisy čímţ byly především práva ţeny a starost o její zdraví. Ve zjednodušené formulaci tento názorový proud, představovaný většinou právníky, soudci, ale také některými lékaři, vycházel z myšlenky, ţe lékařské operace byly také nebezpečné, ale zakázány nebyly. Tím chtěli říci, ţe stejně tak potraty, jen proto, ţe představují zdravotní riziko, by neměly být zákonem zakázány. 14 Ve své podstatě ale šlo především o spor, jestli by ţeny za podstoupení takového zákroku měly být trestány, či nikoliv. Obecně se dá říci, ţe oba hlavní názorové proudy i po ostrých polemikách docházely ke shodnému závěru, ţe přímo ţena by za takový čin trestána být spíše neměla. Větší vinu protipotratoví aktivisté především kladou na tzv. potratáře, tedy na lékaře a jiné pokoutné lékaře, kteří samotný úkon umělého přerušení v rozporu se zákony provádí Druhá polovina 20. století a současnost Podobný přístup uchovává většina světových vyspělých států nejčastěji do poloviny dvacátého století. Potraty jsou vesměs zakázány zákonem, dominuje katolický a jiný náboţenský diskurs, v určitých případech umělé přerušení těhotenství umoţňují národní zákony pouze v krajních případech, kdy lze argumentovat závaţnými zdravotními důvody a jinou neblahou situací matky. Tato vesměs ostrá doktrína se ale po druhé světové válce začíná 12 Tamtéţ 13 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 21, ISBN WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 22, ISBN

17 postupně stále více rozvolňovat a přichází období postupné liberalizace potratových pravidel. Směr v tomto ohledu nejvíce udávaly Spojené státy. V USA po dobu její dvousetleté historie bylo vyvíjející se dítě v matčině lůně chráněno zákonem. Avšak v roce 1967 první stát v USA uzákonil potrat pro několik málo těţkých případů. Skutečný zlom přichází v roce Toto datum je často uváděno aktivistickými protipotratovými hnutími, jako černý rok v dějinách interrupcí. Tohoto roku Nejvyšší soud USA rozhodl, ţe po dobu, kdy je dítě v děloze matky, je majetkem matky. Na základě toho byla uzákoněna ve všech padesáti státech USA moţnost těhotenství přerušit a to z jakéhokoliv důvodu po celých devět měsíců těhotenství, avšak pod podmínkou, ţe potrat vykoná oprávněný lékař. 15 Dodnes sice existuje v USA na toto téma velmi bojovná debata, která se čas od času silně vyhrotí i v prezidentských volebních kampaních. Především z kruhů konzervativního křídla republikánské strany je občas slyšet volání po přísnějších pravidlech pro potraty. Avšak doposud vţdy převládl na federální úrovni princip osobních svobod matky, která má právo o svém těhotenství prakticky neomezeně moţnost rozhodovat. Vychází to z tradic americké kultury, v níţ je právo dospělého svéprávného člověka kontrolovat a činit rozhodnutí ve věcech, které se ho týkají, kladeno na vysoký stupeň právní hierarchie. 16 Podobně tomu je i v dalších zemích, byť podmínky samotného legálního přerušení těhotenství se v jednotlivých zemích liší, nastavení podmínek se navíc v mnoha státech dále vyvíjí. Pochopitelně platí, ţe liberální koncept interrupcí je podroben tvrdší kritice v zemích se silnou náboţenskou tradicí. To je patrné především v silně katolickém Polsku, či Irsku, v jiných zeměpisných šířkách pak třeba v muslimských zemích Vývoj v ČSR a ČR Rakousko Uhersko a První republika Otázka interrupcí v českých zemích se výrazně nelišila od jiných evropských národů. V období silně katolické Habsburské monarchie (později Rakouska-Uherska) bylo umělé přerušení těhotenství zcela zakázanou praktikou, která však aţ do poloviny 19. století nebyla zákonem nijak upravena. Povaţovala se však za zcela nepřípustnou praktikou, která byla tehdejšími katolickými inkvizitory tvrdě trestána. Jasná pravidla se však do zákona dostala aţ 15 WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 5, ISBN PEKÁRKOVÁ M., PRIMUSOVÁ H., UZEL R. Potrat ano-ne: aneb Na pokraji života. Praha: Grada Publishing, str. 26, ISBN WILLKE, John a WILLKE, Barbara. Člověkem od početí. Český Těšín: Cor Jesu, str. 6, ISBN

18 v 19. století. Aţ trestního zákon č. 117 z roku 1852 (platil na našem území aţ do roku 1950) pojednávaly o tzv. vyhnání plodu. Zákon byl značně restriktivní a odpovídal úrovni obdobných zákonů jiných evropských zemí vzniklých ve stejné době. Jak vyplývá z komentáře k 144 v úřední sbírce 77/20, jedinou výjimkou ze zamítavého stanoviska zákona byla situace krajní nouze, kdy lékař mohl provést potrat, pokud byl nevyhnutelný pro zachování ţivota ţeny. 18 I po vzniku samostatného Československa se zákonná norma ohledně potratů neměnila a i v praxi fungovala velmi striktní pravidla umoţňující umělé přerušení těhotenství jen ve skutečně krajích situacích, kdy ţeně hrozila bezprostředně ztráta ţivota. Zde je moţná zajímavé podotknout, ţe v regionu východní Evropy této doby byl co do potratové politiky paradoxně moţná vůbec nejliberálnější čerstvě vzniknuvší Sovětský svaz, kdyţ uţ v roce 1920 zavedl moţnost interrupce na přání ţeny. 19 V roce 1936 však přišla novela těchto pravidel, která uţ moţnosti potratu v Sovětském svazu zatíţila větší mírou restrikcí a o potratu uţ například nerozhodovala jen ţena samotná, ale i speciální lidová komise Období po 2. světové válce Podobně také v poválečném Československu, respektive v období po únorovém převratu v roce 1948, dochází v této oblasti k jistým legislativním změnám. V roce 1950 byl tak například vyhlášen trestní zákon č. 86, který pojednával v 218 o usmrcení lidského plodu. Jeho stanovisko k uměle přerušenému těhotenství bylo mnohem liberálnější oproti starému rakouskému zákonu. Jednak v tom smyslu, ţe sníţil trestní postih těhotné ţeny, jednak proto, ţe zavedl zdravotnickou a eugenickou indikaci k přerušení těhotenství. Československé zákonodárství zde bylo pochopitelně podstatně pod vlivem sovětské právní úpravy. 20 Dalo by se tak říci, ţe zákon sice v obecné rovině trestal usmrcení lidského plodu, stanovil však beztrestnost pro lékařskou a eugenickou indikaci. Podle nového zákona byl tak lékař oprávněn provést přerušení těhotenství, pokud jiný (úřední) lékař zjistil, ţe by donošení plodu, nebo porod váţně ohrozily ţivot těhotné ţeny, nebo jí způsobily těţkou trvalou poruchu zdraví POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 67, ISBN POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 64, ISBN ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 15, ISBN POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 67, ISBN

19 Další změna potratových zákonů na sebe nenechala dlouho čekat. Uţ v roce 1957 vstoupil v platnost zákon č. 68 O umělém přerušení těhotenství, který nastavil otázku regulace porodnosti v Československu na více jak dvacet let. Úpravu nové znění zákona odůvodňovalo takto: v zájmu dalšího rozšíření péče o zdravý vývoj rodiny, ohroţované škodami způsobenými při umělém přerušení těhotenství na zdraví a ţivotech ţen zákroky nesvědomitých osob a mimo zdravotnická zařízení. 22 Kromě zdravotnické indikace ( 3), tedy zdravotnických hrozeb a rizik, zavedl tento zákon široké sociální indikace (tzv. jiné důvody zvláštního zřetele hodné). Provedení výkonu bylo povoleno se souhlasem těhotné jen v lůţkovém zdravotnickém zařízení. O ţádosti ţeny posléze rozhodovaly také zvláštní interrupční komise. Ty pak často posuzovaly důvodnost takové ţádosti a přihlíţely například k hmotnému zajištění dítěte, nebo rodinnému stavu apod. Další zásadní změnou proti znění předchozích zákonů je beztrestnost samotné ţeny, při zachování plného trestního postihu pachatele, ať uţ toho, který výkon provádí, nebo toho, který k němu navádí, nebo napomáhá. 23 Lékařské odhady za platnosti trestního zákona z roku 1950 hovořily o tom, ţe průměrný počet ročně provedených potratů byl kolem 100 tisíc 24, přičemţ počet případů stíhaných potratů činil jen asi jedno procento. Nová právní úprava z roku 1957 do určité míry odstranila zábrany ve stíhání této trestné činnosti, zároveň však vytvořila předpoklady pro pronikavý růst počtu legálních případů umělého přerušení těhotenství. 25 To do určité míry potvrzují i oficiální data z prvních zkoumaných let. Zatímco v letech 1960 aţ 1964 statistikové evidují v průměru umělých přerušení těhotenství, v následujícím období v letech 1965 aţ 1969 to bylo uţ více jak 68 tisíc 26. Právní úprava z roku 1957 vycházela z těchto základních principů 27 : Ochrana ţeny před poškozením zdraví, popřípadě úmrtím zásahy neodbornými a nelegálními 22 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 15, ISBN POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 67, ISBN Jde o tehdy uváděné odhady lékařskou obcí, úplná evidence a statistika potratů byla v Československu zavedena až v roce 1958 nabytím účinnosti zákona o potratech č. 68/1957 Sb. In. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník Praha: ČSÚ, ISBN ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 15, ISBN ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník Praha: ČSÚ, ISBN ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 16, ISBN

20 Prioritní ochrana zdraví ţeny před zrozením dítěte Nenahraditelný souhlas ţeny k umělému přerušení těhotenství Provedení umělého těhotenství na ţádost ţeny po předchozím povolení v komisi, k tomu účelu zřízení, ze zdravotních a jiných důleţitých důvodů hodných zvláštního zřetele Umělé přerušení těhotenství není léčebně preventivní péčí K drobnějším úpravám v potratové legislativě dochází v roce 1961, kdy byly 4-6 zrušeny a nahrazeny trestního zákona č. 140/1961 Sb. Kromě některých malých změn se v nich nově doslova upřednostňuje trestní postih osoby, která uměle přeruší těhotenství bez souhlasu těhotné ţeny. Také podrobnosti, které se týkaly organizace komisí, jejich činnosti a jiných důvodů zvláštního zřetele hodných, byly řešeny ve zvláštních vyhláškách ministerstva zdravotnictví. V průběhu 20 let působení zákona se prováděcí nařízení několikrát změnilo Interrupční komise Pro toto období byly nejpříznačnějším fenoménem právě ony interrupční komise, které do určité míry ovlivňovaly celou praxi umělých potratů a společenský náhled na ně. V této době byly zřízeny okresní interrupční komise, které zpočátku byly uţšími komisemi zdravotnických komisí. Po úpravě v 60. letech se staly správními komisemi okresních národních výborů, jejichţ předsedou byl poslanec příslušného národního výboru, zpravidla ze členů zdravotní a sociální komise. Dalším členem byl někdo z řad pracovníků, kteří působili v oblasti péče o rodinu a mládeţ (tj. sociálních pracovníků, psychologů, sociologů apod.). Třetím členem byl lékař, a to vedoucí ţenského oddělení nemocnice s poliklinikou, nebo polikliniky. Obdobně se zřizovala při krajském národním výboru krajské interrupční komise, která byla rovněţ tříčlenná a rozhodovala o odvolání proti rozhodnutí okresních interrupčních komisí. 29 Principy činnosti těchto komisí a další podrobnosti rozpracovávají interrupční zákon z roku 1957, potom byly zakotveny v prováděcích předpisech, které byly opakovaně novelizovány. V nich se promítaly společenské potřeby jednotlivých časových údobí, zejména v důvodech povolení umělého přerušení těhotenství a v postavení a činnosti interrupčních komisí. Zároveň bylo nutné reagovat na medicínské poţadavky, které se postupem doby 28 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str. 67, ISBN ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 16, ISBN

21 podstatně měnily. K významnějším úpravám došlo zejména vyhláškami, č. 246/1957 Ú. 1. a č. 104/1961 Sb., vládními nařízeními č. 126/1962 Sb. a č. 54/1966 Sb. a vyhláškami č. 71/1973 Sb. a č. 80/1980 Sb. Činnost komisí byla usměrňována řadou opatření vlády, například usnesením vlády ČSR č. 110/1973 Sb. 30 Avšak s dalšími lety se existence těchto komisí začala ukazovat jako velmi problematická. A to nejen jejich činnost, ale i samotná existence interrupčních komisí národních výborů. Jak statistiky ukázaly, vyřizovaly tyto komise více neţ 95 procent všech ţádostí kladně. Přitom se nejednalo o malé mnoţství případů, například v České republice bylo v roce 1983 povoleno ţádostí o umělý potrat. 31 Projednávání ţádostí a s tím související zjišťování skutkových podkladů bylo administrativně i časově náročné. Tříčlenné interrupční komise zasedaly jednou aţ dvakrát týdně. Stejně tak bylo náročné organizační zabezpečení komisí a jejich metodické zázemí. Ukázalo se, ţe tyto komise nebyly schopny analyzovat důvody ţádostí o umělé přerušení těhotenství ani řešit osobní problémy ţadatelek, přesto byl jejich ortel závazný a svatý. Navíc se jasně ukázalo, ţe samotná existence těchto komisí bránila rozšíření nových metod provádění interrupcí tzv. miniinterrupcí. Ty vyţadují, aby časový interval od početí k provedení úkony byl co nejkratší. Miniinterrupce mají menší riziko zdravotních následků, zejména neplodnosti: zatímco komplikace při umělém přerušení těhotenství tradičními metodami se pohybovaly mezi 20 aţ 30 procenty, při miniinterrupcích se vyskytovaly v průměru pouze u 4,4 procenta ţen. 32 Zlepšující se genetické poradenství vytvořilo předpoklady, aby v důsledku včasného záchytu nepřicházely na svět zdravotně těţce postiţené děti, o něţ musí společnost dlouhodobě pečovat. Proto směr vývoje v realizaci umělého přerušení těhotenství vedl k tomu, aby časový interval k provedení výkonu byl co moţná nejkratší, a aby ţena mohla ve větší míře rozhodovat o svém těhotenství i o svých intimních a osobních problémech. V této logice však komise představovaly velkou komplikaci, který proces umělého přerušení těhotenství výrazně zdrţovaly. 30 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 16, ISBN ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník Praha: ČSÚ, viz Přílohová část Tab. 1, ISBN ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 18, ISBN

22 léta V polovině osmdesátých let bylo jasné, ţe tomuto vývoji v péči o ţenu je třeba přizpůsobit i československé právní normy. Stalo se tak v roce 1986, kdy vyšla novela zákona liberalizující přerušení těhotenství na ţádost ţeny. 33 V souladu s vytvořenými moţnostmi pro zlepšení klinické praxe při provádění interrupcí bylo navrţeno, aby dosud platný zákon z roku 1957 o umělém přerušení těhotenství byl zrušen a nahrazen novým zákonem, který by uţ nebyl brzdou při zavádění nových metod šetřících zdraví ţen a dětí. Navíc bylo třeba přihlédnout k tomu, ţe tendence k liberalizaci zákonodárství regulujícího právní reţim umělého přerušení těhotenství se v těchto letech výrazně projevily na celém světě. Nejpodstatnější změny byly v té době provedeny v Evropě v Rakousku, Francii, Itálii, Švédsku, Norsku a Dánsku, kde byl vliv státu vyloučen a umoţněna svobodná volba ţeny, zda chce mít dítě. Jen ve třech tzv. socialistických zemích v Rumunsku, Maďarsku a v Československu nebyly do té doby provedeny změny zásadnějšího rázu. V SSSR, NDR a Polsku (byť ve velmi omezené formě), či třeba na Kubě se uţ prováděly umělé přerušení těhotenství podle přání ţeny, nebránily-li tomu zdravotní důvody. Z těchto příčin tehdejší republikové zákonodárné sbory přikročily k přijetí nové právní úpravy, jeţ byla vtělena do zákona č. 66/1986 Sb. a do vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb. 34 Aplikace těchto velmi liberálních principů se projevovaly v nejextrémnější podobě třeba v Sovětském svazu, Bulharsku, či Rumunsku. Umoţnění umělého přerušení těhotenství znamenalo v těchto zemích přímo explozi případů legálních interrupcí. V některých letech zde byl dokonce počet interrupcí aţ čtyřnásobný ve srovnání s počtem porodů 35. Je zřejmé, ţe k tomu stavu přispěla také tamní absence jednoduchých forem antikoncepce. Právní úprava z roku 1986, která prakticky v nezměněné podobě platí dodnes, ovlivnila i v Československu zásadním způsobem vývoj interrupcí a také společenské mínění tohoto tématu. Je třeba říci, ţe zavedení nových norem, které ţeně dávají zásadní prostor pro svobodné rozhodnutí, co se svým nenarozeným potomkem, i zde ve svých prvních letech platnosti znamenalo raketový růst počtu legálních potratů (tedy alespoň dle oficiálních 33 POHUNKOVÁ D. a kol. Úcta k životu I.: Život nenarozený. Praha: Zvon, str , ISBN ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 18, ISBN ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník Praha: ČSÚ, str. 7, ISBN

23 statistik. Srovnání je třeba brát s mírnou tolerancí, protoţe je zřejmé, ţe před rokem 1986 stále řada ţen vyhledávala neoficiální a tedy nelegální formu umělé vyvolaných potratů, tak aby se vyhnuly veřejnému zájmu ze strany potratových komisí). Zatímco v roce 1986, tedy v posledním roce platnosti staré právní úpravy z roku 1957, statistický úřad evidoval případů umělého přerušení těhotenství. Uţ o rok později v roce 1987, kdy vešla v platnost nová pravidla, úřady evidovaly případů umělého přerušení těhotenství přes 109 tisíc. 36 Meziročně se tedy počet interrupcí zvýšil asi o 30 procent. Přes tento značný růst, který pokračoval celou druhou polovinu 80. let minulého století, se celkový počet potratů v Československou nebo v samostatné České republice nikdy nepřehoupl přes počet porodů. V porovnání s počtem porodů dosáhl počet potratů u nás maxima v letech 1988 (97,1 potratů na 100 porodů), 1989 (98,2) a 1990 (96,2 na 100 porodů). Přesto v porovnání s evropským průměrem byl počet potratů a v tom i interrupcí v Česku vysoký. Jak je výše uvedeno, obdobím s nejvyšší potratovostí byla druhá polovina osmdesátých let minulého století. V této době značně zesláblo pronatalitní populační klima 37 (tedy klima vhodné pro rození velkého počtu dětí) tolik příznačné pro velmi plodné 70. léta. Mix měnících se geopolitických vazeb spolu se stále zhoršující se ekonomickou a politickou situací v socialistickém Československu přinutil řadu lidí opouštět své myšlenky na zakládání rodin s dětmi, na druhé straně metody antikoncepce stagnovaly a umělá přerušení těhotenství, která zákon povoloval, se tak stala velmi rozšířeným prostředkem obrany před nechtěnými porody léta 20. století a současnost V 90. letech se však situace měnila k lepšímu. Od sametové revoluce z podzimu 1989 se počet interrupcí začíná pozvolna sniţovat. Ještě v roce 1990 byl počet případů umělého přerušení těhotenství poměrně vysoký, tento rok úřady evidují přes 111 tisíc případů interrupce. Vysoké číslo je způsobeno jistou setrvačností a také jistými sociálními nejistotami způsobenými politickým převratem. Uţ v roce 1995 je však toto číslo méně neţ poloviční, počet interrupcí statistikové spočítali na 49 tisíc. 38 I přes stále platící liberální legislativu, která ţeně nestaví do cesty mnoho překáţek v cestě k vlastnímu rozhodnutí o 36 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník Praha: ČSÚ, viz Přílohová část Tab. 1, ISBN ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník Praha: ČSÚ, str. 7, ISBN ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Vývoj potratovosti v České republice: Ročník Praha: ČSÚ, viz Přílohová část Tab. 1, ISBN

24 interrupci, se i nadále počet případů umělého přerušení těhotenství v České republice sniţuje. Posledním oficiálním číslem, které shromáţdil Český statistický úřad je z roku 2010 v rámci své kaţdoroční Demografické ročenky. Vyplývá z ní, ţe během tohoto roku v Česku úřad evidoval případů umělého přerušení těhotenství, coţ je asi o šest set případů méně neţ v roce předešlém a asi o 1760 případů méně neţ v roce Jen pro doplnění a srovnání se v roce 2010 v České republice narodilo přes 117 tisíc ţivých dětí. Není snadné objektivně říci, zda takové číslo počtu interrupcí je stále nepřiměřeně vysoké, či jde o jakýsi akceptovatelný standard, ale v kontextu mezinárodních poměrů a při pohledu na historii umělých potratů v českých zemích je vidět, ţe i při absenci restriktivní potratové legislativy v současné společnosti funguje jakási autoregulace umělého přerušování těhotenství, která tento jev dokáţe částečně potlačovat, či ho alespoň udrţovat v poměrně mírných počtech. Počet interrupcí sice uţ neklesá nikterak explosivním tempem, ale významný je samotný fakt, ţe aţ na období jisté stagnace v letech 2007 aţ 2008 celkový počet interrupcí klesá nepřetrţitě jiţ 20 let v kuse. Určitě za to mohou poměrně příznivé sociálněekonomické podmínky (zajímavé je, ţe ani vysoká míra nezaměstnanosti a jiné negativní ekonomické okolnosti z let 2009 a se do počtu interrupcí nikterak negativně nepromítly, jak potvrzují data MPSV a ČSÚ 41 ). Svou hlaví úlohu na tomto poměrně utěšeném stavu bude mít poměrně vysoká úroveň antikoncepčních prostředků a jejich dobrá dostupnost, stejně jako fungující informační a vzdělávací kampaně na školách či v médiích. 39 Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit ]. Dostupné z: plan.nsf/p/ V důsledku globální hospodářské krize se míra nezaměstnanosti v Česku vyšplhala v únoru 2010 na rekordních 9,9 procenta, počet lidí bez práce dosáhl 583 tisíc. In: Statistiky nezaměstnanosti [online]. 2010[cit ]. Dostupné z: 41 Demografická ročenka 2010 [online]. 2011[cit ]. Dostupné z: plan.nsf/p/

25 3 Legislativní rámec interrupcí v ČR Neţ se podíváme na samotné znění vlastního interrupčního zákona, je nutné uvést obecnější kontext právní úpravy, která se dotýká lidského ţivota a také práv nenarozeného plodu. V první řadě se této problematiky dotýká uţ základní mezinárodní právní platforma Listina základních práv a svobod 42 (dále uţ jen LZPS), která je součástí Ústavního zákona č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. V rámci tohoto textu například v druhé hlavě, prvním oddílu, článek šest stojí, ţe Kaţdý má právo na ţivot. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením, a také to, ţe Nikdo nesmí být zbaven ţivota. Právě tato ustanovení jsou však pro mnohé kritiky legálních potratů červeným šátkem před očima. Problém s uchopením znění tohoto textu se projevoval uţ při samotném včlenění LZPS do českého ústavního řádu. Konzervativní proudy na začátku 90. let například chtěly do textu na půdě Sněmovny národů a Sněmovny lidu začlenit upřesňující formulaci, ţe Kaţdý má právo se narodit, jako taková byla ale tato premisa většinou politické reprezentace zamítnuta 43. Právě tato raná diskuse na půdě československého parlamentu ukazuje, jak nejednoznačně je text LZPS formulován a kolik různých interpretací evokuje. Zákonodárci ale odmítnutím nejrůznějším dodatků a upřesněním dali najevo, ţe to sice s ochranou nenarozeného plodu po právní stránce myslí váţně, ale díky vágním formulacím mu nastavili jisté mantinely. Na rozdíl od formulací mezinárodních dokumentů, které chrání lidský ţivot (vycházejí z pojetí, ţe lidský ţivot začíná narozením) mluví LZPS o ochraně lidského ţivota i v dalším směru. I kdyţ LZPS v zásadě vychází z téhoţ pojetí a lidskému ţivotu přiznává plnou ochranou od narození, stanoví se v čl. 6 odst. 1 větě druhé LZPS, ţe lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. Česká ústavní úprava je v tomto ohledu zajímavá uţ proto, ţe jde o ustanovení, které neexistuje v právních řadech ostatních zemí. 44 A právě s tímto ustanovením jsou přitom spojeny hlavní interpretační spory. Na otázku, co je to vlastně být hoden ochrany, si různě odpovídají nejrůznější názorové tábory. Obecně, i v kontextu další právní úpravy, která se dotýká interrupcí zvláště platný zákon č. 66/1986 Sb., se tato formulace z LZPS vykládá spíše jen jako jakási politická proklamace 42 Listina základních práv a svobod. In: Ústavní zákon č. 2/1993 Sb Dostupné z: 43 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, str. 20, ISBN BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, str. 21, ISBN

26 veřejné povahy, neţ právně závazné ustanovení. Je tedy pochopitelné, ţe právní povaha právní věty vzbuzuje pozornost, protoţe nejde o klasickou právní normu. Tato formulace vznikala jako kompromis při tvorbě LZPS mezi odpůrci umělého přerušení těhotenství (zejména z důvodu náboţenských) a ostatními 45. I přes často sporný výklad Listiny základních práv a svobod, která je vděčnou potravou pro odpůrce umělého přerušení těhotenství, jsou v Česku interrupce za určitých zákonných podmínek legální. Jak bylo řečeno výše, současná právní úprava, která se dotýká problematiky umělého přerušení těhotenství, vychází v prakticky nezměněné podobě ze č. 66 z roku V této kapitole se podíváme podrobněji na znění přepisů a jejich principů a věčných záměrů, které jsou v tuto chvíli v platnosti. Právní úprava je v podstatě postavena na těchto základních principech 47 : Předcházení umělému těhotenství přispívá výchova k plánovanému a odpovědnému rodičovství a bezplatné poskytování antikoncepce na lékařské doporučení Prioritní ochrana zdraví před zrozením dítěte Umělé přerušení těhotenství se provede na ţádost ţeny, nejvýše do 12 týdnů trvání těhotenství, pokud tomu nezabrání zdravotní důvody Umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů se provede, jestliţe je ohroţen ţivot nebo zdraví ţeny nebo zdraví vývoj plodu Umělé přerušení těhotenství není léčebně preventivní péčí Ve stanovených případech bude za výkon umělého přerušení těhotenství poţadován příplatek Z tohoto v první řadě vyplývá, ţe současná úprava právní úprava ponechává veškeré rozhodování o svém těhotenství na ţeně, zdali se chce stát matkou, či nikoliv. Zároveň zákon chrání v první řadě její zdraví, před zdravím nenarozeného dítěte. Je patrné, ţe autoři této právní úpravy zcela rezignovali na represivní metodu regulace potratovosti, naopak vycházeli z předpokladu, ţ úkolem tohoto zákona není nějakým způsobem předcházet, či rozhodovat o 45 BAHOUNEK, T. J. a FUKALOVÁ, D. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, str. 22, ISBN Provedení zákona ČNR o umělém přerušení těhotenství. In: 75/1986 Sb Dostupné z: 47 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 19, ISBN

27 samotném těhotenství. Nepřímo tím indikuje, ţe tato úloha by měla být výhradně v rukou výchovy jednotlivce uţ od útlého věku k odpovědnému přístupu v otázce moţnosti neplánovaného otěhotnění. Tuto odpovědnost zákonodárci plně nechávají na rodině, vzdělávacích institucí, tedy školách, popřípadě na zdravotnických zařízeních. Důraz klade také v oblasti sociální a kulturní a vyuţívání prostředků k zabránění těhotenství, tedy antikoncepce 48. Právní odborníci také upozorňují na fakt, ţe tato právní úprava vznikla v úplně jiném prostředí, daleko dříve před ekonomickou transformací v 90. letech a tedy i před změnami systému financování zdravotnictví. Proto například ustanovení o bezplatném poskytování antikoncepce je zcela mimo dnešní realitu. Zdravotní pojišťovny totiţ v drtivé většině případů prostředky antikoncepce nehradí, tedy určitě ne v plné výši. Ze zákona lze shrnout dvě základní podmínky, vlastně také jediné podmínky pro umělé přerušení těhotenství: Na ţádost ţeny, jestliţe o to písemně poţádá, ovšem v situaci, kdy těhotenství nepřesahuje 12 týdnů těhotenství a nebrání tomu její zdravotní důvody Ze zdravotních důvodů, ovšem s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliţe je ohroţen ţivot, zdraví nebo zdravý vývoj plodu. Zdravotní důvody, které brání umělému přerušení těhotenství, jsou potom vyjmenované ve vyhlášce č. 75/1986 sb. 1. Zdravotní stav ţeny, kterým se podstatně zvyšuje zdravotní riziko spojené s umělým přerušením těhotenství, zejména zánětlivá onemocnění 2. Umělé přerušení těhotenství, od něhoţ neuplynulo šest měsíců, s výjimkou případů, kdy: - Ţena alespoň dvakrát rodila - Ţena dovršila 35 let věku - Je důvodné podezření, ţe ţena otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která na ní byla spáchána 48 ČERNÝ, Milan a SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava umělého přerušení těhotenství. Praha: Eurolex Bohemia, str. 19, ISBN