Bankovní institut vysoká škola Praha

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha katedra Práva VAZBA V PŘÍPRAVNÉM TRESTNÍM ŘÍZENÍ Bakalářská práce Autor: Jitka Červinková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Zdeněk Sovák Praha březen 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Jihlavě Jitka Červinková

3 Poděkování: Předně chci poděkovat vedoucímu práce JUDr. Zdeňku Sovákovi, za kolegiální přístup, kterým mi ukázal, ţe zkušenosti je moţné předávat formou tak přirozenou, ţe je radostí kaţdá sdílená informace. Díky tomuto přístupu mi bylo velkou radostí a potěšením tvořit svojí bakalářskou práci. Další poděkování patří také JUDr. Arifu Salichovi, za poskytnutou statistiku ze Státního zastupitelství v Jihlavě od roku 1987 do roku 2010 o vývoji počtu osob ve výkonu vazby.

4 Osnova: Úvodní zamyšlení 1. Přípravné řízení trestní 1.1. ústavně právní základy přípravného řízení 1.2. pojem a funkce přípravného řízení trestního, jeho stádia a formy 1.3. subjekty trestního řízení,zvláště pak postavení obviněného v trestním procesu a jeho práva 2. Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot podle hlavy čtvrté trestního řádu / zákon č.141/1961 Sb vazba 2.2. zadrţení osoby podezřelé a obviněného 2.3. vydání a odnětí věci 2.4. zajištění peněţitých prostředků na účtu 2.5. zaknihování cenných papírů, nemovitostí a jiné majetkové hodnoty 3. Vazba a její historie 3.1. Úprava zadrţení a vazby z historického pohledu v období po druhé světové válce aţ do roku stručná charakteristika vazebního vyšetřování na území ČR z historického pohledu před novelizací zákonem č. 558/ Současná právní úprava institutu vazby 4.1. základní pojmy obecně 4.2. důvody vazby 4.3. příkaz k zatčení 4.4. vyrozumění o vzetí do vazby 4.5. trvání vazby 4.6. nahrazení vazby zárukou, dohledem slibem nebo peněţitou zárukou nahrazení vazby zárukou nahrazení vazby slibem nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nahrazení vazby peněţitou zárukou 4.7. orgány rozhodující o vazbě a jejich postup 4.8. vazba osoby mladistvé 4.9. reţim vazby statistický vývoj vazbního vyšetřování na území okresu Jihlava včetně struktury od novely trestního řádu v roce 2001 /zákon č. 265/2001 Sb./ 5. Možné úvahy na úpravu institutu vazby v našem právním řádu de lege ferenda 6. Závěr 7. Literatura 8. Přílohy

5 Anotace: Tato práce pojednává o přípravném řízení trestním, o institutu vazby, její historii i současné právní úpravě. Popisuje instituty nahrazující vazbu a úvahy de lege ferenda. Annotation: This thesis deals with prelimenary penal process, detention process, detention history and current legislature. It describes the alternatives to detention and gives the analysis of de lege ferenda.

6 Úvodní zamyšlení Při výběru bakalářské práce mne zaujalo hned několik témat. Zajištění závazků v obchodních vztazích, nabývání majetku, předkupní smlouvy a jiné. Vybrala jsem si však téma, kdy při ctění presumpce neviny, je uvalena na svobodného občana vazba. Rozhodnutím o vzetí do vazby, je omezeno základní lidské právo a to právo, které je kaţdému dáno listinou základních práv a svobod. Právo na svobodu. Nutno podotknout, ţe tento institut má svá pevně stanovená pravidla a je tak činěno pouze za předpokladu, ţe je tímto právním úkonem chráněn zájem společnosti, který v tom okamţiku převaţuje nad právem jednotlivce. Stejně tak, právo jako takové má institut vazby svůj historický vývoj, utvářený vývojem společnosti, jejích priorit a zejména přístupem k osobním lidským právům, který institut vazby přivedl do dnešní podoby, která je, jak jinak, dalším mezistádiem ve vývoji tohoto institutu a práva jako takového. Mým cílem je seznámit se s institutem vazby, jak probíhá v praxi. Předpokládám, ţe se mi podaří získat statistiku návrhů na vzetí do vazby a tím popsat historický vývoj, který podpořím statistickými daty ze Státního zastupitelství v Jihlavě a zároveň se chci zamyslet nad budoucností tohoto institutu. 1

7 1. Přípravné řízení trestní 1.1.ústavně právní základy přípravného řízení Přípravné řízení je proces, při kterém od prvotního oznámení je prověřováno, zda byl spáchán trestný čin, jaká osoba tento trestný čin mohla spáchat a zda je podezření důvodné a důkazy tomu nasvědčují, aby byla na určitou osobu podána obţaloba a věc poté řešil místně příslušný soud. Do vydání rozsudku je ctěna presumpce neviny a podezřelý z trestného činu má zaručena svá ústavní a lidská práva. JUDr. Miroslav Růţička, Ph.D. Poukazuje v knize Veřejná ţaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR především na čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) a článek 8 LZPS. 1 Oproti tomu je v knize Přípravné řízení trestní od autorů Doc. JUDr. Pavla Šámala,Ph.D., Doc. JUDr. Františka Novotného, Csc., JUDr. Miroslava Růţičky, JUDr. 1 LZPS č. 10: (Ochrana osobnosti) (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodiného života. (3) Každýmá právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě. LZPS čl. 8: (Osobní svoboda) (1) osobní svoboda je zaručena. (2) Nikdo nesmí být stíhánnebo zbaven svobody jinak než z důvod a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody poze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. 3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činuje možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. (4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný příkaz soudce. Zatčená osobamusí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji pustit na svobodu. (5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. (6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. 2

8 Františka Vondrušky a JUDr. Jaroslavy Novotné, v jejich druhém vydání kladen nemalý důraz i na ustanovení v Ústavě české Republiky. A to zejména na ustanovení čl. 81, 82, 90 3) a následujících, které pro význam přípravného řízení a pozdějšího řízení před soudem mají stejný význam v principech demokratické společnosti, jako práva a povinnosti občana. Postavení soudů a jejich nezávislost stanovená naším Ústavním zákonem v těchto článcích, je pro občana stejně důleţitá, jako jeho osobní práva a svobody. Podstatným dokumentem pro přípravné řízení trestní, je také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 4) ( dále jen EÚLP). Patří mezi smlouvy, které dle čl. 10 Ústavy ustanovuje jako součást právního řádu ČR vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas. Dále, stanoví, pouţití mezinárodní smlouvy v případě, ţe mezinárodní smlouva stanoví něco jiného, neţ zákon ČR. 2 2 Ústava ČR: čl. 81: Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. čl.82:(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. (2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný. čl.90:soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čl.91(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon. Čl. 92 Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud. Čl.93(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složenímslibu.(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon. Čl.94(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané. Čl.95(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní 3

9 Stejně jako vnitrostátní Ústava Čr, tak i EÚLP přípravné řízení reguluje. Není to limitování časovými úseky, ale podstatou věci samotné, kdy je kladen důraz na základní principy, které je nutné brát v úvahu, jako je spravedlivý proces, či právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a s ohledem na všechny okolnosti v celém procesu přípravného řízení. V podstatě je dáván důraz na kvalitu přípravného řízení, kdy je důleţité efektivním způsobem a v souladu se zákonem, zjistit skutkový stav věci. 3 smlouvou.(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Čl.96(1)Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. 3 EÚLP Článek 5 - Právo na svobodu a osobní bezpečnost 1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem: a) zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem; b) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem; c) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání; d) jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účely výchovného dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán; e) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků; f) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání. 2. Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu. 3. Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovením odstavce 1 písm. c tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou 4

10 1.2. Pojem a funkce přípravného řízení trestního, jeho stádia a formy Přípravné řízení je jedna z fází trestního řízení. Základním posláním přípravného řízení je prověřit podezření ze spáchání trestného činu. Dalším úkolem je shromáţdit přesvědčivé důkazy, pro trestní řízení, které je zahájeno podáním obţaloby, státním zástupcem, k soudu prvního stupně. Přípravné řízení je zahájeno sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, nebo provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu předcházejí a to bezprostředně. Dle JUDr. Růţičky v podstatě časově tyto úkony jsou konány téměř v jednom okamţiku. Podle úpravy účinné do roku 2001, zde bylo moţné dovodit i významnou časovou prodlevu mezi oběma úkony. Podáním obţaloby dle 176 TrŘ, právní mocí usnesení o postoupení věci 171 odst. 1 TrŘ, o zastavení trestního stíhání ( 172 odst. 1 či 2 TrŘ), o schválení narovnání ( 309 odst. 1, 311 odst. 1 TrŘ) a právní mocí usnesení o osvědčení u podmíněného zastavení trestního stíhání, přípravné řízení trestní končí. Dle P. Šámala 5), plní přípravné řízení tyto funkce: a) vyhledávací, neboli zjišťovací. V této fázi se zajišťují různé důkazy, nové věrohodné informace a skutečnosti, které později slouţí k tomu, aby byly zákonem k výkonu soudní pravomoci, a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení. Propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotyčná osoba dostaví k přelíčení. 4.Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. 5. Každý, kdo byl zatčen nebo zadržen v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění. 5

11 předloţeny při soudním řízení. Většinu práce na zajišťování důkazů je na policii české republiky, která na rozdíl od soudu má prostředky a posupy uzpůsobené k zajišťování různých stop, rozkrývání motivů a dalších potřebných důkazů k usvědčení pachatele trestného činu. Této fázi je také přítomno státní zastupitelství, jako garant zákonnosti pořizování důkazů. b) zajišťovací (fixační). Při shromaţďování důkazů, je více neţ pravděpodobné, ţe je potřeba uchovat tzv. nestálé, či pomýjivé důkazy. Můţe se jednat o daktyloskopické stopy (např. otisky prstů), můţe jít také o vyslechnutí svědka trestného činu, který utrpěl váţné zranění a není vyloučena moţnost, ţe těmto následkům nepodlehne, čiprověření pachové stopy, která můţe být časem znehodnocena. 4 4 EÚLPČlánek 6 - Právo na spravedlivé řízení 1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. 2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. 3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: )a být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; )b mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; )c obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; )d vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; )e mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. 6

12 c) filtrační (verefikační) funkci. Ta zaručuje ochranu neviných osob, kteří jsou z trestného činu podezřelí. )Dle 2 odst. 2 Trestního řádu o zásadě presumpce neviny)a to tím, ţe tato zásada spočívá v tom, ţe před soud jsou postaveny pouze osoby, u nichţ je dostatečně důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Tato zásada je neméně důleţitá, protoţe po podání obţaloby, jsou další fáze trestního řízení veřejné. Přípravné řízení je řízení neveřejné a jiţ všemi úkony, kterými do soukromí osoby podezřelé zasahuje, je stresující zátěţovou situací. Proto je tato funkce důleţitá v pokračování trestního řízení i jakýmsi testem dosavadního řízení přípravného, zda opravdu důkazy bezezbytku mohou vinu prokázat. Pro svoji jednoduchost, jasem zvolila popsat stadia přípravného řízení v celkovém řízení trestním pomocí grafu, ze kterého je patné i měnící se názvosloví pro pachatele trestného činu. Graf č.1: 5) Šámal P., Růžička M., Novotný F., Doucha J., Přípravné řízení trestní 2. doplňkové vydání Praha: H.C. Beck,2003 s. 14 (autorem příslušné části publikace je P.Šámal) 7

13 TRESTNÍ ŘÍZENÍ TRESTNÍ STÍHÁNÍ VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ A B C přípravné řízení trestní podezřelý obviněný obžalovaný odsouzený A) spáchání trestného činu B) podání obžaloby státním zástupcem C) rozsudek 1.3. subjekty trestního řízení,zvláště pak postavení obviněného v trestním procesu a jeho práva. Subjektem trestného činu je fyzická osoba, která je vymezena věkem 15ti let a nezbytnou součástí subjektu trestného činu je příčetnost této fyzické osoby. Jinými slovy pachatel, v širším slova smyslu i spolupachatel. Příčetnost je vymezena negativně, tedy lze definovat nepříčetnost, jako vymizení jedné ze dvou volních sloţek a to sloţky a) rozpoznávací, kdy subjekt trestného činu musí být schopen rozpoznat, ţe jednání je pro společnost škodlivé a b) ovládací sloţka, tzn. ţe osoba je schopna své jednání ovládat. 8

14 Pokud nejsou splněny podmínky spáchání trestného činu příčetnou zletilou fyzickou osobou, soud dospěje k závěru, ţe trestný čin spáchán nebyl. Zahájením trestního stíhání se doposud podezřelý občan stává obviněným. I v tomto stadiu trestního řízení, tedy v části přípravného řízení, která můţe směřovat k podání ţaloby, má obviněný svá práva, která jsou vymezena v zákoně 141/1961 Sb. ( 32 a 33.) Základním právem dle 33 je právo na vyjádření ke všem faktům, či skutečnostem, které se mu kladou za vinu, k důkazům. Dalším právem, kterým obviněný disponuje a v některých případech mu dává účinou zbraň proti pozdějšímu postihu, je právo nevypovídat. Obviněný má právo si zvolit obhájce, který se můţe účastnit dalších úkonů v přípravném řízení. Pokud obviněný je ve vazbě či ve výkonu trestu, můţe se svým obhájcem mluvit i bez účasti třetí osoby. Tato práva má obvinění i v případě, ţe byla omezena jeho způsobilost k právním úkonům, či jí byl v plném rozsahu zbaven. Právo na obhajobu má i obviněný, který není schopen obhajobu ze svých prostředků uhradit. V těchto případech je poskytnuta obhajoba bezplatně, či za sníţenou odměnu. V tomto případě hradí obhajobu stát. Tyto práva jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinni obviněnému sdělit a také mu umoţnit jejich uplatňování. 2. Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot podle hlavy čtvrté trestního řádu / zákon č.141/1961 Sb. 9

15 2.1. Vazba Prvním českým trestním řádem byl trestní řád ze dne 29. července Po druhé světové válce aţ do platil v českých zemích trestní řád upravující vazbu č. 119/1873 říšského zákoníku, který je v Rakousku stále účinný. Poté zákon č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 12. července 1950, poté zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 19. prosince Poslední platným právním předpisem, je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 29. listopadu 1961, 2.2. zadržení osoby podezřelé a obviněného Jak je patrné z gafu č. 1, před zahájením tresního stíhání je pachatel nazýván osobou podezřelou ze spáchání trestného činu. Osoba podezřelá, můţe být zadrţena, je li dán některý z důvodů vazby (viz kapitola 4.2.). Státní zástupce k zadrţení osoby podezřelé uděluje souhlas. Bez souhlasu nemůţe úpolicejní orgán zadrţet. Mimo případy, kdy věc nesnese odkladu. Osoba podezřelá můţe být zadrţena kýmkoli na místě činu, či při útěku z místa činu. V tomto případě musí být předán policejnímu orgánu. Pokud není moţné zadrţenou podezřelou osobu předat, je nutné toto alespoň oznámit. Policejní orgán sepíše protokol o výslechu se zadrţeným, ve kterém jsou uvedeny skutečnosti ohledně zadrţení, jako je místo, čas, osobní údaje zadrţené osoby a důvody zadrţení. O zadrţení osoby podezřelé (dle 76 TrŘ), musí policie informovat státního zástupce. Pokud odpadnou důvody zadrţení, musí být zadrţená osoba propuštěna na svobodu. Pokud důvody zadrţení trvají, policejní orgán vyhotoví usnesení o zahájení trestního stíhání a společně s protokolem o výslechu zadrţené či 10

16 obviněné osoby a dalšími důkazy státnímu zástupci předá, společně s podnětem k návrhu na vzetí do vazby. Podnět návrhu na vzetí do vazby musí obsahovat: a) iniciály obviněného, pro jaký trestný čin je stíhán s jeho zákonným pojmenováním a odůvodněním b) přesný čas kdy byl obviněný zadrţen a co zadrţení předcházelo c) proč, tedy co spáchal a z jakého důvodu (viz důvody vazby) má být vazba uvalena Státní zástupce podá k soudu návrh na vzetí do vazby. Soudce má lhůtu 24 hodin, kdy je povinen zadrţeného vyslechnout a projednat návrh na uvalení vazby. Tedy rozhodnout, zda vazba bude uvalena, či zadrţeného propustí na svobodu. Pokud lhůta není dodrţena, obviněný je propuštěn. Návrh na vzetí do vazby musí být u soudu podán do 48 hodin od zadrţení podezřelé osoby. Pokud není tento časový limit dodrţen, musí být obviněný také propuštěn na svobodu. Při rozhodnutí o uvalení vazby, o tomto kroku musí soudce informovat státního zástupce i obhájce obviněného. K problematice o zadrţení osoby podezřelé pouze podotýkám, ţe veškeré právní úkony, které dle této kapitoly provádí policejní orgán, můţe samostatně provádět státní zástupce bez účasti policejního orgánu vydání a odnětí věci Vydání či odnění věci upravuje 78 TrŘ. Toto ustanovení zákona ukládá povinnost kaţdému, kdo má u sebe věc, která je důleţitá pro trestní řízení, tuto věc předloţit policejnímu orgánu, státnímu zástupci nebo soudu. Na výzvu k vydání věci je povinen drţitel věci věc vydat. V opačném případě můţe být věc dle 79 TrŘ odňata. Mimo 11

17 jiné mu za toto chování můţe být uloţena pořádková pokuta dle 66 odst. 1 aţ do výše ,- Kč. Příkaz na odnětí věci vydává předseda senátu. V přípravném řízení příkaz k odnětí věci vydá státní zástupce, či policejní orgán, který však k odnětí věci musí obdrţet souhlas státního zástupce. Vyjímkou jsou situace, kdy pro zničení důkazu či z dalšího jiného důvodu není moţné postupovat způsobem předchozího souhlasu státního zástupce. Tento souhlas však musí být udělen dodatečně. K odnětí věci se přibírá nezúčastněná osoba. O zajištěných či vydaných věcech je pořízen přesný záznam, pro její pozdější identifikaci. Osoba, která věc vydala, či jí byla odňata, obdrţí o tomto úkonu písemné potvrzení, které můţe nahradit i opis protokolu. Pro zajímavost uvádím: I. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost věc doličnou předloţit, a to je reálné zejména u obviněného, který tak zřejmě učiní právě proto, aby neposkytoval proti sobě věcný důkaz, přičemţ nevznikne zároveň potřeba takovou věc zajistit, coţ v praxi bude spíše výjimečné, a ani nebude nutno aplikovat postup podle odst tr. ř., nelze splnění předkládací povinnosti vynutit, a to ani postupem podle 66 tr. ř., nemá-li být dotčen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Paktu. Donucování ke splnění povinnosti věc předloţit cestou aplikace 66 tr. ř. by bylo ústavní, jestliţe by se týkalo jiné osoby neţ obviněného, zavázané povinností věc doličnou předloţit. II. Pokud obviněný k jemu adresované výzvě nevydá věc důleţitou pro trestní řízení, uplatní se podpůrně zajišťovací úkon odnětí věci dle 79 tr. ř. Toto odnětí přitom nelze chápat jako donucení k vydání věcného důkazu proti sobě samému, kdyţ jde o nucené zajištění věcných důkazů, byť proti vůli obviněného, jeţ ústavně nesouladné není. Odlišují se tak ve vazbě na zásadu zákazu donucování k sebeobvinění relevantní atributy institutů (případně nuceného) vydání věci a odnětí věci. Při vydání věci ve spojení s uloţením pořádkové pokuty se vyţaduje po obviněném nepřípustně volní 12

18 aktivní činnost, jíţ je nepochybně k naplnění obsahu pojmu sebeobvinění zapotřebí, přičemţ naproti tomu u odnětí věci se jedná evidentně o úkon, který obviněný pouze (za zákonem stanoveným podmínek) snáší zajištění peněžitých prostředků na účtu zaknihování cenných papírů, nemovitostí a jiné majetkové hodnoty a) zajištění peněžních prostředků na účtu u banky Dalším institutem vyuţívaným v přípravném řízení trestním, je zajištění peněţních prostředků na účtu u banky, či dodatečně do banky došlých, pokud jsou určeny ke spáchání trestného činu, či k takovému účelu byly vyuţity, či je důvodné podezření, ţe pocházejí z trestné činnosti. Stejně jako při zadrţení či odnětí věci, můţe tento úkon provést jak předseda senátu, tak státní zástupce, či policejní orgán. Policejní orgán tak nemůţe učinit bez předchozího souhlasu státního zástupce. Ten můţe být udělen dodatečně a to ve lhůtě 48 hodin, kdy můţe rozhodnutí zrušit, nebo s ním vyslovit souhlas. V praxi je obeslán bankovní ústav, který spravuje účet na kterém se peněţní prostředky nachází a poté, co banka oznámí, ţe je zajištění peněţních prostředků provedeno, je s touto skutečností obeznámen také majitel účtu. Rozhodnutí o zajištění peněţních prostředků, je povinna banka respektovat dnem, či přesněji okamţikem, kdy bylo bance toto rozhodnutí doručeno. Doručením rozhodnutí se také dočasně ruší jakékoli jiné dispozice majitele účtu, ne pouze nakládání s peněţními prostředky. 5 rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , sp. zn. III. ÚS 561/04) 13

19 Pokud pominou důvody k zajištění peněţních prostředků pro účely trestního řízení, je rozhodnutí omezeno, či zrušeno zcela orgány činnými v trestním řízení. Policejní orgán v přípravném řízení opět pouze se souhlasem státního zástupce. Rozhodnutí se doručuje majiteli účtu i peněţnímu ústavu. Majitel účtu můţe kdykoli ţádat o zrušení tohoto zajištění. O jeho ţádosti musí poté neprodleně rozhodnout státní zástupce. Pokud je jiţ trstní řízení ve stádiu soudního projednávání, rozhoduje o ţádosti majitele účtu (případně o ţádosti právního zástupce majitel účtu) předseda senátu. Ţádosti lze podávat po uplynutí 14ti dnů od podání ţádosti předchozí, či při zjištění nových skutečností. b) zajištění zaknihování cenných papírů Při rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, platí stejné kompetence orgánů činných v trestním řízení, jako při zajištění peněţních prostředků u banky. Vyjímkou je pouze to, ţe Středisko cenných papírů, Česká národní banka (případně jiná osoba oprávněná k vedení evidence cenných papírů) neomezí k cenným papírům přístup na účtu investora, ale zřídí majiteli účtu zvláštní účet, na kterém zajištěné papíry eviduje. Orgán činný v trestním řízení můţe dispozice s původním účtem omezit zcela, či úplně. c) zajištění nemovitosti Tímto úkonem je myšleno právní zajištění nemovitosti. Při řízení o zajištění nemovitosti zakáţe orgán činný v trestním řízení usnesením majiteli nemovitosti, aby s nemovitostí nakládal, či jí jinak zatíţil. Také mu stanoví lhůtu, aby do 15ti dnů sdělil, kdo má k nemovitosti předkupní nebo jiné právo. Ustanovení je také zasláno místně 14

20 příslušnému katastrálnímu úřadu. Pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti je také mimo vlastníka doručeno osobám, které mají předkupní právo, nájemní právo, či další práva a finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichţ katastru se nemovitost nachází a také ve které má vlastník trvalý nebo jiný pobyt. Rozhodnutí o zajištění nemovitosti je vyvěšeno na úřední desce soudu. To však v případě, ţe zajištění provedl předseda senátu. Kompetentní orgány činné v trestním řízení mohou provést ohledání nemovitosti (viz 79d TrŘ, odst. 3), pokud je tento úkon nezbytný. O tomto úkonu musí být informován vlastník nemovitosti, případně osoba, která s ním ţije ve společné domácnosti a osoba, které náleţí jiné právo k nemovitosti. Jakékoli nakládání s nemovitostí podléhá souhlasu soudce, či státního zástupce. Správa zajištěné nemovitosti je sloţitou a náročnou záleţitostí, proto je upravována zvláštním právním předpisem. d) zajištění jiné majetkové hodnoty Při zajištění jiné majetkové hodnoty se jako v předchozích případech vyuţívají ustanovení TrŘ a to 79e. Jinou majetkovou hodnotou se rozumí například listiny, či stavby nezapsané do katastru nemovitostí, jako stavba a ostatní obdobná aktiva. 3. Vazba a její historie 3.1. stručná charakteristika vazebního vyšetřování na území ČR 15

21 z historického pohleduv období po druhé světové válce až do roku 1950 Na tomto místě, bych se ráda zmínila o zásadní změně ve vazebním vyšetřování, která nastala novelou č. 558/1991 Sb. A zde bych nastínila jakým způsobem probíhalo vazební vyšetřování před účinností této novely. Před účinností výše uvedené novely podle 68 Trestního řádu je výslovně uvedeno, ţe vzít do vazby lze toliko osobu proti které bylo vzneseno obvinění ( 163) nebo které bylo sděleno obvinění ( 169). O vazbě rozhoduje soud, v přípravném řízení prokurátor. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe v této době v podstatě v přípravném řízení rozhodoval prokurátor, který aţ později byl nahrazen státním zástupcem. Co se týká trvání vazby, je zde znovu rozdílná úprava před pozdější novelizací a to, ţe v 71 Trestního řádu bylo uvedeno, ţe vazba v přípravném řízení, včetně řízení podle hlavy desáté, můţe trvat nejvýše dva měsíce. Prodlouţit tuto lhůtu můţe jen nadřízený prokurátor. Celková délka vazby byla stanovena maximálně na dva roky. I z tohoto ustanovení vyplývá, ţe v podstatě, aţ na vyjímky ve vazebních věcech, rozhodoval prokurátor. Toto je patrno i z ustanovení 72 odstavec 2 Trestního řádu, kde je uvedeno: Obviněný má právo kdykoli ţádat o propuštění na svobodu. O jeho ţádosti musí soud a v přípravném řízení prokurátor neodkladně rozhodnout. Byla-li ţádost obviněného zamítnuta, můţe jí neuvede-li v ní jiné důvody opakovat aţ po uplynutí čtrnácti dnů. Zde je třeba podotknout, ţe o ţádosti se rozhodovalo usnesením. V odstavci třetím, téhoţ paragrafu se uvádí: Souhlasí-li prokurátor s propuštěním 16

22 obviněného na svobodu, můţe v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu. Také poněkud jinak od současné právní úpravy a to ve stručnější formě, byl koncipován v 73 Trestního řádu institut nahrazení vazby zárukou společenské organizace nebo slibem obviněného. Znovu na dokreslení citace ustanovení 73 odstavec 1 Trestního řádu: Je-li tu jen důvod vazby uvedený v 67 písmeno a) nebo c) a organizace uvedená v 4 odstavec 1 (Základní organizace Revolučního odborového hnutí a mládeţnické organizace mohou po projednání v kolektivu pracujících nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného. Stejné oprávnění má Jednotné zemědělské druţstvo a Výrobní druţstvo.) nabídne převzetí zárukyza další chování obviněného a za to, ţe se na vyzvání dostaví k soudu, prokurátorovi nebo vyšetřovateli, můţe orgán rozhodující o vazbě, povaţuje-li záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze vyšetřovaného případu za dostatečnou, ji přijmout a ponechat obviněného na svobodě, nebo ho na svobodu propustit stručná charakteristika vazebního vyšetřování na území ČR z historického pohledu před novelizací zákonem č. 558/1991 Chtěla bych se zabývat právní úpravou vazby podle trestního řádu z roku 1956 Tento trestní řád rozlišoval jednak insitut zatčení, prozatimní vazby, zadrţení a vazby Zatčení bylo krátkodobé omezení osobní svobody, které bylo přípustné v těchto případechpodle právní úpravy trestního řáduv 75 z č. 64 z roku 1956, bylo moţno takovou osobu zatknout, pouze tehdy,byla li přistiţena při činu. O přistiţení šlo i tehdy, byla li tato osoba pronásledována. O kaţdém zatčení musely bezpečnostní orgány sepsat protokol a opis tohoto protokolu neprodleně doručit prokurátorovy. U zatčeného bylo moţno vykonat domovní nabo osobní prohlídku bez příkazu. V souladu s ustanovaním 76 trestního řádu z roku 1956, nejednalo li se o případ 17

23 uvedený v 75 odstavec 1 trestního řádu, mohl být obviněný zatčen pouze na písemný příkaz soudu ato pouze tehdy byl li tu některý z důvodů vazby podle 79 tr. řádu proti osobě o jejíţ zatčení šlo, muselo být vzneseno obvinění a to právě pro ten trestný čin, pro který měl být obviněý zatčen. V přípravném řízenírozhodoval předseda senátu o vydání příkazu k zatčení na návrh prokurátora. Proti zamítavému rozhodnutí předsedy senátu, mohl podat prokurátor stíţnost. Porkurátor tedy sám nemohl nařídit zatčení obviněného. Zatčení prováděl na základě příkazu k zatčení bezpečnostní orgán. Zatčená osoba musela být nejpozději do 48 hodin odevzdána soudu, nebo byli-li příkaz k zatčení vydán v přípravném řízení, prokurátoru. O prozatimní vazbě mohly rozhodnout bezpečnostní orgány se souhlasem prokurátora 98 trestního řádu, vyjímečně musely vyţadovat nento souhlas dodatečně. Osoba podezřelá ze spáchání trestného činu mohla být vzata do prozatímní vazby pouze tehdy byli-li tu dán některý z důvodů vazby 79 tr. řádu. Vyšetřovací orgán souhlas prokurárora nepotřeboval ale musela být také splněna podmínka, ţe věc nesnese odkladu. Namísto vzetí do prozatimní vazby mohl vyšetřovací orgán samostatně přijmout prohlášení osoby-slib obviněného a obviněného ponechat na svobodě. O kaţdém vzetí do prozatimní vazby musely vyšetřovací orgány ihned sepsat prokol a opis tohoto protokolu neprodleně doručit prokurátoru. Zákonnost a odůvodněnost vzetí do prozatimní vazby, zejména z hlediska, zda bylo odůvodněno podezření, zda osoba vzatá do prozatimní vazby spáchala trestný čin, přezkoumával prokurátor. Prokurátor také mohl, pokud s prozatimní vazbou nesouhlasil, zrušit usnesení vyšetřovacího orgánu o vzetí do prozatimní vazby. V trestněprocesní úpravě z roku 1956, byly důvody vazby upraveny v 79 následovně: Obviněný mohl být vzat do vazby, pokud byly níţe uvedené skutečnosti, které dostatečně odůvodňovaly obavu, a) obviněný uprchne, zejména proto, ţe nelze ihned zjistit jeho totoţnost nebo bydliště, nebo pro vysoký trest b) obviněný bude působit na svědky nebo spoluobviněné anebo ţe bude jinak mařit objasnění skutečností závaţných pro trestní stíhání. 18

24 c) Moţnost, ţe se znovu dopustí trestného činu, který spáchal, nebo ţe dokoná trestný čin o který se pokusil, či vykoná trestný čin, kterým hrozil. Do vazby bylo moţné vzít pouze osobu, proti níţ bylo vzneseno obvinění. ( 178 TrŘ č. 64/1956 Sb.) Pouze soud měl oprávnění vzít obviněného do vazby. V přípravném řízení měl toto právo prokurátor. Osobu zatčenou mohl vzít do vazby po podání obţaloby předseda senátu.( 76 TrŘ č. 64/1956 Sb.) Z toho vyplývá, ţe na základě příkazu k zatčenípříkazu k zatčení vydaného předsedou senátu v přípravném řízení rozhodoval prokurátor. Od dodání zatčené osoby, muselo být rozhodnuto soudem nebo prokurátorem nejpozději do 48 hodin o vazbě. ( 75 odst. 4, 76 odst. 4 citovaného trestního řádu.) Při prozatimní vazbě ( 77 odst. 3 tohoto trestního řádu), nebo zadrţené ( 78 TrŘ č. 64/1956 Sb.) vţdy po výslechu zatčené osoby. O vzetí obviněného do vazby byli informováni rodinní příslušníci, zeměstnavatel, o vzetí do vazby příslušníka ozbrojeného sboru, byl informován jeho náčelník. Usnesení o vzetí do vazby mělo být vahlášeno vţdy po výslechu a zapsáno do protokolu včetně poučení obviněného o jeho právech, včetně vyjádření obviněného, zda podává a z jakých důvodů stíţnost. Stíţnosti proti usnesení o vazbě mohly podat Usnesení o vzetí do vazby mladistvého muselo být oznámeno také orgánu pověřenému péčí o mládeţ. 19

25 4. Současná právní úprava institutu vazby 4.1. základní pojmy obecně 6 vazba- Vazba je opatření v trestním řízení, které slouţí k zajištění osoby obviněného pro účely trestního řízení a výkonu trestu. Účelem vazby je zabránit obviněnému, aby se vyhýbal trestnímu řízení nebo trestu, aby mařil či ztěţoval provádění důkazů, aby dokonal trestný čin či páchal další trestnou činnost. Podstatou vazby je dočasné (nicméně zpravidla delší, řádově trvající týdny, měsíce, výjimečně i roky) omezení osobní svobody obviněného rozhodnutím soudu ve specializované vazební věznici či ve vazebním oddělení věznice běţné. Vazba má pouze zajišťovací funkci, nelze ji pokládat za trestní sankci či prostředek nápravy, zároveň také nijak dopředu neurčuje výsledek trestního stíhání (budoucí odsouzení obviněného). Vazbu je třeba odlišovat od zadrţení, které je jiným trestněprocesním institutem k zajištění osob a od zajištění, které je upraveno zákonem o Policii České republiky. orgány činné v trestním řízení - jsou podle aktuálního trestního řádu soud, státní zástupce a policejní orgán, pokud provádějí úkony trestního řízení. policejní orgán - je jedním z orgánů činných v trestním řízení a zásadně se jím rozumí útvar Policie České republiky nebo jeho niţší organizační článek, který plní úkoly v trestním řízení. Policejní útvary vystupují v postavení policejního orgánu nejčastěji a dělí se na útvary s územně vymezenou působností a útvary s působností na celém území České republiky. státní zástupce - v přípravném řízení vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím policejního orgánu, na konci přípravného řízení podává obţalobu či rozhoduje o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, podmíněném zastavení trestního stíhání či schválení narovnání. soud - je nezávislý státní orgán (státní úřad v širším smyslu) vykonávající na základě teorie dělby moci soudnictví a poskytující ochranu porušeným a ohroţeným 6 zdroj: 20

26 právům fyzických a právnických osob a jiným zákony chráněným zájmům důvody vazby Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 29. listopadu 1961, který vazbu upravuje v 67 a v striktně vymezuje důvody, za niţ obviněný smí být vzat do vazby a to pouze pokud z jeho chování či jiných faktů vyplývá důvodná obava, ţe mu do a) uprchne, bude se skrývat či vyhýbat trestu, či trstnímu stíhání, či hrozí vysoký trest b) bude mařit vyšetřování, působit na svědky či spoluobviněné, kteří této doby nebyli vyslechnuti c) bude pokračovat v páchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán, či trestný čin dokoná. Vazbu je moţné uvalit pouze na osobu, tedy obviněného, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání. O vazbě rozhoduje soud na návrh státního zástupce. Soudce, který o vazbě rozhodne, je pro další řízení ve věci obžalovaného vyloučen. Čin, pro který je moţno podat návrh na vazbu, je úmyslný trestný čin s odnětím svobody větší jak dva roky a také pro nedbalostní trestní čin, jehoţ horní hranice převyšuje tři léta. Pro doplnění uvádím, ţe úmyslné trestné činy jsou ty, u nichţ se vyţaduje, aby pachatel jejich spácháním buď o dosaţení deliktního následku usiloval, nebo byl minimálně srozuměn s tím, ţe nastane. Dále dělíme úmysl na přímý a nepřímé, zatímco u nedbalostních (kulposních) trestných činů postačuje, ţe pachatel buď věděl, ţe škodlivý následek můţe způsobit, ale bez přiměřeného důvodu očekával, ţe k němu nedojde, anebo to nevěděl, přestoţe to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl. Nedbalostní trestní činy dělíme dále na vědomé a nevědomé. Současná právní úprava podle zákona č. 40/2009 Trestní zákoník, nově zavedla dělení trestních činů na přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní 21

27 zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Zvlášť závaţnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Pravidla podmínek pro vzetí do vazby neplatí v případech, kdy obviněný a) uprchl, nebo se skrýval řízení b) nepodařilo se jej předvést či zajistit jeho účast při úkonech na trestném poté, co se opakovaně nedostavil na předvolání c) není známa jeho totoţnost a není moţno ji zjistit dostupnými prostředky d) mařil objasnění tresného činu, či ovlivňoval svědky, případně spoluobviněné e) v trestné činnosti, pro kterou je stíhán pokračoval. Pokud není moţné obviněného předvolat, předvést či zadrţet nebo jakýmkoli jiným způsobem zajistit jeho účast při výslechu a je dán některý z důvodů vazby v 67, můţe soud na návrh státního zástupce (případně předseda senátu, pokud se nejedná o samosoudce), vydat příkaz k zatčení příkaz k zatčení Příkaz k zatčení musí obsahovat takové údaje, aby bylo vyloučeno, ţe policení orgán obviněného zamění s jinou osobou a zároveň popis skutku či činu, přesněji činu trestného a důvody, proč je příkaz k zatčení vydán. Policejní orgán je povinen neodkladně obviněného dodat soudu, který příkaz k zatčení vydal. Lhůta pro dodání obviněného k místně příslušnému soudu je 24 hodin. Pokud se tak nestane, musí být obviněný propuštěn na svobodu. Soudce má stejnou lhůtu, pro vyslechnutí obviněného a o rozhodnutí o vazbě, kterou musí obviněnému sdělit a to 24 hodin od dodání obviněného na soud. Vazební případy 22

28 zaujímají přední prioritu u místně příslušných soudů a pro toto rychlé a neodkladné jednání je zajištěna nepřetrţitá sluţební pohotovost některého ze soudců. Výslech obviněného můţe provést i jiný věcně příslušný soudce. Potřebné informace poté deleguje na soud, který příkaz k zatčení vydal, který o vazbě rozhodne na základě získaných informací. Výsledek o rozhodnutí o uvalení vazby v tomto případě můţe sdělit obviněnému věcně příslušný soud, který výslech prováděl. Pokud není dodrţena lhůta 24 hodin, musí být obviněný propuštěn na svobodu vyrozumění o vzetí do vazby Pokud je obviněný vzat do vazby, je zákonná povinnost o tomto právním úkonu vyrozumět rodinného příslušníka, a také jeho zaměstnavatele. Obviněný má právo s tímto oznámením nesouhlasit a v tomto případě vyrozumění o vzetí do vazby není podáno. Právem nesouhlasit s podáním vyrozumění nemůţe disponovat mladiství u kterého je vyrozumění podáno bez dalších průtahů. V případě cizího státního příslušníka je převáţně také informován konzulární úřad státu, jehoţ je cizinec občanem trvání vazby Uvalení vazby je tak závaţným vstoupením do základních lidských práv a svobod, ţe je zákon ukládá tyto věci vyřizovat přednostně. Zákon také stanovuje maximální moţné délky vazeb, které jsou přehledně zpracovány v příloze k pokynu obecné povahy pořadové číslo 12/2003. (Viz tabulka č. 1.) Jako nejdůleţitější ve vztahu ke lhůtám se jeví 71 trestního řádu ze kterého je nutno vycházet a já se v dalším o tomto paragrafu zmiňuji v podrobném rozboru vazebního vyšetřování. Nejen při uvalení vazby, ale také po celou její dobu, je znovu zkoumán vazební důvod a v přípravném řízení, pokud vazba trvá tři měsíce, státní zástupce má povinost do pěti pracovních dnů rozhodovat, zda obviněného bude ponechávat ve vazbě. 23

29 Toto rozhodnutí nutnosti vazby, je státní zástupce povinen opět po třech měsících přezkoumat. Nestačí, ţe původní vazební příčina trvá, ale musí k tomuto prodluţování vazby být závaţné důvody, zejména, ţe samotné propuštění by ztíţilo, či mělo vliv na cíle trestního stíhání. O tomto rozhodnutí státního zástupce v konečném důsledku, zda vazba bude prodlouţena či zda se obviněný propustí z vazby na svobodu, rozhoduje soud a to nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy u něj byla podána obţaloba či spis na základě rozhopdnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného. Pakliţe soud ponechá obviněného ve vazbě, či rozhodne o vzetí do vazby aţ po podání obţaloba, toto rozhodnutí je povinen přezkoumat obdobně jako státní zástupce, kaţdé tři měsíce. V praxi soud rozhoduje na základě připravených podkladů a na návrh státní zástupce. V případě řízení o opravném prostředku o ponechání obviněného ve vazbě, rozhoduje příslušný nadřízený soud. Lhůta trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k zatčení nebo zadrţení obviněného, či od doby, kdy došlo k omezení svobody obviněného. Tabulka č.1 uvádí maximálně moţné lhůty pro trvání vazby. Vyjímku z maximálně přípustných vazebních lhůt tvoří případ, kdy obviněný byl na základě rozsudku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zvlášť závaţný trestný čin a to aţ do nařízení výkonu trestu odnětí svobody. Doba, kterou obviněný strávil ve vazbě je obviněnému, po pravomocném rozsudku, který nabyde právní moci, tedy jiţ odsouzenému, započítána do výkonu trestu. 24

30 Tabulka č.1: Nejvyšší přípustné doby trvání vazby Příloha k pokynu obecné povahy poř.č. 12/2003 Přehled nejvyšších přípustných dob trvání vazby s rozlišením na přípravné řízení a řízení před soudem (do i u mladistvých obviněných) Trestní sazby Maximální délka Maximální délka Celková maximální odnětí svobody vazby připadající vazby připadající délka sazby * ** na přípravné řízení na řízení před soudem Aţ 6 měsíců Maximální délka 8 měsíců 1 rok Aţ 1 rok 4 měsíce 8 měsíců 1 rok Aţ 18 měsíců 4 měsíce 8 měsíců 1 rok Aţ 2 roky 4 měsíce 8 měsíců 1 rok Aţ 3 roky 4 měsíce 8 měsíců 1 rok 6 měsíců aţ 2 roky 4 měsíce 8 měsíců 1 rok 6 měsíců aţ 3 roky 4 měsíce 8 měsíců 1 rok 6 měsíců aţ 5 let 4 měsíce 8 měsíců 1 rok 1 rok aţ 5 let 4 měsíce 8 měsíců 1 rok 1 rok aţ 6 let 8 měsíců 1 rok 4 měsíce 2 roky 1 rok aţ 8 let 1 rok 2 roky 3 roky 1 rok aţ 10 let 1 rok 2 roky 3 roky 25

31 2 roky aţ 5 let 4 měsíce 8 měsíců 1 rok 2 roky aţ 7 let 8 měsíců 1 rok 4 měsíce 2 roky 2 roky aţ 8 let 1 rok 2 roky 3 roky 2 roky aţ 10 let 1 rok 2 roky 3 roky 3 roky aţ 8 let 1 rok 2 roky 3 roky 3 roky aţ 10 let 1 rok 2 roky 3 roky 5 aţ 12 let 1 rok 2 roky 3 roky 5 aţ 15 let 1 rok 2 roky 3 roky 8 aţ 12 let 1 rok 2 roky 3 roky 8 aţ 15 let 1 rok 2 roky 3 roky 10 aţ 15 let 1 rok 2 roky 3 roky 5 aţ 12 let nebo vyjímečný trest 5 aţ 15 let nebo vyjímečný trest 10 aţ 15 let vyjímečný trest 1 rok 4 měsíce 2 roky 8 měsíců 4 roky 1 rok 4 měsíce 2 roky 8 měsíců 4 roky 1 rok 4 měsíce 2 roky 8 měsíců 4 roky 12 aţ 15 let nebo 1 rok 4 měsíce 2 roky 8 měsíců 4 roky vyjímečný trest * Po uplynutí příslušných dob (v rozsahu připadajícím na přípravné řízení nebo řízení před soudem, přičemţ v úvahu vzájemné započítávání), musí být obviněný ihned propuštěn z vazby na svobodu. ** V případech souběhu trestných činů (jednočinného nebo vícečinného), je-li o nich vedeno (v případě vícečinného souběhu ) společné řízení, je pro určení nejvyšší přípustné doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. To za podmínky, ţe se k tomuto trestnému činu (půjde-li o vícečinný souběh) vůbec váţe některý z důvodů vazby. 26

32 Důvody vazby průběţně zkoumají všechny orgány činné v trestním řízení. Tedy policie, státní zástupce i soud. Policie a státní zástupce z úřední povinnosti, soud v přípravném řízení pouze na základě stíţnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby. Pokud je objektivně zjištěno, ţe důvod vazby pominuly, či pokud je trestný čin například překvalifikován se sazbou, která nepovede k uloţení trestu odnětí svobody, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu. V tomto případě musí být zároveň splněna podmínka, ţe se obviněný neskrýval, dostavoval se na předvolání, není neznámé totoţnosti, nepůsobil na svědky či spoluobviněné aby mařil objasnění skutečností důleţitých pro objasnění trestné činnosti a není podezření, ţe bude pokračovat v trestné činnosti, za kterou je stíhán nahrazení vazby zárukou, dohledem, slibem nebo peněžitou zárukou nahrazení vazby zárukou Uvalení vazby svojí podstatou a omezeními, které přináší obviněnému, je institut, který je pouţíván v případě nezbytně nutném, jeví-li se tato z hlediska dosaţení účelu trestního řízení nezbytnou. Proto je pochopitelná snaha jiţ s historickými kořeny, vazbu nahradit jiným institutem. Mimo jiné lze vazbu nahradit zárukou, dohledem nebo slibem. Toto není moţné u koluzní vazby. Problematika je v těchto případech sloţitější a ve své práci ji podrobněji rozpracovávat nebudu. Orgán rozhodující o vazbě můţe přijmout záruku, pokud se za obviněného zaručí 27

33 zájmové sdruţení občanů či důvěryhodná osoba a to ve smyslu, ţe se obviněný na vyzvání bude dostavovat na policii, k soudu, či ke státnímu zástupci nahrazení vazby slibem Další moţností, kterou zákon umoţňuje, je nahrazení vazby slibem obviněného. Slib musí být napsán a podepsán obviněným. Můţe být napsán vlastnoručně, na psacím stroji, či na počítači, ale podepsat ho musí sám obviněný. Není přípustný slib podepsaný od právního zástupce, opatrovníka nebo jiné osoby. Mezi náleţitosti takovéhoto slibu patří prohlášení obviněného, ţe povede řádný ţivot, ţe se nedopustí trestné činnosti, slíbí, ţe se na vyzvání bude dostavovat k soudu, ke státnímu zástupci i na policii. Oznámí vţdy a to předem, ţe se vzdálí z místa pobytu, ţe splní omezení, která mu budou uloţena. Pokud orgán rozhodující o vazbě tento slib shledá dostačujícím, je obviněný propuštěn na svobodu na základě svého slibu nahrazení vazby dohledem probačního úředníka S ohledem na projednávaný případ či na osobu obviněného je dalším institutem nahrazujícím vazbu dohled probačního úředníka. Dohled vykonávají úředníci a asistenti probační a mediační sluţby. Pokud je nad obviněným vysloven dohled, je jeho povinností dostavovat se ve stanovených lhůtách k probačnímu úředníkovi, měnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem, podrobovat se všem uloţeným omezením, která mohou trvat maximálně po celou dobu trvání důvodů vazby a která směřují k tomu, aby se obviněný nedopustil trestné činnosti a nemařil vyšetřování. Pokud obviněný neplní povinnosti mu uloţené v rámci institutu nahrazujícím vazbu v 28

34 bodech aţ a trvají-li důvody vazby, soud v přípravném řízení na návrh státního zástupce rozhodne o vazbě nahrazení vazby peněžitou zárukou Jiţ v trestněprávní úpravě v roce 1873 i v uherském trestním řádu z roku1896 byl zakotven institut peněţité či majetkové záruky. Tato ustanovení jsou často podrobována kritice a to zejména z důvodu, ţe je poskytováno jako určité privilegium majetnějším občanům. Nemajetným občanům je tento institut nedostupný. Platná právní úprava vymezuje okruh trestné činnosti, kdy nahrazení vazby peněţitou zárukou není moţný, jako například pokud je obviněný stíhán pro trestný čin vraţdy a dalších zákonem stanovených trestných činů dle 73a, odstavec 1. Peněţitá záruka se souhlasem obviněného můţe být sloţena i jinou osobou. Tato osoba musí být předem seznámena s podstatou obvinění a skutečnostmi, které vedli k uvalení vazby na obviněného. Minimální hodnota peněţité záruky činí Kč. Peněţitá záruka můţe připadnout státu, pokud obviněný uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu pobytu, čímţ znemoţňuje doručování, zaviněně se nedostavuje na předvolání k úkonu v trestním řízení, opakuje trestnou činnost, či se snaţí trestný čin dokonat, případně se vyhýbá trestu. U peněţité záruky můţe být změněna její výše, či můţe být na návrh obviněného, či osoby která ji sloţila anebo i bez návrhu zrušena soudem nebo státním zástupcem, pokud pominuly důvody, které vedly k přijetí peněţité záruky. V případě rozhodování o změně výše peněţité záruky či jejím zrušení, musí být automaticky přzkoumávány důvody pro rozhodnutí o vzetí do vazby. Pokud je obviněný pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, 29